Po dlouhé době jsem se konečně dostal k tomu něco napsat. Tím že chodím do práce a žiju sám, nemám už tolik času jako dřív, když jsem byl pořád doma. Takže všechen můj čas volný se přesunul jen na nedělní dopoledne... a to ještě pokud nejsem v práci... a většinou ho vyplnilo napravování restů a odpovídání na otázky lidí i se 14 denním zpožděním. Zbytek času jsem věnoval odpočívání a cvičení. Když jsem se snažil si třeba vzít PC do práce abych o přestávce polední mohl něco z restů vyřídit... tak zas kluci, když viděli že mám PC, chtěli hned abych jim tam pustil nějaké jejich DVD s erotikou. A protože jich byla většina, většinou jsem raději ustoupil, protože bych skrze jejich ustavičné naléhání a argumentování... v klidu nic stejně nenapsal. To je jako s alkoholikem... co má žízeň a nemá peníze... nezbavíte se ho jen tak snadno... a je schopen použít veškerých metod, aby vás přesvědčil. A tak se kluci koukali a já si mohl v klidu aspoň odpočinout, protože když se všichni dívají... nevyhrává u každé skříňky na plné pecky rádio s odlišně vylazenou stanicí, přestože oni sami ho neposlouchají nýbrž únavou spí s ním u ucha se sluchátky volně pohozenými vedle... asi aby se podělili o hluk. Nechápu... ale co nadělám... ticho nevyrobím žádnou elektronikou... A oni přesně poslouchají takový ten styl, který mi připadá jako narvat co nejvíce nespokojenosti a frustrace do co nejkratšího časového úseku. Ostatně v poslední době nemůžu poslouchat nic... protože všechno mi přijde násilné a nedokonalé... Nic se nevyrovná přirozeným zvukům... raději poslouchám ruch ulice než hudbu... a je jedno jakou... ruch je život... hudba je umělina a kord ta relaxační... připadá mi strašně chemická a autor snaživý... komerční. Stejně všechna hudba zpívá o trápení, starostech a utrpení... a čím více tím se lépe prodává.

Dost věcí se za ty dva měsíce co jsem se věnoval cvičení prokrystalizovalo... Když říkám cvičení... mám tím na mysli cvičení v jakékoliv situaci. Protože ať se děje co se děje... uvnitř nebo v ně... vše se dá použít... a když je člověk všímavý... zjistí... že to co se děje... mu ukazuje jeho slabiny. Stačí být trošku všímavější... a nebo poctivě pracovat a obzor se vám rozšíří a mnoho příčin a bludných kruhů můžete pak rozplésti.

Rád bych ještě zdůraznil, že cvičení které aplikuji spočívá v tom nebýt vtahován do prožívání... ale přesouvání se stále do role indiferentního pozorovatele všeho... A to je jako tahání kočky za ocas či trnitá cesta. Jako bych byl proti sobě samému... a bojoval s tisícem démonů snažících mě spoutat či přeprat. V praxi to vypadá tak... že je mnohem snazší dělat tisíc jiných věcí, než nezaujímat k ničemu žádné osobní stanovisko... prostě nechat vše být a nořit se do svobody... Nejhorší je zvrátit kolo setrvačníku roztáčené vašimi zálibami a zvyky... vším co je vám přijemné i tím co je vám nepříjemné... a obrátit se proti proudu, zapřít sebe sama... překonat odpor a obrátit se ke zdroji... tedy ke světlu jež dává všemu tvar a podobu... a tedy k sobě samému.

Pak uvidíte... kdo za vším tím je... Uvidíte... že nic z tohoto světa není ani dobré ani zlé, ani příjemné ani nepříjemné... že tohle všechno jste těm jevům propůjčovali vy sami... opírajíce se o své vášně a lpění na nich. Takže pak jasně vidíte, že to že nějaká žena je krásná... a jiná není je jen váš sen.... váš sebeklam. Skončete s klamy a staňte se svobodní.

