Vyjděte večer ven, podívejte se na oblohu a vyberte si hvězdu, která je vám nejsympatičtější a dobře si zapamatujte jak vypadá. Pak se vraťte domů, uvolněte se, zaujměte pohodlnou polohu a upřete pozornost dovnitř sebe... scvrkněte se na tak malý bod... přesně tak malinký a zářící jako je ta hvězdička. Všechno okolo bude pak jen vaše tělo... jste uvnitř sebe... jste tak malincí a zářící... že vám nemůže nic ublížit... vše je od vás vzdálené a malinké jako ty ostatní hvězdy. Jste sami uvnitř sebe. A jste zářící světýlko v temnotě... vaším úkolem bude svítit a hřát... stále udržujte pozornost na ten malý bod... vžívejte se do něj... budete cítit jistotu naplnění a bezpečí... budete vidět jak se ve vás taví všechny vaše problémy... To zabere dost času... i několik dní... tolik let jste byli svou pozorností pořád venku... za horama ve svých snech, až váš vnitřek úplně ztemnal... začali jste se nenávidět a hledat lásku venku, sami sebe jste začali pizdit podle odborné literatury, sami se sebou bojovat... a není divu, že se dostavily různé bolesti, nastřádal chaos, nepořádek a stres...

Toto je velmi důležitá etapa... pokud toto nevyladíte... budou se problémy jen množit... Já vím, že dnes je uspěchaná doba... ale stavět se má až na skále... zkratka neexistuje. Jen se na to podívejte... kolik jste toho museli proti své vůli učinit, kolik sami ze sebe ztratit, kolik kompromisů přijmout, jen abyste se zalíbili světu... a svět vás mučí a žene dál a dál... stále zvyšuje laťku... A nutí vás zaměřovat pozornost stále ven... říká vám jací jste podle toho jak se to jemu hodí... ale copak to někdo jiný může vědět? Proč věříte takovým lidem? Protože neznáte sami sebe.

Za pár let jsem si připadal jako stěna grafiti... každý bez ostychu přicházel a sprejoval na mě svá přání, kritiky, návody a rady... Každý na mě nasprejoval to co se mu právě hodilo do jeho krámu... Připadal jsem si jako patník jež psi občůrávají, čímž si značkují své teritorium... a že těch psů je dneska kolem dost a všichni bojují o své teritorium v tom velkém zlatém korytě lidské nevědomosti... Začal jsem smrdět i sám sobě... ať jsem šel kamkoliv, ten smrad... ta tíha byla pořád se mnou... A pod metrovou vrstvou nápisů a psí moči... co všechno musím a jaký mám být... abych se psům zalíbil... plamínek jitřní hvězdy uhasínal, protože pochyboval o sobě samém...

Byly chvíle, kdy jsem si přál, aby mě někdo umyl od toho svinstva... Které mi začalo otravovat každou chvíli... Ale kdo by to uměl ze mě smýt? Doktoři? Nasprejovat recept, na nějaký prášek potlačující příznaky, to nic neřeší... Kdo tedy? Když i ve vlastním domě jsem byl zase jen stěna, zase jen patník... Každý do mě kopal směrem, který se právě jemu hodil... kopal mnou, aby on mohl dát svůj gól a zvýšit své skóre vůči ostatním... Nikdo se nezajímal o to, co bych chtěl vlastně já. Všechno určovali ostatní... jaké má být mé štěstí, můj život... až jsem se jich začal ptát odkud vlastně vzali na to právo... a od té doby to bylo ještě horší. Začali sprejovat tučně! Snad smrt... by to mohla všechno umýt, říkal jsem si častokrát. Ale přesto se mi nechtělo věřit, že není jiné možnosti. Byli tu přeci lidé, kteří ten úděl dokázali změnit a sprejerům, prasatům a psům se vysmát. A zachovali svou stěnu čistou a zářivou. Aniž by četli kdoví jaké knihy, aniž by platili za přednášky. Ale mnozí právě opustili onu společnost, vydali se do ústraní, kde pečlivě umývali sami sebe. Tak jsem taky něco podobného udělal. A stal se pro psy a sprejery Beznadějný Případ. A nyní jsem tady, abych se JEN podělil, pokud to může k něčemu pomoci.

