Zajímavý stránky. Dík.

Dík ani prosba ještě nikoho neprobudily... neboť jsou to jen slova hladového u stolu.

Máš pravdu, řeči jsou zbytečný.

Co je to mám? Co je to pravda? Co je to zbytečné?

Je však dobré mít tušení, kterým směrem krok učinit....

Hraješ si rád na slepou Bábu se všemi čerty? Kam až je možné dojít? Kdo tě k tomu nutí a proč?

Ideální, avšak těžko dosažitelný je objevit k tomu v sobě dostatek sil, odvahy a přesvědčení to OPRAVDU udělat.

Ideální? Z čeho to vzniká? Kde je to "v sobě"? Z čemu je potřebná ta dostatečná síla? A co kde bylo OPRAVDU uděláno?

Jsou to nadbytečný kecy, ale už jsem to napsal.

A baví tě si šlapat stále po jazyku?

Není žádný správný směr, jen klapy klap. Ten který se rozhoduje propadá peklu, a protože teprve hledá to nějaké "správné...", nikdy z jámy nenajde cestu ven. Co a proč se zajímá o nějaký správný směr? Na směru vůbec nezáleží! To jen jedovaté tlamy hadí... činí ze svobodných otroky ke svému pobavení. Za sto prožitků utrpení jedním slastným prožitkem odměněni. Přitom stačí jednou jedinkrát překročit sebe sama. Jako když se má vykročit do vzduchu... velká šílenost, strach... ale když se vykročí... zem svobodně doroste pod nohama. Není jiný způsob jak se o tom přesvědčit, než dělat to stále. O textech lze dlouhosáhle spekulovat... a proto nikdy člověk nedosáhne toho bodu... protože všichni hledají jen jistotu a potvrzení u čertíků posuzujících... zda to jejich rozhodnutí bude prospěšné pro blahobyt pekla... aby se jim pak dostalo požadované odměny, jež si na počátku pro sebe vysnili a tedy mzdy-úlevy pekelné. A tak všichni jsou nuceni činit jen to, co peklo schválí... proto nejsou svobodni.

***

Článek Zlaté koryto jateční je jednoznačně "satansky" zaměřený! Pošpiňuje Boha a je vulgární.

Pokud byl tvůj Bůh opravdu pošpiněn... budete mi muset oba na věky sloužit, aby jste se očistili. Tvůj Satan

***

Moje "já" se tady snaží být v naší situaci něčím prospěšné.

A co děláš mezi tím ty v takové výjmečné situaci?

V materiálním světě tady ani nic nehledám, neláká mě to, ale záleží mi na tom, aby se můj vývoj přesunul někam jinam.

A co bys dělal, kdyby vyšlo na jevo, že tvůj vývoj nikam dál už není možný. Prozraď mi podle čeho poznáš jak jsi vyvinutý? K čemu je to dobré vědět? Není snad toto podivné vědění příčinou veškerého trápení se s tím tvým "já"?

Upřímně se nechci zatím úplně vzdávat své existence, ještě jsem k tomu nedospěl - asi potřebuji ještě něco prožít.

A myslíš si, že až dospěješ, pak se své, nyní již slavné, existence vzdáš o to snadněji? Co v tobě a na základě čeho může o sobě prohlásit "jsem"? Jak by se nějaká existence mohla vzdávat sebe sama? To je bludný kruh... pokud ví, že se vzdává, pak přetrvává pořád dále... jen trpí dvakrát víc. A jen ten kdo trpí nalézá nějaké své bytí. Vzdávat se bytí chce zase jen bytí... jak z toho ale ven viď... ptá se zase jen nějaké utrápené bytí uvnitř sebe samého. Bytí je strádání! Je to totiž jen vysilující sen. Proč jej neodložíš? Co ti brání? Že se s ním ztotožňuješ a každou vteřinou mu sloužíš? Patrně ti slibuje, že tě někam dovede... prohlédni klam a je to.

Existuje opravdu možnost duchovního postupu do "vyšší" dimenze? Co to vůbec je? Je toho všude plno...

Vyšší dimenze je luxusní velkovýhřevný kotel pekelný. Tam se taví karma ve vlastní šťávě prý rychleji. Více se tam trpět musí... je to luxus, jež si mohou dovolit jen ti nejmlsnější vykořisťovatelé duševní...

Materialista kupí majetek protože nezná sám sebe, duchovní kupí zážitky, protože nezná sám sebe. Jen ten kdo nekupí zastavil se a jediným pohledem překonal vše.

Nechci říct, že bych nebyl spokojen, jsem v podstatě neustále v pohodě, ale zajímá mě změna.

O to se zajímají všichni ti jež už podepsali...

Celý sen pracuje na změně. Život je změna. Mysl je změna... kdyby se zastavila... pak by nebyla... žádná existence....

Co podléhá změně musí trpět nejistotou, nestálostí... zánikem a vznikem. Proč to trvá? Co je motivem že to snášíš? Není to snad očekávání nějaké změny? Kdo ti ale může dát záruku, že to co nastane se zas po chvíli nezmění a vše bude ve starých kolejích... v kruhu zakleté jak ohraná gramofonová deska? Osm skladeb utrpení a jedna extatická? Přeskakovat se však nesmí... bez prožitého utrpení není prožití extáze možné... oba prožitky jsou však prázdné a tedy v podstatě jsou jedním! Proč tak nesmyslně marnit čas tvořivostí a sloužit rozmarům pekelným?

Jediné, z čeho mám upřímný strach, je strach z bolesti, se kterým jsem si ještě neporadil.

Tak odlož i strach i bolest. Neboť ten, kdo si s tím chce poradit je zdrojem obojího, aby přetrval i pro zítřek. Dokonce ho i bolí a bojí se toho, že si s tím ještě neporadil.

Na ničem zcela nelpím...

To z tebe mluví ten strach nebo ta bolest?

Poraď mi prosím, jak mám jednat?

To ti může poradit jen Lucifer. Jenže pak budeš vyhnán z ráje. Neboť vědění co a jak se má dělat... je jedním z okovů všech otroků.

