Otázka : Mám tě docela rád a tedy bych ti i docela rád tu tvoji utkvělou egocentrickou vizi vlastní dokonalosti rozbil. Jenže "Slepý Osel" se jí drží jak hovínko košile. Škoda. Vybral sis sám. Jirka

Odpověď :

Mám tě docela rád

A co já s tím? Já to od tebe nevyžadoval... tak nežebrej, nestraš a nevydírej. Jestli jsi otrokem svého mít rád, a držíš se vize, že to je správné... pak tě rozhodí cokoliv. Někdo má rád sen o penězích a když mu na něj sáhnu tak trpí... někdo má rád sen o mě a když se mu sen změní tak trpí. Bez tvých načtených ideálů... kde bys u mě viděl problém? Vzdej se toho svinstva a pokoj tě zaplaví. Ale to bys už nebyl v očích jiných tím, kterým jsi teď. Připoutanost k roli "šlechetné" a "dobré" zaručuje "dobrý" pocit u "srdce". Stále stejná hra... konto nebo srdce... víc a víc... mamon... to je 666 tedy maximum toho z duality co způsobuje "dobrý" pocit... ale daleko před všemi pocity leží nirvána... tedy před mít rád a před nemít rád... ty nemáš rád mě, ale pocit, který jsi ze mě měl. Vše pomíjí... připoutanost je peklo.

a tedy bych ti i docela rád tu tvoji utkvělou egocentrickou vizi vlastní dokonalosti rozbil.

Ta vize je u tebe. Proč mě nemáš rád i s případnou vizí? Kdysi ti nevadila. Já jen vidím, že vypovídáš spíše o svém utrpení... a že argumenty nemají žádnou váhu, když se na ně nelepí touha... ani se brva nehýbe... nad chválou a hanou... co můžeš ty vědět? Pokud již teorii nehledám... nejsem odběratelem, ať se říká co se říká. Nerozumím tvým argumentům... jsem jaksi duchovně chudý... a jedním uchem tam a druhým ven proudí prázdná slova... stejně nic nemohou říct... tak proč to úsilí... všude jásá mír...

Jenže "Slepý Osel" se jí drží jak hovínko košile.

Já ji nevidím... jak bych se ji mohl držet? A i kdybych se jí držel... nic to neznamená... kdo chce spoutat mysl? Pusť se té vize nejprve ty, a uvidíš, že zmizí i ode mne... předělávat mě k obrazu svého ideálu... tomu říkáš láska? Pak mě taková láska spíš omezuje... Pak taková láska vyrábí jen zakrslé bonsaie... služební psy či cvičené opice. Vzpomínáš na Siddhárthu? Chtěl jsem vědět zda-li máte rádi mé srdce nebo mé hledání, tak jsem trochu změnil projev povrchní a ozvěna? Je zajímavá... pokud to s vámi zamávalo... pak hledejte příčinu ve své vizi lásky... asi není tak pružná :-).

Škoda.

Trpíš? Ztráta a zisk... to je to oč ti běží?

Vybral sis sám.

Tys mě někam zařadil, já jsem si nic nevybíral. Třeba se směju nad tím jak se utápíš ve svých hrách... tak ti trochu přihrávám, když tě to baví. Kde je tvůj "kolemjdoucí"? Když ho oťuknu zmizí?

Kde najdu člověka který, mě nebude posuzovat a nebude se mě snažit měnit, ale pouze mě obejme tak jak jsem? Ten člověk by byl jako Bůh. Ale nač hledat toho, kdo by mě přijal? Nikdo takový neexistuje! Nikde venku to nenajdu. Ano lze to najít venku, ale za cenu vlastního utrpení. Za cenu ztráty možnosti být totálně sám sebou... pak s kompromisem a falší mohu snadno zahrát roli tak, že budu lidmi milován. Ale proč bych to dělal? Nebudu si stavět sám kvůli sobě přece i překážky, honit svůj ocas v kruhu! Jestliže vznikne jediná pochybnost o mém stavu... a to může být jen z úst hada... pak se ráj vytratí... vaše ovoce je nedobré... fuj fuj... a strom jež nenese dobré ovoce vyťat jest ze zahrady rajské a na oheň pekelný uvržen bývá. Tak každý, kdo by ochutnal toto na pohled zajímavé a prý na Boha povyšující ovoce, bude vyhnán z ráje na to tata.

PS : Třeba Verča si mé poslední články pochvalovala... tak si mezi sebou vyjasněte čí vize je ta správná a výsledek mi nemusíte sdělovat.

Slepý Osel

***

Ty nemáš rád mě, ale pocit, který jsi ze mě měl. Vše pomíjí... připoutanost je peklo.

Už to tak nebolí, zkus to prohloubit, třeba to bolet přestane.

Pokud to bolí, tak to bolí... svobodný člověk s tím nic dělat nemusí.

Ta vize je u tebe.

Mňó - pokud mne vidíš odděleně, tak jsem se trefil do bolavého místečka, že ano?

Pak jsi trefil sám sebe. Kdo poslal tomu druhému první dopis toho něco bolelo.

Proč mě nemáš rád i s případnou vizí?

Nenapsal jsem to, máš pravdu. Mám tě rád i s tvými vizemi, a proto mne bolí, když ty vize bolí tebe. Myslel jsem si, že to víš....

Nemysli a nebude co řešit.

Kdysi ti nevadila.

Nebyla tak osamoceně egocentrická. Ta bolí příšerně.

Tak proč si to posoudil? Mohl sis ušetřit bolesti.

všude jásá mír...

Tak proč tedy ten smutek? Zahoď ho a nebude potřeba abys dostával takové e-mailíky...

U koho je viděn smutek plís?

Já ji nevidím...

Právě proto píšu: Ty jí jseš - ztotožnil jsi se s ní až tak, že ji nejsi s to rozpoznat. Jsi v ní zabalený a vše vnímáš jen jako přes sklo. To by nebylo až tak od věci, kdyby tam nebyl ten smutek, který to vše halí. To jediné skřípe.

