POHLED Z DRUHÉHO BŘEHU

Slepý Osel : Dopis z pekla.

Přednáška s meditací dne 17. 2. 1998, OKD Vltavská z cyklu Buddhistické večery s Petrem Pavlíkem (P.P.) a hostem večera - paní Mílou Tomášovou (M.T.)

P.P. : Dobrý večer. Dnešním tématem bude "Pohled z druhého břehu" - jak to vidí ten, který hledal a našel.

Slepý Osel : O takovém nic nevím... odkud to máte převzato? Proč si ti plavci nedají pokoj. Až přeplavou na druhý břeh, druhý se stane prvním a první druhým... a tak plavou a plavou... stále dokola na ten druhý břeh... že jo pane Plavík :-)

P.P. : Jsme tu, jak vidím, v plné sestavě ty řady posluchačů, pozorně naslouchajících nauce, dnes stejně jako za Buddhových dob, tlačíte se až k oponě dozadu, a to nepočítám ty nesčetné zástupy nebeských bytostí bez lístku... (směje se)

Slepý Osel : Odkdy je nauka převeditelná do slov? A co ty zástupy pekelných s lístkem? V čem se dneska budou vařit?

P.P. : Jako obvykle začínáme přednášku buddhistickou modlitbou, poklonou Trojnásobnému skvostu, kterým jsou Buddha, dhamma - jeho učení, a sangha - společenství všech, kteří Buddhově nauce naslouchají:

Slepý Osel : Právě jste zneuctili co jste mohli. Odkdy Buddha učil modlitbě a mantře o Trojnásobném skvostu? Co se to tu vydává za učení Budhovo! Vůbec nevíte o čem mluvíte! To jako na zenbuddhismus.cz... Tam jsem se dočetl... jak jakýsi mistr vedl řeč Dharmy ku příležitosti x-tého výročí narození Buddhy! To už je vrchol zaslepenosti! A to k tomu přímo od Zenového mistra! Pak se nedivte, že vás čekají jen lži a lži, které vás uvrhnou do spárů Márových.

P.P. : Yó só bhagavá araham sammásambuddhó, Svákkhátó yena bhagavatá dhammó, Supatipannó yassa bhagavató sávakasanghó...

Slepý Osel : Yó yó tomu hovno rozumió... takto mě maminka nebudila. Já s písničkou jdu jako ptáček... tra la la la la la la la la... vylétnu si až nad obláček... tra la la la la la la la la la... kdo se nerad usmívá... ten je starý protiva... a pak dělání dělání všechny smutky zahání... dělání dělání je lék... v tom je moudrosti víc než v té hatapatlanině! Doufám jen, že se za 2000 let nebude v kostelech zpívat se založenýma rukama v klíně: "Dělání, dělání všechny smutky zahání... dělání dělání je lék..."

Úvodní meditace

M.T. : Přidám se k té Petrově modlitbě a řeknu vám tu jedno mantra, které mi velice pomáhalo - nejvíce ze všech. Je to mantra slavné Pradžňaparamity:

Slepý Osel : Přidám? Komu pomáhalo a kam? Jen hříšníci recitují mantry. Jen rouhači utíkají od utrpení a mantra jim pomáhá... to jo...

M.T. : Tadjáta Gaté Gaté Paragaté Parasamgaté Bódhi Sváhá!

Slepý Osel : Z toho květy nevypučí. Páč váze těchto slov staré stromy nerozumí. Je to jako si nasadit růžovou pásku na oči, když se chceme schovat před tím, co nás honí... místo aby jsme to prozkoumali!

M.T. : To už je hodně let, co jsme začali právě s ním, a velice to pomáhalo. A když už jsem řekla to mantra, tak si můžeme dát na začátek krátkou, ale velice hlubokou meditaci:

Slepý Osel : A nepomáhala vám jen ta víra, že tato mantra vám pomůže? Zajímalo by mě kam. Pokud by to šlo mám tu taky jednu... od Rampy-Žumpy. "Když něco vytvoříš, tak to rychle spláchni, aby to nikomu nepadlo do oka, nevlezlo do nosu, aby se tím dokonce neumazal a pak se necítil špinavý a smradlavý."

M.T. : Prosím, všichni se uvolníme, všechno napětí fyzické i duševní, a tím také uvolníme mysl.

Slepý Osel : Napětí je způsobené snahou něco od tohoto večera získat.

M.T. : A teď celou mysl zvedneme s velikou láskou k Pravdě, protože Pravda a Láska jsou první emanací z Božského Bytí. Takže pomocí lásky se můžeme dostat k Všelásce.

Slepý Osel : Stačí se na to vykašlat a odhodit měřítka sebeposuzování... pak nikde nic nechybí... proč něco dělat? K čemu je dobrá všeláska? Copak někde chybí? Proč se rouháte?

M.T. : Tam, kde je láska, nemůže být špatného myšlení.

Slepý Osel : Tak to byste se divili jaká je pod svícnem tma. To co lahodí našim uším a našim pocitům, je jen velký jed. Přece by Mára nelákal lidi na negativa ne? Peklo nabízí to dobré... jinak by neuspělo a nikdo by se mu neupsal. Sama Míla má špatné myšlení... nepříjmá vás takové jací jste. Chce vás vidět jinak...

M.T. : A kdo studujete buddhismus - víte, že se k prozření můžete dostat jen převelikou čistotou mysli. Právě myšlenka lásky vyčišťuje od všech ostatních myšlenek. A nakonec zapomeneme na všechno a jenom budeme živým žhnoucím vědomím...

Slepý Osel : K prozření se můžete dostat teprve tehdy, až se vzdáte všech prozření!

M.T. : Budu ráda, když se vám to podaří, když ne hned, tak postupně.

