A nyní je na čase trochu provětrat některé věci... Už by někdo konečně měl říct, že Buddha nebo Kristus... je označení stavu, nikoliv osob. Stavu ve kterém již pozornost není rozptylována ničím co se jeví, ale je soutředěna do svého zdroje a spočívá si klidně v dokonalosti. Takže mají smůlu ti, jež uctívají nějaké obrázky osob a k nim se modlí, protože ani kdyby se rozkrájeli nesklidí nic než vlastní zaslepení. Možná kdyby to dělali opravdově... jenže na to jsou dost líní... a oni sami neprosí o změnu svého lpění, ale o změnu světa a okolností ve kterých se nacházejí a nebo které si myslí, že mají nastat. Znesvěcují svůj chrám a zaprodávají to co je Otce démonům... a nazývají to Bohoslužbou.

Šťastný je ten, kdo za žádných okolností neztrácí sám sebe. Možná jste četli, že bylo psáno: "Já jsem ta cesta, i pravda i život věčný." Jenže to "já" není myšleno jako že Ježíš... ale "já" jako že vy sami! Kolik let už ctíte smyšlené obrázky... a kolik let už se modlíte k vytvorům nepochopení... Sami jste leniví a zazdění... takže budete přepalování v peci soužení... smrt není tak strašná, je to jen změna... trápení ní však nekončí... dokud to prostě sami za sebe neuděláte. Nestačí věřit... je třeba jít... s každým krokem chápete a vidíte více... jediný krok se vyváží zlatem... mnohdy vám však trvá stovky životů, než se odhodláte... vykročit ze svého kruhu.

Píší mi lidé, co mají v měšci místo zlata jen hrst bobků ovčích ze stokrát přežvýkané trávy... a ti si myslí, že mě okouzlí, že je pochválím, nebo že mě předělají na svou víru... Kdo ví třeba se mýlím, ale když se podívám na ně a na sebe... oni tak moc pracují a snaží se předělávat svět, modlí se a uctívají... a hlavně věří... zkrátka furt operují jen na plátně, ale ke zdroji se bojí. Možná se mýlím já, ale když srovnám jejich stav a svůj stav... oni jsou v klidu, pokud jim někdo nešáhne na jejich víru... Když jim na ni šáhne... jsou schopni zažehnout třetí světovou válku, aby ji uchránily pro zaslepení svých dětí. Kdežto mě můžete šahat na víry, na Buddhy, na mistry na cokoliv... a přesto mi vaše snaha bude připadat jako šimrání pírkem na noze. Každý může zdarma jít a nabrat si... ale pro ně je lepší jen věřit ve své spasení... nebo že jednou přijde někdo kdo jim donese...

Aby bylo možné pár věcí pochopit, je třeba si uvědomit, že v době kdy se psal nový zákon, vznikal stejný problém jako se děje dnes. A to takový, že po celé zemi se šířila víra... víra v Boha... v hospodina Mojžíšova. A tak nový zákon měl být něco jako lék... jenže se stalo to co předtím... zaměnily se ikony... tedy Mojžíšova hospodina nahradila ikona panny Marie a Ježíše Nazaretského. Tedy, že virus jen zmutoval, syndrom se o to více upevnil a ještě se to celé zefektivnilo životem věčným v ráji.

A protože svět se proměnil v nepřeberné množství nabídek toho, co každému chybí ke štěstí... nikdo přesto nedosahuje spokojenosti ani naplnění, vrhá se na nějakou víru... a nyní zažívá změnu... která je stejně dočasná jako byla předtím investice do všemožných krabiček na štěstí... Takže košíček se v ruce podržel, jen se vysypaly těžké materiálnosti a nalely se tam lehké duchovní věci. A lidé se přechodně cítí hned jinak, jež vnímají jako dobře... ale stejně je to nenaplní a materiální starosti vystřídají jen o to složitější duchovní. Lidé neví, žádný vztah s ničím je nenaplní... což oni neví... protože Satan může nabízet jen vztahy... jen vztahy... jen prostředky... jen sny klamy a víry, jen naději na cokoliv. A všechno štěstí vyplývající ze vztahu s něčím co je nestále... může vést jen... k utrpení.