Rozpoznat? A kdo by se zabýval takovou činností vedoucí do pekel, když o nic neusiluje? Smutek rozpoznáváš jen ty... pak hledáš radost... proč otravuješ okolí svými problémy? Pane pokušiteli?

jak bych se ji mohl držet? A i kdybych se jí držel... nic to neznamená... kdo chce spoutat mysl? Pusť se té vize nejprve ty,

I když jsem zahalen, nejsem to já, kdo mne halí. Nemohu ti pomoci jinak, než ti říci, jsem v tom s tebou. Opravdu, jak jsem již napsal, musíš to být ty - ty jsi ji stvořil, ty ji musíš ovládnout či vrátit do neprojeveného stavu.

Pane Bože moje vlastní ego.

a uvidíš, že zmizí i ode mne...

Kdyby to šlo, už jsem to udělal a nemusel bych tě takto pokorně pošťuchovat.

Pokorně pošťuchovat... no to jsou spojení... a to všechny perly pro mě... raději řekni přímo co požaduješ...

předělávat mě k obrazu svého ideálu...

Nikdy. To není vůbec k ničemu. A proč taky? Já potvrzení nepotřebuji.

A už jsi dělal něco, co není vůbec k ničemu? Je to docela svobodné... Kdo se ptá proč? Nepotřebuji = potřebuji.

Vzpomínáš na Siddhárthu?

Siddhártha neubližoval a nepovyšoval se. Vzpomínám dobře.

Protože Buddha byl Buddha a hned se nesnažil Siddhárthu osvobozovat. Jak by Buddhovi mohl někdo ublížit či ho ponížit?

Chtěl jsem vědět zda-li máte rádi mé srdce

Tak proč ho kameníš? Proč tedy ubližuješ? Proč bez hlubšího pochopení ničíš? Ne. To není srdce. A až to uvidíš, pochopíš co se vlastně stalo.

Protože mé chování posuzujete ubližujete si vy sami. Hlubší pochopení mi říká, že nelze nic zničit, abych přitom netvořil. Když neví levice co činí pravice... proč by měl někdo pochopit co se stalo? Aby trpěl výčitkami? Srdce samo je rozkvetelé ego... taky nejvíce trpí, protože je to centrum prožívání. A vše co je prožívané je strádání. Daleko před srdcem leží nirvána.

a ozvěna? Je zajímavá... pokud to s vámi zamávalo...

To bys rád, aby to s námi mávalo, jenže ono nic. Mi třeba jen vadí to, že mi přiděláváš do přímého vnímání "věci", které tam nikdy nemohou patřit. A ještě je navíc obhajuješ. Jako bys oslepl - a protože jsme jedno, já slepnu také. A protože slepota vede k otupělosti, srdce se brání. A proto píšu.

Takže se to srdíčko brání, když to sním mává... no ale to je pak zotročené... kdo nechce být otupělý a slepý? Stejně bys o nic nepřišel... jen o pár pocitů... a schopnost neotupělého rozlišování... to je divné, že se srdce nebrání pár kapkám lihu... a přece líh způsobuje nirvánu.

pak hledejte příčinu ve své vizi lásky... asi není tak pružná :-).

Co ty v tomto svém stavu o tom můžeš vědět. Myslíš si jistě, že všechno, ale zkoušel jsi to v praxi?

Nevím o tom nic... proto jsem od toho osvobozen... není nikde žádný viditelný problém. Zkoušet tedy něco navíc... sama ta činnost zavání strachem... zkoušet... fuj fuj.

Trpíš? Ztráta a zisk... to je to oč ti běží?

To snad ani nepotřebuje komentovat, to už snad víš i ty, že?

Co já vím... co já vím... co já vím...

Tys mě někam zařadil, já jsem si nic nevybíral. Třeba se směju nad tím jak se utápíš ve svých hrách...

A nenapadlo tě tak, jen náhodou, že jsme-li spojení a vidíš-li mne, že se topím, že se topíš také? Jsi ego-centricky oslepený, v tom to je...

Spojení je ale fujtajbl... všude samá síra... vlastní ego na mě rafinovaně žebrá...

tak ti trochu přihrávám, když tě to baví. Kde je tvůj "kolemjdoucí"? Když ho oťuknu zmizí?

K tomu abys mohl na NĚJ ťukat, bys ho musel nejdříve "najít".

Houbelajs... ani se nehnu. K čemu je takový kolemjdoucí, když se na něj dá zaťukat? Dej si pauzu rarášku.

Kde najdu člověka který, mě nebude posuzovat a nebude se mě snažit měnit, ale pouze mě obejme tak jak jsem?

A malá úvaha - necháš Ty se vůbec obejmout? Co to takhle někdy zkusit? Jen tak, pro jistotu, že se pletu. Moc by mě potěšilo, kdybych se pletl. Vážně. Ani nevíš jak...

Nepleteš se. To je smůla co :-) dneska jiskření nebude.

Ten člověk by byl jako Bůh. Ale nač hledat toho kdo by mě přijal? Nikdo takový neexistuje!

Pokud ho k sobě nepustíš, bude to vždy vypadat, že ta věta je pravda. Pokud ale mohu ze svého života soudit, tak ta věta je omyl.

Chobotnice svou oběť taky hezky obejme a přijme a pak? Předstoupit mohou jen samojediní... ne dva v objetí.

Nikde venku to nenajdu. Ano lze to najít venku, ale za cenu vlastního utrpení.

A kdo to tady trpí? - ne nechci ti to vracet, mě to bolí stejně jako tebe. Jen chci říci, že tady lze začít to rozmotávat.

Nevidím problém, není třeba rozmotávání. Není podle čeho se posuzovat, když zmlkneš... zradit mě mohou jen lidé kterým věřím... jen přátelé a blízcí zrazují. Nepřátelé spíš mile překvapí :-). Proto jsem zničil nespokojenost, a to se promítlo do zničení autorit a do zničení toho čemu lze věřit... slova jsou prázdná... stavím na zcela jiném kameni. Na skále, nikoliv na písku.

Za cenu ztráty možnosti být totálně sám sebou... pak s kompromisem a falší mohu snadno zahrát roli tak, že budu lidmi milován.

Tak to, aby tě opravdu, ale opravdu milovali, falší nesvedeš. Můžeš to zkusit. Nejde to. Falešné srdce není, falešný může být jen rozum a ten nelze milovat. Ale zkus to. Lepší gram praxe než-li tuny teorie...

