Dokud si MYSLÍTE, že existuje nějaké učení, jež vás učiní dokonalejší... propadnete zatracení. Dokud si MYSLÍTE, že existuje nějaké cvičení, jež vás osvobodí... nevyjdete z utrpení. Dokud si MYSLÍTE, že existuje nějaký cíl k dosažení... budete se smažit v pekle.

Ten, jež dle záměru svého koná k dosažení uspokojení, přivodí si akorát pekelnou karmu. Proč se učíte, mučíte, sebetrýzníte a usilujete o nemožné? Co chcete najít? Co chcete získat... čeho dosáhnout? Žádné osvobození není možné, žádné hledání není možné. Neusilujte, nehledejte! Neboť se honíte jen za přeludem!

Trpíte, protože něco chcete. Chcete realizovat svůj sen. Sami jste se omezili, sami si postavili překážky a zavřeli se do klece svých omezení. Jaká pošetilost měnit skutečnost dle svých snů.

V tomto okamžiku nemůžete k tomuto okamžiku nic přidat... ani nic ubrat. Ani k sobě, ani k čemukoliv. Můžete jen snít a tím vytvoříte napětí mezi přítomností a tím co je ve vás. A tak vzniká utrpení. Ten kdo sní... trpí. Snít se dá jen o něčem co tu není. V tomto okamžiku není svatý, není hříšný, není vyšší není nižší... v tomto okamžiku je si všechno rovno. Vše je dávno dokonáno. I Bůh i Ďábel i Já jsme jedno.

Nejsou zde přátelé ani nepřátelé, blízcí ani cizí... není zde nic důležitého ani nepodstatného... nic krásného ani nic ošklivého. Veškeré posuzování pramení jen srovnáním s realitou vašeho snu. To co jemu vyhovuje... je vyhlášeno za svaté, důležité, chvályhodné a správné, a to co jeho realizaci oddaluje nebo maří... je nazýváno opakem.

Není lásky a není nenávisti. Není dobrého ani zlého... není utrpení ani blaženosti. Ať mi někdo říká, že mě miluje nebo nenávidí, že jsem svatý nebo hříšný, že jsem vůbec nějaký... nehne se mi ani brva... protože on mluví o sobě. Já jsem nula. Nejsem tu... to on se vymezuje a hodnotí. A proto i trpí. Já jsem neposkvrnitelný, nezařaditelný... to ve mě všechno vzniká, ze mě všechno pochází a ve mě všechno zaniká. Já jsem alfa i omega. Nebo si myslíte, že ego a utrpení roznášejí komáři? Že jakýkoliv prožitek přichází z zvenčí?

Není uvnitř a není vně. Nic co ze mě vzniklo mě nemůže ohrozit. Ani strach, ani bolest. Neboť jsem to já sám. Obraz nemůže zničit film. Vše má své meze. Za maximem utrpení leží svoboda, za maximem strachu leží svoboda. Svoboda... leží nad vrcholem všech extrémů... Stačí si uvědomit omezenost čehokoliv a pak nad vámi nebude mít nic moc. Jen strach ze sebe sama... ze svobody... je to, co vás žene do klecí Márových. Musíte se omezit, abyste mohli snít o sobě a své cestě k dosažení toho, co jste si umínili.

Sami sebe rozdělit na hledané a hledajícího... odsoudit se k utrpení... neboť můžete existovat jen v rozporu... jen jako rozpolcení a hladoví... věčně o něco usilující. Celé bytí, celý život je hladový o něco usilující, a proto je to věčné strádání.

Požitek je jako chvilkové zajiskření... je pro někoho krásný... a kvůli tomu jste se rozdělili na plus a mínus a vy jste mezi tím... stále na cestě od mínus k plus. Po tisíce inkarnací plus strádá i mínus strádá. Když je zkratneme... zajiskří to, a je chvíli blaho... neboť utrpení na chvíli zmizí... ale nechcete to vyzkratovat, aby to zmizelo navždy... a nemůžete to nechat ani jiskřit pořád, protože by to ztratilo krásu. A nejkrásnější jsou ty požitky, které jsou vyváženy nejdelším utrpením. Tedy ty vteřinové záblesky blaha, oproti rokům trýznění. Kvůli požitkům to strádá všechno. Kvůli šou z jiskření to bylo rozděleno a kvůli šou z jiskření to nemůže být spojeno. Muž a žena 100 let života v oddělení a pár sekund orgasmů... ve spojení. Proto je láska... tedy sbližování velice opěvovaná mezi trpícími.

