***

To čeho se vzdáme je navždy ztraceno. (Nietsche)

Nietsche byl sám pokušitelův sluha. Slepý Osel říká... To čeho se vzdáme, nemůžeme nikdy ztratit. A mám-li to vzít od podlahy tak... Není nic čeho je možné se vzdát a není nic co by jsme mohli ztratit... natož získat. Lze se jen uvěznit ve vlastních představách a následovat marnivé hry plné utrpení. Touha staví tělo, touha staví svět. Všimněte si, že přátelé a blízcí... ti všichni vyhovují vaší touze. Zapadají do vašeho konceptu, pomáhají vám s vaším snem. Protože jste si je tak vytvořili, abyste klamali sebe sama a trpěli věčně. Ti nejbližší vám podávají ten nejprudší jed. Přátelé jsou nepřátelé, nejbližší jsou vrahové království. Ten jež jest prost touhy nemá přátel ani nepřátel, nemá bližních ani vrahů. Nechte se pohltit ďáblem a všechna vaše karma bude smazána a ďábel sám zničen. Protože on roste z vás. Teprve pak budete volní.

***

Vůbec nic nevíš o lásce a karmě.

Jen touha hromadí vědění. Samo vědění není možné, je jen iluzí... Je to jen nafouklá bradavice... dílo čarodějnic se jmény Pýcha a Chamtivost. V tomto okamžiku... k čemu je nějaké vědění? Je to jen batoh přetěžký, s nímž se dřou pomatenci k nejvyššímu znalci, aby zúročili svou sbírku i snaživost k vykoupení duše své z utrpení. Ale bát se můžeme jen toho o čem něco víme :-). Poskvrněni upadají v otroctví svému strachu. Není žádná moudrost žádné vědění. A jen chamtivec touží po zisku, jen lakomec hromadí prázdné věci, aby jeho moc dosáhla nebes.

V tomto okamžiku není třeba nic vědět. K tomuto okamžiku nelze nic přidat, nic změnit, ani nic odebrat... k čemu je moudrost a učení? Jen k tomu aby se na něj nalepily mouchy chtivé a tak upsali se službě peklu.

***

Láska mi je cílem, služba cestou.

Láska neexistuje, služba neexistuje. S vyvanutím pýchy není třeba sloužit. Láska je pomíjivá, je to výtvor ze světa duality a stejně jako nenávist vede jen k utrpení. Není možné něco pro někoho udělat. Vše co je činěno je činěno sobě. S vymizením touhy není třeba do světa zasahovat ani starat se o nějaký zítřejší den. V podstatě je možné jen troje vidění světa.

1) Dualistické, kde základem je rozdělení toho co je, na svět a na vás. A to se děje tak jak to vyhovuje touze jež vás tvoří. Aby se touha mohla naplňovat, potřebují svatí hříšníky. Tak vzniká cíl, cesta, konající... literatura a jiné důkazy podsunuté sobě samým... stimulující a podporující touhu. A tak trpí celý svět... i jeho svatí. Panují zde přání a proslovy jež zvyšují hodnotu a pýchu svatých... např. Nechť jsou šťastné všechny bytosti... atd. Moc práce předělávat skutečnost dle svého umíněného snu. Materialisté to mají ke štěstí blíž... duchovňáci si postavili nesplnitelnou překážku... a budují si jen pekelnou karmu. A i kdyby počet jejich zásluh byl vážitelný na tuny... nesahají ani po kotníky tomu, jež objevil prázdnotu všech jevů. A i kdyby rozdali celý svůj majetek i své vnitřní orgány, nebudou jejich zásluhy takové jako kdyby z jejich úst pochopil jeden jediný člověk pomíjivost a prázdnotu všech jevů.

