Kdyby jsi měl vyšší poznaní, tak lidem pomáháš... pochopíš to až ho mít budeš.

Zřejmě musím ještě něco říci závěrem a tom co jsem tím vším psaním vlastně poznal...

Popsal jsem vzestup, popsal jsem cestu, popsal jsem i úpadek... takže by to mohlo být úplné. Přesto jsem nemohl dát tady na ty stránky to, co je za tím vším. Zdroj a inspirace toho. Nemohu vám ani sdělit co bylo napsáno jen účelně a co je pravdivé. Nemohu vám sdělit ani to jak vidím věci já sám... protože by vás to mátlo... a našli by se lidé filozofičtí, které by to okradlo o to podstatné.

Takže si to nechám jako tajemstvím.

Kdyby jsi měl vyšší poznaní, tak lidem pomáháš... pochopíš to až ho mít budeš.

Poznaní o kterém mluvíte není z mého pohledu ještě nejvyšší. A netvrdím to jen já sám. Jen lidé co jsou moc aktivní a ambiciózní... co jsou ti srdíčkáři a služebníčci Boží... ti co uskutečňují Boží plán, a šíří lásku a světlo... ti zajisté budou prohlašovat toto za nejvyšší poznaní. Samozřejmě, protože výš se nedostali... nepochopili podstatu světa...

Kdyby jsi měl vyšší poznaní, tak lidem pomáháš... pochopíš to až ho mít budeš.

Takový jejich vzor... a pán... těch služebníčků Bůh... jen ta nejmocnější láska, a to největší dobro... by mohl jistě hned mrknutím oka pomoci všem... a během sekundy vyřešit všechny problémy lidstva... a on přesto nic nedělá... a vy se těžko někdy dostanete za to, abyste pochopili proč.

A já vám to jen naznačím... že děláte chybu v tom, že sníte o pozitivnu a promítáte si do všeho svůj mlsný ideál... to co se vám zdá dobré. A je jedno jestli je to na popud utrpení srdce nebo ega... jestli na popud lásky nebo chamtivosti. Příčina je stále stejna... rozdělujete svět, abyste mohli vy něco dokázat.... byť být jen nastrojem Božím.

Musím vás zklamat... váš Bůh... Bůh, o kterém mluví ti láskaři... je falešnou a zidealizovanou fetiší a modlou. Je to jen polovina pravdy... a protože tito lidé dokáží poznat co je dobré a co zlé... jsou stále v klamu a nejsou v konečném ráji. Oni pak vědí co je vpřed a vzad, i jak asi pak a v čem světu pomáhat... a proto napáchají mnoho škod.

Z mého pohledu... nic jako pomoc něčemu někam neexistuje... Musíte si uvědomit, že pomáhat se dá jen snům... jen vašim snům, jen Božím snům... a bojovat se dá zase jen proti snům vaším snům a Ďábelským snům.

A ač se někdo prohlašuje za Dalajlámu, za Avatara nebo Mesiáše... stále bojuje... jak by vám mohl dát vašim duším spočinutí... ba naopak uvalil na vás závazek a slib pracovat na nějakém snu, a proměňovat ho ve skutečnost.

A proto pravý princip tvořivosti obrátí zuřivou tvář proti všem takovým a vyplení radost jejich dnů... a všech jejich služebníků... to co si o sobě myslí, nebo to co si o nich myslí ostatní... to a moc z toho pramenící... jen v tomhle světě... to je jedina odměna jejich, ale ráj nikdy neuzří dříve dokud s tím nepřestanou.

Takže pominu-li to, že nic jako pomoc v zásadě neexistuje... že nějaká pomoc nebo křivda je jen klam jenž zavařil mnohým... až hříchem a svatostí se řádně v nepravosti zpili... Pak je tu další háček... a to v čem vidí pomoc pomáhající a v čem ji vidí prosící.

Takže abych já vám mohl pomoc, tak abyste viděli to co já... museli byste se vzdát všech svých přání, snů, vůlí, práv a svobod... majetku i blízkosti něčí... života.

