Zastanovili jste se už nad tím, cože to všichni hledáte? Co to je? Protože ať dostanete cokoliv, ať jste kdekoliv... ať jste u Mesiáše nebo v Indii u Avatara... stále vám něco chybí... takže vás nikdy nic neuspokojí...

Ale co je tím co člověk vlastně hledá? Je to prázdnota. Zdá se to nelogické, protože každý přece usiluje něco získat, něčím se obohatit, něčím se zalíbít Bohu... prostě každý potřebuje NĚCO. A tak se zdá spíš logičtější, že člověk hledá plnost, která se nikdy nevytratí... Když se mezi vámi objeví někdo kdo nepotřebuje nic... myslíte si, že je blázen... že je chudý duchem... že nemá smysl života... že je brzda společnosti a pohrdáte jím. A to je právě ten omyl... ten paradox... opak je totiž pravdou. Ten kdo nic nepotřebuje je již naplněn. Je naplněn protože je prázdný...

Vy se však plníte vším možným.... jen né tím, co je trvalé... milujete věci jež vás nikdy nenaplní... věnujete pozornost vnějším věcem... jež jsou pro vás zdrojem pocitů...

Tak to zařídil Satan... že si myslíte že vám něco chybí... že vám chybí to co on nabízí... univerzální je v tomto případě připoutanost... mylně nazývána Satanem Láska. Máme mnoho úrovní lásek... nyní to trochu rozdělím dle rozlišovací schopnosti... tedy senzibilitě vašeho vědomí...

1) Láska k fyzickým záležitostem... pachy, chutě, zvuky, obrazy, dotyky.

2) Láska k citovým záležitostem... zdraví, radost, štěstí, spokojenost, úleva, pohoda, extáze, orgasmus.

3) Láska ke snovým záležitostem... snění o příjemných věcech a cestě k nim.

4) Láska k mentálním záležitostem... moudrosti, přemýšlení, plánování jak dosáhnout vysněných cílů...

5) Láska k duchovním záležitostem... láska k modlám svých snů.

6) Láska k sobě samému... ukončení žebrání na Satanovi.

7) Prázdnota... totální uspokojení a dokončení velkého díla.

A teď ještě rozvedu... a vyvrátím některé chybné interpretace. Satan vás donutil nenávidět sebe sama. A proto hledáte uspokojení v Jeho světě... hledáte to, co on nabízí a platíte za to svou krví.

Protože nenávidíte sami sebe... rouháte se Otci... a usilujete o dosažení lásky jiným způsobem... způsobem ve vztahu s něčím konkrétním... modlíte se tedy k Bohu svého utrpení a žebráte.... vztahujete ruce a chňapete po čemkoliv. Samozřejmě podle úrovně, na které se zrovna nacházíte. Snažíte se uspokojit svou samotu... proto je připoutanost ke vztahu s něčím co vám dává větší hodnotu... proto je láska pro vás modlou číslo jedna... a tak se stává láska k čemukoliv z této reality největší překážkou k uzavření kruhu úplnosti.

Na 1-4 úrovni se tedy věnujete kupení a shromažďování čehokoliv... v intenzivnější a pestřejších verzích... myslíte si, že pak někdo ocení vaši snahu, schopnosti a talent... vaši sbírku... jenže ať kupíte cokoliv... nikdy to nebude stačit... stále vznikají nové a nové věci... a sbírání a kupení nebude brát konce... sklízíte jen obdiv a uznání... stáváte se mistrem stejně posedlých lidí, kteří si k vám chodí pro inspiraci a zkušenosti, aby vás jednoho dne vyšachovali z prvního místa nebo se sami dočkali jmenovacího dekretu na vaše místo.

Na 5 úrovni se obracíte k Bohu... žebráte a snažíte sebe vysvětit tím, že se všeho zříkáte v domění, že pak obdržíte mnohem víc... z těch všech 4 předchozích úrovních zdarma v ráji... jen za svou lásku a službu Bohu. Tedy jen převrátíte váhy... zřeknete se požitků a postíte se protože se to 100 x vyplatí. Zde jsou žebráci v největším rozkvětu.... nejmlsnější ze všech.