Slepý Osel : Na tom stejně nikomu nezáleží... nebo jo? Pak sama Míla není svobodná... co vás může naučit? Jedině tomu, že máte špinavou mysl. No a tohoto svinstva se jen tak nezbavíte, páč vy sami jste v mysli... to pak budete věčně špinaví... ani tisíc zrození vás neočistí... poděkujte Míle.

M.T. : Znovu se úplně uvolněte, pokud se zase objevuje napětí, ještě se uvolníme... ale zůstaneme čistě živí, ale bdělí.

Slepý Osel : Čistě živí? Proč to všechno smrdí dualitou?

M.T. : S pomocí ponoření se tedy můžeme dostat na druhý břeh. Nebude to hned, ale jednou to bude určitě, protože tuto možnost má každý, pokud je opravdový.

Slepý Osel : Buddha to dokázal hned vysvětlit... páč to realizoval. Osvícených přibývalo jako kapek po dešti... a k čemu to bylo nakonec dobré? Nikdy nevěřte člověku, který vás učí cestě, kterou on prošel... technikám, které on používal... Ptáte se proč? Protože on ještě není probuzen!

Vlastní vůle a odevzdání

M.T. : A teď k dílčím tématům dnešní přednášky. Nejprve je tu otázka, jak souvisí lidská vůle s odevzdáním. Je to tak, že lidskou vůlí si namíříme opravdu k cíli, ale lidská vůle je jen odlesk univerzální vůle, takže nakonec se jí budeme muset vzdát. Je třeba ji jen očistit a poznáme, že je to univerzální vůle a že je naprosto čistá.

Slepý Osel : Pak univerzální vůle může za všechno co vás potkává... jakou vám dá záruku, že se to nebude 1000x opakovat? Tady se mluví o Buddhismu, ale Buddha nic o nějaké čisté univerzální vůli neříká. Co se to tu všechno vaří dohromady? Vůle je jen utrpení... je to síla touhy nic víc. Kde je vůle... tam je peklo.

Pomoc z druhé strany

M.T. : Dále je tu otázka, zda může nevěřící člověk doufat v milost z té druhé strany - po křesťansku bychom řekli v Milost Boží. To je taková paradoxní otázka. Pokud v nic nevěří, tak těžko také v něco doufá. Ovšem v evolučním plánu milost částečně dostává, dokonce i když nevěří vůbec ničemu, a to přesně podle toho, jak si ji sám zaslouží.

Slepý Osel : Evoluční plán milosti? Kam na to ta Míla chodí!

M.T. : A potom také, proč říkat pomoc z nějaké druhé strany... Kdyby se někdo opravdu dostal na druhý břeh, tak to bude podobně, jako když po krásné, čisté modré obloze letí letadlo. Nechává za sebou bílou čáru, která je způsobena pouze nějakými plyny či parami, přesto ale nám se zdá ta obloha rozdělená skutečnou čárou na dvě části. A nějaký tvor, třeba pták nebo letec by si mohl říci - tady před tou čárou je první břeh a tam za ní je druhý břeh, tam se chci dostat, protože tam je můj cíl. Jenže až tam doplachtí, tak zjistí, že žádný druhý břeh není. Je o tom pěkný čínský příběh:

Slepý Osel : Kontrolní dotaz... kdo tu čáru potřebuje, aby mohl pak něčemu učit? Kdo ji vytváří! Já? Ti lidé? Nebo Petík s tím přišel?

M.T. : Jeden člověk vynaložil tři léta svého života a všechen svůj majetek, aby se naučil krotit draky. Teprve když se to dokonale naučil, tak poznal, že žádní draci nejsou.

Slepý Osel : Jeden člověk vynaložil celý život a všechen svůj majetek, aby našel mistra, který ho dovede na druhý břeh... teprve když všechno ztratil a zhroutil se stářím v slzách zklamáním na kolena... pak poznal, že žádný druhý břeh nikdy neexistoval.

M.T. : Stejně je to i s tím druhým břehem. Nejdřív se učíme dostat se na druhý břeh a je to naprosto správné, protože žijeme ve dvojnosti. Zatím tedy pro nás ten druhý břeh stále existuje. Jenže když se tam jednou dostaneme a podíváme se jakoby nazpátek, tak kdepak zůstal ten první břeh? Kde by se vzal, nikde není, protože v Jednotě samozřejmě není žádného prvního a druhého břehu. Všem vám opravdu přeji, abyste to jednou poznali.

Slepý Osel : Všem vám opravdu přeji, abyste to poznali... anuluje to, že ten druhý břeh byl realizován, neboť dělící čára je jím stále potvrzována... teorie ano, ale uvedení do praxe tu chybí... kam se tedy snaží dostat ti dva tolik posluchačů? Jedině do pekla. Od teď bude druhý břeh mnohým chybět. A ti to řeknou doma a všichni budou hledat nějaký jiný břeh!

Rozlišování a nerozlišování

M.T. : Ale poněvadž žijeme ještě i na této úrovni, je tu další téma této přednášky, a to rozlišování a nerozlišování. Takže pokud se na ten druhý břeh někdo dostane, tak žádný břeh samozřejmě nevnímá. Jednota nic takového nepozoruje, vždyť je to Jednota. Ale jestliže člověk žije ještě na této úrovni, tak tady ta dvojnost přece jenom nějak platí, i když pro něho je už jen smluvní, ale pro druhé lidi zůstává pevná.

Slepý Osel : Opět není realizován druhý břeh.

M.T. : Takový člověk rozlišuje (neříkám, že má rozlišovat - on nemá nic, on nemusí nic!) etický vesmírný zákon, je to dharma, která se v něm skutečně takto vytváří. Pokud už je uvědomělý v jednotě, tak žádnou dvojnost nevidí a neuznává, ale pokud žije ještě na tomto světě (a to ještě žije, protože jeho pouta nejsou beze zbytku rozpuštěna), tak dvojnost alespoň smluvně uznává, zejména kvůli druhým lidem. Proč? Protože nemůže zraňovat své bratry a sestry, kteří jsou jakoby mladší.

