Mysl mě pořád rozptyluje.

Tak proč se necháš?

Pomůže mi cvičení imaginace?

Veškerá práce s objekty vede do pekla. Teprve upuštěním od objektivního myšlení a představ rozpadne se touha, mysl a ego. Toužit se dá jen po objektech, uchopit se dají jen objekty a přemýšlet se dá jen o objektech. Všechny objekty jsou však vysněné a tedy neskutečné a prázdné. Jaký má užitek hrabat se v tom? Mlsný trpící červ má stále hlad co?

Ale Já = myšlenky... proto mě ruší.

A jak se to stalo? Když jsem končil základní školu, myšlenky mě tenkrát nerušily. Jakto, že tě teďka najednou ruší?

Nevím... já se na ty myšlenky dívám jako na odraz v zrcadle, ony odrážejí mě.

Ještě jsem neviděl, aby se někdo při pohledu do zrcadla rušil.

Nemluvím o bojování s myšlenkami, ale o ovládnutí jinak ovládnou myšlenky mě.

Tak jim řekni, ať tě teda ovládnou a pozoruj zda-li je to tak strašné... zda ti potečou slzy bolestí. Jak můžeš bojovat a utíkat před něčím, když jsi to ani ještě neprozkoumal... třeba utíkáš jen před svou představou!

A jak se mám odlišit od mysli?

Předveď mi tedy pěkně nahlas jak se svou myslí komunikuješ... Co je šeptem to je čertem... takže veřejně... Vyjdi ven na ulici a začni svou mysl hledat, volej na ni, ptej se každého jestli ji neviděl, volej na ni a pros ji aby tě nikdy neopouštěla a neschovávala se ti.

***

Nemám žádnou energii.. poraď.

Děláš to co nechceš dělat, co tě nebaví... to je tebou záměrně učiněný rozpor aby ses rychle unavila a nemusela toto "nelíbivé" dělat. Šetříš energii na prožívání lepších věcí. A tak schválně překážíš sama sobě... a vysiluješ se schválně... spěje to až k alergiím... tedy štítění se. Znám z praxe, páč dost jsem jich potkal a dost jsem jich vyléčil... toto bude věru velice moderní onemocnění. Žádná ztráta energie není totiž možná. Energie je jen iluzí... touha prožívat je energie... je to jen pocit nachystaný myšlenkou tak aby si měla sílu k tomu co se ti líbí. Řekni mi co tě nejvíce baví dělat a já počkám až budeš tvrdit, že jsi unavená a máš málo energie... pak k tobě přijdu a pošlu tě to dělat... málokdo, a to i kdyby padal únavou, jako zázrakem neoživne! Ten kdo se na nic zítřejšího netěší, kdo nešetří své síly na potom... má vždy energie dostatek.

Když není energie, proč musíme jíst potravu?

Jíte kvůli prožitkům, požitkům a pocitům... o tom je přeci ten váš život ne?

Když odpočívám jsem v napětí, když jsem aktivní pořád jsem v napětí.

Bez očekávání není napětí... čekat může jen sen na sen. A udržovat sen je vysilující napětí. Pro život nějakého snu "já" kolik je to strastí? 24 hodin neustálých keců rad a příkazů uvnitř makovice... to je život? Všude samé příkazy... a strašení... vydíraní... co je na tom krásného?

***

Kde je můj střed?

Střed není protože celý vesmír je tvůj střed... ani na krok nemůžeš z něj vyjít pokud neupadneš do snění být... tedy být mimo střed... odpojen od přísunu skutečného chleba života věčného.

Jak můžu být tedy vzkříšen?

Až se zřekneš lpění na svém "já". Stačí vidět, že všechny jevy jež se zobrazují v zorném poli pozornosti... nemají nic společného s tvým "já". A že jsou tedy prázdné... ani strast ani slast. Nech je svobodně přicházet i odcházet... nešahej na ně abys je prožil a nebesa tě neminou.

K čemu má mistr mysl?

A jak víš, že ji považuje za svou?

Ale mistr se nenechá oklamat a zneužívat druhými musí mít tedy mysl.

