Setkal jsem se s psychologama párkrát při vstupních vyšetřeních na různá pracovní zařazení... jak k policii, tak k armádě. Používají různé dotazníky... které samozřejmě umím vyplnit na to, co oni považují za výtečně... kdežto pro mě je to klasický případ šíleného člověka... Celá psychologická metodika... analýzy osobnosti se mi jeví tak, že psychologové mají (či mohou mít) v ruce pouze váš projev... nikoliv váš stav samotný... takže když zahraju dobře cokoliv... mohu je krásně podvádět a vodit za nos...

A tak jak máme přímo posádkovou psycholožku... která si dělala jen takový malý dotazníček... pro svou soukromou potřebu jsem neodolal si s ní trochu zašpásovat...

Nejprve měla připravenou krásnou přednášku o stresu, o vzniku stresu, o působení a léčbě... Jenže jsem shledal mnoho nedostatků a pouze povrchních tvrzení... musím se smát tomu... jak si psychologie dnes o sobě myslí... co všechno neobjevila, a přitom se stále plácá na povrchu jak lekající ryba... Psycholožka samozřejmě vychválí to z čeho má diplom... a říká nám, že chodit k psychologovi není dnes již ostuda... ale plus...

A páč když chci tak do lidí vidím... se ptám... Zda-li ona sama má psychologa... Odpovídá, že ano... už celých 15 let... tak jen poznamenávám... že to jde na ní vidět... a že je tedy vše v pořádku. Ona používá psychologickou lichotku, že mám právo to tak vidět... leč já ji dorazuji tím, že z ní jde cítit stres až na dvacet metrů... což vyvolává pozdvižení v přednáškovém sále... Ptá se mě jestli jsem věřící... a tak ji říkám... že nevím, jak skutečnému stavu věcí může prospět to, že v něco já věřím... a jak skutečnému stavu věcí může uškodit to, že já v něco nevěřím... A řeknu všem ať pozorují co se změní... "Pozor... teď jste věřící..." a po chvíli... "Pozor... teď jste nevěřící..." a ptám se jakých velkých změn si kdo z přítomných všiml... a psycholožce říkám... že jsem zvědav kdy se uklidní...

Pak se dále ptám k přednášce... Je to sice pěkné, když nám vy přednášíte o stresu... a vidím jak hezky to máte zpracované... jak jste to všechno někde vyčetla a vytáhla... ale mé vlastní poznatky se tomu musí smát. Protože ani vy sama si nedovedete nyní odpovědět podle čeho poznáte stres od nestresu, natož si odpovědět, proč jste právě ve stresu... Poněvadž... kdyby jste našla jen jednou pravdivou odpověď... už nikdy byste ve stresu nebyla... ale vy 15 let bojujete se stresem na falešných liniích... a chcete to naučit i zdejší lidi.

Je sice pěkné, že nám tady říkáte, že stres vznikne tak, že v nadledvinkách se uvolní nějaký hormon, který ovlivní celý organismus... ale proč se ten hormon v jistých případech a jen u jistých osob uvolňuje, a v jiných nebo stejných případech u jiných osob neuvolňuje... resp. na základě čeho dá mozek, řídící všechny pochody v těle, příkaz začít ten hormon uvolňovat... psychologie mlčí.

Dále říkáte, že je třeba se relaxovat... ale mé zkušenosti říkají, že čím více člověk bude relaxovat, tím ostřeji bude prožívat ostatní situace jako nerelaxační a tedy stresové... až se uzavře do bludného kruhu, že bude ve stresu jen proto, že zrovna nemůže relaxovat. Takže tudy cesta nevede... ač se to zdá sebelogičtější... a žádná definitivní cesta či metoda proti stresu nebude nikdy objevena, protože vy jste schopni vidět a vnímat pouze až následky jistých procesů a ty pak řešit. Proto nikdy věda nevynalezne lék odstraňující příčinu... či lék preventivní... protože nezná princip, který je chemicky či mikroskopicky nevyzkoumatelný... chemie je až následek...

Říkáte, že svět neustále zvyšuje požadavky na jedince i tempo života... a po nás chcete, abychom začali zvyšovat svůj výkon, tím že začneme relaxovat... Což není obrana... nýbrž řezání si větve pod sebou samým.

