Jeden bod... konec a počátek všeho... všeho... protože od něj se vše odvíjí... postavte se do tohoto bodu... a uvidíte vlastní obludárium. Obludárium času a prostoru a nezměrné existence v něm... toto by neměly číst sladce spící nátury... protože to co se vám chystám říct zničí hnízda stračí... spálí vše, čemu jste mohli kdy věřit... nabourá vás to tak... že už nikdy nebudete mít klid... není cesty zpět... proto si to dobře rozmyslete... zda-li budete číst dál.

Tak... začneme od začátku... a to se podbízí otázka... čemu vlastně věřit... Chcete to vědět? Pouze lžím... pouze umělým výtvorům a konstrukcím vlastního intelektu... nehledě na časové a prostorové umístění těchto lží a sebeklamů snažící se všemožně zamaskovat děsivé tajemství... tak děsivé... že se nedá ničím unést... Kdo pochopí co zde řeknu... a bude jich velmi málo... protože je k tomu potřeba velké odvahy... mnohem snazší je v sobě vytvořit další lež... a to lež, že to co říkám nemůže být pravda... Mnohem snazší je jít širokou cestou než trnitou... mnohem snazší je věřit a vytvářet nekonečnou naději... než nechat meč, aby odsekl od vás nádor hadí... tedy iluzi veškerého poznání a vědění o čemkoliv... směru kamkoliv a k čemukoliv a smyslu, významu a účelu čehokoliv... co si jen dokážete vybavit ve svých koulích plných lží...

Chystám se vám říct... že všechno co kdy bylo napsáno... ať už jakkoliv moudrými lidmi... je pouze vaše vlastní záplata na to abyste sami před sebou ukryli pravdu... Chystám se vám říct, že všechno co obnáší údaj časový a prostorový je podstrčená lež... že všechny emoce a pocity, vzpomínky a názory, víry a praktiky... cvičení a učení se... toto všechno co vám dává význam, definuje účel čehokoliv... rozlišuje a kategorizuje cokoliv do čehokoliv a posuzuje co jaké je... je pouze umělé vytvořené... je to pouze dudlík... dudlík, který se tu cucá okamžik za okamžikem... a nikdy to neskončí dokud se nevyplivne... Ale když on je tak sladký... ten dar Boží...

Je pouze jeden bod... ze kterého se dá iluzorně cestovat doleva či doprava... nahoru či dolu... ať už v čase či prostoru... od myšlenky k myšlence... od snu ke snu... od názoru k názoru... od pocitů a emocí... k pocitům a emocím... Ale všechno to jsou... a to ikdyby to byly cesty nejsvětější a nejvýznamnější... pouhé neskutečné vysněné výmysly... dávající účel a smysl existenci čehokoliv... včetně vašeho Boha... což vskutku excelentní výtvor sebeklamu.

Žádná cesta nikam není a nikdy nebyla... počátek a konec věků závisí jen na jediném vhledu... všechno mezi tím je jen snůška snů... snů které vám dávají to co chcete... stále tvoříte a tvoříte nové a nové lepší a lepší pouta... jen abyste unikli tomu meči rajskému... stále si tvoříte umělé cíle, víry a naděje i své nedokonalosti a dokonalosti...

Vše je obsaženo v tom jediném bodě... zde v tomto bodě záleží jaký filtr si vytvoříte... a pak výroba důkazů na zakázku začíná... Vše závisí jen na to jedinném... všechny životy a karmy... ráje a pekla... učení a mistři... utrpení a extáze... to vše vychází z toho jediného bodu... ze svícnu který vše pak osvětluje přesně takovým světlem v jakém to všechno chcete vidět... stačí zadat účel a barevné spektrum... a pak to už jede... výroba důkazů jako na běžícím pásu... Stale tatáž věc... stále tatáž energie... viděna v tisíci různých projeveních a barvách... vnímaná zkrze smysly v přesně požadovaném zabarvení... jednou jako slast... jednou jako strast...

Nikdo nikdy přesně nemůže prokázat co jaké je... nikdo neví co je tím skutečným štěstím... ač se rodiče, politici a obchodnící předhánějí v tom co vám k němu ještě chybí... a nikdy nepřestanou... protože to sami neví... Pro hladové a žínivé duchy bude vše nedostačující... pro velké duchy... zas vše zbytečné... ale jaké co je... velké či malé, krásné či škaredé... svaté či hříšné... dobré či špatné... spravné či chybné... duchovní či materialistické... to nikdo nikdy prokazatelně nezodpoví... a tak třeba vrcholem duchovnosti může být zarytý materialismus... a vrcholem štěstí vlastní zatracenost, ale ani jedno z toho neexistuje... obojí je vymyšleno za stejným účelem... A pokud se mýlím... pak mi řekněte na sekundu přesně... jak daleko jste už od cíle své cesty... Když sami nevíte jak daleko teď vlastně jste... a jestli vůbec jdete správným směrem... jak se opovažujete někomu něco tak sebejistě tvrdit? Natož se prohlásit za mistra a učitele dharmy!

Nakecalo se to toho už mnoho... ale všechno je brak... je to umělé... vše co uctíváte a hlásáte... vše oč se opíráte... vše co dává smysl existenci čehokoliv... toto vše je jen umělý výtvor... Byli tu lidé, které vy nazýváte jako mudrce světce a osvícené... lidi které vy považujete za svaté... protože vášemu utrpení dali smysl... A zkrze tyto vámi stvořené lidi jste sami pro sebe napsali velké lži... lži, kterými ospravedlňujete sami před sebou svůj život... Tito lidé však byli slepci... nemohli by nikdy říct pravdu... protože vy pravdu nechcete nikdy vidět... a proto považujete za svaté trpět v okovech jakýchkoliv smyslů.... a pachtit se od ničeho k ničemu... celé věky... bez konce... Aniž by tím někde něco přibylo či někde něco ubylo... prospěch to nemá žádný... význam to nemá žádný... váš život je naprosto k ničemu... je úplně jedno co kde "velkého" a "správného" vykonáte... vůbec na tom nezáleží... vše je jedno... Chápete to? Je to jedno! Ale vy se přesto snažíte získat... nějaký ten prach do očí... nějaké ty brýle... a uznání od sebe sama zkrze ústa jiných lidí ve vašm snu... abyste našli nějaký účel a význam pro své věčné trápení. Abyste sami před sebou obhájili marnost svého utrpení ke kterému vás nikdo nenutil... kromě vaší pýchy... A tak se stále klaníte Otci lži... a už máte odměnu svou... život v této realitě... poskytující pouze... POUZE domnělou naději na spasení... což je stejně lživé jako cokoliv co si dokážete ve své lživém sebeoklamávání uvědomit.

Stále tvoříte řády, pravidla a směrnice... stále vytváříte jemnější a jemnější břity pro rozlišování... a kategorizaci... pouze pipláte stále stejné hovno na menší a menší bobíky... v domnění... že se tím stanete dokonalejší... už jste od toho celí upatlaní... a já se vám musím smát... a čím více mi něco tvrdíte... tím více... A nenašel se nikdo kdo by tím nebyl prolezlý... i mí vlastní rodiče jsou tím prosáklí... a ládují do mě vzory tak chatrné... leč jen jejich život plný okázalých starostí ospravedlňující... Tak třeba nevím, kterou starost oceňuje Lucifer víc... jestli starost o rodinu nebo starost o to kde vzít na jinou drogu... protože uspokojení (droze klidu, radosti a štěstí) je úplně jedno jaký prostředek jí předcházel... ale myslím si, že spontánní a zakázané ovoce bude vždy sladčí než stereotypní a uzákonněné...

Třeba... "My jsme aspoň něco dokázali... postavili jsme dům a založili rodinu... My až umřem... tak po nás něco zůstane... " A tak jim říkám... "A co je na tom dobrého? Nikdy se nechlubte před bláznem tím, co vás stálo úsilí... Úsilí... jež je v pekle vyceňováno jako svatost... je v ráji viděno jako směšná a zbytečná ješitnost... Strčte hlavu pod vodu... a chlubte se klidně z plných plic... uvidíme co se z toho všeho donese k uším sv. Petra, aby vám otevřel bránu nebes." Proč přede mnou lidé chudnou... že musí pak dovažovat svou hodnotu pekelnými skutky? A od takových lidí bychz se měl něco učit? Spíš je pro mě zajímavější učit se od zjevně šťastných a usměvavých lidí co si nedělají starosti s ničím.

