Ty potřebuješ jít svou cestou, každé mé slovo tě z ní svádí jinam, bolí tě to to, bráníš se a tím bráněním sebe zase zraňuješ mě.

No vidíš jak si hezky dokážet lhát. Touha si vždy všechno umí tak hezky vyargumentovat... má na to k dispozici kouzelníka nejvyššího... mysl. Zjisti co se cítí být v tobě zraňováno... ano?

Bůh je ke mě nesmírně milostivý, dává mi růst, pochopit, zažívat určité krásné pocity.

Hmm... a kdo k tobě pak není milostivý, že tě sráží, věci před tebou skrývá, abys musela hledat, a nechává tě zažívat bolestivé pocity?

Láska je především svoboda, svoboda, svoboda...

Haleluja... růžové brýle... to je věc... Myslet si můžeme cokoliv... zbytečně...

Jsem ráda, že se mi podařilo najít mé zdrojové já.

A jaké já je pak zase zdrojem toho zdrojového já?

Přála bych si aby všechny bytosti byli šťastné.

To budeme soutěžit v tom kdo má smysluplnější sny a přání? Stačí říct... přeji si od srdce, aby všechny bytosti byli šťastné... a už se mi v nebi blýská zlaté křeslo?

Tak jako nás učil Ježíš...

Nebyl snad Ježíš ve své době prohlášen za rouhače? On nehlásal žádný nový zákon, ale popíral vše co bylo lidem svaté. A z toho co řekl, stejní lidé učinili to co on vymítal... aby zůstali u moci převlekli jen kabát... a aby se tomu nasadila koruna.... tak on sám se stal svatou modlou č.1!

Objímám moc a moc a moc.

K čemu je dobré objímání? K vyrobě připoutanosti a závislosti... k útěku od problémů pod maminčiny sukně? Být potřebný pro druhé... to je past na sebe samu... na cestě k probuzení. Ego chrochtá zajisté blahem... cítí se pak jako Bůh.

***

Vím, že je ti blízký zen. Snad ti tohle řekne více, než dokážu já.

Vím = utrpení. Blízký = připoutanost. Více = mamon. Chtít říct = budování karmy.

Našel jsem jiný zdroj než slova. V každém textu stejně jako v jiných svaťárnách se dá vidět tisíc věcí... mě už to nezajímá, neboť v těch textech to, co jsem hledal není. Jsou to jen snahy ega, které mají cenu zase jen pro ego. Sytý o jídle již nemluví a jídlo nevyhledává. Každý kdo uzří tu skutečnou perlu jde a všechny texty ponechá bez povšimnutí stejně jako včerejší noviny.

***

Máme tě rádi Oslíku. Usměj se. Hezký den plný sluníčkové pohody.

Když už jste se odlišili k těm dobrým. Kdo pak má zachovávat rovnováhu vesmíru? Nakonec titul "posedlý ďáblem" zbyde na mě... čeho všeho se ještě nedožijete! Už tedy vím proč u mě prší a mračí se...

Založili jsme malou skupinu a hledáme dalšího člena, trochu praštěného, ale svého. Nevíš o někom? Značka Brána.

Vím jen o rušiči všech skupin a Bran.

Přejeme příjemný víkend.

Kvůli pocitu z víkendu musíte 5 dní se lopotit. Když jsem žil 2 roky na sociálce měl jsem víkend a dovolenou každý den... ale radost nebyla... proto si nazouváte těsné boty a trpíte v nich přes den, jen abyste mohli na pár minut zažít ten pocit úlevy, když si je večer sundáte. Dnes je to jedno práce nebo víkend... kdo je ten kdo to rozliší? Jestliže to rozlišujete, pak musíte trpět a brzy se bojem proti tomu co je unavíte... neboť snící nemá přístup do sféry nesmrtelného a nevyčerpatelného... spaluje svou sílu jen na to, aby vytvářel své bytí... aby se pak přenášel v čase a prostoru... někam pryč z tady a teď... a tak honil své představy, místo aby se zastavil a spočinul v nevyčerpatelném a věčném... ten kdo nesní netrpí.

***

Jsem!