Jenže oklamat a využívat se dá jen mysl. Ale jestliže mistr není svou myslí, pak nemůže být oklamán ani využit i kdyby se to tak z pohledu jiných vidělo. I kdyby mu sto lidí říkalo... že je jen využíván a že se s ním zachází jako z kusem hadru... on by se jen divil o čem to mluví... a dal by se nechal využívat. Malé děti taky nemají mysl... a přesto je nikdo nedokáže využít... ani k teroristickým útokům.

Takže mistr má poslední touhou spasit svět a pak odchází?

Ale houbelajs... mistr vidí věci tak jak jsou.

Takže čemu nás mistr učí?

Nikdo ti nemůže říct jak to je ani že jsi i ty mistr a vždycky jsi jím byl. Když ti to teď řeknu... nebudeš mi věřit a stále budeš o vyšší dokonalost usilovat! Musíš se tedy pořádně vypnout, abys už konečně kapituloval nad honěním svého ocasu! Až přestaneš soudit sám sebe nikdo na světě tě nedokáže ponížit!

Ale to, že jsem dokonalý je jen otázkou poznání.

Ale jakákoliv informace je vědění... nikoliv poznání. Odkud bereš měřítka pro to jak jsi dokonalý teď? Kdo ti to může říct když se mysl zastaví? Pak je jen nedokonalá mysl... nic víc. A mnoho myslí o dokonalosti napsalo mnoho myšlenek... a tak ostatní mysli jsou nedokonalé a chtějí získat uznání a moc. Hiearchie existuje jen v mysli... je to její vlastní peklo... sama se zaklela, aby mohla být odměněna za utrpení a služby v ponížení a tak získat požadované ocenění... které nyní ze skromnosti odmítá... aby dosáhla ještě výš. Vždy si je možné totiž domyslet, že je něco víc :-). Dobrou noc.

Ale skrze co můžu získat toto poznaní?

Vytvoř si ho uvnitř. Vše co tě odsuzuje vzniká uvnitř tvé mysli. Peklo je když mysl pochybuje sama o sobě... co jí může uzdravit? Když pochybnost i úspěch jsou jen jí samotnou vytvořené myšlenky? To že něco uchopí a řekne si... dosáhla jsem... nyní jsem někdo! Ale to všechno jsou zase jen myšlenky... o který se dá hned za okamžik pochybovat... i kdyby ti dalo deset mistrů Inka... a já ti ho nedám... nebo se na tebe vysere pták... rozjede se malá pochybnost a po chvilce budeš v prdeli jako na začátku... a budeš si říkat... tak od zítřka začnu, ale opravdu pořádně makat! Takže žádné učení to nespraví... spíš naopak.

Pro mě ty učení slouží jen jako nástroj poznání sama sebe.

Ale ty nepotřebuješ někoho, aby ti předělával mysl...

A co dělá mistr?

Ukazuje ti, že on sám ti nemůže nic dát! Ale abys k tomu dospěl musíš se zhroutit vypětím... kapitulovat... selhat. Ale ty máš ještě pořád hlad. A tak tě musí nejdříve nakrmit do plna! Až budeš mít všeho plné zuby! No a když se to dělá jen tak po kapkách jednou týdně pár minut... tak to krmení trvá i desetiletí!

***

Ahoj, tak ti nevím co dál, co mám dělat. Jsem tak trochu zklamán a bez nadšení.

No tak nedělej nic.

Dobře kašlu tedy na všechno!

To už ale něco děláš ne?

V tom případě nejde dělat ani nic nedělání!

Opravdu? Večer když usínáš neusneš dřív dokud nenastane o nic usilování. Jako bys dobrovolně opustil svět... umřel a všechno musel nechat tak... rodinu bez otce, rodiče bez pomoci, kolegy ve štychu... a přece je to tak snadné... vypnout sebe samu... jen to umět kdykoliv a spát už nebude potřeba.

Nevím co bych napsal...

A proč bys musel psát... nedělej nic a uvidíš co všechno se děje bez tebe úplně samo! To je pánečku zdroj klidu...

Jak se zbavím přemýšlení? Meditací?

Meditace je všechno kde se nic nedělá a všechno se ponechává tak jak je.

Je tedy všechno co příjde z přemýšlení pravdivé?

A kdo vidí do tvé hlavy lépe? Ty nebo já? Kdo říká, že myšlení je špatné? Není to snad sama myšlenka jež proti sobě uvnitř sebe válčí? Vytvořit válku uvnitř své hlavy... ajajaj. Ale odkud se to vzalo? Ryby mlčí...