***

Ahoj, zajímá mně co jsi zač, mluvíš docela rozumně, jenže kecy jsou jenom kecy. Otázka je, jestli jsi to všechno taky zrealizoval a prožíváš to Che, che...

Nic z něčeho jsem nerealizoval. A ani nevím jak by taková prázdná informace mohla vysvobodit tebe. Mi totiž vůbec nepomáhalo vědět, který člověk co realizoval. Mnoho lidí bude celý život hledat jen člověka, který realizoval a prověřovat spíš jeho, místo aby začali nejprve od sebe. A pokud by ho v té záplavě přece jen našli... on jim nemůže dát vůbec nic!

Je to jen taková taktika... proto v tvém zájmu ti odpovídám... není nikdo, kdo by mohl něco realizovat ani něco prožívat. Uč se sobě samému... pozoruj své myšlení, pozoruj co je to "já". Jsou lidé kteří se sápou luštit nebeská znamení 100 světelných let vzdálená a přitom nepoznali ani místní (podsvícnové) světlo, jež osvěcuje jejich vlastní mysl, aby byla jim viditelnou.

K čemu je jim všechno poznání, když nepoznali odpověď na otázku: Co je to "já". Hlavně že to "já" jim umožňuje činit a prožívat cokoliv... od zrození až po smrt... slouží mu tedy od rána do večera a proto nejsou svobodní. Jeden jediný okamžik svobody se nevyváží ani roční přítomností všech Buddhů, Kristů, guruů a Patriarchů... kvůli potřebě nějakého "já".

***

Jak mám pozorovat své myšlení?

Třeba jsem, cítím, myslím, chci, mám, žiju, umírám... atd atd.. toto nejsi ty... toto ti nepatří... jsou to jen prázdné jevy bez přítomnosti "já". Pokud všechny jevy uvidíš takto a nedotkneš se jich žádným já... takže svobodně a neposkvrněné budou přicházet a svobodně a neposkvrněné budou odcházet... pak je tu nirvána.

Začni u toho líbivého, krásného a příjemného... tam vzniká to "já". Nedotkni se žádného požitku, který přichází z jakékoliv smyslové oblasti a brzy se ztratí tvé tělo, tvá mysl, tvé bytí, tvé já, tvé pociťování, tvé vědomí a tedy všechno utrpení v něm... a dostaví se nezrozenost a tedy nesmrtelnost...

No, po pravdě, moc to nechápu...

Co je to nechápu? Není třeba to chápat, protože chápe jen mysl... pak pokud se snažíš pochopit... jsi s ní ztotožněn... ale ty ji máš pozorovat ne jí být... pak se ptej... kdo je tím, kdo to nechápe... ten kdo se ptá nebo ten kdo uvnitř odpovídá, nebo ten, který sleduje obojí?

***

Promiň, ale chtěl bych s tebou rozebrat logicky článek Zlaté koryto jateční.

Chtění rozebírat vede rozebíratele do pekla. Jak bych ti to mohl prominout nebo vyčítat?

1) Jak máš potvrzeno, že se zdám já tobě a ne ty mě.

Pokud máš otázky ptej se sám sebe. Mě to nezajímá... neboť tázající nejsem já. Jó a žádné potvrzení neexistuje.... pak ptát se nemá jiný smysl než udržovat peklo v domě.

2) Když ty budeš osvícený vše zmizí, tak jak to, že jsme ještě tady.

Zakrákala stará vrána... teď za oknem "Krá krá" a všichni jste zmizeli.

3) Když jsi jen ty, pak nemá pro ostatní cenu hledat.

Ať si každý dělá, co pro něj má cenu... Jak bych vám mohl do toho kecat, když vy všechno víte nejlíp? Když napíšu nepomyslete ani chvíli na sebe... kolik z vás to poslechne hned teď?!

4) Třeba je to tak, že jsme všichni jeden. Tedy já jsem ty a ty jsi já, potom ale nikdy spaseni nedojdeme, protože vždy bude někdo neosvícený.

Slovu třeba nerozumím... jak bych pak mohl ztratit jistotu?

Děkuji za odpovědi předem a přeji pěkné Vánoce a hodně štěstí do Nového roku.

Odpověď nepřichází zvenčí... jak bys za ni mohl někde někomu děkovat? Žádné přání se skutečností nehne. Jen v pekle se něco někomu přeje.

***

Jen krátce, protože nechci přispívat dalšími "chytrostmi" k Tvé frustraci (:-).

I kdybys napsal tisíce chytrostí neprospěje to ničemu... kromě snů.

Proč vlastně říkáš tomu pozorujícímu principu Bůh a tomu tvořivému Ďábel? Není to právě poslední vějička Satanova, že zaměnil tyto dva pojmy? Co když stačí jenom provést záměnu těchto dvou označení? Co když tím Luciferem je právě Pozornost, která se chce postavit na místo nejvyšší? Co když má pravdu spíše křesťanství a jeho trpící Bůh, než řekněme hinduismus s jeho zcela netečným Bohem?

Jaké je číslo na tvého šéfa? Vypadá to, že jsi mu utekl z jeho zařízení. U mě pravdu nehledej... já o pravdě ani o lži nic nevím... Termín "Co když" je prolezlý sírou... proč ho neodhodíš? Pak nebude co řešit a křesťané a hinduisté nechť si ve světě činí cokoliv... Synové živého si budou činit taky cokoliv... pokud jim v tom křesťané a hinduisté nebudou bránit se svým Bohem.

Víš, tvoje skepse a snad i beznaděj mi kontrastuje s radostí pravých křesťanů, kteří se odevzdali Bohu (Kristu) a radostně a "smysluplně" konají v tomto světě, přičemž přijímají utrpení i radosti tak jak jim je "Pán" sesílá. Tyto "děti boží" se určitě netrápí výše uvedenými problémy. Nebo snad slouží Satanovi?

