Rozhovory s tebou mě neobohacují a zůstanu raději u práce s mým Učitelem a nejlepším člověkem, jakého znám.

No to ti to trvalo... já nikoho neobohacuji... jsem ničitel, zloděj a vrah. Ten nejhorší, koho jsi kdy mohla potkat. Svlékl bych tě do naha... oškubal o všechno cenné a spáchal na tobě všechny možné hříchy!

Tímto se tedy s tebou loučím.

Pochopitelně... zbohatnout bys chtěla... páč vidouce sebe samu... ošklivíš se... ozdůbky a cetky nicotné k sobě přidat bys chtěla.... pak ti co nabízejí a pomáhají jsou ti dobří... přátelé... nejlepší... a ti co berou jsou ti zlí... nepřátelé... nejhorší... viď? Nic neodchází jen stále něco se mění...

***

Ahoj, je mi 27 let, jsem sám a bydlím sám v Praze a hledám holku, na seznámení, na věku ani tak nezáleží, ale zase nemůžeš být moc stará. Holku, která buď nosí, nebo by chtěla muže, který by nosil plínky na Vážný trvalý vztah. Mám to rád. Prosím Holky a ženy napište. Nevadí mi, že budeš mít i děti. Jsem sám a samotnému mi je smutno. Tak ahoj a napiš.

Jak se ten chlap dostal k mému e-mailu to teda nevím... a už vůbec se divím co se to ve světě děje! Je tu vůbec něco na člověku, co není šíleností? Nedávno mi jeden z čtenářů říkal... že ho buzeruje správce sítě... že prý pořád sedí na tom pornu... www.oslikuv.net/skola :-).

***

Jak na kopci?

Stejně jako v údolí.

Nesnesu, aby se mě někdo smál.

Pardón... musím si odskočit jinak prasknu...

Já se chci probudit sleduješ mě pozorně?

Nemáš sebemenší šanci!

Ale mám a ty to víš, není totiž rozdílu mezi probuzeným a neprobuzeným - snad jen v tom, jak to cítíš, prý i Ježíš řekl: DLE TVÉ VÍRY SE TI STAŇ...

No právě... vytvořila jsi dle své víry 2 sny a tak se stala trpící. Sen který se chce nyní ze sna probouzet.

Jen mi pomoz sjednat dohodu proti démonům. Myslíš, že se dohodnem?

Kšá!

***

Právě jsem dočetla na mesiášovi "RADOSTNÉ VZKŘÍŠENÍ" Chichichi ty jsi můj miláček ťuňťo...

Když ptáčka lapají pěkně mu zpívají... za zády okovy a bič ukrývají... páč sami mají jistě hlad...

Mohu si dělat co jen chci můj ťuňťíku... chichichi, ale Ty mě už jenom přestaň strašit svou tajuplnou řečí a pojď se bavit, jenom tak, obyčejně šmudlíku, jak je to zvykem tady u nás. Papapa. P.S. Ahoj.

U Oslů je obyčejně zvykem bavit se bez šatů takto: "ÝÝÝÁÁÁÁÁÁÁÁ"!

Tvé řeči jsou blablabla... Mlátíš prázdnou slámu. A propo! Od teď máš me svolení! Můžeš si se mnou třeba i vytřít zadek! Ťuňto jsem tu jen pro tebe, tak neváhej.

Váhání nejsem schopen... pokud máte někdo nápady, návrhy či připomínky... prosím napiště mi je na toaletní papír... a pošlete mi je doporučeně pro potěchu mé dojaté zadnice.

***

Ahoj, mám delší dobu problém s vlasy a pletí. Vypadávají mi zejména nad čelem a pleť na obličeji, hrudníku a zádech mám plnou vřídků. Vyzkoušela jsem kde co, ale nic. Můžeš poradit? Díky.

