Existuje mnoho knih, mnoho mistrů a mnoho slov... popisů a rad... ale jen málokde lze narazit na způsob jak si pomoci... jak dosáhnout toho nezkalitelného. Proto dnes přináším to nejdůležitější... víc nic jsem nemusel nikdy psát... toto je podstata všeho učení. Mnozí meditují, věnují se zazenu i deset let... jiní zase zkoušejí jiné věci... od půstů, očist, manter až po drogy... a výsledek? Nedosáhli ničeho! Nikdo nikdy cvičením ničeho nedosáhl... Ano... cvičil jako magor dlouho... ale tajemství je zcela v něčem jiném.

V podstatě to každý už dávno má... funguje to zcela samo... není třeba k tomu vyvinout žádné úsilí. Ba naopak... to vy vyvíjíte úsilí, abyste mohli trpět... to vy vyvíjíte úsilí, abyste mohli o něčem snít... a něco k sobě přidat, někde získat, něčeho dosáhnout, či si něco u sebe podržet. Ale bez první představy... bez první myšlenky... co by bylo možno následovat a čeho dosahovat? Je třeba velké úsilí... velkého napětí k tomu, abyste nebyli bdělí... a vy jste to dokázali... a tak jste dnes vysílení a unavení... Bude třeba velkého úsilí porazit Démona jež vám sedí na prameni... jež blokuje jas smyslů... jež vytváří stále bludnou smyčku, která rozptyluje pozornost všemi možnými směry... a proto jste jako zmatené včely mezi tisíci úly domov hledající...

Divili byste se jak je to jednoduché... místo desetiletí meditování v lotosu... stačí méně než pět minut zaměřit pozornost ke svému stavu... a je dokonáno... Stačí jen obrátit pohled dovnitř... od všech objektů a konceptů... od všech prázdných bublin, kterými se nonstop zabýváte... od všech snů... ke zdroji toho všeho... tam uvnitř je to, co hledáte... Možná se teď oboříte... že to přeci víte... máte pravdu... všichni to vědí... ale je jim to naprd... protože neznají jak to nahodit... Dlouho jsem s tím experimentoval... dlouho se potácel a zkoušel různé rady od různých mistrů... ale to vše byla jen teorie... Nyní mohu tvrdit, že jsem to objevil. Není třeba víc nic hledat... za ničím se honit... pro žádnou představu se týrat. Stejně usilujete jen o vlastní hovno...

Žádný směr, žádná teorie, žádný text, žádná představa... nemůže vám pomoci... Nic není jisté, vše se dá vidět z tolikati úhlů... že chytit se nějakého svatého učení... nějaké představy, nějakého slova, pocitů... chytit se něčeho co se může měnit, něčeho co bylo uvnitř vás vámi vytvořeno... znamená propadnout peklu. A vy si nedáte pokoj a stále tvoříte... pocity, myšlenky... cokoliv... a pak je chcete udržet a vyhledávat... jak pošetilé... pro kapku... opouštíte moře... pro krejcar prodáváte království... pro představu zrazujete Otce... pro prožitek utíkáte z ráje a stáváte se smrtelnými.

Můžete se mnou dohadovat o čemkoliv chcete... mě už nezajímá jak to je... jestli je karma, jestli byl minulý život... jestli je něco správné či ne... a které učení je to pravé... už nepotřebuji ani Buddhu ani Krista... klidně mohu tvrdit, že ani jeden z nich neexistoval... je to úplně zbytečné... dohadovat se o teoriích... Možná budete mít v ruce důkazy... ale jen mě tím rozesmějete... Buddha to nebude... ani Kristus to nebude... budou to jen nějaké umělé výtvory... klamy na nichž stavíte... Stavíte totiž na písku... a vše postavené na písku... na vnějším... na objektivním, slovním, názorovém, myšlenkovém, pocitovém... to všechno je pomíjivější než pára nad hrncem. Nedivte se pak, že vám nakonec zbydou jen oči pro pláč... vše se mění... vše pomíjí... připoutat se k tomuto svinstvu a následování tohoto smetí... vede jen k utrpení...

Je však jedna věc... která se nemění... která je nedotknutelná, neposkvrnitelná... a kdo toto objeví... zřekne se všeho pro tu jedinou věc... pro tu perlu... kterou má každý... ale vyměňuje ji okamžik za okamžikem za pekelné smetí... Už se nebude honit za přeludy... už nebude dnes usilovat o své vlastní včerejší hovno... a začne stavět na skále... Již nebude věřit iluzím...