Gratuluji. Právě jsi úspěšně složila přijímací test pro celoživotní pobyt v kotli sirném. Tvůj taťka Lucinka. Jó ve snu si každý myslí, že je... ale teprve až se probudí... zjistí, že nikdy nikde nebyl. Opravdu to víš jistě, že jsi? Já jen jestli to netvrdíš jen kvůli odměnám... protože ten kdo není nemohl by se žádných dočkati.

***

K čemu je dobré vědět co je správné a co špatné? Jen k budování pekla a jeho dobré karmy. (Slepý Osel)

***

Nesuď a nebudeš souzen!

Zajímavý rozsudek pane soudce.

***

Vítej!

Odstup satane!

***

Hospodin nebo hospodský? Jó... každá žízeň má svou modlu... (Slepý Osel)

***

Nikdy nezapomeň, že vždy máš právo volby, nikdo tě k ničemu nenutí... to je milost a láska co?

Má práva mě svazují... ale napiš mi kdo tě nutí volit?

Nikdo Ti neříká, že lupiči musíš prostřelit hlavu... můžeš ho jen zneškodnit, jistě jsou situace, kdy to jinak nejde.

Je ještě jedno řešení.. zkus najít v sobě co utváří to rozlišení na lupič a dárce... a pak od čeho se odvíjejí ty emoce.

***

Co hledám? Občas houby...

Jo ty houby jsou dvojsmyslný slovo stejně jako hovno...

Je to jedno. Když jdu do lesa tak domů přinesu buď jedno nebo to druhý.

Možná, že jednou tě houby odnesou ke všem čertům :-) a pak to bude jen o lese.

Uvidíme. Jenom nepotkat Mařenku. Jeníček taky viděl před sebou světýlko, ale Mařenka ho odtáhla pryč do utrpení, nevědomky, ženská!

Já nevím... ale podle mě když vylezeš v lese na strom uvidíš přes větve jiných stromů míň, než kdybys stál na zemi... Sám autor tedy to ani v praxi nevyzkoušel a už radí dětem nevinným. Naštěstí máme dnes mobily a linku důvěry.

Asi to byl strom 3x větší než ty ostatní s přímým výhledem na babu.

Sem tam strom a mnoho pařezů... to je jako ze současnosti...

Tak je taky pokácíme, aby nevyčnívali, řekli si všichni pařezové... a přitom by sami v hloubi chtěli být těmi největšími a nejzdravějšími nesmrtelnými stromy.

Láska k ideálu pařezů zvítězí... pařez to je pravda a hudba budoucnosti... pryč s velikány... s egoisty...

Sem našel na internetu radu psychologa pařeza, ee tedy přímo z pekel velvyslance... Pokud tazatel nepodlehne, má šanci.

Dotaz : Mám VELKÝ Problém chybí mi smysl života, nemám vůbec žádnou radost z toho že žiju. Skoro pořád mám špatnou náladu, jsem protivný a nebaví mě nic. Štve mě to jaký jsem a chtěl bych s tím něco udělat, proto uvažuji o návštěvě psychologa, ovšem nevím jestli mi dokáže pomoci. S přibývajícím věkem se to zhoršuje. Jsem velký pesimista, vše vidím černě, už nemám ani téměř žádné kamarády, rozpadlo se mi několik vážných vztahů, jsem totiž úplně jiný než ostatní a proto je těžké s někým najít společnou řeč a tak se čím dál víc uzavírám do sebe.... PROSÍM poraďte mi.

Odpověď : No, jako člověk, který zná několik podobných případů, ti k tomu mohu říci jen tolik, že smysl si musíš najít sám a rozhodně si nemysli, že případná sebevražda je nějaká sranda, protože umírat je mnohem těžší než žít, třebaže blbě. To nechceš v životě nic dosáhnout? Nechceš třeba dobrý auto, super kočku a vilu s bazénem? Je tolik možností, který by člověk mohl chtít. Řešení je jasný: Chce to radikalismus. Rozhoduj se podle toho co chceš, riskuj, stejně nemáš co ztratit. Na zabíjení se je vždycky času dost.

Kam se hrabu na školené psychology.

