TÉMA : Pár komentářů k duchovním textům které mi přišly.

4 Svíčky

Hořely 4 svíčky na adventním věnci, tak tiše, že bylo slyšet jak začaly svíčky hovořit. První svíčka vzdychla a řekla: "Jmenuji se Mír. Moje světlo sice svítí ale lidé žádný mír nedodržují." Její světélko bylo čím dále tím menší, až docela zhaslo... Světlo druhé svíčky zakmitalo a svíčka řekla: "Jmenuji se víra, jsem ale zbytečná, lidstvo nechce nic o Bohu vědět, nemá tedy cenu, abych svítila." Průvan zavál místností a druhá svíčka zhasla... Tiše a smutně se ke slovu přihlásila třetí svíčka: "Jmenuji se láska. Už nemám sílu, abych hořela. Lidé mě odstavili na stranu. Vidí jen sami sebe a žádné jiné, které by měli mít rádi." A s posledním záchvěvem zhaslo i toto světlo... V tom vešlo do místnosti děcko. Podívalo se na svíčky a řeklo: "Vy musíte přeci svítit a ne být zhaslé!" A skoro začalo plakat... V tom se přihlásila ke slovu i čtvrtá svíčka a pravila: "Neboj se! Dokud já svítím, můžeme i ostatní svíčky znovu zapálit. Jmenuji se naděje!" Zapálilo děcko od této svíčky zápalku a rozsvítilo znovu ostatní svíčky. Plamen naděje by neměl nikdy ve tvém životě zhasnout... a každý z nás by měl plameny Míru, Víry, Lásky a Naděje neustále udržovat.

Pod každým kotlem by měly hořet nejméně čtyři plameny... ať to odsejpá... To dítě byl sám satan! Stačí totiž uhasit jen plamen naděje... a všechny problémy všech svíček hned zmizí... Jak to? Cožpak nevíte, že vosk tvoří vaše slzy a knot zase vaši radost? A pak není divu že ty plameny hoří jen z vašeho utrpení. Cožpak nevidíte, že stěžovat si na osud a být smutný lze jen tehdy, pokud existuje nějaká naděje, že by to mohlo být i jinak?! Naděje je příčina všeho utrpení! Blázen ztratil naději a tím našel pravou jistotu...

***

Děsně se mi líbil tvůj komentář se 4 svícemi. Musel jsem to přeposlat všem co mi neustále posílají tyhle kraviny v tónech lásky tolerance apod. Cukr a bič jak píšeš :-)) Člověk by to takhle nikdy nepojmenoval, ale je to pravdou. Vnitřně to musí iritovat každého, kdo trochu chápe hry světa.

Nikdy jsem neviděl to... co chápe ani to co nechápe... ani to, co by mělo být objektem zkoumání... někdy prostě jen hustě sněží... bludy... a děti se koulují.

***

Poutníci světla

Myslet si lze cokoliv... dokonce i o svém myšlení... tedy o sobě. No tak si to své myšlení teda trochu pochvalte... chudinky. Světlo se s vámi totiž mazlit, tak jako já, nebude... prostě vám sfoukne tu vaši ustaranou svíčku navěky... a nebude ho vůbec zajímat jak byla načančaná. A veřte, že si tento akt umí vychutnat vzhledem ke své suverejní moci... Kdybych to měl popsat... tak vám řeknu, že i zvířata se požírají... jak bych tak řekl... ohleduplněji...

A být sám se sebou. A být, prostě jen být... a vědět.

Takže trpět... Ale proč to? Kristus na kříži... jásal radostí. Ježíš možná trpěl... ale Kristus se radoval jako nikdy! Obrazy lžou... nakreslili je totiž ne-Kristové...

Proč vlastně vědět? Proč oni ne? Proč oni ještě ne? A ty už ano... a jdeš, kráčíš, protože musíš, tak řekl On. Tak vnímáš ty. On a ty. Vy... my. Já. Kdo? Všichni! Řekli jsme, tedy jdem.

I já? ...už ano? Ano? Kšááá! Když ptáčka lapají pěkně mu zpívají... lichotky a pak potřeba služby jejich správné věci... jde o jistě o pečení cukroví.

A tak kráčíš. Po tvářích ti tečou slzy, proč ty už ano, a oni ne? Je sladký závoj zapomnění, je tvrdá cesta probouzení. Ty již víš a jdeš, a všude kolem ti, co neví. Neví a nejsou.

A mě ani nezajímá kam jdete... jen jsem zvědav kdy dojdete.