Nebudu nic zkoušet... zkoušej si sám. Nač bych skákal ze skály, abych zjistil zda-li mě můj Otec miluje?

Třeba Verča si mé poslední články pochvalovala... tak si mezi sebou vyjasněte čí vize je ta správná a výsledek mi nemusíte sdělovat.

Otázka je, co cítíš ty. Veronika na tom může být stejně. Neznamená to však, že je to tak, jak to právě je. Může tam být ta představa, která to celé zkresluje.

Já měnit nic nepotřebuji... já tu představu jak to má být nemám. Takže se svým problémem neškemrám u cizích dveří.

Slepý Osel

***

Pokud to bolí tak to bolí... svobodný člověk s tím nic dělat nemusí.

Svobodný ještě povětšinou ano. Už jen proto, že JE svobodný...

Že mu vzkazuji, pokud JE tedy svobodný, že pak by neměl mít problém nechat Osla tak jak je, a necpát mu do uší nějaké své závěry, které Osel nemůže nikdy docenit! Jen oddaluje ranní stolici starého nafouklého lichokopytníka.

Pak jsi trefil sám sebe. Kdo poslal tomu druhému první dopis toho něco bolelo.

Nezastírám, že jsem byl první, který si už nemohl pomoci od bolesti. Která nás oba (všechny) sužuje...

Vyhledej tedy psychoanalitika a požaduj lék od odborníků.

Nemysli a nebude co řešit.

Tak to se mýlíš. Bohužel.

Nemyslím a nemýlím se tedy. Chyba jaksi není možná. Pěkné věci svým Bohům naděluješ. Budou mít z tebe zajisté radost hochu.

Tak proč si to posoudil? Mohl sis ušetřit bolesti.

Musel jsem to jen pojmenovat, o souzení tam není ani vidu ani slechu. A to pojmenovat jen proto, že jsi v této době obzvláště nevnímavý a potřebuješ to v pojmech.

Pojmenování = soud, není ani vidu ani slechu = soud, jsi = soud, v této = soud, době = soud, obzvláště = soud, nevnímavý = soud, potřebuješ = soud. Pak se nediv nad rozsudkem. Proč si to děláš?

U koho je viděn smutek plís?

U tvého "okolí", tedy u těch, které si představuješ - podle tvé teorie - a kteří jsou tvou věrnou kopií - podle jiné tvé teorie. Suma sumárum, podle tvého vidění sebe sama u tebe sama.

Já o smutku nezačal ani slovo... recept sis tedy napsal sám. Tak pěkně 3x denně po pěti kapkách pane doktore.

Rozpoznat? A kdo by se zabýval takovou činností vedoucí do pekel, když o nic neusiluje? Smutek rozpoznáváš jen ty... pak hledáš radost... proč otravuješ okolí svými problémy? Pane pokušiteli?

Tak představuješ si mne anebo jsem od tebe odlišný - už si vyber a nematlej to furt jednou tak a jindy onak.

Vyber za mě ty... jaksi jsem zaneprázdněn... někdo mě tu tahá za ocas!

Pane Bože moje vlastní ego.

A právě proto, že je centrem tvého zájmu jen tvé vlastní ego, nazývám to egocentrismem ;-)

Nenazývej a nebudeš mít problém. Mé oko tak dalece nerozlišuje... o to co má být centrem mého zájmu se stará hospodář. Všechno mi podstrojuje dřív než bych o to požádal. Já pracovat na nic nemusím... bodláky sadit nemusím, seno sušit nemusím... hospodář vše zařídí...

Pokorně pošťuchovat... no to jsou spojení... a to všechny perly pro mě... raději řekni přímo co požaduješ...

Tos mi ale nandal "beton". Nevím, zda něco požaduji, je to spíše prosba - aby ses přestal bát. Kvůli tvému strachu všichni musíme cítit totéž.

Musíte? Opravdu? A můžete mi ukázat toho kdo vás k tomu nutí? Ještě jsem neviděl na světě člověka, který když najde na cestě hovno, zvedne jej ze země, namaže si ho pod nos a pak chodí po zámožných a stěžuje si jak má ten život těžký... že on to hovno musí čuchat a jiní ne... prý pár krejcarů, aby si mohl dovolit mýdlo!

A už jsi dělal něco, co není vůbec k ničemu? Je to docela svobodné...

Často. Možná až moc často. Ale ono se to nakonec vždycky nějak zvrtne a k něčemu to je. Ale už to není něco, co jsem dělal já. Už je to jen samo sebou.

To nasere což?

Kdo se ptá proč? Nepotřebuji = potřebuji.

Prázdná slova. To poslední dobou zvládáš opravdu excelentně.

Ty pak zvládáš excelentně vidět v těch prázdných slovech tolik věcí! Ale nemusíš mě to učit... pak bych trpěl bolestí a strachem jako ty.

Protože Buddha byl Buddha a hned se nesnažil Siddhárthu osvobozovat. Jak by Buddhovi mohl někdo ublížit či ho ponížit?

A Siddharthovi snad ano? Probuď se. Siddhartha a Buddha byli vždy jedno a totéž, a přesto mohl jít každý svou cestou... A navíc se mohli navzájem respektovat a byla mezi nimi i oboustranná oddanost. Ale stále byli jedno a totéž. Neexistuje rozdíl. V tom to je. Prostě ani nemůže existovat.

Pak jsi popsal co hledáš ty... respektuju tě a nechávám tě jít vlastní cestou... zatím co ty budeš hledat odpověď jaký je rozdíl mezi bolestí a slastí... já se (čili tě) oddanně budu krmit bodláčkama tu na této bohaté pastvině.

Protože mé chování posuzujete ubližujete si vy sami. Hlubší pochopení mi říká že nelze nic zničit abych přitom netvořil. Když neví levice co činí pravice... proč by měl někdo pochopit co se stalo? Aby trpěl výčitkami? Srdce samo je rozkvetelé ego... taky nejvíce trpí protože je to centrum prožívání. A vše co je prožívané je strádání. Daleko před srdcem leží nirvána.