Až budeš mít hlad a nebudeš mít kde hlavu sklonit... budeš mít jiné starosti. Takto se to, co v sobě nosíš snaží tlačit ven. Nevšímej si sebe a ono to zmizí.... chce to prostě pořádně rozhýbat tělo na čerstvém vzduchu a jíst jen skromně. O vzhled se člověk zajímá až neví co roupama dělat... proč si to jen lidi dělají... proč se stále dívají okem NESPOKOJENÝM? Proč stále vyhledávají někde problémy? Asi proto, aby mohli mít pořád nějaký cíl... aby mohli být ti dobří... vyrábějí si tyto nesnáze schválně jinak by tu zešíleli nudou... Pamatujte si tedy... jakým okem se díváte... taková semínka v sobě sadíte. Nedivte se pak co ve vás po letech vyroste. Lán žahavých kopřiv místo slunečnic! Nezbavíte se pak toho jen tak... nejprve musíte sníst trpké plody všech... tak počíná si moudrý... pošetilec snaží se vyhnout trpkostem a proto opět jeho oko zakaluje se... a on tím opakuje stále stejnou chybu dokola... Kolo nabírá však na kadenci... a nenachází později ani chvíli klidu. Každá myšlenka na "já"... z čehož vzniká "moje" a "mne" týkající se... posiluje peklo. Odsekněte to od základu hned teď... a zmizí všechny problémy a starosti... Jen pošetilec přišívá nové záplaty na roztrhaný kabát... moudrý odstraní příčinu a tedy zárodky... moudrý rozpoznává semínka utrpení...

***

Jsi bdělý?

Koho tohle může zajímat!

Poslední dobu už prostě nemohu jíst maso, mé tělo jej nepřijímá tak jako dříve, taky vejce, mléko atd. Jím tyto věci omezeně. Co se to se mnou děje?

Patrně peklo obsazuje rozhodovací funkce.

***

Tak jsem konečně zapojen na mém "novém" pracovišti. Tyhlety změny jsou dost na budku... a kromě toho - dříve jsem šel z domu do práce pěšky 7 min., a teď to mám i se svezením se autobusem asi 3/4 hod., no prostě 2 hodiny denně v prdeli. A v doma už nic nezařídím. A vůbec, slabým slovem jest, že mne to netěší...

Ale tvůj vnitřní stav se nezměnil... jaký je tvůj stav v tom stavu? Ožralému a dítěti je jedno kde se nachází a co se tam dělá... jejich pozornost je obrácena dovnitř... k neměnnému... to je tajemství... kdo ho najde... nalezne všudypřítomný ráj spokojenosti... stále dřímající v růžovém obláčku.

***

Mohl bych se s tebou setkat? Jediný pohled vydá za všechny e-maily a mnohem víc :-) Mnohokrát děkuji.

No tak otevři oči! A neříkej si co vidíš...

***

Ahoj. Ptám se proč nepíšeš nic nového? Co děláš? ...boží čtení :o))

Co dělá slunce? Ne... nesvítí... z vašeho vnějšího pohledu svítí a hřeje... ale z vnitřního pohledu slunce co vlastně dělá? Co dělá oko... ucho... ruka... mysl... co se děje uvnitř myšlenky... uvnitř tebe... když to nikdo zvnějšku nehodnotí?

***

Ty jsi ještě nikdy neviděl nemocné zvíře? Tak se pořádně koukej, je jich kolem víc než dost.

Ne... jen zraněné... všechny nemoci vznikly až díky vynalézavosti člověka. Příčina je rozežranost a tedy volba pohodlí... a svým pokrokem člověk... omezil a narušil život zvířat... na každém kroku... ať už je to ovzduším... nebo vodou... rezavým hřebíkem v lese... nebo tím, že je cpe různými umělými preparáty.

***

Čaues, pojď s námi začátkem července sežrat tripy. Každý tak dva a půl tripu někde v lese. Ať je taky nějaké experimentování :-).

Nasadit si kouzelné brýle a bavit se? Co se tím vyřeší? To nikam nevede. Nakonec člověk skončí jako televizní divák závislák... dá si trip a kouká co dávají "v televizi"... a tak jen marní čas... a když televizi dojde šťáva přichází kocovina... tak jako život... Když má šťávu tak je to samé hogo-fogo... a závislosti, jež vysávají mízu, jen upevňují své pozice... a pak až mají převahu vybírají si svou daň... A když je tím pak člověk oslabený... vetchý a zcvrklý... meloucí z posledního, zmítající se v bolestech... kde najde sílu se démonů zbavit?

***

V tomto ohledu se přikláním spíš k tvrzení, že pokud...

Bacha abys ses nepřiklonil tak moc... že bys až upadl...

Ale ne :o) Neboj, zas tak moc já se nepřikláním...

Tak bacha aby ti nenapršelo do nosu a neutopil ses... hlásili na víkend vydatné přeháňky.

Kdepak, já jsem rybyška šikovná...

A coto, že máš místo ploutví paví péra...