Co je tím záhadným... v čem je ta finta? Tajemství je jen v nasměrování pozornosti... všimněte si tohoto... Každý opilý člověk... se již nezajímá o okolí... vnímá ho jako by vzdáleně... proto ho nic nerozhodí... jako by se uvnitř něco stalo... a on je klidný a spokojený i v situacích, ve kterých by za střízliva byl nepříčetný... Co se tedy stalo v jeho vědomí? Ne není otupělý... Smysly pracují na 100%... čím to tedy je? Jeho pozornost je obrácena dovnitř... pozoruje jen svůj stav... jím je unášen a pohlcován... proč by se rozptyloval... nějakými jinými podněty... ty nejsou již důležité... Co by měl cvičit... když je už v cíli? Avšak žádný alkohol, žádná vnější věc... nedokáže tento stav bez vedlejších následků udržet... každý musí za to platit... Proto Buddha varoval své mnichy, aby k získání nirvány nepoužívali alkohol. Když jsem se jednou v pohroužení podíval na sebe do zrcadla... mé oči byli skleněné... magické až nepřítomné... jako oči opilého... začal jsem to tedy zkoumat... a objevil to tajemství... Ověřoval jsem to mnoho dní v praxi... učil se sám sobě... pozoroval co se děje s mým stavem... i s pomocí vína... i bez něj... mohu být opilý... radostně a spokojeně spočinutý ve svém stavu... vykonávaje jakoukoliv odpornou práci s úsměvem a blažený... na vnější podmínkách vůbec nezáleží... a ten stav se nikdy nemění... pokud ho sám neopustím pro nějakou malichernost...

Možná se to někomu přihodí spontánně... tehdy říká... mám dobrou náladu... ale když ji opustí... pak neví jak ji znova získat... v čem je ta finta... Tou fintou jsem se zabýval po dobu více než půl roku! Jednou to tu bylo... a pak to zmizelo a to jsem studoval... a objevil jsem cestu z jakékoliv deprese... pokud se v tom stanete mistry jde to jako na povel vypínače. Stačí si jen uvědomit co se děje... a udělat "cvak" a nebezpečí je zažehnáno. Prevence je vždycky lepší... ale z vlastní zkušenosti vím... že v utrpení se to cvičí snadněji... utrpení mě donutilo cvičit... když mi bylo hej... tak jsem to nechával plavat... a tak se postupně nirvána vytrácela až najednou jsem si uvědomil... peklo. A teprve až pak jsem začal cvičit... Mnohokrát jsem byl jako na houpačce... a zkoušel co je nejúčinnější... a dnes to jde rychle... dnes dokonce již poznání... že jakákoliv bolest či utrpení... je ohraničená... a že netrvá věčně... a že kdykoliv stačí lusknout prsty a odosobnit se od ní... tak mě už ani nevzrušuje... nebojím se jí tolik jako kdysi... protože jakmile jsem měl např. stres z toho, že jsem propadal stále stresu... bylo to jako začarovaný kruh nadruhou!

Zkoušel jsem i postupy, které jsem zveřejnil ve slově Buddhově... jenže musím trochu Buddhu zkritizovat... chybí tam malá poznámka... Když si řeknete... "Toto mi nepatří... toto nejsem já," nebo "Nadechuji se krátce... či... vím jdu," nebude vám to k ničemu... protože jsou to jen myšlenky. Nesmíte si to říkat žádným hlasem... jen zaměříte pozornost na to co se děje... začnete zkoumat svůj stav... a pak uvidíte, že tam není žádné já, kterého by se to dotýkalo. Takže tam měla být poznámka... že to není o sugesci, ale o pohledu němého oka! Žádné komentování... žádný hlas...