2) Jednotné... vše je buď dobré nebo vše je buď špatné, vše je buď službou, nebo vše je buď sobectvím. Vše je buď láska nebo vše je buď nenávist. Neexistuje zde žádná dělící čára. Jedno je druhé... obojí je to samé a jen úhel pohledu to odlišuje. Tady už je klid větší... neboť není možné vidět žádný svůj cíl. Je to jedno... co se děje to se děje a mělo to tak být... nic se neřeší. Je viděno, že i když někomu vynadám... mělo se mu to dostat... když si lehnu a odpočinu, posloužím tím světu stejně tak jako když budu rozdávat almužny. Ale stále to je utrpení. Ne již utrpení osoby, ale celé jednoty... Stále zde ještě existuje rozlišování a připoutanost... lze si vybrat jaký pohled koho uspokojuje... třeba Buddhisté vidí vše jako utrpení. Křesťané jako milost a lásku. Zde se dostanou jen málo kteří jedinci... pak je služba neosobní, pak je soucit opravdový. Dosud to byly však jen hry pýchy.

3) Prázdné... vše pomíjí, vše je prázdné... není světa, není dobra ani zla, není žádné osoby, žádné pojmenování činnosti! Pojmenování činnosti, jako dávání, či braní se odvíjí od cíle! Není-li touha... není nutné činnost pojmenovávat. Pak zmizí konatel a karma... a dostavuje se svoboda, neboť si člověk připadá jako ve snu... nic není skutečné, žádné bytosti neexistují... lze konat beztrestně cokoliv... protože hmota ani duše neexistují... existence se stává neexistencí a obojí splývá v jedno... pozornost spočinula v tomto okamžiku... není příčina a není ani následek... vše je viděno jako prázdné... nic není důležité nic nemá přednost... to co se děje se nedá kategorizovat. Je to stav bez rozlišování a kategorizace. Zde přebývají probuzení než jejich sen skončí.

***

Život v lásce není mi cílem, ale způsobem bytí.

Tak pokračuj pokračuj, ale věz, že sama láska není ještě konečným cílem, neboť i láska má cíl. Až se staneš láskou budeš mít tedy jiný cíl... a pak, až se staneš tím cílem budeš mít zase cíl... až jednou dojdeš k tomu cíli všech cílů.

***

Ten který ví, že tuší, ale často neví co tuší, i když ono tušení občas zaměňuje za vědění, které je od pravdivého poznání odděleno temnou stěnou fyzické jsoucnosti.

Člověče ty se ale musíš trápit. Jsem zvědav kdy tě ta klec přestane bavit.

***

Jak se mám naučit milovat život, když mě potkávají samá zranění?

Co je to zranění? Je to napětí mezi snem a skutečností. Každé napětí je utrpení. Ten kdo o ničem nesní, jak by mohl být nešťastný? Ten kdo o nic neusiluje, jak by mohl být nějakou událostí raněn? Příčina všeho trápení je tedy ve snění. Je největší pošetilostí snažit se předělávat tento okamžik k podobě svého snu. Žijeme jen proto, že jsme o něčem snili. Sám život je sen. Probuzený rozeznává sen od skutečnosti... proto je nezranitelný a nesmrtelný. Přebývá mimo štěstí i mimo neštěstí. Vše je v pořádku, vše je dokonáno... o nic se již nesnaží o nic neusiluje.

Mistr řekl: "Ti, kdož si přejí kráčet po stezce, musí v první řadě odhodit odpad získaný různým učením. A nadevše se musí vyhnout hledání čehokoliv objektivního, a nesmí si dovolit žádné upoutání. Naslouchaje nejsvatějším, nejláskyplnějším, nejosvícenějším či nejtajnějším naukám, musí je přijímat tak, jako když lehký vánek prochází jejich ušima. V žádném případě se nesmí pokusit tyto doktríny následovat!"

***

Přeji si nechť jsou šťastné všechny bytosti.

Tak snadno si ctnosti nepřivlastníš hochu. Slova jsou lacinná... co takhle odejít do bezdomoví a hledat pro ně cestu z utrpení? Sám vidíš, že nejsi šťastný... jak můžeš někomu přát to, co sám nepoznáváš? Buddha nepřeje ani neděkuje.

Jednou jsem byl na zámku a byla tam hluboká studna a přicházeli zde starší paní a házeli tam peníze pro štěstí. Ale co je tedy to štěstí? To je kóan pro tebe. Sedni si a soustřeď se na tu otázku než začneš někoho posílat na soud.

***

Takže ve skutečnosti jsou ti tedy lidé ukradení? Nezáleží ti na nich? Odpovídáš jim, protože potřebují TEBE?