Jdou, tedy jsou a přitom nejsou. A kráčíte spolu kus cesty. A ty jsi s nimi a přesto sám. Kde jsou tví probuzení? Jeho? Snad na jiných planetách, snad Tam, snad v jiných Vesmírech, snad nejsou. Snad tady byli a zas tu budou. Ty stále kráčej! Krok a druhý, třetí... jdeš. Vnímáš tu bolest, je to Ta cesta? Má nějaký cíl? Stébel se chytáš, ale..

Proč bych měl kráčet? Copak jsem nějaký Burlag táhnoucí loď plnou něčích ambicí? Kdo chce kam... ať si jde sám...

Nu tedy kráčíš, když máš již kráčet a víš, že není. I kdyby bylo - není. Pro tebe nyní prostě ne-ní! A víš a kráčíš a cítíš chvění. Rozhlížíš se kolem sebe... to jsou snad slepí? Nevidí?

Jen vidoucí osel někam musí... Slepý Osel má stále prázdniny... je svoboden od povinností vidoucích a vědoucích... nikdo na něj odpovědnost nenaloží...

Ach nevidí! A jdou a neví kam. A neví proč. Ty to víš?

Ó, pane! Pane náš...

A takové přišel Ježíš uzdravit... marně... stále stejná choroba...

Ty pláčeš?

A z temnoty - je to přízrak? Ne, je to Ona. Beze slova, jen oči hovoří. Otvírá svou náruč, vaše srdce bijí, držíš v ruce Sen. A ona otvírá své lůno. To spojení ty znáš. Jsi Doma. Je Láska, z které mrazí. Pocity jdou, jeden za druhým, ty vnímáš jasněji než předtím, jste Dva a kráčíte spolu. Snad kousek Cesty, snad napořád...? A srdce bijí, i Ona má svůj Sen.

A vládce snů je sám Belzebub.

Sen - Tvůj? Můj? Náš? Sen, kdy jste spolu létali po hvězdách.

To je jen sen... skutečnost je daleko za hranici vaší představivosti... až za možností připustit, že hvězdy létají ve vás...

Vítej, sestřičko, kde jsi jen tak dlouho byla? Věděl jsem, že tu někde jsi. A cítíš tu blízkost, vnímáš energie. A ty? Spolu stoupáte ke hvězdám. To z domova znáš. A utíráš jí slzy, a víš, že také pro ni není. Snad proto víš, že je. A víš, že bude. Toť živá voda vlnek, se kterými v oceánu svůj úděl nějaký čas sdílet máš.... Je tma, však musíš zářit! Kráčej!

Co pořád s tím bičem na mě... do čeho mě potřebujete zapřáhnout? Cukroví rozvážet, abyste vy mohli prodávat?

Tedy kráčíš...

A oni..?

Čím jsi, čím, že se takhle tážeš? Nestarej se!

Všichni vzhlíží k nebesům. A jdou.

Ke všem čertům...

Poslyš, Kriste, přece máš rád svůj lid?

Jakýkoliv Kristus je jen součástí vašeho snu. Jak by vás mohl mít rád váš sen? Kdyby vás měl rád... ukončil by se sám aby vás osvobodil... Ale když už je... tak ať je mu slouženo z vaší pokladnice... prase od plného koryta nikdy neodchází...

Kriste, prosím, och prosím.... Snad ještě chvíli, vyslyš modlitbu mou.

Ježiškote to je spojení... modlitba je každý okamžik... ve kterém nejste.

Ne, to se mýlíš. Nejste bez viny. Ty měl bys vědět...

A čím jsem vinen? Iluze já nežrat... pak vosí hnízdo v hlavě bzučet a píchat až slzy utrpení tryskají...

Díky za to štěstí, Ty mou cestu klestíš!

Ten který vám tohle řekl, by vás měl i štípnout... abyste rozeznali včas vlastní sny od skutečnosti... Tohle je už těžký případ... i kdyby takového člověka posedlo deset démónů... stále to bude vidět jako své vyvolení...

I ona pláče... O-NA plá-če? Cestu si klestí... a svítí.

Pláče jen ten... kterému berou sny.

A jdeš zas sám. Kam ztratila se? Co bylo, není?

Však víš, že bude. Ty víš, že JE!

Autosugesce... dobrá zbraň... jak sen uchovat.

Ó, pane!

Co zase chceš kryso!

Cesta je dlouhá, že?

