Co mi zabrání, abych si tě nevyhledal a neprohnal ti hlavou kulku? Kdybych teď už jen ti to poslal, správně by tě to ani nemělo vzrušit, ani srdce více rozbušit. Vím, že by sis to jen přál, aby to jen otestovalo tvůj postoj. Když opravdu na tebe vystřelím, pro tebe já ani kulka nebude existovat, ale budeš pro kulku existovat ty? Když já budu věřit tomu, že tě zabiju? Nebude ti líto tvého těla, na které budeš čekat dobu na x? Nebo tě prostě nedokážu zabít? Je tvůj život pouze ve tvém vědomí, ke kterému nepotřebuješ tělo?

Pověz mi tedy ke komu mluvíš... k vědomí, tělu, duši... co mám vlastně nahodit, abych se s tím ztotožnil vdechnul tomu život a pak tomu (nyní již sobě) musel sloužit?

Už jsem si odpověděl sám. Chachachachacha jsem fakt hlupák, moje ego se mě právě snaží zastrašovat. Když není strašený, není ani strašící.

A co oběma dává jména... kde a proč existují jména?

Tak ti tedy to pošlu pro zasmání.

Jak dlouho se člověk vydrží smát, než mu to začne být utrpením? Co přichází po smíchu? Co určuje co je směšné a co ne? Buddha se nesměje ani neraduje...

Slepý Osel