Polkne (spláchne) otevře ústa (zvedne prkýnko) a spustí.

Viděla jsem mnoho holých prdelí... materialistických, tlustých, chudých, vegetariánských, bodhisattvovských, lámovských, jógových, zenových, mužských, ženských, prezidentských, dělnických i manažérských... a každý si ke mě přišel jen ulevit... a někteří se přišli pochlubit se svým duchovním hovnem... avšak nikdo nebyl spokojený... každý se tak nějak styděl a hned výsledek svého celoživotního snažení před Bohem spláchl.

Toto nikdo neohodnotí... kdyby se měli hodnotit podle proporcí zadnice na míse a kvality stolice... to by byly fotky... Toto vytvořila zadnice hlavy církve svaté.... a toto zas 35. patriarcha zenový... no a toto je zas Sai Baba... Možná že na černé burze mezi sběrateli by se to dalo vycenit... leč... tu máme zase ty piráty a výrobu neautorizovaných kopií... a ukořistit originál... to by přišlo na pěkný majlant.

Leč musí tu být nějaké jiné měřítko, pro zhodnocení dokonalosti člověka, pro rozlišení kdo příjde do pekla a kdo do ráje... i pro ustanovení hiearchického řádu. No a podle mnohých na to hovno nestačí... takže výprava "Po stopách dokonalosti člověka" nekončí na WC... což mě mrzí, ale k vašemu potěšení zkusíme hledat i mimo WC... tam, kde prezident v ničem nezaostává za řidičem náklaďáku...

Ale kde tedy? V tělesných proporcích? To asi taky ne... páč s věkem člověk stárne... to by všude na vlivných místech byli mladí a krásní lidé... nikoliv staří a tlustí dědci. Takže... to musí být něco co není vidět okem... slyšet uchem, co nelze nahmatat rukou, ochutnat jazykem, ucítit nosem... to by zase starým dědkům moc neprospělo. A což takhle dutoprázdnost makovice? Dovnitř nikdo nevidí... a když člověk chce... může ukázat ostatním jen to čím se blýskne... jen perly ukáže a sračky zatají... pomocí komunikace může zvolit vybroušené fráze... sladce lhát... pomocí sugesce působit a důvěru si snadno zajistit i tam kde by o něj pes o neotřel. Zkrátka vynést na světlo, že je to slušný člověk, a ne nějaký úchyl co v pracovní době stahuje z internetu filmy se sado-maso tématikou. Stačí prostě jen vědět víc... mít vždy pádný argument... a hbitou frázi... zkrátka investovat do své makovice! Ať to chrastí... cinky cink... i v měšci mém... A tak zvučná makovice se dala k makovici... zachrastili společně... a zjistili jak využít i ty co jim to moc nechrastí... ke schrastění dobrý fleků... a tak chrastění a shromažďování makovic nakonec zvítězilo k radosti dělnické třídy. Ten kdo už má nachrastěno nebude nikdy pro rovnoprávnost ani před Bohem. Komu se nelení tomu se zelení... to je heslo těchto zelených makovic. Občansko Právní Institut Uzákonněný Mozky-ty.

Viděl jsem mnoho duchovních makovic... chytrých, úctyhodných a hbitých jako liška... ale všichni se opírají jen o psané moudra... pouze si z toho všeho sepsaného udělali jen svůj koncept... pokud možno univerzální. Jako Luciferem oškubaní ptáci... posbírali kdejaké barevné peří, a nyní se ukazují.

Neznám jediného člověka, který by neměl pro svět nějaké rady či úkoly. Který by nevěděl co je správné a co je špatné. Vždyť právě kvůli tomu vědění... jsou z plešatců mistři dokonalého péra. Přišli vás však jen oškubat. Ještě včera cosi vyhrabali a svým kuřím okem zhodnotili... na hnojišti za vepřínem klášterním... hned se tím ozdobili... a pak přinesli tu zdechlinu v pravé poledne k ohodnocení... nestydě se na stůl hodovní Syna člověka vprostřed oběda s ní na talíř vyrukovati?