Přesto lidé věří a slouží, v domění že tohle stačí, aby po smrti byli odměněni. Plán byl vylepšen o strategický prvek posmrtné existence. A ačkoliv nikdo nedokáže co je vlastně svaté a co hříšné... protože tohle existuje jen v pomatené lidské palici... existují stamilióny lidí, kteří se tím řídí a věří. Tu bych chtěl říct, že nekritizuji to co bylo napsáno, neboť z vnitřního pohledu je to správné, jen to, že je to mylně chápáno a zjednodušováno a veskrze převáděno a zasazeno pouze na vnější podmínky.

A tak i kdyby někdo dal návod... "Neboj se čerta, i kdyby ti hrozil čímkoliv a ukazoval neštěstí jakákoliv, udělej čelem vzad a obrať se ke světlu." Pak se nenajde ani jeden z těch stamiliónů lidí, kteří by to udělali, ale najdou se všichni takoví, kteří tohle budou denně odříkávat před spaním a říkají tomu modlitba, za kterou pak budou Bohem modliteb odměněni.

Takže kdyby dnes měl dorazit další Ježíš, bude si utahovat s víry v nějakého Ježíše Krista nebo Boha stejně jako tomu bylo minule. Takže aby vás z víry zaslepující, která vás drží v šachu modloslužebnictví jinak... nebudete spaseni... probral, protože vy tohle děláte jen proto, aby jste vaši dušičku spasili nikoliv ztratili... a vyhnuli se apokalypse a peklu... posílá vám vzkaz, kterým sděluje, jak naivně si počínáte a radí čeho se nemáte bát. "Ten kdo chce svou duši spasiti, ztratí ji, ale kdo jí ztratí pro MNE, nalezne ji." Záměrně jsem zvýraznil slovo mne, protože tím není myšlena žádná osoba ale samo obrácení se od klamů. Ale vy si nedáte pokoje a stále věříte... tak si vaši víru bere na paškál řka vám, "Amen, pravím vám, že kdybyste měli víru, ne menší než zrnko hořčičné, a řekli té HOŘE pohni se, ta HORA se pohne. Nic není nemožné!" Záměrně jsem zvýraznil slovo hora, aby bylo jasné, že hora není hora, tedy kus skály, nýbrž HORA je symbolika vaší připoutanosti nevědomosti a chtění, kterou vy stále denně budujete, a následně jíž jste pak prý otroci... a sloužíte ji jako malomocní stavějíce chrámy a kostely pro modloslužebnictví a odpuštění. Jste jako pastýř, který má sto ovcí ale vy, stále se zaměstnáváte devadesáti devíti věcmi co máte před očima, krmíte je, vodíte je na pastvu a sklízíte sýr a vlnu... a na tu jedinou zapomínáte... není divu, že v okamžiku až vám dojde, že jste tu jednu hlavní ztratili, zanecháváte všechny své záliby a vášně tak jak leží a běží a vydáváte se na hory... zase ne na hory jako kus země, ale překonávajíce vnitřní pnutí a odpor zvyků stoupaje výš... hledat ji... a když ji najdete, máte z toho největší radost, větší spokojenost a naplnění než z toho všeho co jste dosud dělali. A ona je zatoulaná daleko, až překonáte tu nejvyšší horu... najdete ji. Neboť jste jako kupci, honíte se tisícerem potěšení utikajíce před tisícerem nepříjemností... a nenacházíte naplnění, svět dobýváte a svou duši ztrácíte... perlu jež by vás naplnila bohatstvím nikdy nenacházíte. Nehažte už dál to co je svaté (nedotknutelné, co vše jen pozoruje a tedy dává světlo aby jevy byly viditelné), psům (touhám) a nehažte perly (pozornost) před svině (vášně)... protože se vám nikdy neodvděčí a ještě vás roztrhají.