Nirvána je všude okolo i uvnitř. Není někde. A o tom já a ostatní píšu furt. Jako dubová hlava, že?

A komu to furt píšeš dubová hlavo, když jsou všichni jedno?

Takže se to srdíčko brání, když to sním mává... no ale to je pak zotročené... kdo nechce být otupělý a slepý? Stejně bys o nic nepřišel... jen o pár pocitů... a schopnost neotupělého rozlišování... to je divné že se srdce nebrání pár kapkám lihu... a přece líh způsobuje nirvánu.

Nedej Bože, aby ses v tomto stavu dal na "pomůcky".... Líh může způsobit Nirvánu, stejně jako sex či šlápnutí do lejna. Jen ta příprava nesmí chybět, víš? Pokud není, tak se povětšinou nic nestane... Ani nirvána. Tak.

Pomůcka je definovaná účelem, účel je definován cílem. Kdo se prohlédl iluzi zisku, je prost cílů... a nepotřebuje žádné přípravy ani pomůcky. Má knihovna je prázdná.

Nevím o tom nic... proto jsem od toho osvobozen...

Když o tom nic nevíš, tak od čeho jsi osvobozen?

Od vědění o čemkoliv přece.

není nikde žádný viditelný problém.

Hele, vítr také nevidíš...

Teprve pocit utváří impulz k rozlišení co je vítr a co není... bez pociťování... co je ve vědomí vidět? Odkud přichází pocit odtud přichází i vítr... tedy odnikud zvenčí. Každý si může tvořit co je mu libo... ale za své nutkání ke tvoření musí karmicky platit.

Zkoušet tedy něco navíc... sama ta činnost zavání strachem...

Jo. To je přesně ono. Strach. Jsi ho plný. Přetékáš.

Pokud jsem ho plný... pak mě nemůže už více pronásledovat a já nemusím nikam utíkat. V samém epicentru strachu leží? V samém extrému... najdeme?

zkoušet... fuj fuj.

Přesně.

Zkoušet a nezkoušet je to samý... takže jen k velkému prdu mě můžeš donutit. Ovšem to ti k té tvé bolesti přibude ještě i tvůj vlastní smrad. (Když jsme podle tebe jedno... pchá cha cha... to ti ani Osel nesežere, protože jasně vidí, že dva jedno být nemohou...)

Co já vím... co já vím... co já vím...

To je ti na prd. Tedy - pokud to neumíš v ten pravý čas použít.

Co já vím o prdu... co já vím o pravém čase... co já vím o tom co neumím...

Spojení je ale fujtajbl... všude samá síra... vlastní ego na mě rafinovaně žebrá...

No vidíš, tak to rafinované ego pošli do kytek a přestaň se ho bát. Třeba pochopíš, že i ono tady má své místo, které mu ty musíš zabezpečit... Ale teď, když je na koni, jsou ty úvahy hodně předčasné...

Proč bych pořád musel něco dělat! Pokud vidíš, že někde něco chybí či přebývá, a máš silné nutkání to změnit... učiň tak sám...

Houbelajs... ani se nehnu.

Tak najít u tebe znamená jít? A co se stalo s tou předponou?

Pokud máš najito... tak to zajisté víš... já nepotřebuji nic hledat... natož nějakou předponu.

K čemu je takový kolemjdoucí, když se na něj dá zaťukat? Dej si pauzu rarášku.

A když jsme už u kolemjdoucího, ten se přece vnějškově pohybuje, jen uvnitř je v klidu, nebo tomu nerozumím správně?

Co já vím... co já vím...

Nepleteš se. To je smůla co :-)

Takže žehráš na to, že není nikdo, kdo by tě obejmul, ale v podstatě všechny zaháníš, aby se to - nedejbože - někomu snad nepodařilo. Hmm. Tak to je vážné... ;-)

Co já vím... co já vím... co je to objetí? Jen pocit... kdo tvoří ten pocit tvoří i to k tomu pocitu potřebné... a tvoří to z pokladnice mého Otce! Už má tedy odměnu svou...

Dneska jiskření nebude.

Na to jsi zase došel jak?

IÁ... IÁ... k tomu jak jsem došel taky nevím... co já vím...

Chobotnice svou oběť taky hezky obejme a přijme a pak?

Pak sežere hmotné tělo a tak osvobodí ducha, jsi jistě chtěl napsat. A v podstatě by ses moc nemýlil. Jenže ten tvůj duch je s tím tělem ještě moc propojen, a tak má z toho těla ničení strach. Takže dělá vše pro to, aby to jen nebylo vidět a to je to co mne nutí psát.

Třeba je tvůj duch zase propojen se srdcem a pak má z toho srdce ničení strach a to tě nutí psát tomu co by nebylo vidět.

Předstoupit mohou jen samojediní... ne dva v objetí.

Chybí ti tam slovo, jinak je to přesné. To slovo je "naplnění" - a za těma tečkama jsi to tam dopsal sám. Ale i to je pokrok.

Zabýváš-li se pokrokem, zabýváš se i ztrátou a ziskem... není divu, že trpíš jako stále nenaplněn. Kolik zrození budeš ještě potřebovat, než příjdeš na to, že si to děláš jen sám... není ti občas smutno... po někom stejně nenaplněném? Aby sis je nevyráběl, jako to dělá P.P. s pomocí finty s názvem "Druhý břeh."

Nevidím problém, není třeba rozmotávání.

To že nevidíš problém, muže znamenat, že ho buď opravdu nevidíš, neb jsi slepý, anebo, že ho vidět nechceš, protože něco. Problém tady ale je, neboť se bráníš. A ty to víš. Teď jde jen o to, zda jsi to sám sobě ochoten přiznat. Jednou ale - bohudík - budeš muset. Všichni jednou jsme museli, anebo budeme muset. Jde jen o to, kolik toho ve své slepotě porozbíjíme, abychom to poté museli lepit...

Sám se bráníš bolesti a proto útočíš na jiné... máš problém... Jinak to od toho "Jednou..." to je tvá víra, že to tak muší bejt... květiny o tom mlčí, ale za to voní... problém nemají. Sám jsi rozbil svět na správné a nesprávné a sám budeš muset lepit. Jinak se bolesti nezbavíš.

