Dvanáct kapek v moři

V moři není žádná kapka!

Byl jednou jeden žák a ten se zeptal svého Mistra: "Co mě odděluje od Pravdy?" A Mistr řekl: "Nejsi sám, kdo je oddělený od Pravdy. Je mnoho takových.

Mistr kapka učí kapku. Ti dva se hledali, až se mimo moře našli.

Povím ti dvanáct malých příběhů, které ti budou připadat velice jednoduché. Musíš je ale projít mnohokrát, a i když si budeš myslet, že jsi je pochopil, nepřestávej je stále procházet. Dělej to tak dlouho, až jimi prostoupíš, až se z malých příběhů stanou velké a z velkých zase malé."

Dělá se to věčně a kapek je už mnoho miliard... a moře nikde. Páč každá kapka chce vidět moře, které hledá... zatím však vidí jenom 3,99 miliard kapek.

První příběh: Byla jednou jedna kapka v moři, která tvrdila, že moře nikdy neviděla a proto moře neexistuje. Stejně je to s mnohými lidmi, stojí ve středu Boha a tvrdí, že Bůh nikdy neexistoval.

Když na něj pomyslím tak existuje. Všichni Bohové jsou objekty mé mysli. Jsou to jen další kapky... stejně jako moře je jen další kapka.

Druhý příběh: "Chci svoji svobodu," dožadovala se jedna kapka v moři a moře ji ve své milosti vyzdvihlo na svůj povrch. "Chci svoji svobodu," požadovala zase kapka. A slunce bylo plné milosti a vyzdvihlo ji do oblak. "Chci svoji svobodu," dožadovala se stále kapka. A oblaka byla dobrotivá - spustila kapku zase dolů A tak byla opět v moři.

Pokud je tu moře, slunce, obloha a kapka mezi tím vším, pak tu není to pravé moře. A kapka bude donekonečna cestovat zakletá v koloběhu zrození a smrti, aniž by tu svobodu našla. Kde jsou kapky z moří na měsíci teď? Znovu opakuji, kapka v moři neexistuje! Jak by mohla tedy chtít svou svobodu?

Třetí příběh: Intelektuální kapka vody je intelektuální kapka vody, ale není moře.

Takže pane mistr konec intelektuálních příběhů. Kdyby had nekecal... nevznikla by ani jediná kapka a tedy ani jedno moře by nebylo potřeba!

Čtvrtý příběh: "Všechny tyto kapky v moři za nic nestojí", řekla kapka v moři.

A proč si neřekla všechno oč usiluji za nic nestojí... ani být v moři ani být kapkou...

Pátý příběh: "Bezpochyby jednu věc už jsem poznala. Jsem určitě o něco důležitější než moře" řekla kapka vody.

A moře řeklo jsem nejdůležitější kapka... jsem lůnem všech kapek. To ony mě budou chvalořečit a oslavovat. Učiním je malé, slabé a dočasné, aby měli motiv...

Šestý příběh: Povzdychla si jedna kapka v moři: "Asi se nikdy nepotkám s mořem."

No konečně jí to došlo. Tak proč to vzdychání a handrkování se hledáním moře.

Sedmý příběh: "Ále, co je mi po tomto moři," řekla kapka v moři.

Ále co je mi po Adamovi řekl si Bůh v ráji. Nic není vně ani uvnitř. Tu dělící čáru tvoří touha být, a pak se na to nalepuje přívlastek... mořem! Za vše mohou představy, neboť následovat může jen představa představu!

Osmý příběh: Jedna kapka vody bojovala se svým osudem. I když byla uprostřed moře, volala: "Nechci o moři nic vědět!"

Osudem každé kapky je zánik. Moře to jen oddálí, než ji znova vyplivne na vzduch, aby se prala se žárem smrtícího slunce. Chci a nechci je to samé. Kapka trpí kvůli svým snům.

Devátý příběh: Jedna kapka v moři svolává ostatní kapky: "Povstaňme proti moři!"

Ať už povstaňte nebo se spojte... je to naříkání si nad osudem kapky. A není to snad rouhačství? Být?

