Mám drtivé úzkosti z prázdna a když si nevezmu prášky vím, že se zblázním, stačí pět minut toho stavu a volám mámu, jsem téměř chromý... mé já je křehké, po té hrůze se určitě rozpadne. Mám Velký strach, že skončím v pekle. Už jsem to zažil na ARU, nebylo východisko, mé peklo je být sám v nekonečnu, kde nemá význam vůbec nic, nechci to riskovat, au, au, au

A kde nejsi prosím tě sám? Samota je to nejkrásnější co může člověka potkat. Být totálně sám...

Jinak co se tvého strach týče... Může příšera z televize zabít někoho v obýváku? Bojíme se jen svých domněnek. Když pouze převedeme pozornost od domněnek ke zdroji... páč domněnky myšlenky jsou jen jako mihotavé pablesky na vodní hladině... nemohou ublížit, nemohou spustit žádný strach, žádnou obavu, žádné vzrušení, pokud jsou viděny jen jako pablesky... člověk který ví, že v lese pouští řev z magnetofonu, se nebojí, ale ten který to neví se může posrat strachy. A tak je to stejné s těmi myšlenkami... ten kdo je považuje za skutečné a za vlastní... ten je pod jejich mocí... jak z toho ven... poradím ti tedy. Převeď pozornost pouze na uvědomování si svého stavu... vždyť ty myšlenky a emoce jsi stvořil ty sám v sobě... jak by mohli být mocnější než ty... ony sice děsí, jsou nepříjemné, ale nikdy nemohou zničit autora! Mohou ho dovést k sebevraždě... ale nikdy ho nemohou samy zničit... vše se dá vidět z pozice souseda... a pak vše co bylo strašené a mocné... je jen hra vjemů na hladině jezera.

Takže začni, až to bude zase přicházet, cvičit tohle. Zavři oči a jen si uvědomuj sám sebe... nic jiné... začni tělem... jak to funguje, když ho nevidíš, můžeš si jej uvědomovat... a tak pokračuj... nezajímej se o nic jiného... pokud tě něco vyruší... hned se zase vrať k tomu uvědomování... brzy tě zaplaví příjemné teplo... a tělo jako by se rozvibrovalo elektrostatickou elektřinou... jako by jeho hranice byl trochu pružná neurčitelná... uvědomuj si ten obal, to pole kolem tebe... nedělej nic víc, nezkoušej tomu pomáhat, buď si vědom, že všechny pocity vycházejí ze stejného zdroje... člověk je osvětlen pokud je mimo... zdroj světla... a tak se bojí... tmy... ale jakmile se dostane do zdroje... pak vidí vše jasně... takže stále pokračuj.

Čím blíž budeš, tím větší pokušení a budeš zažívat... pokušení aby jsi si prožil to krásné a příjemné... nenech se nachytat, a stále pokračuj v uvědomování si svého pole... dokud nedojde k zajímavému skoku... tělo zmizí... což je už dostatečná svoboda, protože není-li tělo... není se třeba bát ničeho vnějšího... člověk je pro vše vnější už neviditelný.

To zatím cvič... nemohu napsat nic dopředu, protože pokud bys věděl co přijde dál, bránilo by ti očekávání v pokroku... pokud to budeš dobře cvičit... přestaneš být dokonce ochrnutý... zamrzl jsi na vývoji, něco tě zablokovalo, a proto jsi ochrnul. Postupným nořením se příčiny bloku rozpustí a ty se staneš opět pružným a čilým.

Slepý Osel

***

Když jsem ti posledně odpověděl na čtyři otázky, napsal jsi, že jsem líný, že mám cvičit, co mám cvičit?

Léky tě okrádají o možnost překonat blok který máš. Až umřeš a dostaneš se do toho svého děsivého prázdna... léky jaksi už nebudeš mít na dosah... a co budeš potom tisíce let dělat? Už minule jsem ti říkal, že strach nepřichází zvenčí, ale že si ho ty sám stvořil v sobě. Ty jsi jeho Bohem... a odkdy se Bůh bojí toho co vytvořil? Může hovno samo zabít svým složením jeho autora? Může iluze děsit skutečnost? Ještě jsem neviděl že by se mozek bál... bojí se jen to co je mozkem stvořeno... jen iluze se bojí. Takže dokud neodhalíš kdo jsi doopravdy... budeš se muset pořád bát jakéhokoliv klamu... lidé se štítí i vlastního hovna... přitom není žádný důvod zdravotní... kdybys měl svůj nastavení mozku při první stolici, šílel by jsi děsem... myslel bys, že hniješ uvnitř, že máš totální hnilobu vnitřností a prdel je otvor, kde pod tlakem toho svinstva smradlavého co vzniká z neznámých příčin kdesi v tobě... prasklo tělo a to svinstvo se provalilo ven... myslel by sis že je konec světa... a volal bys na všechny doktory a pány Bohy, protože by sis myslel, že za chvíli uhniješ celý... no a vidíš... dítě neví... a protože neví... nemůže znát strach... a proto přežilo toho daleko víc... i bez prášků! Protože dítě si nemůže představit budoucnost, proto nesní a proto se nemůže bát... čeho se kdo bojí tady a teď? Kdo je ten kdo se bojí... a kdo jsi ty?

Slepý Osel