Tak to by bylo tak na úvod... nyní se dostaneme k vlastním pomocným technikám, které jsem odzkoušel a které mi pomohly. Opakuji, že nemusíte sedět v meditaci... já mám cvičení placené... protože v práci se mi to cvičí nejlíp... občas se stane... že to trochu přetáhnu... a to pak mají kolegové podezření... že jsem někde vypil... když mám tak klidnou a dobrou náladu občas vybuchující ve vnitřní bezdůvodný smích. Takže techniky, které uvedu... jsou jen pomocné... žádné vizualizace... žádné slova... čím déle to vydržíte... tím déle to vydrží nahozené... Avšak ještě jedno upozornění... až vám bude dobře... neopouštějte ten postoj... nevychutnávejte si to, nechtějte to rozvinout... jinak se to ztratí... to je velké nebezpečí... musíte stále vše vidět bez já... jako by se to nikoho nedotýkalo... a pak to bude stálé... ani myšlenky vám nebudou překážet, ani ego vás nebude rušit... nic... protože vaše pozornost jim nebude věnována tak... jak jste to dělali dosud... budou existovat... ale jako by ze vzdálené galaxie k vám slaboučce promlouvaly. Možná, že si pak jen zapamatujete ten stav bezdůvodné a bezpředmětné spokojenosti... a uděláte "cvak" a bude tu. Opravdu je to hodně podobné tiché opilosti... spokojenost zastavuje myšlení... protože příčinou myšlení je hlad... nespokojenost, kterou stále násilím vytváříte! Ale když jste již teď spokojení... pak není třeba řešit nic... ztišíte se... a pohroužíte se... zmizíte ze světa... až se budete divit jak je to snadné. A je jedno v jaké situaci to bude... nejlépe se cvičí v utrpení a v tom co vás baví... pro mě byl meditací sex... vychutnával jsem ho tak precizně... tak bděle až mi to začalo být vyčítáno. Vnímal jsem a pozoroval každý vjem... a propadl se do takového pohroužení... že energie se ze spodní čakry přenesla až do srdeční... a tak opadlo vzrušení... a dostavilo se vytřízlivění... což vedlo k vypuknutí smíchu nad sexem... to se člověk pak směje egu, sexu, všemu... protože se vymanil z jejich moci... a vrátil se domů... kde je zdroj toho všeho... opustil částečky pro celek. V poslední době se tedy bavím kontrastem... v tom největším srabu... v té nejhnusnější práci... v těch nejnuznější podmínkách... tam je jas toho nezkalitelného o to zářivější... o to větší radosti se tam dosahuje z osvobození. Baví mě dívat se ne-okem, slyšet ne-uchem, dotýkat se ne-hmatem... což mě naučily zvířata... No ale teď už k technikám...

Mletí nesmyslů

To je velice účinná technika pro akutní případy psychických problémů. Všechny tyto psychické problémy se opírají o myšlení... změníme-li myšlení... problém zmizí. Takže jakmile si uvědomíte, že vám něco přerůstá přes hlavu... stačí prostě spustit mletí nesmyslných slov za účasti plné pozornosti. Žádné slovo by se nemělo opakovat a nemělo by nic připomínat ani být něčemu, byť cizojazyčnému, podobné. Musíte si dávat pozor, aby se tato činnost nezautomatizovala nebo neuzavřela do monotónní smyčky. Pak by totiž mohla mysl toto "nesmyslné" odsunout na vedlejší kolej a zase se vrátit k tomu co vás mučí. A ona se o to bude vehementně snažit... Takže je lépe do toho zapojit i ústa... a polohlasně si to pobrukovat... je to účinnější než jen v duchu. V praxi to vypadá asi takto... "deruneta manitlase kordegumo hataliwy" atd atd... Dokud neucítíte, že se vám ulevilo... s klidnou myslí se pak každý problém dá vidět úplně legračně. Ráno moudřejší večera... takže žádné zbrklosti... klid... Zkuste v takovém tónu myslet celý den... a uvidíte tu extázi... Dříve byli lidé moudřejší... zpívali si při práci tak zaujatě... že v nich nevznikala žádná nespokojenost nad tím, že je někdo vykořisťuje. Kršna tuto techniku taky doporučoval... pouze zpívání Hare Kršna... a nic víc... Jenže jeho slova se opakují a to je problém... proto nikdo nedosahuje osvobození... protože jeho zpívání sjede na vedlejší kolej... Mletí nesmyslů tak jak objevil Slepý Osel dokonale zničí všechny myšlenkové vazby... způsobující utrpení z "já jsem" a jeho problémů. Není-li objektové smyslné myšlení, není žádný problém... žádný Buddha, karma, žádné "já", "moje" atd. Smysl je problém otroků... nesmysl je svoboda bláznů...

