Když jsem byl v Terezíně na pietním aktu uctění památky obětí... přišel tam nějaký děkan a pronášel církevní proslov... Začal dobře... citoval písma o bohatsví ducha... ale pak pokračoval vlastní interpretací a to už zcela zcestně... říkal... že Hospodin odmění posmrtně oběti... a že se máme modlit...

Tak u toho se zastavím, protože Hospodin nemá důvod cokoliv hodnotit, někoho odměňovat a někoho trestat... natož až po smrti... A to, jak si kdo představuje odměnu od Hospodina... spojenou převážně s nějakým prožíváním zkrze smyslové požitky... jak si to vyobrazují Jehovisti ve svých pestře ilustrovaných a přiidealizovaných obrázcích, aby se všem co nejvíce líbily... nebo aby měli sami pocit, že se angažovali v dobré, ne-li přímo Boží věci... o tom už ani nemluvě...

Nevidím žádný důvod, proč by utrpení mělo být Bohem odměňováno, když utrpení je způsobeno převážně lpěním a tedy vzepřením se vůli Boží... a to že někdo za svou tvrdohlavost doplatí životem... a bojuje a umře... jen za své mylné přesvědčení... za nějakou svobodu, dobro, pravdu či mír... to už je fraška sama o sobě... nikoliv hrdinství... Nehledě na to, že Bůh který odměňuje jen utrpení... je spíš úchylný tyran než ten koho je třeba milovat a uctívat...

A tak hrdiny má pouze peklo... protože hrdinové bojující za získání, či obranu pokladů zdejších a tedy světských... čistě pozemských... tedy pouze z důvodu připoutanosti... k pomíjivým ideálům a myšlenkám... veškeré své síly promarní ve hře Satanově... a odměnou jim bude smrt... jež se stává ideální smrtí... tedy opět Satanem vyzdvižena... aby motivovala ostatní oběti do o to hazardnějších her...

A přesto odměna Ducha je kdykoliv k dispozici... a nikdo ji od vás nemůže odejmout... stačí se vzdát her Satanových a nechat věci a jevy tohoto světa volně plynou tak, aby se vás nedotýkali... neinvestovat nic z pokladu nebeského... do her tohoto světa... nerozpoltit ducha k boji... k úsilí... o cokoliv co si můžete pouze a jen poředstavit... Což v podstatě ony citace... přesně říkaly... ačkoliv byly děkanem mylně vyloženy... a přizpůsobeny čistě světskému životu...

Taky nechápu, proč se tedy máme modlit... Máme se modlit, aby nás potkal stejný osud jako ty oběti... abychom i my posmrtně byli odměněni? Nebo se máme modlit, aby nás nepotkal stejný osud utrpení... ale to bychom už pak nemohli být odměněni... Nebo se máme modlit zbytečně za ty, jež jsou již odměněni? Nevidím tu žádný důvod k modlitbě... za nějaký pozemský stav věcí...

A konečně... samo modlení si dnes pěkně podám... a církevní povrchní výklad taktéž... Právě kvůli tomu píšu tento článek... abych uvedl na pravou míru věci... s jejichž mylným výkladem a prováděním se denně setkávám... A vidím... že církev a jiné sekty vás naučili pouze kupčení s nějakým Bohem... rouhání se duchu svatému a hazard s královstvím nebeským...

Vy se modlíte z hladu nebo ze strachu... a je jedno jestli říkáte že z vděčnosti... je to to samé... Důvod k vaší modlitbě je vždy spojen se ziskem... s jevy tohoto světa... s prožíváním... s připoutaností... Modlíte se z pekla k Bohu svého pekla... a to tak, že opakujete jakési slova! To vás naučili... protože sami nevešli... musejí něco dělat v tomto světě... musejí sázet... aby v pekle mohli sklízet...

