Je tu někdo kdo by dnes chtěl meditovat? Hmm... tak toho zklamu... a je tu někdo komu se dnes nechce meditovat? Hmm... tak toho taky zklamu... a je tu někdo jiný? Hmm... tak toho zklamu nejvíce.

(Tleskne)

Není žádné cvičení, žádná technika... nevědomost utváří představy, a tím upadnete do snění. Snění o sobě a o ideálech, do pocitů nenaplněnosti a rozporu, že stále něco není v pořádku. S vámi, s čímkoliv... pak ty představy hodíte na papír a poskvrníte tisíce a milióny nevědomých. S ideálem vzniká cíl a rozpor... a z rozporu tu vzniká cesta a poutník, tedy hledající, praktikující, cokoliv co na sebe vztáhnete. Ale vaše já je jen představa o vás samých... vyčtená, slyšená od všech těch jež mají rozpolcený jazyk... jež pojedli zakázané ovoce dobrého a zlého, těch jež ztratili ráj. Mají moc starostí.

Proto neexistuje nikdo v celém prostředí kam dosáhne vaše snějící mysl... kdo by dokázal posoudit to jací jste. Žádný váš skutek nemůže být ani takový ani makový. A ten kdo rozlišuje bude rozdělen. Ten kdo to posoudí bude odsouzen. Ale nic vnějšího... žádný zvuk do ucha vás nemůže odsoudit. Odsouzení vzniká jen uvnitř vaší mysli. A proč? Proč se vlastně posuzujete? Protože o něco usilujete... bez tužeb není cílů... Nemůžete k sobě nic přidat navíc. Jen myšlenky a posudky jež si vysníváte. Ale teď... TEĎ... (Tleskne) jací jste? Podívejte se ven... vyjděte a podívejte se na květiny... smějí se na vás stále stejně, ať si myslí o vás kdokoliv cokoliv... ať vy sami se cítíte těmi největšími hříšníky a otroky. Pohleďte na ptáky... zpívají vám nezávisle na tom, zda-li jste ve vězení nebo v síních obdivu... pokálejí pro vás i svaté i hříšné... a v posledku pohleďte na slunce... svítí a hřeje každého bez rozdílů... tak buďte jen sami sebou... sami se sebou v míru. Musíte vyzvracet všechna rozlišení, všechna měřítka... názory, jež se opírají jen o rozlišování. Nikdy nedosáhnete klidu, dokud nebudete se sebou samými v míru. Nespraví to žádné cvičení, žádné mantrování... to řeší až následky. Jste-li v rozporu se sebou samým, nemůžete být úplní... Z vaší rozpolcenosti žijí představy, utrpení, ego... je to jako začarovaný kruh... odstranit rozpolcenost bude chtít zase ego... není snadné vám něco říct, protože vaše touhy se na to hned přilepí... a rozpolcenost nezmizí...

Realizovat se to dá jen jedním způsobem... odseknout to u základu. Odstraněním nevědomosti... a tím zmizí představa sebe sama a následné sebeposuzování a cesta na nějaký vrchol, kterým vy ve skutečnosti už dávno jste. Vy jste vrchol... já vím je to to nejtěžší přijmout... je to jako stavění kuličky na špičku jehly... Když se o to snažíte svou myslí... mysl, nástroj tužeb... nástroj rozlišovací a posuzovací, přehrabovač prázdných balónků, jimž pak touha přidává váhu a zotročuje vás k utrpení. Vy jste vrchol všech vrcholů... víc nic není, dál už nic není... světlo světel, Bůh Bohů... nad vámi již nic není. Jen omezení, která si sami vytváříte... jen představy vytvářené z něvědomosti...

Jak to zastavit? Tak se ptá ego. Otázka je možná jen když sledujete cíl... mnoho jemných nitek tu je jak se vášeň touha a ego přilepuje na cokoliv, aby přetrvalo do dalšího okamžiku. V mysli se rodí tisíce myšlenek, přicházejí odnikud a vracejí se nikam... jedna střídá druhou rychleji než mrknete okem... ale touha některým z nich přidá vážnost... ztotožní se s nimi a pak je tu rozlišování, sebeposuzování a utrpení. Je to jako špatný sen... zastavit myšlení jde, ale není to konečným řešením... neboť do toho upadnete zase... mysl je jen sluha, následek... je třeba prohlédnout její příčinu. Proto je jen jedna věc... poznat podstatu vlastní mysli... a to se dá jen díky pozornosti. Ta odsekne tu utvářecí činnost... a tím i ztotoženění a všechny jeho následky, karmy ega a utrpení se okamžitě rozpustí... Dovede vás k vašemu přirozenému stavu... Když spadnou všechna měřítka posuzování... můžete být jen sami sebou... naprosto dokonalí, zářící, Buddhové... dostaví se naprostý klid, spokojenost... a ten se rozšíří i na celý svět. Vše najednou bude v pořádku... nikde žádný rozpor... všechno bude prázdné i kritiky na vás, i chvály pro vás... nic nebude mít váhu... bude to jen pomíjivá součást snu, na který se koukáte...