Ukazujete nám pračlověka ve stresové situaci před medvědem jak řeší... zabít nebo zemřít... ale jsou ještě další možnosti... které vy však zkrze strach nikdy neuvidíte... a ten medvěd samozřejmě udělá přesně to co si vy v této situaci budete myslet že udělá... (základní zákon tvoření vaší reality)... a kdybyste neměli strach, mohli byste třeba říct "Pojď k taťkovi ty chundeláči ať tě podrbe..." nebo ho slušně pozdravit a popřát mu hezký den... což vás nikdy nenapadne...

Říkáte, že se máme obávat selhání... a přitom to selhání okamžitě odstraní stres a vyrobí z člověka naprosto úžasně relaxovaného člověka... pokud ovšem zvládne ten proud uvolňující se energie... a to může pokud ho psycholog nenaučí vidět ji jako škodlivou... či nenormální a šílenosti vedoucí... Vás nechal vystudovat systém... a systém vás tady postavil na vaše pracovní místo... a systém je vždy proti lidem... a váš úkol je... sloužit především systému.

Dál už jsem to nerozváděl, protože jak jsem viděl... ona má diplom a dokud v něj věří nemohu ji pomoci... navíc tam má další věc... neshody doma, tak to kompenzuje u vojáků tím, že se snaží sama sobě dokázat že je dobrý člověk... a tím, že se snaží a zneužívá psychologie, aby ovlivnila vojáky v pohledu na sebe... to znamená... že tam, kde nás velitel kritizuje, tam nám ona lichotí... a utěšuje... protože ona za náš výcvik nemá odpovědnost... tak si to může dovolit... A co je horší... že tyto průhledné taktiky... vojáci sežerou i s navijákem... A právě ta vnitřní snaha... ty velké ambice... jsou příčinou jejích psychosomatických potíží... nejen doma ale i v práci... A tak nevím zda-li ustojí... až jí to obrátím v popel... páč mě čeká s ní ještě osobní pohovor nad dotazníkem, který nám pro svou osobní potřebu dala vyplnit a tady přináším mé "šílené" odpovědi...

Jméno a příjmení:

Všechno co má jméno umírá. Když někdo sní o velkém lese, dokážete mu pak na lebku nakreslit, kde se nacházelo asi slunce, a kde přesně končil jeden strom a začínal druhý? Co vy ze mě vidíte, že tomu jste schopni dát jméno... jsem bez hranic...

Zdravotní stav Otce:

Stárne a umírá.

To snad nemyslíte vážně...

Myslím že je jedno jak to myslím i jak se on při tom stárnutí a umírání po celou dobu cítí.

Zdravotní stav Matky:

Přiměřený k jejímu věku.

A to je jaký?

Co já vím... jsem snad doktor? Z pohledu mého je na tom už dost špatně, a z pohledu mého dědečka je na tom ještě dobře... Odkud mám teda vědět jak na tom opravdu je?

Jak byste zhodnotil vaši výchovu: a) Láskyplná, b) Tolerantní, c) Přísná, d) Nezodpovědná, e) Rozmazlující f) Jiná..... (uveďte jaká)

f) Jiná - normální.

Ale jaká to tedy je?

V té době jsem nevěděl jakým způsobem jsem vychováván... poznal jsem jen jednu výchovu... a jaká byla... to nemám pak s čím porovnat...

Jaký vycházíte s vaší partnerkou:

Jako bratr se sestrou.

Takže bez sexu?

A jak to mám sakra vědět kdy je vztah považován jako sexuální, když v dnešní šílené době, je považováno za sexuální i když se cizí ženy dotknu jedním prstem...

Myslím tím soulož...

Tak to asi máme vztah 4 roky bez sexu a jen pár hodin se sexem...

Co by vás v životě učinilo šťastným pořádně se nad tím zamyslete a seřaďte pět položek dle jejich důležitosti: Nic, nic, nic, nic, nic.

Co to má znamenat?

To na co nikdy nemůžete ve své pýše ani pomyslet...

