Emancipované marcipanové panenky zdejší dnes trošku předkožku mou necháme spát a koukneme se do díry temné a hluboké... slizké, nenasytné a k tomu ještě neuspokojitelné. Též trošku podráždíme silikonové bradavice a zmalované čarodějnice létající vysoko na nejvýkonnějších strojích, a pestrobarevné stěhovavé slepice sedící převážně na zlatonosných vejcích... kdákající na všechny ptáky plným potenciálem své decibility. Dnes bude tedy řeč o líhni mužských starostí... o kozatém telátku v jeho prasátku... o kukačce v jeho vlastním hnízdě.

Nedávno stalo se mi to, že splnil se mi můj sen. Prožil jsem si konečně sex jako žena. Na jisté úrovni přesunul jsem se do těla Evy a z jejího žebra vytvořil teprve svého Adama. A hopli jsme na to... a co jsem zjistil bylo pro mě šokující... tušil jsem to... ale že to bude až tak nespravedlivé... to mě ani ve snu nenapadlo. Hned jakmile jsem tohle zjistil, šel jsem za stavitelem s urgentní vyčítavou žádostí o vysvětlení. Dostalo se mi odpovědi, že tenkrát v tom ráji ta Eva pojedla z toho jablka jako první a to tak, že na Adama zbyl již jen zcela nevýživný ohryzek... který by mu ani nenabídla, kdyby si neuvědomila, že v tom pekle zažívání dobrého a zlého by pak byla úplně sama... chudinka...

Ach muži muži... kdybyste jen věděli jak jste byli podvedeni... vy se snažíte vysilujete a ztrácíte a žena nedělá nic a ještě má z toho tolik... tolik a tak dlouho... po celou dobu... a i po ní, a vy jenom pár sekund a pak díra chudoby... To co muži vnímají teprve těsně před orgasmem a jen v oblasti penisu, to žena vnímá již od začátku a ještě v celém těle... A tak žasnu... že stvoření, které by mělo být vděčné muži za to co jí dává a sloužit mu v oddanosti... už kvůli Evině zlomyslnosti... tak toto stvoření ho komanduje a využívá ve všech oblastech... a až do jeho smrti. A to se prožívá při sexu má i vliv na to jak se vyvádí kvůli nevěře... muž to má jednodušší... pošle mlčky nevěrnou ženu pryč, protože o moc nepřichází... ale žena ta to nemá tak lehké... přichází o hodně a ještě závidí, že to hodně dostala jiná... proto vyvádí vždy víc...

Obdivuji moudrost mužů u východních národů, která se jistě opírá o podobné zjištění nespravedlnosti, o moudrost, která stanovila pravidla fair-play mezi pohlavími. Neboť tím, Eva která sežrala téměř celé jablko... získala tak klíč k velké slasti, tak ať se neprotiví... že s tím souvisí život v pokorné službě a nikoliv diktátorské vládě. Proto je v jejím zájmu, aby byla ve své pomatenosti zavalena všemi pocity usměrňována rozumným mužem, aby nezvlčila a nevytvořila chaos... To s ní cloumají (tancují) všichni ďáblové... a pocity se jí mění rychleji než vteřinová ručička ukazuje. A tak zatím co muži stačí ke spokojenosti tak málo... žena té i kdyby patřil celý svět... nebude spokojená a bude prskat na všechny strany. Proto říkám, že žena je orchestr o tisících nástrojích... ale chybí ji jen jedna nepatrná ladička schopna udat základní tón, aby se vyladila... někdy docela žasnu nad tím, jak ony samy se sebou dokážou vydržet!

Když se dnes podívám na ženy... je mi do pláče... jediné co v jejich očích vidím... je malá jiskřička naděje, že je někdo někdy zbaví všech těch pochybností, že je vyladí... definuje její zmatenosti mantinely. Východní národy tím, že drží ženu na řetězu... tedy hlavně drží na uzdě její rozežranost... jí a její kráse prokazují nesmírnou službu. A tamní ženy jsou spokojené... vnitřně naplněné... jinými slovy mají klid samy od sebe... vědí co mají dělat a co je správné... A opět preferuji moudrost východních mužů... ženy smí ukazovat jen oči... to se pak vybírá neomylně... a pokud žena láká muže na něco jiného... je považována za kurvu... Ale zde? Zdejší ženy zvlčily... zvrátily se proti sobě i Bohu... možná bude otázkou času, kdy prostituci budou dělat převážně muži a ženy budou mít své harémy plné hřebců... leč nebudou dosahovat orgasmu... svět pak bude v exotickém chaosu... stačí se podívat jen v práci na šatny mužů a žen... mezi muži panuje pohoda... a mezi ženami furt konkurence... vjíždějí si do vlasů i pro pár haléřů ve výplatě... a dovedete si představit světovou politiku plnou takových haštěřivých, intrikářských a pomstichtivých stvoření? Ale to už se děje... už od jisté doby vládne v politice a hodpodářství žena se svými intrikami... ovlivňující doma nenápadně intrikami muže mocné... i prezident má totiž doma ženu, která jej kdykoliv může ovlivnit. Není divu, že muži, kteří skutečně něco dokázali, nebyli většinou ženatí. Kristus by nikdy nemohl jít na kříž... protože by mu to žena rozmluvila, aby nemusela sama na svou rozežranost makat. Už za dob Adama a Evy... Samsona a Dalily.... atd. je základní touhou ženy touha po moci... proto ji přitahují především slavní a mocní... na kráse nezáleží... závist, pomluvy a intriky... a je to v kufru... muž je mnohem čestnější. Který muž může mít jistotu, že ho žena skutečně miluje? Žádný... znám případy kdy obětavý muž vydělával v zahraničí, aby se jako rodina měli dobře... vrátil se... bnyt prodaný, konto čisté a žena fuč.