Desátý příběh: "Z titulu mé moci," řekla kapka druhé kapce uprostřed moře, "od tohoto dne jsi vyloučena z moře."

Proč se ty kapky nenechají na pokoji? A posílají mi takový text? Kdo mě to předem vyloučil?!

Jedenáctý příběh: "Jsi v mé lásce," řeklo moře kapce vody. Ale kapka vody moře neslyšela, protože byla naplněna láskou k jiné kapce.

I když kapka miluje moře... stejně není osvobozena od putování :-). Až moře zapomene na sebe... pak konečně osvobodí všechny kapky od putování. Pro slávu svou... tvoří a využívá moře kapky :-).

Dvanáctý příběh: "Kdyby se mi podařilo..." uvažovala kapka vody, "aby každá kapka v moři byla v mé lásce, stala bych se celým mořem." A tak začala zahrnovat jednu kapku za druhou do své lásky. Byla tam však jedna kapka, která jí velice ublížila a způsobila největší utrpení v životě. A tak jí přes všechnu svoji lásku nedokázala odpustit. A proto, že nezahrnula jednu jedinou kapku do své lásky, jen jedna jediná chyběla - nestalo se z ní moře.

To by si kapka moc nepomohla... neboť moře trpí v každé kapce putující v nekonečném koloběhu zrození a smrti. Aby se kapka stala Kristem, musí zabít všechny objekty své lásky! Tedy až moře zabije sebe zabije i všechny kapky pak je teprve dokonáno. Bez moří není kapek. Vše je spaseno.

Příběh poslední: Byla jednou jedna kapka vody, která hledala ticho moře, dálku moře a lásku moře. "Ty jsi já," řeklo moře "a já jsem ty." Otevřelo svoji náruč a přijalo kapku. A to co patřilo moři, patřilo od této chvíle i kapce. Stala se tichem, stala se dálkou moře a její hloubka byla požehnáním pro tento svět.

Ale štěstí neměla... neboť v mnohých kapkách zatím putujících trpěla... voda jako voda... spoutaná do formy moře či kapka. Skutečné moře spoutané do formy vody... a svoboda nikde.

Věz můj žáku, moře je plné odpuštění pro ty, kteří ho milují a přijme do sebe ty, kteří si to opravdu přejí.

Kdo by si přál smrt? Co milé kapky? To spíš lepší život ne? Pak hurá do putování. Za všechny koloběhy jste vyplakali mnohem víc slz, než je vody ve všech oceánech... a stále opakujete stejnou chybu... vytvoříte si sen, vytvoříte si pocit, který by přinesl... a pak se za tím ženete! Bez strasti není slasti.

"Ale co když je taková kapka vody velice špinavá, co potom?" zeptal se žák. Tehdy se Mistr rozesmál z celého srdce a řekl: "Žádná kapka nemůže být TAK špinavá, aby ji moře nedokázalo očistit."

Jsem zvědav jestli někdy někdo dojde prozření co tím mořem je. Žák to nepochopil.

Není žádná kapka, není žádné moře. O čem budete snít teď? Jaký cíl si milé kapky stanovíte?

Slepý Osel

***

O tom, jak tě nejlépe kopnout do prdele.

Nejlépe to jde jazykem přímo do řitního otvoru.

Závěr : Bylo jednou jedno moře... a přišel k němu had a řekl mu tohle: "Milá kapko co tu tak zahálíš? Copak ti nikdo neřekl, že všechny kapky musí hledat moře, aby realizovali? Moře je Bohem všech kapek... tak neztrácej čas... kdo hledá najde..." A od té doby začalo moře hledat moře, ale naráželo pořád jen na samé menší kapky... a tak putovalo a hledalo... trápilo se, modlilo se k moři a proplakalo mnoho slz... neboť od té doby vědělo, že je hříšné, když nenalezlo ještě moře... že ještě nedospělo k cíli... nesnášelo samo sebe, týralo se v meditacích... po věky věků zakleté... mnoho učení a cest a mistrů k moři had připravil na jeho nekonečné pouti... a tak je tomu dodnes.

Slepý Osel