Nekonečná... pro ty jež si to bloudění ve snách zvolili.

Děkujeme. Za Cestu, i za Sen. Za dotyky, ze kterých mrazí... díky, za Její smích, však neméně ty slzy. (A-vhee-sha)

Přišla zručná švadlena a z deseti děravých kabátu ušila si své roucho... a tehdy mnozí padli k jejím nohám... klaněli se a volali ó královno naše... veď nás, ochraňuj nás... a od té doby v tomto království tisíce lidí peklo sladké cukroví pro královnu, ale žádný z nich nesměl ochutnat...

Rozluštění podobenství : švadlena = ILUZE... deset děravých kabátů = 5 smyslů krát dvoje rozlišování na dobré a zlé vjemy, královna = LÁSKA.

***

Přání lásky

Tři žebráci

Žena vyšla z domu a uviděla tři staré muže s dlouhými bílými vousy, kteří seděli vpředu na dvoře. Nepoznala je. Pověděla: "Nemyslím, že vás znám, ale musíte být hladoví. Prosím pojďte dál a vezměte si něco k jídlu."

"Je tu pán domu?", zeptali se. "Ne", odpověděla. "Potom nemůžeme vstoupit", odpověděli oni. Večer, když se manžel vrátil, žena mu pověděla, co se stalo. Běž a pověz jim, že jsem doma a pozvi je. Žena vyšla ven a pozvala muže dovnitř.

"My nemůžeme společně vstoupit do domu" odpověděli. "Proč ne?" zeptala se. Jeden z těch starých mužů začal vysvětlovat. Ukázal na jednoho z nich a pověděl: "Jeho jméno je Zdraví". Ukázal na druhého: "tenhle se jmenuje Úspěch a moje jméno je Láska." Potom dodal: "Teď běž a prodiskutuj se svým mužem, kterého z nás chcete doma.

Žena se vrátila a pověděla, co slyšela. Její manžel měl velkou radost. "Jak milé!" pověděl. "Vzhledem na tuto situaci pozveme Zdraví. Ať přijde a naplní náš dům zdravím."

Jeho žena nesouhlasila. "Drahý, proč nepozveme Úspěch?" Tchýně, která slyšela jejich rozhovor, vběhla do pokoje se svým návrhem: "Nebylo by lepší pozvat Lásku? Náš dům by byl naplněný láskou!"

"Dáme na radu naší tchýně" pověděl manžel svojí ženě. Choď ven a pozvi Lásku, bude to náš nejlepší host."

Žena vyšla ven a zeptala se těch třech mužů: "Který z vás je Láska? Pojďte, prosím a buďte naším hostem."

Muž jménem Láska vstal a šel k domu. Ostatní dva vstali taky a následovali ho. Překvapená žena se zeptala Zdraví a Úspěchu: "Pozvala jsem jenom Lásku, proč jdete také?"

Staří muži odpověděli společně. "Když byste pozvali Zdraví, anebo Úspěch, ostatní dva by zůstali venku, ale vy jste pozvali Lásku a kamkoliv on jde, my jdeme s ním. Kdekoliv je Láska, tam je i Zdraví a Úspěch!"

Řekla v předvečer rodinné automobilové tragédie matka dětem, o které den na to přišla a sama dnes živoří i s manželem na invalidním důchodě. Jinak to vidím tak, že láska, zdraví a úspěch je tedy jen v rómských rodinách. Neboť i bez práce tam do pusy lítají samy od sebe koláče.

Moje přání pro Tebe... Tam, kde je bolest, přeji Ti klid a mír. Tam, kde jsou pochyby, přeji obnovení důvěry v Tvoje schopnosti pracovat na nich. Tam, kde je únava a vyčerpání, přeji Ti porozumění, trpělivost a nové síly. Tam, kde je strach, přeji Ti lásku a odvahu.

I takto vtíravě se lze snadno ve své mysli stát dokonalým... Divím se, že na to ještě nepřišli somráci. Usmívat se na lidi, věštit a přát lidem štěstí... rázem by z nich mohli být bohatí sat-guru-mudrci. Přát mi něco může jen má vlastní tasemnice!