Pokud tvrdíte, že vedle někoho se cítíte příjemně... že vám něco strašně moc chybí a strašně se vám po tom stýská a že bez toho nemůžete být a že to a to musíte mít... zkrátka že jste do toho zamilovaní... a vůči tomu bezmocní... pak jste mě nepochopili... a jelikož nemáte ani vnitřní sílu ani odvahu podívat se tomu pod pokličku... protože už to samo pátrání se vám bude jevit jako zbytečné se okrádání o příjemné... a raději budete tvořit v sobě nové a další objekty hodnější pozornosti, než abyste pomalu odhalovali pravdu o sobě samých a o všem co se vám zdá ve vědomí, pak se nedivte, že s vámi nehodlám ztrácet čas.

Jsem si vědom toho, že do takového sebezapírání a proti proudu jití se nebude chtít nikomu jíti. Neboť jsem za těch pár let co tyhle stránky provozuji nenarazil na nikoho dostatečně pozorného a všímavého snažícího se přijít na kloub sobě samému a objevit všechny příčiny svého trápení... natož mít sílu soustředění ať se děje co se děje... skoncovat s nimi.

Proto nyní změním styl psaní... již nebudu se snažit cokoliv vysvětlit... a nebudu se s nikým zdržovat. Nechce-li jít nikdo se mnou dál, půjdu sám. Tady bych se učekal... v mém věku jste už všichni řádně zabředlí a uvěznění ve svých doupátkách plných potřeb a starostí... že byste neměli ani na nic jiného čas... a mě to táhne nyní silně... Ale nedivím se vám... neviděli jste co můžete mít zdarma... když se odpoutáte vnitřně od prožívání a vyvážete ze světa. Ale ne jen jako, zvnějšku pro obdiv ostatních... ale skrytě, vnitřně... tak že nikdo nic nepozná... zůstanete ve světě, ale již jen jako jeho pozorovatel... tedy svůj pozorovatel.

Když budete poctiví a pilní... když obrátíte pozornost ke zdroji... tedy ne k tomu co se děje... a udržíte ji tím směrem... brzy se vše začne měnit...

Vzpomínejte... co se kdy stalo či se děje... stále a v každém okamžiku je tu jedna věc... Ať trpíte... nebo ať se rozplýváte v orgasmu... ať pláčete nebo skuhráte... ať se rozčilujete nebo se smějete... ať jdete, ležíte, nebo ať pracujete či běžíte z plných sil... ať jste unavení nebo radostní... Stále je tu jedna věc a ta se nemění... NAJDĚTE JI a buďte ji věrni. Když obrátíte pozornost na ni samotnou ať se děje co se děje a udržíte ji, překonáte pány tohoto světa a naleznete svobodu širou jako nebesa. Po pár minutách aplikace této metody... pookřejete duševně a zjistíte... že ani nezáleží na tom co se děje... tam někde... vy se těšíte z toho, že neztrácíte světlo a nedáváte život tomu co vás má trápit... odvracíte se od stínů ke světlu... ke zdroji k sobě samému... Protože to co se nemění a je tu stále... to je to nezrozené a věčné. Jste to vy sami... čirá pozornost... jež nemusí prožívat nic... NEMUSÍ... Může se těšit a naplňovat jen sama sebou... jen tím že je a je nedotknutelná.

Bez ní by žádný Bůh nebyl mocný.... bez ní by žádný Satan neexistoval... Je to jako se vracet domů... čím blíže jste, tím nádhernější to je... nic se tomu nevyrovná... sedět na vrcholku hory tak sebejistí a přitom bez síly... jen s tím poznáním... Pak vše co se děje je jen bonusem, který už není třeba... Nic není třeba... nic už není třeba... nic k ničemu není třeba... To je to dokonalé perpentum mobile, jež je nosičem i divákem i zařízením... jež jediné samo sebe může neustále uspokojovat jen samo sebou... A do toho se stačí jen ponořit... Je to tak přirozené... být spokojený a šťastný... byť na hromadě výkalů... králem v hadrech roztrhaných a cedulí kašpara na krku od posměváčků... a být ostudou v očích matek, jež poučují své děti... přesto nic z tohoto světa nedokáže vrhnout stín na tu čirost... nechápete a nepochopíte...