Není podle čeho se posuzovat když zmlkneš... zradit mě mohou jen lidi kterým věřím... jen přátelé a blízcí zrazují. Nepřátelé spíš mile překvapí :-). Proto jsem zničil nespokojenost, a to se promítlo do zničení autorit a do zničení toho čemu lze věřit... slova jsou prázdná... stavím na zcela jiném kameni. Na skále, nikoliv na písku.

Prázdná slova si vytváříš sám.

Jak lze vytvářet prázdno? To Oslovi neberou ani kopyta.

Nebudu nic zkoušet... zkoušej si sám. Nač bych skákal ze skály, abych zjistil zda-li mě můj Otec miluje?

A jsi si opravdu tak bezpečně jist, že tě miluje? Pokud ano, tak bys neměl pociťovat strach - ať se s tebou anebo se tvým tělem děje cokoliv. Vždyť jsi pod jeho ochranou a ať se ti stane cokoliv, je to přece jeho vůle... To je pak totální pokora. A podle zkušeností je to ono.

No tak ponech Otci ať si se mnou dělá co chce... a uč se tedy pokoře... asi ti chybí zkušenost... sice nevím k čemu je dobrá... ale když sis tuto dlouhou cestu vybral... ať je po tvém.

Já měnit nic nepotřebuji... já tu představu jak to má být nemám. Takže se svým problémem neškemrám u cizích dveří.

Tak si ten problém hýčkej. Ti, které to bolí s tebou tě mají natolik rádi, že než aby tě k něčemu nutili, budou raději tiše s tebou trpět...

Pak to je jejich volba. Patrně jsou připoutáni k tomu, že mít rád (jakékoliv objekty) je něco extra Bohem chvályhodného... a proto musí za svou slepost platit. Buddha praví... trpíte, protože něco chcete... je snazší trpět, než se vzdát... lidé trpí jen proto, že si představují někde v budoucnu, že se dočkají kýženého pocitu uspokojení... Jak dlouho jim bude trvat, než se dobelhají k tomu, že oni Bohové jsou a žádný jiný není?! Pak to bude naprosto odvaz... život bez zábran, bez svědomí... stačí zničit informace jež podal zakázaný strom vědění dobrého a zlého... a spontánnost může vystřídat všechna omezení, jež jste si ve vaší mysli sami vytvořili jako zlatou klec zabraňující vám létat, protože se bojíte kvůli svému pyšnému image z ní vyjít! Klesli jste níž než zvířata. Zamřížovali jste se sami... a čekáte na spasitele. Jestliže tvrdíte že je něco nad vámi... pak jste nuceni trpět a nemůžete být nikdy nazváni jinak než vyděděnci Boží!

Slepý Osel

***

Že mu vzkazuji, pokud JE tedy svobodný, že pak by neměl mít problém nechat Osla tak jak je, a necpát mu do uší nějaké své závěry, které Osel nemůže nikdy docenit! Jen oddaluje ranní stolici starého nafouklého lichokopytníka.

Pokud je nedoceňuje - proč se tedy tak brání?

Protože má plné břicho sraček... chceš-li vidět zač stojí tvé kulinářské umění, běž se podívat tam za křoví.

Vyhledej tedy psychoanalitika a požaduj lék od odborníků.

No prozatím se tváříš jako odborník stále ty... Anebo to bereš zpět?

Pokud jsem odborník, můj diplom je napsán brejlovým písmem na mém žaludu... kdo má zájem může si jeho pravost ověřit.

Nemyslím a nemýlím se tedy.

Myslíš, neboť odpovídáš. Rozlišuješ neboť odděluješ. Hraješ si na pravidla a přitom o nich nic nevíš. Výborně. Jen tak dále. Existuje možnost úplného poznání po úplné katarzi.

Výborně... beru tě jako předskokana... slyšel jsem, že je na to dobrá úplavice mozková.

Chyba jaksi není možná.

To není věc chybování, to je věc uměle udržované slepoty.

Furt lepší, než uměle udržované prozření, že? Mě takto nic nebolí...

Pěkné věci svým Bohům naděluješ. Budou mít z tebe zajisté radost hochu.

A máš ze mne radost? Stále se totiž stavíš do role Boha všech...

Šaškovi-bláznovi je dovoleno sedět i na trůně císařů.

Pojmenování = soud, není ani vidu ani slechu = soud, jsi = soud, v této = soud, době = soud, obzvláště = soud, nevnímavý = soud, potřebuješ = soud.

Zjevně máš na svých očích nějaké zapeklité brýle. Zkus si je uvědomit a najdi odvahu je sundat.

Možná kdybys sis chtěl stáhnout slipy ve 12.00 SEČ před Orlojem na staromáku... bych se na chvíli osmělil... ovšem i tak nevím, kde sebrat tak velkou odvahu abych snesl pohled na to dílo vrcholného rozkvětu morbidnosti.

Pak se nediv nad rozsudkem. Proč si to děláš?

A co že si dělám? Pokud něco dělám, děláš to přece také...

Kecy staré přičmoudlé kuchařky. Děláš si to utrpení.

Já o smutku nezačal ani slovo... recept sis tedy napsal sám. Tak pěkně 3x denně po pěti kapkách pane doktore.

Stačí, když budeš užívat pravidelně. Na množství nehleď.

Mě bodláčky nepíchají... mám na to žaludek... co tě to jen napadlo napodobovat osla?

Vyber za mě ty... jaksi jsem zaneprázdněn... někdo mě tu tahá za ocas!

Neříkej! Ty jsi uznal, že existuje i někdo JINÝ. Ale to staví veškeré tvé předpoklady o jedinečnosti na hlavu, takže to asi tak, jak to popisuješ asi není....

Tvé domněnky tě dovádějí do pekla. A propo někdo vidí toho jiného třeba v Bohu... ty sám přece někomu sloužíš ne? Tak pověz mi teda komu?

Nenazývej a nebudeš mít problém. Mé oko tak dalece nerozlišuje...

To už víme. Jsi přece slepý... ;-)

Když to říkáš... jak chceš slepého naučit vidět? I kdyby ses postavil na hlavu... neprohlédne. Nechtěl bych se účastnit takové pošetilosti.