Žena je už nepaměti stvoření využívající lsti... k tomu aby někoho přivábila k tomu aby jej využívala. Předstíráním slabostí a ostýchavosti... rychle se dostane k domácímu rozpočtu a k rozhodujícímu slovu... Jinak by muž neměl klid. Snažíce se zamaskovat svou vlastní ubohost, používá šaty, barvy, vůně a jiné věci, aby si jí někdo všiml... učí se kouřit, sprostě mluvit, proniká do hospod, aby tam zjistila co muži obdivují... Dnes muži nemají klid ani v hospodě... ženy tam naslouchají co jak a kdy a podle toho vyvíjejí nové strategie a kují nové intriky. Muži vynálezají cokoliv, aby před ženou utekli... sporty, rychlá auta, letadla, rybářské pruty... a ženy vynálezají zase vynálezy aby mohli mít více času na čerpání inspirace jak je komandovat... myčky, pračky, vysavače, pokojské, chůvy... Zkuste si všimnout kolik procent výroby je především pro ženské požadavky... sorry... pro rodinné požadavky. Muži makají vyrábějí a žena jen užívá... je to žena kdo mermomoci chce dítě a muž, který musí pak platit alimenty.

No a tak když vidím nějakou holku, a řeknu ji ahoj... tak se na mě obrátí popelnicový butik spolu s místním železářstvím s jemně doladěnými detaily pokoutného lakýrnictví a z úst plných kouře... ukrytých za oponou z voňavých dredů... se vyvalí... "Baník pičo!" A já jsem hned unešen a dojat... padám dojetím k jejím nohám... že právě takovou ženu chci vedle sebe mít až do smrti.

Zkrátka... vše co podnikl muž, aby se zbavil ženy... ať už si něco propíchnul, nebo na sebe nechal něco vytetovat, nebo utekl do hospod, ujel na harleji, dal se z dechovek na individuální rap a na metal... tak to vše kopíruje žena, aby ho dostihla a byla pro něho zajímavá. Ikdyž se to děje na podvědomé úrovni a dneska se nad tím nikdo nezamýšlí... důvody toho pramení uvnitř... A tak je mi moc líto žen, že se tak ničí... a jdou samy proti sobě... a odměnou jim budou nemoci ženských orgánů... Nechápou, že muž před nimi uniká né kvůli vnějším projevům, ale kvůli její vnitřní kvalitě. A místo, aby se ženy vrátily k sobě samé a staly se opět obětavými partnery v životě na které se dá spolehnout... tak se staly mužům pouze konkurencí... a tak začala válka... a to je fiaskem... duchovním fiaskem... kdy jedno pohlaví druhé nesnáší... ale nemůže bez spojení s ním být... oproti minulosti má teď žena plno prostředků... předtím ji stačila k světové revoluci jen obětavost a pracovitost... aby byla nepostradatelná... a dneska ji nestačí ani prezidentské křeslo, aby ji muž miloval a potřeboval tak jako dřív.

Ale také obdivuji ženy v jejich píli a vynalézavosti v tom jak se vetřít mezi muže. Žena si myslí, že muž si ji všimne, když se mu vyrovná... myslí si, že když bude jako muž... tak s ní její partner bude tak rád jako s jejími kamarády... žárlí... a tak žena sleduje fotbal a hokej... řídí auto, závodí, dokazuje, bojuje... dokonce vstupuje i do armády... do vesmíru... je to komické a smutné. Žena si to neuvědomuje... ale je to jasně vidět... všude... a ona doplácí a doplácí... a mstí se... a bludném kruhu zmateném neví už co by vyváděla... A tak se ničí... vnitřně se ničí... stále o sobě pochybuje, proto říkám že to bude fiasko.

Muži nepotřebují, ženu co se chová jako jejich kamarád... hledají úplně něco jiného... Hledají domov... přístav... proto jich čím dál více zůstává u matky... než aby se oženili... Nevím která potvora... to vymyslela... muselo to být nějaké ego... že být obětavá a starostlivá je ponižující. A přesto kdo by to uměl lépe než ženy? Copak to není naplňující? Vidět, že jste potřebné, že díky vaším rukám domov vzkvétá? Ale vy si nedáte říct, stáváte se hrubší a hrubší až diktátorské... a pak se divíte, že muž raději než by byl s vámi utíká ke koníčkům, k práci a do hospod za kamarády... protože utrpení stmeluje a alkohol umožňuje zapomenout... a muži co do hospod nechodí se učí, žehlit, prát a vařit... aby se dokázali o sebe postarat a žít v klidu. Kdyby jim šlo jen o postavu a sex, je pro ně levnější sehnat si milenku... což je dnes díky ukrajinkám a nemajetným studentkám alternativa se spoustou výhod... než žít s někým takovým nespokojeným...

Proto ženy neničte se. Jste jako květy... a jestliže sami se sebou bojujete, pak v tomto světě na co bych se měl podívat, aby mi zjihlo srdce... jakou krásu objevit? Co mám obdivovat, před čím pokleknout? Vždyť vy na své vnitřní kráse nemusíte vůbec pracovat, jen odložte tu hnusnou masku a staňte se slabé a bezbranné... nešiřte kolem sebe hrubost, pomluvy, intriky, voňavky, klapot podpadků, a cigaretový kouř... ale odevzdejte se... nebojujte, ale přijímejte... protože přijímání vás očišťuje a naplňuje... a práce šlechtí... až budete čisté a jasné tak že i ptáci se nebudou bát zobat z vaší ruky... pak vám bude klečet celý svět u nohou... I King Konga odzbrojila jemnost a křehkost a ovládla ho slabost!

