Není nic než meditace. Meditace navíc není tedy možná... i teď meditujete... nemůžete dělat vůbec nic jiného navíc, než teď děláte. Ať se děje co se děje... při správném náhledu je to jen a jen meditace.

Není třeba nic víc dělat! Vše je tak jak je. Není o co usilovat neboť vše je dávno dokonáno.

Není na to žádná technika, žádné jak... protože "jak" už vychází z rozporu, že něco není tak jak je. A ten rozpor je příčinou všeho vašeho trápení. Dejte si tedy pauzu... k tomuto okamžiku nelze nic přidat, v tomto okamžiku není možné nic měnit, ani sebe ani svět... vše je tak jak je okamžik za okamžikem.

Ten co zaujme postoj... "Není třeba nic víc dělat" protože vidí... že není možné nic víc dělat tady a teď... a udrží jej, před vším pokušením něco sledovat, něco pozorovat, někam směřovat, bude se sám divit jak je to přirozené... bude se sám divit proč deset let se motal v kruhu a honil vlastní stín!

Hrozí zde jen pár nebezpečí že neudržíte tento postoj a upíšete se něco navíc dělat... nejčastěji to začne extází... a tehdy ji budete chtít víc... už jste neudrželi postoj... mohou se dostavit různé pocity, aby vás donutily změnit tento postoj... všechno to jsou nástrahy zuboženého ega, kterému začíná téct do bot... bacha na to! Třeba se vám to napoprvé podaří... štěstí začátečníka... a druhý den to budete chtít zase zopakovat, ne-li prohloubit... a bude tu problém, který nebude snadné překročit dokud se nevrátíte k postoji... že není třeba nic víc dělat...

Uvedu ještě pár taktik na pokušitele... Musíte si být jasně vědomi, že vy jste zdrojem všech pocitů a vjemů... že vy jste cílem všech cílů, že se nedá nikam jinam dojít než do tady a teď. Prohlédněte klamy vlastních iluzí, prohlédněte, že honit se dá jen za svým stínem, za snem... a spočiňte v přirozeném stavu! Je to velká úleva... jste Synové Boží, osvícení, Buddhové... jste nejvyšším cílem... neboť všechny cesty existují jen ve vašem vědomí a jen z vás tedy vycházejí... a všechny cíle existují taktéž ve vašem vědomí a k vám směřují... bylo by tedy pošetilé vrhnout se kamkoliv jinam!

Nejprve musíte násilím něco vytvořit a zahodit, abyste to mohli pak v slzách hledat. Všechny cíle světa jsou tedy tady a teď! Tady a teď jste nejdokonalejší jak by jste pro ten okamžik mohli vůbec být. Kdo nechápe zkusím mu pomoci metaforou... Podívejte se na nějaký film... a teď mi řekněte... může se na tom obraze chovat nějaká postava nekorektně vůči filmu? Může být na plátně nahatá, když na filmu je oblečená? Může být o dva metry jinde... mimo záběr, když má být na scéně? To by rejža nedopustil... zničilo by to celou scénu... třeba v příštím okamžiku na příštím snímku se to může měnit, ale na každém snímku je přesně to, co rejža potřebuje. Takže je vše v pořádku.

Není třeba si dělat starosti.... není třeba se rozhodovat... stejně neuděláte nic co by rejža nechtěl... je úplně jedno jak se rozhodnete a co uděláte... protože tím se mění i okolí i vy... změní-li se film, obraz se změní taky. Ale kdo je rejža... to je těžké pochopit... zkusím to takto... rejža vytváří subjekt a objekt... vás a okolí... Syna Božího a svět... jste to vy sami... ale nevíte to, protože se moc upínáte na tu postavu... mnoho lidí tady tvrdí "já jsem", ale nikdo netuší ani co to znamená... někde si přečetli, že je to Kristovo nadkosmické vědomí, přilepili to na sebe a teď bojují se zlem a snaží se předělávat svět! Prosím vás, pokud je Kristovo nadkosmické vědomí "já jsem"... pak zlo musí být jeho součástí ne? A pokud ne, pak je vědomí co tvoří zlo mocnější než Kristovo vědomí (když se mu podaří do něj proniknout a Kristovo vědomí se tomu neubrání) a měli byste se snažit realizovat spíš vědomí zla :-).