Kdeže peříška, ploutvišky to jsou, jen trochu potrhané. Jsem ošklivá, ale hbitá rybiška. Plavu sem a tam, tu čuchnu k peklu, tu k ráji, tu k tobě, tu k mě... a když zjistím, že ani jedno z toho není k jídlu, vystřelím proti proudu. No a když zjistím, že ani proud nefunguje, udělá to vždycky tiché "pop", blýskne se a já na pár minut zmizím. Než dostanu zase hlad...

Chrrrr.. chrrrr... chrrrr...

***

Že se na to psaní nevysereš a nenecháš každého svému osudu.

Ozvěna ti odpoví...

***

Poznámka k akci Sedm ztracených ( http://www.oslikuv.net/mesias/akce.htm )

Není třeba prchat z místa, kde jsem, nemusím hladovět pod širákem, TO je vždy TADY. Kde jinde? Obyčejné Všechno.

Ale ne každý to uviděl... neboť je zamotán v hledání a následování toho co není Tady. Tedy usilováním o naplnění svých představ o tom co jim Tady ještě chybí... proto trpí uzavřeni ve svém snění... odpojení od stromu života věčného.

***

Z mého pohledu - celá tato naše současná doba je založena na egu. Když o něj člověk přijde, vypadává ze hry. Práce, vztahy, i sám sobě... V práci, budeš-li pracovat jen podle svého pocitu, ač čistého, můžeš odejít. Ve vztahu, nebudeš-li se trochu druhému zavděčovat, nebude vztah pokračovat. Takže chceš-li nějak existovat, musíš být ve věčném kompromisu. A kompromis je tedy o čem? Ustoupím sám sobě, abych rádoby získal, nebo aspoň neztratil... Resumé je v takovém případě asi jen jedno - vrátit se do jeskyně. Ale jeskyní je poměrně málo a mamuty už nám vyhubili ti před námi. Tak Ti nevím...

A nejsou to jen starosti-stížnosti nespokojeného ega? Svoboda neznamená něco někým dosáhnout... uchopit... tedy nějaký sen ideál... představu... ten, který již o sobě nesní... svoboda ho zcela pohltí... ten, který si již nic nepředstavuje... ten nemůže najít žádný rozpor... žádné utrpení s tím co je a jak to je. Sám sebe se ptej kvůli čemu to trpíš... kvůli svým představám o tom ideálním... neexistujícím... snovém... Kdo je ten, kdo stále určuje jak by to mělo být a co tu tedy chybí? Co tu chybí? Snad né představa! To by byl kámen úrazu... jen ve snění nalézáme své já... i jeho problémy.

Tak ti tak přemýšlím proč tady vlastně ještě jsem. Na co? Do prdele... Ti nevím...

Tvé "jsem" tvoří každá myšlenka vymyšlená pro sebe samu... co kdybys zabil nejprve toho mlsného pavouka než se chytneš do jeho sítí?

***

Tím, že se přestanu identifikovat s jakýmikoliv objekty (zejména s všelikými žádostmi a chtěními), zjistím přímou zkušeností, kdo opravdu jsem (nebo že vůbec nejsem).

A kdo se identifikuje s žádostí to prožít či poznat?

Tedy přímá zkušenost, prožitek, čisté vnímání bez představy kdo nebo co nebo čím vnímá. Tak takhle si to zhruba představuji :-)))).

A co by se stalo... kdybys na to úplně přestal myslet?

Ale i tak si myslím, že se to nedá popsat, že to zkrátka poznám, tak jako poznáme svůj domov, do kterého se po mnoha letech vracíme z daleké cesty. Nebo jinak, může to být podobné, jako když někdo odhodí těžký batoh, o kterém se až dosud domníval, že je jeho nedílnou součástí a vlekl ho všude s sebou.

Sníš-li o ráji o návratu domů... pak se sám z něho tímto snem vyháníš... sníš-li o odhození batohu... pak si jej právě sám tímto nasazuješ... Honit se dá jen za sny... ten kdo si nic nepředstavuje... co by mohlo někde kamkoliv a kdykoliv se podívá... chybět či přebývat? Ten kdo si nic nepředstavuje... a své utrpení si nevysnívá... ten je stále doma... Odkud jsi načerpal to o čem sníš? Z fiktivního objektivního nebo ze skutečného? Ze slov a představ... nebo z přímého vidění skutečnosti? Jen slova vás odsuzují... jen představy vás zotročují... kam jste to až klesli? Když všude je ticho beze slov... a světlo bez představ?