O já zapomněl... vy přesně víte co jak a kdy posoudit... pak před vámi smekám svůj klobouk blázna... páni mudrcové... chytří a vědoucí... Opíráte se o nauky lidí, které jste si včera večer sami pro sebe vytvořili a napsali... považujete lži za důkazy a potvrzení své lži... jen lež může potvrzovat lži lež... Snažíte se udělat dojem... řídíte se měřítky co a jak má vypadat, když je to realizované a co a jak kdy se má vidět, abyste byli dokonalí... A vůbec ale vůbec si neuvědomujete o jak chatrné berle se opíráte... Všichni jste v tom stejní a všichni potřebujete nějaké berle... prostředek k tomu jak se ohodnotit a jak ohodnotit cokoliv... potřebujete vědění... umělou a domnělou jistotu... že vaše počínání je správné... jinak byste nutně museli zešílet... A tak vám říkám... už jste šílení... protože žádné vaše počínání Otec nikdy nedocení.... všechno vaše úsilí a snahy jsou naprosto k ničemu... žádná "pomoc" v ráji neexistuje... žádný "dobrý skutek" se v ráji vykonat nedá... žádná "láska" tam už není zapotřebí... ale vy stále žebráte a žebráte... o další paví peří... žebráte o přijetí... o ocenění s pomocí stupídní a umělé vytvořené hiearchie hodnot společenských... zkrátka potřebujete umělinu a její svět, abyste se v tom Babylónu mohli taky realizovat. Což je snad ten největší motiv k okázalé fucking show... jinak pouze další lež... páč nikdo na světě nedokáže posoudit co je a co není realizované... natož jak se to má chovat...

Celý ten váš program tvoření pokroku a vývoje... je pouze vysněný a celkově slouží pouze k tomu jak zabít čas... jak zaměstnat mysl, aby nezešílela... Potřebujete ty berle... bějakou tu fetiš idolatrii... něco o co se dá opřít, abyste mohli zjistit, že jste dnes dokonalejší než včera, že jste dokázali v životě něco víc než chromý mentál z ústavu... Že jste doktoři a akademici či moudří slovní kaditelníci jež dávají měřítka odlišení a utvářejí alespoň nějaký hiearchický systému hodnot a domnělé moci. Jež se do nevinných musí nejprve x-let vtloukat, aby nesl autorům programů kýžené ovoce z jejich snažení. Všechny profese a jiné kategorizace... to všechno je tu jen od toho jak se zaměstnat a čím se zabavit... jak zabít čas, aby člověk neměl čas vidět skutečnost... umělé definice, umělé směry, umělé cíle... kelímky a formičky... pro děti na pískovišti... stavění báboviček na pláži soutěže... konkurence... následování fatamorgány o nějaké dokonalé civilizaci... aniž by někdo byl schopen z těch velikánů najít pravdivou odpověď na otázku... proč jsme na té kulaté šišce pod lampou Boží a co tu máme vlastně dělat... Jediné co lze obdržet jsou domněky... patřičně zidealizované tak, aby se líbily všem... je to patologické tíhnutí k pozitivnu co vám brání najít tu úzkou bránu... tíhnutí k tomu, že jen úsilí se odměňuje... a že pro něco se musí taky něco udělat... čili vytrpět... bez běhu není pekelných medajlí.

Spravedlnost odmítáte... rovnost odmítáte... protože kdo má nahrabáno v jakémkoliv oboru žádá odměny... a tu může dostat jen zneužitím stejně postižených a malomocných... Pak správné informace a vědění = moc... a moc = ovládat méně informované... Jen tak lze dosáhnout pozemského štěstí v očích stějně zaslepených... Leč o tom co má být tím štěstím jste byli všichni přes deset let poctivě informovaní... a proto jste všichni stejně zaslepení... protože žádné mistrovství, osvícení, štěstí, svoboda ani demokracie neexistují... páč to principiélně není možné jinak by mocní přišli o veškerou moc... kterou stejně nemají... páč jediné co mohou ovlivnit je myšlení lidí... o čež se poctivě snaží v speciélních knihách a ústavech již od narození... A jen těžko najít někoho kdo by se narodil z Panny a přežil by s neposkvrněným myšlením do 8 let. Takové štěstí nikdo mít nemůže... měřítka pro hodnoty musí být předána... jinak by se systém stojící na závislosti a zaslepenosti zhroutil... a nastala by přirozená demokracie... kde by nikdo neodpovídal za nic... a vylila by se na svět spravedlnost... takže ani policie ani armáda... obecné spravedlnosti a demokracii bránící... by nebyla už nikdy potřeba... a mocní se znaky své moci... by byli jen k smíchu... Stačí jen změnit nastavení hodnot... v lidské mysli... a moc se hroutí jako dům z karet...

A spletl si mistr dveře a místo do sálu se svými žáky vešel do výčepu... A co se nestalo... místo poklon a úcty... sklidil jen výsměch své dokonalosti maškarní...

Jen systém hodnot... na tom to vše stojí... systém sviňských a umělých hodnot odlišující jednoho od druhého... a následná honba za vlastněním a množením těchto hodnot... které jsou mimo lidskou mysl zcela bezcenné... je to jako závod minovým polem se slepeckou hůlkou v ruce... jak to asi může dopadnout? Katastroficky... což je ta neradostnější zpráva... neboť peklo se samo spálí... ale ono na tom stejně nezáleží... tak jako nikdy nezáleželo na ničem... nic v této realitě se nemůže dotknout skutečnosti... tak se tu klidně sežerte... a stahujte z kůže... nebo se objímejte, milujte, množte a umírejte... třeba hlady...

Vidím jen prasata u koryta jimž se zdá, že jsou lidmi... první prase se zrovna cpe u bohaté tabule... druhé prase sedí v kině... třetí prase zrovna bere výplatu a jede v luxusním autě... čtvrté je papež... páte je prezident... sedmé hvězda show byznysu... osmé a deváté se zrovna milují v posteli o svatební noci... a desáté... desáté... vidí všechny ty prasata i jejich sny. A přemýšlí... zdali je prasetem, člověkem... nebo jen snem nějakého slizouna z dimenze X... leč zjišťuje... že to mu nikdo nikdy nezodpoví... protože i kdyby mu v tom jeho snu cokoliv kdokoliv jakkoliv naznačoval... je to součást téhož snu... a od skutečnosti jej dělí vždy neproninutelná bariéra lebeční stěny... někde za hranicemi představitelna... nekonečného vesmíru... a nelze ji ničím uchopit, neboť ruka nikdy nedosáhne za obzor smyslového vnímání...

Bylo společenstvo křečků ve zlaté kleci a odsoudili jednoho za mříže... a vyhodili ho z klece ven a smáli se mu společně, že je za mřížemi... jinému zas uvnitř klece postavili vězení... a smáli se mu, že je v kleci a nemá svobodu nechat se na každém kroku okrádat lupiči v kravatách... A tak i blázen stojí u okna te velké klece s mřížemi... a volá dovnitř na všechny ty lidi... pojďte za mnou ven... na svobodu... ale lidé co ho slyší si ťukají na čelo... blázen za mřížemi...

Jediný pokrok jsem zaznamenal jen v množení vašich starostí... Vyrábíte jen své peklo... na všech liniích... bádáte a objevujete jen jeho nové dimenze... ve své opatrnosti a moudrosti ve své pýše vědy a mysticismu... jste tu vytvořili skvělý labyrint bludařský s tisícerými a zbytečnými povinnostmi nutnými k dosažení nějaké úcty, kde můžete se vyřádit a bloudit až do aleluja. Nevinné musíte naučit vaším hodnotám... jinak by vás nikdo neocenil... a ať už byste na sobě měli cokoliv za maškarádu jste pouze bubáci... co plivou jed... Jste jako pavouci křižáci... tkající denně síť a lapající do ní volně létající mouchy jen proto, aby je omotali, a vpíchli do nich svůj jed... a pak až čas uzraje... je vysáli do poslední kapky ve službách své rozežranosti... Tkát sítě... velké sítě... děsit a nabízet... a vpichovat programový jed a poskvrňovat a poskvrňovat... protože na naivitě se dá vydělat nejvíce...