Ale zpět... vědomí... další metaforu použiju... mikrofon a reproduktor ve zpětné vazbě... "pískání"... je-li mikrofon Bohem pak reproduktor je Ďáblem... je-li mikrofon plusem pak reproduktor je mínusem... jedno tvoří druhé. Jedno s druhým souvisí... a vzájemně se potvrzuje... ale v základě to je vždycky v rovnováze... a vědomí je mezi tím. Je to to pískání... a teď se vás zeptám odkud ten zvuk? Kdo jej tvoří? Mikrofon? Reproduktor? Můžete to slyšet "v hlavě" když je ticho. Vysoké pískání vlastního vědomí, jež utváří vás i svět tak, že všechno ladí... (Ladí proto, že vše je uvnitř vědomí a je jeho součástí. Není nic co by bylo mimo a vědomí harmonii protikladů ohrozilo! Takže klid. Problém vzniká při tvoření... vše vytvořené musí mít protiklad... jinak by padla rovnováha... co vyšle reproduktor to mikrofon vrátí a naopak... tak funguje relativita... takže čím víc se přikloníte třeba k lásce... tím více vás bude deptat nenávist ve světě. Tvoření je ničení... prima materia je omezena :-). Nelze tvořit bez ničení... abyste mohli mít nový sen musíte ten starý zabít, abyste mohli mít novou myšlenku, musíte tu starou zabít. Nebo dokážete myslet na dvě myšlenky najednou, prožívat dva pocity najednou, trpět a být blažení... milovat a nenávidět současně? Jedno tedy přechází v druhé... forma se mění, ale podstata všech jevů je tatáž... Mít furt radost koho by to bavilo :-). Už jste se zkusili smát 6 hodin v kuse? Tak nevím proč se za radostí honíte. Vše je v rovnováze.

Podívejte se teď na svět... najděte něco co není tak jak je... a ja si useknu koule :-). Ať se podívám kamkoliv... všechno se chová tak jak se od něj očekávalo... všechno má svůj účel, svou komparsní nebo hlavní roli... jen aby vznikala ta zpětná vazba... jak se do lesa volá tak se ozývá... pííííííííísk... vše je v pořádku, vše je dobré.

Utrpení je rozpor s tím co je. Sám ten rozpor je způsoben přílišným ulpěním na jednom nebo druhém... na požitku vůči strasti, na vás vůči světu. To je základ duality. Vzniká ego a trable s jeho existencí spojené... vzniká jeho život... i smrt, neboť kdo by se vydržel dívat 1000 let na jeden nestárnoucí ksicht na obrazovce... Jednou to uvidíte sami... že jste se honili úplně zbytečně... děsili jste se nemocemi... hráli jste na sebe habaďůry...

Možná, že se teď nacházíte v depresi, nebo máte bolesti a tak... těžko se pak dostává do toho postoje... proto si stačí jen uvědomit, že všechny pocity vycházejí z vás a nemohou vás ohrozit. I Bůh i Ďábel, i láska i nenávist je ve vašem vědomí... není strachu či bolesti... není emoce, kterou by vědomí neuneslo... není obrazu jež by zničil plátno. Napětí je tedy omezené a je způsobené jen obavou, že by to mohlo být horší než to je... a to blokuje přirozený průběh energie... a tak místo pěti minut se týráte i měsíce a roky. Stačí si uvědomit omezenost toho co cítíte... stačí si říct... i víc bych ještě snesl... uvolnit se a zkoumat, kde je maximum toho co "cítíte"... Ale tady a teď to stále zvládáte ne? Takže klid... relax... Mi třeba pomáhá si říct... dělejte si se mnou co chcete... stejně je to jenom hra, abych začal něco dělat, abych vytvořil zažívajícího a konajícího... a pak se tomu začnu smát... přiblblý nezničitelný úchylný rejža se směje sám sobě...