Jdu se přes víkend někam zahrabat.

Nejdokonalejší zahrabání je zahrabat se sám před sebou...

***

Každý je svého štěstí strůjcem.

Proč jsou tedy lidé nešťastní... proč si strojí neštěstí a naříkají si? A kdo nastopro zjistil co je to to štěstí?!!!!

Většina lidí se neumí smířit s tím, co je. Přijmout to, co je - jako to momentálně nejlepší pro ně v danou chvíli.

Tak to by jim nic nepomohlo kdyby přijmuli to co je... jako pro ně nejlepší... to nikam nevede...

A kampak by si chtěl, aby to vedlo? Máš cíl - trpíš. Copak malé děti někam cíleně směřují?

No ty jim radíš, aby něco přijmuli a smířili se... to prý podle tebe k nějakému cíli vede. Tak mi pověz k jakému cíli je chceš dovést... ty jedno nemalé dítě?

Nechci nikomu radit a tím spíše někoho vést k nějakému cíli. Jedno nemalé dítě mohu jen obejmout, víc by bylo na víc :-p

Jo a když ho obejmeš pak se mu bude po tobě stýskat a od toho dne bude trpět... to chceš? Kvůli své závislosti činíš jiné závislými? A když ti řekne "tvé vlastní" dítě Ty krávo pitomá! Obejmeš ho taky? Pokud ne, pak jsi na tom stejně jako boháč či politik... sám závislý na penězích... činí a vychovává z dětí závisláky na moci a penězích... jinak by jeho moc a bohatství najednou nebylo k ničemu... sám o sobě si myslí jak je šlechetný a dobrý, když dává lidem mzdu... ale jen malinkou... vypečenou... kterou mu zase vracejí, když si svou práci zpět kupují... tak i ty objímáš jen a jen vypečeně... bez služby a otroctví tvému ideálu... žádné objímání nebude že? Ale místo toho nadávky a tresty... je to stále stejná pakáž vykořisťovací... akorát vydírací prostředky jsou jiné! Děti nebuďte slepé a nehrajte vypečené hry! Než se rozkoukáte budou z vás otroci a cvičení psi!

To ale není můj problém, že se mu bude stýskat - ale jeho. Všichni toužíme po lásce (po tom nic nežádajícím obejmutí) - celý život, když nás někdo objímá, jsme šťastni, když to skončí - toužíme po tom a vyhledáváme to (lásku). Málo kdo si uvědomí, že ona je tady stále, nikam se nemůže ztratit, že patří všem a co je nejdůležitější - že je v nás. A tedy ji nemusíme hledat, každé hledání nás naopak od ní vzdaluje. To mi připomíná slova mistra Čuanga: "Jeden muž vynaložil všechnu svoji sílu a majetek a tři léta k tomu, aby se naučil přemáhat draky. A když se dobře tomuto umění vyučil, shledal, že žádní draci nejsou."

Jen ten kdo dokáže obejmout sám sebe vchází do ráje. Buddha o lásce nemluví... protože vidí, že ta nikam nevede. Neexistuje žádný pocit... žádné bytí, žádné jsem... kdo pak hledá lásku a kde?

***

Nejsem šťastná ani nešťastná.

Opravdu? Třeba nenastala ještě ta prubířská situace.

Bylo jich dost a nejsem sběratel - jak někdo.

Pokud jich bylo dost pak máš mnohem větší sbírku než Slepý Osel. Chudák nemůže být ani zkoušen ani pokoušen... jak by mohl pak dospět k dokonalosti zdoláním životních překážek?

Ty potřebuješ k dokonalosti překážky? Máš to zajímavě vymyšleno :-p

Dokonalost je celá vymyšlená, aby se o ni dalo usilovat. A kdo usiluje?

A mě nevěř, nevím nic, nežiji jak kážu, jsem jedna z mnoha, která hledá cestu domů.

S takovým přístupem ji nikdy nenajdeš. Až si přestaneš hrát na vyhledávání svých představ... zjistíš, že žádný domov pro nikoho nikdy neexistoval... co hledá... co to je?