Takže... nejprve co je to modlitba... Modlitba není žádné mletí prázdných slov... je to stav pohroužení... všichni ti co něco dělají a jsou v tom pohroužení... třeba tanečník v tanci, malíř v malování, hudebník při hraní, pekař při pečení... mistr tai-chi při cvičení... kdokoliv při čemkoliv... s podmínkou, že je unášen pouze dějem... v plném pohroužení do činnosti... až do takové míry, že si sám sebe neuvědomuje. A právě v tom plném pohroužení jsou vidět první záblesky skutečné svobody... svobody od toho co vás trápí... protože když na strasti nemyslíte... když vám je jedno co se s čímkoliv v tomto světě stane... pak jste volní... a potíže vás minou... Ale ten, jež sám chce uchopit svůj život do svých rukou a nadělit si v potu a snažení to nejlepší... ten je trestán starostmi a trápením... protože vše co získal... se obrátí v prach...

I když technik je hodně... jde jen o jedinné... udržet klid lehkosti bytí i za pohybu... vnějších či vnitřních jevů... a odolat pokušení uchopit podržet, či prožít nějaký jejich stav... To je zkouška víry a důvěry... důvěry v to, že Otec ví co je pro vás dobré... ale vy se tomu příčíte, a pak jdete do kostelů modlit se a prosit o to co je pro vás zlé... Nutí vás starosti a strach pekelný... sužuje vás žár, protože nemáte víru... stavíte chrámy a oltáře... potřebujete něco uctívat... jen abyste nepropadli beznaději... aspoň nějaká naděje na úspěch vykoupený svým staráním a tedy utrpením... Ale vůbec nechápete, že se vyhazujete z ráje sami. Zříkáte se dobrovolně nejluxusnější perly... pro získání přízně od vysněných a vymyšlených obrázků... či od peklem stižených lidí... A tak je váš život jen osudem kopacího míče a vášně (hráči) do vás kopou... jste jen loutky svých dobrých a špatných emocí... které v základě ani neexistují... protože vy sami si je vytváříte, abyste měli motiv jít za vysněným cílem, jež vám Satan nabídnul.

A tak všechno co kdy získáte... budou jen nějaké pocity a lichotivá slova... uvnitř nějaké mysli... které jsou tak labilní... že se během vteřiny může stát z vašeho bratra váš vrah... Celé vaše štěstí je závislé na tom co si o sobě myslíte, či co si o vás myslí ostatní... A jestliže by 999 lidí z tisíce bylo stižených peklem utrpení v životních starostech, pak není divu... že Blahoslavený musí být ten, kterému bude téměř každý něco vyčítat, spílat jemu a zatracovat ho... protože se nepodílí na pracech otrockých... ať už vnitřních či vnějších... a bude takový střízlivý člověk vyháněn ze všech skupin co sledují nějaký cíl a směr... co se řídí nějakým šlechetným kodexem... A já nevidím žádný důvod... proč by si o vás Bůh měl něco myslet... proč by měl jednoho vyzdvihovat před druhým... jednoho považovat za vyvoleného a druhého za zatracováného... Církvi toto nastavení vyhovuje... protože ji lži přináší bohatství zdejší... a ona sama se snaží ovládnout ještě více a více... protože bez malomocných a zatracených... kdo by platil a modlil se v kostele za to, aby mu bylo odpuštěno? Jaké je to přesvědčení... koupené... za desetkrát zdrávas Maria? Kupujete si falešné odpuštění... a zabřednete ještě v o to větší malomocenství... což Církev přesně chce... abyste chodili na mše... abyste věřili až k zaslepení.

Církev vám nikdy nedá lék... protože ho sama nezná... ona prodává jen placebo... není divu, že Ježíš si vzal na mušku právě farizejství... a divím se, ač je celý Ježíšův projev napsán jako výsměch všem lidským Bohům... jako výsměch pokrytectví a malomocenství... Vyměnili se jen hlavní figurky... a na místo spasitele a soudce postavil se mrtvý Kristus. Protože jen uctíváním mrtvého Krista se dá něco ve zdejším světě získat... v závislosti na čase... a přesto živý Kristus říká... hned a zdarma dám napít vody života věčného každému kdo za mnou přijde... nikoliv až po smrti... HNED... stačí vyšachovat osobní sny a investice ze hry a spočinout v nesmrtelném...

