Jediné co je třeba je odvrátit pozornost od neskutečného ke skutečnému... Čili duševně zemřít... a narodit se z ducha... totální reset zavirovaného vědomí...

Jak se to SKUTEČNĚ dělá? Nechci číst jak si to myslíš, že by se to mělo dělat, ale jak jsi se sám resetoval a zrodil se z ducha - jestli tedy...

To se nedá udělat! Jinak ten kdo to dělá nemůže být resetován... jeho vědomí je stále aktivní... nevzdá se své existence a úplně se nerozplyne do nebytí... protože je tu směr a je tu i odměna... a proto labužník neodejde... Je třeba vzdát všeho i vzdávání... následuje to po "nechci nic od života"... protože je viděno vše jako svazující... jen stále se opakující, nikam nesměřující... mající jen jeden smysl... upoutat a svést ke zrození...

Slepý osel

***

Hmm, ano - ale řekla bych, že by stačilo toto rozplynutí realizovat u ega - splyneš s životem - a o to jde tak to cítím.

Buddha ani Ježíš ani mnoho jiných nesplynuli se životem nýbrž se smrtí někde mimo... na kraji světa.

A propo... cítím... je dobrý sebeklam... jeden z nástrojů ega... vždy se řídíme jak cítíme... někdo má chuť něco dělat a pak to dělá... někdo má pocit... a tím se řídí... a karma se roztáčí... "Můj pocit"... takový nesmysl... v ráji se nic necítí... a proto je tam stále tak jak tam je.

Slepý Osel

***

Nesouhlasím s popřením všeho - jak píšeš - vzdáváš se dopředu všeho, co dělá život životem - jakáž pomoc - trošku to máš popleteno - Ježíš i Buddha se vzdali sebe, aby nalezli všechno - já jsem nic i všechno zároveň - a to je život - ve svém pohybu i klidu.... Kdo toto nepřijme - nepříjímá život sám - pak oddělen se cítí být - a už nikdy nechce se tu zrodit - páč nepochopil smysl ten - a pláče tady zrozen - však radu mám - prý funguje - NAPLNĚNÍ se jmenuje - však jak naplnit někoho - kdo všechno odmítá? - nevím... a nechávám to (ho) být.

Ano jsem blázen... a proto to mám dovoleno mít popleteno... Ty víš, ty jsi moudrá... život má smysl pro ty, jež o něčem sní... kdo jest naplněn... pro toho nic z života již nemá cenu... stále stereotypní opakování... a proto odvrací pozornost směrem dovnitř... a dosahuje probuzení... a vrací se domů... z otroctví démonům do svého království nebytí neexistence a tedy nesmrtelnosti... Proč Bůh ač je tak milostiv... neslituje se a nevymaže mou duši ze své knihy života abych už nikdy nikde nebyl? To je mé jediné přání... a on jej nedokáže splnit...

Míla. T. píše že jeden kluk šel opačnou cestou než většina, přes své "Já" a došel. Pa. Mám tě ráda.

Jak je to zajímavě zařízeno, že každý "vyčmuchá" právě to co ho má zablokovat, tedy důkaz, že to cítí správně... a tak zelené dušičky do zelených kotlíků a růžové do růžových... pro KAŽDÉHO se tu nějaký na míru najde... jsem solidní firma s tisíciletou tradicí... každý si může u nás ke spokojenosti vybrat... A pak malinko podepsat... stvrzenku na další období...

Máš mě ráda... pýcha s tebe mluví... Máš mě ráda... hm... a co já s tím... chceš mi proto přistřihnout křídla, nasadit obojek poslušnosti a ohleduplnosti... díky mám raději volnost. Nejsem stvořen pro život s ženou... trápily by se se mnou... a proto všechny krásky nechávám jít za lepším... 100000 životů jsem byl ženat zplodil rodiny postavil domy a makal od rána do večera... a nikam to nevedlo... stále jsem ve stejném bahně... takže tentokrát to zkusím jinak...

Slepý Osel

***

Petrásku, to, že ti chci nasadit obojek a přistřihnou křídla - jsi vyčetl kde? Ach jo, ani náhodou - mám také všech chlapů dost - tak jako ty žen - to, že tě mám ráda - to jen dávám do slov tu jemnou, nijak neuchopitelnou esenci - která nesvazuje, ani nezavazuje, jenom snad někoho pohladí - kdo se jí nebojí - je to hodně? - je to málo? Nevím.....

Učíme druhé jen to co sami chceme zakusit či slyšet od jiných. Já se cítím nejlépe vedle těch jež ke mě nic necítí... všichni ostatní drží v ruce bič... kterým mě nutí, vydírají, manipulují... směrem kterým jim se líbí... pro mě je láskou nejvyšší lhostejnost, neboť umožňuje každému, aby co nejrychleji dospěl, a zdolal překážky a prošel trnitou cestou... tím že někomu pomůžu ho jen okradu o pravou zkušenost... učinil jsem tak dříve a dnes všichni pokročili jen ve svých myšlenkách... nohy mají už v nebesích ale hlavu stále v pekle. Tíhnu ti k pohodlí... je rouhačstvím... proto se musí vykupovat za úsilí...

A co se týká těch duchovních keců - mám jich tak právě akorát - už delší dobu - jsem zlá sama na sebe - někam jsem vyletěla - a nevím, jak zpátky na zem k tomu skutečnému životu - mé já něco chce zažívat, vznášet se - a přitom mi to už způsobuje bolest, páč je to prázdné tak je to se mnou, jo jo.

To už jsem od tebe slyšel třikrát... stále ve stejných kolejích jezdíš... a stále budeš... dokud nenajdeš tu škvíru a nepřekonáš sebe samu.

A ještě - jak jsi myslel tu svou poslední větu - že tentokrát to zkusíš jinak?

Tak že jakékoliv zkoušení... jakákoliv cílevědomá činnost, plánování a rozhodování vede jen a jen do pekel.

Slepý Osel