Ahoj Petře, teď Ti píšu protože jsem vedle jak ta jedle.

Vedle čeho?

Něco mi napiš, mám jednoho Petra, který spadl ze stromu a je v komatu. Je to špatné.

Jaké to je to neví nikdo... proč ty ukvapené závěry?

Celý měsíc se nachází někde.

Jeho mysl je akorát v jiné realitě... ale on to nemůže rozpoznat... a proto se nemůže vrátit... pro něho je tato realita jen snem... skutečnost je tam kde je on. Lékaři s tím nemohou nic udělat.

Jsem dost smutná, protože je to manžel mé dobré kámošky, kdyby jsi viděl ten smutek jaký panuje v celé rodině.

Když myslíme na smutek... máme radost... když myslíme na osvobození... máme pouta.

Chtěla bych pomoci a vím, že to není možné! Ale udělala bych všechno, jen kdybych věděla co!

Čím více budete na věci naléhat... tím více se vám budou vymykat z rukou... moudrý je ten, který nespěchá... sobectví nebo láska? Netrpělivost je na které straně? Dejte všemu svobodu a zázraky se budou dít samy...

Aby se vrátil a oni všichni by si prožívali to obyčejné lidské žití.

Kují se pikle za cizími zády? Tak jako se květiny otáčejí za sluncem tak se duch vrací tam, kde se cítí být doma... nyní mu tělo již nepřekáží... a co je to domov? Tam kde člověka potřebují tam není jeho pravý domov.

Teď mi poraď, jak jen říci lidem, že je to jen sen a že všechno čeho se držíme zuby nehty je jen veliké trápení, jak to říci Alče, že její manžel, které ho miluje, je jenom její sen!!!!

Někdo potřebuje lekci, aby na to sám přišel... ani já nemohu nikomu z tohoto světa pomoci... neboť jestliže příčina byla uskutečněna... musí být odžit i následek... není jiné cesty... lze nabídnout jen sdílení. Není na to žádná technika... žádná zkratka... to vše je jen dočasné... jakmile se skončí s technikou... vše je zpátky...

Jeho děti, které se obracejí k Bohu o pomoc, jak jen vysvětlit, že se obracejí jen sami k sobě!!! Je to moc složité a není z mé strany pomoci, vím, že cokoliv bych vypouštěla z huby ohledně pomíjivosti a prázdnotě našich já, zhorší jenom stav a to prostě nejde!! Mohu jen sdílet utrpení s nimi a vědět, že je to všechno jinak, ale k čemu to je dobré pro Alenu, jenom by to zvětšilo bolest, kterou beztak už prožívá!

Až bude jejich prosba neosobní... pak možná bude vyslyšena... nelze to podvést... teprve až se člověk vzdá poslední naděje a víry ve svůj zisk... tedy v podstatě všeho oč by kohokoliv prosil... pak uvidí pravou cestu.

Slepý Osel