Slepý Osel : Etický vesmírný zákon... další perla! A kdo je mladší a kdo starší? Bavíme-li se o nerozlišování? Kdo žije ve dvojnosti?

M.T. : Víte, jak jsem napsala tu povídku v knížce Za čas a prostor, bylo to o housátku, kterému jsem odloupla skořápku a ono pak předčasně zemřelo. Napřed husa snesla vejce a seděla na nich. Pak se začalo jedno house klubat z největšího vejce, bylo překrásné a veliké, ale na bříšku mělo ještě kousek skořápky. No a já jsem byla malá holka a chtěla jsem, aby už to housátko bylo celé, a tak jsem mu odtrhla kousek té skořápky a ono pak umřelo. To jste asi četli, jak jsme s maminkou nad tím housátkem plakaly. Neměly jsme už tatínka, ale plakaly jsme nad housátkem, že jsem ho nerozumně připravila o život. Podobně ani vy nemůžete odlupovat druhé lidi od té jejich skořápky.

Slepý Osel : A kde jsou ti druzí lidi? Vždyť to co učíte je odlupování od jejich prvního břehu! Zabíjíte je stejně... zasahujete do děje jako s tím housátkem... proto říkám, že láska je nenávistí... páč zasahuje a násilím mění, kvůli svým zásluhám, svým pocitům... chce a chce pomáhat a výsledkem je peklo. Ani Bůh nedokázal z toho vysekat Adama a Evu, tak oč pošetilejší jste ve svém počínání vy? Když se snažíte odloupnout skořápku u 100 housátek? Děláte to jen kvůli svému neprozření! Třeba budujete dobrou karmu... ale nejste svobodní. A proto ani nikoho neosvobodíte... kdyby jste 1000 lidí přivedli k dobré karmě, zásluhy jsou to minimální oproti tomu, který by podal učení o pomíjivosti všech jevů jedinému člověku.

M.T. : Tady na Petrovy Buddhistické večery chodí už snad lidé pokročilí, a tak věřím, že vám neublíží, když vám prozradím, že na té druhé straně zjistíte, že vlastně žádná druhá ani první strana neexistuje. Také jste to už určitě někde četli a proto tím nikdo zraněný nebude. Ale není správné jít někam na ulici nebo do kostela a tam hlásat to, čemu lidé nerozumí a navíc ani slyšet nechtějí.

Slepý Osel : Lichotky si získávají posluchače... "pokročilí"... KAM?! Stejně sobecké je hlásat to čemu lidé rozumí... a dávat jim to co chtějí slyšet.

M.T. : Vrátíme se ještě k rozlišování. Správné je, když člověk rozlišuje, kde se rozlišovat dá, a nerozlišuje, kde se rozlišovat nedá. V Jednotě nemůže ani myslet, kdyby myslel, tak by to nebyla Jednota! Tam se nemyslí, protože pohled z druhého břehu nevidí - to je vhled a ten se uskutečňuje v jednom bodě...

Slepý Osel : Vždyť žádná dualita ani jednota není! Tak koho tady učíte? Kde je váš vhled, proč si nedáte pokoj? Vy si ty žáky totiž vyrábíte z nevinných!

M.T. : Vhledu se také říká Třetí oko. To ale není někde mezi obočím nebo dokonce vydolované nějakým kolíčkem, to ne, to je pouhá spisovatelská fantazie, Třetí oko je vhled, který se uskutečňuje v jednom bodě. A kdy se uskutečňuje? Člověk v poznání nemá otázky, nepotřebuje nic vědět, protože v Jednotě je plnost poznání. Ale pokud někdo přijde se závažnou otázkou, objeví se s ní ve zdánlivé dvojnosti, pak pro jeho dobro bleskne otázka i odpověď v jednom bodě, protože je tím původní jednota jakoby porušena, ale jenom tím jedním bodem a vzápětí uzavřena odpovědí. Tyto odpovědi jsou vždy správné, pokud se netýkají nepodstatných otázek, třeba jestli se někdo má oženit nebo rozvést nebo koupit chalupu, takové sem nepatří.

Slepý Osel : Třetí oko a vhled? Co je to zase za nesmyslné spojení! Není žádné oko! To co je mimo jednotu a nejednotu čím může být porušeno?

Druhý břeh a názory o něm

P.P. : Ty jsi tu říkala jedno krásné mantra Gaté, gaté, paragaté... Pochází z mahajány, říká se tam moudrost odešlá, nadobro odešlá.

M.T. : Moudrost z druhého břehu, ta, která přistála u druhého břehu.

Slepý Osel : Není žádná moudrost ani žádný druhý břeh! Přestaňte si hrát s objekty! Některé argumenty Míly mě docela dojímají. Když je v úzkých perlí.

P.P. : Dlouho předtím, než to mantra vzniklo, říkal Buddha:

"Zda-li pak si, mniši, přisvojíte tento čistý a jasný názor, zda-li pak na něj budete pyšní, budete jej pokládat za své vlastnictví, za svůj majetek, zda-li pak budete svěřený majetek pokládat za člun, který neslouží k pouhému překonání řeky, ale k vašemu obohacení?"

"Ne, Pane!" odpověděli mniši.

Slepý Osel : Holt to byli mniši... nebyli ještě probuzení.

P.P. : "Nebo se naopak nepřipoutáte k tomuto názoru, nebudete na něj pyšní, nebudete ho pokládat za své vlastnictví, za svůj poklad, a svěřenou nauku budete považovat za pouhý člun, který slouží k překonání řeky a nikoliv k vašemu dalšímu obohacení?"

"Ano, Pane!" potěšeni odpověděli mniši.

Slepý Osel : Zase stejná chyba.

