TÉMA : Trochu si rýpneme do láskyplných žen...

I bavily se dvě ženy... vdaná říká svobodné... "Dnes jsem narazila na citát G.B Shaw: Jen ženy, které neumějí milovat, žijí v manželství. Tak nevím..." A ta na to odpoví: "Páč ženy, které umějí milovat, si povětšinou nikdo nevezme..."

Patrně to bude způsobeno tím... že když si žena myslí... že dokazuje muži svou lásku... je z toho muži na zvracení... cítí se jako nemocný kojenec! Problém je takový... každý vnáší do své zamilované aktivity právě ty své potřeby... tedy jak by si to on sám od svého partnera představoval... tedy začne na druhém páchat to, co by rád dostal od svého protějšku... No a tak těžko muž pochopí... když si žena koupí desatero šatů a trvá na tom, aby si ji ve všech prohédl místo fotbalového zápasu... a to jen z lásky k němu... jen proto, aby se za ni na plese nemusel stydět... :-) klid klid... snad jsem zas toho tolik neřekl... Já jen emancipované ženy varuji... až se muži podaří vyrobit dokonalou náhradu krásného mladého ženského těla... nikdo se ženit už nebude... moderní spotřebiče jsou totiž spolehlivé, tiché a nenáročné na údržbu. A jediný důvod rozporu mezi muži... "žena" zmizí... ó jak se vrátí mír na celou zemi... A tak muži budou stále pohodoví, nesoutěživí, neválčiví, usměvaví a přátelští... neboť doma naleznou plné uspokojení všech potřeb i odpočinek. Žena je prvotní příčinou toho, proč muži byli nespravedlivě vyhnáni z ráje... to ony chtějí být milovány a zbožňovány... nestačí jim jeden důkaz... stále o tom pochybují... chtějí to denně... proto tolik snažení upozornit muže na nějaké city... stále nespokojené... Prý "emancipované..." proberte se! No to je až do nebes volající... Spokojenost a pokora totiž nepotřebuje řeč... Teď mě napadá kdo je tvůrcem termínu sobec... určitě to byla žena. Tvůrce se hned sám maskuje... no a tak, když žena něco potřebuje pro sebe... říká... "miláčku potřebujeme"... prima taktika... prý důkaz lásky... a myšlení na "naše štestí". PS pro ženy : Vím vím... stejně jsem chtěl být vždy svobodný...

***

Se neboj, Petrásku, ona některá vdavekchtivá snadno přijde na to, jak na tebe. Ona není každá taková měkkosrdcatá jako já, některá si tě nechá. Za trest. :-)))

A o kom je tady vlastně řeč? Koho vidíš v tom zrcadle? Nelačnící po odměně osvobození jsou od všech trestů... Těším se na tvé svatební oznámení...

Jo, jeden si s tím teď dává tu práci a denně mě poznává. Co mi zbývá, než-li mu odpovídat stejným? Aneb jsme si vzájemně zrcadly, máš pravdu. :-)

To bys musela pojíst ještě hodně banánů... abys rozluštila poselství mé první odpovědi... o mně v ní nebyla ani řeč...

Však já teď taky nemluvila o tobě...

V zrcadle se může vzhlížet jen ego...

Jen ego, které samo sebe nepopírá. Pro to, které samo sebe popírá, bývají všechna zrcadla stejně slepá jako ono...

Opravdu? Máte teda zajímavé zkušenosti... Ještě mi řekněte zda-li po těch nákladných pokusech, to své ego dnes popíráte nebo nepopíráte... abych věděl... jak vůbec v takové vyjímečné situaci reagovat!

Jiný Pisatel : Výborně... Ale kdo je potom tím Zrcadlem?!?

Ale kdo je tou ozvěnou... hledejte... i kdyby jste prohledali všechny skulinky ve skalách... toho kdo je ozvěnou nenajdete...

Věděl, jak reagovat? To jsi zase nějak vedle, ne?

A kde přesně mě tedy vidíte slečno šilhavko?

Uprostřed větrných mlýnů, Done Quijote.

Pomatenika sečtělus histeris!

No ale stejnak jsi jako on, jen to uznej. :-)

Neuznávám nic a proto si mohu dělat co chci...

***

Voslíčku, ty jsi prostě beznadějný případ :-)))

Jupí!!! Beznadějné případy jsou totiž od rozmarů milujících žen zcela osvobozeny...

A jiné případy nikdy nepřestanou řešit rozmary milujících žen, že jo.

Nejsem jelen... co má díky rozmarům svých žen těžkou hlavu...

Ty ji máš těžkou i bez jelena, že?

Zatím si žádná koza nestěžovala... že by ji má hlava nějak tlačila... spíš se vznášela v nebesích.

***

Pohádka

Bylo, nebylo. Jeden manželský pár žil spolu 45 roků a navíc ještě oba ten den oslavovali svoje 60. narozeniny. Tu, kde se vzala, tu se vzala se na jejich oslavě objevila dobrá pohádková víla a takto promluvila: "Že jste už tak dlouho spolu se milující pár, splním každému z vás jedno přání." Manželka si přála cestu kolem světa. Pohádková víla jen mávla rukou a manželka najednou držela v ruce lístky na cestu kolem světa... Potom byl na řadě manžel. Zamyslel se chvíli a pak řekl: "Já by jsem chtěl ženu o 30 roků mladší." Pohádková víla opět mávla rukou a... manželovi bylo 90 roků!!!