A já vám pravím, že ženu krásnou lze vidět tak jako vyrůstá slunečnice na poli kopřiv... a i kdyby ty kopřivy používaly všechny možné strategie moderní kosmeticko provokačního průmyslu... budou o to více k smíchu. Já svým okem však vidím všechny ženy jako krásné... resp. nedokážu poznat krásu od ošklivosti... ošklivé je vše to co nejste vy... vidím mnohdy jen tu slunečnici ve vás... a zapomenu zcela na vaše kopřivy... a jak tak v rouše Adamově za vámi běžím... slušně se spálím... Mé spálení je však způsobeno tím, že vám moje otevřenost ublížila... protože mi nejde o vaše tělo... ale o vás celé... pokud nejste schopné zapomenout na sebe, pokud si necháváte v lásce nebo v sexu pro sebe... bude to semelejkum žahalis... protože zradíte vše... A tak jsem jen hledal ženu se kterou mohu jít v citu za tělo... ale našel jsem jen sobecké ženy... a co mě dostalo... že jsou v sexu sobečtější než muži, ikdyž si na to furt u mužů stěžují... jsou to ony kdo spěchají urvat to co nejdřív... chápu to... při každé skvělé příležitosti... když se jim někdo pečlivě věnuje... tak se úplně promění... v nenasytu a diktátora.

Ženy! Nesoutěžte se mnou... protože prohrajete... já chci vás celé... a pokud se samy sebe nezřeknete... budete zakoušet své vlastní trápení. A tak zdejším ženám radím, ať se mi vyhnou neboť jsem nebezpečný. Má nebezpečnost však netkví v síle... Myslím to upřímně, pokud si se mnou něco začnete nenajdete pak už klidu... nikoliv ode mě, ale... řeknu vám to takhle... Pokud mě necháte vstoupit... ocitnete se nahé avšak nahé samy před sebou... a nepůjde to už nikdy ničím schovat... Já vám dám na hlavu korunu královny... a ona vás začne pálit pokud jste nečistého srdce... ale zároveň od té doby budete vědět jaké to je být královnou... Takže pokud ji odhodíte... těžko pak najdete někoho kdo vám ji kdy vrátí... a i kdyby vám složil nějaký muž všechny poklady tohoto světa k nohám... nebudete královnou... nýbrž pouhou jeho trofejí... a pokud ji neodhodíte... bude vám dost horko z vás samých... protože já jsem oheň a led... ten jenž opilý jest svou ozvěnou... jako ladič ladiček a snaha květů se rozvinout... zjevený v tichu za sluncem...

Beznadějný případ

***

Žena A : Nevíš nic o tom, jak to ty ženy prožívají, jak jsem to prožívala já s tebou - jako maximální otevřenost - svobodu!

Beznadějný případ : Samozřejmě... neboť mě může mít každá, a proto nemám žádnou cenu... když ženy potřebovaly... dal jsem jim všechno co jsem jim viděl na očích... a když jsem potřeboval já jen malinko... vysmály se mi...

Žena A : A nevíš nic o tom, jak moc jsem to oplakala, náš nucený rozchod, odchod z oné max. otevřenosti, svobody, protože naše místo každého z nás je někde jinde...

Beznadějný případ : Ty jsi si vzala jen to co jsi si byla schopna vzít... dal jsem ti svobodu v braní... obyčejně dávám víc a líp... protože fyzická rovina je dosti omezená... Mé srdce je dnes tak otevřené, že bych klidně mohl dělat i citového prostituta a přitom zůstat nedotčený. Ale ženy jsou zrádné... neúpřimné... tvrdí mi že se mnou chtějí žít a jak mě milují... a pak to za týden změní... a utíkají zpátky k tomu na co si v mé náruči tolik stěžovaly. Jen v jednom případě... to bylo upřímné... dali jsme si něhy kolik jsem oba unesli... a bylo to obohacující. Duchovní spolupráce... Jenže když mě ženy nechají vytvořit pouto... pak vše co v sobě k nim stvořím a není to přijato... mě ničí! Nemám milióny, ale viděl jsem již několikrát slzu spokojenosti v oku ženy...

Žena A : Miluj a neočekávej. Dávej. To je vše.

Beznadějný případ : V tom jste v drtivé většině stejné. Jen byste braly a očekávaly, a když máte dát... vysmíváte se. A jste to právě vy kdo kvůli tomu nejvíce vyvádí... hlavně když se miluje a dává jinde... než vám. NECHÁPETE MĚ! Nemůžu dávat to co není přijímáno! Kolikrát jsem to už slyšel... že to nemůžete přijmout... kolikrát se to už stalo... že jakmile se do vás zamiluji... opustíte mě. A to asi za odměnu, že jsem neměl to srdce, když jste mě prý tak strašně milovaly nechat tu vaši lásku nenaplněnou! Neumím milovat míň... neumím ... a když miluji... jsem odháněn... nejste na to zvyklé, máte pocit, že si to nezasloužíte... jen když jste v depresi... jen tehdy ji přijmete... a já to cítím... kdy je to přijímáno a kdy se to vrací, aby mě to ničilo... a vzdálenost na to nehraje roli! A na vině je vaše neupřímnost! Nevadí mi že jsem děvka z nouze dobrá... hlavně když energie co ve mně vznikne... může plynout k cíli... Ale někdy vaše ješitnost... a strach... potvůrky co máte na sobě... postaví zdi... a na jedné úrovni po tom toužíte a druhá po mě vyjíždí...

Žena A : Jsi jak kňučící štěně, které odstavili od matky fenky a zároveň ti ukázali "dospělácký" svět.

Beznadějný případ : Ano tak nějak to je... jenže nemám zájem o dospělácký svět plný zrady intrik a falše.

Žena A : Nejhorší je sebelítost, je to jako tlustá černá deka, která tě překryje, kterou se sám vědomě přikryváš, abys nemusel vidět!

Beznadějný případ : Ať se lituji nebo nenávidím... to už nemá teď na nic vliv... ničím umělým si nepomůžu... protože vidím podstatu toho konání i směr kam vede... proto jsem opuštěný... a není z toho úniku. I kdybych byl obklopen tisícerem nejkrásnějších žen tohoto světa a ty by mi chtěly sloužit k rozptýlení... ani o zrnko toto opuštění nezmenší. Neboť já jdu zpět... za ztrátou a vy vpřed za ziskem. Kdo se mnou vydrží?