A propo... Celá verze od Slepého Osla by vypadala takto : Nepozval by ani jednoho z těch tří žebráků, protože ani jeden nedokáže zabránit vzniku utrpení... jsou to jen lízátka snů v temné díře... nedostanou vás z ní. Takže Slepý Osel by pozval královnu... nikoliv žebráky... Královna je smrt... bez ní by nebyl žádný život... žádná změna se neobejde bez ní... bez ní, by nikdy neskončila ani nenávist, ani neúspěch, ani nemoc... bez ní, by ani láska, ani úspěch ani zdraví neměli žádnou hodnotu... ona stoji u zrodu i u konce... takže ti tři žebráci jsou jen podvodníci, jež se chlubí cizím peřím... jsou to poddaní, jež se vydávají za pány... jenže kdo by pozval do svého domu smrt?

Jen ten jemuž se z toho všeho nadějného nikamnevedoucího opakování už točí hlava... jen učedník Krista. Za devadesát devět kroků jeden krok blaha... to má být výhra zdraví, láska a úspěch? S jídlem roste však chuť... vědět co nám chybí... je daleko horší než nikdy neochutnat. Vzdejte to, protože neexistuje výhra, která by ukončila chuť do dalšího kola... nezapomeňte, že síly vám budou s každým dalším kolem jen a jen ubývat... a výsledky vašeho bezhlavého úsilí se ozvou již brzy... Každý by si přál umřít ve štěstí... v orgasmu... ne těsně před orgasmem... a právě těsně před orgasmem je to nejsnadnější... je tam jen takový malinký břit... než se úsilí přehoupne do orgasmu... bod nula... to je ta těsná brána... ale kdo by odolal... a tak si to užije... a? Je tu zase hlad... a další kolo... protože umřít jako zklamaný nikdo nechce. A tak se vše jen a jen opakuje... ale s každým opakováním vše ztrácí lesk... a tak všichni toužíte po změně... po novém, lepším... dokonalejším... po větší dávce... a tak jdete s nadějí vždy do dalšího kola... investujete do změn, dokud neumřete jako zklamané trosky. Jako poražení... Zříci se odměny... znamená odhodit úsilí a projít těsnou bránou do věčnosti. Každý béře odměnu svého pána... někdo nezkalitelnou, někdo tak pomíjivou, že pak mnoho dní pláče a skřípá zuby v temnostech zevnitřních...

***

Kdo je největší šéf

Na počátku lidstva, hned jak byl stvořen první člověk se začaly jeho životně důležité orgány přít o tom, kdy by měl být mezi nimi šéfem. Mozek byl následujícího názoru: "já musím být šéfem, protože dávám pokyny jak mate všichni fungovat." Oči měly jiný argument: "My by jsme měly být šéfem, protože my vedeme tělo tam kam by mělo jít." Srdce řeklo: "Přece jen by jsem mělo být šéfem já, protože vás všechny zásobuji krví abyste mohli vůbec fungovat." A žaludek poznamenal: "Já budu šéfem, protože vás všechny krmím." Nohy vyjádřily svůj názor: "My se musíme stát šéfem, protože vás všechny nosíme." Každý byl přesvědčený o tom, že právě on musí být šéfem. A tehdy se ozvalo hovno... že prý chce být šéfem... a všichni se tomu jen smáli... Hovno však jednoduše vyhlásilo: "Já budu šéfem ať se vám to líbí nebo ne. A rozhodlo se zůstat uvnitř těla 5 dní! Tělo se cítilo špatně... žaludek se svíjel v křečích... očím se zkalil zrak... srdce bylo v agónii a nohy se chvěly... A tehdy najednou všichni jednohlasně volali: "Nechť se stane hovno šéfem!" A od té doby může být každé hovno šéfem."

To zní hned lépe... autor nechť je tedy šéfem.

***

Slepý Osel a věštkyně

Zrovna si tak srovnávám poznatky o příčinách vzniku utrpení a vyvozuji jasnější cestu k zničení utrpení a přemítám o skutečném štěstí, stojím u stánku PNS a koukám co všechno se dnes na nádraží Pardubice prodává, když tu na mně vyrukuje cigánka, že mi chce věštit z ruky.

Pořád se na mě lepí takoví lidé... ale tentokrát jsem ji vůbec neviděl... prostě ke mě zezadu přišla... jako posel pekel. Prý mám upřímné oči... (za to se musí zřejmě až do smrti platit) a že prý mě čeká velké štěstí a ona že mi ukáže cestu... Řekl jsem ji... že štěstí nehledám... ale ona trvala na svém... už se mi sápala po ruce... a říká mi... pojď ale stranou, aby ti zlí lidé nezáviděli tvé velké štěstí. Všichni podvodníci nahoře i dole dnes pracují na stejném principu... je to až legrační... jak málo stačí k tomu aby se s člověkem dalo zacházet jako s loutkou. Byl jsem si vědom... že i za vnucené služby se musí platit... Tak jsem si řekl, že se podívám... o jaké taktiky se psycho-žebráci zase zdokonalili. No ano... zdokonalují se denně... přicházejí do styku s tisíci lidmi... mají dobrou psychologii... lepší než manažéři. Takže ať se ukáže... pobavíme se... páč jsem neměl žádné peníze... uvidíme jak se zatváří, až přijde pointa této jasnovidecké služby...

