Ahoj, tak jsem náhodou zabrousil na tvé stránky. Před časem jsem naletěl Scientologické sektě a koukám, že hnůj je také všude kolem. Mě osobně ta lekce stačila a svým způsobem i pomohla, škoda, že náš vzdělávací systém nás na tohle nebezpečí nepřipraví.

Vzdělávací systém vás připravuje jen na placení dluhů.

Mohl bych napsat více, třeba i z jiného soudku na téma elektronické kontroly, nevím zda-li tě to zajímá.

Nezajímám se již o dění v tomto světě... dům si zde nestavím, poklady si zde neshromažďuji...

***

Vzdělávací systém vás připravuje jen na placení dluhů.

Tohle je bohužel smutné. Někdy lze půjčku ospravedlnit, ale jezdit na dovolenou na dluh je ztřeštěné. Divím se, že na to tolik lidí skočí.

Proč smutné... je to super... půjčit si co nejvíc a nikdy nevrátit... Užít si... a pak odpočívat... kdo nepracuje nemusí prý splácet dluhy... Člověk peníze nekaká... tak kde by je vzal? Tomu říkám moderní vykořisťování bohatých :-) A když si dnes všichni půjčí... a nevrátí... stanou se z bohatých chudí jež nemají ani na daně :-). A kdyby se něco zvrtlo... ve vězení není tolik pokušení k vybudování karmy... a pro Zazen je to to nejvhodnější místo... no prostě super klášter.

Nezajímám se již o dění v tomto světě... dům si zde nestavím, poklady si zde neshromažďuji...

Asi se nevyhneš tomu něco jíst, někde se umýt a někde spát a tak je dobře stát oběma nohama pevně na Zemi.

A proč bych jedl, proč bych se umýval a k čemu odpočíval... když se zajatci podaří otevřít v noci zázračně dveře cely... a ucítí svobodu... kdo by se zdržoval takovými, a v cele naprosto všedními, pitomostmi?

Myslím si, že společnost je taková, jak uvažují její členové.

A to jak máme uvažovat a o čem snít nám deset let vštěpovali do hlav ze všech stran... pak není divu, že se jen dědí a dědí stále stejný úděl.

Pokud by nadpoloviční většina členů uvažovala jinak (a ne jen mlčky kývala), tak se to zhroutí.

Když jsem chtěl být volný... nadpoloviční většinu jsem k tomu nepotřeboval... prostě jsem odešel a celý systém se přede mnou sám zhroutil...

Také rád jezdím do přírody na vandr, rád bych tě potkal. Podle toho co píšeš, tak musíš být pěkný exot.

Kdo může vědět jaký opravdu jsem?

***

A kdyby se něco zvrtlo... ve vězení není tolik pokušení k vybudování karmy... a pro Zazen je to to nejvhodnější místo... no prostě super klášter.

Zkus to sám a uvidíš. Já bych osobně volil ten blázinec na druhé straně, ale to je věc vkusu.

Kdepak vkusu... jen touhy a lpění.

A proč bych jedl, proč bych se umýval a k čemu odpočíval... když se zajatci podaří otevřít v noci zázračně dveře cely... a ucítí svobodu... kdo by se zdržoval takovými, a v cele naprosto všedními, pitomostmi?

Skláním se před tvou dokonalostí v bezmezné úctě. Je-li tomu skutečně tak jak píšeš či nikoliv je pro mě lhostejné. Vyřiď si to sám se sebou.

Sklání se jen modlář. Uctívá jen řiťolez...

Když jsem chtěl být volný... nadpoloviční většinu jsem k tomu nepotřeboval... prostě jsem odešel a celý systém se přede mnou sám zhroutil...

Máš pravdu a současně ji nemáš. Pro mě samotného také nepotřebuji nadpoloviční většinu. Ale kdyby byla, tak se to pohne celé....

"Kdyby" vede do světa snů... a tam vše je narafičeno tak, aby se karma jen roztáčela.

Kdo může vědět jaký opravdu jsem?

Hlavně že to víš alespoň ty sám.

A odkud by to bylo možné pak vědět... kdyby ti, jež nahlas soudí ostatní (dle toho jak sami byli poskvrněni) zůstali mlčet?