A to mi nikdo z vás nedovolí... a proto ani Buddha nedokáže pomoci v ničem těm, jenž pomoc nechtějí. Jenže Buddha vidí věci stejně jako já, a proto ví o čem celá ta věc je. A to je to tajemství... proč se tím nijak nevzrušuje, stejně jako pravý princip tvořivosti... ke kterému se možná... milióny lidí modlí a prosí o pomoc.

A tajemstvím zůstane, proč on i kdybych připustil, že by v něm vzniklo nějaké chtění pomoc, tak jsou tu další tajemství, proč to nemůže udělat. Jenže on to ví o čem to celé je. A to je to skutečné poznaní... jenž je první a poslední a proto toto poznaní není ani vyšší ani nižší a všechna ostatní poznaní jsou zamlžena klamem, byť by byl sebezářnější.

A právě toto poznaní je ve mně vtisknuto, a k němu mám dospět.

A to poznaní praví... žádný Guru, žádna pomoc... světla se pustit, byť by mě od toho odrazovaly miliardy plačících a prosících... trpících... a zmizet v šeru... zmizet všem lidem nerozpoznan...

Lao-ć prohlásil, že lidstvo je ztracený případ a zmizel do hor...

To byl jeho způsob... ikdyž se tím jen umazal... byli však lidé, kteří to dovedli ještě čistěji.

To co říkám těžko někdo pochopí... vypadá to že to je snadné... ale vím co říkám a ani to od nikoho neočekávám. Mluvím obyčejně ale abyste poznali to o čem vlastně mluvím, museli byste stanout na mém místě.

A proto já prohlašuji o sobě, že jsem jen Beznadějný případ.

A pak pro vás jistě smutnou zprávu... že pro skutečného tvůrce této reality... jenž utváří toho vašeho Boha, který vás má tak rád... i toho vašeho Ďábla, který vás tak pokouší... pro tohoto tvůrce nemá tato realita žádnou hodnotu... tedy vůbec mu na tom co se jeví nezáleží.

Protože pokud by mu na něčem záleželo stane se Bohem. A on není tak hloupý... tak ambiciózní tak aktivní jako vy... aby se stal sám obětí vlastního snu.

A já, ať se na to dívám jak se na to dívám... neshledávám žádné pozitivum v tomto bytí, v tomto vysilujícím a ustavičném tvoření... a konečné řešení vidím v zániku toho, co je zdrojem této reality. Zničením prvotního semene všech semen. Protože důvod k tomu tvoření je opravdu směšný... banalní... nikdy byste mu nevěřili... proč vlastně existuje vesmír... Bohu stejně tak Ďáblu se to jevilo jako dobré... že něco je... mě se to jeví jako zlé a zbytečné a nikam opravdu nikam nespějící... a ničemu opravdu ničemu... v konečném neprospívající... a ono to tak je. Takže si vy děláte se vším jen zbytečně starosti... i s celou duchovní stezkou... která je zase další vysilující a hra utrpení... a jež Ducha jen ponižuje a utahuje si z něj.

PS: Zkuste lidem ve svém snu... ještě v tom snu... vysvětlit marnivost všeho jejich počínaní... Nenajdete ani jedno skutečné ucho... a přesto budete tisícerými ústy haněni... a uvidíte... třeba vás za tu službu ukřižují... jak směšné... ale co... vždyť o vůbec o nic nejde... vůbec o nic... nikdy o nic nešlo a na ničem nezáleželo... chápete... ani já sám nevím proč vám to v té své pošetilosti ještě k tomu říkám.

A na závěr si chci trochu zamasturbovat... někdo mě totiž pěkně naladil... pro svižnější jízdu viz. ot198 tak jsem mu chtěl za to poděkovat a prokázat mu čest - být v tomto článku, - neboť jsem mu to slíbil za to, že on mi prokázal tu čest a pomohl mi na úkor sebe... a tak proč by neměl být slavný...

Ale já... jak mi je čistě soukromě známo, se pletu vždycky... což je samozřejmé, a proto se ničeho nikdy vlastně držet nemusím... To říkám zvláště jen proto, abych vás dostal do obrazu... teda z toho rámu... protože pro váši mysl je obrazem jen to co je v rámu. Aspoň tak uvidíte, jak často se musí vaše vlastní zahrádka zhnojit... aby mohly jednou květy rozkvést. Za to byste mě měli hned sami v slzách obejmout, a né kopnout do prdele, protože já si z vás jako vždycky utahuju. Jó v tom jsem Osel ze všech největší...

