Nemám cíl ani smysl života.

Ti, kteří skutečně neměli cíl ani smysl už tu nejsou. Proč tu jsi tedy ty? Očekáváš snad něco zítra?

Nevím co bych chtěla dělat, nevím co chci a co nechci.

A proč je to třeba vědět? Copak to něco k tomuto okamžiku může přidat nebo něco od něj ubrat? Budou snad stromy zelenější a obloha modřejší? Proč s sebou tedy taháš takové těžké věci? Miliardy lidí s sebou nosí tisíce přání a tisíce obav... a k čemu jim ten závidění hodný ruksak tady a teď nakonec je? Jen k tomu, aby mohli jedovatou lstí zotročit každé svobodné ruce k realizaci jejich osobních přání...

Takže z pohledu dnešního moderního světa jsem jednoduše nemožná.

A proč si to děláš? Kdo tě k tomu navedl... ať tě polituji, pochválím, vynadám nebo poradím... stále to v tobě mír nenastolí... to co hledáš nemůže přijít zvenku... protože pak stačí i malinká konfrontace, malinká informace zvenku a celý vnitřní palác se ti shroutí před očima. Ale když je to nalezeno uvnitř.... když stavíš na skále... pak ani tisíce nadávek a plivanců... nenaruší mír se sebou samým. Dokud to nenajdeš tak tu budeš mezi démony létat na nucených pracích jako balón na fotbalovém hřišti... každý tě nakopne jen aby on mohl dát gól a sklidil ovace.

Pročítám tvé stránky, kde neustále čtu, jak je nesmyslné hledat smysl života a nějakou cestu, protože život je cesta. Jo, beru. Rozumem to beru, ať je to jak chce, má to smysl a logiku, byť je to totální nesmysl. Ale jak to dostat do sebe?

Nelze nic do sebe navíc dostat... a přece se ti to podařilo... takže to bude chtít půst... jinak sebe samu pod tím nánosem šílených pravidel etiky, správnosti a svatosti... nikdy nenajdeš.

Jak být nikdo, jak se zbavit všech norem a pravidel o tom, jaká mám být a mít přitom ze sebe dobrý pocit?

Tak, že nebudeš brát sebe samu vážně. Dokud se bereš vážně... pak tě vykolejí každý člověk z ulice! Pouhá poznámka... obyčejné prázdné slovo na tvou adresu a budeš mít ze sebe špatný pocit... malé děti ze sebe nemají špatný pocit ikdyž je maminka na veřejnosti přebaluje...

Nedělám nic!!! Jsem zabezpečená holka, co má roupy a přijde si k něčemu a nechce to tak.

Bohatství provází frustrace.... schizofreniky vyrábí společnost... neboť každý by potřeboval lidi k tomu svému cíli nasměrovat... a tak je tu tisíce náboženství, směrů a pravidel... zákonů... a člověk ztratil půdu pod nohama. Jeden "guru" říká tohle, druhý to popírá, třetí říká že Boha najdete tam a tam, čtvrtý na to šel od lesa... pátý k tomu přišel jako slepý k houslím, šestý se s tím už tak narodil... a sedmý vzešel dokonce z panny. Ale všichni vám říkají co máte dělat... jen vyjdi ven a zeptej se tisíců lidí... a dostaneš tisíc různých odpovědí... nikdo to neví, ale každý radí... využije tě ke svým cílům. Jak chceš najít to své, neotřesitelné? Dokud budeš naivně věřit slovům z jiných úst... pak budeš jen loutka šípkové princezny. Ke mně nechoď... dostaneš jen 25 na holou... i to by mohlo být velice účinné rozhřešení... někteří mají roupy totiž jen proto aby si jich někdo konečně už všimnul! A je jedno jestli v dobrém nebo špatném... Děti to tak dělají taky.... schválně zlobí... aby se jim někdo věnoval...

Kristus nikam neodešel a přece ho nemůžeme najít. Nakousnul jsi to a nic. Tak to dokonči.

Tam kam on odešel vy nemůžete přijíti. Neboť sen do skutečnosti nemůže. A propo... co je tady dokončené? Co je tady dokonalé? Celý prohnilý život je nedokončen... čeká na zítřek. Až Hospodin dokončí své utrápené dílo... pak dokončím i já.

Slepý Osel