A nyní se dostávám k okomentování klasického Otčenáše... kde se pokusím vysvětlit... jak hrozné pomýlení se stalo... Protože tento odkaz zanechal Ježíš... abysme se tak modlili... ale zanechal návod... a nikoliv text! To je kámen úrazu vaší duchovní tragédie... opakujete jen slova, aniž byste prováděli postup... A proto toto vaše bezvýznamné žvatlání... ať už se jedná o cokoliv co opakujete... mantry či modlitby... před jakoukoliv karikaturou... vám nikdy neumožní dostat se domů, protože vy opakujete automaticky jen slova... a k tomu ještě v duchu získávání... nikoliv ve zříkání se, odevzdávání se, a ztrácení... a dokud nepoznáte pravé ticho... nemůžete ani poznat pravé učení... natož to, kdo je a kdo není probuzený.

Jak už jsem řekl Kristus nabízí vodu života věčného hned... a nikoliv za něco... za úsilí, za nějaký počet sekund... a to každému bez rozdílu vyznání a počtu napáchaných hříchů a zlých skutků... každému zdarma kdo si přijde... a o tom je ten první řádek Otčenáše... vy nevíte kde je ten pramen, a tak bloudíte v temnotách...

Otče náš, jenž jsi v nebesích...

Toto je řádek poznání, vzdání se a skutečného pokání... Celý čas jste hledali a uctívali faleš... zkoušeli jste všemožné techniky cvičení, rituály... investovali jste mnoho let... ale vše bylo marné, protože jste následovali jen své sny... uctívali své představy a investovali do svého blaha... ať už materiálního či duchovního... A ačkoliv jste se snažili sebevíc... konečného naplnění a uspokojení jste nenalezli... stále bylo před váma něco k dosahování, vylepšování a zdokonalování... Stavěli jste na falešném... na písku... Hleděli jste stále vpřed... k uchopování nějakých vnějších věcí... tedy věcí, stavů a pocitů... Vaše utrpení vám bylo motivací i bičem... sloužili jste tedy jen vlastnímu peklu... a odměna? Pouze vratká fatamorgána... argumenty slovní... a nadějné představy a domněnky... nikoliv realizace ráje... To jsou vaše poklady, které se vám před smrtí promění v prach... a vy uvidíte, že jste promarnili všechen svůj čas... a že jste věřili učení snílka a pohádkáře...

Kde jsou tedy nebesa? Kdo toto rozluští... může teprve zaťukat tiše na dveře vlastního domova... chrámu, ve kterém dlí Duch svatý. Kdybyste jen jeden jedinkrát nahlédli na to pravé místo... a zaťukali tichem Otče... nikoliv slovem žebráka... a k tomu ještě u falešných dveří... jen jedinkrát by stačilo tichem vyslovit... Otče... a byli byste jednou nohou v ráji... a všechna učení... vševelkých mistrů... by se najednou obrátila v prach... a nikdy byste již nemohli zbloudit k uctívání falše... jak vás učí Satan zkrze svaté knihy a svaté obrazy...

Posvěť se jméno tvé...

Ano... to je jediné co je možné posvětit... jméno které nelze vyslovit, na které nelze pomyslet... každý komu je otevřeno po zaťukání na správné dveře... toho pohltí nezměrné a nesmrtelné... nezničitelné a nevyčerpatelné bohatství... všeúplnost a dokonalost prázdna... a tento řádek... je zvolání naprosté spokojenosti... nikoliv přání... není to přání! Protože všechna přání zmizí v záblesku úplnosti... Posvěť se jméno tvé... je slza blaženosti... neboť vše co jste kdy hledali... bylo už dávno vaše... žádný skutek nemůže znesvětit místo a stav, který vás pohlcuje... světlo které zahání všechny starosti a chmury... obavy a nejistoty... všechny mistry...

Přijď království tvé...