Vnitřně cítím, že se mi snažíš nastavit zrdcadlo. Dík, ale uvidíš se v něm jen ty a nikdo jiný.

A nelžeš si vnitřně sám? Pod svícnem bývá největší tma víš? Jinak... jsem ještě nikdy nenašel to co se může vidět v zrcadle...

Měj se krásně.

Tam kde je příjemné a krásné krásně tam se zahnízďuje a sílí připoutanost.

Tak ti tedy přeji to co si přeješ sám.

Lituji... ale přání nejsem schopen. Nevím kde a čím se to dělá. Takže se mi nemůžeš nijak zavděčit ani vetřít pod kůži... Služby, které jsem si nevyžádal sám neplatím...

***

Jeden zlatokop na dalekém severu Aljašky zabloudil při hledání nových nalezišť zlata. Blížila se noc, kolem zuřivě vyli vlci a on s hrůzou zjistil, že mu zbyla jen jediná zápalka. Potřeboval rozdělat oheň, který by ho chránil před vlky i před zimou a zároveň ukázal kamarádům, kde ho mají hledat, ale měl strach, že se mu nepodaří zkřehlými prsty rozdělat oheň a že přijde o svou poslední zápalku, o poslední šanci. Rozhodl se tedy, že si zápalku dobře schová a pomůže si jinak. Nejdříve se snažil zahřát pohybem a přitom se pokoušel také zorientovat a najít cestu. Přes veškerou snahu mu začaly omrzat nohy v promáčených botách a vlci se blížili stále víc. Zlatokop se rozhodl změnit taktiku. Snažil se vykřesat oheň pomocí dvou kamenů, snažil se ho zapálit třením dřev, ale všechno bylo marné. Nohy omrzaly čím dál víc, vlaky už musel odhánět klackem. Teprve tehdy zlatokopa napadlo:" K čemu je mi zápalka v kapse, když se ji bojím použít? Vždyť já to dělám naopak. Zkouším všechno možné, ale tu nejjednodušší a nejpravděpodobnější možnost záchrany jsem nezkusil." Připravil si zásobu nejlepšího dosažitelného dříví, upravil na sněhu ohniště a pak zalovil v kapse, sžírán obavami, jestli mu zatím zápalka nenavlhla nebo zda ji dokonce při tom zbytečném plahočení neztratil. Zápalka byla na svém místě. Zlatokop se soustředil, škrtnul - a za chviličku plápolal na rozlehlé sněhové pláni oheň, který zahnal vlky a přivolal pomoc. Zachráněný zlatokop si dodnes láme hlavu nad tím, proč si neušetřil zbytečné omrzliny, spoustu strachu a strádání, proč zbytečně riskoval život.

Patrně proto, že se vydal hledat zlato...

Taky ho našel, že jo.

No jo ale kam s ním?

Vždyť není odkud a kam. :-)

Takže musí o nalezení mlčet že? Jinak se tisíce zlatokopů vrhnou v jeho stopách... ale zlato nenajdou. Odkud tedy tento článek? Patrně nemlčel... a je odkud kam... přece by ho tam po té námaze nenechal... viď? Hurá do světa zpeněžit...

Nemusí. On mu to stejně nikdo neuvěří.

Proč pak všichni nehledají rezavé železo? Byli by hned spokojení, že nalezli. A nebylo by co druhým závidět ani čím se od druhých odvyšovat a nad ně povyšovat. Král z reazavou podkovou na čele... se šajtrpákou v ruce pravé a vybrakovaným plovákem nádrže v ruce levé... to je pane vladař KSČ. Tedy Kovošrotovy Sběrné Čeládky.

***

Objevil jsem tvé zajímavé stránky a rád bych se tě zeptal na jednu věc, na kterou řada různých lidí duchovně usilujících má rozdílné názory. Totiž existuje nějaká možnost využití psychedelik (jako tráva, houby, lsd) na duchovní cestě? Nekritizuj mé výrazy jako duchovně usilující a duchovní cesta, nevím jak to z mého pohledu jinak vyjádřit. Zajímá mě pouze tvůj názor, zda řekněme příroda takto poskytuje určitou možnost nebo pomoc vedoucí k probuzení nebo je to něco, co naopak zavádí spíše do klamu.