M.T. : Samozřejmě, pokud se někdo opravdu prozře, nemůže považovat nic za svoje, nemůže být k ničemu připoután. Proč? Pro úplnou, naprostou plnost. Co by ještě chtěl? JE plnost... I když se to tak řekne, jak to říkám já, tak už je to vlastně malý krůček zpátky, aby mohlo být něco vyjádřeno. Vyjádřeno to nemůže být, ale naznačeno. Co by kdo chtěl v naprosté plnosti, k čemu by se připoutával?

Slepý Osel : Kecy a kecy... prozření nerealizováno... A co by chtěl kdo v naprosté plnosti naznačovat? Oč se tady pořád snažíte? Máte tu plnost realizovanou? Asi ne, když máte pocit, že někde, či někomu na tomto světě, něco chybí!

P.P. : Jak kdo... uvázne mnohý. Tady na Buddhistických večerech jsme si na podzim povídali o jedné sútře. Je to první sútra sbírky Buddhových dlouhých řečí a jmenuje se Brahmadžála - síť vznešených názorů. Buddha tam vypočítává šedesát dva možných světových názorů, v té době již známých i ještě neznámých. A potom pokračuje:

"Mniši, tak jako rybář nebo jeho učeň nastraží síť s jemnými oky v malém rybníku a bude uvažovat:

"I sebemenší a sebemrštnější rybka, která tu žije, nevyklouzne z této sítě, bude teď chycena a polapena," právě tak všichni jogíni a brahmíni se svými utkvělými názory musí vždycky uvíznout v některém oku takové sítě. Kdykoliv se někdo z nich objeví se svým názorem, vždy uvízne v té síti. Chytí se tam, právě tato síť se stane jeho vězením.

Naopak, mniši, Tathágata [kdo je pouze "takto jdoucí"], ten přestože všechny ty názory chápe, tak je překračuje a nedá se jimi svést, ani v nejmenším na nich neulpívá.

Slepý Osel : A co názor všelásky, univerzální vůle, etického kosmického zákonu, mantry, a druhého břehu?

P.P. : On rozpoznal, že pouze vznikají a zanikají, a proto nemohou nikoho trvale uspokojit. Tak je Tathágata osvobozen neulpíváním."

Slepý Osel : Tathágatovi stejně nikdo nemůže uvěřit. Ale i to se ho nedotýká neboť on vidí...

M.T. : Vidíš, stalo se jednomu člověku, že mu přišlo: "A nepřilnutím udrží se trvale..." Takový už pak v žádné síti neuvázne, na něj bude každé oko příliš veliké.

Slepý Osel : Pokud mu to přišlo, pak je lapen jako moucha na mucholapku... ikdyž on sám si myslí, že prošel...

P.P. : A Buddha pokračuje:

"To je to jemné a těžko postižitelné, proč je chválen Tathágata. To je to hluboké, obtížné k dohlédnutí, pokojné a vznešené, mimo oblast uvažování, jemné, přístupné pouze moudrým, co Tathágata zažívá přímým vhledem a o čem vypovídá druhým. A právě tohle je to, v čem je chválen Tathágata."

M.T. : Dobře to říká, že se to zažívá přímým vhledem. To je, o čem jsem právě mluvila. A také v nějaké řeči říká, že vhled a poznání je totéž.

Slepý Osel : Já bych řekl, že mluvíš pořád o něčem jiném. A jestli to je dobře... to mi hlava nebere. Co mi má co někdo říkat?

P.P. : Pak ještě uvádí důvody, proč hledající dosud na druhém břehu není - to asi každého zajímá.

M.T. : Jenom když nechápe, že není žádného druhého břehu.

P.P. : Samozřejmě, ale dejme tomu, že se hledající pevně rozhodne, že tu žádný druhý břeh není. Jenže i to se může pro něj stát pouhým názorem, třebaže dosti pokročilým.

Buddha ve své řeči začíná výčet názory primitivními, počínaje vírou v mechanické převtělování, až se dostane k názoru velmi pokročilému, který se překládá jako "nirvána zde a nyní." Nebo dejme tomu "Všechno je v pořádku, tak, jak má být." To však Buddha označuje stále za pouhý názor. Stejně tak je pouhým názorem představa, že tu není žádný druhý břeh. To je něco jiného, než když je to skutečně pravda, když se to opravdu stane.

Slepý Osel : Jasná věc... ale jak to říct, když se na to ptáte? To je ten problém proč nikdo Tathágatovi nemůže porozumět.

M.T. : Jistě - ten, který se prozře, na to žádné názory nepotřebuje. Má vědění, ale nemá vědění. JE vědění by se mohlo říct, ale držet se názoru - to je ještě pořád před tím druhým břehem.

P.P. : A to je právě důvod, proč ten Buddhův výčet končí, aniž by tam bylo, jak je to vlastně správně, co je to "pravé ořechové." Možná, že leckoho zklame, že tam nenajde žádný šedesátý třetí názor, tentokrát bezchybný, protože by stejně zase spadl do těch předchozích pouhých názorů a zase bychom hledali další. To by nikdy nekončilo, jednou musíme uznat, že pouhý názor to nespraví.

Slepý Osel : Ani víra ani láska... takže?

Odevzdání a milost

M.T. : To už je, Petře, hodně dlouho, co jsem sama chodila na buddhismus... Dnes mluvím spíš ze svého prožití a ze své zkušenosti, a ne z vypůjčených názorů. Přesto to podstatné z buddhismu zůstane v člověku jako poučení. To se také kdysi velice hodilo. Ale jestli mám něco říct o svém způsobu prozírání, spíše mi prospěla syntéza více nauk. Nejenom buddhismus, také i křesťanství a advaita. Ono to má takovou společnou zlatou nit. Třeba se zdá, že některý ten systém jde dál, ale žádný stejně dál jít nemůže.

Slepý Osel : Systém vymýšlí jen ten, který neprozřel... Dál? Kam? Odkud?

P.P. : Protože nemá nožičky... Ale přesto si spousta lidí myslí, jak daleko právě ten jejich systém dojde.