I ti jež se odevzdali službě peklu přijímají a prožívají vše jak jim to jejich Pán servíruje... páč slíbená mzda je prý nemine. Někteří se radují už předem... bez vidiny fatamorgány... kdo by se hnal vyprahlou pouští, jež plodí jen mrtvoly? Pravá cesta nezná utrpení neboť není žádné utrpení... Trpí a radují se jen ti posedlí Ďáblem.

***

Tak Ti děkuji. Až doteď jsem si myslel, že takhle hrabe jen mi a Eduardovi Tomášovi... ale jak vidím, je nás asi víc. Tak ještě jednou děkuji skoro mě to začínalo bavit. Dokonce jsem si zdřímnul tak hluboce, že v pomáhání lidem jsem nacházel i určitý smysl. Nevíš náhodou proč ti teďka vlastně píšu? Že by jsem nebyl úplně probuzený a dokonce čekám, že mi odepíšeš? Nebo je to jen další habaďůra na mě a i ty jsi jen další Ďáblův výmysl? Ale už jsem se v podstatě zase i nudil.

Tomu kdo staví a přestavuje bludiště, aby hledal a nenacházel cestu k sobě samému... či tomu kdo usiluje zde dovršit, prožít či oslavit cokoliv.... tomu se neklaním...

***

Takže smyslem života je ukončit ho? Na ničem tu nezáleží?

Jak může být ukončeno něco co nikdy neexistovalo? Jak může na něčem záležet nebo na ničem nezáležet, když to hlavní neexistuje?

Někdy mám pocit, že mě už nic nenaplňuje, ani nemůže naplnit.

A je ten pocit stálý? Co se s ním stane, když mu nevěnuješ pozornost a neprohlašuješ ho za svůj... odněkud přišel a někam pak rychle zmizí... aniž by na tobě napáchal to co páchá... tedy nespoutal by tě aby vykradl celý tvůj dům... a tobě by nezbyly oči jen pro smutek a pláč.

Všechno je takové beznadějné. Docházím k názoru, že nic není důležité.

A co je to názor? Odkud přišel a co může napáchat, když ho nebudeš chtít prožít? Zase odejde, aniž by tě učinil smrtelným.

Přestává mi záležet na čemkoliv, ale jsem stále sobcem. Jsem nedokonalý, velmi nedokonalý. Zjistil jsem, že můžu dosáhnout všeho na co pomyslím... ale k čemu to je?

Hladový taky přemýšlí, co všechno by mohl sníst, ale k čemu mu to nakonec v hladomorně je? Aby mohl zkrze něj hlad existovat a on jemu sloužil?

Takže asi se nebudu snažit o nic. Úplně se na všechno vykašlu a budu jen tak. Vždyť nějak bude.

Vykašlat se na všechno je snaha veliká... proč se snažíš... když nic ti nakonec k ničemu nebude?

Vlastně docházím k názoru, že ani můj názor není důležitý. Ani nevím proč ti píšu tento dopis...

Protože jsi a proto se svým bytím trápíš. Nejlépe vyrazit někam na 14 dní o hladu do přírody mimo lidi... a pobýt si sám se sebou mezi stromy květinami a ptáky. Jsi zralý na to, aby tě duch odvedl na poušť. Pokud se vrátíš nebo ne... na tom stejně nezáleží viď? Pokušitel to z tebou bude mít těžké... a rychle odstoupí, když ti na ničem nebude záležet... ani žádná z jeho nabídek tě přecei nemůže naplnit... Tak šup na to!

Ten kdo netouží není schopen se ani vzdávat. Ten kdo netouží, nemůže ani "myslet" a rozlišovat na to co má smysl a nemá smysl, nemůže posoudit něco na krásné, dobré, správné a na špatné, ošklivé a zlé... protože s vymizením té největší touhy a poslední touhy "nechci nic"... tehdy se prolomí ta první a poslední příčka...

V tomto stavu se hledá nejvíce... nehledá se již venku, ale hledá se uvnitř... je to deprimující stav... protože je zde jasně viděno, že není žádného zisku... a to se nechce přijmout... proto je tu poslední možná cesta pro touhu... zřeknout se všeho... poslední naděje... i ta se musí podstoupit... i života se zříci... i osvícení... ale stejně to je všechno naprd... nic nepomáhá... vše je prázdné a vše se odvíjí od semínka všech tužeb... nevím jak dlouho to období trvá... ale bez cvičení a rozpuštění se v pozornosti to neskončí... teprve teď tě čeká ten nejtěžší krok ze všech... ten první a poslední skutečný... vše předtím to byla jen hra touhy... nyní to bude velký řez...

Nevím jak to vidíš ty, mohu mluvit jen za sebe... najednou vidíš, že tvá existence... ať učiníš cokoliv... vždy někomu ublíží... jako bys byl nositelem všeho špatného... co na světě existuje... jsi tu jako přebytečný... marný... je to všechno absurdní absurdní... nemá to smysl... nic nemá smysl... i kdybys miloval někoho musíš ublížit jiným... pak řešení je nemilovat nikoho. Být sám... neboť když nic nechceš, jsi naobtíž... když už o nic neusiluješ, stáváš se brzdou a odpadlíkem pokrokové společnosti... mnohým tvým blízkým to začne vadit... rozčilovat je to... a tak se na tebe začne sypat spousta ultimat a kritiky... ze strany těch nejbližších... budeš mít sám sebe plné zuby... budeš však proti tomu bezmocný... protože z toho není jiné cesty zpět... ať učiníš cokoliv i v úmyslu neubližovat uvidíš důsledky všech ublížení... vždy uvidíš dopady každého svého činu skutku i na staletí napřed... to pak není odvaha cokoliv konat... jen si sednout a mlčet a sedět... nic nevím, nic nechci... jsem ten poslední, co by tu do něčeho měl mluvit... nemám odvahu... nemohu přijmout odpovědnost... není žádná odpovědnost... je jen připoutanost... láska či nenávist, pomáhání a lhostejnost... to všechno je to samé... nedá se v tom vyznat... vše má dvě strany... jedno s druhým souvisí... jedno z druhého vyrůstá... nelze být všude najednou... co má přednost... co je správné... to vše padá vždy do propasti neurčitelnosti... není to tak snadné...