Opět není přání... je to ústup... vyklizení cesty, vzdání se sebe sama. Je to smrt "já"... "já", které musí nutně kapitulovat... "já", které pouze nabízelo představy a prchlavé emoce... a poznání této zkušenosti je jako blesk... již nikdy se "já" nemůže vrátit a zlákat vás na takové cetky... Již nikdy nemůže do vašeho domu vstoupit touha, aby vás spoutala ke službě a okradla vás o nádobí... kterým se duch může nasytit... a zanechala vás navždy hladové... stárnoucí vysílením a umírající nemocí...

Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi...

Proč Adam a Eva ztratili ráj... protože snili o lepším a chtěli si to lepší taky sami zařídit... chtěli lepší pohodlí než zvířata... chtěli dům a ostatní věci... chtěli zbohatnout a mít se... nespoléhat se jen na Boha, ale sami si sadit a sklízet... chovat dobytek... starat se o děti... Jenže... není stavu věcí, o kterém si nedovedete pomyslet, že není ještě tak ideální... vždy si můžete představit lepší... a to je váš kámen úrazu... protože Had... stále našeptává... Toto je řádek pokory... ale nikoliv ustrašené či vypočítavé pokory... Po správném vhledu... je jasně vidět, že v tomto světě lze získat jen iluze... včetně iluze co s vámi bude po smrti... jak budete souzeni atd. A tak se všichni starají jen o to, aby sebeklam byl o to pevnější o to věrohodnější... dokonce vyhlášen za ctnost a svatost... a to vše ve spojení s nějakým kontrolovaným projevem... nejlépe dle měřítek společensko etických... a náboženských.

A tak veškeré vaše konání... je v rozporu s vůli Otce... Protože vy jednáte na popud nespokojenosti... a tedy rouhání se... kritizujete abyste byli světější... definujete co je to zlo a co dobro... a vrháte se do toho, abyste bojovali za své představy o tom... A tak jakýkoliv zásah do světa je rouháním... a já vám pravím, že i kdyby jste se snažili sebevíc... nikdy nedojdete konečného řešení... a jediné co dokážete... je že zmnožíte své starosti a problémy. Neboť bylo psáno... Zuřivou tvář postavím proti vám a vyplením radost vašich dní... přepálím vás v peci soužení... Protože ve vás může trpět jen faleš... Ducha Svatého se nic nedotkne... i kdyby na svět mířilo deset asteroidů... to faleš uhnízděná ve vás vás nutí a pudí něco dělat... abyste se vyhli peci soužení... a tak svým staráním sloužíte pouze rozmachu svého pekla. Cožpak nebylo praveno... že máte zapřít sami sebe a vzít svůj kříž... a následovat Ježíše na trnitou cestu... nikoliv cestu k pohodlí? Že máte ignorovat všechny hlasy ve vás... a vydat se smrti a hladu a soužení vstříct? Nikoliv s ním ze všech sil bojovat? Vzdát se všeho... zisku spojeného se zažíváním?

Krom toho nebe není oblohou tak jak ji vidí vaše oko, a země není zemí jak ji vidí vaše oko... protože nebe je středem všeho... a země jeho obrazem... a prokletí považují obrazy za skutečnost, nechávají se jimi unášet a proto nenacházejí království nebeské...

Chléb náš vezdejší dej nám dnes...

Tento řádek není o jídle... a už vůbec ne o chlebu... Chléb zde je čistě podobenstvím... je to chléb ducha... chléb Života věčného... chléb... jehož jediné sousto vás nasytí natolik, že již nikdy nepoznáte nedostatek... ale váš chléb, který vy uctíváte... ať už se jedná o potravu materiální, pocitovou, či mentální... vás nikdy trvale neuspokojí. A i kdyby jste sežrali tunu Many... zemřete hladoví...