Hladovým vychází peklo vždy vstříct... stará se o ně velice dobře. Nabízí tisíce individuálních i skupinových možností... tisíce cest... jsou to dobří manažéři... ale zaplatit za to co chceš nakonec musíš vždycky jen ty sám.

Terence McKenna v knize: "Pravdivé halucinace" tvrdí: "Já sám sice nesdílím názor, že by psychedelické drogy byly náhražkou duchovní praxe, ale na druhou stranu nevěřím ani tomu, že by duchovní praxe mohla být náhražkou za psychedelickou zkušenost."

Ale co když vyřazení filtrů vnímání a rozšířené vědomí jsou právě tou pomůckou, která sama nevede k cíli, jen ukazuje možnosti jiného vnímání reality. Ale duchovní prozření jen díky psychedelikům mi připadá jako nesmysl. Může to být ale jako s lékem, nemocný člověk může nechat organismus bojovat s nemocí nebo mu může pomoci lékem. Takové uzdravení s pomocí léku pak také není nějak nižší nebo falešné. Připadá mi že příroda sama poskytuje různé léčivé byliny apod. vždyť to nemusí být omezeno jen na léčení těla a některé mohou sloužit k léčbě ducha. Fakt je, že v dnešní době se k těmto produktům přistupuje nezodpovědně s cílem něco zažívat, ale nemusí to znamenat že jejich původní určení, tedy možnost uplatnění je jiná. Sám ale nejsem zastáncem ani odpůrcem psychedelik, jen v tom nemám zcela jasno.

Tak si vem nějaké psychedelikum a udělej si v tom jasno sám... jinak nebudeš mít jasno nikdy. Pokud prodáš 4 hodiny pohody za 48 hodin kocoviny... tak obchoduj.

***

Když plavání zeštíhluje, co dělají velryby špatně?

Asi o tom nečetli. Ale raději jim to neříkej... protože by zhubly a umřely na podchlazení.

Proč se člověk musí na návštěvu k jasnovidce objednat?

Protože kdo pořád jasně vidí, musí mít sklerózu.

***

Víš co je zajímavý? Dnes ráno jsem se probudil s intenzívní myšlenkou jak se asi tak zbavit týhletý votročiny... A vida. Ono to zafungovalo takto hbitě rychle... přišla na mě výpověď.

Myšlenka je první... to nevíš? První byla myšlenka na otročinu než se z toho stala otročina... pak to byla myšlenka na výpověď než se z toho stala výpověď... tak to chodí... nebýt myšlenky... byl by stále bufet viď... :-)

***

Mě toho trápí, ale jsou to jen samé blbosti. Momentálně mě šokoval jeden člověk, tak jsem z toho celkem mimo. Už se chci probudit!!! Taky bych měla jít spát. Pa

A čím tě ten člověk šokoval?

Tím, že je úplně jiný než jsem si myslela. Znám někoho několik let a najednou zjistím, že je pravým opakem toho, jak se jevil. Jsem pak často zklamaná...

Dokud lidem o něco jde, dokud nenajdou jistotu, že už je ruka v rukávě, pak se snaží... a tím, že se snaží se chovají jinak. Dnes není nikdo přirozený... protože každému o něco jde... a protože mu o něco jde, žije v napětí. A toto napětí, až se nastřádá musí jednou vybuchnout... a pak se člověk diví co z toho druhého leze... Tak se z kravaťáků po opití stávají jen obyčejná prasata.

A další den zas přichází omluva... a hra pokračuje se slibem a výmluvami... že toho bylo prostě moc a tak...

Nedůvěřovat není řešení... skutečný mistr nemůže být podveden... Když mu o nic nejde, jak by mohl být podveden? Je mu spíš líto těch... jež se o to snaží... nezlobí se na ně, jen s nimi soucítí. Jak by mohl být zklamán, když mu o nic nejde... když vidí věci tak jak jsou a nesnaží si je vysnívat, měnit a přizpůsobovat svět a okolí dle svých snů?

Lidé jsou zvláštní, ale jak se mám naučit mezi nimi žít? Jsem stále moc emocionálně založená a to mi škodí. Nevím, co s tím mám dělat?