Žena A : Ty totiž nejsi vůbec otevřený tomu, co je, Lásce, Bohu, ale jen tvá individuální osůbka se cítí být otevřená, chce dávat, chce brát, plná očekávání, nadržená dáváním, toužící po souznění, naplnění, ale skutek utekl.

Beznadějný případ : Přesně tak se všechny chováte... jako spráskaní psi kňučíte u dveří mého srdce... a já vám dám bez řečí dle svého nejlepšího svědomí a umění vše co potřebujete... společnost, porozumění, útěchu a něhu... že vrníte blahem jako kočky... a když mě je občas ouvej... a zkusím zaťukat na vaše dvířka a dostane se mi výsměch... prskání a šrám tlapkou do tváře... I našly se některé, které mě i odbyly nějakým tím umělým slovem, a směšným obětím, které studilo víc než antarktida... Nestojím o faleš... nedá se to podvést... já vám dávál vždy čistý originál...

Žena B : Když jsem tě vyhodila... tak jsem jen zkoušela jestli mě miluješ... a ty jsi odešel a mě jsi opustil!

Beznadějný případ : A můžete mi laskavě definovat kde se pohybujete? Co je pro vás žárlivost a co důkaz lásky? Když vám dá člověk svobodu, tak si vás málo všímá, když si vás člověk všímá, tak se cítíte vězněné... Ale hlavně je to vždy chlap kdo je sobec... viďte... Asi se odstěhuju na jih... kde lze najít skutečnou partnerku... Kolikrát jsem pro vás otevřel bránu, že můžete odevzdat vše co vás tíží a vejít za mnou do ticha... ale vy jste na to zareagovaly pouze postavením hradeb a bojíte se mě... nebo spíš se mně bojí to co vás ovládá... Já obyčejně mám v pravé ruce kvetoucí květinu... pokud jste schopny mě vidět... Já nejsem dobyvatel... protože nehledám lásku o kterou musím žebrat... já jsem král... a ne každá se nestydí pozvat mě dovnitř... Zkrze mě květina cítí jak voní... zkrze mne vidíte jak jste čisté uvnitř... vše vyplave na povrch... proto je lepší postavit silné hradby... a zvolit jistotu stereotypní automatické polovičatosti...

Nikdo mě nedokázal přijmout... a proto hledám svou pravou Mámu. Potkal jsem už spousty žen... ale všechny jsou chladné a zrádné... Jsem opuštěný a jsem slabý... a nemám za co bych se styděl... těžko vám to vysvětlit... nastavuji své slabiny... ať to dlouho netrvá, Cítím a vím, že musím být ještě slabší... bezbranný... a je mi jasné že toho hned všichni využívají, aby mě pro svůj piedestal rvaly na kusy a smáli se mi... byl jsem muž, byl jsem žena, byl jsem máma a teď jsem dítě... kdy už si pro mě přijdeš Mami, a sejmeš se mě všechno to trápení. Brečím tady, už od šesté hodiny... uvězněn v temnotách, stýská se mi po tvém objetí, po tvém prsu... po tvém lůnu... vem si mě zpět... Opustil jsem domov kvůli nářku zrádného srdce lidského, jenž mě tolik milovalo... nechtěl jsem aby se trápilo... a tak jsem zradil tebe Mami... a dveře zpět se mi zavřely... odpusť... chci domů kde květy nikdy nevadnou a kde slunce nikdy nezapadá...

Žena C : Jsi ufňukaný a ukřivděný chudáček, který je nasraný, protože se s tímto životem nedokáže uspokojit :) Moc jsem se nasmála při čtení tvých výlevů.

Beznadějný případ : Ukaž slabost... a hyeny se na tebe vrhnou. A ti ubozí se ti vysmějí... Co... co vás ženy tak irituje na tom, že nesmím být slabý? Vysmíváte se mi, když trpím, nadáváte mi za neschopnost? Já nejsem robot... neustále vycházející vstříct vaším potřebám... jsem člověk... Jste hloupí... hrající si na silné. Vysmívající se slabostem, neboť v žádné duchovní knize není místo pro slabost... všichni jsou hrdinové... jinak by nemohli být mistry... a mě nejde o to být mistr, ale poznat sám sebe a svět. A vy mě nemůžete urazit... nemůžete mě zesměšnit... nemůžete mě ponížit... Pláču... tak pláču... trpím tak trpím... stýská se mi.. tak se mi stýská... a není nikdo z těch... kteří brali v tuctech, schopen vrátit kapku... to je vaše vizitka... a slepí jste když se mi smějete... třeba vás to taky někdy potká... a lidé nejbližší se vám vysmějí...

Žena C : Za tu bolest si můžeš sám. Moc dobře to víš :)

Beznadějný případ : Muž a žena seděli pod jabloní... a žena řekla... "Mám chuť na sladké jablíčko." A ten muž vylezl pro něj na strom... ale větev pod ním praskla a on spadl a zlomil si obě ruce... jablko ji však přesto i v bolesti podal... A ona jedla... a muž se na ni jen koukal... a když se zeptal... zda-li by mu trochu nenabídla... vysmála se mu... a vynadala mu do nemehel neschopných... že si pro jablko své neumí už dojít sám... a že je zraněný? K čemu je jí zraněný muž... invalida? A opustila ho se slovy... za tu bolest si můžeš sám... Moc dobře to víš... A ta žena sama sebe považovala za duchovní ženu a o lásce toho přečetla již mnoho...

Žena C : Proč tak pliveš kolem sebe?

Beznadějný případ : A kdo říká že plivu? Můj záměr je ukázat ženám to co nechtějí slyšet a co z nich jde cítit na hony daleko... A funguje to vynikajícně... neboť se mi nejvíce vysmívají a nadávají mi ty ženy, které mi byly nejbližší... ty které když ony potřebovaly... dostalo se jim ode mě porozumnění, soucítění a útěchy... Nebo jsem snad někdy já vám vyčítal to... že je vám smutno, že je vám ouzko, že potřebujete obejmout? Ne... to je pod mou úroveň... dal jsem vám srdce i tělo, byl jsem ochoten a zřekl jsem se čehokoliv co mě těšilo, jen abych vás nezklamal... To co teď předvádíte... je jen vizitkou vaší ubohosti. Nikdy bych nechtěl být vaším dítětem...