ŽENY DODÁVAJÍ : (... dobře mu tak...) Dámy, uznáte, že všichni muži jsou bastardi, lumpové a... , ale alespoň pohádky, že jsou na naší straně ?! Nelíbila se ti tato pohádka? Mně ano. Cha, cha, cha... a jestli víš o někom komu tato pohádka udělá radost, pošli mu ji, ať ho potěšíš. (pardon... ať ji potěšíš...).

SLEPÝ OSEL : Sami jste se odhalily děkujeme. Přitom ten chlap nemyslel na sebe... každá žena nerada stárne... tak jí chtěl učinit mladou. Mohl si klidně přát, aby on sám, nebo oba omládli o 30 let... ale neučinil tak... myslel jen na ni... na sebe zapomněl... páč nebyl sobec. A ta víla byla zřejmě taky pěkně emancipovaná žena!

Především pohádková víla to neodhadla, chudinka, ta žena chtěla jet na cestu kolem světa - sama - a ona jí hned vrazí lístky do ruky... :-)))

Každopádně ženy smějete se jen své hlouposti... zcela jste totiž zapomněly že jste se pomstily jen sami sobě... na cestě kolem světa se budete muset starat nyní už o 90 letého dědka... sdílet s ním jedno lože atd...

Ale co tě to panáčku napadá, pořád jsi jaksi nepochopil, že v plánu vůbec nebylo jakéhokoli muže jakéhokoli věku s sebou brát.

Pozor chlapi... jakmile dosáhne žena svého... stanete se jen darmožroutsky smradlavým obtížným hmyzem!

Po 45 letech manželství Slepý Osel může dosvědčit...

Kdyby to bylo s tebou tak určitě...

A jsme zase beze svědka. :-)))

Slepý Osel nemůže svědčit vašim touhám!

***

"na sebe zapomněl... protože nebyl sobec... " To mi nějak neštymuje. On se neměl rád?

Odpovím ti taky jednou pohádkou...

NEJCENNĚJŠÍ DAR

U východního moře v růžové dolině poblíž severokorejského přístavu Vonsanu žila krásná dívka. Byla nejen krásná, ale i moudrá. Jmenovala se Amandžu. Zamilovali se do ní tři mládenci, tři přátelé. Amandžu dlouho uvažovala, za kterého z nich by se měla provdat, ale protože se nedovedla rozhodnout, zašla na poradu ke starému učenci-věštci. Věštec jí dal tři zlaté mince a řekl jí: "Dej každému z mládenců jeden peníz, ať ti za něj koupí dárek. Čí dárek bude nejlepší, toho si vyber!" Amandžu se vrátila domů, pozvala všechny tři přátele, dala jim po zla)té minci a řekla: "Kupte mi svatební dárky. Kdo mi dá nejlepší, za toho se provdám. Budu čekat rok. Musíte se vrátit najednou." Tři mládenci šli daleko, velmi daleko - až za čínskou zeď, za mongolské pouště a stepi.

První z nich koupil kouzelné zrcadlo. Přeješ-li si někoho uvidět, podívej se do zrcadla a hned ho uvidíš a poznáš, co dělá. Budu stále vidět Amandžu. Až jí dám zrcadlo, bude i ona mne stále vidět, ať budu kdekoliv, pomyslel si mladík. Druhý mládenec koupil zázračného velblouda. Stačilo si na něho sednout a v okamžiku jsi tam, kde si přeješ být. To je nejlepší dárek, jaký jen může být. Stačí si přát a hned budu u krásné Amandžu, pochvaloval si. Třetí koupil kouzelné jablko. Onemocníš-li a sníš jablko, uzdravíš se. Jestli by Amandžu onemocněla, hodí se jí můj dárek, uvažoval třetí mládenec. Na určeném místě se sešli a řekli jeden druhému o dárcích. Právě uplynul rok ode dne, kdy odešli ze země. Stýskalo se jim po krásné dívce a rozhodli se podívat se do zrcadla, aby ji uviděli a poznali, co dělá. Podívali se a zbledli - Amandžu umírala.

Sedli ihned na velblouda a v okamžiku byli u domu své milé. Vešli a stanuli u jejího lůžka. Slzy se vyřinuly z očí Amandžu, když mládence spatřila. "Přinesli jste mi dárky, ale k čemu mi teď budou?" řekla. Třetí mladík jí podal jablko a poprosil, aby je rychle snědla. Amandžu jablko snědla a hned se uzdravila. Žádala mládence, aby jí vyprávěli o sobě a o svých dárcích. Když všechny vyslechla, zeptala se "Za koho se mám provdat? Všichni jste mi pomohli svými dárky. Rozhodněte sami!" Tři dny a tři noci přemýšleli a na ničem se nedohodli. Vždyť kdyby nebylo jablka, jak by byli zachránili dívce život? Kdyby zase nebylo zrcadla, nedověděli by se o její nemoci. A nebýt velblouda, jak by se byli k ní včas dostali?

Tehdy Amandžu rozhodla sama. "Jestli vyberu správně," řekla, "zazní starý zvon, který vždy zvonil, bylo-li třeba vyřešit nějakou vážnou věc. Jste opravdoví muži a přátelé; dokázali jste to svými dárky. Jen vašemu společnému úsilí se podařilo mne zachránit. Ale provdám se za toho, který mi dal kouzelné jablko. Vy druzi, když jste vybírali dárky, mysleli jste na sebe, ale majitel kouzelného jablka myslel jen na mne. Vaše dárky vám zůstaly, ale on ztratil své jablko. Proto se provdám za něj." Vtom zazněl hlas zvonu.

Slepý Osel