Není nic co by mi mohlo být přidáno a co by mi mohlo být ukradeno. Jak by mi mohlo tedy na něčem záležet a na něčem nezáležet? Jestliže je tu ztotožnění, pak je tu přivlastnění a pak je tu i připoutanost. Pak se moc věcí musí potřebovat, moc věcí se musí dělat pro uspokojení své touhy.

***

Co podle tebe vlastně znamená závislost?

Napětí mezi snem a skutečností, jež plodí záměr tvořit.

***

Žijeme lásku.

Proto trpíte. Vše co má cíl je utrpení. Láska má cíl...

***

Buď vůle tvá...

Jo to má zlatem vyšité na trůně Lucifer.

***

Přeji ti hodně zdaru na tvé cestě!

Záleží-li na zdaru a nezdaru pak je to utrpení. Moudrý hledá stav mimo zdar i nezdar.

***

Chleba je buddhou... "Dušane, co pořád čumíš na ten chleba?" "Tak si nad ním medituju." "A jsi si jistý, že medituješ ty nad ním, nebo on nad tebou?!"

Jo... pokud tu je někdo kdo může meditovat... pak je tu i chleba i ty a tvé starosti s meditováním.

***

Jednou jsem byli na horách a zrovna zapadalo slunce... ostatní nemohli pochopit, proč je zdržuji tím, když se kochám pohledy na to, jak je to krásné.

A kochal jsi se tím pocitem co utváříš v sobě nebo tím co skutečně vidíš? Proč ten stejný pocit neutváříš, když se koukáš přes plot městské skládky? Uč se od malých dětí, jež jsou svobodné od krásného a škaredého pocitu. Všechny pocity vznikají v tobě... není třeba chodit do hor. A až zjistíš co je příčinou uváření jakéhokoliv pocitu... budeš na krok od brány osvobození.

***

Nic není tak zlé, aby se o tom nedal složit vtip. (Slepý Osel)

***

Co takhle zbavit se ega sebevraždou? Bylo by to radikální, rychlý a nevím proč by to nemělo jít. Vždyť smrt mě zbaví těla a osobnosti. Martin

No tak na co ještě čekáš? Dám ti recept, který je zaručený. 1) Musíš vyřídit vše v práci a úřadech tak, aby tvá smrt nevyvolala nikde žádné problémy. 2) Napiš dopis upřímný na rozloučenou co tě k tomu vedlo... žádné výmysly na životní protředí a sociální politiku a vem ho k sobě. 3) Vyraž zemřít hladem za střízliva někam do hor a nevracej se dokud neumřeš. To je celé. Tak se projevuje upřímná snaha o sebevraždu, jež tě zbaví těla i osobnosti. Ale já vím, že ty jsi jen rozmazlený klučina co by něco jiného chtěl, než zemřít viď? Co je to? To je příčina proč máš osobnost a tělo v samsáře.

***

Víš, přemýšlela jsem o tom, jak jsi psal, že kvůli hledání a učení se lásce jsi pozbyl moudrosti. Ať je to jak je, představ si malé dítě, kterému dáš na výběr: lásku nebo moudrost? Bude se na tebe dívat a nechápat, nerozumí slovům, ale cítí. Dej tomu malému dítěti pocítit energii lásky a energii moudrosti, vím, každý za těmi slovy můžeme mít něco jiného, s jinou příměsí. Lásku s připoutaností, moudrost se zaslepeností - třeba. Ale zkus mu dát pocítit tu TVOU lásku a TVOU moudrost, jak to teď cítíš a dej mu vybrat. Ono si vybere.

Dej mu okusit a on si vybere. No to je právě ta nejkratší cesta do pekla. Jen ego si může vybrat! Kdybyste u dětí ego nevypiplali... ani smrt by je neděsila... zůstali by totiž mimo všechna pociťování!

***

Včera jsem si trošku četla v Chalílu Džibránovi, kterého jsi mi dal. Píše o tom, jak hodně věřících lidí popisuje Boha jako Otce, jako muže. Píše, že s tím nesouhlasí, jeho Bůh má v sobě napůl muže, který poznává především rozumem a poznáváním a napůl ženu, která jedině srdcem může "poznat".