Tímto řádkem Ježíš varuje všechny, kteří hromadí a hledají cokoliv v tomto světě... varuje je, že se dali na špatnou cestu... na cestu mrhání času... I kdybyste znali Bibli nazpaměť... i kdybyste byli stoupenci jakékoliv víry, jakéhokoliv učení a jakéhokoliv zasvěcení... i kdyby jste rozvinuli své paranormální schopnosti a radili se s anděly a jinými světelnými bytostmi... I kdybyste se stokrát denně modlili, tak jak vám to ukazuje církev... umřete nenaplněni... protože sloužíte Satanovi... nasloucháte Hadovi... A vaší odměnou bude jen pytel plný trnů a slz... Vy dobře víte co a proč to děláte... a dokud jednáte z popudu hladu... dokud vaše levice ví, co činí pravice... nemůžete najít klidu, nemůžete být svobodní od žádného jevu... protože jevy vás ovládají... Ovládají vás... a vy jste jim nuceni sloužit... následovat příjemné a vyhnout se nepříjemnému... proto jste otroci... s ustaraným obličejem... A do jha svých starostí zapřaháte nevinné děti... do kola jež vás semílá... aby ho roztáčeli silněji... klidu nikdy na své cestě nenajdete... protože nevíte co vlastně hledáte... a tak vás všichni mohou vodit za nos a dávat vám různé úkoly... zneužívat vaši nevědomost ke svému prospěchu... Protože oni sami nevešli... co od nich dobrého můžete čekat? Oni vám budou navíc bránit... a vyhlašovat vás vším možným... veřejně vás tupit... jen aby se všichni nedali vaši cestou, čímž by oni ztratili nad většinou svou moc...

A odpusť nám naše viny, tak jako i my odpouštíme viníkům našim...

Co je to vina? Jen služebníci Belzebubovi mohou vidět a cítit někde nějakou vinu, jen oni mohou vědět co je správné, co by bylo správné... co je dobré a co zlé, co by se jejich vášním líbilo a nelíbilo... co by bylo spravedlivé a trestu, či zpovědi hodné, co je spravedlivé a co nespravedlivé. Jen oni mohou psát svaté knihy... aby omezili svobodu projevu a jednání... a chopili se moci nad malomocnými. Jen oni vědí kdo jim prospívá a kdo škodí v tomto světě... co je žádoucí a co zakázané... definují učení a zákony... aby se dožádali spravedlivého trestu, veřejného uznání, potupení a omluvy, nebo aby se mohli ukazovat jak odpouštějí...

Ale co je to vina? Kdo je čím vinen? O co se při tomto posuzování opíráte? O texty o pocity? Já vám to řeknu o své sny a tužby... to co prospívá jejich naplnění... to je vámi viděno jako žádoucí a chvály hodné... a to co jim neprospívá... to je vámi viděno jako nežádoucí a trestu hodné. Stačí se podívat na vaše slova... na vaše soudy a hned je jasné, kde vás má Belzebub koupené.

Hrajete si na světce... rozdělujete svět k boji... protlačujete jen to co se vám líbí... jste zkrátka jen otroci a poskoci bídnosti dnů svých... za jejichž rozkvět se před smyšleným a zidealizovaným a tedy karikaturním a neskutečným Bohem modlíte. Jaký to má jiný smysl než pěstovat ve vlastním domě kopřivy... které vás nakonec užahají k smrti? Chválím Otce za to, že staví zuřivou tvář proti vám a nikdy... opakuji nikdy nedosáhnete svého cíle... protože se svým snažením neustále rouháte a chcete si nadělit sami to, o čem vás Satan přesvědčil, že vám to Otec nenadělil...

Sami se považujete za povolance a posly Boží a vykonavatele Boží vůle... přitom kladete na lidi jen povinosti a starosti... proklínáte jejich duše hříchem a zprostředkováváte za úplatky spasení... Otec nemá žádnou vůli... nemůže mít žádný směr, žádný ideál... protože on je dokonalost sama... úplnost sama... ti jež vám dávají úkoly a nutí vás k jakékoliv činnosti, závazku a slibům... ti slouží Satanovi... a jelikož sami neznají nic jiného peklo nespokojených a ustrašených... nemohou vás naučit nic jiného než to, jak znásobit své utrpení... takové věru Satan odívá do hedvábných rouch a staví na vyvýšené stolce... ukazuje vám zkrze ně... jak se můžete mít, když budete využívat, Hada abyste vštěpili roub zakázaného ovoce i do nevinných... abyste otrávili a znepříjemnili každou činnost svobodných... abyste ptáky pozavírali do klecí, Krista ukřižovali a před jeho mrtvolou pořádadli své slavnosti Satanovské rituály uctívání jakéhosi Boha... abyste svůj kříž vysvětili a nosili na sobě na věky, aby bylo jasně vidět čemu vlastně sloužíte...

A neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého...

Co je to pokušení? To je snaha k sobě něco přidat, něčím z tohoto světa se ozdobit, pracovat na svém zdokonalování... a přitom to prohlašovat za duchovní cestu, náboženství, smysl života... Ó jak malé víry jste... neznáte sami sebe, uctíváte vlastní okovy, modlíte se za své kříže... rozhlašujete všude víru v Satana a jeho ideální svět...

Sami podléháte pokušení... upravit si život a svět podle svých chutí... Marníte čas na shromažďování věcí a učení... na zdokonalování a pokroku toho jež vás drtí... neustále zdokonalujete mříže své cely... A neustále podléháte lichotivému pokušení... pokušení uchopit a realizovat svůj sen, pokušení ukojit to co vás žene vpřed... nakrmit tu bestii co ve vás dlí a co vám vše nařizuje... a každý váš krok hodnotí... bestii, která jako jezdec závodní si umanula vyhrát závod... a na počtu pod jejími ostruhami vysílením padlých koní ji nezáleží... Řídíte se hlasem ve svých hlavách jako by to byl sám Bůh, který k vám hovoří z temnoty... hlas, který diktuje co jaké je, a co on chce... a bičuje vás pocity... abyste se více snažili! Jste jen hostitelé slizkého červa, který vás okradl o dary Otce, který se snaží mít hlavní slovo, a který nemlčí ani na vteřinu... a tak jste ztratili klid a blaženost... Červ... prohlašující se za vás samotné... Sémě hada... věčně nespokojené... vše hodnotící... a piplající, jen aby mu něco sladkého neuniklo...

Neb tvé jest království i moc i sláva... až na věky věků. Amen!

Jenže vy jste na trůn vpustili našeptávače hadovitého... který hromadí věci různé... a pak si prohlíží svou sbírku... na vás mu nezáleží... vysaje vás a pak vás odkopne a ještě se vám vysměje do slabochů a hlupáků... Vyhoďte ho z trůnu... poznejte svobodu bez něj... klid a mír vás naplní... překonejte pohyb klidem, žár chladem... zastavte se... a spočiňte ve svém středu... kde není žádný hlas "já", žádné uvědomění "já" a "moje"... kde není možné cokoliv zažívat... kde vše kolem vás jen plyne a nemůže se vás to dotknout... Poznejte království Syna člověka... neslužte sebeklamům a lžím... poznejte podstatu vlastní mysli... s čím pracuje a jak pracuje... podívejte se nad svícen... pozorujte... jen pozorujte... neztotožňujte se... neprožívejte... prostě buďte ve středu ohně chladní a neteční... nepodlehněte pokušení pohnout se, uhnout, vyjít vstříct čemukoliv co přichází... nezadržujte... neidealizujte... zastavte ten šroťák... a jen se vzdejte svých hranic! Vypněte v sobě jakoukoliv činnost, nepovažujte nic za své... věci přicházejí a odcházejí... nikdy nebudou vaše... ani zrnko prachu ze svého snu nedonesete na světlo denní... ani jeden pocit... jediné co vám zbyde je vzpomínka na ten pocit... nikoliv pocit sám... a pro takové napodobeniny... ztrácíte království...