***

Je zajímavé pozorovat rozhovory jaké vedeš během let co tě znám. Přiznám se, že ani nemůžu věřit věcem co se dočítám, hlavně od hledajících :-) Někdy mi to přijde, jako by jsi byl v bodě, který každého silně irituje a tak názorně demonstruješ archetipální chování lidského rozumu prostřednictvím psaného rozhovoru. Jsem rád, že je tu někdo, kdo mé sny nechrání. :-)) Dík.

Nemáte někdo kýbl ledové vody? Tento muž byl dlouho na sluníčku... blouzní!

Nikoho s kýblem nevidím! :-)) A mě je opravdu třeba probrat :-)

Tebe je třeba zabít a toho co spí probrat...

Ano! Je mě potřeba zabít aby se probudil spáč, jen jsem stále nepřišel na to, jak... Vím že mi poradit nemůžeš, protože radí jen démoni. Jak jsem pochopil tebou napsaných článků o démonech čekajících na sebemenší pochybnost, aby mohli začít ouřadovat :-) Zvolit také nemůžu, protože je to opět soud. Zvolení smrti? Proč, když jsem už mrtvý a život je jen sen sám o sobě?

Nemohu ti poradit dokud tu jsi...

Copak ty tu také nejsi?

Oko se neuvidí, ucho se neuslyší, nos se neucítí, jazyk se neochutná, hmat se neprocítí a mysl se nepromyslí... Odkud pak má přijít pravdivá odpověď? Vše na sobě závisí a relativně se potvrzuje v sále plném šesti typů ozvěn...

Myslím však, že tvůj cíl je v neosobním rozplynutí. Alespoň to tak chápu z tvých reakcí a článků.

Žádné rozplynutí není možné... "můj cíl"... = "mé utrpení"... kdo vidí někde nějaký cíl... nemůže v něm ještě být... až uvidíte tisíce marných startů... a nikde žádný cíl... pak vám už nikdo fandit nebude.

***

Máte rád lidi?

Jediné co je možné mít nebo nemít rád... jsou vlastní... tedy mnou vnitřně vypečeně a zabarveně vytvořené pocity... tedy dobré a zlé bonbónky... tedy vlastní hovínka... jak pošetilé je kvůli tomuto vnitřnímu svinstvu předělávat celý svět... A propo... nikdy jsem to, co se prohlašuje člověkem neviděl...

***

Probíral jsem vznik života s přítelkyní (vystudovaná bioložka) a snažil jsem se něčeho dopátrat, ale zatím nic...

Čím více se problém pitvá tím více narůstá... věda neprokázala ani existenci jediného atomu... ale všechny vědy staví na tomto základním kameni... tedy že existuje nějaká hmota, energie atd...

***

Hledám u tebe jakýsi "návod k použití". A taky radost ze čtení. Ráda si čtu o tom, že se to někomu povedlo, že to je vůbec možné. Je to povzbuzující. Líbí se mi, jak jdeš v odpovědích přímo k věci. Líbí se mi číst si o tom, na co sama nemám odvahu.

Otázka klidu spočívá v jednobodovém soutředění pozornosti... je jednoduché toho dosáhnout v sedě... někde v jeskyni mimo svět, tělo a mysl... tam je každý sám sebou na to tata... ale mnohem těžší je toto udržet v každodenním životě... v těle, s myslí a v pohybu! Na rozdíl od vás kteří ani nevíte jaké bohatsví je vaše... si připadám jako do posledního groše okradený! A to je mnohem... mnohem větší utrpení... "Otče proč jsi mě opustil..." a aby toho nebylo málo... přicházejí a odcházejí jen záblesky toho bohatství... dráždí mě... jako sůl v ráně... utahují si ze mě... jako ocet skrytý v poháru pro vyprahlého...

No to je tedy ťafka! Tohle utrpení má být to, o co máme usilovat?

Já nevím co byste měli dělat... jsem jen Slepý Osel...

To by pak bylo lepší zůstat ve světě a v klidu snášet jeho radosti i strasti.

O lepší se nezajímám... a špatné si sbalilo kufry samo...

Když ono to už zpátky nejde!

Toť trnová kuruna...

***

No jistě, je mi jasné, že i toto budu muset odhodit, ale nejde všechno najednou!