A ďábel má v sobě co? Třeba by se to dalo vidět takto... žena má v hlavě ďábla, v srdci Boha, a muž opačně. A dalo by se to rozčlenit do čaker, orgánů, ale vždy by to bylo opačně. Chalíl Džibrán nepochopil co znamená Otec... Otec není Bůh. Otec je tvůrcem Boha i Ďábla!

***

Ahoj guru. Tak jsem se podíval na zákony pekla. Jo pěkný, ale... Asi sem parchant, kterému není nic vhod, a obzvlášť moudra posílaný neomylnými. Fakt taky je, že víc jak do půlky to dočíst nedokážu. Skončil jsem u strachu. Vysvětluj znásilněný holce, že strach ze znásilnění je chiméra, a nebo když ti v lapáku natrhnou kloaku nadržený aktuální buzeranti. A což takhle na silnici parchant v autě od dvou milionů výš, který si myslí, že si může dovolit všechno na světě. Nebo si představ partičku připitých maníků, kteří mají ego velikosti svých bot. A je pak jedno, jestli jsou na podpoře, nebo studují práva. A tak dál. Záměrně nevybírám terorismus, ať státní, nebo soukromý. Podle mého mínění je ten článek snůška pravd, rádoby pravd a lží, nebo omylů. To podle toho jak je autor poctivý sám k sobě. Prostě to psal někdo jako SVŮJ názor, a neměl by ho vydávat za něco jako radu, nebo dokonce zjevenou pravdu! Můj názor.

Strach způsobí, že holku potká znásilnění. Strach způsobí, že se dostaneš do lapáku. A pokud se bojíš namyšlených týpků v autě, pak jsi ty sám již v pekle. Strach z tebe mluví, když říkáš, že bych neměl. Sám jsi na ten článek narazil, neboť nemoc přitahuje lék. A některé léky jsou hořké. Názor na cokoliv je k ničemu! Jen strach tvoří a hromadí názory!!!!

***

Ahoj nulo jsem z toho co píšeš dost zničený. Cítím, že na tom je něco opravdu silného, ale vubec nevím co dál. Už nemohu věřit nikomu před tím.... po tom co jsem si přečetl to od tebe. Nemůžu věřit ani tobě, ale už ani sobě, tedy tomu čemu jsem věřil ještě nedávno. A jestli není správně a špatně, tak můžu jen čekat, co mě v tu chvíli napadne a chovat se třeba jako blbec?!! Jestli odepíšeš bude to dobře. Jestli ne, pak chápu, že nemáš čas jen na mě. Čau.

A proč musíš něčemu věřit? Víra je mimo přítomný okamžik... je to dnešní otroctví kvůli potom. Tam kde je strach, je víra růžová náplast na oči. Mnohým se líbí, protože nedokáží přijmout odpovědnost za své skutky. Nechce se jim být svobodnými a mocnými jako Bohové... sami se spoutali ovocem poznání dobrého a zlého... proto se bojí sami svých myšlenkových výplodů a představ... no není to legrační? Uzavřít se do takové směšné klece a modlit se ke svým výplodům? To nikam jinam, než ke hříchu a malomocenství nevede.

Zeptej se sám sebe co v tobě potřebuje věřit... Oko? Ucho? Ne smysly jsou vždy přítomné... neznají minulost, neznají budoucnost... proto nemohou věřit... víra počítá s časem... je to dílo strachu a utrpení přilepené k nějaké individualitě. Dva tisíce let se tady věří a hovno se nepohnulo. Jde to tam, kam to jde... a že si partička pomatenců nasadí růžové brýle a sní... to jim nic nepomůže, aby neskončili v tom velkém Wesmírném Cíli. Chce to skoncovat s planými řečmi a zatlačit jinak se člověku neuleví.

Probuzený nemůže věřit. Otevři oči... prásk... veřící i nevěřící... leknou se stejně a v tom leku mizí všechny rozdíly i hranice! Papež, dalajláma nebo pasák krav... stojí tu v tu ránu jako jeden... rozdíly jsou jen v lidské egoistické mysli. Tam je totiž všechno... pod svícnem schované.

***

Chci se tě zeptat za kamaráda jestli je ČR duchovní země... blbá otázka, ale nevysvětlil jsem mu, že je to nesmysl, můžeš mu odpovědět?