Už jen kdybyste zašli za tělesnost... a viděli tu bezmeznost... nikdy byste už nebyli stejní... Překonejte i chtění toho dosáhnout... neboť i to chtění je něčím viděné... a co to je? Tomu už chtění není třeba... stále je třeba být bdělý... pak už to bude jednoduché... ba být nebdělý se bude jevit těžké a zbytečné... Protože jakmile to poznáte... už vás nic v tomto světě nebude moci nadchnout... nic spoutat... Měl jsem tu smůlu, že jsem to viděl... nemohu se tedy vrátit... most je už spálený a když víte co je tím co se vám jeví pak to těžko přijmete jako skutečné... Když jste byli za okem i za uchem, za tělem... a viděli jste že nejsou žádná těla, ani žádné obrazy ani žádné zvuky... a přesto tu bylo něco, že vás to jen naplňovalo... samo od sebe tak, že by jste se smáli, kdyby vám někdo řekl, jestli by se vám po něčem z toho všeho předtím vnímaného stýskalo... Všechno ztratí lesk... i koníčky, partnerky... jen ticho ho neztrácí, protože je démony neviditelné, nevnímatelné, neuchopitelné... Je to tajemné... a sám nemůžu ani pochopit to jak to může fungovat... jakto, že žádné ucho neexistuje a sám zvuk se slyší... a nejen že se slyší, ale i sám sebe vytváří a to všechno na platformě pozornosti... bez příkonu, bez výkonu... Jeví se mi to jako bych se ve snu snažil vypátrat odkud se bere jeho audio video a pocíťo... a na jakém nosiči je zaznamenáno a v jakém zařízení přehráváno a na čem reprodukováno... a pokud namítnete, že přece v mozku... pak jste mě zase nepochopili...

Každý kdo se namočí do toho, ten již nemůže uctívat to co vidí... ikdyby to bylo sebesvatější... žádné vjemy... nejsou stálé... a když se jim nevěnuje pozornost jsou prázdné...

V podstatě jsou tři základní techniky... první se soustředí na ničení osoby, druhá na ničení jakékoliv vazby mezi pozorovatelem a pozorovaným vnímané jako prožívání, a třetí na obrácení pozornosti ke zdroji jí samotné... Nebo si můžete zahrát na nečinného... pokud na to máte a uvidíte to všechno hned...

Člověk má pak dojem, ale ten je zase mylný, že je něco jako optický kabel otevřený... a jím protéká zvuk, obraz a přesto ví, že neexistuje žádný zvuk, žádný obraz jež by byl schopen zničit samotný kabel. Tak stejné je to i v této realitě... nic se nemůže dotknout pozornosti... jen se otočte od stínů ke světlu... je třeba jen překonat své omezení... Pro toho kdo viděl už to nebude tak strašné a šílené... bude vědět oč jde i jak pracovat. Už nikdy nespadne dolů, do úplné imbecility.

Tohle je práce, která není pro pecivály a sběrače filozofického učení, toto je dřina, kterou nikdo za vás neudělá...

Možná že tyhle stránky celé smažu, protože z mého pohledu stejně nejsou k ničemu třeba. Možná se to některým nebude líbit, ale mě těší nejvíce, když si mě nikdo nevšímá. Nechci být "viděn" jako někdo jiný. Pro mě je největším uspokojením být neviditelným. A taky mi zbyde více času na jiné věci, než sedět u PC kvůli lenivosti jiných. A nedělám to naschvál... je to jako oheň co vyhasíná... tak to říkám předem...

Beznadějný případ