Zatímco lidé zakletí na první 4 úrovních se snažili vyhrát závod s ostatními stejně postiženými jedinci.... lidé z páté úrovně... je označili za hříšníky či zaslepence a sebe za rozhodčí, kněží či mnichy. Ustanovili církev a tak všichni závodníci se musejí vykupovat u nich z hříchů... Ale ať se vykupují jak se vykupují... vydělávat... to musejí dál... nestíhají uspokojovat ani sebe ani své kněží. Takže lidé z páté úrovně jen mazaně upletli na lidi další past... nevadí jim, že je závodníci nemají rádi... vymysleli si Boha a který miluje lidi za služby a klanění se... Boha který odpouští lidem za desátky. A nejlepší co hříšník může kdy udělat je to, že všechno co kdy zkrze hřích nabyl, věnuje na poslední chvíli jakékoliv skupině duchovní... a v nebi mu bude pak vše odpuštěno.

Až do páté úrovně všichni žebrají lásku ve vztazích.... proto trpí. Až do páté úrovně není nikdo schopen dodržet přikázání. "Miluj svého bližního jako sám sebe." Všichni se nenávidí... a proto se potřebuji přikrášlovat ve vztahu s něčím... a to lze jen tak... že jiné odsuzují... a tím sebe vysvěcují... a tak se šplhají ke zdroji lásky o kterou jim jde. A co je to láska od lidí.... proti lásce od Boha? A jak se má co soudit... určují přeci písma černá.

A tak se tady štěká a plive po všem možném... a vysvěcuje se jen to co chci zrovna já... protože si myslím... že konám dobro a Bůh mě pak odmění. Prostředky jsou různé... touha po lásce si je vždy vytvoří... ať už jsou Bůh, Vesmírní Lidé, Andělé, Víly a Skřítkové... je to jedno... účel je vždy jasný... najít pro sebe někoho kdo mě má rád... a čím víc jich bude tím jsem dokonalejší... a o tom rozhodují vždy vztahy s jinýma... Tak učinil Lucifer... o tom jaký jste vydá soud on skrze ústa svých služebníků jež se řídí jen jeho Temným písmem. A svět... je škodolibý... závistivý... podlý... jen vaši ožebrovatelé vám mohou polichotit... ale zadarmo to není... z druhé kapsy vám budou krást. Kupujete si lásku... a je jedno kdo ji nabízí.... vy si ji musíte něčím zasloužit... a to je dílo na nějž je Lucifer pyšný... vy si musíte lásku vyžebrat... zasloužit... a proto bojujete s celým světem... všechny vztahy jsou bojem.... bojem o Lásku... v nejlepším případě můžete uzavřít mírovou dohodu a smlouvu o pravidlech vzájemného ožebračování až do smrti... ničeho více nejste schopni. Všem v tomto světě jde jen o jediné... o lásku od druhých... to je ten hlad jež vás žene vpřed... chcete uspět za každou cenu... všechny díla v tomto světě jsou způsobena hladem po lásce... to ne láska tvoří... ale ten hlad... to snění... Potřebujete upoutat pozornost... získat si obdiv... uznání... ocenění. Módní přehlídka... prasat... křečků... strak a pávů...

Teprve na šesté úrovni se rodí Kristus... jenž tvrdí Já a Otec jedno jsme. Bůh už není potřeba... žádný vztah... není už potřeba. Všechna energie, plyne dovnitř.... dlouho plynula ven k objektům... dlouho jen žebrala... dlouho se využívala jen pro taktickostrategický boj... Ale teď... začne být tvořivá... pro sebe samu... Kruh se pomalu uzavírá. Teprve až dva jsou jedním se může naplnit přikázání "Miluj svého Boha celým svým srdcem z plností své mysli." Do té doby jste jen bojovali s Bohem... s celým světem... se svými bližními... o větší kus žvance ať už tady nebo v ráji... bojovali jste úplně se vším... jako hyeny štvou kořist společně... a když se mají dělit... bratr nezná bratra... Bojovali jste, protože jen bojem se dá získat... jen snahou se dá přizdobit... bojovali jste však za Lucifera na frontě sami se sebou... aniž byste kdy našli spočinutí a klidu. Lucifer vás donutil rozdělit se... a tak se stát žebrákem, jež klečí před ním v kostele a modlí se... žebrá... kaje se... žebrá... ať dělá co dělá... stále je žebrák... protože jeho motivem je neukojitelný hlad...

