Čau, na "tvé" stránky jsem byl upozorněn svojí kamarádkou, takže jsem juknul. Zaujal mě tvůj postoj k vyjadřování sebe sama, a to přes internet. Sám osobně jsem napsal dvě knížky, které byly vydány jen rukopisně. Docela jsem se divil, že spíše než obsah, lidi zajímalo to, co tam v té knížce nestálo. Tak jsem je raději stáhnul. Kdo nemá oči, prostě nevidí.

To zní jako by lékař musel nejprve lidi naučit co všechno je nemoc... hřích, aby k němu začali chodit na léčení. Udělat bububu a nabídnout řešení... Buddha taky musel nejprve lidem říct co všechno je PODLE NĚJ to utrpení aby je mohl začít učit... cestě k nirváně.

Pustil jsem se tedy do prožívání tohoto světa s vědomím, že přeci každý člověk, bude-li mít k tomu jen trochu příležitostí a možností, může najít sám sebe skrze své prožitky a vnímání.

Někteří našli sebe sama tak pečlivě... že si nechají pro korunu vrtat koleno a jiní zase se snaží každého objímat a konat dobro. Ale... kdo nakonec může posoudit co jiní našli a co nenašli? Jiní jsou tu jen pro pokušení... obří peletón hladových k jedinému dortu... kdo není fyzicky zdatný, zkouší to psychicky...

Málem už vzniklo centrum - mezilidské, nikoli hmotné - duchovního rozvoje. Lidé si předávali zkušenosti, povídali o životě, prožitcích, snažili se mluvit pravdu. Velmi povznášející a "bohulibé". Škoda jen, že takové poznání nepřináší moc, slávu a peníze. Bylo by pak narváno!

Blahoslavený jest ten, který nevidí nikde nedostatek... Je zázrak když někdo najde žáka... ale je zázrak zázraků... když není možné najít žádného žáka... a tedy ani mistra.

Takže se vracím zpátky do svých myšlenek a žiji svůj cnostný život, proto, že to tak má být.

Usiluj jen o vnitřní nečinění... jako prázdná rakev... plovoucí po rozbouřeném moři. Žádný motiv, žádná překážka... listí starého stromu opadalo.

Žiji v Praze. Když budeš mít chvilku, napiš. Budu rád. Těším se. Hlavně se mi nesměj, myslím to vážně :-)).

A kolik kilo to myšlení váží?

Slepý Osel

***

No, rozpitval jsi to krásně! Dovol abych ti připoměl, že krásu člověka neuvidíš, když ho rozpitváš na jednotlivé orgány. Ve středověku také pitvali člověka a hledali duši. Výsledek byl ovšem ten, že tím právě duši zabili. A tak je tomu i u tebe. Přes všechno své moudro a inteligentní reakce neuvidíš duši a krásu člověka.

A ty vidíš mou duši (orgán) či krásu (nádor) Slepého Osla? Co je tvým oddělovacím či preparačním nástrojem... pokud to není skalpel patologa?

Říkáš, abych hledal vnitřní nečinění, ale má duše dlí ve vnitřním nečinění.

Je-li tu duše a tvoje... pak tu je ještě mnoho vnitřního činění.

Možná ty se cítíš jako rakev zmítaná vlnami moře, ale má duše dlí pod hladinou, kde je klid. A jen povrch naráží na skaliska tohoto světa. Pod hladinou poznání se rozprostírá věčný klid a na hladině zuří bouře.

A čím poznáš klid od bouře? Pokud je tu toto... pak jsi stále na cestě od jednoho k druhému... stále v obavě, naději, napětí a tedy utrpení.

Nesuď lidi podle jejich slov, vnímej jejich duši.

Jsem zabiják duší... není-li duše... není utrpení.

Takového moudra co zde píšeš, jsou už napsány tuny. Nejsi žádná výjimka na tomhle světě. Chápu, že ti lidé málo rozumí, ne-li vůbec, ale kvůli tomu se přeci nemusíš tak rozčilovat.

Rozčiluje se jen ten komu na něčem nebo na někom záleží... ten kterému o něco jde... tedy ten, který se snaží o nějaký cíl... A jestliže bych někomu poradil, okradl bych ho o zkušenost... zazdil bych ho... neboť by dosáhl cíle jen ve svém intelektu... takže se lidí spíš jen ptám na neodpověditelné věci :-).

Ve svém psaní si stěžuješ na to, proč tě lidé neberou takového jaký jsi. No, a co takhle trochu vstřícnosti. Pokud budeš lidi brát takové jací jsou - i oni tě budou brát takového jaký jsi ty.

Už si dávno nestěžuji a lidi a jejich budoucnost neřeším... Vstříctnost... to už je požadavek abych sám sebe měnil... takže kompromisy neuznávám, protože jsou následkem lpění. Buď všechno nebo nic... žádný kompromis... nejde-li to tady... jdu dál... jen tak se nezazdím v cele průměrně si ztěžujících davů...

Chraň bůh, že si nevymýšlím, protože lidská komunikace vzniká jako akce a reakce. Pokud budeš pohrdat lidmi a lidskou hloupostí (na kterou mají nárok) budeš sice moudrý, ale sám.

Být sám je nejkratší cesta do ráje.

A nějaké výmluvy že dobrý mistr nemá žáky nejsou na místě. Pokud chci podat pomocnou ruku, sestoupím ze svého trůnu, snížím se na úroveň daného člověka a s láskou a soucitem se snažím ukázat nevidomému cestu. Hmm?

Zapomeň nejprve na sebe a všichni budou rázem na správné cestě. Jak bych mohl někomu radit když nevím, co je pro něj správné?

Promiň, ale tvé mlácení hubou na internetu mi připomíná tůrování auta na neutrál. Benzín se spaluje, motor řve, ale auto se ani nepohne. Zkus více činit, než mluvit.

Jakékoliv vědění... i vědění o více... způsobuje utrpení.

Pohyb je přeci jednou ze základních vlastností života. Nebo ne?!

Všichni touží po změně a tedy po životě... a pak pláčou nad změnou... tak jako nadávají na život... a proto ti chytřejší touží po moci... protože moc znamená měnit běh věcí podle svého... a takovým chytrákům vládne Lucifer... ať už to jsou politici, církev, léčitelé atd...

Slepý Osel