Nedávno se mi zdál sen... jela jsem ve vlaku a viděla jsem, že půlka vlaku má být zničena... ale nevěděla jsem která. Musela jsem si vybrat... a tak jsem to nechala náhodě... vlak opravdu havaroval a já přežila... co však bylo divné, bylo to, že mladí a zdraví lidé umřeli v té zničené polovině a staří, nemocní i invalidní lidé přežili... asi to byla vyšší vůle. Každopádně mám radost, protože mi hodně lidí potvrdilo, jak umím vidět dobro a zlo a jak i ve snech rostu.

To mi se zdálo... že vlak symbolizuje tvou duševní cestu, život učení se. No a pak to vypadá tak... že to zdravé a mladé v tobě umřelo a to invalidní zůstalo. Zkrátka stala ses zatvrzelým lpějícím... již nejsi otevřena ke zkoumání nových obzorů. A tak začneš zakrňovat... přežiješ, ale jen jako invalida... lepší je zemřít mladý ve zkouškách nejistoty, než trpět tou nemocí zaslepených lpějících. Jedním slovem... vybrala sis jistotu, pohodlí, a tedy invaliditu a degeneraci... Odmítla jsi pokrok a zůstala trčet na vedlejší koleji odpadlíků... jež si sami sobě díky učení, ke kterému se připoutali v kruhu vlastní iluze dokonalosti, chvalořečí jak jsou dobří a jak správně to vidí... ti co umřeli složili zkoušku... nemusí se vracet... Máš i teď radost? Jaký význam má babrat se ve snech snů? To jen sen posiluje.... a snům slouží! Kšá! Vědí jen věčně mrtví... spíš si to jen myslí... že vědí co je správné, dobré a jak to je... a proto zakrňují na vedlejší koleji... a to i kvůli učení o lásce a službě.

***

Prasklé hliněné nádoby

V Číně měl jeden nosič vody dvě velké hliněné nádoby. Visely na obou koncích klacku, který nosil na krku. V jedné byla prasklina, naproti tomu ta druhá byla dokonalá a vždy nesla plnou míru vody. Na konci dlouhé cesty, která trvala od potoku až k domu, měla prasklá nádoba vodu už jen do polovičky.

Dva celé roky to takto šlo, nosič vody nosil do domu každý den jen jeden a půl nádoby vody. Samozřejmě dokonalá nádoba byla pyšná na svůj výkon, vždyť to dělala dokonale. Ale chudák prasklá nádoba se styděla za svoji nedokonalost, a cítila se uboze, protože je schopná jen polovičního výkonu. Po dvou letech soužení oslovila nosiče u potoka: "Stydím se, protože voda teče po celou cestu domů."

Nosič jí takto odpověděl: "Všimla jsi si, že kytky rostou jen na tvojí straně chodníku a ne na straně druhé? To proto, že jsem vždy věděl o tvém nedostatku a na tuto stranu cesty jsem rozséval semena květin. To Ty jsi je každý den zalévala, když jsme se vraceli domů. Dva roky sbírám tyto krásné květiny, abych si ozdobil svůj stůl. Kdybys nebyla taková, jaká jsi, tak by tato krása nemohla rozzářit můj domov."

Všichni máme své osobité chyby. Všichni jsme prasklé hliněné nádoby. Ale tyto praskliny a chyby, které jsou v každém z nás, tak dělají náš život velmi zajímavým a jedinečným. Jen každého musíme přijmout takového, jaký je, a uvidět v něm to dobré.

To nejlepší přeji všem prasklým hliněným nádobám - svým přátelům.

A nebylo by od věci nahradit slovo "Všichni" slovem "já"? Tedy mluvit za sebe a nehledat spojenectví v této teorii takovým podivným způsobem? Právě že si ani nevidíte na špičku nosu... ti co vás nepřijímají činí váš život zajímavým... až vás všichni začnou chválit a objímat na potkání... pak se z toho pozvracíte a budete páchat sebevraždy... Sami jste hladoví po tom abyste byli přijati... jinak byste na takové texty ani nenarazili. Touha tvoří důkazy! Touha si vždy dokáže obhájit a vyargumentovat své slabosti a vášně tak přesvědčivě... že dokonce najde a vidí i důkazy tam... kde předtím viděla pravý opak! Nakonec i vražda bude k něčemu dobrá... a vrah může být spasitelem...

