Dobrý den, přečetl jsem si Váš článek Promluva k praktikujícím. Dost mě to oslovilo, protože jsem si poslední dobou říkal, že člověk pořád čte a někde sedí na přednáškách a nakonec je v "normálním" životě zase ve sračkách. Jenže - kdybych byl takový, jak se píše ve Vašem článku (všechno je tak, jak má, na ničem nezáleží atd.), proč vlastně dál žít? Nemám žádné choutky skoncovat s tímto životem, na to se mám moc rád :-), ale občas mi to tak připadá ... Jsem bytost, která neví, proč tu je, ani kam jde, ale vím, že pokud chci tou bytostí být MUSÍM jíst, pít, dýchat... A jsem u toho - na jedné straně nic nemusím, ale na druhé MUSÍM - nevím, zda jsem to vyjádřil chápavě... Takže, abych jedl, pil, někde bydlel, MUSÍM pracovat, MUSÍM se stýkat s druhými lidmi, prostě pořád MUSÍM - když nebudu pracovat, (obrazně řečeno) umřu - jenže já se mám tolik rád, že se smrti bojím - a v tom je možná celý problém ... Prostě, poslední dobou se "zmítám" mezi tím, že na jedné straně může být člověk "sám sebou", na druhé je ale součástí společnosti (světa), kde jsou nějaká pravidla a pokud chce být součástí té společnosti, neměl by je porušovat - např. někdo někoho zabije, ale jak píšete, minulost už není, je pouze přítomnost... prostě tomuhle pořád nerozumím. Když to tak po sobě čtu, asi to píšu dost zmateně, ale což...

Ať už MUSÍŠ nebo NEMUSÍŠ... máš to pořád se sebou těžký viď... páč vidíš sebe jako skutečného... vidíš i smrt jako skutečnou... ale kdybys jen jednou procitl ze svého snu... smál by ses nad všemi svými snovými "MUSÍM"... Zkus si po sobě přečíst svoje argumenty... ale podívej se na to z pohledu... že mluvíš jako probuzený k někomu... komu se zdá černá noční můra a ten začne tobě takto argumenovat... Pak ani Buddha tomuto snílkovi nemůže pomoci... protože on považuje sen za skutečnost a proto se nechce probudit a pouze přejít ze tmy do světla...

Slepý Osel

***

Je to pro mě všechno poměrně těžký... ikdyž to asi těžký není vůbec (tuším to, ale zatím nevím :-)) Je dost obtížné si představit, že to co žiju je sen a mám procitnout ze sna... celý ten tvůj článek - několikrát jsem si ho četl - ikdyž to probleskuje, pořád nic...

Pořád přikládáš pod svůj kotel... kdy už konečně ucítíš, že ti je stále tepleji a tepleji? Proč pořád přemýšlíš o sobě! Zastav to... pusť se... A svět bude najednou k smíchu... Přemýšlíte, protože chcete něco získat... nebo o něco nechcete přijít... a furt se babráte v tom jak byste nejefektivněji docílili. Uzavíráte se sami do říše snů... sami na sebe berete okovy pekelné... a pak naříkáte nad tím proč vás světlo nevyčerpatelné svěžesti opustilo?! Vzdejte se sami sebe... ani na chvíli na sebe nepomyslete... a světlo se vrátí...

Předpokládám, že přijímáš potravu - stejně tak, jako já, jako ostatní - jaký je v tom rozdíl? Vždyť taky MUSÍŠ jíst - jediné, co mě napadá je rozdíl v pohledu na "věc" - např. mám dítě. Měl bych se postarat o to, aby mělo co jíst, kde bydlet atd. Mě ten tvůj článek připadá, že všechno je jedno - nedám mu najíst - buď si ho vezme sociálka nebo umře. ALe všechno je jedno... Karma neexistuje, nikdo mě nepotrestá, vše dělám pouze "pro sebe". Takže když není karma, není minulost, není budoucnost, prostě je jen "teď", proč chodit do práce, starat se o někoho, pomáhat si navzájem... Každý si může pomoci sám, každý ať dělá, co uzná za vhodné... Je to sice "přitažený za vlasy", ale já to tak z tvého článku cítím... Ještě k tomu psovi, jak kálí na cestě a je mu to jedno... - ale vždyť já se můžu taky někde vykálet - ale nedělám to proto, že by na mě asi nebyl hezký pohled - proč bych měl dělat to, co bych sám nechtěl, aby dělali druzí mně? A už se v tom zase zamotávám... :-)