Žena C : Každý je na svoji úrovni nejlepší, jaký může být.

Beznadějný případ : A proč nemůžu být na chvilku před vámi na úrovni ufňukaného chudáčka? Co?!! Jste sobecké viďte... jen zisk vás zajímá... jen okázalé skutky... a ufňukaný chudáček vám nic nedává... Co?!!! Je vám na obtíž... a tak na něj ceníte své zuby hyení... jen si poslušte... A i kdybyste mě teď objaly a konejšily... děláte to jen pro sebe... těžko mě oklamete. Ježíšovi se všichni v jeho slabosti vysmívali, a utahovali si z něj... slabý byl jim už k ničemu... a když byl silný... podváděli jej a zneužívali jej... nikdo ho nemiloval... a proto byl opuštěný... A nemůže být člověk svobodný... dokud má v sobě něco, co může být druhým k užitku... a proto jsem zvolil tuhle cestu... potupy, výsměchu a slabosti... být vám k ničemu...

Žena C : Jo a taky lžeš :) Ale to taky víš.

Beznadějný případ : I to je součást toho jak být k ničemu.

Žena C : Přeji ti, aby ses vrátil na správnou cestu.

Beznadějný případ : K čemu? Když každý je na svoji úrovni nejlepší, jaký může být. Kdepak... zajímá mě... kam vede... pro vás ta má špatná... cesta...

Žena A : Argentinský spisovatel J.L.Borges napsal, že zrcadla a soulože jsou zavrženíhodné, protože násobí lidi :-).

Beznadějný případ :Intelektuálno a filozofično mě už delší dobu nebere, takže nesdílím ani úsměv ani nadšení.

Žena A : Já vím, ty raději dudlík. Tak mávám budliky budliky :-).

Beznadějný případ : To vy máte své dudlíky... řetězem zajištěné, aby vám nevypadly z huby. Já jsem ten svůj vyplivl, abych našel pravou Mámu. Jediná kapka mléka z jejího voňavého a teploučkého prsu, ukojí navždy můj hlad. Vyplivl jsem falešný dudlík... a nemám co dudlat... strašné... ale nebude to věčné... jen tak mohu objevit pravdu.

Žena A : Fór je ten, že ta pravda jsi ty. S nebo bez dudlíku.

Beznadějný případ : Již jsem ti psal, že filozofično a intelektuálno mě neuspokojuje tak jako tebe. Tento dudlík není dokonalý a páchne po mrtvole. A pokud tobě chutná, tak dobrou chuť. Tobě podobných a nebohých je plný svět... a mě vaše faleš nezajímá. Podvádějte klidně sebe i jiné, Já vám to nesežeru, neboť tu faleš nemůžete skrýt.

Žena A : Už samotný fakt že hledáš pravdu je faleš nejhrubšího zrna. Hledáš.

Beznadějný případ : Nerozumíš, tak si nerozuměj a rochni se v tom jak dlouho chceš. Ty hledáš činností, a jdeš cestou zisku... já hledám nečinností a jdu cestou ztráty... Proto jsi silná, akční, hrubá, mrtvá a plná lží. Je mi tě líto. Leč snaha a lži jsou pro tebe snazší a lukrativnější, takže nemá smysl ti cokoliv říkat. Nezachytila bys to.

Žena A : Zkus to a promiň jaká jsem. Díky.

Beznadějný případ : Nejde to a nepůjde to. Podvádět, ovlivňovat můžete jen oblast mého myšlení... ale já vás už delší dobu pozoruji bez myšlení a na té rovině mě nepodvedete. Ani na tisíc kilometrů... ani změnou písma... řeči... nicku. Lituji na komedie nemám čas. Na zábavu bude čas v rakvi... zvedá se mi žaludek. Tak pst. Čím víc mluvíš, tím je ta komedie zjevnější.

Když jsem stál v Prostějově v uniformě na rohu... chodily kolem holky... a pronášely takové prupovídky jako... "Jejda ten je krásný, holky nadechnout..." a pak šly zase... "Jakto že nekouká?" tak jsem se na ně podíval... "Opravdu je to krásný chlap..." Ale pro mě to byl spíše výsměch... obdivovaly pouze uniformu... kdybych tam stál jako bezdomovec... ani by se mě nevšimly. Takže pro ženské je krásné jen to co jim poslouží, co je přikrášlí... bohatsví, sláva, moc... hlavně jejich... ony vidí sebe vedle... a to je pro ně krásné... nevidí mě... ale sebe vedle uniformy... a závist ostatních žen... Samozřejmě, že to pak dopadá tak, jako to vždy dopadlo... až jednou uvidím krásnou ženu... pak to je jako když vychází duha... a když se podívám do jejích očí... ptáci přestanou zpívat... čas zmizí... a srdíčko se usměje zkrze slzu dojetí... viděli jste někdy květinu? Ne... neviděli. Znáte jen její tvar a vůni... ale neznáte květinu... Až vás květina pozve dovnitř... pak mi možná porozumíte... Zatím potkávám jen něco jako puntikované muchomůrky a za nimi se line éterem mrak plný smetí...

Žena D : Četla jsem si článek o ženách a našla jsem v něm hodně pravdy. Podívala se na svět i na sebe tvým pohledem a musím bohužel souhlasit.