Všechno mi podstrojuje dřív než bych o to požádal.

Tak i připusť, že ti podstrojil mé "psaní" - zanedlouho o ně totiž budeš žádat! ;-)

Možná jo... až nebude čím podpálit tvou hranici, coby zlatého hřebu tradičního každoročního pálení čarodějnic.

Ještě jsem neviděl na světě člověka, který když najde na cestě hovno, zvedne jej ze země, namaže si ho pod nos a pak chodí po zámožných a stěžuje si jak má ten život těžký... že on to hovno musí čuchat a jiní ne... prý pár krejcarů, aby si mohl dovolit mýdlo!

Tak se mrkni do zrcadla. Pokud nevíš co to je, zkus holičství... Tam ti poradí i pomohou...

Sám sebe nevidím... jak bych se mohl sobě ošklivit? Jak by mě někdo dokázal umazat, ponížit... všichni čerti jsou na to krátcí...

To nasere což?

Ne. Potěší. Ale to zatím nejsi schopen docenit.

Zuby holt u nás oslů... nejsou uzpůsobené k trhání nadmutých kdákavých slepic. Azorku... máš tu zábavné papání...

Ty pak zvládáš excelentně vidět v těch prázdných slovech tolik věcí! Ale nemusíš mě to učit... pak bych trpěl bolestí a strachem jako ty.

Já za těmi prázdnými slovy vidím smutného člověka, který zoufale se snaží ta slova naplnit, ale bojí se, že by po jejich naplnění měl i nějakou zodpovědnost. A tak raději se schovává za prázdná slova...

A jsi z toho smutný viď... No tak se neboj smutku! S plnými gaťaty se těžko vznáší nad věcí... proč se mu bráníš a přitom mluvíš o pokoře? Dostáváš to co potřebuješ dřív, než o to požádáš.

Pak jsi popsal co hledáš ty... respektuju tě a nechávám tě jít vlastní cestou... zatím co ty budeš hledat odpověď jaký je rozdíl mezi bolestí a slastí... já se (čili tě) oddanně budu krmit bodláčkama tu na této bohaté pastvině.

I to je potřeba. Alespoň něco smysluplného.

A máš ještě hlad? V pekle si můžeš vybrat jak si to chceš nechat udělat... na grilu, ve vlastní šťávě, flambovaně... dokonce i zadarmo... pro moc bohaté a snobské... Inu naprosto smysluplná nabídka... určitě si budeš chutnat...

A komu to furt píšeš dubová hlavo, když jsou všichni jedno?

No přece těm, kteří to nechtějí uznat... Jako bys je neznal... Zkus ty holiče.

Až ty vyzkoušíš nový ruský kombajn Žiljetnyj Rasputin WC 2000

Má knihovna je prázdná.

Bohužel i hlava. Pravda je, že je prázdno a Prázdno. Rozdíl je sice malý, bohužel je podstatný....

Pokud vidíš rozdíl... pak tvé prázdno zajisté ví o čem mluví.

Od vědění o čemkoliv přece.

Tak - sákryš - jak víš, že jsi osvobozen? Ha?

To nevím ani nevím o tom, že bych nebyl osvobozen... máš to se mnou těžký viď. Proč ses jen ke mě přikoval... teď mě musíš nosit na svých bedrech.

Každý si může tvořit co je mu libo... ale za své nutkání ke tvoření musí karmicky platit.

Jejda, a co je to ta karma v tomto případě? Víš, jeden takový mi napsal, že o ní nic nevím, a tedy poraď, příteli...

Tvé smutné, a bolestivé pociťování... nevím proč mu pořád sloužíš? Proč se nevzdáš toho co sis umanul?

Pokud jsem ho plný... pak mě nemůže už více pronásledovat.

Hele, tady je asi nějaká přesmyčka - ty pronásleduješ sám sebe, nebo snad ne?

V podstatě mě pořád pronásleduje láska a tebe smutek a bolest... inu jaký pán taková mzda. Můj Otec ti odpustí, když se dáš na pokání.

Zkoušet a nezkoušet je to samý...

A ta další možnost?

Nerozumím slovům "a ta", "další", "možnost"... kde se to učí?

Ovšem to ti k té tvé bolesti přibude ještě i tvůj vlastní smrad. (Když jsme podle tebe jedno... pchá cha cha... to ti ani Osel nesežere, protože jasně vidí, že dva jedno být nemohou...)

No ale doposud z tohoto předpokladu vycházel. Takže pokud je předpoklad nepravdivý, jsou i s velkou pravděpodobností nepravdivé všechny závěry - na co si to tedy vlastně hraješ?

"Předpoklad","doposud","nepravdivý","pravděpodobnost","závěr","hrát si na něco"... (a to jsem vybral jen některé)... to máš pěknou kulajdu uvnitř palice... pak se nediv, že houby prašivé... smutek přinesou... neboť tvůj chléb života zhořkne.

Co já vím o prdu... co já vím o pravém čase... co já vím o tom co neumím...

No právě že nic, jen furt rozhlašuješ, že to tvé nic je Pravda.

To oslové dělají křičí na celou vesnici... nikomu to ještě neuškodilo... i spáčové se probouzejí... ale považovat lásku za pravdu... to už uspalo mnoho lidí.... sám víš jak trpíš tím, že ses kvůli tomu zrodil.

Proč bych pořád musel něco dělat! Pokud vidíš, že někde něco chybí či přebývá, a máš silné nutkání to změnit... učiň tak sám...

No právě. Snažím se to pro tebe napsat. Ale ty tuto reflexi odmítáš... Proč? Pokud by bylo pravdou to co tvrdíš, neodmítal bys. Nebylo by proč. Odmítáš-li, asi na tom, co ti píšu něco je, protože reaguješ... Prostě a jednoduše - stále si tu svou krásnou dívku neseš ve své paměti a stále tě to trápí...

Nepřijímám ani neodmítám... to ty si osla nosíš pořád ve své palici a proto tě to trápí!

Pokud máš najito... tak to zajisté víš... já nepotřebuji nic hledat... natož nějakou předponu.

Dovoluji si o tom důvodně pochybovat, že nepotřebuješ nic hledat...