Teprve až na šesté úrovni se může naplnit přikázání "Miluj svého bližního jako sám sebe." Zde již není třeba toho druhého... a proto je člověk již téměř svobodný... sám sobě je zdrojem lásky... a proto všechny jeho pouta a otěže jsou volné... Ať si jeho soused dělá co chce... nežaluje na něj manželce, policii, nemodlí se za jeho spasení (jiným slovem nebonzuje) k Bohu... Sám může dělat cokoliv aniž by se trápil nějakým svědomím... Nemůžete ho ničím ovládat... protože mu již nic nechybí... Dokáže vám dát v zimě kabát... a sám spokojeně umrznout. Nekáže... nesoucítí... nemá žádný cíl ani pro vás ani pro svět... nemá ani motiv cokoliv učit... nemusí ničemu napomáhat.

A pak až Ego konečně uspokojí samo sebe... aniž by k tomu potřebovalo jakýkoliv prostředek či doktrínu... jakoukoliv techniku... pouze se smířilo samo se sebou... přijalo se a zamilovalo se do sebe sama aniž by k tomu potřebovalo nějaký souhlas od jedovatých jazyků jakéhokoliv soudu schopných entit... pak teprve se vybije... konečně dozraje... a svět již nepotřebuje... žít již nepotřebuje... a teprve jako zralé může odpadnout... pouze jako uspokojené... může zmizet... protože co je uspokojeno mizí... (Otče proč jsi mě opustil...) kdežto to s čím se bojuje to sílí... Být zrozeno z Ducha svatého... znamená "Vždy jsem bylo svaté jako můj Otec!" Nikoliv... hříšné jak tvrdí Otec lži. A Lucifer učí... že proti sobě musíte bojovat... že se musíte zdokonalovat, že jste hříšníci... že se musíte učit... všechny nauky... jsou jeho dílem. Všechny nauky hlásají "Oběti chci a né milosrdenství..." Neboť sám autor se dlouho musel trýznit a sám sebe šikanovat jako oběť... a nyní žádá odměnu... A tak mistři a jejich nauky žebrají o žáky na kterých by se mohli vyřádit a ztupírovat je na zkřivené bonsaie... Jen Lucifer totiž své nejlepší služebníky umísťuje na vyvýšené pozice, odívá je do hedbábných rouch... odlišuje je od průměru... ODLIŠUJE je, staví je na výsluní a dává je vám za vzor... a tak se každý i Kristus může stát vaším tyranem... Lucifer to ví... dokáže vás ústy tisíců svých služebníků přesvědčit o vašich hříších.... vy nemáte víru v sebe... a tak mu stačí vydat jen jednu knihu... a sebe v ní vyhlásit za Boha. Nemusí se bát... protože vy nemáte zkrze své starosti o jeho rajský zlatý kotel... možnost odhalit pravdu. Jakmile se o to pokusíte... jakýkoliv jeho služebník řídící se jeho písmy ohlásí každou anomálii ve svém okolí... vyjděte ven nazí... a do pěti minut... bude váš boj proti svému studu... násilně ukončen.

Na sedmé úrovni... po uzavření kruhu... kdy neexistuje nic vnějšího kam by plynula energie... nic vnějšího co by dokázalo rozptýlit pozornost od zdroje k obrazům... svatozář... jež nebyla udělena církví... nýbrž vlastním vhledem do své podstaty... a není závislá na žádných skutcích... postupně se vyzáří... a zmizí... protože její zář byla jen výbojem napětí... které teď zmizí a zůstává nic... čisté prázdno jež ani kruhem není...

Beznadějný případ : Proč tohle všechno děláte?

Mistři : Pomáháme lidem na cestě.

Beznadějný případ : A kdo vás k tomu nutí?