Těžko se od vzniklé osoby zažívajícího pak odchází... nejčastěji je vytvořena kvůli honbě za požitky někde tam venku... což je způsobené nevědomostí, že všechno vychází z vás... není třeba splňovat nějaké vypečené podmínky... stavidla štěstí lze spusit i jen tak... avšak... štěstí je věc z duálního světa, ze světa tvoření... a tvoří jen nevědomost... protože naletěla pokušení to "krásné" prožít. Vše vytvořené je pomíjivé... vědomí ví, že není žádné ublížení... vy, když sníte, taky se ráno necítíte vinni, že jste zabili tisíce tvorů ve vašem snu... že jste tam někoho seřvali, někoho opíchali a tak... Vědomí ví, že cokoliv učinilo, učinilo jen samo sobě... je to jen hra... Takže "životy" a "smrtmi" nešetří pro své pobavení. Je to jako produkce akčního dobrodružství z Hollywoodu. Divák se baví... když herec na plátně trpí. Stačí být jen divákem a ne zarputilým hercem... jež bojuje s celým světem.

Ale jestliže jste ztotožněni s nějakou osobou, pak je cesta zpět těžší... asi tak stejně jako cesta gamblera... investovali jste a chcete vyhrát... prosadit aby bylo po vašem... něco dokázat... budete bojovat za svůj cíl... za SVOU rodinu, vlast, pravdu... nikdy se nebudete chtít vzdát toho VAŠEHO... A raději budete trpět...

Já to mám lehčí, protože mi pomohlo jedno vidění, které určitě obdržíte, když se nenecháte vyšoupnout z toho postoje "Není třeba nic víc dělat" ať se děje co se děje. Povolí se napětí... naskočí vám úsměv debílka spokojeného... a uvidíte hru... loutkové divadlo... divadlo pro sebe samu... již nebude tělo skutečné, ani svět skutečný... už nebudou ani bolesti ani pocity... nic se vás nebude dotýkat... jak by to běželo někde v dáli na nějakém mediálním přístroji... ne v dáli někde venku... ale uvnitř vědomí vdáli... jako když usínáte... myšlenky všedního dne se vzdalují... najednou nejsou vážné ani důležité... jak by ta osoba umírala... a nikomu na tom nezáleží... jestli se zítřka dožije... je to tak povznášející... že se může stát, že zůstanete v meditaci i více dnů bez pocitů únavy... hladu... neboť uvidíte, že to vše jsou jen iluze... najednou už života nebude třeba... proč někam chodit a něco dělat... o čemkoliv přemýšlet... všechno to byly jen handrkovací sny marnivosti... do kterých jste se zakleli díky nevědomosti, protože jste neviděli, že vy jste zdrojem toho všeho, a vše se odehrává uvnitř vás... není žádné vně... žádné oko... žádné ucho... žádné tělo... žádný vesmír...

No a pak pokud budete v tom stále opravdoví vypaříte se...

Žádný cíl! Žádný cíl! Pamatujte si to... abyste se zas nehnali za něčím co není tady a teď! Vše je dokonáno... abyste mohli být dobří, abyste se mohli realizovat :-) potřebujete přeci nedokonalý svět... rejža to ví... vy to nechcete vidět... až to budete chtít vidět... pak nebude potřeba nedokonalého světa :-), pak bude svět přesně takový jaký je... a vy upustíte od těch šíleností co tady provádíte... a budete se řechtat sami sobě jak šílené kobyly.

Není snad život jen zatvrzelá touha po změně? Po růstu? Po cestě? Pak je to sám věčný hlad a věčné utrpení... Žádný život = žádná smrt, žádné utrpení. Rejža dostal konečně rozum :-) brzy bude svítat. To bude jistě apokalypsa, konec jednoho bídného věku.... černé noční můry.

Slepý Osel