Nech to plavat... a jdi si s dětmi zadovádět na koupaliště.

Dobrá rada, ale je zima...

Tak vem sněhury a běž stavět sněhuláka!

Stejně je zvláštní, že se tak rádi necháme myšlenkama klamat, a že mají tu moc okouzlit lidskou bytost.

Lidská bytost je jen myšlenka na lidskou bytost... když je v makovici ticho... ani ptáci do ni neklovou...

***

Čísla svého telefonu se snažím zbavit - bylo mi zvláštně vnuceno - přináší mi smůlu.

Číslo telefonu přece nemá s tebou nic společného... jen pověra ti přináší smůlu... ale to jen tehdy, když potřebuješ štěstí viď? Zkus se každé ráno 5 minut smát až se hory budou zelenat... a uvidíš co se změní.

***

Jsem jenom obyčejný člověk, žena,

To je jen polovina věci. A kdo volí jen polovinu věci... nemůže nikdy najít úplný klid.

která by měla být světicí, životem je však znesvěcena.

Čím a před kým je znesvěcena?

Ano, jak já byla krásná a už se sama sobě nelíbím,

Je snad obloha špinavá, když někdo zespodu vidí po ní plout špinavé mraky? Ach ta pýcha...

stále však doufám, že žábu-prince políbím :-) Pá

Kdo doufá nelíbá... o jedné bych věděl... na levé půlce má napsáno žába a na druhé princ... ikdyž trochu smrdí... pokud máš zájem domluvím ti rande...

***

Libí se mi tvoje stránky. Píšu knihu o pochopení sebe sama. Budeš-li chtít přispět, budu rád.

Nekradu ani nepřispívám... co by pak kde mohlo být pochopeno či nepochopeno?

No jak MYSLÍŠ. Cítím potřebu napsat o tom, co se mi přihodilo.

Že by tě mé myšlení o tobě mohlo přinutit mi napsat, abych ho urychleně... a pokud to jde v dobrém změnil... jinak... ?

Pokud by jsi žil tak, jaké jsou tvé odpovědi, smažeš svůj web a už o tom nikdy nebudeš mluvit.

Když se sem nepodíváš... neuvidíš mě jak o tom mluvím... mazat nic nemusím. To ti, kteří cítí potřebu vidět to co jsem napsal... nebo zjistit jak na tom jsou... tu chodí zcela sami...

Hezký den.

Dobrou noc.

Plácáš páté přes deváté.

Mohu si to dovolit... nepotřebuju, aby mě někdo ocenil.

Že by tě mé myšlení o tobě mohlo přinutit mi napsat, abych ho urychleně... a pokud to jde v dobrém změnil... jinak... ?

Minuli jsme se.

Nejsi zkrátka Slepý Osel jako já. Možná kvočna jež sedí na vejcích...

***

(Prázdný e-mail)

A to je všechno?

Jo, to je všechno.

Tak utřít zadek, řádně spláchnout a hybaj na kutě.

***

Odešlý z iluze syna, odešlý z iluze bratra, odešlý z iluze milence, odešlý z iluze kámoše, odešlý z iluze žáka, odešlý z iluze občana, odešlý za.

A co odešlý z iluze odešlého?

***

Jsou mistři, co mají problémy se svou samotou mistři?

Mistr sám je všudepřítomný problém...

***

Slepý Osel : Buddha je jen spousta myšlenek, ideálů a představ ve vaší mysli... když toto všechno spláchnu do WC... kde je pak Buddha?

Buddha je vrchovatě plný septik. (Nápis na záchodovém prkénku Slepého Osla)

***

Když po něčem netoužím, tak mi nic nechybí. Ale jsou tu určité osobní potřeby kdy musím hledat.

Opravdu musíš? A proč musíš? Kdo tě nutí? :-)

Pohodlnost k dosažení klidu. Nemyslím absolutního klidu, tím může být jen smrt :) Nutit se do něčeho vychází vždy z vlastních nedostatků a nespokojeností.

Hmm... jsi sám k sobě upřímný. Jen tak dál...