Pokud to nejde najednou nepůjde to nikdy vůbec. Není co odhazovat... myšlenka nikdy sama nemůže vědět jaká je... kdo by jí to mohl říct? Může o tom jen snít... Na počátku je vše nevinné... ale postupem hlodání informací... za účelem zdokonalení se... vznikne tisíce pochybností. Jedna kniha říká to a druhá toto... z toho pramení zmatek... Jak si teda myšlenka může prokázat jestli je dokonalá? Postaví si překážkovou dráhu... a když to zvládne... může si dopřát úlevy... "nejde všechno najednou" je tebou vytvořená překážka... sám se omezuješ... abys ještě mohl trpět a pomocí myšlenek hledat vlastní mysl...

Nejlepší metodou, jak na něco pořád myslet, je snažit se na to nemyslet.

Když je hlad... ani myšlení ani nemyšlení na jídlo... hlad nezažene... Sytý spokojeně odpočívá ve stínu velkého stromu... Spokojenost... utne myšlení sama... stačí se vzdát všech smyšlených cílů... které si myšlenka vytýčila jen proto, aby si po jejich dosažení mohla potvrdit jak moc je dokonalá... Vy sami si dáváte cíle... a proto trpíte... blázen je ten spokojený... bez práce, bez medailí... Cvičí jen otroci... kéž by padli vysílením... a probudili se z toho svinstva jež na sebe vymysleli... Stále si stavíte klece, stále si na sebe pletete bič... proč? Copak nevíte že všichni mocní, mistrové mluví jen k egům? Bez ponížení druhých... není totiž úspěchu... ó jakou zkázu působí implantovaná informace... je jako mládě kukačky!

Zase mne tak nepodceňuj. Jsem si vědom těchto paradoxů, ale udržet bdělost je prostě hodně těžké, tak si dočasně pomáhám "touhou" nalézt toho, kdo vnímá, neboli klasickou átmavičárou, abych zrušil ty ostatní žádosti (přesněji abych jim přestal říkat "moje"). Kromě toho netvrdím, že občas se nepokouším dostat i za tuto touhu, spíše mám ale pocit, že tam "na konci" už to musí jít samo, bez snažení se o cokoliv.

Všechna učení mluví k egu a zdokonalují ego... myslíte si, že dokonalejšího ega se vzdává snadněji? Pak vám říkám zdokonalujete jen vlastní klec! Nedokázali jste se zříci ani své chudoby... a už vyhlašujete, jak snadné je zříci se bohatství! Nikdo z těch co cvičí... co se modlí atd. nevchází do království... Kristus se o Krista nezajímá... Bůh Boha nepotřebuje, Buddha o Buddhovi již nemluví...

***

Poutník jenž prázdnou má kapsu, lupiče když vidí, tak si klidně zpívá...

Muž jenž vzdal se naděje, hostí svého vraha jako posledního syna.

Rozumnému je bratr majetkem nejcennějším. Někdy je nejcennější rozumný bratr.

Toužit lze jen po vzdáleném! Nejcennějšího není nikdy dostatek! K úspěchu a štěstí je vždy potřeba světa plného utrpení...

To co je ti povinností to učiň a toho co nezušlechťuje ducha se vyvaruj. Nechť je tvá vůle jen ve tvé moci.

Za leskem honí se jen straky, peřím chlubí se jen páv. Ten jež ztratil pověst nemůže být souzen... Kvůli pablesku fatamorgány vydali se na pouť vyprahlou pouští plnou prachu z bílých kostí... kvůli kapce rosy... proplakali oceán... bez zdolaných překážek není štěstí... ten jež se zřekl svého štěstí toho cesta je bez překážek...

Mnoho je na světě mocného, nic však mocnějšího člověka. Abys mohl vyhrát, musíš nejprve vše prohrát.

K čemu je výhra a kčemu rpohrqa, když ostatní odmítnou s tebou soutěžit?

K čemu je pravda a lež, když je těžké líc od rubu rozpoznat? Vše je jen slovo a to proto člověk nebude nikdy dokonalý.

A dokonalost není jen slovo? Zaleží jakou překážku kdo si postaví aby sám sebe přesvědčil... a při konfrontaci jinými slovy nezapochyboval...

Prach do očí a plné huby keců. Kéžby zbylo trochu cihel pro jiné. Jiní jsou za vodou a voda je na stromech. Stromy jsou na poušti, a ryby ukazují břicha.

Stále vidím padat sníh... každá vločka je tak svěží... je tu ticho... Kdo sem pozve ostatní? Každá snaha uchopit, podržet, zachovat či podat důkazy... promění svobodu vločky v beztvarou věznici... vodu...