***

Můžeš mi prosím tě říct, čeho že to jsi vlastně Guru?

Tak to je dobrá otázka... tady tě zklamu nejvíce... nemůžu odpovědět, protože otázka sama je totální nesmysl.

Co to motáš kolem dokola? Jaký nesmysl. Odpověz mi na otázku čeho jsi Guru!

Tak poslouchej pozorně a možna až se utišíš... snad to někdy uslyšíš.

***

Můžeš mi prosím tě říct, čeho že to jsi vlastně Guru?

Dvě oči máš a tak slepý jsi... kdybys jsi měl jen jedno hned bys to prohlédl... (a pro sebe v duchu... a co teprve žádné)

***

Můžeš mi prosím tě říct, čeho že to jsi vlastně Guru?

- (absolutně žádná reakce)

Hej... copak neslyšíš, nebo se vyhýbáš odpovědi?

(Ulehne) Tak dobrou... (a klidně usne).

***

Můžeš mi prosím tě říct, čeho že to jsi vlastně Guru?

Dobře, ale zavři oči a soustřeď se na to a já ti to ukážu... (a pak pošpičkách potichoučku připlížím se k němu a jednu mu řádně lištím)

***

Můžeš mi prosím tě říct, čeho že to jsi vlastně Guru?

Právě že ničeho...

***

Můžeš mi prosím tě říct, čeho že to jsi vlastně Guru?

(zazpívám si) Pampamtida pa...

***

Můžeš mi prosím tě říct, čeho že to jsi vlastně Guru?

Zase nějaký Guru?!!! Copak ti nikdy nedají pokoj.

***

Můžeš mi prosím tě říct, čeho že to jsi vlastně Guru?

Ó né... už mám toho dost... a koštětem ho vyženu z té zpropadené chatrče.

***

Ty rozdavači zlatých žetonů!

Pšt... ať to nikdo neslyší...

***

Ty masko!

Vždyť říkám... (a zařvu) hotové divadlo...

***

Člověk by si myslel, že jsi na vrcholku hory v neotřesitelné pozici.

No jo... když on si pořád něco musí myslet... aby měl ten svůj klid... a pak nevidí nic.

***

Možna tě už fakt musí něco dobře praštit do palice, aby jsi viděl jaký si vták.

A to slovensky "vták" = pták nebo čurák? Nerad bych totiž někomu ublížil.

Hlavně aby jsi si to ty správně pochopil.

No právě..., jde totiž jen o tvou pověst.

***

Musíš se ještě hodně učit a mnoho poznat.

Já jsem Beznadějný případ, a pro toho je jakékoliv učení úpadkem a poznání pak slepotou.

***

Prozradím ti na sebe, že meditovat jsem začal, když ty jsi za sebou tahal ještě kačera.

To je mi moc líto... že to máš tak těžké... Přijde mi nespravedlivé, že já jsem v téže době nemusel nijak meditovat a jen jsem si klidně za sebou mohl tahat toho kačera.

***

Jak ty víš jaké úsilí mám za sebou?

Určitě hodně velké... to se hned pozná... škoda, že nemáš za sebou ani chvilku neúsilí. To bys hned pak mluvil jinak... a to co je díky úsilí nyní velké a ukazuje se k obdivu... muselo by v hanbě chodit kanály.

***

Ale já... jak mi je čistě soukromě známo, se pletu vždycky... což je samozřejmé, a proto se ničeho nikdy vlastně držet nemusím... To říkám zvláště jen proto, abych vás dostal do obrazu... teda z toho rámu... protože pro váši mysl je obrazem jen to co je v rámu. Aspoň tak uvidíte, jak často se musí vaše vlastní zahrádka zhnojit... aby mohly jednou květy rozkvést. Za to byste mě měli hned sami v slzách obejmout, a né kopnout do prdele, protože já si z vás jako vždycky utahuju. Jó v tom jsem Osel ze všech největší...

Beznadějný případ