***

Příteli, cvičil jsem techniku v teď a stále to tu je. Píšu a vše okolo je v klidu, dokonce myšlenky jsou a odjíždějí jako vláčky. Sleduju se jakoby z dálky. Jak dlouho to potrvá nevím. Děkuji ti za tuto techniku, brnkla mi a zafungovala. Něco ale chybí, nevím co. Radost. Měj se a pozdravuj za mě. Napiš, udělá to radost.

Radost je umělý výtvor stejně jako smutek... ten jež zastavil utvářecí činnost zmizel i s tím vším co má a co nemá smysl... ticho němého oka... žije tak uvolněně asi jako když pozoruješ v ZOO orangutana. Pracuje a přitom nepracuje... každý jeho pohyb je uvolněný... bez stopy jakéhokoliv napětí...

***

Dobrý den, zcela náhodou jsem natrefil na Vaše stránky a mohu Vám říct, že se mi zatím (přečetl jsem malou část) velmi zalíbily. Velmi. Jsou tak nějak "normální" a lidské. Tak to jen tak, z nadšení. Přece jen ten internet asi k něčemu bude :o) Mějte se dobře.

Jsem zvědav jak dlouho pak budu muset čekat než mě kopnete do zadku.

To asi nebude tak hned :o) Prolézám tím a není toho málo a taky toho ale není moc. Ta chvála byla upřímná, nic takového jsem zatím na síti nepotkal. Buďte zdráv.

Být... ať už jakýkoliv znamená... hřích zcizoložením...

***

Pase se osel výživnými bodláky útrap nekonečného humusu. Zahrádka jež blízko se jeví, láká o to chutnějšími sousty. Je to fakt hustý, čím víc já neexistuje, tím o sobě dává více vědět. Nechť se oslík dále pase a bodláci vykukují nevěříce svým "očím".

Grrrrrk... křupy křupy... žvýky žvýky... prrrd...

***

Ahoj, docela dobrá vychytávka. Asi si vzpomeneš na dětičky se zápalkou. Zatím jsem tu nepřečetl všechno, takže ti ani nevím co píšeš zajímavého. A vlastně ani netuším zda je to aktuální. Přesto ti posílám svůj názor.

Pokud hledáš svobodu, musíš ji vždy vztahovat ke skutečnosti kterou znáš. Máš problém a tak tvrdíš že žádný neexistuje. Pokud získáš svobodu nemůžeš na to přijít, protože si ji prostě nelze uvědomit. Nejprve musíš získat objekt a skrze něj svobodu. Uprostřed svobody sedí náš vlastní "já našel". Hledáním svobody stavíme vlastní vězení ze všech poznání od nichž se můžeme odpoutat. Bez nich nebudeme svobodní. Svoboda byla kostka ledu v horkém čaji. Chtěla se odpoutat a když toho dosáhla zůstal jen studený čaj.

Nehledáním stavíme totéž vězení. Zůstává ta úzká brána. Která to je? Prásk!

***

Co se stane s duší člověka pokud spáchá sebevraždu, vyřeší tím své problémy? Jak dalece zatíží svojí karmu? Děkuji za odpověď.

Problémy jsou vždy tam kde je duše. Zabít tělo, nic neřeší, je to jako useknout bodlák a nevytrhnout kořen... příště vyroste o to mocnější a produktivnější rostlina, jejíž kořeny i semena o to více zesílí... ale ten kdo zničí v těle duši... ten vytrhne kořen a žádná karma se ho již netýká... Zničit svou duši lze jen tak, že se zřekneme všech požitků spojených s jejím bytím. Žádné ocenění, žádná odměna, žádný zisk... žádné semínka... tak se unikne nástrahám toho jež s pomocí slastí posiluje chuť do dalších zrození.