Vždyť ani Bůh... to nedokázal... a světu vládne Belzebub. Touha po dokonalosti, po věčnosti... po jeho zítřku. Není zde rozdíl mezi hříchem a svatostí, mezi vrahem a záchranářem... vše se dá vidět i z druhého úhlu... kde se berou měřítka toho co je správné? Z touhy... ta rozlišuje na správné... touha být i zítra... touha po snazší existenci... určí co je správné dnes. Touha je peklo... proto veškeré konání a pokrok slouží peklu. Dříve se trpělo víc fyzicky, dnes psychicky. Ale stále to roste. A pokrok slouží jen tomu, jak se tomu vyhnout a tím tvoří to, před čím vlastně utíká. Perpentum mobile na utrpení. Život je strádání.

Vše lze převrátit jakkoliv... třeba např. lze vidět, že jsou to právě zákony co stojí cestě spravedlnosti... že je to právě láska, která podporuje rozvoj degenerace... ale i tak je stejně nakonec všechno dobře... a kdo ví, co je dobře? Dobře? Není žádné dobře... ani špatně... co tedy je... a nač?

Takže ani já tobě nemohu poradit. Má rada nemusí být radou... pomoci si musí každý sám. Mohu říct jen to, že tento stav se odvíjí stále ještě od ega. Od touhy. A ta se dá zničit jen pozorností k ní samotné. Bděle pozorovat jemné závany jejich kořenů. Je třeba pozorovat to vše v sobě samém... není to tak snadné, protože je to tak snadné. Učte se sobě samým... nic jiného nikomu nemůže pomoci.

Co bude pak... není-li touha, nejsou překážky, nejsou-li překážky, nejsou ani omezení. Není žádné posouzení... jen svoboda... lze konat cokoliv bez následků... jako BSE... není totiž žádný soudce, žádný souditelný... žádné zákony, pravidla, omezení, svědomí, srdce, připoutanost... na ničem nezáleží... život ani smrt... jen jakási hra jevů... které se dají jen a jen pozorovat. Bdělý se nenechá již vtáhnout do hry... z hlediska společnosti je probuzený blázen... nebezpečným psychopatem... z hlediska církve antikristem... dělá si co chce... nedá se usměrnit... ovládat... ovládat se dá jen ten, kdo po něčem touží. A tak se celé peklo snaží, abyste byli na něčem závislí... protože ten, kdo je závislý na čemkoliv, zobe přímo z ruky...

***

Zdar, přečetl jsem si tvoje poslední výtvory a abych řekl pravdu, jsem zklamaný.

Pravda ještě nebyla nikdy vyřčena. Takže tvé zklamání není taky pravdivé. Bez očekávání není zklamání... můžu snad já za tvou nenasytnost?

Přiznej si že nemáš nic. Ani coby náznak řešení. Nic, nic nic jen domněnky domněnky a zase jen domněnky.

Každé slovo je jen domněnka... žádná myšlenka nikdy nic nevyřeší. Jen ve snu něco je a něco se tedy někým řešit musí.

Celé to tvé snažení a "učení" je provozováno podle stejné šablony jako se provozuje už tisíce let. STRACH - NADĚJE. Nic jiného, nic převratného, nic osvobozujícího, nic řešícího, nic co má samo o sobě smysl.

Jen ego slyší a rozumí učení. Ono samo však nikdy osvobození nemůže dosáhnout... touha toužící po svobodě... to nemá konce... touha je věčný hlad a musení... a přitom zisk a volba je pouhou její iluzí. Touha se zabývá jen tím co má smysl a nemá smysl.

Povím ti moudrost, celý vesmír je sám o sobě nesmyslný a čím víc je popsaný a vysvětlený tím nesmyslnější je. A ty se tu snažíš v lidech vzbudit dojem že všechno je OK tak jak to je, že je to celé jen velký ojeb od někoho a že se stačí zastavit a všechno bude v tom nejlepším pořádku. Omyl, velký omyl kámo - nebude. Nedáváš lidem nic, jen další alternativu jak se vyrovnat se strachem ze smrti, lépe řečeno se strachem z nebytí. Neboť jen o tohle a nic jiného nejde všem náboženstvím, vyznáním a vírám. O nic jiné. Dát člověku iluzi, že až umře, neboť to jediné je absolutně jasné a neodvratné, že je něco nahoře (dole, napravo, nalevo nebo uvnitř), něco co odvrátí nebytí.

Musí se snažit oko aby vidělo, ucho aby slyšelo? Nebo prostě jen vidí a slyší... odkud se bere snažení... co je ke vzniku snažení nutné? Co je motorem bytí? Na jaké palivo bytí jede a kam? Co od bytí očekávají ti lidé? Co si slibují a čemu věří... sami musí uznat, že bytí je strádání... věčná starost o sebe samu... Jinak nevím co dělám a proč to dělám... někdo mi napíše a požaduje odpověď tak odepíšu co mě napadne... vše je tedy OK. Funguje to... nikde není vidět žádný problém. Měl bych snad konat víc? O tom nevím... řekni mi tedy kdo jsi ty a kdo tě poslal?

Vzpomínám si, když jsem byl malý, jak jsem měl absolutní hrůzu z toho, že jednou nebudu a tuto hrůzu má většina lidí až do konce života. Absolutní hrůzu, hrůzu z vlastního nebytí. Proto jsou plné kostely lidí... jen proto a pro nic jiné. Strach z nebytí a tím pádem z vlastní "NESMYSLNOSTI". Strach a jedině strach nutí člověka věřit. A ty se snažíš přesně o to stejné co církev... akorát jdeš na to oklikou. Snažíš se jen o jedno... dát těm druhým smysl, ale jak rafinovaně... tvrzením, že smysl je v nesmyslnosti. Jsi tak průhledný. Jedinou věcí proč to děláš je to, aby jsi dal smysl vlastnímu životu. Přesně tak čteš to správně a ještě se k tomu snažíš dělat to v tak neskutečném meřítku, že se mi z tebe obrací žaludek!