Poslední řádek praví... nedělejte vůbec nic... ztište se sami v sobě a jen čekejte až Otec skoncuje se lží... odevzdejte se smrti... protože duch je pouze svědkem všeho... nic ho nemůže poskvrnit... nemůže zhřešit, ale může si to o sobě myslet... může si myslet cokoliv aby trpěl... Jestliže považujete myšlenky za své vlastní... nikdy nenajdete ducha a nezrodíte se z něj... protože to co vás žene, utváří a nutí má stále za všech okolností stejný zdroj... ať hřešíte, nebo ať jste vysvěcováni... Stále je tu jedna věc stejná... ve všech zrozeních a snech... a dokud je tu ta věc... nemůžete vejít do království... ta věc je jako semínko, ze kterého vyrůstá všechno vaše utrpení... nepomáhá se postit a zastřihávat si ozdobně listy... pitvořit se k obrazu nějakého ideálu... nejprve musíte vykořenit ten základ... kořen, který nikdy nebude nést dobré ovoce... Přiložte k němu meč pozornosti a odetněte jej... pronásledujte sami sebe uvnitř sebe, hledejte odkud vlastně přichází ten hlas, jež vám nedává klidu... odkud se bere to nutkání, které vás nutí něco se sebou dělat... či se na všechno vykašlat a ožrat si tlamu... Pokud se řídíte pokyny toho, jež vás každým požadavkem zotročuje... jak byste mohli najít svobodu? Jediné co dokážete je to, že si o sobě budete pouze něco myslet... a to je vaše plesnivá odměna... která je relativní k tomu jak jsou na tom ostatní... Skutečná odměna není myslí uchopitelná, okem viditelná, jazykem sdělitelná, nevede k ní žádná mentální ani fyzická cesta v čase a prostoru...

Nikdy nemůžete přijít o království... žádný skutek tohoto světa nemá vliv na to zda-li jste hodni či nehodni vstoupit do ráje... Církev vymýšlí svá kritéria... aby ovládla vaše chování... abyste ji neokradli a nezavraždili... abyste jí a svému otroctví sloužili na věky... Ráj je tu vždycky... jen jste otočili vnitřní oko na nějakou karikaturu a zapomněli jste kým vlastně jste... neustále hleďte a pátrejte po zdroji všeho ve vás... a objevte prázdné zrcadlo... Nikdo tu v podstatě není... A když toto objevíte... jak se asi budete bát nějaké smrti?

Odpoutejte se a postavte se mimo jakýkoliv vnímatelný svět... a pak zjistíte, že jakýkoliv svět je jen vaším odrazem, na který se díváte... vaším snem... že Otec a vy jste jedno... A jakmile uzříte, že vy a Otec jste jedno... pak se přestanete snažit a honit v kruhu uchopování a dosahování čehokoliv co je promítáno z vás před vás... Neboť jste to jen vy a jen vy, kdo tvoří svou nedokonalost i svou dokonalost... vy kdo tvoří všechny mistry a učení, kdo tvoří všechny Ďábly a Bohy... světce i kacíře... vesmíry a dimenze...

Myšlenky svobodně plynou jako mraky po obloze... přicházejí odnikud a odcházejí nikam... berou na sebe různé tvary a podoby... a lidé prokletí nevědomostí se jich bojí.... trápí se kvůli nim, dokazují jim něco, řídí se jimi, schovávají se před nimi do kostelů.... uctívají ty pěkné a bojují s těmi zlými... A probuzení... se již o žádné mraky nezajímají... občas je jen v klidu pozorují jak plynou... A i kdyby si v jeho hlavě myšlenky říkali, že umřou děsnou smrtí a přijdou s celou myslí do pekla... když je nezačne považovat za své... a poslouchat na slovo... vděčit jim, že to sami ze sebou myslí vážně a upřímně... že je nesmí opouštět, že si je má chovat úctě... nehne ani brvou... protože vidí s čím má tu čest. A poněvadž sám stojí na skále... ani tisíc slov a jevů tohoto světa s ním nepohne.

A ještě si podám desatero když už jsem v tom...

Desatero... no není to krása? To je to nejvyšší učení, které jsem kdy slyšel. Kdyby se jím řídili všichni lidé... to by bylo krásně na světě.