Ještě mě chcete soudit a hodnotit? A proč? A podle čeho! Kdo jsem já? Kdo to ví? Kolik ze mě toho vidíte, že jste schopni mě hned posoudit? Co a jak to vidíte? Tělo? Skutky? Projev? A to mám být celý já? Není to celé jen vaše osobní vidina? Třeba je to jen tisícina... milióntina... jeden chlup na mém přirození... který vy zkrze svůj chtivý filtr posuzujete... a celého mě podle něj hodláte odsoudit. Jste jako postavy v mém snu... s jedovatými jazyky, jež chtějí soudit to co z mého Bytí jsou schopny vidět... Zešíleli jste snad? Chodíte mi radit? Přicházíte mě strašit a nabízet? Ukazovat se? Nutíte mě k práci, ke snažení se? K úsilí? Co vy byste mohli vědět o mozku, který vás i mě pro vaše smysly vyprojektoval v předem ustanovené verzi jen proto, aby se nějak v nějaké realitě pobavil? Když se ve snu podívám do zrcadla... kdo se v čem a jak vidí? Soudíte-li mě soudíte Otce.

Takže do toho... nabijte si čumáky... za všechny své soudy budete sami sebou odsouzeni. Ať už soudíte to co je zdravé nebo nezdravé... správné či nesprávné... nikdy neučiníte ten velký krok, abyste náhodou o něco ze svých snů nepřišli a nepodíváte se do světla své smrti... jen zisk zisk a zisk... život na plátně je pro vás zisk největší... lpění na formě je pro vás štěstí největší... ve své opatrnosti a pudu sebezáchovy... vytvoříte opravdu šílené peklo... přesto stále dostáváte co jste chtěli... A bláznovi jež přecházel cestu v důvěře Otci, aniž se rozhlédl a srazilo ho auto se smějete... pro vás umřel... prý hlupák... a on se doma v klidu hřeje v náruči u Otce... protože dokázal udělat ten krok důvěry, kdy se nespoléhal jen na svůj rozum. (Tím nemyslím, abyste přecházeli cestu bez rozhlédnutí... nýbrž abyste prošli úplnou beznadějí a tedy každým strachem bez újmy.)

Všechno vaše štěstí... je spojeno s materiálnem... tedy s formou která se dá redukovat jen na enzymatickou chemii... pár prvků a takový šrumec... tak třeba pro nějaký C6OH4 musíte čtyřicet let denně zakoušet C2OH2... 8 hodin makat a přesunovat tuny pohoří zemských... a to vše jen pro pár molekul C6OH4... pak není divu... jak málo stačí k tomu, abyste se nechali ovládat... celé vaše životní štěstí ze všech životů by se nevešlo ani do jednoho kubíku... injekční stříkačky... a přitom máte kdykoliv a kdekoliv k dispozici celé moře... kecám... Sorry... vy nemáte nikde nic... a nikdy nic nezískáte... vy můžete získat pouze svou vlastní iluzi.

VŠE JE TAK JAK CHCETE VY a proto dopátrat se pravdy... není ve vašich smyslových možnostech... protože smysly jsou pouze nástrojem promítacím, nikoliv bádacím. Vy chcete něco vidět, něco slyšet, někam směřovat, něco dokázat... a tak se tvůrce snaží... abyste věci viděli tak jak chcete... ale každý soud prozrazuje hladového. Bez osobní investice nelze nic posoudit... jaké to vše je když to nepoplivete ambicemi svého já?

Mluvíte o čase... ale mé oko ho nikdy nevidělo, ucho jej nikdy neslyšelo, hmat je nikdy nenahmatal a nos jej nikdy neucítil... čas se nedá žádným smyslem prokázat... a je tedy pouze a pouze... vymyšlený...

Z pohledu vědomí... informace v něm projevená, tedy stvořená... nesoucí údaj časový pět let starý... bude nazvána "Mou vzpomínkou..." kdežto stejná informace nesoucí aktuální časový údaj bude nazvána "Mou přítomností". Ale jak stará je ta informace nikdo nikdy nezjistí! Vznikla ve vaší mysli teď? Nebo tam už leží pět let? To se nedá... opravdu nedá zjistit... protože časový údaj je rovněž informací lehce manipulovatelnou, stejně jako výsledek všeho bádání a souzení.

Pro lepší pochopení nechť si čtenář představí živý Disk reality zvaný "Já", jež je tak čiperný a čilý... že dokáže v mžiku stvořit pro vaše smysly jakékoliv důkazy toho co si umanete, čemu chcete věřit, o čem přemýšlet, co číst, kam směřovat, kde a kdy se nacházet. Disk na němž máte z každého bodu přístup ke všemu co si dokážete představit... ať už je čas jakýkoliv. Stačí přijmout filtr... a vzpomenete si jen na určité věci... představíte si zase jen určite věci a budete přemýšlet zase jen o určitých věcech... A nikdy NIKDY nemůžete si vzpomenout, představit či pomyslet na něco co neodpovídá filtru z výchozího bodu... Od tohoto bodu se odpočítávají všechny souřadnice prostorové, časové, pocitové, z tohoto bodu se čerpají všechna měřítka... změní-li se nastavení filtru ve výchozím bodu, přepíše se automaticky celý Disk, aby kdykoliv mohl dodat čerstvé potvrzení... a vy ať děláte co děláte... obdržíte informace, které jste měli obdržet abyste zůstali v klamu tohoto filtru... Kdyby tomu tak jeden jedinkrát nebylo a vy si náhodou vzpomenuli na věc... která se nikdy nestala a okamžitě by to zbořilo celou realitu klamu. Proto stačí se podívat na sebe v tomto bodu... a můžete vidět celou svou minulost i budoucnost... avšak stále pod filtrem zisku a ztrát. Změňte myšlení v tomto bodě... a změníte všechno budoucí... Až příjdete na to, kdo a proč ve vás právě přemýšlí zrovna o tom a ne o tom... dozvíte se mnoho o příčinách svého utrpení...

Celý váš osud... celá pravda i lež... vše je tedy ukryto v jednom bodu... a dle něj se vše mění... záleží jen na tom... jestli jste připraveni přijmout holou pravdu...

A to vy nejste... vy věříte... a to je ten filtr... věříte ve směr, v účel, ve smysl... ale to všechno je umělé... je to lež... abyste nemuseli přijmout pravdu... Bojujete, usilujete... dokazujete... co a čemu?!!! Směšné... Vytvořili jste si na disku všeljaké mudrce, texty, zákony a pravidla... a to vše abyste mohli najít nějaký účel... nějaký směr... nějaký útěk před pravdou... A to všechno máte ihned k dispozici... stačí jen pomyslet... a pak můžete slídit po disku s tímto filtrem a najdete tisíce důkazů... Najdete svého Ježíše... své žáky... svou rodinu... dokážete mnoho věcí... disk je v tomto směru nekonečný ve všech možnostech co si umíte jen představit a na které pomyslet...

A tak vše co komukoliv dává směr, cíl, význam, vše co definuje nějaký účel... to vše je umělé... tolik tvoření... světla... jen aby se vášně mohly uspokojit... aby krutá pravda byla překryta... pravda o tom... že existence nemá žádný konečný smysl. A že život je pouze důl utrpení, starostí a sebezachraňování... ať už je to na jakékoliv úrovni... Každá existence má své existenční problémy... a nikdy nenalezne konečného spočinutí dokud nepřestane ten nesmyslný boj o tucty rezavých hřebíků do vlastní rakve... dokud neskončí to unikání před spasitelskou osvobozující náručí konečné smrti duše... jež je každé formě v patách. A proto říkám, žádná existence není svobodná... a všichni co tu jsou nejsou svobodní od svých vášní... a dokud budou mít naději, budou vytvářet nesčetné formy světů a realit... kde budou zakleti hledat univerzální řešení na ty furt stejné existenční problémy... a dokud budou žít budou se strachovat před smrtí a děsit se pravé svobody bez otročení jakékoliv formě. Budou donekonečna plnit plán jež je furt stejný... plán jež jim dává aspoň nějaký umělý smysl všemu tomu mega utrpení a to i navzdory toho, že je Otec k ničemu nenutí pouze čeká, až se děti vrátí domů z toho šílenství plného pomatenosti... čeká až odloží stranou všechny plevy (formy)... až se probudí z komatu pekelného bloudění...