Nic není duchovní... to jen pýcha se povyšuje a proto rozlišuje. Na takové musel přijít Hitler, aby je zchladil se svou vyvolenou a zaslíbenou zemí. Možná by stačilo je deportovat do Somálska... a stal by se div... najednou by bylo vyvolené Somálsko. Je to nemoc samolibých! Rozšířit fámu... cukříček a desetitisíce oveček najednou prozře a pocítí bič... začne pracovat a přispívat... Na slovensku je to samé... Dvojitý kříž = Syn člověka příjde na slovensko... a perte to do lidí... knihy hučení a sugesce... možná, že byste si to měli vyříkat v ringu, kdo je tedy ta země, kde má přijít mesiáš. Až jednou ti lidé aktivní prozří... budou se mlátit do hlavy. Zatím si jen budují pekelnou karmu. A že do toho uvrtávají naivní... a nevinné... o to těžší soud pak ponesou.

***

Od tebe mě bolí překrucování všeho, co napíšu a už nemám sílu to zkoušet dál. Jde vidět, že i má slova tě obtěžují.

A co tě nutí mi psát... co ode mne požaduješ? Pokud máš sílu požadovat... pak máš síly ještě nadbytek!

***

Hladový mluví o jídle, žebrák o vlastnictví, hříšník o svatém a opuštěný o lásce. (Slepý Osel)

***

"Neměl bych"... jen vás to napadne, a hřích i svatost jsou na světě. (Slepý Osel)

***

Dobrý den, četl jsem váš Manifest Lva a nemohu uvěřit vlastním očím. Jak si to představujete, aby všichni lidé měli stejnou hodinovou mzdu? My lékaři zachraňujeme životy!

Přede mnou jste si všichni rovni pane doktore. Avšak pýcha a zaslepenost, snaha vyniknout a být víc než ti druzí, učinili z lidského bytí peklo. A jestliže společnost vedou takto zaslepení lidé s vysokoškolským vzděláním... jejichž jste zde hrdinným zástupcem, pak se již nedivím jaká budoucnost je čeká. Nazval bych to údobím individualismu, nasloucháním hadovi jak převýšit ostatní. Pýcha, závist, hněv a další démoni zaslepily vaše zření neboť neznám ani jednu profesi, která by nezachraňovala životy.

Takže pane doktore potřebujete trochu moudrosti... a ta se vykupuje utrpením... takže hups do naha a vylezte ven... až vám bude zima... budete potřebovat švadlenu pro záchranu vašeho života... až budete mít hlad budete potřebovat zemědělce a pekaře pro záchranu života... až budete chtít spát v teple budete potřebovat, stolaře, čalouníka, zámečníka, elektrikáře, zedníka... atd atd... Na doktory mi věřte nepomyslíte dřív dokud se nenajíte, neoblečete a nevyspíte.

No a kdybyste byl ještě stále pyšný... tak do manifestu mohu uvést ještě jeden bod, že tedy lékaři by měli platit všem lidem, kteří udržují jejich potenciální pacienty na živu, a měli by být placeni těmi, jež jejich zdraví ničí... tedy politiky a zaměstnavateli. No a kdyby jim to bylo málo... tak by měli platit mateřskou všem matkám za to, že jim vychovávají ty životy, které mohou někdy zachránit.

Nejsou to peníze co hřejí u srdce... sláva a moc je chladná oproti jedinému pohlazení od bližního svého. Proto za žádné bohatství si to nelze koupit... jen faleš se dá koupit. A jen hladoví duchové s nečistým úmyslem potřebují se obklopit bohatstvím aby byli někým. Skutečný lékařem je láska. Ta nepotřebuje žádné zařízení... avšak vy nenávidíte ty, jež vám dali důvěru a umožnili vám studovat zatímco oni pracovali... straníte se jich, neboť oni jsou dle vás nuly. Jen ten kdo nemiluje, chce víc než jiní. A jestliže nejste milován pak se vám nedivím že vaše ústa jsou plná hněvu, protože nenávidíte celý svět. Takže zkuste změnit sám sebe a uvidíte jak se změní celý svět.

PS : Někdy nad inteligencí národa zůstává i hlava stát.