A copak se jím neřídí? Podívej se na zákony této společnosti... základy každé ústavy vycházejí z desatera. Takže to desatero a trestní zákon je v podstatě jedna a táž věc... takže lidé se jím řídí... musí řídit, pokud nechtějí jít do vězení... Ó naše blahohříšná církev to má pojištěno, každý prezident ji musí přísahat věrnost... Tomu říkám teda moc... A tak nad dodržováním desatera bdí tedy všechny zbraně tohoto světa... což církvi hraje do noty... a? Co to pomohlo? Nic... A proč? Protože ono desatero pochází od Satana, protože má za úkol pouze chránit vaše zdejší vlastnictví... a zachovávat nespravedlnost... aby jedni druhým měli co závidět... v čemž je hlavní podstata úspěchu... Proto to všem posedlým "někde něco o sobě dokázat" hraje do noty... Leč okrádat a vraždit lid se dá i pravidelně měsíčně až do smrti... a to je legální. Zákony jsou tu od toho, aby především chránili ty, kteří je tvoří... tedy bohaté a mocné...

Pokud si zde na zemi neskládám žádné poklady... a jsem duchem oddaný Otci, pak pro mě Desatero je směšný blud... jehož dodržování či nedodržování, vůči mě a ne-mému majetku... se ducha nijak nedotkne. Takové bohatství rozdává Otec... ale lidé jej zpronevěřují v hazardních hrách s cetkami. A jestliže již něco někde schrastili, či v potu tváře vydobili... pak samozřejmě... potřebují zákon na ochranu svého počínání a svého majetku. Žádné zvíře nenosí igelitky, peněženku, nejezdí ke krmítku v nějaké naleštěné plechovce... a proto zvířata jsou mnohem duchovně vyspělejší než člověk posedlý sběratelstvím čehokoliv a obchodem s čímkoliv... čím víc tím líp.

A jestliže Mojžíšův Bůh... vyhlašujíc nějaké Desatero, jímž se sám neřídí, a Egypťany si vychutnává na rožni... vyzdvihuje rasu židů až k vyvolenosti... A následně řeší ve starém zákoně... kdo jak má prodat krávu... a jak vyrovnávat obchodní účty mezi otrokem a pánem... Pak mi o to více připomíná... Satana. Už to "jeho" a "vá-š" stačí k tomu, abych věděl odkud vítr vane... nehledě na to... jak na pěti stránkách rozebírá podrobnosti, vlastního uctívání... A když se podívám na sebe... a Jeho... pak musím jen konstatovat... že je to spíš zmagorovaný narcista... pouhý materialista a požitkář... zarytější než ten nejhorší hříšník v kostele... prosící Jeho o odpuštění... Není divu, že Ježíš se židovskému Hospodinu v Bibli vysmívá... kde může. A nyní vidím... že Hitler... se vůbec od židovského Hospodina nelišil... a paradoxně... karma obou střeštěných vyvolených národů se vybila na tom správném místě... Z tohoto pohledu jakákoliv vyvolená či povolaná sekta... vyzdvihující sebe a snažící se odstranit ze světa něco... nemá k fašismu moc daleko... a proto nyní snad pochopíte, co jsem tvrdil už dávno... že každá válka... má duchovní impuls... nějaký svatý a šlechetný motiv... pozvednout zbraně k zabíjení...

Leč... o co se vlastně válčí? O věci vedoucí k většímu vlastnictví... většímu požitkářství... Bez hranic na mapě... bez hranic oddělující soutěžní tábory v té ekonomické soutěži... kdo by s kým mohl válčit... kdo by mohl mít pocit úspěchu ve světě bez hranic? Jó... hranice jsou dobrá věc... chránící vaše vlastnictví, vaši úroveň snadného získávání vlastnictví... Pod záštitou investic do chudých zemí, probíhá stejná okupace jako za Hitlera... jenže nyní už zbraně nejsou potřeba... protože když se to lidem dobře podá... a něco se jim z toho kupónově slíbí... pak nejenže sami hned prodají svou vlastní vlast, ale navíc prodají všechny své děti či následující pokolení... do otroctví jako námezdní sílu... Leč investoring... každý schvaluje... protože myslí zbrkle a krátkozrace zaslepen vidinou svého vlastnictví...

Církev... taky nabízela spásu... a jakmile byla vpuštěna dovnitř jakékoliv komunity... zotročila ji hříchem, ze kterého ona inkasuje výkupné.

Beznadějný případ