Slepý Osel : A co systém manter, přednášek, všelásky a druhého břehu?

M.T. : Nikam nedojde! Musí se zbořit. Pamatuji se, jak jednou Petr sám napsal jednu povídku - to tehdy ještě asi chodil do gymnázia. Bylo to o jednom architektovi, který postavil složité lešení a pak to lešení zase zbořil a meditoval u jediné pampelišky, kterou pod ním objevil. Pamatuješ Petře? To byl ještě mladší než je dnes jeho syn, že ano?

Slepý Osel : Tak zboříme to na čem vám záleží :-). Jupí!

P.P. : To byl mladší a zkoušel to pak po mnoho let a už si mockrát myslel, že konečně na tom druhém břehu je, jenže to hlavní, co mu chybělo, to byla docela prostá věc, které se říká odevzdání.

Slepý Osel : Chudák ten NĚKDO komu něco chybí... nebo ten NĚKDO kdo vidí, že něco někde chybí... Ikdyž to obojí je to samé že?

M.T. : To je velká věc, to vůbec není prostá věc. To je největší věc, která tu může být, protože sebeodevzdání na určitém stupni je naprosto potřebné. A to nejenom v buddhismu, to je i v křesťanství i v advaitě.

Slepý Osel : Stačí vhled, že není co ani čemu odevzdat! Pak ta hra trápení skončí dřív než by se deset let odevzdávalo někde v jeskyni.

P.P. : To slovíčko odevzdání mi bylo nejdřív naprosto cizí, neměl jsem ho samozřejmě rád, protože jsem ho často slýchal od těch, kterým to na rozdíl ode mne šlo. To jsem měl sto chutí s tím praštit, zalézt tři metry pod zem a schovat se tam.

A to jsem to, prosím, bral vážně, říkal jsem si: tak, teďka se odevzdám a pořádně a hned. A bude to. Přece když se rozhodnu a budu o to usilovat, tak toho musím dosáhnout. No samozřejmě, takhle se odevzdává tak leda náprsní taška na ztráty a nálezy, ale celý člověk těžko.

Slepý Osel : Hmm... ani jeden z vás se ještě neodevzdal... jinak by neučil takovým pitomostem.

P.P. : A tak se člověku postupně rozsvěcuje, že odevzdanost se nedá vynutit nahonem, že to je spíš dlouhodobý proces, který se člověk musí pomaloučku učit - tak jako se třeba karatista učí okamžitým obranným reflexům. Ten má třeba naučeno, že když jeho oko zahlédne takovéhle mávnutí rukou protivníka, tak že jeho ruka a noha musí udělat to a to. Kdyby nad tím myslel, tak je s ním konec, nestihne to. On se musí naprosto spolehnout, že v tu chvíli se ta jeho ruka sama vymrští a zasáhne na pravém místě. Jenže jak toho docílí? Docela obyčejně - cvičí to. Jeden den, druhý den, deset let, pořád a pořád. Učí se spolehnout se, že to, co udělá, bude to nejsprávnější možné. Můžeme třeba říci, že se naprosto spolehne, že až půjde do tuhého, tak že nepozná, zda v tu chvíli zasáhl on nebo milost Boží. A to je všechno. Víc toho vlastně ani dělat nemůže.

Slepý Osel : Není třeba se učit ani cvičit... stačí se teď hned vzdát toho oč usilujeme! Tedy odevzdání! A je to! Jenže když to ego chce vidět jaké to bude až se odevzdá... to je pak pořád s váma. Dejte si cíl a ega se nezbavíte... Poznání, že nic dělat nemůžete s tímto okamžikem... to je správný předpoklad... tak neučte! A ponechte ty lidi Boží milosti ne? Máte-li cíl... pak napácháte více škody než užitku. Sejdete se všichni v novém zase v samsáře.

M.T. : Milost Boží... opět jsme na ni narazili.

Slepý Osel : Adam a Eva na ni taky narazili :-)

P.P. : Už se nám zase vloudila do buddhistické přednášky. Udělím si hned důtku, že jsem to prořekl. Co na to řeknou přesvědčení buddhisté... (směje se)

M.T. : Tak k těm se nepočítám. Já nejsem ani ta, ani ta. Kdysi jsem si vzala syntézu všeho, co bylo přijatelné a co se mi jevilo dobré. Proto mě nikdo nemůže považovat ani za buddhistku, ani za křesťanku, ani za nevím koho. Každému z nich uznávám to dobré, protože nemůže být jedno vyjádření pro všechny. Jak by to vypadalo? Vždyť lidé mají své vlastní individuální možnosti a také jejich cesta musí být individuální. A že se nějací sobě podobní sdružují v určité společnosti, to je úplně přirozené.

Slepý Osel : Stačí, že se považuješ za ani tu ani tu. To stačí... aby to všechno vzniklo. Každému to nejlepší... to sklidí úspěch od všech individualit. Dejte egům co chtějí a oni vás prohlásí za svatého! Kdyby Míla prozřela, netvrdila by, že není ta ani ta... ale (a teď musím cenzurovat, páč by jste to na sebe přilepili, tak jako Míla na sebe přilepila syntézu toho co se jí jevilo jako dobré. Jak může něco učit, když se opírá jen o texty. Pravý mistr neučí cestě někam, ale probuzení hned teď!

M.T. : Povím vám jednu příhodu mé přítelkyně Marty, která byla se svým manželem kdesi na Blízkém Východě. On tam byl obchodním atašé nebo něčím podobným. Ona je velice laskavá, moudrá žena, věřící v Pravdu. Tedy ne v něco konkrétního, ale v Pravdu samotnou. A jednou za poledne, když byla sama doma a vařila, uslyšela jak muezin vyzpěvuje "Alláh jest jediný". A milá Marta padla do samadhi. Jak je to možné, když na žádného Alláha nevěřila? Ten muezin a jeho přívrženci si to nejspíš vykládali, že pouze ten jejich Alláh je jediný. Ale jistě jsou tam i moudří lidé, kteří vědí, že jedinost Boha je vlastnost všeobecná, ať si ho kdo chce nazývá jak chce. Dokonce že ho ani nijak nazývat nemusí. A mezi takové se Marta zařadila, a tak padla do samadhi, když zpíval mohamedán, přestože ona sama žádná mohamedánka není.