Máš co jsi chtěl... jak bys mohl mít dítě, které jsi nechtěl? Každý má to co chtěl... o čem snil... každý toho dosáhne, když zatím půjde... ale každý kdo už toho dosáhl... najednou vidí i to co v jeho ideálních snech nebylo... proto ta nekonečná investice hledání, snažení a babrání, která nikdy neskončí... dokud nevypustíte duši... Ty chceš abych tě uspal! Abych ti dal koncept, kterým by ses mohl řídit! Ale to já nemůžu! Protože nic takového neexistuje! Kolik ti je! Tebe to vůbec netrápí... až tě to bude opravdu trápit... přijdeš se slzami v očích k mým dveřím a budeš nabízet cokoliv... abych tě toho trápení zbavil... dokud nebudeš v takovém napětí, pak nemá cenu ti ani otevírat... protože v sobě meleš jen prázdné pomíjivé myšlenky, které pouze tlumočíš a okolí tím přiděláváš starosti. Tím tvé "já" naopak sílí... když mu věnuji pozornost... sílí... A tak ti říkám... že tvůj problém není skutečný a proto se mu nebudu ani věnovat.

K tvým otázkám - připomínají mi jeden příběh "mistra" a jeho "žáků" (řekněme prostě bytosti :-)). Mistr se ptá, co je to cukr. Žáci se snaží odpovídat slovy... zkoušejí... bílý, sladký... atd. Jen jeden dá mistrovi na jazyk cukr a řekne - tohle... Jak tedy můžu odpovědět na tvou otázku, když jsem svobodu "neochutnal" a nevím, co hledám? Až to budu vědět, nemá smysl na nic odpovídat. Prostě to tak bude... a ono to tak je...

Všichni už hledáte venku... a čím víc hledáte tím více se vzdalujete od cíle! Proč musíte hledat?! Hledat se dá jen výmysl! Kdo toto pochopí... přestane hledat své hovno... přestane si honit v kruhu ocas či zdokonalovat svůj stín! Jen to zastavte! Přestaňte snít! Zastavte utvářecí činnost a peklo zmizí samo! "Chráníme vaše sny" tak se o vás starají andělé Knížete... jímž jste se upsali platit vlastní krví.

Slepý Osel

***

Řekl bych (a přiznávám to upřímně), že momentálně je to na mě moc...

Jen hlad... vidí toho málo nebo moc...

Lhal bych sám sobě, kdybych tvrdil, že jsem více (ne)moudrý z toho, co jsi mi napsal. Přesto díky, ale asi tím (snad zatím) házíš "perly sviním"... ;-).

To vy házíte perly sviním a dáváte svaté psům... to vy jste nabídli vášním (svině) a touhám (psi), aby díky vaši laskavosti mohli čerpat ovoce života... a co jste za to sklidili? Jen bič, slzy a utrpení! A dáváte jim perly Otce... a oni je vám nedají pokoj dokud vás neroztrhají... Proč ztvrzujete smlouvy vypečené vlastní krví... neb nevíte, že kupujete si své vlastní hovno za težkou dřinu a drahé peníze!

Mám takový dojem, že asi tuším co je "pořád se v tom babrat", ale nemohu si pomoci, ikdyž bych byl na krásně schopen se zastavit, najít sám "to něco" v sobě a já nevím, co ještě, pořád si myslím toto: Příroda nám nadělila rozum (ať už je to dobře nebo ne) a já ten rozum holt používám... A jsem součástí něčeho a měl bych tedy taky tak žít a chovat se. Asi to chápu zatím špatně, ale já neumím oddělit svou mysl od svého těla. Prostě mám na této zemi nějaké povinnosti a zřejmě bych je měl plnit.