A co se týče příběhu... lze jej opět vidět z mnoha úhlů... třeba... Satan využívá vašich děr a nedokonalostí k tomu, aby rozséval semínka, která když vyrostou, rozzáří jeho domov radostí... jinými slovy... růžovou náplastí a sladkými slovy vás přiměje k tomu, abyste nehledali cestu ze svých utrpení... ale naopak... poučili i ostatní tak, aby propadli stejným vášním jako vy... pak není divu, že peklo jen vzkvétá.

***

Máš pravdu, jsem prasklá hliněná nádoba, jejíž praskliny a rýhy dělají můj život jedinečný. Jen se přijmout taková, jaká jsem - jedinečná a dobrá - přijatelná pro sebe. Jsem jaká jsem.

Jedinečná a dobrá... to tak akorát hovno... nevíš kudy kam a tak si sama lžeš!

Proč všechno odmítáš a vyvracíš? Proč sebe odmítáš a nepřijímáš?

Abys mohla být ty ta jedinečná a dobrá!

Říkáš - hledat cestu ze svých utrpení. Jak? Negací všeho, to snad ne.

Není-li nic... není ani utrpení ani hledání cesty z ní... ani příjmání ani odmítání...! Ty tomu nemůžeš nikdy porozumět, protože bys mohla ztratit to a své "Jsem". Není všechno a není ani jediné... stačí jedna malá negace pod svícnem a je klid...

Jednou jsi napsal - přijetím všeho včetně sebe. Jiná cesta není.

Protože jsem to viděl z pohledu utrpení ega! Z pohledu nirvány... je to co jsem kdysi napsal nesmysl a mohu jen říct, že mi to stejně nepomohlo... protože jsem řešil jen následek... nikoliv příčinu... teď je viděno, že žádné přijetí neexistuje!

PS: Kdyby sis mohl vybrat, čím bys chtěl být v tom příběhu o nosiči vody? Nosičem, vodou, prasklou nádobou, neporušenou nádobou nebo snad tou cestou?

Kšá!!!!

***

"Každopádně mám radost, protože mi hodně lidí potvrdilo, jak umím vidět dobro a zlo a jak i ve snech rostu. " Tuhle větu bych nikdy ve svém pocitu malosti nenapsala. Tu věřejně odvoláš před všemi těmi hladovými, kteří čtou tvé bláboly. A také to svědčí o tom, že mě vůbec neznáš, páč taková slova bych o sobě nikdy nemohla říct. Tak a teď se zlobím a posílám tě k šípku růžovému, ať tě píchne do... čus

Kdyby ses už přijala a nechtěla být tedy jedinečná a dobrá... mávla bys nad tím rukou... takhle ještě bojuješ... ležíš sama v trní a čertíš se i na Slepého Osla! Přitom jsi to na sebe všechno sama ušila, abys mohla dosáhnout zkrze své utrpení toho po čem toužíš... proč si vysníváš roli na které lpíš? Ježíš měl na hlavě trnovou korunu a kabát uplivaný z ostudy a šel na smrt... ale nečertil se... tak jako ty kvůli takové malichernosti!!! Aspoň vidíš jak to pracuje... jedna nevinná a nezaujatá lež... si sama našla svou oběť... někdy se totiž trn z paty vytahuje trnem... nevím proč bych tě měl zrazovat... a chvalořečit démonům... jež tě ve tvém snu k něčemu potřebují... rozmazlovat a rozežírat tě tedy nehodlám... aspoň se potvrzuje to co jsem se ti od začátku snažil říct... Probuď se konečně z toho nafintěného, rozmazleného a pyšného snu!

***

Tvé stránky to je ono...

Jestli to je nebo není ono... to už ani neřeším... stejně by to vytvářelo jen nějaký pocit... ale nirvána je mimo pocit.

***

Byli dva přátelé, pes a kůň. A tak se strašně milovali, že pes nosil své kosti koňovi a kůň si utrhoval od huby a dával své seno psovi. Tak se milovali, až oba umřeli hlady.