Ty víš oč se snažím... a proto se ti obrací žaludek... kdybys nic nevěděl... kde by byl nějaký problém? Co je to vím? Je to něco jistého nebo se to může hned s další informací změnit? Pokud to vím podléhá změně ať už do plusu či mínusu... pak je to utrpení. Strach není tou silou... to je jen prostředek k ovládnutí loutky... touha tvoří ten pocit a jím řídí loutku ke konání. I ty jsi měl nějakou touhu a následně nějaký strach, či pocit jež tě nutil mi napsat.

Každý člověk co se díky tobě změří s vlastní nesmyslností je cihla pro dojem tvé smyslnosti. Ale těší mě jedno - jsi poslední. Až lidé zjistí, že ani ty jsi neměl pravdu... až pochopí, že všechny objekty víry byly vyčerpané a zjistí, že jejich naučené nazírání a uvažování na svět prostě nestačí, že víra je absolutní chujovina a tedy, že je jen pro sraby a že všechno je úplně jinak... protože nějak to být přecei musí, tak až teprve potom se to všechno začne.

Ten který má touhu hledat, zjišťovat, prožívat a poznávat... je. A protože je, je tedy trpícím... neboť vše co je, podléhá změně a tedy směřuje k nebytí... domů.

Tak tě prosím, nečiň zatím žádné předčasné závěry, protože stále je tu možnost že jsi vedle jako ta jedle. Šetři bity neboť to celé tvé snažení je zase jen o víře. Jinak asi v životě nepochopím jak lidé vůbec dokáži věřit čemukoliv. Vždyť víra je tak pohodlná. Když se o něčem nedokážu přesvědčit, tak tomu budu jednoduše věřit a bude to pravdou. Co je na tom špatně? Že když se nedokážu o tom přesvědčit může to být právě tak i lež... však je pohodlnější věřit jako nevěřit že ano...

Třeba ty věříš, že se to jednou začne... kdo očekává je zklamaný... kdo je zklamaný touží, aby nebyl zklamaný... a protože touží rozlišuje a posuzuje... utváří všechna pociťování a vnímání... utváří svět i "já". Vytýkáš mi jen své nedostatky. Kvůli svému utrpení se snažíš něčemu pomoci, lidi poučit... hledej nejprve v sobě... co tě nutí a žene vpřed. Jak bys mohl nalézti klidu, když sis vybral vlastní mysl za svého bojovníka a 4 miliardy nevypočítatelných myslí řízených Ďáblem za armádu svého protivníka? Stačilo by se vzdát jen jednoho pocitu... jen jednoho "slastného" prožitku a žádná válka o to co má smysl by nemusela začít...

***

Pokud mi můžeš poradit, nebo vidíš co mi nejvíce brání v zažívání neosobního stavu, budu velmi rád.

Patrně to bude ta osoba, která chce zažívat neosobní stav... ale v neosobním stavu co by si někdo od toho stavu sliboval? Není tu přecei nikdo, kdo by z toho mohl mít nějaký pocit... Proto se divím, že všichni hledají to, co vlastně svým hledáním odmítají. Zasněni do existence v komnatách paláců pekelných... nabízejí Luciferovi výměnou za chvilkové místo v dlouhém pořadníku věků... to nejcennější... tedy vlastní dar nesmrtelnosti.

***

Tak se omlouvám... a beru zpět.

No to se povedlo... kam na ty kouzla jen chodíte.

***

Ať se daří...

Daří nedaří... to je to zhoubné rozlišování.

***

Pověz, co hledám?

Mé povídání ti bohatství nepřinese... Hledám... odkud se to bere? Co je tím co hledá? To nejsi přece ty... nebo jo? Jak to je? Pokud by ten hlas byl skutečný... tak by slepce dávno již opustil a šel hledat sám... přecei když jasně ví, kde to co hledá leží... proč by se s tebou dělil? K čemu tě tedy potřebuje? Řekni mu, že pokud je skutečný.... ať zapálí svíčku a ty se nejprve připoutej k něčemu, abys na ni nedosáhl.

***

Přijmi to jako omluvu.

Já tě nesoudím. Sám se soudíš a sám se obhajuješ. Osvobozený člověk o sobě neví.

***

Hmm... další upovídaný pán... zabývám se také duchovní a přírodní medicínou, medicínou a když čtu výrok: "Budete-li jíst vitamíny, vaše tělo ztratí schopnost je vyrábět přirozenou cestou," tak je mi jasné s kým mám tu čest. Protože vitamíny v nás prostě nevznikají. Je půvabné sledovat tyhle proroky lži v běhu dlouhého času - jak mívají hanebně prostonané stáří... aby se na nich samých projevily jejich nepravdy.

Každý je otrokem toho čemu věří. Důkazy se vždy dostaví. Mi je to celkem jedno... čemu kdo věří... ale stejně vitamín proti smrti asi neexistuje. Od doby co byl vynalezen cukr vzniká cukrovka... všechny lidské "preparáty", usnadňovadla, zvýkoňovadla a uzdravovadla... všechno lidské myšlení typu "lepší by to bylo takhle" stimulující různé výzkumy se vymstí, neboť je to dílo nepokorné. Lidé tak jen díky pokroku degenerují... krysy je vždy přežijí i bez toho, aby jedli vitamíny a zkoumali viry v laboratořích... Kdo s čím zachází, tím také schází. Vaše děti soudcové vaši budou. A co se vám zdá... kdo přijímá smrt lépe... zdravý člověk nebo člověk bolestně nemocný. Pro nemocného je to vysvobození a pro zdravého?

***

Člověk je největší škůdce na Zemi... říká Jeho Svatost čtrnáctý Dalajláma.

Zabijeme tedy Dalajlámu ať je o jednoho škůdce míň.

***

Takže láska není? Nic o ní nevíš? Hahahahahahahahahahaha!!!! Hááááá hahahaha... ha-ha-ha-ha-ha. Hůůůůůůůů... hááááááááá hahachacha.... .... .... ... ... ... e. A díkec, už dlouho jsem se tak dobře nezasmál...