Komu tedy věřit? Disk... dodá vždy důkazy... a já jsem si vědom... že pokud dostanu důkaz... pro mou teorii... ať už ve formě svědectví knižní, astrální, psychedelické, světelné... či jiné... pokud dostanu potvrzení... můžu vzít jed na to... že jsem zas minul cíl a tvůrce opět vítězí.... je vždy o krok na před... potvora... Co můžu tedy dělat? (Posílá mi tvůrce abych měl zas o čem přemýšlet a disk se točil a točil dál bez konečného a uspokojivého řešení problému vlastní existence...) Hra na slepou bábu... nemám ruce... nikde ani větev... Čím si však sundat tu pásku? Jak má mé vědomí (Božské PC) vědět jaký je dnes datum? Když kdejaký uživatel (Bůh) zvenčí mé reality... si ho může jakkoliv měnit? Může měnit, určovat, zadávat, tvořit pro mě další a další slepecké pásky? Tvůrce... ví že dokud ve mě vzbuzuje sebemenší úsilí k práci on vítězí...

Čemu mám podle vás tedy věřit? Ať se podívám na Bibli, Sútry, Gíty a všeljaké moudra a slova mistrů... na zákony, sliby a hrozby... na všechno co kdy člověk sepsal vymyslel... čemu dal řád a smysl... to všechno je brak... to všechno je umělé nikdy ničím věrohodně neprokazatelné... je to pouze výtvor lidského mozku... lidské projekce a částečné interpretace snílkovy snažící se cokoliv posoudit, zařadit zkategorizovat, aby věci dávaly nějaký smysl, vzorec, řád... protože kdyby vyšlo najevo... že žádný skutek, čin, jev tohoto světa nemá vliv na dokonalost před nikým.... a že Bůh je opět jen mylná interpretace... či výtvor tesařův... tedy masivní šuplík... skladiště pro věci lidskému vědomí neuchopitelné... nacpaný až k prasknutí... a nad vším rozhodující... Iluze tak mocná, že před ní je i David Caperfield pouhý uklízeč na toaletách v blázinci... Kdyby vyšlo najevo... že všechno je úplně jedno... (což je pravá svoboda)... žít nebo nežít... snažit se nebo nesnažit... že není o co se opřít... že vše se dá zpochybnit... a že každá informace je svým způsobem lživá... Pak by ze dne na den... dosud mocní a bohatí či svatí... zchudli na kost a již by nebylo žádného systému nastolení možné... Pak by se ústavy psychiatrické začaly plnit... protože lidská mysl je ochotna připustit vše... až na jednu věc... že její existence je úplně zbytečná... V čemž se máme hodně co duchovně učit... abychom se vyrovnali sedmidenním nemluvňátkům či aspoň zvířecí říši... kteří tohle už mají dávno v malíku... nikdo je k ničemu nedonutí... Dokonce ani sledovat zábavné TV show... a proto že je nikdo k ničemu nijak nedonutí jsou svobodní... a protože jsou svobodní... jsou extatičtí... jediný kdo doplatí na svůj soud... tedy chybnou interpretaci bude "moudrý" člověk... ať už by se choval jakkoliv... dokud se bude děsit smrti... nebude nikdy extatický a stále dokola bude tvořit systematizovaně organizované spolky plné nerovnoprávných a nesvobodných jedinců...

Třeba mě zaráží, že hlava církve svaté a nejvyšší služebník Boží... hlasatel nesmrtelnosti duše... a spásu Boží... sám se bojí o svůj pomíjivý život až v takové míře, že jezdí autem ukryt za neprůstřelným sklem ulicemi, kterými jsou normální smrtelníci nuceni denně chodit bez jakékoliv po zuby ozbrojené ochranky. A když ani tato hlava církve svaté a nejvyšší služebník Boží sám nevěří, že by ho Bůh ochránil před zlem... jak chce po lidech... aby v takovou ochranu věřili. Když hlava církve svaté a nejvyšší služebník Boží se sám bojí spěchat co nejdříve do ráje... Tak mi někdo řekněte... co se v něm bojí... a proč se bojí. Proč jen hlásá a sám se tím neřídí? "Ne tak jak já chci, ale jak Bůh chce?" To by mohl i přes noc zchudnout... Nedůvěřuje mu snad?

Ale co já vím... mohu jen prohlásit... že vrcholem vědění je naprostá nevědomost... a že všechny snahy a cesty vedou jen z bláta do louže... peklo nemůže stvořit nic jiného než jen dokonalejší peklo... otrokář jen o to preciznější okovy... Vašně... prasata... jímž člověk denně slouží... využívají tvůrčí schopnosti ducha a nutí ho aby jim donekonečna jako dlužník stavěl těla i celý svět k dovádění... pak jej odhodí jako nemocnou a vysátou trosku... a on zemře jako ten jenž nikdy neokusil království... Pocity a emoce... kdo se jim dokáže postavit, zvláště když jsou tak příjemné? Pro nic jiného na světě... by člověk nikdy tolik netrpěl.

A tak i vy kdybyste mi tvrdili cokoliv, co jste kde slyšeli a četli, co jste poznali a kde viděli... dokážu toto před vámi lehce rozbít a prokázat vám jak je to děravé... budu patrně blázen s kterým se nevyplácí pro klid vlastních medajlí bavit.

Promiňte mi to, ale mám tu jednu zkušenost a tu nemohu nijak obejít... byla to nedrogová zkušenost, kdy veškeré projeveno zmizelo... nebylo nic vně... žádné tělo... žádné smysly... žádný život... jen dutá bublina... tenká a půhledná membránka... oddělující ne-smrtelno od smrtelna... stáhnutá pavučinkou elektroimpulsivní dodávající iluzi života... kterou stačí jen rozpustit... A ta zkušenost byla sama o sobě tak osvobozující... pouhý krok od svobody bez hranic a omezení... na krok od šílenství extáze bez kontroly a prožívání... Ale bylo to přerušenou touhou prožít tu extázi... být Bohem je dosti lákavé... ač je to nejtěžší karma... A taky nyní by se mělo někomu o tom něco říct a tak ukázat světu cestu od strachu o svůj život... Jak tiše našeptávalo srdce Boží... ale furt stejně sobecké... A dnes na to doplácím... o to tvrději vnímám pak sebemenší výkyvy v emocích... jako velké kalamity... takže je to obecně horší než dřív protože, já už vím co hledám a kde to je... ale nemohu to nikdy uchopit dokud se toho nevzdám.

Povím vám tajemství... proč nenacházíte konečného klidu... to tajemství je v upoutávání vaší pozornosti... Už od mládí... vás každý ošahává, mluví na vás, krmí vás sladkými věcmi a třepotá vám před očima cingrlátkama... a to všechno slouží jen k tomu, aby vaše pozornost začala plynout k věcem vnějším... jen tak se můžete naučit koncentrovat... na štěstí v tomto světě... a vidět film jako smyslný někam směřující... napínavý zajímavý... ať už film přikrášlíte drogama... nebo ne... pokud cokoliv jevového upoutá vaši pozornost... pak nikdy nenaleznete klidu.

Ten kdo je v ráji... nemůže sledovat televizi... a i kdyby tam bylo cokoliv... nemůže pochopit smysl a nemá ani důvod proč by se tím zabýval... Nikdy by nemohl vydržet koncentrovat se stupidně na skleněnou desku deset vteřin vkuse... jak byste ho chtěli k něčemu odpovědnému donutit? K řízení auta... k vedení firmy? Aby to bylo možné... je třeba upoutat jeho pozornost... tak aby viděl věci jako objekty a tím se zrodil a měl strach sám o sebe a svou pověst... zkrátka vypěstovat v jeho vědomí osobnost, se kterou můžete libovolně informativně manipulovat. Stručně řečeno vyrobit závisláka... závisláka jehož pozornost teče k umělému já. K já, které je jako opice... furt něco vyvádí, o něčem přemýšlí... ale pořád je terčem pozornosti... a pozornost je strom života.

