S životem je to jako s penisem... někdo by ho chtěl mít delší, někdo větší, někdo kostrbatější, někdo bohatší, někdo rovnější... Všechen čas a všechny prostředky se promrhají na jeho zdokonalování a zušlechťování... a přitom... jakmile jste uvnitř... děkujete v orgasmu Márovi za každý milimetr svého těla a za každou sekundu utrpení, kterou vám vyměřil... (Beznadějný případ 2005)

***

Lidé jsou jako kombajny Boží jež na radu Belzebuba již v červnu vyrážejí závodit na pole s úsilím osobně vymlátit z toho pole co nejvíc v domnění, že získají vysoké prémie... přitom nevědí, že litry projeté nafty budou muset nejdříve vyvážit na vahách pekelných litry vlastní krve, než budou moci odejít k Otci domů. A ani se neptejte jak velké je to boží pole, ani kolik litrů kombajn žere za minutu... a už vůbec né na to, co vám řekne Otec na sýpku plnou nezralého zrní jež nepozbylo ještě plev... (Beznadějný případ 2005)

***

Cesta k velkému vede zkrz malé. Teprve tím, že věnujeme pozornost tomu nejmenšímu, můžeme objevit to největší. (Beznadějný případ 2005)

***

Věci se velkými nerodí... velkými se věci teprve stávají. Na počátku je tedy vždy všechno malé... nepatrné ve svém zárodku... jen tím, že se tomu věnuje pozornost... to vyroste do obrovských rozměrů... Lidé však nejprve věnují pozornost svým vášním, svému hladu, svému utrpení. Dívají se na svět okem... co tu chybí... ke štěstí... a tak jejich neštěstí narůstá... Změnte úhel pohledu... a uvidíte něco jiného... Zničte vlastní posedlost... (Beznadějný případ 2005)

***

Na počátku je každá strast, každá tužba, každá vášeň malinká, neškodná... Věnujeme-li ji však pozornost narůstá... až nás pohltí... je mnohem snazší utěsnit stavidlo, než odklízet následky potopy, vytrhnout jedno semínko, než sklízet pole plné bodláčí. (Beznadějný případ 2005)

***

S každým soustem roste chuť. Nikdy vám nemůže chybět to co jste ještě neochutnali... ale vy přesto denně slídíte po tom co jste ještě neochutnali... abyste nebyli v ničem pozadu za ostatními. (Beznadějný případ 2005)

***

S tím čím souvisí vaše štěstí, s tím také bude souviset vaše neštěstí. Každé štěstí je tedy semínkem vašeho neštěstí. Každá slast semínkem vaší strasti. Moudrý proto nesází žádná zkažená semínka. (Beznadějný případ 2005)

***

Život je změna. Čím více změn, tím bohatší život. Ať jste kdekoliv jen křičíte... to je nuda... chce to už změnu. Změna je vaše jediná naděje... všichni věříte ve změnu jinak byste se museli už včera oběsit. Ale změna je zárověň jediným zdrojem vašeho utrpení... příjde-li změna toho co se vám líbilo, okamžitě propadáte depresím... Takže když si tu rovnici srovnáte... Vaší jedinou nadějí je jen utrpení. Pro toho jež nemá žádnou naději, že by se mohly věci kdy k lepšímu změnit... pro toho už chystají kříž i korunu království nebeského. Tedy zkráceně... sebemenší naděje je zdrojem vašeho utrpení. Nemít žádnou naději je nejrychlejší cesta jak překonat utrpení. (Beznadějný případ 2005)

***

Znám jen dvě cesty vedoucí k probuzení. Jedna je uspokojení všech tužeb najednou... a ta druhá je vzdání se naděje, že se vám to někdy podaří. Protože jestliže tu není žádná naděje... je zítřek k ničemu... a ego žije jen z nadějí. Sen má smysl jen tehdy, má-li jeho zítřek smysl. A má-li sen smysl... nikdy sám neskončí. (Beznadějný případ 2005)

***

Jestli nemám žádnou naději... mohu se klidně postavit na konec všech front kamkoliv, a nemusím vůbec nic, času mám tolik, že naslouchám i hodinu moudrosti leklé ryby... (Beznadějný případ 2005)

***

Vysvětit ideál a vlastní přirozenost prohlásit za hřích. To je to co dnes frčí. Vše je dnes pilně idealizované. Ani oblast myšlenková duc-hovní tomu neunikla... vidím Bonsaie jež sami sebe pizdí dle specializované literatury. Je to jako kdybych sdělil svému PC, že sahat na nuly a jedničky je hříšné... od té doby... by byla veškerá jeho činnost peklem. Stejný virus činí z mysli Buddhy... mysl vaši. (Beznadějný případ 2005)