Lež

Další technika pro akutní případy. Mottem je... pokud vše prohlásím za lež... stanu se realizovanou pravdou. Stačí si tedy uvědomit jak každý vjem hledá otroka pro odžití... a pozorovat jak vzniká ztotožňování a ulpívání... jakmile je toto viděno... stačí jen rozpoznat lež. Všechno s čím pracuje mysl je lež. Všechno co vnímáte je lež... protože tu není žádný vnímající... žádné vztažení... rozpoznáte-li vše co se vás dotýká jako lež... zůstanete nedotknutelní... a spočinete v pravdě... Jedině tak se dá ze snů probudit... když je rozpoznáme jako lež... pokud dodávají smysly objekty... pak lžou. Není žádná hranice, žádný objekt... vše konkrétní je lež... ať už se to týká myšlenek o "já" či vjemů "já" se dotýkajících... Ale pozor nesmíte si říkat slovo "lež"... nýbrž vidět to jako prázdné jako bez významu... jako lež... jako k nikomu nevztažené... ať se děje co se děje... každou vazbu na nějaké "já" tímto zboříte a svoboda vás nemine...

V síni bublin

Kolem létá mnoho lákavých bublin (vjemů)... ale nelze určit, které jsou slasti a které strasti... a proto je jen jediný způsob jak si užít... chňapat po všem... neboť bez strasti není slasti... a ze začátku... dostanete první bublinu zdarma... je to jako s narkomanem... první dávku zdarma... pak co druhou... co pátou... a pak se cena může vyšplhat až na neskutečný poměr... a proč? Protože kvalita slasti je přímo úměrná množství odžitého utrpení... Co když zrovna v následující najde to štěstí... vždycky je naděje... Avšak chce víc a víc... na začátku vám stačilo jedno lízátko... za 0.20 kč... a dnes ani milión vám nestačí... k dosažení takové extáze...

Tady je na to technika... každý vjem si představíte tedy jako bublinu... uvnitř to vnímané existuje... na níž se díváte a jež kolem jen proplouvá... a od vás se vzdaluje... jako když pozorujete listí na hladině řeky... jednou je tu takový a podruhé zase makový... všechny někam plují a žádný se vás nedotkne... Vznikne-li jakýkoliv problém... stačí si jen uvědomit, že to je bublina a vidět jak odplouvá... když slyšíte třeba nepříjemný zvuk... který není jednorázový ale trvá déle... postupujeme takto... Milióny bublin v řadě nesoucí jen zlomek toho zvuku se od vás vzdalují... jako šňůrka korálků... jako milióny bublin kolem vás poletujících... v nejvyšší kadenci jakou si stíháte představit... jako jiskry od brusky odletují... tak snaživě pozorujete tyto bubliny vjemů mimo sebe... různobarevné... různě veliké... Vy jen sedíte uprostřed toho všeho... a jasně vidíte... že jste nedotknutelní... nechňapete po nich... a ony SVOBODNĚ přicházejí a SVOBODNĚ, a vámi NEPOSKVRNĚNÉ, odcházejí... to je pravá pozice kolemjdoucího.

Třeba u zvuku jsem to trénoval u televize... když tam někdo mluvil... aby do mých uší vstupoval jen zvuk nikoliv slova! Dosahoval jsem toho tím... že jsem vytvářel v sobě jen ozvěnu... jako bych byl dutý. Potom mě žádné slova nerušily... nerozuměl jsem jim... bylo to stejné jako šumění v lese. Vazba chňapat po slovech a analyzovat je způsobena vaším hladem... chcete něco získat... nebo nechcete o něco přijít... ale s dosažením pohroužení... ať si kolem kdo chce co chce říká... i kdyby vám vyhrožoval zabitím... na vašem stavu se nic nezmění... Jen hlad a jen touha potřebuje smysly... strach je následek touhy... zdroj všech myšlenek je stejný... chcete něco získat... proto vás okolí ruší od vnitřní práce. Ale malé děti a zvířata nic získat nechtějí... proto je ani cirkulárka hodinu v provozu nemůže rušit... s vymizením hladu... s nalezením spokojenosti ustává samovolně myšlení... neboť jeho zdroj vyhasnul... na co myslíte, když jste v orgasmu? Existuje nějaký vjem, který by dokázal orgasmus přehlušit?