Příroda nic nenaděluje... nedívejte se na věci zvenku! Hranice těla zmizí... jakmile se podíváte zevnitř... vypadá to tak... že všechno je jen v mysli... tedy za všechny vesmíry... leží uvnitř téže věci... ve vás... ale vy trpíte a oddělujete jinak byste nemohli existovat a o něco usilovat... tedy nic získat... trpíte protože stále věříte vlastním iluzím! Jak může myšlenka sama poznat kým je, kde je a jak dokonalá je?! Může si to jen vysnívat... a jestliže uvěříte tomuto vymyšlenému smetí... pak vítejte ve smrtelném těle uprostřed samsáry plné utrpení... utrpení je všechno zažívané... někdo si myslí, že štěstí, smích extáze... není utrpení... ale je... kdybych váhy obrátil a vy byste 8 hodin denně trávili smíchem... pak byste se těšili na pláč, bolest, nezdar a utrpení stejně jako se dnes těšíte na jejich řídké opaky...

Píšeš, že člověk má to, co chtěl ho to překvapí, že to není tak, jak si sám představoval. Což ale právě tohle nepřispělo k různým vynálezům, pochopením fyzikálních jevů a pod.? Vždyť to bychom taky mohli žít "na stromech", usmívat se na sebe a užívat "nekonečné prázdnoty mysli"...

Každý výmysl má dvě strany své věci... není ničeho zde co by zároveň i neškodilo jiné věci... vy to však vidíte jen z úhlu svého získávání... takže, slepě volíte jen jednu polaritu věci... a pak se budete divit až se dostaví i slepcům skryté následky... vzniknou nekonečné problémy! Vše co bylo vymyšleno bylo vymyšleno peklem a slouží peklu!

Myslím (a za to děkuji ;-), že vše co "hledám", vše, čeho chci (ne)dosáhnout je jen a jen pouze ve mně. Píšeš správně, že mi žádnou radu nemůžeš dát, jak žít. I to je jasný a chápu to... Přesto mě Tvé myšlenky přiměly asi k této komunikaci a jsem prostě z toho trošku mimo - ostatně, kdy nejsem :-)).

Když NE nejsi a NE jsi. Přimělo tě zcela něco jiného... nic mého to nebylo.

Já jsem toho názoru, že člověk žije nějaký "svůj život", ale je fajn, že když přijde něco, s čím nepočítá a co považuje za "ránu osudu" se s tím umět co nejlépe vyrovnat...

Proto potřebuje iluzi, aby v sobě vytvořil iluzi jak "dobrý" je! Zámerně skáče čertovi na špek.. .a upisuje se tomu že chce být lepší... a platí tím, že musí nejprve pykat za to... že je špatný! Pouhá informace... pouhé slovo dokáže postavit celý svět... i celé peklo... a vy zobete jako slepice a vůbec si neuvědomíte co to ve vás způsobuje... hledáte příčiny venku! Chcete měnit svět... místo abyste si raději usekli hlavu... coby honosný palác Knížete jež nonstop mediálně vysílá to co vás pokouší!

Myslím si, že člověk je šťastný tak, jak chce - tedy obrazně řečeno se mohu radovat jak z kytky, která roste pod oknem, tak z nového mercedesu... asi je zatím tohle nejvíc, co dokážu vstřebat...

Radovat se znamená trpět... je to vysilující činnost... když se hraje hokej je tu jen hra... žádná radost... když je tu orgasmus... je tu jen orgasmus... pomyslet na sebe... by znamenalo zbytečné utrpení... takže jděte ke zdroji... za mysl... mysl je obraz... iluze... hledejte tedy v sobě mimo sebe! Ztraťte se, rozpusťte se... nevěnujte pozornost iluzi "já"... neztotožňujte se, nesuďte nerozlišujte, nepojmenovávejte a neporovnávejte... vjemy! Pak není žádný radující... ani žádný trpící... jen němé oko jež je nade vším...

Na závěr prosba: Moc nechápu tvou myšlenku "Chráníme vaše sny" tak se o vás starají andělé Knížete... jímž jste se upsali platit vlastní krví.

Za všechno co chcete musíte zaplatit!!!!! A to co nechcete se vám dostává zdarma. Toto je celé vaše peklo!

Slepý Osel

***

Proč tedy člověk vůbec žije?

Pokud něco žije, klame jen samo sebe. Stačí na to 25 snímků za vteřinu... a iluze je na světě.

Má to všechno nějaký smysl?

NOAN!