***

Zajímá mě tvůj názor na zrakovou vadu, alergie, žaludeční nemoci (pálení žáhy, žlučové kameny), plísňová onemocnění, cukrovku.

Všechno to jsou psychické choroby. Následky se materializují v těle. Nejdříve je nutné vyladit tedy psychiku. Příčinou zrakových vad je nechtít něco vidět. Alergie... jsou vyvrcholením odmítání... až ve štítění se... přecitlivělost na to, co se egu nelíbí. Nejčastěji jsou způsobeny hlodáním informací o tom co je škodlivé... dobře se to programuje na dětech... kdy ustrašená sečtělá čí nakažená matka... implantuje emociálně podpořené informace působící dílo zkázy. Žaludeční nemoci mají příčinu v trávení... člověk nestíhá trávit... Neboť jestliže je psychika v napětí... ve stresu v tempu... nestíhá... pak žaludek netráví... Tělo je projevením duše na materiální úrovni. Hledejte příčinu v psychice... nemohu strávit, nemohu vyloučit, nechci, nelíbí se mi, odmítám, bojím se... a štítím se... až se z toho osypu. A brzy najdete důkazy v orgánech tělesných... Taktéž země je projevením. Vše se vším souvisí... stromy jsou vaše plíce, řeky jsou vaše krev... Kameny... to je potlačování... a tedy hromadění a zhušťování... Plísně ty jsou zase způsobeny přílišným zadržováním a lpěním na svém postavení či vzhledu... a cukrovka je způsobena snahou osladit si život. Ale všechno to jsou nástrahy pekelné k tomu, abyste to začali řešit a o sebe se zajímat. Léčit příznaky... odstraňovat následky nikam nevede... stačí jen jedna jediná věc... odtotožnění se... a tehdy se dostaví uvolnění a katarze jež všechny neduhy odstraní ze světa... ale to bude pro vás problém, protože díky vaší totožnosti můžete získat to oč usilujete... ale věřte že nakonec všechna vaše snaha padne nazmar... nechť si každý žije jak žije... ale ať se nediví, až mu přijde pekelný účet... bude muset splatit vše do posledního haléře... a nebude mu odpuštěno nic... dokud existuje... přesto osvobodit se z věčných dluhů a vykoupit se ze slz a utrpení... jde okamžitě... ovšem jen pro toho kdo se umí vzdát snění o sobě samém...

***

Mě včera ve snu strašil nějakej mudrc ve výtahu, že křesťanství bude zničeno ohněm z nebes...

To v mém případě toho bylo tím ohněm už zničeno víc... od Aštarovců po Zen.

***

Jsou Ježíš a Buddha syny jednoho otce?

Spíš zkažená vejce téže slepice... jež mnohým hladovým zkazili chuť.

Kdo je starší?

To záleží na slepici... na koho si první vzpomene, až si do paty vrazí trn.

Kdo je ten, který svého otce neposlechl?

Obraz je projevením filmu. O poslechnutí či neposlechnutí nemůže být tedy řeč. To by bylo jako když... huba řekne "Á" ale ucho vrátí "É". A to se nikdy nestane :-). Nemůže...

***

Včera se jsem prožila neobvyklý energetický zážitek. Stalo se mi totiž, že jistý pocit nevycházel vůbec ani trošku od 2.čakry a jako vždy by stoupal nahoru páteří až nad hlavu, ale začínal u 4.čakry a explodoval v hlavě - ale tak, že se po pocitu odevzdání rozšířil do okolí na celou místnost doztracena. Bylo to velice silné a pravdivé - nikdy mi nic podobného nebylo umožněno procítit.

Všechny čakry vycházejí z čakry nulté... a tedy řitního otvoru. Poctivým prociťováním lze tento základní závan uvolňování přetlakové energie rozlišit na sedm barevných kruhů před očima. Teda pokud někdo dřív neomdlí...

Pak se to ale vytratilo a nyní mi chybí... Mám slzy celý den v očích. No a v noci potom ten pocit - myslím, že to s tím souvisí - pusť a bude ti dáno...

Nejlépe to jde ve skupině stejně zaměřených fetišistů. To se pojí čočka na kyselo s volským okem... spláchne se to všechno decentně pivem... a pak se jde do malé uzavřené a a temné místnosti... podělit se s jinými o své přebytečné energie.