"Tak co pane Bože... jak jsi spokojen se snaživou prací poníženého služebníčka?" "Šmankote... on vyhrabal můj pytlík se zvratky z minulé dovolené!" "Snad si tím svinstvem nestihl i mým dětem hlavu pomazat!"

Zatím jsem však nepotkal nikoho, kdo by pochopil co to znamená Bohové jste. Vůbec si neuvědomujete, že hledáte až na popud pomýlení. A dokud toto pomýlení způsobené jen podstrčenou informací... která rozpoutala ve vás pochybnost, odvedla vás od skutečnosti k přemýšlení o ní, pokud toto pomýlení nevykořeníte... pak nikdy nenaleznete klidu.

Co vás nutí zajímat se o hřích, o osvobození, o osvícení, o svatost, o ráj, o své chování, o svou karmu, o svou budoucnost? Co je to? Kdo je to? Kdo vtrhnul do vaše domu... vás poskvrnil, spoutal, sebral vám všechnu radost a učinil z vás vyděděnce, uplakané hledající... malomocné a slepě ve hřích věřící? Kdo a jak? Oháníte se vírou... ale věřit může jen pochybovač... jen malomocný... jinak by neměl od pochybností klid. Víra je jen kolíbka pro uplakané děti. Spěte sladce jak v té pohádce o šípkové Mariánce... sněte že někdy příště... jednou... přijde Mesiáš. Dobrou noc... hajdy hajdy... a do věčných pekel dajdy.

Co si myslíte, že najdete? Buddha 6 let hledal stokrát tvrději než vy... a Mára... byl v pohodě... Ježíš 39 dní na poušti bojoval... a Satan byl v klidu, Topaga rok zazděn strávil v jeskyni... jen meditoval... a démon se mu jen smál. Ale jakmile Buddha rezignoval ze svého úsilí... Mára byl hned jako na koni... 6 let nic nemusel dělat... Buddha své peklo tvořil sám... až pak... až potom co Buddha rezignoval... ho začal pokoušet... strašit a nabízet.

A vy si myslíte že vy s tím svým usilovným lechtáním... byste mohli démony vyvést z klidu? Oni jen zaseli semínka a vy jste to všechno víno pro ně vypěstovali. Co si myslíte, že nakonec získáte? Co? Já vám to řeknu... jedna myšlenka řekne té předchozí... "Tak jsi to dokázala." A to je celé. Jenže pak příjde další myšlenka... a ta řekne... "Opravdu?" "Vždyť ti to nikdo nepotvrdil... nikdo tě nevidí. Bohům se všichni klanějí... a tebe se leknou i vrabci na střeše..." A je to tu zase... I kdybych svolal všechny patriarchy a ty jež dosáhli klidu od toho svinstva a každý z nich by vám dal hned deset Inků... pomysleli by jste si... že jde jen o legraci, že se vám zdá pitomý sen... pomysleli by jste si... jak by to bylo možné bez úsilí... vždyť jste ještě nic nevykonali... a hned vám nabízejí Inka... To není možné... To není pro vás možné... nebudete věřit... stále budete pochybovat, protože virus vás má dokonale v hrsti.

Virus vás donutil zapomenout a vytvořit v sobě peklo. Virus definoval co je to Ego a co ne... Virus prohlašuje vás za ego a sebe za duši. Virus definuje vše... vás, sám sebe... ráj a peklo. Říká vám co kde se má cítit abyste byli dokonalí. Stali jste se posedlí. Svým snažením sypete Duchu svatému jen popel na hlavu... svým cvičením si sypete jen sůl do očí.

