Jak je vidět, oba dva pomalu docházíme ke stejnému poznání. Jenže to trochu trvá. Dalo mi dost zabrat než jsem pochopil jednoduchou pravdu o vlastní existenci. Řekl ji už Ježíš. Všichni jste bohové.

Všichni jsme to co je Bůh. Proto musíme a můžeme stvořit vše, cokoliv chceme aby bylo. Proto je tu ta nepředstavitelná zmatenost, ve všem co lidé považují za správné a za skutečné. Dá jim hodně práce než pochopí, že všechny svaté texty a všechna učení jsou jen plodem lidského mozku. Nejsou pravdivá o nic víc, než že hfmklobn se stanem pokud vykonáme ashklji. Pokud si stvoříme vlastní cestu máme po čem kráčet. Pokud se na cestu vyserem, nemusíme nikam chodit. Vždycky jsme tam kde chceme být. Ať už na začátku nebo na konci.

Před týdnem jsem dostal vyhazov z práce. Trochu šok. Tu výpověď jsem dostal za to, že jsem se nedokázal dohodnout se zákazníkem na zakázce za 200,- Kč. Jednoduše jsem nepochopil co vlastně chce. Naštval jsem se přímo neskutečně a začal kolem sebe kopat jako blázen. Až teprve manželka mi řekla, že se chovám jako idiot.

A jak se teprve musí bavit Buddha... při pohledu na ten blázinec? Jen střízlivý člověk, vychladnutý ve vášních, tě dokáže nakopnout... ale kde ho najít... nikde... musíš se jím stát ty sám zkrze svou vlastní zkušenost... že toto vede k tamtomu atd. pak vykořeníš příčiny a nebude žádné utrpení. Usiluj o vhled... do vlastní podstaty. Uvědomuj si je sebe sama... nejprve začni fyz. tělem.. .a jak se bude rozvibrovávat a hranice zvětšovat... stále si jen uvědomuj sebe svůj stav a hranice... své pole... tedy prostor kam si až sebe sama uvědomuješ... a tak pokračuj až zmizí hranice... a odhodíš tělo... ale tím to ještě nekončí... pak se ozvi.

Když někomu říkám že jsem dostal vyhazov kvůli dvěma stovkám nechce tomu věřit. A přesto se to stalo. Jenže jenom proto že jsem to chtěl já. Nebyl jsem spokojený s tím co je. Málo peněz, moc práce atd. Všechno jen takové okrajové myšlenky, které se zdají být nepodstatné. Jenže pro skutečnost neexistuje nic nepodstatného a tak se věci dějí ačkoliv si to nepřejeme. Je to naše rozdvojenost, chceme tohle a nechceme tamto. Neustále je tu chtění které nás žene z jednoho extrému do druhého.

Ano tak přesně funguje peklo... pro jedno musíme zavrhnout druhé a proto ať makáme jak makáme nikdy nedojdeme klidu... nikdy nedosáhneme sjednocení, protože sami sebe jsem rozdělili a vytvořili svět duality abychom měli kde o sobě snít... smyslem života je utrpení... jen bída a věčný hlad... vědění o lepším a nedosažitelném... kdo porazí touhu po lepším a pohodlnějším, ten překoná sám sebe, umře na kříži a hned ho pohltí nebesa...

Bohužel mám jednu velmi silnou myšlenku která všechno převálcuje. Chci poznat jak to doopravdy je. Proto se mi dějí věci které nechci.

A je to tady... to je touha... znič ji... kvůli ní má tvá existence smysl... a tedy se bráníš kříži jako čert. Každý si vykonstruuje vlastní smysl své existence... hladový smysl... nespokojený smysl... jen aby tu zítra chtěl být, protože zítřek... znamená pokrok a změnu k lepšímu... pche che che to už tu bylo milionkrát... a jde to stále k větším depresím, ke složitějšímu a ustaranějšímu bytí.

Ze všech stran se na mě hrnou poučení poukazující na skutečnost, že pravda je jen to co si jako pravdu člověk sám stvoří. Neexistuje žádný trest za spáchané zlo, neexistuje žádná odměna za spáchané dobro. Až tohle lidé pochopí, dostaví se šok z neexistence jakýchkoliv pravidel pro samotnou existenci. Jenže teprve pak dokáží pochopit, že veškerý hnus pramení jen z jejich vlastních myšlenek. Ať už se děje to či ono, prostě není co získat ani ztratit. Jen si zbytečně komplikujeme život.

Až až až... ser na to! Obrať pozornost k uvědomování si svého pole. A brzy se budeš smát jak je nauka Buddhova jednoduchá, a přesto si člověk nachází 1000 důvodů proč ji odložit a hledat uspokojení svých tužeb někde venku. Neuvědomuje si že zdrojem všeho je on sám... jestliže obsáhne a sjednotí se v sobě samém... pak ani jíst ani pít nemusí, o nic se starat nemusí... a přesto nikdy nezemře...

Slepý Osel