Proč se směje, proč brečí, proč se nějak tváří - nic není nic a nic je všechno? Je to jenom o slovíčkaření... pořád nějaké fráze a každý si za tím může představit cokoliv...

A co se v tobě směje... a co v tobě brečí?

Teď jsem fakt úplně rozpolcený - žiju dál, ale neumím jít za mysl, hledat v sobě mimo sebe - je to, jako bys mi vysvětloval exponenciální rovnice v první třídě... Dneska je chápu (i když už jsem je zapomněl :-), ale tenkrát ne...

Opravdu? Je to skutečně pravda? Nebo je to jen myšlenka... která za chvíli zmizí jako pára nad hrncem? Vše se mění... vše pomíjí...

Zeptám se jinak - jíš, spíš, miluješ...? Jak tedy můžeš "v Tvém stavu mysli" žít, pracovat, bavit se...

Co ve mě spí, co ve mě jí, co ve mě miluje? Zkus to najít...

Proč píšeš na web? Proč to všechno děláš, když je stejně všechno jedno a všemu se jen můžeš smát?

Není žádný skutečný důvod k ničemu... a to je to úžasné... tajemné...

Pracovat asi budeš muset, protože musíš jíst, pít... A jsme u toho - i Ty musíš...

A co je to musím? Víš to? Je to nějaká chemická reakce? Napětí? Proč se na to lepit?

Když jsme u toho - psal jsi, že až pochopím, budu se všemu jen smát... ale pak píšeš že - cituji "někdo si myslí, že štěstí, smích extáze... není utrpení... ale je... kdybych váhy obrátil a vy byste 8 hodin denně trávili smíchem... pak byste se těšili na pláč, bolest, nezdar a utrpení stejně jako se dnes těšíte na jejich řídké opaky..."

Zkrátka si nedokážeš dát pokoj...

Tak co, je smích dobrý nebo ne?

Zkus se zasmát a uvidíš... že smích je jen smích...

Vždyť je to přece jedno, jak ten stav nazveš - proč bych se nezasmál, když mi to pro tu danou chvíli pomůže? Stejně tak nezabrečel?

A to každého prosíš o povolení?

Já nevím, čím víc spolu komunikujeme, tím víc mi připadá, že všechny mé otázky jsou zbytečné - asi "moc chci pochopit", ale já nevím...

A co je to nevím? Pátrej po tom a až to najdeš přines mi to na talíři.

Je to, jako bych vše, co do teď dělám a cítím bylo nanic... Připadá mi to, že to by byl člověk robot - teď je hokej, naši vyhráli, aha, to je fajn, teď se miluji, přichází orgasmus, aha, to je fajn, teď mi umřela matka, aha, no, stejně je všechno jedno, je to fajn ... To je fakt na ústav ;-)

A dokázal bys to co je "nanic" opustit?

Takhle psát je to tězké - je možné se s Tebou někde potkat?

Ano je to možné... 14 dní o samotě v přírodě pod širákem... jen tak se nudit... a hladovět...

Slepý Osel

***

Co to je NOAN? Nebo překlep a má to být KOAN?

Noan je Noan. Tedy koan pro tebe.

Jinak, jak jsi psal, že je možné se setkat, myslíš tím fyzicky, vyrazit do přírody?

Prostě tam se vším všudy vyrazit... a doma nezapomenout ani trenýrky.

Já už totiž nevím, co je a co není... :-)

Žádný smysl s tím problémy nemá... tak kde je ta pochybnost?

Jinak s tím hladověním, je to myšleno hladovění myšlenek, pocitů... nebo opravdu hladovět? Přiznám se, že 14dní bez jídla... :-)

Jakých čtrnáct dní? Prostě jen tento okamžik... to přece zvládáš i 100x denně... Jak to řeší v noci když spíš... 8 hodin bez jídla... to by sklátilo nejednoho gurmána...

Co se týká těch 14dnů, šlo by to, ale protože pracuji a jsme tu dva a jeden tu musí vždy být, tak tu dovolenou bych si musel naplánovat.

Pochybuji, že by to někdo dokázal... vždy se najdou přednější věci a způsoby jak trávit dovolenou...

Asi moc otázek, tak raději počkám na odpověď...

Na pravou odpověď se nedá čekat...

Slepý Osel