Prožívám jemné, příjemné pocity při četbě tvých článků.

Na začátku všech článků visí těžká koule u nohy a na konci je zas pouto smrtící. Tak vypadá řetěz hladomorní... Připoutejte se prosím... a zažijete co jste ještě nezažili. Vstupte jen vstupte... a utkejte se s vaším světem jež jste pro sebe připravili... zvládnete to? Rekordní čas 33 let zatím nepřekonán... jak to může být tak těžké, když o všem můžete rozhodnout? Utkejte se se sebou samým a dostaňte se do síně slávy!

Protkávají jednotlivá slova předivem prapůvodní energie, která občas vystoupá z neznámých skulin a zahalí oblast srdce do konejšivého hávu. Jen to snad chci říct. Vnímám teplo tvých slov a mysl překládá význam předloženého.

A proč to říkáš mi? Sám jsi si všechno vyrobil...

Má mysl stále proniká do samoty a já občas cítím fyzickou potřebu dotýkat se ruky přítele a mlčet ve dvou.

No až se pronikající mysl utiší... pak můžeš mlčet ve dvou... sám se sebou a nikdo tě rušit nebude po věky věků.

***

No jo, já vím. Je to přeci jedno. Občas si má mysl ráda povídá s někým, kdo je ujetý jako ty. Nic od toho nečekám. Tvými slovy. Seru na to, co z toho vzejde. Vystrčil jsi hlavu a já se do ni pokud možno zakousnu, než opět zmizí.

Takže co tě napadá? Na co by ses rád tedy pozeptal, nebo co bys mi napsal, se mnou se podělil?

Slepý Osel

***

Co je to mistr? Jak hledat mistra, pokud netuším, co to mistr je?

Mistr existuje jen ve snu. Touha tvoří ideál, ideál utváří vzor, a vzor utváří ten etalon dobrého a špatného i realizovaného mistra. Záleží v jakém oboru sníš a jaký cíl sis vytýčil, abys dnes mohl trpět.

Dělat druhým radost znamená mít od nich konečně pokoj.

Hledáte pokoj? Za Velkou smrtí je nerušitelný pokoj... stačí jen dojednoho vyvraždit všechny objekty ve vlastní mysli.

Kdo z nás by nakonec nevolal v pláči ďábla zpět, nabízející vše, včetně vlastního krví napsaného podpisu pod smlouvu, o znovuzrození Matrixu. Ďábel je požehnáním a dárcem času pro mnoho z nás. A bere si, co mu právem patří. Protože Bůh nabízí jen prázdnou propast, která je pro ego tím nejhorším peklem.

Ten kdo nabízí požaduje... ke komu a kde Bůh i Ďábel mluví? Nevinní svobodně projdou aniž by byli poskvrněni od těch dvou otrokářů.

Mé písmo jsou vystřelené nábojnice. Já už je nevlastním. Možná někoho zasáhnou, možná ne. Ale já nevnímám munici, baví mě vlastní střílení. A cíle mě nezajímají, sami sebe si prohlédnou a zjistí napáchané škody.

Pak ty sám jsi terčem prostříleným do monogramu "já".

Sláva, sláva, sláva. Sehnal jsem včera v Praze snad poslední výtisk Vnitřní hlas - osvobození od nějakého Petra V - štěstíčka. Vřele ti oslíku doporučuji tuto knihu zakoupit a přečíst si ji. Snad konečně dostaneš rozum a přestaneš zlostně hýkat. Nebo už ji máš? Má mysl prožívá při četbě bombastické orgasmy. Snad chvíli vydrží. Skláním se až metr pod zem před autorem (snad to tak stačí). Píše se tam o řádném chovu oslíků a jiné čeledi. Oslíci se poté jeví jako statně rostlí jedinci, dobře krmení a vedení :-).

Máš radost, že jsi našel konečně svou rodinu?

S láskou Mezek (omlouvám se za dočasné zabrání toho zadního, zastrčeného rohu v tvé ohradě)

Komu co patří?

Slepý Osel

***

Drahý, moudrý mistře... mohu tě tak oslovovat?

A jak bys mě nemohl nikdy oslovit? Hledej to a najdeš mistra brzy.

Nic mě to nestojí, proč bych se nepokoušel ti udělat radost?

Dělat druhým radost znamená mít radost sám ze sebe. A to vyžaduje vždy mnoho dělání viď?