Mistři : Láska k nim.

Beznadějný případ : A kdo vás nutí k té lásce?

Mistři : Soucit s nimi.

Beznadějný případ : A kdo vás nutí k tomu soucitu?

Mistři : (Zde to ponechávám čistě na mistrovském svědomí, aby uvedli skutečný důvod proč lidi nenávidí.)

Proto tvrdím:

Láska k čemukoliv je možná pouze když člověk nenávidí sám sebe.

Soucit s čímkoli je možný pouze když člověk nenávidí sám sebe.

Protože ať je to jak chce... dokud člověk nenávidí sám sebe, potřebuje bojovat se světem aby se sám na jeho utrpení realizoval... a jsou tu takoví vychytralci... jež aby diskvalifikovali ostatní... tvrdí... že se sem realizovaní rovnou inkarnovali... aby světu pomohli... Bestie... jiné slovo proto nemám.

Rozmach těch šílenců... bludy těch šílenců... jež nejprve museli poskvrnit, aby mohli očistit... nabírá na obrátkách... Druhý pošpiňují prvního... a třetí se hned pyšní, že nepošpinil žádného... a tím pošpinili všechny jednou ranou... A co všechno se dá z toho vytěžit... stačí se podívat jak takové démony Lucifer odměňuje. Krista musel hned ukřižovat... ale služebníky své horlivě zdarma zahrnuje vším tím, co vás nutí v okovech vyrábět a o čem vás nechávává jen snít.

A tak já uzavírám tuto školu... protože zatím jste vy mým vězením a já vaším. Zavrhl jsem vše... a začal obracet pozornost k sobě. Pokušitel přicházel a stimuloval mé myšlení a nabízel věci tohoto světa... ale já jsem mu vždy odpovídal... že jde jen o pocit a ten vyrábím sám v sobě... pravidla hry i smlouvu si strč za klobouk. Můj Otec je dokonalý než aby se musel zdobit popelem a prachem! Po jisté době se mi zdál sen... viděl jsem sám sebe... a ten koho jsem viděl mi řekl: "Ty mě nikdy nemůžeš porazit!" A já jsem na to řekl... "Opravdu? Uvidíme." A začal jsem soustředit energii a pozornost jen na uvědomování sebe sama. Žhavil jsem se... a světlo mé jasnělo... a ten koho jsem viděl se začal měnit... a já jsem pokračoval... už byl pěkně šeredný starý a fousatý z krvavýma očima... nevšímal jsem si ho... jen jsem dále soustředil oheň do sebe... všechno teklo do mě... celé vesmíry... byl jsem jako černá díra... všechno jsem já... tak proč bych měl chtít cokoliv uchopovat... jsem snad blázen? A ten koho jsem viděl se stával průhlednější... a mě bylo jedno co cítím co vidím... nešlo mi o to dosáhnout nějaké extáze... rozvinout svůj stav dál... soustředil jsem se na jen na zdroj toho všeho... na své "já". A ono se stávalo plnější a plnější a jasnější.... zamiloval jsem se do sebe, miloval se sám se sebou... tak, že žádné písmo... žadný psí štěkot Boha a jeho andělů... to nemohl narušit... a ten koho jsem viděl... zmizel... A to je cesta kterou jsem tak dlouho hledal.

Nechť ti, jež se prohlašují za svaté, výjmečné, jež se prohlašují za povolané a vyvolené, jež se prohlašují za inkarnace kohokoliv... ať si užívají tohoto světa co hrdlo ráčí... ale i na ně přijde po zásluze řada...

Nemohu nikoho milovat... s nikým mít žádný vztah... K čemu je zapotřebí svět... ve kterém jeden potřebuje druhého? K čemu je zapotřebí učení jež má zdokonalit člověka? Je to strašné... všechno... všechno vaše správné počínání... od dobrých známek... přes zakládání rodin... a vzorné plnění úkolů... po přijmutí jakýchsi slibů a křtů... to všechno jsou jen tabletky na zvýšení své hodnoty v očích kohokoliv... konkurence je drtivá... žebrák který chce uspět nesmí se zastavit před ničím...