A tedy byste měli sami sebe zapřít a jít trnitou cestou vzhůru... měli byste jít na poušť a postit se a nejíst... tedy neměli byste krmit stádo svých sviní (vášní) zkrze smyslové prožívání, stádo upírů krvežíznivých co vás vede do propasti koloběhu zrozování a smrti. Takže stačí 40 dní zažívat ten žár a pnutí, chlad noci a tření vzdoru ve vás, abyste se s těmi démony vypořádali. Nejde tedy o žádnou poušť Saharu apod. Nejde o žádný půst hladovku tělesnou... prostě žádné takové prkotiny... které naopak o to více slouží vaší rozežranosti. A tom žáru, kdy se ke všemu stavíte bez soudu, bez užívání si příjemného a nepříjemného... kdy ke všemu co se jeví zaujímáte indeferentní stanovisko... což je něco jako stavění se na hranu žiletky... zjeví se vám šelma sama a bude vás pokoušet... abyste se obrátili zpět od zdroje a začali se klanět obrazům jako skutečnosti... Metody zde uvádět nebudu... stejně tak jako vysvětlovat všechna podobenství nebudu... Ale ten komu to aspoň trochu pálí, se jistě dovtípí co se tím myslí, že člověka zachrání jen půst a modlitba a že tak jak to pojali kněží a jiní postníci opírající se jen o prázdná slova a prázdnou potravu, či odrůda vegetariánská a jiná... nikam jinam než k zmnožení starostí a problémů spojených s ulpěním na formě a tělesnosti nevede.

Vy sami jste sedli na kdejaký koráb (nauka) s plachtami víry a naděje a hodláte přeplavat oceán smrti plný žraloků... v domnění že najdete nějaké lineární a logické řešení a tím získáte klid od své strastiplné existence na krásném ostrově... a tak není divu, že se divíte, když za vámi kráčí nad oceánem zrození a smrti ten, který umí poručit větrům (touhám, snům a přáním... jež napínají vaše plachty k plavbě) a bouřím (pocitům a emocím jež směr váš vytýčený ohrožují) aniž by se mu cokoliv stalo... ukázat vám, že to můžete dokázat taky, obrátit se a být jako pacholátka a zvířata, která žádná učení a víry nepotřebují a přesto hledí na tvář Otce v nebesích jako nesmrtelní. Ale vy to nedokážete ani když vám ten, který vás to chce naučit podá ruku. Spoléháte příliš na jeho přítomnost a tak nikdy nedospějete. Když se od vás obrátí, hned se začnete zpátky topit... o jak malé víry jste! Neznáte sami sebe, nevíte, že Bohové jste! Přesto i jako bohové zasnění musíte v něco věřit abyste se v tom snu nezbláznili... abyste byli racionální a mezi všemi nesvobodní a omezení. Malomocní a lazaři... co furt fňukají a před svatými obrazy, na které kdejaká moucha sere... v kostele klečí a modlí se, aby se vyhnuli soužení... trestu za své poklesky... jako by to tu někdo odpouštěl a soudil... jen vy sami... marně se snažíte nikdo vás neslyší... hrajete divadlo sami se sebou... a v bludném kruhu zakletí stále uvězněni za mřížemi svého strachu... leniví... sami si dojít nabrat vody (učení) Života věčného. A svěcená voda v církevním podání... to vám pomůže akorát tak jako placebo. Za těch pár století... tomu se nasadila koruna. To je tím že nikdo nebyl dost odvážný... a pilný přijít příčině vznikání svého utrpení na kloub. A tak se prodává jakési odpuštění od Boha... to je ale parodie. Jen by mě zajímalo, kde se pak kupuje prohřešení vůči Boha, a kdo na tom všem zde bohatne... a to "bohatství" mi rozhodně trnem v oku není tak jako poskvrňování nevinných.

Já je ta pravda, ta cesta a život věčný. Obraťte se k němu... ke zdroji sebe sama a najdete Boha... i Krista ve vás. Ten vás pak povede. Neboť království je ve vás, Kristus je ve vás, Bůh je ve vás... nemá žádnou podobu... až odhodíte všechny texty, až zlomíte si všechny berle, až postavíte se na své vlastní nohy... pak uvidíte, kde je ten pravý Bůh živých a pravý Kristus vítězných a povznesených. A že ty obrázky a všechno co napsali už apoštolové, je zcestné... protože oni do nebes nešli... a apoštolové taktéž nebyli lidé ale... to je těžké vám to všechno říct... vy na to všechno hledíte z pohledu vnějšího a omezeného... považujete symboly za skutečné věci... ve svém omezeném chápání tomu celému dáváte piktoreskní masku absurdia, jež je jen pro smích.