Takže co by mělo být pro mě štěstím? Sledujte tu taktiku co se nabízí a jak rychle se umí improvizovat...

Budu mít dlouhý život... říkám... a to má být štěstí?

Budu ho mít tedy spokojený, zdravý... tělo i duch bude v pořádku... říkám... a to má být štěstí?

Miluje mě prý nějaká holka... strašně moc... říkám... a to má být štěstí? Ten kdo mě miluje po mě vyžaduje nejvíc...

Prý ji mám vyznat lásku a vše se změní... narodí se mi pak holčička... říkám... o takových poutech se mi ani ve snu ještě nezdálo!

"Ó..." najednou spustí... "ty máš dnes moc velký šťastný den... vyhraješ ve sportce 119 000 Kč..." říkám s úsměvem "Opravdu? To jsem zvědav jak, páč sportku nehraju." Tak jsem už vyhrál přes 200 000 kč.

"Né to je opravdu... věř mi... tady na tu ruku polož pro mě peníz a bude to zpečetěno..." No a jsme u pointy... dávám tam tedy radostně dvacku... páč víc jsem skutečně neměl očekávaje jasnou reakci... Prý je to málo... prý jestli nemám nějaký papírový... říkám nemám... ona říká ať se podívám... šáhnu tedy do první kapsy... a tam kilo... podivím se, páč jsem byl ještě před chvílí švorc... a tak ji ho dám... "To máte přímo tedy od Boha paní..." jenže paní není spokojená... "a těch 20 korun bys mi mohl taky dát... vždyť se ti to ještě dnes ve sportce vrátí... uvidíš..." přesvědčuje mě... usmívám se a říkám... "ale paní vy už žebráte..." hájí se... "ale já mám doma malou dcerku..." říkám... "když vám to dám... nebudu mít na sportku a nevyhraju těch 119 000 kč." A co teď... pálí ji to... dává mi za pravdu :-)... a tak mě zve na kafe... nemohu páč mi za pár minut jede vlak... Ještě, že jsem ji i tu dvacku nedal, protože jak jsem posléze zjistil, neměl bych na autobus z Kolína domů!

Samá pozitiva... koho to zajímá... nejsem blázen... už jednou jsem se desetiletně vyškolil na takové chybě... naděje... dodávání snů... a očekávání ničeho... Sportku jsem tedy nepodal... vše jsem vypustil z hlavy a jal se znova přemítat o štěstí jež není z tohoto světa... a tedy nic z tohoto světa jej nemůže zkazit! Jen pošetilec šetří na udržování své doživotní cely... myslí si, že pláč v šatech krále nebolí... že bolesti zubů se majitelům ferari vyhýbají... a že migrény slavné netrápí... Kéž by mi řekla tisíce negativ... to by byl dobrý impuls vedoucí k rozlousknutí velkého ořechu. Ale kdo by za negativa platil... jen Slepý Osel... dal bych ji totiž třikrát víc...

***

Kam s nevinnými?

Nedávno rodiče mé známé, která dosti rozšířila obzory Slepého Osla... hecovali do ní tak dlouho až ji dostali do léčebny. A já nevím jestli ji ještě někdy uvidím a jestli bude v pohodě... zatím má prý maniakálně depresivní stavy (což bych diagnostikoval spíš u jejich rodičů) a čeká ji 6 dní izolace v komatu a pak nějaké procedůry... prý bude vše ok... a bude zas zdravá... vyslechl jsem dosti těch co prošli psychiatrickým zásahem... a líčili mi různé pikantnosti... a malovali obrazy plné utrpení jež na nich páchali doktoři... měli z nich větší hrůzu než ze smrti... já sám jsem na nich nikdy neshledal nic nenormálního... byli naopak zdrojem nevšední radosti... protože byli svobodnější než jiní... než ti co na ně řvali a snažili se je násilím psychickým, chemickým či fyzickým změnit k obrazu svému! To mě dosti rozesmutnilo, protože jsem věděl co ji chybí a mohl jsem ji pomoci ale neměl jsem na to dost času... a tak zavírají nevinné a ti jež to způsobili nechávají volně běhat... a co se stane, pokud se "zdravá" vrátí domů... a rodiče si na ní zase budou vylévat své problémy? Vezme si lék na uklidnění a taky proti bolesti... aby se nemohla nijak bránit? To má být řešení? Přitom její problém je tak malinký... malinká příčina a co z toho vznikají za následky... ikdyž ví že hledá sebe samu... svět ji takovou jak se cítí dobře nechce přijmout... a to je celé její trápení... chce vědět důvod proč... ale dostává se jí jen nadávek, že má pořád pitomé otázky... a tento stav nepochopení, kdy ona nechápe důvody agresivního chování okolí vůči ní a nechápe, co je špatně na tom, že se cítí dobře bez ohledu na to v jaké situaci je... to je příčinou celého jejího utrpení...