Slepý Osel : Kam bych mohl padnout já? Stejně by to bylo stejné jako je to teď. Tak k čemu?

Krátká cesta

M.T. : Nebo v jedné pěkné knížce, která se jmenuje Devět bran, tam jakmile rabín zazpíval v synagóze "Bůh je veliký", tak pobožný chasid Žíše padl taky do samadhi a nikdy už z žádného kázání další slova neslyšel. Vždycky byl při té pobožnosti tak hluboce ponořený. Vidíte, jaká to byla pro něj krátká cesta.

Slepý Osel : To nebude tím co se zpívalo... i kdyby se zazpívalo Hovno nemá hranic se stejným šarmem... pak by to mělo stejný efekt.

P.P. : O tom by se posluchači určitě rádi něco dozvěděli, co je to krátká cesta.

Slepý Osel : Ego vždy hledá zkratku... proto nikdy nehledá po svých :-). Nohy jsou doma a oči v knize. Prodavači prodávají jen nezralé ovoce, protože jste si líní sami dojít natrhat... a tak pracujete jen na své peklo. K čemu jsou vám pohlednice z hor? Skutečná moudrost se nedá koupit! Nedá načíst! Chraňte se před zcizoložením s krásnou a lacinnou ženou (cizí moudrost) jinak zchudnete v den soudný na kost!

M.T. : V jakémkoli systému najdeme krátkou cestu a dlouhou také - podle opravdovosti člověka. Jestliže člověk má svou mysl opravdu čistou, tak pro něho je cesta krátká. Jestliže ale ještě má jak se říká "deset dalších želízek v ohni" , tak jeho cesta bude dlouhá, protože zapomíná, že jeho mysl musí být usměrněna do jednoho bodu a že i ten bod jednou musí opustit. Jinak by se na ten druhý břeh opravdu nedostal.

Řekla jsem už, že veliké kouzlo je - víte já jsem na ty kouzla - láskyplná bdělost, k čemu? ...k tomu, co JEST! Přeložme si třeba to Tathágata - takto jdoucí, takto jsoucí... Nemůže se nic jiného říct: takto jsoucí... a vidíte, tady je analogie v jáství člověka, nebo v duši člověka - co je duše - podle buddhismu je to jen takový konglomerát sil, který vznikl narozením a jednou zanikne. Tak v nitru člověka ...v každém je ten Buddha, jeho buddhovství může objevit každičký člověk, není tu nikdo vyloučený, že by byl třeba méněcenný - to naprosto ne, vždyť je Jednota. Ale jeho opravdovost nebo vlažnost ho buď přivádí k Poznání nebo ho vylučuje třeba i nadlouho. Ale jestliže se obrátí k Pravdě jedinou celistvou myslí, tak Pravda ho osvobodí. Nemůže nic jiného, vždyť je to on sám ve své podstatě. Jestliže se k sobě obrátí, tak sám je žadatelem, sám je odpovídajícím, naplňovatelem.

Slepý Osel : A co jest? :-) Takže k sobě... k sobě... zacpat si uši oči... zjistit odkud přicházejí otázky a hlad po druhém břehu a pak se to stane. Tady vás jen zdržují...

M.T. : Ty jsi tady předtím hovořil o názorech, ale řekni, jaký názor může mít člověk, který se naprosto odevzdal? Žádný. Jaký může mít o něčem názor v Jednotě? Naprosto žádný. Kde je plnost všeho, tak je vědomí a vědomí je vědomé... i když tam není nikdo druhý, kdo by si uvědomoval. Ale vědomí je vědomé, tudíž tam nemají žádné názory uplatnění nebo místo.

P.P. : Jak už říkala paní Míla - pokud je člověk opravdu otevřený, tak se neubrání tomu, aby přijímal i nauku z více možných směrů. Na vysvětlenou - abychom tady mohli mít pravé Buddhistické večery, tak jsem natáhl dres buddhistů a kopu výhradně za buddhisty. Mám na to takové pravidlo: jak se ten dres natáhne, kope se pak celou dobu jenom za ten tým a nemíchá se to, jinak by to byl Kocourkov a posluchači by si domů odnesli jen zmatek. Sice se občas stane, že zpod toho dresu vykoukne křesťanská košile, ale to už mi odpustíte, to už snadno sami poznáte.

Slepý Osel : Příjímat je stejné jako odmítat. Ale když neví levice, co a proč činí pravice... Pak můžete najít Krista a Buddhu i v bordelu a baru. Komu by se zodpovídali? A z čeho? :-) Že Buddha začal učit... Proč skočil na špek tomu zjevení, které ho přemlouvalo... třikrát to viděl správně a pak to zbabral... ikdyž mu na ničem záležet nemuselo... a tak svět mohl věnovat s klidem Márovi... a proč by ne... třeba by ho pak dohnaly starosti o něj zpět ke zrození!

Deset pout

P.P. : Tak zase k tomu buddhismu: Je tam taková zajímavá věc, které se říká Čtyři ušlechtilé stezky. Je to zase cesta obrazná - neberme to doslova - jakým způsobem se na ten druhý břeh člověk dostává, vykreslená tak, jak to vidí buddhista..

Když člověk konečně přestane opravdu lpět na pevném já, přijde první zásadní zlom. Říká se pak o něm, že dospěl k prameni. Je na první stezce. Uvádí se - to jen pro zajímavost - že mu pak ještě zbývá sedm životů. Neberme to tak vážně, u kočky taky nikdo neví, kolik už má vyčerpaných z těch pověstných devíti kočičích životů.