***

Nikdo neví co je to štěstí... ani já ne. O štěstí můžete pouze snít. (Beznadějný případ 2005)

***

Nikdo neví co je utrpení... ani já ne. Na utrpení se dá jen pomyslet. (Beznadějný případ 2005)

***

Nemůžu nikdy ztratit to co není moje. (Beznadějný případ 2005)

***

Nemůže mi nikdy chybět to, nač prve nepomyslím. (Beznadějný případ 2005)

***

Víte přesně co si vlastně přejete? Dávejte si dobrý pozor... jen na to pomyslíte... a o všechno ostatní příjdete. (Beznadějný případ 2005)

***

Pokud víte přesně co vám chybí ke štěstí... pak je právě to vaše neštěstí. (Beznadějný případ 2005)

***

Mesiáš? Ale kdepak... tak se v ráji říká pasáčkům prasat. (Beznadějný případ 2005)

***

Jestliže věc kterou vlastníte nemá v myslích ostatních žádnou hodnotu... jste pro ně jen pouhým žebrákem. (Beznadějný případ 2005)

***

Přijímám jen dary od bohatých. Ti i kdyby mi dali všechno neztratí nic. Kdežto chudí i kdyby mi měli zdarma dát včerejší noviny... budou mi nadávat do příživníků a darmožroutů. Nikoho však nenutím, aby veřejně prokazoval jestli je bohatý. (Beznadějný případ 2005)

***

Zaslepenci se dá nabídnout jen o to větší zaslepení. Nic jiného by nebyl schopen vidět ani následovat. (Beznadějný případ 2005)

***

Viděl jsem mnoho těch jež si koupili roucha u Belzebuba. Ale jen velmi málo těch... jež Belzebub musel odít, aby se vedle nich nestyděl sám nahý. (Beznadějný případ 2005)

***

Mnoho lidí si myslí, jak je hříšných, jak je nedokonalých, mnoho lidí si myslí, jak je co těžké... ale nikdo neodstraní příčinu... toho v sobě... což jde hned... jako když se vylije kýbl sraček... ale všichni na místo toho roky vytvářejí svým myšlení sami sobě překážky a podmínky proč nemohou být už teď šťastni... jestliže takovou nenažranou svini nosíte ve své hlavě... co s vámi potom já mohu dělat? K čemu je pak házet do šroťáku vzácné perly? (Beznadějný případ 2006)

***

Nechte se vyhodit do vesmíru 1000 světelných let daleko od Země, a podívejte jak jsou vaše starosti nicotné... jak je vaše bytí nicotné... tam uprostřed toho širého prostoru bez hranic... zjistíte že jste nicotní... celá ta vaše revoluční existence... všechny objevy... všechna vítězství... jež lidstvo dosáhlo... je nic... celá planeta... je pouze jako plachetnice viru... vyvoleného viru... viru... jež má Boha... viru jež má prezidenty... viru jež vydělává a tržně hospodaří.... svobodného viru, jež si hraje na pána tvorstva... protože nic nevidí... vůbec nic... je tak zahleděný do sebe... že se pomátl v narcismu... a kdyby se rozpadl jen jeden prvek... malilinkatý prveček... pidi atom dusíku... pak kde byste byli? Vy velikáni? Jste jako kopřiva... na zahradě... pnete se hrdě do nebes... a všechno kolem pustošíte... neznáte míru... jako sloni v porcelánu... rozjeli jste bláhově v sebeoslavách vlak... aniž byste viděli důsledky. Uvězněni v 1 dm krychlovém... jen tam je vaše sláva... váš život... všude kolem jste jen pro smích a jste již dávno mrtví... rasa mrhačů... pouhý svědivý nádor... Existenci na zemi záleží asi tak, jako vám záleží na životě, rodině, práci a duchovní kariéře komára, který vás zrovna kousnul... nebo viru chřipky, jež má stejné právo na život jako vy... Stačí malý existenční "plesk" a je po všem... A nikdy nevíte, kdy to příjde... přesto plánujete na 30 let dopředu... Divím se jak v malém prostoru muže být v člověku spoutáno a uvězněno... potlačeno nezměrné... tak že se vidí maličkosti které již tisíckrát prožilo a bude prožívat... jako životně důležité věci... nepostradatelné... pro něž jde tvor do války, páchá sebevraždy... chytá infarkt... nebo oslavuje a pyšní se jakýmsi (mimo jeho 1 dm krychlový zcela bezcenným) úspěchem... (Beznadějný případ 2006)

Beznadějný případ