Uvnitř kůže

Mnoho problémů souvisí s tím... že se díváte na věci zvenku... i sebe vidíte z venku... ale vidět věci z venku je zdrojem utrpení... je to sen... klam. Proto kdo může vědět jací jste uvnitř? Všichni vás hodnotí jen zvenku... a protože si myslíte, že všechno přichází z venku... honíte se za tím, utíkáte předtím... a taktéž vy sami se na sebe díváte lživým pohledem... proto trpíte... věříte a přikládáte vážnost vnějšímu... formě. Proto tato technika obrací pohled od plátna k filmu, od formy k podstatě... ke zdroji... stáhněte se dovnitř... pod kůži. A zůstaňte tam tiše... proč byste sami v sobě se sebou bojovali? Hledejte se tam uvnitř... uvnitř je svět viděn jinak.. Tam se nic nemění... informacím a podnětům zvenčí není třeba věnovat pozornost... ať se děje co se děje obracejte pozornost vždy na svůj stav... přijde-li strach... podívejte se zda-li se vnitřní stav změnil... dotazujte se... a jaký je stav vědomí v tomto stavu? Není snad plátno stále totéž? Stále a stále tedy obracejte pozornost dovnitř... k tomu neměnnému... ke zdroji... zkoumejte... zda-li se změnila kvalita vnitřního stavu. Brzy zjistíte... že vnějšek není vážný tak, jak jste si mysleli... stanete se takovými "nad věcí"... ať se děje co se děje... vaše lahůdka je uvnitř... není ji třeba hledat někde venku. Čím více ji budete hledat... tím zřetelnější bude... a vy najdete to, co jste na špatných místech dosud marně hledali. Nevím proč se mučíte... povězte mi jak se myšlenka může z vnějšku ohodnotit... posoudit... když se nemůže nikdy z venku vidět! Je jako slepé kuře ve skořápce... jež může pouze snít o tom jestli jeho skořápka (a ani o té nemůže nic vědět) je nebo není už dokonalá... Překonejte skořápku a vyjděte ven ze svých snů... pak zjistíte, že to hlavní nebyla kvalita skořápky! Hýčkáním své skořápky otročení jejich potřebám a strachům... starání se o její zdravotní a fyzicky neporušený stav... tímto pošetilým chováním se žádné kůře nikdy nedočká světla denního a umře v temné nevědomosti. Zdokonalováním skořápky... si budejete jen o to dokonalejší vězení!

Růžový obláček

Princip vnitřní alchymie... myšlení a pocity spolu souvisejí a sebe potvrzují... takže když dokážete změnit kód jednoho... dostaví se potvrzení od druhého... takže je třeba popřít vše a mnohé naruby obrátit... ať se děje co se děje uzavřete se do růžového obláčku, který je jediný v širém prostoru vesmíru... a ve kterém je absolutní bezpečí... ať přichází zvenku jakékoliv věci... nic nemůže proniknout do tohoto obláčku, aby vás to týralo... prostě povzneste se nad všechny věci... nahoďte vnitřní úsměv a vnitřní pohodu... vnitřní klid... nevěnujte pozornost vnějším vjemům co přicházejí vás děsit... ony se budou snažit, abyste jim věnovali pozornost a budou se předvádět a děsit vás... vy však stále si jen uvědomujte, že jste uvnitř obláčku a tam je bezpečí... Něco podobného objevil sv.František... když učil tajemství... "Být v jeho (Boží) naruči..." tedy v každé situaci, která nás vystřeďuje z ráje si jen uvědomit, že ten stav vnitřního obláčku nikam nezmizel... jen jste ho pozornost přesunuli k něčemu jinému. Pozornost k vnějšímu opět přesouvá touha a tedy hlad... získat něco navíc k sobě... získat to je důkaz moci pro peklo! Pokud chcete něco získat... čumíte po vnějším... a ztracíte království... pokud chcete něco získat... sloužíte peklu a upisujete se vlastní krví... a vlastní krví se může upsat jen ten, který má tělo... ale při pohledu zevnitř... kde začíná a končí mé tělo? Ten kdo vidí své tělo a to se dá jen zvenku... jen mimo obláček... trpí a umírá...

Taktéž Ježíš se o tom zmiňuje v Bibli... zavřít se do svého pokojíčku a setrvávat v tiché modlitbě... taktéž Chuang-Po říká... abyste se chytli suché větve a klidně dřímali... není třeba se kvůli ničemu znepokojovat! Ale to se to říká nelpějícím že? Těm jež zjistili, že jejich mysl je tím plátnem a že nic není od sebe oddělené... takže mají všechno... ale lidé se honí jen za objekty... za konkrétními dobrými věcmi a proto trpí... hladem!