***

Drahý příteli, podáváš lidem lék, Buddha ho také podával, jen proto, že ordinace je stále plná pacientů. Vřískot raněných, těžce nemocných a omámených lidí rozkmitává bubínky uší. Dveře jsou otevřené. Nikdy nebyly zavřené. A přesto se nemocní křečovitě drží vlastních židlí a hltají komiksy rozhozené na stole. Oni tě nevidí, vidí vlastní představu muže v bílém plášti a pošilhávají po trezorové skříňce s narkotiky, slibující hlubší spánek a zapomnění. Mám Tě ve svém srdci, sedíš u mne, jsi neustále se mnou. Něco těžkého a omamného sedlo na má víčka, nohy ztěžkly, čas se zastavil. Vesmír zvolna mění svou tvář, beze spěchu, beze smyslu, bez pohybu. S úctou Meezek

Každý to nazývá jinak někdo jedem někdo lékem... záleží jak se to komu hodí do krámu. Tobě se to hodí... a tak vytahuješ zlatou ohlávku a pleteš bič zaměstnavatele. Jinému se to nehodí a tak mě propouští... Rád bych sdělil... že nevím co pro lidi dělám, páč se o ně vůbec nezajímám. A i kdyby se stavěli na hlavu... já se tady jen pasu.

***

Můžeš mi nastavit zrdcadlo?

Ne.

***

Mesiáši, ahoj!

Dost Oslovin a jiných konin. Všichni si na něco hrajeme a je to na nic.

Co vlastně děláš? Ale nepiš mi, že jsi v ráji, jo? To přece vím, chci jen vědět jak se máš a co děláš. Ptát se Tě na názor, co dělat proto, aby teroristi nestrašili a netrápili děti, je asi zbytečné. Asi mi zase odpovíš něco o tom, jak jsi šťastný, když si jen tak přežvykuješ, nebo se mýlím?

Zajímat se o něco = mít hlad a pak otravujeme kohokoliv v okolí, aby ten hlad byl uspokojen... každá otázka vzdaluje děti od domova.

Co dělám... kdo se tím myslí? Tak mysl přemýšlí co napíše, oči koukají na klávesnici aby se ruce nespletly, uši naslouchají aby jim neskypěla voda na plotně a tělo ťuká do klávesnice.

ťuky ťuk...

Ale co dělám vlastně já? Kdo to objeví hned bude v ráji...

***

Mamku bolí hlava, neznáš nějaký lék?

Smát se od ucha až k uchu.

To na ni nezabírá.

Tak podpal dům, aby uvidíš jak rychle ji hlava přestane bolet.

***

Drahá Nulo, řízením Páně jsem se dostal na Tvé stránky, je napsáno mnoho moudrých knih včetně Bible jenže lidičkové zapomínají že i Satan Ježíše pokoušel slovy písma. Kdo rozumí tomu když Pán ve starém zakonu několikráte v x verzích praví nebudeš se klaněti dílům rukou svých nebudeš se klaněti žadným bohům, neboť Já jsem Hospodin, Tvůj Bůh. Mně budeš milovat celou svou duší, srdcem myslí a svého bližního jako sebe sama. Co Ty na to? Tvá souznicí Duše.

Kroť své intelektuální vášně! Spekulace a marnivé myšlenky tě jen vzdalují od skutečnosti... Neklaněj se tedy ani dílům vlastního myšlení. Souznící duše? Tak na takové tady mám připravený kýbl sraček na uvítanou.

***

Na http://www.hloupy.chytrak.cz/dek20.htm jsem se dostal z www.osud.cz. Něco tak SUROVĚ PRAVDIVÉHO jsem už dlouho nečetl. "Zbývá už jen pár let času. Dovolte mi abych je tedy využil ve své skromnosti ke své duchovní očistě."

Někdy zdání klame... ale každá vrána si najde své zrní... tak dobrou chuť.

S přáním všeho NEJLEPŠÍHO...

Nejlepší existuje jen vedle nejhoršího... každé štěstí je zároveň zdrojem či semínkem neštěstí... to mi teda ale přeješ věci...

***

Kdo jsem? Teď právě píšící a škrábající se na zadku (eh škrábající nemusel - tak, jak to vzniklo, tak to i zanikne, škrábáním přetrvává)

To je keců... zase někdo chytrý jako rádio...

Co hledám? V době, kdy vznikne hledání, vznikne i hledající a to už je svazek a závazek. Hledáš?

Hledám? A podle čeho se to pozná? Tělo hledat nemůže, mysl jen přemýšlí... tak u koho najít pravou odpověď?

Je mi jedno, jestli odpovím správně, tímto textem si jistě i slepý oslík najde svou potravu, která je mu podstrčena.

Nedělej si starosti...

Slepý Osel