Pak pochybuješ jen sám o sobě... pověz mi co si tím chceš dokázat? Že máš pravdu? Pak ta tvá pochybnost nikdy neskončí! A budeš se v tom mamlasit se stovkou lidí! Záleží jaký velký cíl sis vytýčil... doufám že jsi nešel do miliard!

Co já vím... co já vím...

Hmm. Zase nic... Ale to se v tomto případě dalo očekávat.

Očekávání je lůnem zklamání a tvého smutku taktéž... proč si to děláš?

Co já vím... co já vím... co je to objetí? Jen pocit...

No tak to se tedy už nedivím tvým traumatům, když úkon nahrazuješ pocitem. Tak to totiž nikdy nebude fungovat. V případě obětí se musíš nechat vést srdcem a důvěřovat mu, že tě neklame. Jinak to opravdu nefunguje.

Funguje či nefunguje... kdo to posuzuje ten trpí.

IÁ... IÁ... k tomu jak jsem došel taky nevím... co já vím...

Výborně! Ještě, prosím...

Žíznivému duchu ani moře nestačí!

Třeba je tvůj duch zase propojen se srdcem a pak má z toho srdce ničení strach a to tě nutí psát tomu co by nebylo vidět.

Hmm. To už asi blábolíš z hladu. Že by ty bodláčky nebyly zase tak kalorické?

Koho zajímá co blábolí Osel uvnitř zabodláčkované hlavy?

Kolik zrození budeš ještě potřebovat než příjdeš na to, že si to děláš jen sám... není ti občas smutno... po někom stejně nenaplněném? Aby sis je nevyráběl jako to dělá P.P. s pomocí finty s názvem "Druhý břeh."

Naštěstí nemám potřebu někam spěchat...

Nemáš potřebu... pak se už vidíš na stupni vítězů... probuďte ho dřív, než se z toho štěstí vyklube Homo exodus.

Sám jsi rozbil svět na správné a nesprávné a sám budeš muset lepit jinak se bolesti nezbavíš.

Ano. Dělám přesně to, o čem ty tady píšeš a nějak mi to nefunguje. Takže pochybuji... Tobě to takto funguje?

Chrupky chrupky... tento bodláček je obzvláště pichlavý...

Jak lze vytvářet prázdno? To Oslovi neberou ani kopyta.

Nevím jak kopyta, ale zatím jsi přesvědčen, že to zvládáš sám a na výbornou...

Přesvědčení je ve tvé hlavě... v mé hlavě je duto... včelám vstup zakazuji...

No tak ponech Otci ať si se mnou dělá co chce... a uč se tedy pokoře...

Ano, v pokoře ke svému Otci nesu kůži na trh, abych splnil to, že ti bude nastaveno zrcadlo. Rozbiješ-li ho, mne neubude. Jsem jen třtina ve větru klátící se, vše co dělám není mou vlastní činností a tedy nejsem plody této činnosti svazován. I za cenu, že ty tu kůži ze mne stáhneš. Víš?

No to už je i na Bohnice postačující... mám tam známé a přimluvím se, aby tě ušetřili šokových terapií...

Když sis tuto dlouhou cestu vybral... ať je po tvém.

Je to služba, ne rozhodnutí.

Slouží se jen peklu... svobodný již neslouží, ale dělá si co chce. Ježíš měl také velkou hubu než prozřel v hrobě... pak konečně našel pokoj a vstoupil do ráje. Dřív to nešlo... Ať sloužil jak sloužil... malomocných kolem něj jen přibývalo. A on sám se stal překážkou k jejich uzdravení.

Jak dlouho jim bude trvat než se dobelhají k tomu, že oni Bohové jsou a žádný jiný není?! Pak to bude naprosto odvaz... život bez zábran, bez svědomí...

Tak o to ti jde? To ale nefunguje... Věř mi!

To čemu věříš to tě svazuje... pak se nediv že trpíš. Překonáním omezení vlastní mysli spočiň v dokonale přirozeném stavu!

Jestliže tvrdíte, že je něco nad vámi... pak jste nuceni trpět a nemůžete být nikdy nazváni jinak než vyděděnci Boží!

To jsou zase jen prázdná slova. Jak by Bůh mohl sám sebe vydědit? Přidej knedlíky a můžeš zvát k obědu...

Vy jste se vydědili sami... neboť usilujete o poznání, abyste si na Bohy mohli hrát... copak si nechcete vyrábět jen krásné a dobré věci ve svých chuťových aparátech smyslových... moc práce, moc tvoření... pro to pomíjivé. Dokonce ani nevíte, že srdce je rovněž výtvorem... nejvíce citlivým... chudinky mlsné.... žádné srdce v pravdě neexistuje!

To se to legračně rozjelo, co? Taky se tak bavíš?

Trápí a baví se jen připoutaní k zažívajícímu. V nejlepším třeba přestat, páč to jen svádí včely k rojení a páření... praktikuj tedy cestu odříkání... a bobříka vnitřního mlčení!

A ještě tu mám malý závěr pro Soňu, Jirku a Evu... páč se snažíte o nemožné... a domluva s vámi není... napíšu pár vět... než vám pomohu s tím odříkáním... Podíváme se na některé vaše argumentace... znáte teorii to jo... a to je vaše vězení. Sami mi píšete, že každý má svou vlastní cestu, a že láska je svoboda... Ale když to máte praktikovat, tak to nedokážete... nedokážete mě nechat být! Vaše láska mě chce měnit, nepříjmá mě, nedává mi svobodu, nemohu jít svou cestou. Když jste si to tak hezky lživě vyargumentovali... tak jsem to jen obrátil.

Takže mi nemáte co nabídnout... nestavím na slovech... všechny doktríny a cesty co hlásáte jsou prázdné... já vás nechávám jít, ať si děláte co chcete, ale vy to nedokážete... a proto ať už je to Míla, nebo Pavlík, nebo kdo ví, o co všechno se opíráte... nemá to ve srovnání s tím, co bylo objeveno v hrobě, když jsem hořel, vůbec žádnou hodnotu. To vy máte strach... abyste nedopadli špatně, abyste se neposkvrnili. Takže slyšte následující slova.