Jaké pozitivní zážitky z výcviku máte:

Žádná událost sama o sobě není ani pozitivní ani negativní... kdo ji tak pojmenuje, ten je povinen ji tak i prožívat.

Jak se právě teď cítíte:

Nelze najít odpověď... musel bych si něco nejprve vymyslet, aby to tak potom i bylo...

Nakreslete ovocný strom:

To nemohu... já mohu nakreslit jen černou čáru... která stromem není... Co je to strom... kde začíná a kde končí? To nikdo neví... i ten papír je strom... i tužka je strom i stůl je strom... pokud to tak chceme vidět... v jaké tedy podobě mám nakreslit strom? Mohu nakreslit jen to co jste schopni vidět vy... nemohu nakreslit to co vidím já... takže jak mě podle toho chcete ohodnotit? Navíc všechny stromy byly již nakresleny... podívejte se z okna... Z principu je jeden strom všemy stromy... jak to mám nakreslit? Z principu když zahyne slunce, zahynou všechny stromy, z principu... kdyby zahynul jen jeden strom... zahyne všechno... Co je to strom? Když se ve snu díváte na strom... z jaké dálky se co na co ve skutečnosti dívá? Dokážete mi to odpovědět? Když vaše oko je zavřeno... a prostor je větší než vaše lebka a čas je jiný než na vašich hodinkách? Je to taková patologie věci pojmenovávat, aby se mohly uctívat či zatracovat a proto je to poukázka do pekla. Dáváte ve své sleposti tisíce jmen, ale nikdo z vás si neuvědomuje, co vlastně pojmenoval.

A kdybych nakreslil jen semínko... jen jednu malou tečku molekuly DNA... pro vás to bude jen semínko... jen pár písmen vzorce DNA... nikoliv strom a pro jiného... jsem nakreslil nekonečně mnoho stromů... A co mohu vlastně nakreslit? Mohu nakreslit jen to co vidí vaše nedokonalé oko... ale strom má více dimenzí... má vůni... má pohyb... má chuť... má i inteligenci... jak to mám nakreslit pro vaše oči? Hnusí se mi jak děti nutíte vidět a kreslit věci dle svého omezení...

A co se týče této psychologické metody... Co to může prokázat? Mě může každou sekundu napadnout různý strom... ale vy mě podle toho co nakreslím zastrčíte do nějakého chlívku na deset let... To už můžete založit metodu věštění z tvaru ranní stolice... kdo jak se vysere... v takovém psychickém stavu je... Na základě nějakých teorií... statisticky hledáte důkazy... vyjímky označujete za blázny... Stejně tak jak vědci popisují komunikaci včel při předávání informací kde se nachází květ... a objevili na základě omezeného pohledu, vycházejíc z mylného předpokladu, že přece včely musí nějak verbálně mezi sebou komunikovat (když nemluví)... a objevili... "TANEC"... sklidili diplom... a já se jim jen směji... Kdybych jim řekl, že celé včelstvo má jedno oko... a že žádná komunikace není potřeba... raději by připustili telepatii... a kdybych jim řekl, že kdyby včele zavázali oči... a květinu jejíž poloha byla určena tancem... vytrhli a přesunuli o dvěstě metrů jinam... včela nepoletí směrem k původnímu místu, ale směrem k aktuálnímu místu... takže ať květinu přesunou kamkoliv a včelu oblbnou jakkoliv... nikdy ji nemine... tak by mě prohlásili za blázna... Leč už je to vybádáno... a důkazy potvrzeny... a tak není třeba bádat dál a vysmát se vědcům minulým. Jednou se jim smát stejně budou... tak jak se dnes smějí vědcům středověku, kteří tvrdili, že Slunce se točí kolem Země.

Stejně tak věda rozdělí květinu na květ a stonek... ale nikdo přesně nedokáže na molekulu přesně oddělit, kde končí stonek a kde začíná květ... žádná taková hranice neexistuje... ale všichni se to učí...