Pokud ho tedy opustí lpění na já, pak již za druhé nelpí na víře a za třetí mu zmizí pochybnosti o cíli jeho cesty. Tato tři pouta mu odpadnou. Přesto všechno však má ještě stále pocit, jakoby cosi přicházelo a cosi odcházelo, jakoby všecko bylo správně a pak se to zase pokazilo.

A takový skromný a laskavý buddhista cvičí dál, až se mu podaří částečně zlomit další dvě pouta: touhu si užívat a touhu někomu škodit. Tím se z něj stává ten, který se vrací jen jednou. Je na druhé stezce. Co se s ním vlastně stane? To, že si uvědomí, že to přicházení a odcházení se mu tak trochu zdálo - že není odkud přicházet a také není kam utéct. A pokud si tohle uvědomí, tak je to ten, který se musí vrátit už jenom jednou. Ať už se to "vrátit se" bere doslova, že se tedy jakoby ještě jednou narodí, anebo obecně, že se ještě musí vracet, aby napravil to, co neudělal správně.

A pokračuje pořád dál, až mu ta touha ještě si užít a touha někomu ublížit úplně vyhasne. A jak se mu tohle stane - je tím, který se už nevrací. To je třetí stezka. A stane se s ním toto: zjistí, že nic nepřichází a nic neodchází, že všechno je v pořádku... Buddha říká ve své krátké řeči o prázdnotě, že se takový člověk úplně vzdal duchovní představy jednoty všeho. A potom si už nic cizího nepůjčuje, neopírá se o žádný názor a jenom tak, jak je, nahý a bezbranný, pokračuje dál, než mu vyhasnou i ta poslední lpění, říká se jim pouta svatých.

Slepý Osel : Nemá ani důvod učit a přednášet... a říká si vše po svém... může být i ukřižován a upálen... považován za blázna a šílence... vždyť on své chování nemůže kontrolovat... neboť je ničím nespoutatelný... čeho by se bál?! Jeho mysl je netečná ke všem naukám! Není přece blázen, aby nosil peklo otázky a rozporu ve své hlavě!

P.P. : Která lpění to jsou? Za šesté touha po bytí (něčím být, něčím se stávat, něco znamenat), za sedmé touha po nebytí (mít od všeho pokoj), za osmé pocit výjímečnosti (pociťovat rozdíl od toho, který se dosud neosvobodil), za deváté touha stále něco poznávat (být si všeho vědom) a za desáté touha nic nepoznávat (vše jen opouštět, zahlazovat).

Slepý Osel : A touha zbavit se svatých pout k tomu dnes přibyla.

P.P. : A jak to všechno vyhasne, tak je tím, který nepobývá, čili arahatem. Všimněte si rozdílu že na třetí stezce se již nevracel, ale stále někde byl, zatímco na téhle čtvrté již vůbec nikde nepobývá. Vidíte, a o takovém se pak říká, že je na tom druhém břehu. Jenže na jakém, když opravdu nikde nepobývá? Je to těžké, ale on to těžké nemá, to jenom ten, který se to snaží jenom představit.

Koho to bolí

M.T. : Všechny ty překážky, o kterých jsi tu mluvil, se musí opravdu vyčistit, protože všechny jsou výrazem CHTĚNÍ. Já vám to teď přirovnám s něčím domáčtějším. Jistě z vás někdo četl v Třpytu prázdna esej "Proč první samadhi odchází?" Pamatujete si, proč? Protože je tam ještě touha něco zažívat, něco stále dělat. Na tom drží všechna ta pouta. V Aštavakragítě si o tom můžete přečíst: "Já činím - tento blud tě otravuje jako jed černého hada."

Proto než se tím arahatem člověk stane, tak musí vymýtit všechny touhy po činění - že on činí. A jestliže se opravdu na druhý břeh nějak dostane, tak co by tam chtěl dělat? Vždyť je naprostá plnost. Po čem by toužil? Není žádné touhy, není žádný důvod k činnosti, ke chtění nebo nechtění. Takový člověk - on se mi i ten název "člověk" těžko vyslovuje - tak takovému je to jedno, jestli přijde na svět nebo do jiné sféry, anebo nepřijde. Nevybírá si, protože v něm není touha být něčím. A říká to i Mistr Eckhart - nic nechtít, nic nemít a nic nevědět - ale do důsledku. Nevědět i o tom, že je nějaký arahat.

Slepý Osel : Eckhart měl raději mlčet... můžete si podat ruce...

P.P. : Pěkně jsi tu říkala, co se stane, když se opustí lpění na já, na pocitu něčeho odděleného, tím se spustí celá ta řetězová reakce. To je první skutečně veliký zlom, za kterým se to všechno hrne. Ale většinou se lidé ptají - no dobře, když teď nebudu mít nic svého, budu tu vůbec k něčemu? Kdo tu za mne bude vlastně rozhodovat?

M.T. : Bude zařazen v kosmickém plánu tvoření a nemusí rozhodovat, nemusí se bát, že on má rozhodovat - to je naprosto mylné myšlení, že on by něco rozhodoval, nebo měl rozhodovat nebo měl něco k činění. To taky najdeš ve Třpytu prázdna, samozřejmě i jinde.

Slepý Osel : Nesouhlasím tak to není. On se neřídí ani kosmickým plánem. Protože není nemůže být někam zařazen... Rozhodování je iluzí... a plán... dejte s tím POKOJ! Jste sice rafinovaní... možná, že jste obalamutili i sami sebe! Děti toho umí odnaučit mnohem víc!

P.P. : Přesto však i kdyby to bylo napsáno ve všech možných knihách a to i velkými písmeny na přední stránce, tak si toho lidi těžko všimnou. Protože to aham kára - já jsem činitel, nebo já to dělám, to je v nás tak strašně zažráno, že stačí ujít pět kroků a hned to člověk zapomene a už si jede podle starého zvyku, už to zase všechno "seká jak Baťa cvičky".