Kdybyste nebyli leniví, a kráčeli po cestě viděli byste co co znamená. Vnitřní intuice vám to ve správný čas vysvětlí... takhle můžete jen snít a věřit. A vám to stačí... pak pravím že už máte odměnu svou... a až budou sečteny dny vaše tady... zjistíte že jste prohloupili.

K probuzení ze snu nemůžete spoléhat na svou snovou mysl ani na svůj snový rozum ani na snového Ježíše ani na snového Boha a na jakékoliv cesty ve snu, protože jestliže jste furt lapeni v lineárním myšlení, tedy v zajetí klamu času a prostoru, nikdy nenajdete cestu ven, i kdyby jste nafoukli snovou realitu na miliardy světelných let jak v čase tak v prostoru. Samotný akt natažení si přitom nevyžádá ani mrknutí oka... ale prožívat ho můžete donekonečna. Až přestanete myslet tedy lineárně, pak uvidíte, že k probuzení není třeba žádného času ani prostoru ani přímky, techniky a mistrů... jen něco jako vypnutí nějakého vypínače co všechno to tvoří. A ten vás pak katapultuje do jiné roviny... vertikálně... kde uvidíte že je vše dávno dokonáno a bylo dokonáno a že vše je dokonalé a nedá se s tím nic dělat... a že cokoliv by se stalo v té minulé časoprostorové a lineární realitě... se ani nemůže dotknout toho co je nad ní. Tomu já říkám DOMOV.

Zničte jen tři základní věci... jestliže je tu někdo co něco pro něco dělá... jste v klamu... snaha... úsilí... napětí... víra... naděje... to vše vás vrhá zpět do lineárna... Vertikální cesta se uskuteční sama až sami sebe zastavíte na všech lineárních cestách... v čase i prostoru. V zajetí klamů, tedy vlastních představ a myšlenek... utvářejíce nespočet důvodů a pout... v běsivém davů spěchajíc v koloběhu zrození a smrti... neschopni vidět to jemné a těžko postřehnutelné jež jde proti proudu který vás smetl... Ó jak těžké je selhat sám před sebou... ani milióny životů promarněných ve zkoušení čehokoliv vás neodradí od lineárních cest a přijmutí své porážky... porážky vaší mysli, která nic neví jen si myslí že se nevzdá a nevzdá... příště to bude lepší... A těžko se smíří s tím, že nic jako osvícení pro ni neexistuje, že nic jako ráj pro ni neexistuje, že ona sama je svým bludem... jež sám sebe chce najít. Ona prostě potřebuje jen neodkladně vymyšlený problém... o kterém by mohla neodkladně přemýšlet...

A démon jež žije jen s jedné věci... a to z vytváření napětí ve vás... a to napětí může existovat jen pokud mu věnujete pozornost... a to napětí má vždy jeden charakter... začnete se nemít rádi, protože si myslíte, že vám něco chybí nebo něco přebývá. To je jedno co si myslíte... důležité je že vás to rozpolcuje k boji sama se sebou... a tak se světlo mění v temnotu. Cesta zpět je jen otočit se k sobě samému... a milovat se tak jak jste. Což zavání mnohým jako hřích... leč to je jediná oslava dokonalosti Otce. Satan jen našeptává, abyste se pohli a vydali na nějakou cestu v nějakém světě. Prostředků může ve vaší fantazii vytvořit a použít bezpočet. Proto je tak těžké se zastavit a do sebe sama ponořit a spočinout jen v blahu ze sebe sama jež je o to blaženější, čím méně o něj usilujete. Jakýkoliv akt, pohyb byť jen analýza mysli... to vše zase zničí...