Zrcadlová koule

Stačí si jen uvědomit, že za hranicemi všeho viděného... začíná vaše lebeční stěna. Tím se ze všeho stane jen prázdný obraz na plátně... a vy se začnete ptát... odkud přichází obraz? Odkud přichází zvuk, hmat, čich, myšlenka? A kam to všechno odchází... pak to přejde v pátrání po tom z čeho vzniká "já"... čím je tvořeno... sídlí v oku, v nosu, v jazyku, v hmatu? Kde sídlí? Jak vypadá... jak je veliké, jak těžké? Chtějte ho vidět... Docela pěkně to jde při velkém rozhledu... reakce je blesková... vyjděte si někde na kopec a podívejte se na horizont a jen si uvědomte... že za ním leží šedá kůra mozková... a ucítíte tu sílu... to bezpečí... najednou jako by vše bylo jen sen... a vy jste někde jinde než tady... tu jsou jen smysly a ty posílají signály někam jinam, aby vás děsily. Je úchvatné pozorovat jak vzniká iluze prostoru... jak vzniká pocit těla... A co je to všechno... Jen obrázky jen vjemy... 15 let jsem byl krátkozraký a nenosil jsem brýle... takže realita byla pro mě rozmazaná... nyní když vidím tak ostře... se z reality stal sen... prostě tomu nevěřím... a to je moje výhoda... pak je to snadné... Rozebírat a kategorizovat to, co je přenášeno smysly má zase snahu jen touha... přehrabovat veteš a něco z ní získat... Spokojený toho už nemá zapotřebí... nehledejte naplnění venku!

Pozorování "já"

Bedlivé zkoumání toho co je "já". Jak vzniká, jak funguje a jak se udržuje. Když přichází nějaký vjem je pociťováno vznikající napětí... "Já" se rodí... a právě v tomto stádiu se přímým pohledem na tuto vysilující činnost dá vzdouvající vlna vrátit zpět do moře dřív, než napáchá škody. Kolikrát jsem si uvědomil jaké úsilí je třeba k udržování "já"... kolik energie to žere... pak se sebe jen pustím... spíš sebe vypnu... a úleva svoboda se dostaví... vše se rozplývá... nikde žádné napětí... to vše existovalo jen z hladu... stačí chvíli pozorovat své myšlenky a jasně lze určit o jaký hlad se jedná... takže když přichází jakýkoliv vjem... ptám se jej... a kde máš "já"... čí ty jsi? Čí ty jsi!!!!! Ať už je to myšlenka, obraz, zvuk, cokoliv... stále hledání a pátrání nakonec ukáže... že vše je prázdné a bez "já"... Třeba máte žízeň a říkáte si "Jdu se napít" ale kdo si to říká? Mysl? Copak mysl umí pít? Tělo? Žaludek? Kdo? A je to vůbec nutné si říkat... buď jdu nebo nejdu... ale jaký důvod má komentovat všechny činnosti... jako že jsou spojené s nějakým "já". Takto vzniká ztotožňování... tedy základní příčina ztráty ráje... zvířata si nikdy nic vnitřně nekomentují... protože nemají žádný objekt v mysli, na který by bylo možno něco vztáhnout... Mají jen ticho mrtvých celý den... každá myšlenka věnovaná "já", ať už ve smyslu boje nebo služby... toto "já" posiluje. Proto tak málo jogínů dosahuje osvobození... protože oni se svým "já" nebo pro své "já" bojují.... a někteří došli tak daleko... že dokonce své "já" rozdělili na ego a "já". A pak bojují... kdo ví vlastně s čím!!! "Já" = ego. Odkud přichází, čím je... a co je uvnitř něj... tak se na něj musí... takže... se vnitřně pozorností bádá... "kdo jsem"... "odkud jsem přišel"... "jak jsem vznikl"... "co všechno je uvnitř mě"... Ale pozor ne slovem, ne myšlenkou! Pouze němým okem bádat a pozorovat!