Takže pokud se vám zdá, že váš úděl je podobný, začněte s touto technikou. Zmenšete se do jasného, nezničitelného a příjemně elektrizujícího bodu uvnitř sebe a rozžhavte ho svou pozorností dokud nepocítíte úlevu od všech problémů, které se budou vynořovat tak, jak se po léta usazovaly. Tak jak jste je v sobě potlačovali a tam nastřádali. Ony teď budou vyplouvat na povrch... a budou se rozpouštět v tomto světle... už za pár dní pocítíte výrazné zlepšení na všech úrovních... pak to začne být příjemné... pokračujte v tom až do chvíle, kdy se budete cítit naprosto uvolnění, s klidným dechem soustředění a spokojení. Až už budou všechny problémy zničeny... také zmizí hodně zdravotních potíží, ekzémů, alergií atd. Odbývali jste se, útlačovali jste se... nestíhali jste... jedli jste rychlovky... věnovali čas shromažďování kdejakého šrotu, kterým se dnes hrdě chlubíte... čuměli jste denně hodiny na televizi, která nic neřeší... jen odvádí vaši pozornost jako všechny drogy od vašich problémů... kdyby nebyla televize a jiné drogy ač už vyráběné státem nebo nelegálně... už dávno by se lid vzbouřil. Ale takto nemá čas... upoutali jsme včas lidskou pozornost něčím jiným a to tak dobře, že se lidé hádají už i v rodinách... jen proto, že všechny tlačí čas...! Těžko si někdo najde chvilku... na sebe... natož na druhého.

A až tohle tedy zvládnete... což odhaduji tak na měsíc... pak se ozvěte. Nedám tu další kroky, protože upřímně hledající, nezná co bude dál... A v tom je jeho výhoda... pokud znáte co bude dál... pak máte tendenci vše ošidit odfláknout a rychle rychle... dál. Ale nezoufejte... není to nic nepříjemného... pokud překonáte prvních pět dní... pak je to jen a jen lepší a lepší... a budete krásnější a krásnější... nechci vám nic slibovat, protože tím vás připravím o radost z objevování sebe samých. Můžete to zkoušet i přes den, kdykoliv máte chvilku. Místo čtení knih o pokladech jiných v autobuse... je mnohem zajímavější mazlit se s vlastním pokladem. Svět již nebude potřeba... myšlení utichne samo... dosáhnete bezpředmětné spokojenosti...

Ještě bych uvedl co se děje, když se to žhavení dělá správně. Je to dost velký kus práce... celý vesmír dostat do bodu před velkým třeskem... takže když cvičíte... uvědomujete si... vizualizujete jak vámi proudí všechno zpět do středu vašeho já.... je to dost těžké obrátit proud energie... 20 let plynoucí k vnějším objektům... nyní zpět ke zdroji... Možná se zadýcháte... možná se zapotíte... ale stále udržujte ten kulovitý tok ze všech směrů do středu... do vás... stačí deset minut... a už to bude snazší a začne se projevovat příjemné teplo... mnoho starostí odpadne... zájem o svět zmizí... a vy se budete rozpalovat... mnohdy budete na místě některých bloků cítít velké pálení... pokračujte... a váš stav se začne brzy stabilizovat... zmizí deprese... dostaví se tichá spokojenost... a uvidíte mnoho věcí jiným pohledem... již vás nebude přitahovat televize ani kino... mnoho věcí na kterých jste si zakládali... se stane jen šrotem který vás vězní... to co jste předem těžce hromadili... to budete s úsměvem snadno oknem vyhazovat... Takže trénujte a cvičte... stále jedno a to samé... obracejte tok pozornosti dovnitř... protože energie následuje pozornost. Ať jste kde jste... při každé chvilce to zkoušejte než se to stane automatické...

A pamatujte... cesta k velkému vede zkrz malé. Teprve tím, že věnujeme pozornost tomu nejmenšímu, můžeme objevit to největší. Nepodceňujte proto žádný detail... kterým by se zas tok mohl zvrátit.

Beznadějný případ