A směješ se ze soucitu nebo ze škodolibosti?

***

Nebudu tě nudit psaním.

To mi teda přeješ věci.

***

Měj se pěkně, no to se i beztak nějak máš. A to i já.

Co ty o tom můžeš vědět...

***

Setkal jsem se s někým, kdo tvrdí, že do něj prorůstá Bůh a jakmile se to stane, dojde k jakýmsi finálním změnám. Vím, že to zní šíleně, ale něco ve mně mi říká, že to vlastně nemůžu vyloučit...?! Dokonce prý v tom mám mít jakousi "klíčovou roli".

Pokud je "Tasemnice" jeho Bohem pak mu klidně věř. A dokonce to vypadá že si našla i dalšího klíčového hostitele.

***

Při pohledu na to, jak se odvíjí běh světa, mám silný pocit, že to zkrátka dál jít nemůže tímto způsobem.

Asi máš nějakou představu co by bylo dál? Ale teď... dá se něco měnit? Jen sny se dají měnit... aby spáče nenudily... Pocit nevzniká sám od sebe. Potřebuje povolení... Ten kdo považuje všechny jevy ve svém zorném poli pozornosti za skutečné a nedej tomu za své... jak může dopadnout? Jako loutka jež nakonec na oheň uvržena bývá.

Já si prostě docela bezostyšně připouštím, že nějak v tuto chvíli nevím, kudy a jak dál.

A odkud víš, že musíš někam jít... "dál" ta iluze je možná jen kde?

A přesto znám a mám, chci mít kolem sebe spoustu lidí, ale spíš mě to od nich vzdaluje... a přitom vnímám, že

Co je to vnímám, znám, mám, chci, kolem sebe... co je to já? Kde je k nalezení? Z čeho žije? A co požaduje?

zřejmě jediným nástrojem, jak dospět k o něco snesitelnějšímu světu, je vést dialog - dialog o všem, o čemkoli.

Právě ze smyslných dialogů o čemkoliv, jež se kdy vedly uvnitř nebo vně vznikl nakonec ten rozsudek "nesnesitelný svět". Zkus se nejprve pustit PŘEDSTAVY snesitelnějšího a uvidíš co se stane s tím nesnesitelným. Co a proč vnímá a posuzuje svět a podle čeho co je to? Najdi to... raději ať to shoří samo v pokušení, než abys zaprodal jemu nesmrtelnost.

Nemyslím tím tlachání o banalitách.

Banalita nebanalita... to jen tvé chtění rozlišuje na vážné a nevážné, potřebné a zbytečné, dobré a zlé. Prohlédni to dřív než bude pozdě! Je snazší deaktivovat atomovou pumu, než odklízet následky jejího výbuchu. Pro děti a zvířata je jakékoliv slovo prázdné... mrtvé...

Možná je načase rozproudit dialog o bohu? Mluví se o něm po tisíciletí, jak to, že jsme zatím k ničemu nedospěli?

Protože chodíte kolem horké kaše... bloudíte ve světě představ, ohryzáváte kosti "svatých" mrtvol. A myslíte si, že v ráji slíznete posléze smetanu. O egu, o dobru a lásce se toho taktéž namluvilo a přece se k ničemu nedospělo. Řeč má jen jeden význam... dálkové ovládání.

***

Slyšel jsi někdy o buddhismu diamantové cesty? Jestli jo, co si o tom myslíš? Myslím mahámudru, dzogčhen...

Pravá cesta o sobě nic neví a proto sama o sobě nemůže nic hlásat. Natož se prohlašovat za pravou či diamantovou. Pokud chceš naložit na svého osla dvojnásobnou zátěž a uvázat ho u tohoto kůlu... bránit ti nebudu. To je tak když se tiskne... vždy když slyším takovéto okázalé řeči... činím ucho pouze uchem.

***

Co mám dělat, když se nějak musím živit? :))

Neboj... hlad si poradí sám... postará se o sebe... tak jako se stará o všechny tvory, ať už mají IQ nebo 500.

***

Jak sloučit cestu k poznání a vnitřnímu tichu s životem v tomhle blázinci?

Nejprve najdi blázna uvnitř ve svém domě. Stále křičí podívej se na ty blázny venku. Jen odvádí pozornost, aby mohl nepozorovaně vykrádat bohatství Otce. Stále se ptá jak a proč... abys pro něj pracoval. Podívej se na něj zpříma... kdo je to? Čí je to hlas? Odkud přichází... zvenku snad?

***

Toužím po plném sebepoznání a po plné sebekontrole...

Tak to jsi vzorný učeň... tebe ani Lucifer nemusí popichovat bodcem... Ostatně to je jen prostředek k tomu po čem toužíš... k čemu ti to pak má být? K čemu? To je ten důvod. Jaký tedy je?

Po nezávislosti.

Nezávislost je zase jen prostředek k něčemu... jdi ještě hlouběji.

Chci to tu rozsekat na kousky, převrátit vzhůru nohama, každému člověku vrazit facku (aspoň dvě)... Dále chci na ostrově plném banánu si máčet nohy v moři... Nahánět srnky po lese... je toho dost...

A pak co bys tím získal... co ti to dá, přinese... to je ten důvod proč něco hledáš... to je to co hledáš... všechny objekty a činnosti coby překážky, které musíš zdolat, sis vytýčil sám... stačí, aby ses vzdal představy toho co je k tomu co hledáš potřeba a rázem tě ta úleva zaplaví zdarma sama! Ale ty zatím ani nevíš co hledáš... jen jako šílenec si stavíš překážky, jež ti škodolibě druzí poradili... aby tvou práci využili ke svým požitkům... jinak nebudeš jejich společností odměněn... ať už na materiální či pocitové úrovni.

Jsou to jen namátkové nápady... až pominou vezmu palici a dlouhý plášť a půjdu do světa, aby smrt neměla se mnou hodně práce.

Smrt nemá žádnou práci... život to je práce proti smrti. Až se unaví, chcípne sám... tak jako motor jemuž došlo palivo. Co tě žene to vypusť z nádrže a jsi volný...