***

30-tiny Slepého Osla...

Narozeniny... no fuj... všichni čerti se radují a gratulují mi... jen Buddha říká... Zrod je utrpení, stárnutí je utrpení, umírání je utrpení; Ta žádostivost to je, která způsobuje znovuzrozování. Provázena potěšením a chtíčem, hned tu hned tam nachází rozkoš; totiž coby smyslová žádostivost, žádostivost po rozvíjení bytí a žádostivost po zničení bytí. Protože bytosti, které jsou zaslepeny nevědomostí (avidždžá) a chyceny v osidlech žádosti (tanhá), tu i onde usilují o stále nová potěšení, proto nastávají stále nová znovuzrození.

Takže komu a k čemu to vlastně gratulujete? Abych se těšil zase na nějaké dárečky? Abych zase rok vydržel sdílet s vámi utrpení? Kupujete si mě? Pokud ne... pak nejsem ani nikomu nic dlužen.

Zpráva o doručení dárků k narozeninám do chlívku.

SLEPÝ Osel tu krabici rozbalil... a vše řádně očichal a oslintal... nic chutného však nenašel. Nezapomněli jste to trochu opepřit? Ó jak by píchl šťavnatý bodláček... A propo... pro potěchu kterého smyslu ty dárečky byly? Ať se snažím sebevíc... oko jen vidí... ucho jen slyší... jazyk jen chutná... hmat jen pociťuje... a mysl jen přemýšlí. Nikde žádná potěcha ani zklamání... pro koho byly teda ty "dárky"!!!!

***

Asi už přišla doba, kdy bys měl přestat cokoli komentovat. Zdá se, že ti to neustálé komentování začíná "podrážet nohy".

Nemám žádné nohy... marně mě taháte za uši... vždy dělám jen ostudu vašemu rodu...

Hmm... Už jsi narazil na to, co tě neustále k tomu "komentování" tlačí?

No přece Láska... co jiného by mohlo tvořit a konat? (Jeho častý argument)

Velice nezralá odpověď. Zkus zemljanku - ve tmě, vlhku a tichu nezralé víno dozrává...

Svým chutím služ si sám... a jen tak mimochodem... co tebe pudilo mi napsat takové odpověďi?

Protože asi není nikdo, kdo by mohl toho oslíka nakopnout, že je čas podívat se, zda hraním si na komemntátora neztrácí půdu pod nohama.

Koukám, že ti někdo koupil strašidelný bublifuk... ale na můj penis je každá bublina krátká... pronikl i do neproniknutelného... Tasím... píchy píchy pích... muška jako Dartaňan... a je po bubácích... A v klidu schovávám zase do pochvy...

Ale pokud mě paměť neklame, tak stejně nikomu nevěří, takže pokud to nepochopil doteď, je zbytečné se dále o tom rozepisovat.

Trpím roztroušeným Slepo Oslismem... nejsem schopen věřit... to je nad mé síly... ucho slyší... oko vidí... ale jak z tohoto může vzejít pochopení nebo víra?

Howgh.

Je to ale jen tvůj nezdar... viď? Tak už to chodí... s těmi jež jsou na čele označení pečetí pekelnou... stále jim ten mol Snový Žrout kazí radost... a proto musejí se prací potit a vzít nápravu Slepých Oslů do svých rukou... Proč si neskladují poklad svůj v nebesích... kde se nic nemění ani nic nekazí? Vyzpovídej se tedy ze svých hříchů... nebo zkus zemljanku - ve tmě, vlhku a tichu.... Slepý Osel