Ale není-li tělo, není ani srdce a ani láska není možná. Láska je solí života, ale sám život je snem... stejně tak pomíjivým jako je láska a jako je vše oč usilujete, neboť usilovat se dá jen o vlastní sny... o vlastní hovna, které v sobě vytvoříte, ale ve světě je pak hledáte! Schválně... kolik životů už vaše dušička jde od Ďábla k Bohu... od nedokonalosti k dokonalosti... kolik životů už napravujete nějakou karmu? A kam jste došli, když se rodíte pořád v zapomnění a začínáte od znova jako psanci?

Jaká je tedy cesta? Vzdejte se svých snů i nadějí... vzdejte se toho oč usilujete, toho co očekáváte, toho o čem sníte a dosáhnete okamžitě stavu bez napětí! Spočinete v uvolnění. Již nebude třeba myslet... jak čeho dosáhnout... Pokud se rozhodujete, volte to, co je vám proti srsti. Zapřete sami sebe a jděte na kříž. Každý volí tak, aby mu to vyhovovalo... cesta na kříž je volit proti sobě... Je těžké se vzdát, ale snadné je bojovat. Říkáte tomu odvaha... a všeobecně je uznávaná... já to nesoudím, protože co je všeobecně uznáváno... vede akorát tak do pekla. Až budou Buddhové tvořit 100% lidí pak nebude všeobecně uznáváno nic.

Ten jež odložil úsilí, ten nežije v rozporu... nepotřebuje mysl, nepotřebuje smysly, nepotřebuje tělo... nepotřebuje vůbec žít... zastavil se na všech cestách a čeká až oheň v kotli dohoří. Nepřikládá... protože nesní. Porozuměl pravé povaze přirozenosti a v ní spočinul... neboť vidí, že obraz světa je jeho otiskem... vidí, že vše je součástí jeho vize a proto je vše tak jak je, a vidí, že nelze s tím stejně nic udělat... neboť on sám je zdrojem všeho... a nevidí tedy důvod, proč by měl platit peklu za svoje hovna! Proto se o sebe nijak nezajímá... je svoboden sám od sebe... nepřikládá ničemu váhu... ani důležitost. Vidí, že vše stvořené je tu jenom pro stimulaci pokušení po tom chňapnout. A tedy zrodit se... ale on nyní prohlédl nevědomost a vidí, že on sám je filmem na nějž se jen dívá... Bylo by tedy pošetilé opustit všechno pro takovou maličkost, jako je třeba prožít lásku. Ze své pozice neodchází... neboť vidí i věci příští... má tu zkušenost, proto zrození z nevědomosti nehrozí.

Kulička stojí na špičce jehly... ale chcete-li se o tom přesvědčit, chcete-li se na ni podívat... podívat se na to, jak jste na tom... pak se to všechno zhroutí znova k nekonečné cestě stavění kuličky na špičku jehly. Hledání mušky zlaté. Přitom kulička i jehla je jedním... to touha vidět jak to je... je rozliší a tedy oddělí, kulička spadne a dokonalý stav pomine, jako když proutkem mávne. Bůh se na začátku chtěl jen přesvědčit (nebo si dokázat) jestli je opravdu Bůh... a dodnes napravuje svou karmu a lituje své nevědomosti. Proto vězte, že pokud ve vás vznikne jakákoliv pochybnost o přirozeném stavu pak.... vítejte v těle uprostřed samsáry.

Stejně není co bych vás učil... nic před vámi neskrývám... Kvůli svému hladu mi stejně neuvěříte... Stejně jste tu jenom pro mé pokušení :-) Nevidím vás... ani sebe... spočívám mimo všechny důvody opustit přirozený stav a snažit se jej měnit!!!!! Klidně mě nazývejte Slepým Oslem...

Slepý Osel