Jako př. uvádím časté Reklamace ze svých stránek zabývajících se rozborem minulého života a numerologie, které jsem kdysi vyprogramoval jen tak pro zábavu, než mě zasáhlo první prozření a než jsem začal psát štěstíčka.

1) Prosím vás můžete mi vysvětlit jak jsem mohl žít v minulém životě v roce 846 v Americe, když nebyla tehdy ještě objevena?

Patrně jste tedy žil nelegitimním způsobem jako někdo bez státního občanství. Ale nebojte. Já to na vás neprásknu.

2) 30.02.1956 takový člověk se nikdy nenarodil a váš program mu vypisuje minulý život.

No vidíte... i s takto postiženými lidmi dokáže můj program soucítit.

3) Jak to, že vaše numerologie nezjistila, že má dcera je už dávno mrtvá, když jsem zadala její datum narození?

Pokud má v časopise horoskop na dnešní den tak rychle kontaktujte Policii... byla jste nejspíše podvedena a pohřben byl tedy někoho jiný. Nikdy bych nevěřil, že můj program bude řešit i kriminální případy.

***

Kde sídlí Bůh?

Tam kde nejsi ty.

Kde ho mám hledat?

Ve své smrti.

3. Peklo neexistuje (můj názor), duše v lids. těle jsou přece zde, aby poznali co je strach, bolest, smrt, atd. Protože duše jsou dokonalé, jako BŮH, a neznají lidské pocity, i když jsou vším a tím se zdokonalují těmito zážitky. Z toho vyplývá pro mne dokonalost=prázdnota bez zážitku.

Jo až na to, že ta prázdnota je pro tebe jen plně dokonalé slovo. A slovo samo... neznamená nic... Jinak to máš pěkně voháknuté... sám sis nadrobil sám si musíš vypapat. Takový je zákon zlatých kotlíčků v neexistujícím pekle jakýchkoliv názorů.

4. Mám-li scénař mohu tvořit. Tak proč si nepamatujeme co zde máme splnit (odčinit) z minulého života?

Když si nic nepamatuješ... jak víš o nějakém svém minulém životě. Minulé nezměníš a o budoucím nic nevíš... jak by se dalo něco splnit a něco odčinit? Podívej na prasata... jak se mají... žádné starosti... všichni čerti jim musí pak sloužit.

5. V hlavě mám tolik dalších otázek, až se mi zavařil hard disk, příště.

A k čemu ti jsou ty otázky? Máš rád zavařeniny?

SLUNCE V SRDCI!!!!!!!!

Jó to bys sám uhořel a ty, ke kterým by ses přiblížil bys spálil na uhel.

***

1) TAM KDE HO LIDÉ VPUSTÍ - to je správná odpověď. 2) JEN VE SVÉM SRDCI - co vy na to????????? 3) TEĎ VÍM ŽE JSEM SE ZMÝLIL TOBĚ NAPSAT, JE MI TO DOST LÍTO... 4) NABÍDNI CO ČTEŠ, ABYCH MOHL BÝT TAK "CHYTRÝ" JAKO TY. 5) "SLUNCE V SRDCI!!!!!!!!" TO BYLO NA ROZLOUČENOU. NE OTÁZKA (opravdu slepý). 6) Slepý Osel? VE ZVERIMEXU MAJÍ ČERSTVÉ SENO. Nech se tam odvést. JAKÝ GURU TACÍ ŽÁCI.

Nejsem tak blbý, abych nepoznal, že mě jen zkoušíš. Ale odpovídal jsem nejen tobě. Ale dnes to bude jen pro tebe. Takže za první dvě otázky bys potřeboval pověsit za uši a hovnocucem z tebe dostat to vyčtené svinstvo, jež ti kalí zrak. Musel jsem se velice smát až plakat nad takovými otázkami... neboť to je triumf poblouznění. 3) Jak říkám co sis nadrobil sám si musíš vyjíst... i tu lístost... peklo ti nic neodpustí. Připoutanost k názoru vede akorát tak k zaslepení. 4) Slepá kolej... 5) Egoisti kvůli své pýše narvou slunce do svého srdce a klidně usmrtí miliardy tvorů... proč ho nenechají na obloze tak jak je. Proč ho vůbec berou do úst... pýcha a její měřítka. 6) V knihovně mají nové knihy... běž rychle študovat neboť tě jiní předběhnou. 144 000 a šlus... uspěje jen ten kdo investuje nejvíc. Já jsem žák žáků a guru guruů. Ani jeden a dva v jednom. Jak pošetilé jsou ty hry hladových ani vlastní dech nedoceňují a už celý svět rozdělují.