***

Dobrý den, našel jsem na internetu vaši stránku o zenových mistrech. Překládám něco z angličtiny a potřeboval bych někde zjistit české názvy děl Dógena Zendžiho. Napadlo mně, jestli byste mě nemohl(a) odkázat na nějaký informační zdroj. Děkuji

Co se týče podávání pravdivých informací... kontaktujte horkou linku 666.. nějaké vám tam lacino vyrobí.

***

Platon mluvil o věčných ideách. Kde bral inspiraci?

Ze své záchodové mísy.

Uměl vyhasnout jako Buddha?

A co se změní když řeknu: 1) ano, 2) ne, 3) nevím, 4) budu jen mlčet? Jen pošetilec sebou nosí všude hlad, aby se jeho vznešeností a propracovaností chlubil před sytými.

Píšeš o tom, že je život nedokonalý, rozseknutý vedví, polarizovaný. Když umřu, dostanu se do bodu nula, tedy do věčnosti a dokonalosti.

Není smrt jako smrt... v jednom snu umřeme, ale jinde stále pokračujeme. Najít východisko z tohoto putování dokáže jen ten, jež v sobě najde toho jež si staví svět... s ním se utká ve hře klamů jež ho mají vyhodit z bezpředmětného soustředění plného blaženosti do života nějaké individuality. Finty je jen jediná... za všechno co chceme se musí platit tím co nechceme... jenže hladový se zajímá nejdříve o jídlo... nikoliv o účet.

Proč lidstvo již dávno neskoncovalo s egem?

Proč si ty už dávno neskoncoval s egem? Je-li tu ego je tu i lidstvo...

Proč živí utrpení. Proč si říká rozumný?

Aby se dostal k lepšímu soustu... a tak i k tučnějšímu účtu. Ale vášeň zaslepuje... a tak jedna malá kukačka zadluží celé království.

Je třeba s tím skoncovat a povýšit kvalitu bytí, život konvertovat.

Ti jež si už něco odtrpěli... budou zásadně proti. Na utrpení se dá vydělat nejvíce... "Je třeba..." vychází z utrpení...

Člověk se zotročil vlastní myslí a ta jej uvrhla do ohně pekelného.

Mysl peklo netvoří... jen jej zrcadlí... ale peklo stvořila první odpověď... první slovo, první informace...

Svět je individuální představa každého z nás - smyčka, iluze, sen.

Není ničeho ani něčeho... oko mlčí... ucho mlčí... jazyk mlčí... hmat mlčí... kde se bere tedy nějaké něco nebo prázdno?

Když se to smete ze stolu, co pak?

Nelze ve své představě potkat nikoho kdo by o tom mohl pro tebe pravdivě svědčit. Jen lži... jen věrohodné informace...

Je vůbec nějaké pak? Není náhodou jen přítomna smrt a nic? :-).

Zastav veškerý tok informací... zaměř zorné pole všech smyslů do jednoho bodu a soustřeď se udržováním ticha. Bez smyslového vnímání... dosahuje štěstí nejvyššího vrcholu... když ti vypíchnu oči, vyříznu jazyk, propíchnu bubínky, vypálím nos, a ochrnu hmat... k čemu by ti život byl? Ó jak vznešený je člověk jež překonal démona komentátora... člověk jež pouze zrcadlí... a po ničem konkrétním a tedy smyslném již netouží... pokouší-li tě oko... vypíchnout... atd. Doktoři by mi to jistě neschválili... ale probuzení by tímto nastalo do pár hodin... Ježíš šel na poušť... po čem by tam mohl toužit? Je tam ticho, všude písek, nic na jídlo, žádné pokušení, žádná naděje na potlesk... zbývalo tedy překonat jen pociťování.

***

Ahoj Trošku jsem si prošla vaše stránky a máte opravdu zajímavé názory. Máte však pravdu. Chtěla bych vás poprosit o radu. Narodila jsem se do tohoto světa s "nechutí". Už od malička mi přišlo, že jsem zde omylem, protože jsem si ve svém těle připadala vězněná - nejvíc po probuzení. Přišlo mi, že nejsem tělo, že jsem někde v jeho středu a chci ven. Hodně nocí jsem probděla a pozorovala astrální svět, který jsem viděla tak zřetelně jako tento. Byla jsem jiná než ostatní a proto mé dětství provázelo hodně nepříjemných věcí. Postupem času jsem začala číst duchovní knihy, meditovat a zbavovat se různých závislostí. Teď již netoužím po materiálních věcech, po tom, aby mě měli všichni rádi apd. Něco však není v pořádku, protože stagnuji. V meditacích se již nemůžu dostat dál. Nemůžete mi poradit nějakou techniku cvičení, díky které bych mohla dosáhnout osvícení? Děkuji mnohokrát