Pak je logické co stačí udělat, aby utrpení bylo zničeno... Zničit ztotožnění... že opice jste vy... a že všechno co ona získala, dosáhla a prožila... je klamné... a že to co jí chybí se vás netýká... pak není žádná starost... žádný strach... a jestliže nemáte strach... čím vás někdo může zastrašit a ovládnout? Strach je jen následkem toho že vám o něco jde... o naplnění nějakého snu... že ještě usilujete o nějaký požitek... strach je následek touhy... touha je následek ztotožnění... nevědomosti... Neposoudíte-li život jako život, smrt se vás nijak nedotkne...

A tak to co mi dává identitu musím opustit, musím opustit i Slepého Osla i Beznadějný případ... vše co mě poutá k jevům. Vše co považuje klam za skutečnost, kterou lze uchopit a prožívat. Vše co mi dává naději, účel a smysl... A když to opustím... stanu se zbytečný... neviditelný... opovrženíhodný... A to je cena za svobodu... nesmím být pro nikoho nijak užitečný. Nemám stejně nic čím bych vás mohl obohatit, nic... co bych vám nabídnul. Nenašel jsem v totiž v tomto světě žádné trvale vnímatelné štěstí...

Na cestě leží bonbónky... které devět desetin času chutnají sladce ale desetin času chutnají hořce... a jestliže ochutná člověk jen jediný... bude si chtít spravit chuť... poměr sladce a hořce se neúměrně stupňuje... a nakonec už to bude jen a jen... o hořkosti... Jakmile se člověk hodlá vzdát... už se mu nabízí jako zázrakem další bonbónek sám od sebe... když usiluje... bonbónek poskakuje před ním jako by jej někdo popotahoval... A každý krok na té cestě si musíte koupit a zaplatit vlastní krví...

Opustit tohle šílenství... znamená velké sebezapření... sebezapření... neprožívat krásné a příjemné věci... A kdo tohle dokázal... pro toho už žádný další život nemá smysl... je volný... povznesen vysoko nad štěstí i neštěstí...

A co ti lidé kteří vnímají aury, geopatogenní zóny, léčitelé a senzibilové?

Kdo považuje vjemy za skutečnost... k tomu spěchá Lucifer s pytli zlata... Je to jako magie... jestliže sám interpret nepochybuje o tom co cítí a vidí... pak čaruje a tvoří... a disk mu podá důkazy... a může vydělávat na své hypnotické sugesci... ale ikdyby se uvěštil... uléčil... i kdyby se namakal... pocit... že už vykonal všechno... pocit uspokojení nikdy nenalezne... stále nenajde klidu... ba naopak stane se otrokem... ač si myslí, že něčemu někam "pomáhá"... je to jen pozitivní sebeklam jen jedna strana mince... a o té druhé nebude chtít ani slyšet... přesto ho dostihne... Lidé vždycky hledají jen přemostění... útěk od důsledků svých činů... a jestliže jim někdo poradí a pomůže... pak pouze maří proces jejich zkušeností... Páč penězi se dá pouze a jen zpomalit či oddálit... nikoliv odstranit to co vás stejně nakonec... a navíc v o to větší intenzitě postihne... Lucifer žádný dluh neodpouští a Otec není uplatitelný žádným skutkem v tomto jevovém světě... Marně pak hledají cestu k ráji ti, jež jevy chtějí ovládat, zachovat, zpříjemnit, zmnožit... A dobrá rada je drahá... drahší než všechny peníze klient má... a ta rada zní... dostal jsi se do toho sám... pomoz si také sám. Tomu já říkám dobrá rada... jenže dostanete za ni akorát tak kopanec... nikoliv zlaťáčky... což je zase láskyplná rada pro vás samotné... ó jak je to spravedlivé... jak poučné... spravedlivá odměna nikdy nemíjí cíl... dobro se zkrátka dobrem oplácí... a zlo zase zlem... stačí vědět co je lukrativnější v tomto světě a rychle ve snu zbohatnete...

Lucifer nabízí... schopnosti, bohatství, cokoliv z jevového světa... ale ten který volí si může vybrat jen sen... a sen je jako fatamorgána... vždy má druhou stranu mince... a moc či vlastnictví... tohoto prachu... přivábí jen dotěrný hmyz pracho žerný a krvelačný... kterého se až do smrti nezbavíte... A i kdyby si někdo nevybíral pouze z prostředků, které ve vztahu s vámi vytvářejí stejně umělý pocit štěstí... z falešné domnělosti, že jste něčím pro peklo užiteční... a vybral si přímo na ničem nezávislé a trvalé štěstí... stejně by nic nezískal... protože... neokusil-li by neštěstí... nemělo by jeho štěstí žádnou hodnotu... a nikdo by jej zdarma neobdivoval... stejně tak jako Otec nemůže být nikdy nikým obdivován a oceněn natož, aby mu někdo za něco zazpíval chvalozpěv. Pánové tohoto světa a vládce iluzí... dobře vědí... že ten kdo je schopen volit... jim musí sloužit... a i kdyby si vybral cokoliv... vybrat si může jen prožívání a tedy otroctví vedoucí ke stáří bolestem nemocem a smrti...

Již to... že dokážete posoudit co je vám nabízeno z vás činí otroky... jste-li schopni vztáhnout ruce... a jít za něčím... pak jste již v pekle... A jsou tu informace podpořeny tak sugestivní a podmanivou energií... jež ani po tisíci letech neztrácejí na působivosti... a proto se v lidských myslích stávají pradivé a realizované...

A co je potom na světě nejmocnější?

To co všechny světy odsuzuje už jen pouhopouhým mlčením.

Všichni s sebou vláčíme svůj kříž.

A kam? Copak je to něco záslužného zdobit se a chlubit se před Bohem tím, čím byl ve vás zotročen Syn člověka? Myslíte si, že za tu službu vám někdo prodlouží o pár let více to věčné nošení křížů na zemi? Pak již máte odměnu svou... když uctíváte to, co vás vede jen k věčné službě smrti...

A co geopatogenní zóny, horoskopy, homeopatie, krystaly, amulety a léčivé kameny?

Rád bych vám řekl, že jediná věc, která je schopna vnímat negativní a pozitivní energie je lidská mysl ve své pekelné nenasytnosti. A že v základě nic takového neexistuje... Bylo nutno dlouho to vtloukat do hlav ostatních... vytvořit tak sugestivní informaci, která se stává v naivitě bezbranné mysli skutečností... Páč to čemu věříte... toho důkazy také obrdržíte... je to dobrý byznys... ať už ufo, paranolmálno nebo něco takového... všechno si stvoříte sami pro sebe... a pak se nedivte, že pak to negativno taky pocítíte... a budete si muset koupit, virgule a kyvadla... zářiče, rušiče či talismany... abyste se mohli dále sami sebou klamat a stali se slabší a slabší... a ustaranější a ustrašenější... kvalifikovanější ve svém bludu... a spoustu peněz za svou naivitu zaplatíte nebo vyděláte... abyste se tu všichni dobili a nabili... donekonečna očisťovali své dušičky a hráli si sami se sebou na slepou bábu... na hřišti pekelném... plném byznysmenů a světelných šarlatánů... vyrábějící pouze hypochondry a malomocné alergiky... na cokoliv... jo vědění o zlém to je terno...

Je pravda, že AIDS pronásleduje jen nevěrné?

AIDS a všeljaké nemoci i smrt pronásledují pouze ty jež se rouhají duchu svatému... pouze nevěrné Otci. Jež tajně v nespokojenosti své stále sadí a sadí sladká semínka do svých vědomí... a jejichž hořké plody... budou muset do jednoho sklidit... Proto ten kdo neztratí věčnou perlu v prožívání chvilkového příjemna... nemusí trpět její ztrátou po celé věky. Ten který nic nehodnotí pouze pozoruje vše jako jev, který bez prožití je prázdný a tedy neškodný... Ten může létat sám v sobě nad vodami života a smrti... jak by se zrze něj mohla dostat ke stromu života nějaká nemoc či emoční radost a bolest?

I když máš velké poznání, přesto jsi sám uznal, že je to tvůj strop, proto ta tvá beznaděj.