Beznadějný případ : Ani tohle ti nepomůže, protože tvé taktiky jsou už po tři roky stejné... klameš slovem, klameš tělem... a já jsem jen doufal, že se ti dá pomoci... ale tím, že jsem přistoupil na tvou hru, jsi na ní o to více ulpěla. Dokonce bych i věřil, že jsi si všechny své problémy s tím tvým partnerem jen vymýšlela, abys mě mohla využívat pro svá potěšení. Protože kdybys jen třetinu z toho, co jsi mi na vyprávěla prožila, muselo by tě to změnit. Ale ty jsi velká hrdinka... a utekla jsi vždy jen k pomstě, k níž jsem byl použitelný... snažíš se mi vyrovnat a předstíráš přede mnou sebejistotu, a mě už ta komedie nebaví, neboť je čím dál nudnější. I herci dokáží zahrát cit lépe. A z tebe jde jen mráz... ledové ruce máš... jak bys mi mohla něco hřejivého dát? Ale tím, že budeš se mnou navenek souhlasit jen abych se s tebou bavil, tím že tě baví mě tahat jen za nos a stimulovat ve mně pouze planou naději, tím máš pocit, že máš nějakou moc... a tobě jde jen o moc. Ty víš, že se se slabochy nebavím... a víš že poznám když mi lžeš... Přistoupil jsem na tvou hru v domnění, že ti mohu pomoci... ale mělo to přesně opačný účinek. Takže nebude vždy po tvém... a pád to bude veliký. A nejsem to já kdo tě k něčemu potřebuje... takže se nediv, když teď tvou hru hrát nebudu. A přijdeš-li blíž... neuspěješ... a za polibek ti vrazím facku. Ne ze zlosti, né z pomsty, ale aby ses probrala dřív než bude pozdě. Tvůj stav je žalostný... ale ty si to nechceš připustit... a když někomu není rady... můj čas si nemůže ani koupit. Co je zlomené, to už nebude nikdy jako nové... Já budu jen svědkem tvého pádu.

Žena E : Čau Oslíku, mám potíž s holkama, nějak se mi nedaří se zamilovat, zdá se jako bych u nich podvědomně hledal takovou základní otevřenost a čistotu a přitom jsou to vyčůraný potvory a spíš hledí obtočit si chlapa kolem prstu aby měly tzv. "zajištěnou budoucnost", jak jsem se dozvěděl. Jak najít tu pravou?

Beznadějný případ : Žádná není ta pravá... pravá a nepravá... to jsou jen kouzla a čáry zmlsané mysli. Ani ta pravá k ničemu není a štěstí věčné nepřinese. Pro pár okamžiků potěšení ke smrti dovede tě. Neztrácej čas hledáním toho co je nestálé. Neupínej se k tomuto světu. Ve svém srdci miluj pouze zdroj světla jež dává jevům tvar a jméno. Ten kdo uctívá obrazy, rouhá se malíři, a tak malíř pro něj za tu zradu namaluje smrt a utrpení. A čím více ho malíř miluje tím větší rány mu za zradu uštědří. Těch pravých už tu bylo... a kde jsou teď? Smrt páry rozdělila... a uvrhla jejich lásku v prach a zapomnění. Bídným dílem je tento svět, poklady dostává a vrací utrpení... z nevědomosti a zapomnění těží... Jak marné je hledat útočiště u lidí... jak bolestné je ho najít... nakonec je všem odměnou jen strast... a padnou vysílením jako další obět nekonečného a nenasytného kola. Zajisti nejprve svou přítomnost... a pak ti budoucnost nebude už mít co nabídnout. K čemu by ti pak bylo platit krví za její sny?

Beznadějný případ : Když náhodou uvidím jen nějakou co mi démoni přikrášlí jako sladkou, rozkošnou nebo krásnou... netrvá ani sekundu abych nepocítil jak mi tisíce krvežíznivých komárů odsává štěstí... jen na sekundu polevím... prožít si to okouzlení... a tísíce se na mě vrhnou... už to není jeden jako dřív... To že jsem se stal otevřený a vnímavý mi umožnilo poznat extrémy blaha i extrémy utrpení všeho co mi může citové vnímání nabídnout... a tak mě ženy nemohou již ničím obohatit... a všichni komáři čekají jen na sebemenší příležitost se mi dostat pod kůži. Nikdy bych netušil, že to může být až tak vyostřené... Nedivím se těm, kteří se uzavřeli a zvolili polovičatost ve všem co dělají, a když mají problémy využívají drogové berle nebo domácí kina, pařby, jídlo atd., aby to potlačili nebo na to zapomněli. Ale nic se nedá obejít... zatím vidím ve světě jen jeden vývoj a jeden pokrok... a to je zdokonalování a práce na vlastním vězení... nové a nové cely... pro smyslově labužnické konzumenty...

Závěr je takový : Moderní ženy neumějí milovat a jsou sobecké. Používají pouze svého těla a intrik k tomu, aby upoutaly pozornost muže. A milovat se s někým kdo je sobecký je jako mazlit se stoletým prasetem. A mě to už nebaví... sex je jejich jediná a zoufalá zbraň... díky níž vykořisťují muže. Hledal jsem jemný cit... a našel jen smradlavý sliz. Za deset let se mi nepodařilo najít ženu, která by byla schopna milovat... našel jsem jen obchodnice pro které jsem byl jen trofejí, rozptýlením a útěchou když jim bylo nejhůř. Ženy které mi jen lhaly jak beze mě nemohou být a jak mě šíleně milují a potřebují, a v momentě kdy to mohly prokázat a přinést nějakou oběť ze sebe sama pro vztah... změnily se k nepoznání... a já jsem byl ten nejhorší kterého nemohou vyvstát. A ze zkušenosti lituji muže, kteří si začnou něco se ženou, která se řadí k duchovním, nebo hledajícím, nebo věřícím. Tak ty jsou nejsobečtější... a můžete se dočkat, že vám pak vmetou do tváře jak jste je jen omezovali! Je to šokující, že nejčistšího citu byly schopny jen materialistky, pro níž vztah nebyl jen pojistkou, kdyby jim náhodou duchovní kariéra nevyšla. To je ostuda. A můžete mi věřit, že znám jak to vypadá, když je člověk zamilovaný a mám s čím srovnávat. A když není žena zamilovaná... dá se to poznat... a je to v každém detailu jejího chování a všední domácí činnosti... a já nejen že to cítím, ale jsem i velmi všímavý... podvést se to nedá... a nejhorší co znám je, když si někdo přede mnou hraje na něco co není, aby zapůsobil. A svět je plný herců a podvodníků... a za těch pět let co si s ním píšu a setkávám se s ním... vidím to fiasko... je mi na zvracení. Materialisti jsou mi mnohem blíže protože, jejich prasátko je hmotou omezené...