Na kasičce žebráků stojí... "Nedávají jen zloději."

Na kasičce církevní stojí... "Kdo nedá od Boha pak nedostane."

Na kasičce duchovní stojí... "Nedávají jen materialistická prasata."

Na kasičce státní stojí... "Kdo nedá půjde do vězení."

Na kasičce Lucifera stojí... "Milujte se a množte se."

Protože Lucifer ví... že každé nové zrození znamená, vyrvat z lůna Otce dalšího Syna... na kterém se pak může vyřádit... Taková je dohoda. Takže se klidně ploďte a množte... jen zkrze další generaci může získat Lucifer delší přístup ke stromu života... Rychle se pacholátek ujme jako pavoučice... ochromí je... omotá je svými zákony... zkrze vaše ústa vbodne do jejich hlav jed vědění... A až se jed ujme a uhnízdí... utýrá vaše děti k smrti...

Kdo je vyvolený? Jedinec... rasa... národ... světadíl... všichni? Hrajte si... kvůli jednomu pocitu... vytvořili jste soutěž... jejíž náplní je válka na všech úrovních... a jejímž úkolem je co nejlépe zničit své království... A ani nechtějte vědět co je odměnou pro vítěze...

Velký vítěz

Sešel se Medvěd, Vlk, Lev, Gorila, Člověk, Mimozemšťan... a začali se přít o tom kdo je nejdokonalejší... nejchytřejší a nejmocnější... shodli se na tom... že kritériem Boha bude potravinový řetězec... Tedy pravidlo kdo koho sežere vyhrává... a tak se rozběhli všichni do lesa... a začal lov kdo z koho... Gorila a Vlk a Medvěd se smluvili na Lva... prý je ten hajzl ponižoval už dost dlouho... chodil si jako páv a prohlašoval se za krále... a tak na něj hopli... Lev nemohl nic dělat... stihnul sežrat pouze vlka a už ho medvěd kosí k zemi... a jakmile byl lev mrtev... řekla gorila medvědovi... teď si odpočiň a já budu hlídat... abysme měli dost sil na ty dva hejzky dvounohé... Ale jen co medvěd usnul... zakousla ho do krku... mezi tím... však... Mimozemšťan zmáčkl čudlík... a člověk se zklátil k zemi zasažen nervově paralyticko zbraní... a daleko mu neunikla ani gorila... spokojeně se Mimozemšťan usmál... suchaři... to já jsem vyvolený... díky Bohu... Jsem na vrcholu potravinového řetězce... a když tak šel lesem... potkal muchomůrku zelenou... a muchomůrka mu řekla... tak ty jsi se prý chvástal že jsi na vrcholu potravinového řetězce jo? A co má být... prašivko v pyžamu... No tak mě zkus sníst ty nafoukaný posero... ty bys mě ani nenašel když se ti v tom lese schovám... a šup zmizela... Mimozemšťan... vytáhl krabičku stisknul čudlík... a hned lokalizoval tu potvoru... Došel k ní a sežral ji... těšíce se ze své neporazitelnosti... Houba jedna prašivá... co to má být za vítěze... nechat se tak lehce sežrat... taková ostuda... jak chce konkurovat tato přízemní měchuřina tak inteligentnímu a fešnému predátorovi z hvězd... jako jsem já... Nasedl do svého létajícího talíře a zmizel... bohužel stihl domů doletět a nakazit celou planetu... a tak muchomůrka... ovládla vesmír.

A jaké z toho plyne poučení? Ne každý kdo se nechá sežrat... je v inteligentním a potravinovém řetězci níže než jeho konzument.

A kdo že nakonec vyhrál nad všemi? No přeci touha vyhrát všechny pohltila... chudák vítězka Muchomůrka... zůstala pak navždy sama... a její vítězství neměl kdo obdivovat a nikdo ji nemohl závidět... nikoho jím nemohla ponížit... a tak bylo úplně bezcenné... a Satan se jí smál... až do smrti.

To si zapamatujte... nejcennější pro vás je právě to... čím můžete sebe povýšit a ostatní ponížit... tedy vaše nejpevnější pouta.

Beznadějný případ