Není nikdo kdo by vám vyvrátil vaši pochybnost... virus to nedovolí. Vy věříte ve svou nedokonalost, veříte ve svůj hřích, věříte všemu co virus kde říká. Říká vám co máte číst, co vidět a co nevidět, s kým se setkat komu se poklonit a komu se vyhnout. Rozhodně se nebudete chtít setkat s tím kdo by vás ožebračil, klanět tomu jež by vaši pověst před Bohem poskvrnil. Vždy se snažíte k sobě něco přidat a sebe sama zdokonalit... A já se ptám proč. Próóóóóč! Dokud jste nedefinovali ego od neega... dokud jste ho nestvořili a neoživili... neexistovalo... netrápilo vás... dokud jste nedefinovali Buddhu od nebuddhy... Buddha vás neděsil po nocích... dokud jste nedefinovali dokonalost, svatost, hřích... dokud jste to všechno nestvořili... měli jste od toho svatý klid... a dokud budete tvořit to co vám virus káže... nebudete mít nikdy klid... vy jste dokonce stvořili i nějakého Boha! A tam do toho Boha se ukryl ten virus. Pod světlem... do největší tmy.

A protože to denně krmíte... denně krok za krokem zvyšujete tempo šrotování a krmení toho prasete... prase roste a sílí... čím více se budete snažit, čím více budete usilovat... tím více prase bude sílit. A čím je prase větší tím více musí žrát... a tak budete potřebovat další pomocníky. Založíte skupinu... a budete šrotovat společně... a pak už nebude stačit jen skupina... pak se napíše kniha... zaplní se sály... ustanoví se cokoliv... ale prase stále nebude mít dost... bude potřeba dalších inkarnací... a dalších... a dalších... prase vše zařídí... definuje, vy to stvoříte... abyste mohli pokračovat ve spasování nevinných... a odměna nebude nikdy... nikdy nic nezískáte... jen pot a dřina... to bude váš denní chléb. A vaše prase bude mít již sbírku svatých titulů... a hedvábných rouch ve skříni... darů od všech virem poskvrněných... a vy stále půjdete o žebrotě...

Zapomněli jste kým jste... máte hlavu plnou bodláčí! Nestíháte plevat... jeden vytrhnete a už vidíte jak deset dalších roste... a vy musíte plevat a plevat... jinak prase nebude mít co žrát... musíte sadit a musíte sklízet... a musíte plevat všude kolem... aby prase nebylo nikdy o hladu.

Zastavte se! Vraťte se zpět! A vzpomínejte jak začalo to šílenství... a vzpomínejte jak vám bylo před tím... zjistěte co to způsobilo... Co způsobilo, že jste vytvořili v hlavě takové peklo jež vás otravuje takovými starostmi, nutí utrácet na jeho rozmach a nedá vám klid? Jak to začalo? Čím to začalo? Nějaká trhlina, frustrace, zklamání? Ještě jsem neviděl spokojeného člověka, aby se dal na duchovno a žebral u kdejakých svatých dveří. Řekněte mi, co vás nutí zajímat se o svatost, dokonalost, duchovní vzestup? Co je to? Proč vás to nutí a na děti to zatím nemůže? Proč to děláte? Proč se snažíte... kdo vás ponižuje, nenávidí, soudí, trestá, honí, bičuje... kdo? Kdo je to? Najděte ho dřív než bude pozdě!

Dokud toto neobjevíte... dokud neodhalíte tu příčinu vznikání utrpení, pak můžete dělat cokoliv a nikdy... nikdy se nevrátíte domů. Protože se klaníte Otci lži... a on vám nic neodpustí. Věříte černým znakům a černým myšlenkám víc, než Duchu svatému... veříte a věříte... a proč? Protože jen ten kdo věřil může být odměněn... a ten který nevěřil může být potrestán... ale je tu ještě skupina nevinných... Otci lži se smějících. A páč nevědí co je dobré a co ne... netrápí je ani výčitky svědomí. Všechno bude odpuštěno, jen rouhání Duchu svatému nemůže být odpuštěno. Pro vás je však světější kde co bylo napsáno, nebo co o vás říkali ti, jež to už četli. Jak se to jen stane, že člověk tak snadno uvěří ve svou hříšnost? Kdo ho již soudil a odsoudil?

Copak by Bůh mohl být ještě dokonalejší? Copak by Duch Svatý mohl být ještě moudřejší? Jo? A jak? Když neví co je to nedokonalost, když neví co je to hřích? Jak by mohl trpět, když neví co by bylo lepší?