Zrovna jsem v práci zaslechl... jak se dva kluci "našli"... ten jeden byl té své dobrý jen po dobu co jí rekonstruoval byt... stálo ho to 200 000 a ten druhý rodinný domek a stálo ho to 500 000. A argumenty k rozchodu... "Víš ty se teď nějak změnil... jsi pořád v práci a mě si už tak nevšímáš jako dřív." Ještě jsem neslyšel, že by někdy muž využil citů a peněz ženy a pak ji poslal do prdele... vy snad jo? Kuřačky mají rády víc cigaretu... matky své dítě... a muž jim na to vše dá, obětuje jim sám sebe... a jakmile ony dostanou co chtějí.. odsunou ho na druhou kolej... a komandují ho... není divu... že začne chlastat.

Žena F : A můžeš mi říct na co muži vlastně potřebují ženy?

Beznadějný případ : Slabost v ženě je zdrojem síly v muži. Pasivity v ženě je zdrojem aktivity v muži... atd... Copak to nechápete? Kdyby nebyly ženy... muži by vymřeli... neměli by motiv být silní a zdraví, schopní a obratní... neměli by inspiraci, vytvářet tisíce věcí... neměli důvod soutěžit, odvahu válčit a bránit domov... Kdyby nebylo ženy... zůstali by muži ještě v jeskyni ochablí a nemocní... Sakra ženské... přemýšlejte trochu! Na co se hodí více žena než muž? K něčemu je vhodnější energie jemnější. A dojde vám to kde je vaše místo... ale nazačínejte od prezidentského křesla... Muž pro váš blahobyt staví a vyrábí nepřeberné množství věcí a je samosebou unaven na to, aby pečoval o ostatní věci, včetně potomstva. A žena moderní toho všeho jen užívá a na vděk zcela zapomněla... opomíjí své povinnosti a ještě se opovažuje brát mužům práci... aby je mohla pokořit. Dejte si tedy pozor ať to nedopadne tak, že muži vynaleznou umělou ženu... na jisté mechanické práce a pohyby... ale kdo umí vytvořit cit? Tady budou muset opustit tvoření v materiálním světě a naučit se tvořit ve světě jenž tvoří pak materiálno... Brzy nebude pro vědu problém převést cokoliv na informaci, tu uchovat, a kdykoliv v mozku vyvolat se vším všudy jako skutečnost. Takže si pak budete moci vytvořit svého miláčka dle vašich momentálních přání a dát zkrze něj vše na co máte chuť...

Žena A : A jaký je závěr pro Beznadějný případ?

Beznadějný případ : Beznadějný případ nepotřebuje nic hodnotit, natož činit nějaké závěry.

Žena A : Super není co řešit. Vítej!

Beznadějný případ : Mě nikdo vítat nemůže! Tak si dej pohov rarášku.

Žena A : Chtěla bych se s Tebou milovat. Teď hned.

Beznadějný případ : Mě nikdo milovat nemůže... ani se se mnou milovat nemůže. Takže jsem toto umění odhodil. Nebylo k ničemu... nikomu neprospělo a v důsledku všem jen ubližovalo.

Ale je pod mou úroveň se s vámi tak dohadovat... a kritizovat vás. Je mi jasné, že ten kdo vás táhne více k otevřenosti... tomu bude odměnou jen vaše protivenství... Buďte rády, že se nevidíte... spíš nevnímáte... jaké jste... tedy co z vás vyzařuje... A já bych vyměnil všechny soulože v mém životě za jedinný pohled na krásnou ženu... stačilo by mi jen vědět, že je to možné... vidět čistou, jasnou a totální ženskost... která by mě odzbrojila a celou mou sílu pohltila... něhou srazila na kolena a září svou k sleposti oslnila... jen ji vidět... možná vědět vnitřně, že existuje a bylo by dokonáno... Avšak není k nalezení... ani tady na Zemi ani jinde venku... a zde i pes se ke mně přitulí otevřeněji a pouhá roslina mě dojme k slzám spíš, než něco co se zove ženou. A vy... jak se seznamujete... pod vlivem... ve tmě... stovky prázdných doteků... pokus omyl... zvyk a... a žádný žár... žádný cit... žádné napětí... žádná muka... jen být in... nové šaty... nový partner... Slyším... "Já s ním ale nechci chodit... choď s ním ty..." "A proč já?" "Protože se k sobě více hodíte." "Tak jo..." Pche... nevyměnil bych všechny ty vaše rozežrané ubohosti co ve tmách provádíte... ani za zrnko nefalšovného citu. Když v těle srdce správně nebije... vaše ruce jsou studené a na kůži máte pupínky, na rtech opary a mezi prsty bradavice... jste mrtví ve své vypočítavosti a uvězněni ve své pošetilosti... ve studu za sebe před všemi uzavření... a láska je otevřené a živé šílenství.

A tak jsem to o moderních ženách všechno zkusil nahrubo napsat v pohádce. a kdyby to nestačilo... koukněte na film Bílý drak... abyste se viděly a také zjistily co je to nejdůležitější pro váši krásu... ikdyž dopadnete úplně opačně než jste snily.