Okamžik před smrtí

Ta je moje nejoblíbenější... toto je takový nášup... o kterém se vám ani nezdálo. To je moje finta jak udržet bdělost v každém okamžiku... to je prevence proti všemu utrpení!!!! Vrchní techniky se zabývají až následky... ale tato to likviduje hned v zárodku... taky vyžaduje velké úsilí... než se stane stálou... Ať dělám co dělám... dělám to tak jako by to byl poslední úkon před smrtí... pomalu... a s plnou pozorností tak, abych z toho co nejvíce zachytil... všechno analyzuji. Každičký detail vychutnávám do nekonečna... není kam spěchat... jedině ke smrti... Toto a pak je konec... toto je vážné... Kdo to dokáže 15 minut poctivě v kuse... bude mít tendenci skákat radostí a válet kotouly po zemi... chytáky tu jsou... a mysl vás bude snažit všeljak odradit... pošeptá vám... "už mi to jde... vrátím se tedy k tomu za chvíli... jen si teď ještě něco promyslím..." nebo... "zkusím to ještě lépe... rozvinout... napíšu o tom zítra lidem..." nebo "seru na to... dneska nemám svůj den..." prostě se umí vždy vetřít tak... že za 20 minut zjistíte, že jste tam kde jste začínali. Jsou činnosti u kterých to jde krásně... protože se v cyklech opakují stačí si jen nastartovat, že s každým cyklem o to bděleji se to bude provádět... nezapomenete na to... a je jedno co to je... jestli zabíjení hřebíku, kopnutí motykou, škrabání brambor... důležité je to, že se tomu musí věnovat taková pozornost, že "já" zmizí... aby "já" mohlo existovat vyžaduje pro sebe totiž pozornost... když něčemu nevěnujete pozornost odstavuje se to na vedlejší kolej... a mizí to. Tato technika vás zabije...

Téměř všechny techniky pracují na stejném principu... někdy je lze kombinovat... seřadil jsem je podle účinnosti... někdy je to takový frmol... že si pomohu ze začátku technikou lež... a jdu přes jinou, než skončím u té osvobozující... dále tedy uvádím takové hračičky sami můžete experimentovat... teprve činnost vyvolává inspiraci... naopak to neplatí... Jediný způsob jak začít je začít... špatný krok neexistuje... každý krok je dobrý krok.

U zrcadla

Sedněte si k zrcadlu a vyzpovídejte se sobě sami do očí... co vás trápí, co byste chtěli. Aspoň uvidíte ego v pravé tváři :-). Je to docela účinné... samozřejmě si najdete 1000 důvodů proč to ani nezkusit... Ego je vypečené... schvaluje jen to co mu prospívá a co jej maskuje... ono je pak vždy jako temný stín v pozadí... já nic... já tu nejsem... viďte :-).

Zmizení ze světa

Umřeli jste... a co se se světem stalo bez vás? Nic že? Tak proč trvat na své existenci... i bez vás to jde... nikdo vás nevidí... tak se můžete uvolnit... lidé se dívají jen vaším směrem... mluví vaším směrem... ale vy tu nejste... to je úleva... Stačí si zajít posedět inkognito do McDonaldu... K čemu je třeba tady a teď myslet? Copak budou stromy zelenější a ptáci budou zpívat krásněji? K čemu je třeba mít zapnutý ten bengál v hlavě a poslouchat pořád ty přitroublé kecy žebráka či úlisného managera náboráře? Čekáte, že by snad z toho i pro vás mohlo něco kápnout? Jedině služba a utrpení... kde by byl boháč bez otroků? Boháč pracovat nebude... ale lstivě si otroky kupuje.

Pozice herce

Dostali jste roli... tak jen hrajte... ale nepropadněte jí... jste jen herci... vnitřně jste stále v království... jen ztvárňujete roli... Stačí jen pozorovat co zrovna herec dělá... stačí jen vidět... aha... teď myslí... teď se dívá na tamten dort... teď zívá, teď souloží... teď se bojí... to nejste ale vy... to je ten herec... není třeba mu v ničem pomáhat... za něj něco řešit... dívejte se jak si sám s tím poradí... když mu někdo nadává... vás se to přece netýká... týká se to té role... i kdyby ho odsoudili na elektrické křeslo... umře jenom herec...

Pidi mysl

Ruší vás myšlenky? Stačí vměstnat mysl do vzdálené hvězdy na obloze... do tak malinkého a vzdáleného bodu... že kdyby v něm mohla náhodou vzniknout myšlenka... stejně k vám nestihne ani doletět...