***

Vždy je něco. Stále je teď... jen mi to teď stále někam odbíhá.

Jo? A kam ti to "teď" odbíhá?

Jako by se mi vařil mozek, když na to pomyslím :-). Mám na to myslet?

A co je tím co myslí na cokoliv?

A co je to umřít velkou smrtí. Umírám právě? Je to ono? Umírá moje já?

Prohlédnutí všech klamů. Odstranění nevědomosti jež utváří všechna "moje" a všechna "já".

Nechce se mi umírat. Lpím sama na sobě? Nevím na čem to vlastně lpím. Nevím ani jestli lpím. Je to jiné a nevím co si mám myslet.

Takže hledáš někoho kdo ti řekne co si máš o čemkoliv myslet, aby sis myslela, že už myslíš správně... osvíceně... atd. Takto Buddhu nikdy nenajdeš. A každý tě jen využije pro své cíle...

Vlastně moc ani nevím jak se myslí tak, jak jsem myslela dřív. Napíšeš mi to polopatě :-)?

Najdi odkud přicházejí myšlenky a kam mizí když si jich nevšímáš...

A proč velkou a ne malou smrtí? Jaký má význam umřít velkou smrtí? Ať je smrt jaká chce... jaký je rozdíl mezi velkou a malou a potřebuji to vědět? To o malé a velké je asi jedno.

Bavíme se jen o představě smrti viď? Ne nemusíš to vědět... stačí jen definitivně umřít... tedy prohlédnou klam "já". Ne se ptát jeho jménem, a jemu sloužit po 24 hodin denně... ale dívat se na to odkud to "já" se vlastně bere a co jím v podstatě je!

A k čemu to, že jsem teď taková jaká jsem, když okolo mně je spousta lidí, kteří jsou sice součástí a chápu je tak, ale jsou jiní? Jakoby byli někdy jen mnou samou.

Všemi těmi otázkami živíš to já... a pak se nediv, že s jídlem roste chuť... co se teď stalo s tou první otázkou? Kde je... je vážná tak jako dřív? Trápí teď někoho, když je tu jiná? A ta taky odejde... proč se tedy ztotožňuješ s tím co není stálé... s tím co žije a umírá? To vede jen k utrpení!

Proč je vývoj? A proč je vše zrovna tak, jak je? Je to takové prázdně plné a plně prázdné. Ale nemám to tak vždy. Někdy to mám podobně jako dřív.

S jídlem roste chuť... copak nevidíš, že tě ten hlad mučí? Pusť se těch otázek! Nejsou tvoje! Ty je jen slyšíš, pozoruješ... nejsi to ty! Ty je jen chceš prožít... protože věříš, že odpověď ti přinese nějaký požitek... spokojenosti! Hovno! Hlad slovem nenakrmíš...

Mám moc otázek, ale prostě je teď mám. Potřebuji odpovědi, abych mohla být ve spočinutí mysli? Mám se nechat unášet proudem, tak mi to nějak občas připadá, nebo nemám myslet a ono to myslí samo? Já už nic nechápu. Mám vůbec něco chápat? Musím se nad tím pousmát. Já zatím jen tak pluji, nebo co to je. Ale někdy přeskočím z lodi opět tam, kde jsem byla. Nějak si to ale jinak uvědomuju. Jako bych přestupovala a vzdálenost mezi výstupem a nástupem se neustále zmenšovala, až nakonec nebyla. Ale neumím to nějak pochopit ani uchopit, ani zachytit význam toho, co to vlastně znamená. Je to jako bych neměla iluze. A s kým si to vlastně píšu? Nepíšu si sama se sebou? Já už asi blbnu. Připadám si úplně normální, tak obyčejná, jen to nedokážu pochopit. Chápeš to co tím vším myslím? Nebo je to nějaká blbost? Je to jen v mé mysli? Moc dlouhé, že? Ale pokud to bereš tak jak si asi myslím, že to bereš, tak by ti to asi vadit nemělo. Co je to reinkarnace?? Třeba mi k tomu něco napíšeš. Je to (lpění na životě, že to chci vědět? Je to špatně? Aha polarita téže věci, teď mi jakoby něco došlo, pro mně to je jako by se spojil konec i začátek. Je to možné? Děkuji.

Hledej nejprve světlo které osvětluje všechny otázky jako otázky. Jinak nedostatek odpovědí poroste geometrickou řadou, až se z toho zblázníš. I to možná bude východisko... Kdo to zvěrstvo má nakrmit... když se množí a množí s každým soustem!

Jak je možné tak někoho doblbnout... mohu vědět co děláš za práci?! Zatím to vypadá na intelektuála... dalo by se říct učitelka... Člověče nejsi ty náhodou ve znamení váhy? Tobě pomůže jen katarze! Doporučuji 14 denní pobyt o hladu v přírodě... bez civilizace bez techniky... v tichu a stínu lesů... pozoruj mraky... jako by ty mraky byly myšlenky... pocity... vjemy... cokoliv... mění se plují ale tebe se nedotýkají... a když to tak budeš pozorovat brzy se stane obloha jasná... bez mráčku a ty uvidíš jak to všechno je, aniž by ti to někdo musel říct co si o tom máš kdy myslet!

***

Jsi jen tápající hlušec, slepec. Nevíš nic,

Vědění a nevědění se mě netýká... obojí zatěžuje hlavu.

Každý člověk jenž skutečně hledá a nehledá, aby hledat nemusel a udržuje krb svých myšlenek čistým, je pro tebe skutečným vzorem.

Vypadá to, že tvůj krb je přesycen těžkou kládou "skutečný vzor".

Kdo pravdu odvrhne sám sebe nasměruje tam kam patří, protože kdo neusiluje o správné pochopení Slova Páně ten se proviňuje.

No až jednou uvidíš Slovo Páně, všechna tvá provinění zmizí i se všemi vzory. Neboť vzor vyrůstá jen z provinění. Provinění je příčina vzor je následek. A Slovo Páně... není žádný text. Rozumět se mu nedá... jen pošetilec snaží se ho vysvětlit... a blázen zapsat.