Moje poznání je asi takové, že žádné poznání není možné... lze se jen rýpat ve vlastním hovně... a přemýšlet cože to bylo předtím... Třeba taková molekula vody... čerpá se, tlakuje se, vaří se, barví se, pije se, vyčůrává se... rodí se v mracích... končí v septiku... A kdo se ptá na její potřeby? Co ona může pochopit... proč se s ní děje to co se s ní děje... nemá na to IQ nemá na to žádnou svobodnou volbu... je uvězeněna pro požitky Boží... stejně jako každý jiný... A ty... coby zasněný hlíst... jež žije v černé vesmírné díře Božího střeva... (jež je jen střevo nedomrlého do dvou neumějícího napočítat, prvoka který je zase ve střevě chcíplého pavouka) obklopen temnotou... temnotou ze všech stran... by rád něco poznal o Bohu? Vždyť nemá ani páru o ničem!!!!!!!!!! Čím by chtěl poznávat to, co je mimo skořápku střeva prvoka? Natož pak to... co je mimo tělo pavouka? Kdo je jeho Bůh? Prvok? Pavouk? Všechno co kdy může existovat je uvnitř nekonečného něčeho... nic vně nelze definovat... Kdo a kde je tedy Bůh? Není způsob jak se čehokoliv dopátrat. A tato nejistota... tento běs... vedl mudrce... aby řekli lidem něco o řádu... logice... spravedlnosti... zákonech... ale věrohodnost... nebude nikdy nikdy nikdy prokázána... všechny zážitky... se vážou na nato co je uvnitř... I kdybych viděl cokoliv... je to jen moje vidina! I kdybych pociťoval cokoliv... je to jen můj pocit... Jak bych mohl zažít ne svůj pocit? Vidět ne svou vidinu? Proto je všechna pravda... o reinkarnacích, Ježíši... Buddhovi a Bozích... jen smetiště... jen tabletka na uklidnění... Tabletka na uklidnění vlastní mysli skvělými a líbivými výmysly... jež dávají něčemu v něčem smysl... Zůstaňte raději tam kde jste... a buďte rádi... že máte tak chatrnou Bibli... která nic neví... stejně jako nikdo nikdy se nic nedozvěděl... Nepohlédli jste ani pod svícen a už se oháníte před Beznadějným případem nějakým smyšleným poznáním... Ale já se vám nesměju... říkám vám buďte rádi a klidně spěte... s tabletkami, které vám dávají smysl, jistotu a aspoň nějakou naději...

Ale moje poznání... zkušenost... zážitek... říká

Co říká? Zase lež, kterou máš vidět. Asi nechápete co se vám snažím říct... že vaše zkušenosti jsou jen vaše omezené pohledy na to co se stalo, jež se mohou měnit jak aprílové počasí dle filtru z výchozího bodu... A vy, zajatci v kruhu domýšlivosti, pyšní na své zkušenosti se budete motat dokola od pohledů A do Z... jednou budete vidět lupiče jako zlé lidi, podruhé jako vykonavatele karmické spravedlnosti a potřetí jako posly Boží jež vás musí nakopnout, abyste se vzchopili a stali nezávislí na pokladech zdejších... Ale to jsou stále jen vaše domněnky... Nikdy nebudete schopni posoudit co se vlastně děje nebo co se kde a kdy stalo... K čemu potom vláčíte ten hnůj ve svých makovicích... zvaný moudrost, poznání či zkušenost? Abyste nabyli dojmu výjmečnosti? Dojmu nějaké jistoty... nebo dojmu, že už něco víte a můžete teď prodávat, učit a radit? Abyste mohli rychleji a snadněji dojít ke svým stejně klamným snům o zítřku? Vždyť nikdo z vás neví co má před nosem natož... co bude za minutu... ale vaše zkušenost to popírá... slouží k tomu, abyste se rozhodli správně pro vaši sladkou budoucnost... abyste neuděli chybu! Ale to je touha a strach kdo potřebuje a hromadí toto všechno... nikoliv víra... což je nešťastné slovo mylně spřadené s "v něco" věřit... spíš by to mělo být slovo vhled... A tak všechno to svinstvo pěstujete a hromadíte, abyste se mohli co nejlukrativněji rozhodnovat k dosažení svých smyslových bonbónků... Ale vůbec nevíte... že v té své ubohosti plné předem načančaných zkušeností se nikdy... nikdy nemůžete správně rozhodnout... A proto každé rozhodnutí... byť by bylo jakkoliv moudré a davy oceněné... je pouze bludařské rozhodnutí... pouze rozhodnutí slepce s páskou na očích...

Kdo vám říká... co je správné... záslužné... co Otec nakonec ocení? Kdo a proč? Rodiče? Pocity? Zákony? Písma? Fajn... ale kdo to řekl jim? Kdo byl ten první co to určil? Mojžíš? Tak se podívejte jak vypadá ta jeho zaslíbená země dnes... A proto pravím... že žádná zkušenost není v ráji potřeba... a že jen touha v tomto bodě si vše zabarvuje tak (vzpomínky, zkušenosti a následně utvořené názory), aby se dostala k medíčku co nejdříve... A medíček... to je požitek smyslového prožívání... a co je prožíváno... ať už je to jakkoliv svaté... vede jen ke smrti... kdo našel perlu, je již lhostejný ke všemu co v něm vzniká... je pouze kolemjdoucí... a nemá žádnou OSOBNÍ motivaci, k níž vás všichni čerti (názory, pýchy, vášně, pocity a emoce) nutí zasahovat do světa... a tak v něm zasadit semínka své karmy... abyste své peklo o to více vysvětili a zdokonalili... A protože ten kdo dřel na sobě a snažil se dosáhnout nějakého postu... a jehož naděje je čímdál reálnější, ne-li z poloviny již uskutečněná... nikdy nevleze na kříž... protože jediné co za desetiletí dokázal... je upevnit svá pouta pancířem slepeckým... a nemůže nechat své lidi bez mudrce... a proto ti nadějní a první budou ti poslední... Protože kdo jednou něco do světa a své líbivé budoucnosti v něm investoval... bude to chtít zpátky... a tak investuje a investuje... užívá si... reinkarnuje se... a z pokladu své věčnosti učinil pouze doupě plné nenaplněných snů a zákeřných nemocí... a jeho tělo se s každou investicí stává zcvrklejší nemocnější a unavenější... dokud nepropadne za oběť svému peklu... které jakož takové nikde jinde než v jeho vědomí existovat nemůže.

Proč lidé hodnotí věci? Jako malé velké, krásné a škaredé, dokonalé a nedokonalé? Proč? Stejně ten jejich soud je falešný... čistě osobní... a relativní k tomu, co kdo předtím prožil a s čím může srovnat... Bez tohoto srovnání a soudu... bez tohoto rozlišení by nebylo žádného štěstí ani příjemna... ani neštěstí a utrpení. Bez soudu... bez vašeho filtrovitého umanutí... by vše bylo jedno... a bylo by to neškodné... bez posouzení... by nebylo co prožívat... Ale vy stále kategorizujete a hodnotíte cokoliv na co se podíváte... a navíc se v tom předháníte a musíte zvyšovat laťku... abyste převýšili ostatní... a proč? Protože tím hodnotíte sami sebe... a ač je to relativní... stejně jako následně prožívané štěstí a neštěstí... jež je možné prožívat jen pomocí srovnávání s něčím nebo někým... jen srovnáváním... a vy vždycky srovnáváte s tím lepším, abyste měli smysl života... abyste měli proč trpět... stále čumíte nahoru... k lepšímu a lepšímu... což je stejná osobní domýšlivost... pouhé šálení smyslů... a tak následujete jen fatamorgánu... jen svůj sen... A kdyby se vám splnily všechny sny najednou... spáchali by jste do minuty sebevraždu znechucením... A proto si štěstí podmiňujete... vy sami si kladete podmínky...

Je-li jakékoliv štěstí spojeno s jevem tohoto světa je to utrpení... protože jevy jsou vámi tvořeny... jinak je vše jen jedna a tatáž věc... vy jí dáváte zabarvení, abyste mohli něco prožívat... a proto vás zákon jednoty a tedy duálního světa plného harmonie a rovnováhy protikladů začne pronásledovat... za to, že jste stvořili dvě děti ale k jednomu se chováte jako macochy... a tento boj s mínusy zvaný život... vás nakonec vysílí... ochabnete, onemocníte a umřete... aniž byste cokoliv před Otcem dokázali... dokud bojujete... bojujete za Lucifera... A to má Otec ocenit? Nemůže... vy nechcete... vy už máte odměnu svou vyhlídnutou... chcete něco prožít... pak se nedivte, že smrt bude konečnou odměnou vaší. Až pochopíte, že konečný a trvalý zisk není možný... pak se vzdáte... a své snažení položíte na kříž... Království nebeské je tak blízko... stačí se vzdát utrpení... vy se však bojíte Lucifera a jeho služebníků, že přijdou a vezmou vám co stejně není vaše... Stojí to hodně slz... slz na marností všeho... je to smutné a bolestivé... černé a negativní... trnité... a odsekávající... A sebemenší semínko dávající naději... což je základní sebeklam všech tvůrců... dokáže postavit celé kolo utrpení znovu... a vy zase začnete doufat, že byste mohli něco malinkého svým úsilím... snahou... životem získat... ale pravda je taková, že vše co bylo prožito a žito... v prach se obrátí... jakákoliv modla... dávající další existenci smysl...