M.T. : Když si toho v té knize nevšimnou - to je jejich věc a není to moje věc... To už mi nepatří.

Slepý Osel : Tak a co na to láska? Jednota? Co uškodí jednomu, uškodí přeci všem... To je jako by si dítě nevšimnulo léku... matka mu jej podá ne? Od toho jste přeci dnes tady ne?

P.P. : Ale ono to hrozně bolí!

Slepý Osel : No jo... první ryba se chytla!

M.T. : Ale nebolí! Je to Jedno.

Slepý Osel : Tady se směju... akorát že to zní, jako by to nebyla láska... ale lhostejnost... a proto mám problém s tím slovem... vy máte o tom jinou představu než se to míní... skutečná láska totiž vypadá jako by byla až krutou nenávistí... a to mi nechcete věřit. Tak tady to máte o Míly. Proto s vámi nemám slitování... nebudu vám mazat med kolem pusy.

P.P. : Nebolí? Jak koho.

M.T. : Koho by to bolelo?

Slepý Osel : Jako bych se slyšel... a propo kdo by mohl jít tedy na druhý břeh? Máte smůlu, že jste zběhlí v praxi mluvčích... sami jste se zazdili... laici by to hned viděli... ale vy si vyargumentujete vše s vypůjčenýma frázema.

P.P. : Bohužel toho, komu zatím připadá, že na tom druhém břehu ještě není. Ale pokud na něm je alespoň někdo, koho zná a koho má rád, tak je to, jakoby tam měl zrcátko: Sice tam ještě sám není, ale už se odtamtud může přes to zrcátko jakoby podívat. Cítí, že ještě sám nestojí na druhém břehu, ale už odtamtud alespoň vidí, hlavně na sebe. To je milost učitele, že tenhle kus cesty žákovi ušetří nebo alespoň hodně zkrátí.

Slepý Osel : Ano učitel je jen na prvním břehu... na druhém není učitele třeba... a to bude těžké překousnout... jako když maminka vyhodí ptáče z hnízda ať se samo popere... musí to vypadat tak, že ptáče se na maminku nemůže spolehnout... chvíli bude na ni nadávat a ztěžovat si Bohu. Pak ale zjistí, že ani Buddha, ani modlitba či mantra ho od smrti neodvrátí... pak se musí se smrtí smířit... projít tím strachem, který vyplňoval prázdnou mysl a pak mu dojde... zcela samovolně.... že má přece křídla... a zamává jimi. Jo všude kolem to je... příroda je krutá... a proto se to mnohým zhýčkaným nelíbí... běžte do bezdomoví a uvidíte co zmůže modlitba a mantry... nepomůže vám nic, než se vzchopit na vlastní... vitana za vás neuvaří :-)

Závěr : Není třeba... byl by to jen názor... proč bych se s ním namáhal? Mohl by mě povýšit... ale kam? Před kým? Někdy koukám na hvězdy... jindy naslouchám větru... co má ústa už namluvila... a přece... ty hvězdy... ty hvězdy... jsou neuchopitelné, nemohu je skrýt ani předat... a když tu jsou, ani takové šílenosti mě nenapadají... dělejte si co chcete.

PS : Jednou si stonožka vesele vykračovala a potkal ji had a zeptal se jí: Stonožko jak to děláš, že se ti nepletou nohy?" A od té doby stonožka naříká v příkopu, neboť se jí pletou nohy. A to samé v zeleném... byl jednou jeden svobodný člověk, který nic o svém stavu nevěděl... a pak k němu přišel had a zeptal se ho: "Byl jsi už na druhém břehu?" Ten člověk odpověděl, že o druhém břehu nic neví... "No to jen ztrácíš čas! Musíš druhého břehu dosáhnout, jinak se zrodíš znova a budeš trpět, protože jsi nehledal osvícení..." A od té doby ten člověk trpěl... Jak snadno se dá využít vaše nevědomost! Nejprve vás odsoudit, že o druhém břehu nevíte, že jste nevědomí a pak ve vás vzbudit strach, jak budete méněcenní, před Bohem zatracení, a tedy vzbudit touhu, abyste hltali nauky z úst samotného hada. Sami jste uvěřili a sami jste se odsoudili... a to zakázané ovoce... to sladké, líbivé... to dobré a krásné jen... stále se jím nacpáváte až k prasknutí! A perete to násilím i do nevinných dětí! ...blahoslavení hluší, slepí a němí... blahoslavení ti, jež neporozumí slovům "Mistrů" s kládou v oku.

Pták nemusí vědět, že má peří... nemusí vědět, že je ve vzduchu... nemusí vědět vůbec nic o Bohu a všelásce a přesto si svobodně lítá a radostí zpívá! Zničte všechno učení jež vás ponižuje a odsuzuje na první břeh, na hříšníky, na hledající!!!! Podívejte se na ptáky... vůbec se o SVŮJ "duchovní vývoj" nezajímají a přece můj Otec živí je. Copak jste méně než oni? Proč věříte prodavačům lží! Otevřete oči! Všechna učení napsal had! Co nevštípil Otec můj, to do vás nasypal had... ústa z hojnosti srdce mluví... i když mluví o lásce... posílají vás všechny na soud! Kdo může vědět jestli jste nevědomí! Kdo vytváří tu čáru mezi prvním a druhým břehem? Pes? Pták? Nebo ústa zlého člověka, který na vás sešle utrpení jen proto, aby on vás mohl nesmyslům učit a do nebes se cpát? Každý dojde odplaty své... a ti jež poskvrňovali nevinné učením jen kvůli svému zisku... těm bylo by lépe, aby si dáli chomout osla na krk a skočili do propasti mořské, než aby slyšeli ve svých uších nářek těch jež zaprodali peklu.

Slepý Osel