Duchovní témata bych raději vynechal, neb mne nepředěláš, jelikož moje víra je pevná a já nechci jít jinou cestou. Nechovej se jako ukňučený Jehovista a nes to jako jako chlap.

A co je to víra? Můžeš mi to donést ukázat na talíři? Rád bych ochutnal. Sám sis naložil sám si nes. Jen by mě zajímalo... kam svou víru neseš? Na trh? Oceňuje jen Lucifer.

***

Uááááá.... Slepý Osle jak trefné jméno jsi si dal.

Nechtěl jsem nikoho ponížit.

***

Já ale nemám potřebu něco tajit, protože já v pravdě žiju!

Pak si v té pravdě i umři...

A nikoho neuč, pokud Lásku nenajdeš, neboť jen ten může učit, který žije v Lásce.

Ano učit může jen Slepý Osel.

A pokud nechápeš zákony karmy, je to tvůj problém, ale těmi hloupostmi, které píšeš, jsi si karmu vytvořil.

Láska stvořitele stvořila miliardy bytostí i s jejich karmou... a kdo ho potrestá? Čím provinili se děti Adama a Evy?

A kdo nepozná zákony karmy, automaticky nepozná žádné zákony.

Žádné zákony nemají moc nad svobodným. Proč stále otročit v otěžích karmy dobré či zlé?

Ten kdo v Pravdě žije, píše a hlásá Moudrost. (Pravdu a Moudrost najdeš v písmě Stvořitele).

Nemám doma žádnou knihu od Stvořitele. Dáš mi adresu na jeho nakladatele? Objednám si.

Včera jsme se chechtali s Jeho Svatostí Dalajlámou Džampal Ngawang Lozang Ješe Tándzin Gjamccho. Je mým přítelem.

A kde jste se našli? Někde v blázinci?

Šťastné nechť jsou všechny bytosti.

To mohou být jen na chvíli a jen v pekle cos pro ně připravil. Proč přeješ štěstí všem bytostem? Sám nevíš co přeješ, sám nejsi šťastný, neboť ten kdo přeje trpí. Prožívání štěstí je záležitost utrpení.

Nejlépe Ti ve Tvém rozpoložení ukáže cestu Eduard Tomáš.

Všechny cesty chodí sem a tam... a žádná není pro mě.

Ale ty v Pravdě nežiješ, tak si odpověz sám sobě proč ti chybí pokora.

Já nevím co mi chybí... celkem mi to vyhovuje... jako ptákům kterým je z téhož důvodu do zpěvu...

Plně chápu podstatu reinkarnace sám sebe poznám do stádia současného dospívání a seznamování se s pozemským životem, vědom si toho, že všechno je přesně tak jak to má být a jak chceme aby to bylo... žiju s mírem v srdci a otázkou v něm: "Jak mohu pomoci?"

Šmankote... to je parte.

Vrátil by jsem se k té Karmě. Zákon zachování nevychází jen z dvou energií. Je energie potencionální, energie kinetická a energie rozptýlení. Na základě tohoto zákona lidé v současnosti žijí. A není to žádná teorie.

Až ta bublina splaskne to bude rána.

Takže příteli, pokud máš ještě možnost... přečti si ještě jednou naši vzájemnou komunikaci a padni na kolena v modlitbě před svým Stvořitelem, pak utíkej nejrychleji jak budeš moci za Eduardem, padni před ním na kolena a potu tváře mu řekni jaký jsi byl hlupák, myslící si o sobě jak všechno nejdokonaleji víš a ovládáš. Příteli nevidíš a zapomněl jsi, že v něm máš toho největšího mistra v Čechách jakého jsi jen dokážeš představit.

To by se ti líbilo co? Tó by se ti hodilo do krámu... Čím jsem se provinil a vůči čemu? Vidíš někde vinu mou? Můj hřích bratře?

To je zatím asi maximum toho jak ti mohu v této chvíli pomoci, snažíc se na tebe myslet v Lásce. Je mi to umožněno na základě toho, že Ti píšu zkrze počítač, Bratrsky Tvůj Tomáš.

Ó děkuji bratře mumíku zavařený do zlatého sarkofágu pěšce na šachovnici Luciferově.

Víš kdy se ztrácí úplně schopnost chápání rozdílu mezi vzduchem a sexem?

Patrně ve stejném okamžiku kdy se začíná chápat i rozdíl mezi žitím v pravdě a ve lži.

Nechť růže vyrostou na tvém kříži.

Z mého utrpení bys chtěl mít požitek? V jaké lásce to tedy žiješ?

Šťastné nechť jsou všechny bytosti.

No tak nebuď smutný z toho, že jsou ty bytosti nešťastné. Abys jim mohl TY popřát štěstí... musíš je TY sám nejprve vměstnat do neštěstí. Proč jim to děláš? Aby ses mohl realizovat? Popřej jim trochu smůly... aby si uvědomili jaké štěstí mají již teď...

***

Neposuzovat na dobré a špatné by nás zařadilo mezi zvířata pro člověka je to extrém, tedy špatně. To by bylo pudové jednání k tomu nejsme jako lidé stvořeni.

Pokud je mi známo tak zvířata z ráje vyhnány nebyly. Prozraď kdo ti řekl k čemu jsme byli stvořeni?! Zatím to spíč vypadá, že pouze pro blaho čertíků.

Řeklo mi to mé vědomí :-) a neříkej že není, já jsem!

Ó tak nyní je to již naprosto dokonale vyjasněno... děkuji jsem dojat... holt jsem jen Slepý Osel. Zeptej se svého tvořitele, kdo tvoří potom to zlé... pominu-li jestli vědomí utvořilo stvořitele nebo stvořitel si utvořil vědomí, aby vůbec věděl co tvořit :-) tak pa. Ale ještě na dobrou noc mi řekni... Je tvé vědomí ve tvém já nebo je tvé já ve svém vědomí... tedy kdo komu patří a kdo koho utvořil. To umíš taky odpovědět? Těším se na brzkou odpověď.

Slepý Osel