Co mám tedy kreslit? Kreslím jen to co jsem viděl... nikoliv tvořím, pouze kopíruji a podle toho jsem klasifikován. Třeba když se podívám z okna. Mimochodem kdo ty stromy tak zřídil, že vypadají jako záchodové štětky. (vyholené kmeny a na hoře pár větví - velitel). Tak podle psychologických tabulek to s ním bude asi špatné... kdybych takový strom nakreslil já, hned mě patřičně oklasifikujete. Kdybych to měl vidět z psychologického hlediska, tak to symbolizuje, to, že spodek (mužstvo) je kráceno, aby vrch (vedení) mohlo rozhazovat a vzkvétat. Takového velitele pak ale nechci...

A zkuste mi říct, že jsem nenormální... protože když se podívám na vesmírné lidi a Bendu... dále na Hrušovského... a jiné šarlatány... tak ti veřejně i knižně propagují věci... v takovém měřítku... vydělávající na tom statisíce... a ty psychologové opomíjejí... a mě za jeden nakreslený strom... by chtěli vyhodit z práce? Co když neumím kreslit? A nemusím kreslit...

Ale dobře... zkusím se tedy snažit a vyjít vám vstříct... nakreslím strom.

Mám ho nakreslit v nárysu či půdorysu? Prý v nárysu... Jak starý strom mám nakreslit? Jak velký má být? V jakém měřítku... mám jen A4... A mohu nakreslit strom veliký pár milimetrů až pár metrů... tak jak veliký? Prý aspoň deset centimetrů... Sazeničku nebo pořádný? To je prý jedno... Ale není to přece jedno... pro psychologa, který mě podle toho má hodnotit! Tak tedy dospělý... A chcete ho ještě rostoucí nebo pokácený? Prý rostoucí... na pokácený asi nejsou tabulky... A má být zachycen v zimě, v létě, na jaře, či na podzim? Prý co jsou to pořád za blbé otázky... Ale já jsem chtěl nakreslit strom k vaší spokojenosti... mi se vůbec nechce kreslit... ale vy chcete mít nakreslený strom... mě je to jedno jaký... ale vám ne... vy ho budete studovat a mě hodnotit... takže se snažím abych vyšel co nejvíc vstříct vaším představám a požadavkům toho, co mám nakreslit. Vy máte určitou představu toho co chcete... a tak se ptám! Prý to pak budou hodnotit sebe a ne mě... Vždycky mluvíte jen o sobě, když něco hodnotíte... jen o tom co jste schopni vidět... nikdy byste neviděli co jsem opravdu nakreslil...

Takže jsem nakonec místo stromu napsal text... což vzbudilo velký rozruch mezi kolegy... protože nedokázali pochopit, proč jsem nenakreslil strom jako kdokoliv z nich... A od té doby... jsem se stal během jedné epizody z normálního nenormální... protože jsem měsíc v pohodě byl brán za normálního... nikdo nic neobjevil... netušil... a já nikomu nic neříkal... byl jsem jako každý jiný... a najednou jsem byl Sekťák a psychicky labilní člověk... a tak uvádím ještě pár příhod... mně přitěžujících...

První příhoda se odehrála v autobuse... čekali jsme na parkovišti, a bavil jsem se s jedním kolegou, který mi říká sekťák. Oponoval jsem, že sekťáci něco vyznávají a něco uctívají... a že se neřadím mezi žádné vyznavače a uctívače čehokoliv. Což mu nevadí... a bude mi říkat sekťák... a tak jsme se bavili... přišla řeč na sny... a tak jsem řekl... že párkrát jsem se probudil, ale byl jsem někdo jiný a na jiném místě... a bylo pro mozek těžké zjistit co je vlastně realita a co sen... Načež už jsem vzbudil pozornost většiny v autobusu... a začali jednohlasně tvrdit... že jsem psychicky labilní... Poprosil jsem je tedy ať mi to nějak dokáží... já s jejich světem problém nemám... ale oni mají problém s tím, když jim někdo nabourává jejich vidění světa a ukazuje jim, že všechny jejich tvrzení a názory jsou relativní a děravé... Prý jsem nenormální... a tak říkám, že je třeba vzít měřítka pro normalitu... a psychickou labilitu... vyberu si toho, kdo se mi to nedůrazněji tvrdil a ptám se ho, zda-li pije kafe, pivo a kouří cigaretu... říká že jo... a tak se ho ptám, proč tyto věci potřebuje... zda-li to není z toho důvodu aby s jejich pomocí lépe psychicky zvládal každodenní život... Odpovídá mi, že ano... že je to normální... ale já mu říkám, že je psychicky labilnější, než člověk, který tyhle berle nepotřebuje, a navíc je závislý na drogách... protože když vysadí na tři dny své berle... bude nervózní a podrážděný jako pitbul... Takže kdo je tady labilní... důrazně mi říká: "Drž hubu!" A tak se ho ptám... "Jinak se s tebou stane co? Jen si to konečně přiznej... že tvá labilita je pouhým klidným slovem rozhoditelná... běž si raději zakouřit na uklidnění... To jsou teda dnes vojáci... Jak byste chtěli řešit svůj stres bez svých berlí ve válce kde budete v ohrožení života... nikoliv své psychické pověsti?" No a dopadlo to tak, že se celý autobus shodl, že jsem psychicky labilní a že bude dobré, aby mi nedávali vůbec do ruky zbraň...