Zastavte utvářecí činnost... všechno šrotování... a prase chcípne. Stále čumíte na ten šrot ve vlastních palicích... místo abyste se podívali na to... co tu vlastně dýchá. Stavíte si překážky a pak s medajlí se chodíte chlubit před lenochy. To já mám Inka na WC... vždy když jdu na velkou se na něj podívám... povzdechnu si... ani ty mi neusnadníš tuto namáhavou práci... tak k čemu vlastně jsi? A kolik lidí se na tebe nadřelo!

Beznadějný případ

***

"A jak se ti jeví Synu Bůh?" "Jeví se mi jako velký hajzl. Žádná prdel mu není cizí... nečiní mezi lidmi žádných rozdílů... každého víta s otevřenou náručí... bedlivě naslouchá tomu co mu sdělujeme, pomáhá nám od toho co nás trápí... s tím co nemůžeme strávit... snese všechno... i lechtání i kanonádu... lehkou i těžkou palbu... kdykoliv spláchne všechno co člověk kdy vytvořil... ať už se jedná o stolici svatou nebo hříšnou... posílá každého člověka hned do ráje. Každému se s ním uleví... Jó velebný otče... toaleta to je archa úmluvy... trůn Syna člověka... divím se, že ji ještě nemáte v kostele zlatem vsazenou do oltáře... že její zmenšeninu nenosíte na krku, papežové a biskupové na hlavě, vždyť lidé nemusí chodit ani do kostela... oltář mají všichni doma. Modlitby zde mohou množiti a před ním klečeti a jemu děkovati. A pak přichází pravý služebník jeho... je to žena... vlasy ma přikryté v ruce má náčiní hygienické a dbá na očistu této vzácné porcelánové skulptury zpodobňující srdce Boží."

***

Hajzl nad zlato

Bylo jednou jedno království a v něm král, který si říkal Mr.Proper a ten měl tři dcery... Cilit, Fixinelu a Štětku. Jednou se jich zeptal... páč byl už prázdný a jak mu vědma předpověděla bude za své vzorné služby evakuován jednou z vesmírných lodí PLASTY na krásnou planetu, kde se bude moci jen válet a nic nedělat, což bylo jeho největším duchovním snem... chtěl tedy zavčasu spravedlivě předat žezlo v závodní koupelně... některé ze svých dceří a začít balit kufry na cestu, páč hvězdná flotila odlétá již ve čtvrtek ráno. I dal jim tedy za úkol vyjevit, jak ho která dcerá má ráda... Cilit... že prý jako usazeninu... Fixinela... zas jako vodní kámen, jen Štětka prý jako hajzl. I tu rozhněval se král, páč na hajzl každý přeci sere... myslel si že i dcera jeho nejmladší na něj sere a vyhodil ji oknem ven. A rozkázal všechny hajzly ze svého království vyhodit na skládku a na padrť rozbít... radujíce se jak vyhrál.

Štětka se světem protloukala jak se dalo... ale protože byla hodné a slušné děvče, tak každého kdo ji požádal tak tomu od srdce zdarma dala, až se to doneslo ke staré bábě, které mladá konkurence začala ohrožovat stálou klientelu v tom starém láskyplném řemesle. A tak babička začala jednat...

Mezitím král a jeho dvořané... se ve smíchu nacpávali... a říkali si jak zvítězili s tím nanicovatě tvarovaným kouskem pálené hlíny. Jenže k večeru... to začlo... Zde ponechávám na čtenářově fantazii si domysleti všechny detaily... jak to asi v koupelně vypadalo.

A když to přišlo i na krále... celý zelený, nafouknutý se staženým zadekem domáhajíce se pomoci od všech svatých... objevila se Štětka s bezedným a splachovacím hajzlem. A král se hned ptal proč jen s jedním? To nebude stačit... dvořanů jest mnoho... Štetka však řekla, že hajzl je splachovací a vejde se do něj toho tolik, kolik je místa v králově septiku. A tak chodili dvořané a král se nestačil divit... kam to po spláchnutí všechno mizí. A tak bylo v koupelně zase veselo a čisto... a všichni v království si srali šťastně až do smrti.

Beznadějný případ