Takto bych mohl variovat a pokračovat dlouho... podle mě jsem toho už nakecal dost... takže si jdu dát šlofíka... jó ještě jednu věc jsem si vzpomněl... nikdy nepřemáhejte svůj vnitřní stav. Pokud jste unaveni jděte spát... pokud máte hlad najezte se... protože v utrpení se ego špatně vytrácí... musíte jej uklidnit a uspokojit... pak jej lehce převezete... když jsem odmítal přerušit cvičení kvůli žízni... kvůli únavě... nikdy jsem ničeho nedosáhl... je lepší odložit to, až když jste v pohodě... ale málokomu se chce cvičit když je mu hej... každý začíná, až je mu zle... ale právě když je vám hej... je to nejlepší podhoubí učinit ty největší pokroky... když je vám zle... bude vám třeba jen týden trvat než se dostanete do zazenem do normálu... proto je lepší si nejprve odpočinout a za další den překonat celý týden práce jen jedním sezením... protože i kdybyste seděli dlouho jak chtěli a únavu a žízeň vytlačili ze svého zorného úhlu pozornosti... pak až skončíte... dolehne to na vás v plné tíži... takže jste vůbec ničeho nedosáhli... a jaký smysl má vysilovat se bojem s vysílením? To já když jsem unaven jdu z práce dřív... vyspat se... a druhý den mohu klidně dělat přesčas... ale jestliže se nevyspím... pak i druhý den budu unaven... a tak se to vleče ještě dlouho, protože se navíc vysiluji přemáháním únavy... takže to je dvojitá zátěž a únava a stres narůstá. To přeci pochopí každý ekonomicky uvažující zaměstnavatel...

PS: Stěžujete si, jak je svět k vám zlý... Můžete mi tedy někdo vysvětlit kde vidíte pořád nějaký svět? Kde vidíte pořád sami sebe? Pokud nebudete bdělí... přivodíte si jen množství problémů! Upřete pozornost do neurčitého bodu před sebou... a naučte se vidět zvuky a slyšet barvy... okem a uchem jež je daleko za hranicí vesmíru... vše co se vás nějak dotýká... přichází až z velmi daleké malinké hvězdy... Neustále se však ptejte... pátrejte... komu "to" patří... čí "to" je... vše, co se na vás lepí a vás uvnitř oslovuje či vás nutí zaujímat k "tomu" postoje... takto prohlédněte... to je celé tajemství... A ikdyž se vám to podaří... stále to udržujte... ke každému vjemu: "Čí ty jsi?" A nenechte se polapit... To je to nejmocnější učení, které jsem objevil...

Dokud však nedokážete porazit svou touhu užít si... dokud neuvidíte i stinnou stránku této věci... pak nebudete mít ani motiv cvičit... pokud budete cvičit jen proto, abyste se vybabrali ze srabu... a pak, až vám bude hej... začnete si popouštět uzdu... pamatujte, že vám bude pak o to hůř... a o to hůř se z toho budete dostávat... protože ten, kdo vyčistí dům Otce od hladového démona... a nebude bdělý... pak se ten hladový démon v noci vrátí a pozve s sebou ještě tři své společníky aby se pomstil... a ducha opět spoutal... a tehdy člověk zakusí třikrát větší utrpení... a třikrát silnějšího nepřítele... každý útok zdokonaluje tvrz... i peklo se učí... proto se mniši hned zříkali světa a holili si hlavy... aby zůstavali v odloučení dokud nezpřetrhají všechna pouta a nedosáhnou nenarušitelné bdělosti.

Čím více se zabýváte sami sebou... svým zdravím, SVÝM... ať už jakýmkoliv stavem... tím větší pouto připoutanosti si kováte... i snaha jej přetrhnout je jen zvětšuje... hledáte techniky, čtete knihy, potřebujete mistry, meditujete... ale to stále řešíte jen následky nevědomosti... stačí prohlédnout tu příčinu... hned teď... a všechno je dokonáno vmžiku! Bez cvičení... bez mistrů... jen jeden jasný pohled pod svícen... a dřív, než by třtinu dolomil... soud vítěztví otřese nebesy...

Kdo vás omezil, spoutal? Proč si stavíte své překážky? Jak může myšlenka sama poznat jak dokonalá je? Musí si to dokázat! Vysní si svůj svět a své pochybnosti, nedostatky a překážky... svou klec... Jak pošetilé!!!! Co je uvnitř každé myšlenky? Pochopte, že jakákoliv informace, ke které přidá vaše touha nebo strach vážnost... vytvoří ve snu i důkazy! To je bludný kruh... hledáte sami sebe tím... že přehrabujete vlastní informace, výtvory, iluze, hovna... Pochopte, že myšlenka se nemůže vidět!!! Jak by se teda mohla posoudit jak je dokonalá? Neznáte sami sebe... pak považujete jakýkoliv soud "zvenčí" za vážnou, měřítko poskytující informaci... stále sníte o dokonalosti, ale nevíte, že vaše dokonalost či nedokonalost je jen váš vlastní vnitřní výtvor... nehledejte sebe pomocí své mysli! Odstraňte jen nevědomost a vyjděte konečně ven z vlastní klece, z vlastní smradlavé žumpy!

Slepý Osel