***

Hledáš lásku a takovou, kterou Ti není schopen nikdo vrátit Petříčku, víš to? To co nabízíš Ty nějaké ženě? To ona nezvládne, protože to nezná. Jsme na tom stejně... lásku o které Ty sníš, jsem bohužel neměla komu před léty dát... a tak jsem se vdala jen tak. Ale věřím, že najdeš dívku, která čeká na Tvou jedinečnou něžnou a nikdy nekončící lásku. Někdy TI napíšu, viď že můžu...

Dokud budeš promítat své touhy či pociťování do jiných, budeš trpět dvojnásob...

***

Přeji ti hodně štěstí.

Hodí mě do smůly jen proto, aby mi mohli popřát štěstí. O jak jsou rázem dokonalí. Kvůli svému vykoupení všechny posílají na soud tito lidé s rozeklaným jazykem.

***

Jistě jsi už chytřejší, takže si dovolím mít prosbu: Co kdyby jsi jednou na tom co ti pošlu (přednáška P.Pavlíka a M.Tomášové o pohledu z druhého břehu) nehledal chyby a nedostatky, ale spíše se do toho ponořil a pokusil se zjistit/vycítit co je předmětem?

Chytřejší-hloupější... kdo to posoudí? Kdysi jsem hledal a hladověl. Ale teď. Teď! Tu není ani jedno slovo... jaký má smysl číst změť těch znaků, které vyžadují hladového? Nemohu nic získat ani k sobě přidat! Důležitost je dílem touhy... bez tužeb není cílů... není přátel ani nepřátel. Žádná cesta... žádné pokušení! Pokusit se zjistit, vycítit... na to jsem už moc lenivý. Již duchovně nehledám jasný? Kámen vržený do vody je mocnější než všechny takové texty.

Při tom ponoření by mohla být šance na to, aby ty všechny "situace" byly vidět takové, jaké opravdu jsou.

Šance pro koho? Sám si oči pročisti. A dej světu pokoj. Ve jménu lásky a dobra se poslalo již mnoho dušiček na soud.

A myslím si, jen tak za sebe, že ten text o druhém břehu za to stojí.

Druhý břeh... jdi s tím někam. Není žádný břeh. To touha staví nějaký jiný břeh a rozlišuje na správné a špatné... popř. co za co stojí! Není-li touha není žádný mistr a není žádný žák. Není čemu se učit... vše je už dávno dokonáno.

Zdá se, že by to opravdu mohlo fungovat přesně tak jak chci, ale důvodně si myslím, že je to jinak...

A vidět někde problém znamená, že to chceš vidět jinak ne? Na horkost v hlavě je dobrá sprcha.

Doufám, že nás to brzy přejde.

"Doufám", "Nás", "Brzy", "Přejde"... Hudry Hudry...

Slunce v duši!

Hovno na záchodě!

PS: Kdo je ten kdo se opovažuje pomáhat a radit? Kdo rozlišuje na dobré a správné a na zlé a špatné... kvůli takovým je svět takový jaký je... v bludném kruhu... dobře vám tak. Co jste si zasadili to teď sklízíte. Ptáte se hluchého, dožadujete se odpovědí němého... kdy už vás to přestane bavit? Ve jménu lásky... nenávidíte jak to je... svým rozdvojeným jazykem uvalíte kletbu na nevinné, jen abyste si vysloužili zásluhy! Sami si tvoříte svůj svět, abyste mohli sbírat zásluhy. Vy jste zdrojem toho všeho "zlého" jež vás pak pronásleduje a bije vám do očí... toho všeho, jež je pácháno ve vašem světě. Raději budete hlásat a měnit... než abyste v sobě prohlédli to, co vás k tomu rouhačství vede! Kvůli své představě vytvoříte pravé peklo na zemi!

***

Slepý Osel