Sežeň si sedm dní starý kravinec, zánovní udici, prázdný demižon, a jednu povidlovou buchtu. Kravinec si dej na hlavu, buchtu napíchni na háček a nech viset za zády na vlasci udice, kterou si dáš na levé rameno... v pravé ruce pak drž demižon do kterého nejprve vhodíš tři bobky králíka. Pak se nějak doprav na Karlův most a třikrát po jedné noze přeskákej po něm přes vltavu. Když to dokážeš budeš osvícená.

***

Živá smrt je cestou...

Po dvou radách se upřímný laik sám dobral podstaty mnohem dříve než jakkoliv školený a zasvěcovaný mnich... to zírám...

***

Nemohu stále najít ten čudlík OFF... stále mi to žije...

A už jsi zkusil hledat hned vedle čudlíku FUCK? Někdy pomáhá stisknout je oba najednou... a to co dosud žilo zvadne.

***

Nulo, v novém věku je možné sice vše, včetně totální dematerializace, ovšem Tvoje agitka ne www.oslikuv.net/mesias je místy zoufalá a až drsně povrchní a zavání (Nulo div se!) odporným alibismem - snad bys měl, pokud už chceš něco sdělit "zaslepeným", lépe naslouchat těm, které pak v nějakých souvislostech cituješ (jako by jsi pochopil to, co ve skutečnosti sdělují). Takto se Ti může lehce stát, že se staneš "krysařem", ačkoli se asi domníváš, že Tě internetová anonymita před tímto údělem nějak ochrání.

Připomenu Ti, že lidé, kteří podle Tebe podlehli nějakým falešným klamům jsou LIDÉ, ne figurky z Matrixu. Všichni ti lidé tvoří svět, který je SVĚTEM, nikoli NULOU. Míra civilizace přitom nezávisí na manipulacích nějakých boháčů či politiků nebo náboženských fanatiků, ale jedině na postoji jedinců a jejich osobním rozvoji. Civilizace přitom není sebranka kokotů spoutaných strachem, jak to prezentuješ Ty (i když je to oblíbený výklad všech, kteří si potřebují ospravedlnit svou nevíru v sebe sama). Civilizace není nesplnitelný a věčně zneužívaný ideál, jak to prezentuješ Ty. Civilizace je dost možná symbol pro vývoj člověka a jeho přirozeném smyslu a touze po vymanění se ze svého kreténského Jáství, Nulo. Tedy jde i o Tvůj symbol, ať již budeš náměstkem, berňákem, popelářem, žebravým mnichem, žákem, učitelem, teroristou, Bushem, nebo čímkoliv jiným.

Oceňuji, že jsi měl odvahu se vyslovit - Tvá touha je snad upřímná.

Přeju, abys výrazně pokročil, třeba i v tom smyslu, že se pod svoje názory dokážeš podepsat. Jinak je Tvoje slovo jen žvástem, kterému se sám vysmíváš... a Tvoje současná pozice jen další podpora veškerého civilizačního hnusu, před kterým se snažíš marně uprchnout.

Rád bych abys mi takto zpíval dnem i nocí... a nemusíš se upejpat. Tvrdší slova na mou adresu mě přímo vzrušují... na tak bejby... udělej mi radost...

Otevři se.

Prrrrrrd.... O pardón... mám pokračovat? Vnitřně cítím... že je něco na cestě.

***

Ahoj stesticko, poprvé jsem se dnes dnes setkal se Tvou stránkou : Sedím a musím přiznat, že přes touhu Ti napsat vůbec nevím co. Mám pocit, že je to všechno úplně jasný a Ty víš, co chci říct. Ještě se celý třesu a zmohu se jen na: DÍK!!!! - Nenapsal si knihu, postavil si vor - možná, že se uprostřed proudu setkáme a budeme se smát, nebo plakat. Příště Ti možná napíšu víc, ale teď v mi v srdci pořád zní jen to, co napsal Bašó : "Nemám slov / Odkládám štětec". Ještě jednou díky.

Jak to vypadá budu si muset zřejmě pořídit oháňku na mouchy!

Slepý Osel