Tvá slova jsou blyštivými diamanty na prašné cestě našeho poznání. Ano, ty pozvedáš naše hlavy a zmučené oči vidí úžasnou oblohu plnosti poznání. Ještě malý krůček a oblékneme skvostné roucho osvícených bytostí. Ta sláva, ten jásot, ta slast a blaženost.

A takhle si přitěžuješ sám...

Jsi takovým malým manipulátorem. Obratným direktorem slova. Vytrhuješ slova z kontextu a přikládáš jim svůj osobní význam. Ale, proč ne? Nepotřebuješ další hloupé tápající hlavy, které se na tebe nalepují. A pokud se nalepí, ať akceptují pravidla tebou dané. Tak je to v pořádku.

Ještě tě nebolí huba? Mluví se jen z utrpení... ptáci zpívají z radosti... neboť v maximální radosti je jen ticho... spokojenost zavírá pusu i těm největším řečníkům...

Proč mají slova tak ubohou vyjadřovací schopnost.

Chudinko... opět pravím... spokojenost zavírá hubu i těm největším řečníkům...

Není snad vše, co je, božím darem?

Dar vyžaduje dva... a to je peklo.

A co je vlastně Bůh? Krypl, který vyrábí dokonalé věci a sem tam přihodí nepovedený zmetek, který je potřeba eliminovat a zničit?

Koho to zajímá... ne-li snad Ďábla jen? Koho taky jiného... když mimo ty dva nic jiného neexistuje? Je to strach z Boha nebo touha něco od Boha získat? Trochu více moci nebo poznání... Ďáblíčkovi by se jistě šiklo... že?

Je tak těžké být zticha. A proto si vytváříme vlastní internetové stránky. Něco nám přece jen chybí. Uznání, trochu té vyjímečnosti, strach ze samoty, touhu se podělit, nepřátelský svět, nepochopení? Co nám chybí?

Ty to vidíš... tak to řekni... jsem jen jedno hluché ucho.

A poté vlastní mysl pouštíme do nelítostných klání s cizími myslemi. A máme vždy pravdu. Tak je to v naší hlavě nastaveno. Musíme mít pravdu. Pokud není akceptována, odmítneme dotyčného s tím, proč dolézá. My ho přece nepotřebujeme. Potřebujeme ovce a ukájíme se svoji mocí. Říkáme, my tě dostaneme, dostaneme se do tvojí hlavy, rozcupujeme tě. Vlastně ani neexistuje jiná alternativa. My sedíme na trůnu a my tam zůstaneme.

A kolik vás tam je?

Přesto, nějaký čas do smrti zbývá. Tak proč se nezabývat těmito radůstkami?

S radůstkami je moc starostí... musí si je člověk vypěstovat... vykrmit... sloužit jim... a tak se upsat zrození i čekání na smrt.

Píšu ti, protože to dělám rád.

A co za to požaduješ?

Vážím si tě, ať to přijímáš nebo ne. Děláš hezké věci a jsi k sobě poctivý. Poctivý i k druhým. Tak to zatím vnímám.

A k čemu ti to nakonec je?

Přeji ti světlé dny. Tobě, mě i všem ostatním.

Světlo je ukryto ve tvé smrti.

Slepý Osel

***

Dáváš mi už teď velmi mnoho.

Asi je to stále málo... mohu ti k tomu přidat ještě i bonus! Jen co si vzpomenu, kde jsem nechal sukovici...

Slepý Osel

***

Drahý oslíku, plácáš nesmysly.

Jen zkrze nesmysl lze dojít pravdy. Jen tak že všechno ostatní vyhlásíme za lež... stáváme se pravdou sami...

Močíš na nesprávné stěně.

Pokud má moč dopadá již na stěnu... pak je to ta pravá stěna...

Arogance může být nesmírně úlevná pro ty, kteří to potřebují z jakéhokoliv důvodu. Pokud jsi skutečně autor své knížky a článků na tvém serveru, pochybuji, že to máš zapotřebí.

A dá se spáč probudit jinak než arogantně?

Proč vlastně píšeš?

Ty jsi luštil stopy mé moči na té stěně?! Co jsi to za podivína...

Pokud je ti odporné předávání písma a obtěžují tě tazatelé, tak se přece můžeš ztratit a mít pokoj od všech. Jsi bezesporu inteligentní člověk. Pokud tě vyzvu, abys splnil svou nabídku ohledně sukovice, samozřejmě to vyzní do prázdna a bude to mlácení prázdné slámy. Pár takových nabídek jsem v životě dostal. Mrzí mě, že nedošlo ke srandě v reálu.