Zřekněte se světa a svět vám bude ležet u nohou... ovšem zcela zbytečně... což ho urazí tak, že vás bude pronásledovat, mučit a pak vás zabije. Pokud se ho zřeknete... bude hned oheň na střeše... budete častováni... zrádci, lenochy... blázny, budižkničemy... bude vám hrozeno Bohy a pekelným zatracením... pokud ustojíte mentální výhružky... přijdou na řadu žaláře a muka fyzická... a pokud i toto ustojíte... přijdou na řadu prosby a nářky toho, že vás svět potřebuje... že se chce učit a bude se vám nabízet... a pokud mu prý pomáhat odmítnete... budete mít špatnou karmu... a pokud i toto ustojíte pak vás zabijí... ovšem už naposledy. Ale to bude fungovat jen tehdy, pokud to nebude jen intelektuální žvástání uvnitř cely... ale svoboda bez omezení... materiálnem či fyzickými zákony... prostě když dokážete s úsměvem prokázat, že bezmocným vůči vašemu úsměvu je tady ten velký, pokrokový a mocný svět... jehož všechny donucovací prostředky k tomu abyste kterékoliv jevy viděli opět jako možnou skutečnost selhaly...

Beznadějný případ

Strom, kterému vládnul kříž

Na pasece veliké tak, kam oko dohlédlo stál velký a vysoký strom, na němž žila společnost Datlů vzdělaných a Bohu zaslíbených. Datlové posedávali na jednotlivých větvích vždy podle zásluh ve společnosti... ti co žili dole, byli vyzáblí a sedření, protože dolovali housenky na místech chudých, již dříve vydrancovaných... na rozdíl od těch co se vypracovali výš a těm nižším mohli v klidu srát na hlavu... Přesto ti, jež srali ostatním na hlavu a žili úplně nahoře, byli těmi posranými a chudými považováni za nejváženější... ikdyž byli nejvypasenější a sami nijak zvlášť už ani nepracovali.

I narodili se tu dva bratři... a již v kolébce jim rodiče říkali, že konkurence je veliká a musí se hodně snažit, aby to v životě dotáhli co nejvýš... A tak již od mládí začali trénovat klování a dolování housenek z kmene stromu. Nejprve se jim dařilo vydolovávat jen malé housenky pouze základní s hlavou $1 postupně svou techniku zdokonalili a dolovali i housenky střední maturitní s jedním článkem $10...

Ale mladšímu bratrovi se nějak nechtělo... byl spokojen jen s tím, že se nají a pak se povaloval... kdežto starší bratr si založil firmu a zaměstnal jiné datly a už vydělával housenky s dvěma články... pak založil podnik, akciovku, kandidoval na starostu nejspodnější větve... po té se dostal do dozorčí rady, aktivně se podílel na obchodní činnosti... zaplatil si reklamní kampaň a kandidoval do parlamentu... a celkem se mu pak dařilo vydělávat housenky i s pěti články.

Ale to furt nebylo nic na ty staré datly a jejich děti, kteří seděli úplně nahoře a kterým nikdo již na hlavu srát nemohl... nejvýše seděl datel s křížem na hlavě a ten držel v ruce knihu na níž mu všichni přísahali sloužit. Po dním pak seděli prezidenti jednotlivých větví...

Brzy bylo datlů tolik, že začala být nouze o práci... a tak mladší bratr zůstal skromně jen o sociální dávce... a nadávali mu do brzdy a příživnictví... a došlo to tak daleko, že jej vyhostili z tohoto stromu plného housenek. A tak smutně datel, který byl již zarostlý a smradlavý... dal se hladový na noční let... a letěl a letěl... a nikde opravdu žádný strom... kde by se mohl volně usadit... až po čtyřiceti dnech hladu... uviděl bohatý les... kde žádný datel nežil... a tam si klidně seděl na nejvyšších větvích a housenky tam byli velice vypasené...

Mezi tím, jeho starší bratr to dotáhl až na prezidenta nejvyšší větve... ale sotva ho jmenovali. Strom... jež byl již značně prodolovaný neustálým ekonomickým a energetickým drancováním... uschnul... tíhu vypasených datlů nahoře neunesl a celý se zřítil... a tak všichni datlové umřeli až na jednu datlici... která se jen tak tak zachránila... protože nebyla v práci, ale opilá ležela pod stromem...

A co osud nechtěl... dostala se do stejného lesa, kde si žil jako král zcela svobodně a demokraticky... právě ten datel, kterého před lety ostatní datlové vyhostili. A ta datlice, začala pozvolna komandovat dosud v pohodě žijícího datla... nejprve ho svedla... pak chtěla postavit rodinné hnízdečko... po té zas založit rodinu... a po té požadovala odpovědnost... A tak ráj datlovi skončil v celém lese jen díky jedné datlici. A celé to generační hiearchické šílenství, kde ti co sedí výš mohou srát na hlavu těm co sedí níž začalo znovu...

A tak jednou v noci zase tajně odletěl... ikdyž by mohl po té zkušenosti v klidu stát třeba i na zemi a dolovat housenky z kořenů... a nevadilo by mu že mu všichni serou na hlavu a utahují si z něj a považují ho za odstrašující příklad společenského a sociálního úpadku... hlavně, že byl by svobodný od jejich šílenství... nikdo by po něm nic nechtěl... jako např. rozličné daně... Což jak si tak přemýšlel je pěkná datelňárna... jak se vyhnout desateru, které tak vášnivě hlásal starý datel s křížem... "Nepokradeš"... to je opravdu zajímavé jak politicky se dá z toho vybruslit... Není krádeží to co mi někdo dává. Tedy nazvěme to slovem daně od slova dát na ně... nikoliv ber lidem pravidelně... a je to... vždyť přijetí ústavy občanem je přeci dobrovolné a svobodné rozhodnutí... No to je tak svaté... že to můžeme i uzákonnit a sám papež nám požehná... pokud do toho započteme jen jeho malý desátek.

Kdysi desátek ve vesnici s devíti rodinami beru... a vydá to přesně na životní minimum... a všichni mají stejně... jenže počet lidí vzrostl... navíc daně platí každý jednotlivec nikoliv celá rodina... a sám desátek se nevalorizoval na tisicátek či stotisícátek... a nyní už je to krádež... protože všichni pak nemají stejně, což je můžeme vskutku nazvat svobodou a demokracií pro ty největší zloděje. Páč jestliže byla 10 let má daň větší než je mé životní minimum dnes... a ještě mě někdo po pár dnech bez práce nazývá příživníkem... pak budu raději bláznem. A dle Bible by desátým dílem měla být nula... čímž chtěli světci říct, že v podstatě za své služby nic nechtějí, že je už dávno odměnil sám Bůh... tím co se nevytratí... jenže to byli světci a ne sečtělí zloději. O jejichž vlivu svědčí to, že čistě židovská přikázání v zaslíbené zemi se stala základem všech vykořisťovaterlských systémů a jejich zákonodárství.

A tak se čiňte ať se všichni zloději mají líp... a církev se bude mít procentuélně taky líp. Amen! Ale států jež dávají církvi desátek je zcela jistě více než devět... takže příjem církve... ani ten nejbohatší stát zdaleka nedostihuje... páč všichni ti šlechetní a dobří lidé ztělesňující jen skromná přání a vůli všech občanů... porušují přikázání "nepožádáš".