Láska je holt vězením nejpevnějším. Horší než hladomorna.

***

Milý mladý příteli, ze srdce vám přeji to, co považujete za výjimečný boží dar "probuzení". Byl jste skutečně bohem vyvolán k tabuli, ale nedívejte se prosím příliš svrchu na ty, kteří dosud sedí v lavicích. Když se pozorně a pokorně zadíváte jejich směrem, nespatříte nikoho jiného než sebe. Ani na okamžik nepochybuji, že vidíte. Ale to nestačí. Nepromarněte tu nadějnou boží investici jménem Petr tím, že podlehnete neodolatelné touze "učit", a tím, že budete za definitivní "probuzení" považovat to, že jste se vzbudil na chvíli uprostřed noci, abyste se zašel vyčůrat (promiňte to přirovnání). Přeji vám pochopení, a to, aby "vás" po každém takovém "odlehčení" ubývalo. My ostatní na tom nejsme jinak. První paprsek "dne osvobození" nalézá postel prázdnou! S upřímným přáním ticha pravdy váš přítel... PS: Činíte velmi dobře, že nejste ochoten věřit všemu s čím se setkáte.

Není tu ani přítel ani nepřítel, žádné přání není možné... nikde nic nechybí, nic nelze přidat k tomu co je. Probuzení je nesmysl. Nikdo se ničemu nemusí učit... slova jsou prázdné šifry zastupující neexistující objekty. Ani věřit ani nevěřit... obojí je totiž to samé utrpení... obojí je absurdní a vysilující... pokoj vypadá jinak.

***

Ahoj, takřka přesně na den, kniha kterou jsi dal lidem k dispozici zásadně ovlivnila můj život. Od té doby se dějí samé zázraky. Někdy se zdá, že je to i moc kruté, ale dívám se, pozoruji a žiju... Na webu už dlouhou není od Tebe nic nového, i když po pravdě ("mojí pravdě"), vše již bylo napsáno a řečeno... Sluší se nakonec poděkovat. Já děkuji ne proto, že se to sluší, ale protože poděkovat chci... Honza

Někdo mi spílá někdo mi děkuje... ještě budu záminkou pro občanskou válku! Mezi Myslimy a Nemyslimy.

***

Tak mám pocit, že nemá-li člověk cíl, začne mu být život nějak k hovnu.

Pokud je něco k hovnu... pak je tu pořád cíl...

***

Nikdo není dokonalý!

To vyčítejte Bohu... rád si to vyslechne a štědře vás odmění. A propo... kdo se tak hájí? Je to tělo? Mysl? Duše? CO?!!!! Takže dvě otázky má Oslíček... 1) Co je to nedokonalost a podle čeho se určí... 2) CO ve vás je nedokonalé? Těším se na brzké odpověďi.

***

Jak se máš ty ne-lásky-plný? ;-) Heleď, ale nemusíš odpovídat, můžeš a budu ráda, ale nemusíš... Abych pak zas nemusela číst bláboly o démonech :-)))) Jestli tě můžu pohladit, tak hladím. Démon jen a jen tebou stvořený. Kdo by to řekl do ženy? Leč klamy buďtež odloženy a zbraně navždy složeny.

A co chceš pohladit? Mysl, tělo, ego, srdce... co? Proč chceš hladit? Já nechci být milován ani hlazen! Stejně vidím, že to děláš jen pro sebe... pro svůj pocit, využíváš mě. Všichni co mi řekli, že mě milují mě jen k něčemu chtěli využít... převážně k realizaci svého vysněného cíle... beze mě jak bys mohla být láskyplná? Tvá slova jsou pořád jako investice... nabízí jen peklo. Pokud odložit zbraně... tak odlož to načančané čím se zdobíš... a nebuď jen karikatura poezijní... Tak se snížit, abys byla přijata, objata, milována, opěvována jako krásná, milá a hodná? V masce klauna stojíš o žebrácké holi u mých dvéří... dožadujíc se ocenění... Nemám podvody rád... jak bych tě mohl chválit, když vidím to pokrytectví?

***

Slepý Osel