Mít pokoj od všech nikam nevede... Kdo by si přál dostávat rány sukovicí? Jen ten jež hladoví...

Máš to zapotřebí, něco ti schází, někdo ti ubližuje, cítíš se špatně, je svět vůči tobě nepřátelský? To zřejmě popřeš.

Poblíž je vosí hnízdo... a tak si hraju... vypadá to... že vosy už taktizují...

Proto, mohl by sis přestat hrát na českého duchovního Ramba a koukat něco kloudného naučit případné zájemce. Samozřejmě nemusíš. Ale potom v mých očích jsi pouze slaboduchý blbeček, který se vtírá pomocí internetu do přízně - dle tvých vlastních slov - poctivě hledajích.

Co já vlastně vůbec jsem? Bez zrcadla... to je klid... Zájemci si přijdou na své. Jenže kvůli každodennímu kdákání... se těžko nalézá chvíle na ověřování technik v praxi... ale už se to rýsuje... jen mít tak pár hodin volno... A vůbec... co já vám můžu dát? Jen vás uvrhnu do pekla... sami se musíte snažit... a své nohy namáhat... proč bych měl takovým líným rozmazlencům, kteří i nad darovaným ohrňují nos... dělat poskoka a nakonec sklidit za to ještě kritiku?

Každý jsme bezesporu jen a jen tam kde jsme. Nikdo nás nebude soudit za dosažený stupeň duchovního hledání. I proto, že je to celé fatální nesmysl. Život je jen jeden a je reálný.

O tom nic nevím...

Nikdo z nás nevidí za oponu smrti. Je v podstatě jedno, co kdo dělá. Pokud někdo medituje, chlastá, je workoholikem, guruem. Tělo vysílá signály, není to mrtvé maso. Emoce se projevují.

Hmm... a co bude jako koření na ochucení?

Existuje říše reakcí na dané podněty. Ano, z velké části to můžou být falešné projevy chaotické mysli. Co na tom ale záleží? Není snad slabostí respektovat vývoj druhého člověka. Co s tím naděláme? Radílků je na světě mraky.

Říše reakcí... falešné projevy chaotické mysli... to má dobré složení.. zřejmě dovoz.

Zkus se na sebe podívat kousek z dálky, pokud to ještě svedeš. V posledním článku Oselosof se klepeš strachy, že by někdo mohl ukrást tvá slova. To vychází z obdivu ke svému egu.

Hmm... to jsi objevil moc věcí... neudáš mě viď.

Líbí se ti, co píšeš? Moc se ti to líbí? Cítíš uspokojení? Ego, co jiného by to mohlo být.

No to vážně nevím... prověř to pořádně... já si zatím schrupnu...

A pokud někdo rozvíjí své ego, dychtí po penězích, vystavuje na obdiv svůj majetek a má z toho radost, může být symbolicky mnohem dál než asketové. Jen snad proto, že to alespoň dělají poctivě. Poctivý sv. světec. Poctivá svině ne k druhým, pouze k sobě.

Svině je můj soused... vedle v chlívku tam jsou hned tři... furt se rvou o to kdo urve nejlepší místo u koryta... a přitom neví... že čím více žerou... tím více kynou... a tím rychleji odejdou na porážku... moudré prase... Buddha-prase je střídmé ve všem...

Je mi v podstatě jedno, jaký jsi. Prostě jsi, jako miliardy dalších našeho druhu.

Najednou... a co ten začátek? Už se pán z jedu vypovídal... tak je mu líp?

Je to tvá věc. A je moje věc, pokud si budu myslet, že jsi další z dlouhé lajny sebezahleděných guruů zabořených hluboko ve vlastním sebestředném hnoji.

Co si kdo v hlavě navíc vytvořil... bude si muset odtrpět...

Snad se mýlím, to fakticky nevím. Co na tom záleží, všichni chcípneme. Tvůj oddaný mezek

Do oddanosti má ještě daleko...

Slepý Osel

***

Oddanost je kupka nabídnuté voňavé píce. Oddanost je nový vřed na zadku učitele. Nevítaný virus, obtížný hmyz, zloděj slunce a polykač vzduchu.

Tvůj navždy oddaný, hluboko do prachu se klanějící, v mrazu venku čekající, sukovicí přetáhnutý uchichotaný. Mezek, vlastním kopýtkem

Tak mě napadá, že došlo v mrazáku maso...

Slepý Osel