Není na to technika, není na to metoda. Vše co jsem tady popsal, jsou jen cvičení abyste něco uviděli. Každý kdo se noří do sebe sama, sám je veden a tažen tím a je mu vše čímdál jasnější. Nalaďte se sami na sebe a již nic více není třeba... ale v praxi se to jeví, že je snazší dělat tisíc jiných věcí, než jen těšit se ze sebe sama, protože vaše mysl pracuje na principu, že je to hřích, krádež... že si věci musíte nejprve zasloužit... zkrátka je jako opice co pořád vytváří problém čistoty a nečistoty, jen aby upoutala vaši pozornost. Těžko vám to vysvětlovat jaké zbraně a triky se vyskytují... aby jste se snadno vymluvili a našli si důvod proč ne... pozorujte to... a uvidíte hada ve své celé kráse.

Beznadějný případ

***

Otázka : A co je podle tebe opravdu svaté?

Svaté je to co je nedotknutelné. Svatý obraz můžete klidně spálit, svěcenou vodu klidně zahodit, církev klidně zrušit a kostely klidně zbořit. Čím déle tady budou tím déle budou kalit lidem zrak a svádět je na zcestí. V tomhle se všechna zvířata člověku smějí, jaký je imbecil naivní a slepý. Až přestanete uctívat vlastní sny a naděje, pak přestanete i věřit v jejich naplnění. Neustále se obracíte k neskutečnému a klaníte se jevům jejichž vy sami jste zdrojem. Kdyby to celé nebylo pojištěno pojistkou trestů a odměn, nikoho by to nezajímalo. Kdyby každý byl šťastný... nikoho by to nezajímalo. Neumíte se modlit, protože vás to nikdo nenaučil, nebo spíš odnaučil když jste nebyli ještě vědomí si zákeřnosti která všude číhá. Nikdo vám nic neodpustí, protože není ani co... až se přestanete sami věznit můžete pak zdarma vejít. Jenže vy uctíváte to co není svaté. Pak vaše odměna je zjevná... jen naděje a víra v pohádky které jste si přikrášlili k ideálům svým.

Máte se obrátit ke zdroji... nikoliv čumět pořád na to co se vám jeví ve vědomí. Jděte ke zdroji sebe sama... stále hloub a hloub... až nic co se děje nenaruší ten proud... pak uvidíte to dokonalé. Uvidíte, že žádné tělo ani fyzično není... že ani nemůže být... že tu není nikdo kdo by umíral kdo by se rodil... Jenže vás drží jen smyslové slasti a zažívání a čím více mu holdujete tím více zabředáváte do fyzična a tím je vaše tělo skutečnější... vzdejte se požitků a tělo nebude potřeba... samo se rozplyne. Nelze však napínat dvě tětivy a sloužit dvěma pánům... Divím se co z toho máte... neznáte to bohatství co je zdarma vaše... a otročíte tu a trápíte kvůli takovým nicotinám... dřete se roky kvůli něčemu co během pár vteřin se může změnit v pravý opak... kdybyste to jen jednou zahlédli bude to jako blesk... který vás překřtí ohněm (změna)... Zatím si jen u oltáře stěžujete a prosíte abyste si mohli více užívat... jako by nějaký Bůh něco řídil, když on nemá zapotřebí nic řídit.. to co se děje je jen vaše... vaše dílo, a čím více tíhnete k nějakému stavu věcí, tím větší neštěstí pak zaživáte. Jste jen obchodníci... jež nenalezli perlu... ba ani ji nehledají... protože jim nikdo nemůže ukázat kde je... to se nedá ukázat, to se nedá vysvětlit... Je to jako na dálku po telefonu vysvětlovat někomu, kdo nerozumí ani slovu z vaší řeči jak se vlastně vaří polévka. Ale napovím vám když už jsem to nakousl... zapamatujte si velmi dobře tuhle metodu: Není podstatné to co je viděno (vnímáno, uvědomováno) ale dokonalé a svaté je to "vidění" samo. Vidění, tedy to co dává vzniknout šesti typům vědomí, tedy to, co vidí to co vidí oko, to co vidí to, co slyší ucho, to co vidí to co si myslí mysl atd.. To vidění je nad vším a do toho se jen nořte a uvidíte... a je uplně jedno co se v té chvíli kde jeví... až se na to co je nade vším naladíte... tedy odpoutáním pozornosti od všech obrazů ve vědomích... tedy od všech typů vědomí... pak k vám samo přijde království nebeské...