A další příhoda... na obědě... jsem si dal domácí české kynuté buchty. Když si tak jím.... od druhého stolu se mě ptá kolega... Jaké jsou prý ty buchty... mám problém s odpovědí... a tak se dotazuji zpětně... a na co že se vlastně ptá... na chuť, název (domácí české), druh (kynuté), typ (výplň)... logicky jsem to seřadil od nejpravděpodobnější věci... Což kluci u mého stolu už nechápavě kroutili nade mnou hlavama... Tazatel tedy upřesnil... že se ptá na chuť... Tak odpovídám, že jsou jedlé... ale on se ptá jestli mi chutnají a jestli jsou dobré... odpovídám... že neznám jeho osobní chutě, a nemohu mu přesně odpovědět aby mi rozuměl... musel bych mu dát ochutnat... ať sám zkusí... To už kluci praskají smíchy... a ukazují mu, že jsem na hlavu... ale já se snažím mu dát co nejpravdivější odpověď... Tazatel tedy upřesňuje zase svůj dotaz... jestli ty buchty chutnají mi... to prý mu stačí... tak mu odpovídám... že nevím podle čeho to mám poznat... protože moje chuťové buňky mlčí o tom jak jim co chutná.

A pak se konal pohovor s psycholožkou... nad upřesněním anonymního dotazníku... a to jsem si říkal... jak bude reagovat na mé odpovědi... v dotazníku... nad mým textem místo obrázku stromu... ale byl jsem celkem překvapen... z deseti minut jsme si povídali dvě hodiny... což se doneslo až k veliteli... protože na ostatní nevyšla už řada... Dokázal jsem jako vždy, argumentovat tak, že člověk zůstane pak stát s otevřenou pusou... a trochu se mu to v hlavě zamíchá... a místo očekávaného zatracení a konfliktu... se mi dostalo uznání a naslouchání... bylo to celkem úžasné... podařilo se mi psycholožku naladit... na jiné pohledy... až jsem se dostali ke konzultaci jejich problémů a prolížení jejích fotek a pocitů z různých situací. Bylo to velmi otevřené neodsuzující... mám v sobě něco, že se přede mnou lidi nemusejí stydět za nic... a tak mi říkají věci, co by jiným hned na prvním setkání neřekli.

***

Další sezení jsem měli zase s psycholožkou na školení. Je vždycky usměvavé pozorovat jak si psycholog hraje s lidmi... vyloženě ho to baví... má tím dojem moci...

Tentokráte jsem dostali test, aby jsme si zjistili jak máme velké sebevědomí. Vedle mě kolega... jej pečlivě vyplnil, protože chtěl mít vysoké a to pak jste-li inteligentní lze snadno odvodit jak odpovídat aby vám vyšlo... A mu vyšlo... a pak z toho měl trauma... neboť si pak z něj všichni utahovali když se mu něco někdy nepovedlo... když se bál přejít kládu... když se rozklepal trémou... na přezkoušení ze cviků... Tehdy jsem klukům řekl, on nemá trému z toho co je tady... on chce obstát sám před sebou... a to je horší než obstát před jinýma... kdyby tenkrát ten test nevyplnil, nemusel by se potýkat s obavami ze selhání... ale zpět...