Ale podívám-li se na to čistě logicky co je a co není v principu společnosti krádež... pak je u mě zisk a krádež jedno a to samé. Protože zisk... je odměna bez práce... a práce... práce je měřena ve WATECH vykonaných nikoliv v hodinách proseděných a prokecaných! Podle toho učiňte odměňování... a garantuji vám, že se nikdo do kanceláře cpát už nebude... a celkově... se papírovina vytratí... a zlepší se i zdraví... a jako raketa vzlétne životní úroveň... která je nepřímo úměrná rozežranosti obchodní... a donekonečna ji zvyšovat stejně nejde... Bohatství by ztratilo smysl, kdyby byli všichni stejně bohatí a tak i dřina navíc by ztratila smysl... páč drancovat vše jen pro čímdál větší zisk je nesmysl... který je způsoben jen mezistátním gamblérstvím snažícím se vysypat z toho ekonomického automatu patřícího peklu... co nejvíc peněz... jejichž objem je furt stejný a pouze se přelívá z kapsy do kapsy jednotlivých bank... oddělených smyšlenou teritoriální čárou existující pouze na mapě... čarou vymyšlenou jen proto, aby bylo na kom zbohatnout... a pak se radovat z toho relativního vítězství... Jen pouhým pochopením této šílené marnivosti, která drancuje a nutí všechny hráče, kteří mají žetony hrát tu upírskou ruletu smrti ve dne v noci... by se promítlo do všech oblastí... a lidé by si konečně oddechli... od neustále se zvyšujícího tempa... řezání si větve pod sebou samými...

A jak si vnímavý čtenář ráčí všimnout... sám se chytám do vlastních osidel, páč nazývám v této povídce někoho zlodějem... což je jen setina pravdy a jen jeden filtr. A proto mohl bych říct, že pokud nazvu někoho zlodějem již jsem zchudl, aniž by mi ten člověk co stihl ukrásti... a protože vidím, že jsem se stal zase jen otrokem nějaké formy, snu o ideální společnosti... čistě z mého pohledu nebýt ožebračován... a na odventilování této energie jsem vytvořil tuhle povídku... která je stejně lživá, ač by stejně rouhajícím se jedincům jako já, mohla zvučně hrát do noty. Opět je tu připoutanost a opět je tu závislost štěstí a neštěstí na formě světa a jeho uspořádání... Protože člověk svobodný a skutečně bohatý nikde zloděje ani vrahy nevidí... a jestliže je tak bohatý a nesmrtelný, že peníze a majetek nepotřebuje... pak je pro něho zloděj i vrah naprosto nesmyslným termínem... stejně jako termín dobrý a moudrý člověk... Není-li hlad... nelze nic konkrétního vidět natož jakkoliv posoudit. Proto cokoliv posoudíte... již jste stejným soudem odsouzeni... marně hledající štěstí v tomto světě... v této epoše... v tomto jevovém bytí... kde se 100% věcí nakonec projeví vždy tak, jak jste si to nepředstavovali... a věci které, už vlastníte ztrácejí pro vás hodnotu.

Takže vše co jsem řekl a napsal... vždy vycházelo ze mě... a tedy to bylo mnou pošpiněno či přikrášleno... ale na rozdíl od jiných jsem si toho vědom... a tak zjišťuji, že nemohu o ničem nic pravdivého říci... a to je důvod proč končím s klábosením... nad tou velkolepou mršinou plnou bílých červů... zvanou svět... Poznal jsem, že se nikdy nic nedozvím... a že pravda zůstane před kýmkoliv v této realitě navždy ukryta... Páč jediné co inteligent může ve své nadutosti udělat je to, že zaujme k čemusi jakýsi názor... který je pouze dočasným dudlíkem... nikoliv prsem plným mléka pro jeho hladovou a uřvanou mysl. A tak jediné čeho kdy byl člověk ve své genialitě schopen... je to, že pouze zdokonaluje mentální dudlík... a obohacuje ho o nové a nové variace z oblastí materiální, fyzické, chemické a duchovní... aby se co nejvíce na něm stal závislý... a dosáhl tak čímdál většího ač relativního klidu... který by aspoň vydržel do doby, dokud jej smrt nezkosí... a nepřeruší to šílené filozofické hlodání, jež se nazývá věděním a vzděláním tam uvnitř každé chrastící makovice... ač se toho hnoje, který svým smradem ustrašeným plaší i ptáky v korunách stromů... vysmívá každý kdo je v ráji... Hnoji... snažícího se vytvořit sebemenší naději... ne-li přímo únikovou cestu... nebo alespoň dokonalejší růžovou náplast poutající pozornost směrem od toho děsivého konce k něčemu umělému, co mysl na 80 let částečně starostmi a radostmi zabaví...

Ale přesto... smrt... přijde... a všechno bohatství, které kdy lidská mysl dobyla a nashromáždila v litém generačním boji... všechny zážitky... vzpomínky... krásné i škaredé... to vše... obrátí v prach... stejně jako může obrátit... ze sekundy na sekundu... celou civilizaci, celý vesmír, celou stvořenou realitu... v tentýž prach... byť by byla sebesvětelnější... sebedokonalejší... seberealizovanější... nebo naprosto imbecilní... smrt totiž nerozlišuje... a kdo toto pochopí... toho to osvobodí... a již se nemusí v ničem snažit... protože nakonec jde vždy jen o stav mysli...

Nikdy nikdo nic nezíská... protože se v této realitě nedá o nic pevného opřít... všichni zde staví tedy na písku... na pohých domněnkách a falešných měřítkách... pak stačí sebemenší závan smrti... a všechno co postavili se jim před očima zhroutí... a oni se budou svatými domněnkami uklidňovat a na kolenou žebrat nebesa o to, co vždycky měli, ale na 80 let to zapůjčili k realizaci životního utrpení... svého... rodinného... soukromého... státního... celosvětového... ekonomicko vykořisťovatelského společenského systému, založeného pouze na snaze mezi dvěma jedinci se před karikaturou soudní odlišit... tedy na snaze nebýt si na jakékoliv úrovni rovni... prostředky a měřítka k tomu sloužící nabírají dnes již tak gigantických rozměrů... že člověk běžný v potu všedním nestíhá je ani vyrábět... natož si jejich výrobou na ně samotné vydělat! A kolik... kolik energie se na to vypálí... jak lidské... tak přírodní.

Svoboda je nic nemuset...

Pak synu :-( pravím ti... dokud neuzříš svobodu v otroctví a otroctví ve svobodě... dokud neuzříš extázi v utrpení a utrpení v extázi... dokud neuzříš nenávist v lásce a lásku v nenávisti... dokud neuzříš ráj v pekle a peklo v ráji... dokud neuzříš smrt v životě a život ve smrti... dokud neuzříš svatost v hříchu a hřích ve svatosti... dokud neuzříš Satana v Bohu a Boha v Satanu... zkrátka dokud neuzříš plus v mínus a mínus v plus a nepochlubíš se hrdě před všemi tím, co se dnes snažíš sám před sebou ve studu ukrýt nebo změnit...

Dotud budeš bloudit stále zaklet v kruhu zrození a smrti a sloužit Otci Lži.

A pak... až se vzdáš rozlišování na plus a mínus... až se vzdáš všeho zisku a požitků pouze z tohoto zabarvování teže věci pramenící... ke kterému ti v tobě zvučně našeptává sám Otec lži... aby tě ve svém světě uvěznil... až nebude uvědomování si ráje ani pekla už zapotřebí... až učiníš ze dvou jedno... a překonáš napětí klidem... pak najdeš trvalého spočinutí... umřeš ve světě lži a budeš vzkříšen zcela nahý v Kristu...

Tento text je stejně bezcenný jako ostatní, ale můžete z něj citovat těm, kteří vás vedou od nižší misky vah k té vyšší a vy se stále divíte... že ač jste dosáhli 1000 x vrcholu jste pořád dole... Můžete z něj citovat těm jež na existenci plus a mínus si na vás přivydělávají ve službách Otce lži... neboť oni... ani nikdo z těch ostatních radilů... nemá právo vás jakkoliv za cokoliv soudit... natož vynést právoplatný rozsudek nad vámi... a dokonce vás za něco mínusového (pro ně) trestat. Všichni mají už odměnu svou... ale to co je v očích vašich nejcennější na tomto světě... je v království pouhý hnůj rozežraných prasat... a halucinace zfetovaných... Protože věci soudí jen ti, kteří se upsali sloužit peklu... jen tam existuje kniha všech hodnot a hříchů...

Beznadějný případ