Svým způsobem je mi vás líto... že se stále placatíte v chudobě... jež nikdo nikdy neodmění... a přitom netušíte jaké bohatsví máte zdarma přímo pod nosem! Králové jste... domovem jsou vám bezedná nebesa... a vy se přesto modlíte k nějakému Bohu, aby vás přijal po nějaké smrti do rajské zahrady, kdy by vaše prasátka co v sobě máte mohly chrochtat jen blahem.

***

Otázka : Otázkou je co se s tím dá dělat? Ježíš přece dal i řešení.

Pokud Ježíš dal řešení, tak já jsem čínský mandarín. Řešení se dává tam kde je nějaký problém... a Ježíš vám jen říkal, že svůj problém si utváříte sami... takže dávat vám nějaký návod nebo řešení... to je jako vdechovat vašemu problému život... žádné otázky, žádné naslouchání... žádné přemýšlení... ať je reakcí na každé vaše hnutí jen ticho a brzy bude po problému. Kdybyste byli sami... už dávno byste na to přišli... ale komunikace... má za následek že se můžete bavit... a společně diskutovat a vymýšlet další a další problémy... zvířata jsou naštěstí od tohoto osvobozena... nepřemýšlejí o problémech... protože žádné oko, ucho, ani nos problém nikde nezaznamenávají... a tento hardware má každý... jen člověk chytnul zavirovaný software dobrého a zlého... a touha a pýcha utvářejí jeho problém... a hledá-li z tohoto popudu řešení... nikdy neuspěje. Až začne opravdu hledat, tedy nebloudit od jednoho k druhému, pak možná najde... ale zajímavější je se mást.

***

Otázka : Jaký mám mít tedy názor na existenci Boha?

Ať už jsou názory na existenci Boha jakékoliv, mohou se opírat jen o smyslové vnímání... je to jako se přít o to, zda-li obraz v zrcadle je realita nebo ne... takže vaše názory se Boha nikdy nedotknou, a vy i kdybyste tvrdili že je, nebo že není... stále jste mimo mísu.

A tak se klaníte a uctíváte a jen modlíte tomu co si sami v sobě utváříte a jemuž propůjčujete moc... a ono to funguje... jen tím sloužíte Otci lži. Protože vše co je utvářeno nemůže být skutečným Bohem... tak jako když se vám zdá sen... nikdy v tom snu nenarazíte na mozek, kterému se sen zdá. A to tam můžete potkat mnoho andělů a Bohů, i mistrů i ďáblů... stokrát chytřejších než vy... a můžete tam umřít a stokrát se narodit... zakoušet vše co je možné a cestovat milióny světelných let aniž byste se někam dostali a věřit a čekat na spasitele, který vás ze smyslového neštěstí dostane jen do ráje smyslového štěstí. Stále se pohybujete jen v zrnku časoprostoru jež je definováno jen jednoduchým vzorcem, a které z vnějšího pohledu není větší než zrnko máku... ale pro vás je to vesmír nekonečný...

Jak vám mohu něco říct, jak vám mohu něco sdělit? Ve své ubohosti zmůžete se jen na víru v něco tak fádního jako je Bůh nebo láska... modly a sny hlavní pilíře a pouta... největší překážky kterým se nikdy nebudete chtít postavit. Celá vaše psyché stojí tak akorát na jedné noze kuřecí, a stačí slabounký závan toho co je nepředvídatelné a smysly neuchopitelné a zbortí se vám všechno do základu... Nikdo z vás neví co vlastně chce, a co by měl dělat ani to co by bylo správné... nevíte vůbec nic... jediné co můžete je pouze si něco myslet. A byste si dali moc... měníte váš omezený svět k obrazu vašich omezených představ... abyste mohli být ještě lépe a dokonaleji omezení.

Beznadějný případ