Co je tedy smyslem řeči?

Zeptej se mocných.

***

Kdo nebo co jsi :-)

A kdo by to měl vědět? Tato otázka je tou nejzbytečnější. Kdo odpoví Bohu?

Mohl bys mě zbourat? Dovést ke správnému nahlížení?

Zbourat se můžeš jedině sám. Jediné co je možné, je nastolit situaci k tomu vedoucí. Ale ty sám to nebudeš chtít... protože se chceš vidět zbouraný.

Hurá!

S takovým přístupem se však jen stále stavíš!

***

Říkáš, že Bůh je výmysl?

Vše co má jméno je výmysl.

A kdo se tu rozhoduje? Je to mysl a nebo i já musím někdy rozhodnout?

Rozhoduje se jen peklo...

Stýská se mi po milém.

Luciferovi se taky stýská po milém... proto se stal Bohem v pekle.

Sešlo z očí, ale v mysli mám kolotoč z jeho slov, hlasu, těla, vůně, očí. Ach jo.

A co tě nutí babrat se v tom kolotoči až ti je z toho špatně? Sesedni a máš klid... jinak máš již odměnu svou... Nebo snad požaduješ od Lucifera něco jiného za to své "ach jo"?

***

Ty nevěříš v Boha!?!?

Oko tvoří obraz, ucho tvoří sluch, jazyk tvoří chuť, nos tvoří čich, pocit tvoří hmat a mysl tvoří výmysly. Věřit se dá jen v to, co nebylo nikdy viděno, slyšeno, ochutnáno, očicháno ani nahmatáno... tedy věřit se dá jen výmyslům. V to co je skutečné se věřit nedá! A tak výmysl věří jen ve své výmysly, miluje je, usiluje o ně, vysvěcuje je vždy první místo... klaní se jim, modlí se k nim, trpí kvůli nim, válčí kvůli nim, umírá kvůli nim a rodí se jen kvůli nim.

Ani v Život?

Bez protikladů není existence... vše stvořené má i protiklad a proto je to neúplné a tedy trpící... stále to musí něco konat a sledovat nějaký cíl... proto to nemůže být svobodné... ani Bůh ani Láska ani Život ani Pravda... nenalézají spočinutí od svých starostí... a jestliže od vás něco vyžadují... pak propadli dokonce i strachu! Spojte se s nimi a ponesete dvojí břemeno.

***

S oblibou stíráš Petra Pavlíka, že učí a ještě nedosáhl poznání.

Nestírám žádnou osobu... proberte se... jen zavádějící informace.

Pokud vím, on o sobě neprohlašuje, že je již osvícený.

Že mu vzkazuji, že klidně může... před Slepým Oslem se nemusí za sebe stydět.

Myslíš, že takový člověk nemůže učit?

Čert ví... jdi se zeptat tedy jeho.

Třeba takový učitel matiky na základce taky nepotřebuje umět složité vzorce a integrály, když učí žáky zvládat množiny.

No a kdyby je neučil množiny nemusel by navíc umět nikdo vůbec nic. Množinami to začíná... čísilka... a co z toho všechno vzniklo! Dokáže to pěkně zamotat palici i dospělým. A důvod? Hiearchie, moc a odměny.

***

- (Ne - odpověď)

Ne - zájem!

***

Zatím jsem ze všeho tak trochu zmaten.

Tak až budeš večer usínat všimni si, jak snadno to zmatení lze odložit... stejně jako všechny tituly, zásluhy, všechny vlastnosti, vlastnictví, všechny karmy... všechny moudrosti i hlouposti, všechny radosti i starosti... všechny chyby a nedostatky, ať už své nebo jiné... všechny nemoci... zkrátka všechno utrpení... a tedy celé bytí, život nějakého já... úplně celé vědomí... jakoby každý večer člověk umřel... v klidu a beze strachu.

Jsi dobrý a ty to víš, i já to vím... tak dobrou.

Dobří lidé do ráje nemohou, páč musejí sklízet plody svých činů... A jak si tak jsou... přitom sadí další semínka... teprve ten, jež nemá již co sklízet, může opustit koloběh zrození a smrti.

Slepý Osel