Lék mezi nebem a zemí

Bylo jedno království a něm panoval mladý, krásný a bohatý král. Panoval moudře a ohleduplně a zdejší lidé ho měli rádi. Ikdyž neměl o nápadnice nikdy nouzi, ještě se neoženil, protože se do žádné z těch okolních demokratických princezen nezamiloval. A tak bežel rok za rokem a na plesech se vystřídaly dvořané a VIP celebrity ze širokého okolí, ale královo srdce se ne a ne zamilovat. A tak rozestonal se král těžce... a vypadalo to s ním, že brzy umře. Ale nechtěl umřít aniž by za sebou nezanechal dědice, aby jeho soběstačné království někdo nezprivatizoval. I dal vyhlásit mezi širý lid, že si vezme za ženu i dívku prostého původu, která ho dokáže okouzlit. A aby to bylo fér, všem dívkám v království dal na přípravu rok a vše co by ke své přípravě dívky potřebovaly bylo zdarma hrazeno z královské pokladnice, a navíc... i kdyby si je král nevybral, mohou si vše to, do čeho investovaly nechat....

A tak sešly se dívky a ženy, aby se zůčastnily tohoto konkurzu... na penězích nijak nešetřily... a začaly do sebe investovat... některé vsadily na vzdělávání a jazyky... na školy tanců, etiky, zpěvů, malování a kulinářství... jiné na cestování a zkušenosti, jiné kupovaly knihy plné moudrostí... další nakupovaly šperky a šaty, jiné trávily čas v soláriích, kadeřnických, kosmetických a dietních salónech... jiné letěly do vesmíru, jiné trénovaly na zlato ve sportu... prostě každá podle svého uvážení tak, aby na krále co nejvíce zapůsobila a mohla se stát královnou... která v případě královy smrti by pak zdědila moc nad celým královstvím.

I sešel se rok s rokem... a zástup dívek vyšňořených čekal před branami do paláce. Některé v kočárech, jiné v autech, jiné na motocyklech či na koních... vebloudech... v šatech hedvábných nebo značkových, s tělem dokonalým... přikrášleným šperky, tetováním, značkovou kosmetikou... učesané navoněné... těsnaly se a dohadovaly se ve frontě, aby byly co nejdřív na řadě... aby na krále nezapůsobila nějaktá ta fiflena co by se předběhla.

O králově nevyléčitelné nemoci dozvěděla se i babka kořenářka, která znala lék, připravila jej během půl roku a vydala se s ním na cestu k paláci. Byla však již stará... a viděla, že nestihne dojít včas. Zastavila se proto v jedné vesnici a únavou usedla na návsi pod strom. A aby toho nebylo ještě málo... začalo pršet... vytáhla tedy deštník a krčila se aby nezmokla. Když tu si všimla jak zdáli ke studni s vědrem za zpěvu poskakujíc si bosa přichází dívenka... Nabrala vodu a všimla si babičky... přišla k ní, pozdravila a nabídla jí přístřeší v domě svého nemocného otce. Babička se jí ptala, jakto, že není na námluvách před královskými branami? Odpověděla ji, že nedávno ji umřela maminka a otec je těžce nemocen a neměl by se o něj kdo postarat. Babička jí tedy řekla, že je kořenářka a že nese králi lék na jeho nemoc, ale nohy ji nestačí. A že by byla ráda, aby mu lék donesla ona. Jako protislužbu jí nabídla, že se jí zatím postará o nemocného otce... a pomůže mu bylinkami.

Dívka se zaradovala, že přivedla domu kořenářku a že otci může ulevit. A tak popadla lék a běžela tak, jak byla rovnou k zámku. Když tam doběhla, byl konkurz již v plném proudu... Nejprve vzbudila v dámách smích, neboť byla v prostých šatech a bosa, a vlasy měla upravéné deštěm a větrem a tvářičky červené od běhu... Když se dámy pobavily... zeptaly se jí co že tu vlastně chce... ale když jim řekla, že nese králi jen lék... zarazily se a shodli se na tom, že musí do fronty až na konec... a že král může být klidně uzdraven hned potom co se rozhodne, kterou z nich si vybere. A tak dívka musela počkat s lékem pěkně až na ni přijde řada.

Když komoří ohlásil, že za dveřmi už žádná další nápadnice nečeká, byl smutný z toho, že jeho srdce zase nezaplesalo. Povzdychl si... komoří však ohlásil že před branami stojí nějaká prostá dívka, která mu přinesla lék od kořenářky. A tak smutný král nechal pro ni poslat. Ale dívka odmítla jít, protože se schylovalo k večeru a doma ne ni čeká nemocný otec. Král prý lékaře a kuchaře své má... ale o jejího otce se umí postarat nejlépe jen ona. Předala tedy zapečetěné pudlo s lékem komořímu a utíkala zpět.

Když se komoří vrátil ke králi sám... král se ho otázal, kde je ta dívka. Komoří mu sdělil, proč odmítla jít dál... a zdůraznil, že takovou trufalost a znevážení krále by neměl nechat bez povšimnutí... včetně toho neúčastnit se konkurzu. Král však vyskočil z křesla a rozběhl se za ní... a komoří za ním jen volal... že je nemocný a venku prší... a co bude prý s tím lékem... Ale král ho neposlouchal... komoří tedy odpečetil pudlo, aby lék připravil než se král vrátí... otevřel jej... a... ono bylo prázdné... ovšem jen pro jeho oči... pro krále přestalo pršet... mraky zmizely a vyšlo v ten večer slunce.

A jaké z toho plyne pro ženy ponaučení... a nejen pro ženy... Ubozí lidé se mohou pyšnit jen tím co umí, nebo co vědí, co mají na sobě, kolem sebe a tím co dokázali... aby tím zakryli to jací jsou. A změnit sebe... spíš najít sebe... je to nejtěžší... mnohem těžší... než dobýt celý vesmír.

Mravenec je nekonečný... a vesmír je ve srovnání s ním jen malá tečka. V květině lze vidět vlastní srdce a ve stromu ducha svého... a já nemám odvahu na to abych to mohl nakreslit na papír... aby byl nějaký psycholog spokojen s tím, že se má v čem nimrat...

A už dost... domluvil jsem. Přidám tu ještě jeden článek a jednu knížku a odmlčím se, neboť chci být krásný a nevinný pro svou nevěstu.

Beznadějný případ