Tak jako tanečník v tanci nemluví o tanci, tak jako ve smíchu nelze mluvit o smíchu, tak ani realizovaná pravda, láska, božství, svatost o sobě nemluví. Pominu-li lživost všech těchto termínů... na které jste se nalepili, to co jsem objevil vše přesahuje... škoda že nikdo nerozumí tomu, co je to skutečná cesta... pak by nepoužíval toto slovo v takovém absurdním kontextu! A těch slov, jež byly mylně před staletími vyloženy je dnes tolik... že se to dá vyřešit jen jediným řezem. K tomu řezu jsem došel po mnohých zkoumáních pokus-omyl na vlastní kůži... takže ti co četli mají předsudky a filtry, které jim brání vykročit ze své klece ven.

Já se nemohu měnit, nemohu se poklonit tomu co mi předsouváte... jít směrem který vy považujete za správný... sámi mi tvrdíte, že máte o mě starost, že se trápíte... proč nehledáte nejprve osvobození z vlastního utrpení?! Proč jste se zastavili před vlastními omezeními správnosti a špatnosti? Brání vám strach... já jsem se byl odhodlán stát se i Ďáblem... zkoušel jsem cokoliv, abych uzřel celkový obraz a ne jen polovinu. Dokud to však nepřinášelo kýžený efekt hledal jsem stále dál... vy jste ustrnuli a nyní se snažíte měnit okolí!

Nalháváte si, že vaše utrpení souvisí s mými pokus-omyly. Tak mě přijďte zabít jinak nebudete mít do konce svých životů klid... já vám ten klid totiž nemohu dát! Nemohu se ani hnout... všechny vaše rady jsou vypečené, až je to nechutné... Vy totiž léčíte své vředy, odmítáním toho co je zahaleně do slov lásky a konání dobra! Stali jste se jen rozmazlenými vyhledávači požitků srdečních... Copak nevíte, že jestliže se vy jako snící slitujete nad žebráním snových postav a budete jim sloužit sen nikdy neskončí?! Ale kdybyste se probudili všechno trápení a problémy světa by byly rázem vyřešeny... sen už by nebyl. Sloužíte a pomáháte "druhým"... taková pitomost... proč s nimi nesoucítíte? Proč neukončíte sen? Copak nevidíte, že se stále rodí a rodí nové trpící bytosti? Že žádná láska nedokáže zabránit smrti těch postav na nichž vám záleží? Proč se zbytečně vysilujete vytapetovat si klece růžovými tapetami?! Ze svých dětí učinit učiníte hříšníky a uvalíte na ně kletbu nést s vámi ten těžký chomout?

Nedivte se tedy že nenalézáte pokoje... protože se držíte představy... pro mě je směrodatné toto... trpíte-li, žehráte-li a stežujete si na svůj úděl či na cokoliv ve světě... pak nejste ještě svobodní... a proto pravím vám... trpíte, protože něco chcete... ještě tu je touha... stále existuje záměr vašeho počínání, konání samotné a uspokojení z dobře vykonaného díla... a karma se roztáčí. Ani nevíte čemu sloužíte... nepohlédli jste ještě ani pod pokličku tvoření a už rozdáváte almužny! Svět je jen obrazem vás samých! Pokud vidíte něco co vás pudí svět měnit... pak jste nezvládli ještě ani vlastní pocity a už se sápete na svět.

Šťastná je v tomto světě nepřipoutanost... ale vy to nazýváte Ďábelstvím... pravé zahazujete a falešným se zdobíte... ten kdo pozná pravdu bude nazván synem nevěstky... nikoliv guruem, protože ani tisíc Bohů ani Ďáblů s ním nepohne... i kdyby se mu rodina rozlezla na červy... žádná událost, žádný vjem s ním nepohne... Tak pevný je ve svém vhledu.

Viděl jsem takový příběh... o Králi Davidovi... Manželé nemohli mít dítě přes dvacet let sloužili Bohu a přinášeli zápalné oběti. Pak se jim narodil syn... Otec byl přešťastný... a pár dní na to mu Bůh sdělil že mu musí své dítě obětovat... Muž nemohl uvěřit vlastním uším... ženě o tom nesměl říct... a tak vstal vzal dítě a šel ho popravit na obětní místo... myslím, že málo kdo z vás by prošel touto zkouškou pokory a vzdání se toho nejcennějšího! Neboť hlásáte něco o odpovědnosti... pak jste nerealizovali, neboť před kým je odpovědný Bůh?!!!! Já stojím mimo trest a odměnu... zisk a ztrátu, vědění a nevědění, lásku a nenávist. Neboť toto vše tvoří a rozlišuje touha po požitcích, tedy uchopit a zachovat to líbivé...

Takže svým způsobem nemám žádné pouto s vámi... mohu si dělat co chci... můžete se ve svém spolku rozmazlovat navzájem... o mě se nestarejte... pokud bych snědl jed... pak po vás nepožaduji, abyste trpěli zbytečně navíc ještě i za mě. Odstřihávám vaše pupeční šňůry maminky, protože vaše láska nedává svobodu. Buddha měl všechno v paláci, jeho Otec ho miloval tak, že mu nedával poznat utrpení... ani vědět o utrpení, stáří, nemoci atd... a přesto se to stalo jen velkým vězením. Proto je láska, jak si ji vysvětlujete vy, jen vězením všeho! Jediné zlo je totiž dobro! Jediná nenávist je láska sama! Vaše láska je jen připoutanost k libému... je to lpění! Bůh je jen karikatura vašich ideálů dobra... je to slabší kafe než mýdlová bublina... neboť jsem viděl zdroj toho všeho... musím se tomu všemu jenom smát... Moc totiž určuje něco jiného... Bůh a Ďábel jsou zcela malomocní mrzáci... a láska je jen krém určený k výrobě mumií. Takže od teďka odpovídám jen na to co se mi bude chtít... na argumenty a výtky a poučování budu odpovídat buď mlčením... nebo vrácením stejného textu jako odpovědi. A když toho bude už moc, protože nepravost se množí, tak to zabalím jako nic. Lao'c měl o tom své mínění taky a zabalil to již před několika tisíci lety!

Slepý Osel