Když se testy odevzdávaly... já jsem nic nevyplnil... protože otázky jsou absurdní... Ale zeptal jsem se psycholožky... k čemu to sebevědomí vlastně dobré... ač se na věci dívám jakkoliv, tak zjišťuji, že mi je akorát tak k hovnu... že zvířata žádné sebevědomí nepotřebují... Prý nechápe otázku... Tak pokračuji... můžete mi ukázat vaše sebevědomí? Rád bych věděl kde se v člověku nachází... protože kdyby bylo velké... musel by ten člověk mít někde bouli... Mají to muži v penisu, nebo ženy v prsou? Často se píše, že zvětšením těchto orgánů sebevědomí vzroste... to by pak ale měly vyplňovat tyhle testy tyto orgány... když je s nimi sebevědomí přímo spojeno. Můžete mi teda vy jako odborník říct jak to vaše sebevědomí vypadá a kde ho máte schováno vy?.... To už se směje celý sál...

Hází to do autu tím, že jsem jeden z těch co zas viděli matrix... a tak ji říkám... že o to tady teď vůbec nejde, já po vás chci aby jste mi odpověděla jako odborník na jednoduchou otázku... kde je v člověku ukryto sebevědomí a čím se dá změřit jeho velikost... pokud o ní nechcete jen spekulovat... a jsou-li vaše výsledky neprokazatelné a tedy čistě hypotetické a teoretické, jak si dovolujete pak udělat lidem ze života peklo, když jim řeknete, že mají nízké sebevědomí? Eskymák by ve vašich testech neobstál... a vy byste neobstáli tváří tvář lednímu medvědu... a tak se ptám kdo má větší sebevědomí? On vychází z praxe a řeší skutečné problémy, vy měříte jen v oblasti představivosti...

"Ale vždyť každý člověk potřebuje sebevědomí? Třeba já jsem dobrý člověk. Všichni okolo mě mají rádi." "Ano ale to si jen myslíte... viďte... Obklopila jste se lidmi kteří, jsou slabší... kteří vás potřebují nebo kteří se vás bojí... ti vám budou vždycky lichotit... zkuste však zajít jinam... mezi lotry a ganstery... ti se vám vysmějí... neboť pro ně vaše domnělá dobrota nemá hodnotu... Znám lidi kterým psychologové udělali ze života peklo... Opravdu to víte jistě že jste dobrý člověk, nebo je to jen relativní věc, úzkoprsý pohled a pouhá vaše domněnka? A ještě mi povězte... co když si to zrovna nemyslíte... jaké bude vaše sebevědomí? Mohu vám ukázat tolik věcí, co děláte denně a jak jsou tyto věci v důsledku nakonec k celému lidstvu zlé..."

Skončila hodina...

Nicméně... pak zase tady v Praze ta první... "Vše je psychologie... i to jak tady sedíte... je psychologie... vedle koho sedíte... to vše je psychologie... třeba vy proč jste si sedl tam a ne tam?"

To je vždycky... čím začne... vyzvednutím úlohy psychologie, kolik ji to dává práce... a jak je to náročné... její dcera studuje taky psychologii... Moje myšlení není omezené takže... proč sedím tu a ne tam? Tak počkat... může to být proto... nebo proto... nebo proto... jo... nebo taky proto... nebo i proto... nebo... a to jsem se pobavil... i proto... a proto... ale pak vzniká otázka... Které proto je to správné... protože čím více pohledů tím více výsledků... tedy teorie utváří vždy důkazy... Pak ovšem psychologii lituji... neboť nikdy ten ořech nerozlouskne.

Už na pohovoru jsem jí řekl... víte proč vás bolí záda? Protože jste toho sama na sebe tolik naložila... chcete sama sobě a jiným dokázat... co? Na to si odpovězte sama... ale pospěšte si... jinak vám záda odejdou... znáte ten vtip?

Dva psychiatři dobíhají autobus, ale ten jim ujede. A ten první psychiatr říká druhému: "Chceš si o tom promluvit?"

Beznadějný případ