Spočinete-li v takovém stavu... nemůže vám nic chybět... tady a teď (tleskne) co může chybět?! Není-li představa o sobě samém... nemůže být ani touha po čemkoliv, protože poutník k cíli prostě neexistuje...

Když "vás" někdo "urazí"... bude to pryč jakmile domluví... nebudete to sebou vláčet deset let! Ani nevíte kolik toho sebou vláčíte! Všechno co víte... to je jako dlouhý příběh toaletního papíru... Vláčíte sebou minulost a napravujete se... to je černý sen... bez minulosti co je třeba napravovat? A tady a teď (tleskne) není minulost. Po spočinutí v přirozeném stavu uvidíte, že nebyla žádná minulost... není třeba ji vláčet... nebyla žádná karma... nikdo vaše skutky ve vás již neposoudí... odhodíte-li minulost... budoucnost zmizí sama, neboť se nemá o co opřít... vychází jen z iluze minulosti... zničíte-li semínko... nevyroste rostlina... zničíte-li utváření představ o sobě samých... zmizí všechny vaše trápení. Nic vás nerozhodí... neboť vše je viděno jako prázdné... jste nedotknutelní, neposkvrnitelní... pokud vás něco rozhodí, pak je tu ještě ego, touha... někde skrytá... jinak je všechno jen prázdná hra...

Není nutné nic dělat... svět je již spasen... všechny bytosti jsou v nirváně... je to tu jako ve školce Bohů... kterým byl podán nápoj zapomnění... a trpí společnou schízou, jež se mění v davový klam, páč jeden si to druhému potvrzuje, vrány se spolčují. Utvářejí si důkazy a pak se točí stále ve stejném kruhu.

V podstatě je mnoho a mnoho těch, jež vás ve vašich výmyslech jen podporují... těm platíte a sloužíte. Tolik učitelů, tolik knih... a vše je jen brak... neboť vše co ve vás vytváří cíl slouží utrpení. Nebudete mít nikdy klid... neboť se snažíte o nemožné... nemožně nemožné. Je to absurdní... ve snu jdou dělat různé věci. I Bůh může ve snu trpět... S vymizením touhy vymizí i sny. Tak poznáte, že je dílo dokonáno. Ale nečiňte si z toho cíl!!!!!!! Nikdo na světe vám nemůže dát potvrzení o osvícení... pokud ho potřebujete... uznáváte, či vyžadujete pak jste ještě neprohlédli ten hlavní klam klamů.

Dělejte si co chcete. Ale jakmile vám někdo začne říkat něco o tom jací jste.... buď si zacpěte uši nebo se začněte smát. Protože tu není nikdo ke komu to může být vztaženo, jen ego se o takové výmysly zajímá. Řekněte tomu starému muži ať nemumlá ze spaní a ať si zajde nejprve sešít rozdvojený jedovatý jazyk... vše je tak jak je... neposouditelné... tak kde je pak problém? Není problém si vás ochočit, když po něčem toužíte. Ovládat se pak dáte snadno.

Stačí obrátit pozornost na tento okamžik... v tomto okamžiku (Tleskne) není rozporů... nelze snít, v tomto okamžiku není nevědomosti. Nevím co bych vám víc poradil... techniky jak zůstat bdělý nejsou univerzální... snažte se porozumět jen sami sobě... najít sebe sama zpět z té záplavy ideologií...

Nejlépe pomáhá odejít sám někde pryč od všech rušivých vlivů mezi zpěv ptáků a rozkvetlou louku... mezi tvory jež vás neposuzují... není-li živeno posuzování zvenčí... pak nevzniká ani zevnitř... ego se nemá o co opřít a za pár dnů budete v kondici... ve společnosti byste to hledali dlouho... neboť celá společnost je jen souhrn eg snících o svém lepším zítřku. Mír se sebou samým zde těžko najdete, neboť vás budou manipulovat a rušit stále soudy o tom co jaké je... z úst bližních, z rádia, z televize... ze seminářů... stále vás to bude vrhat zpět do pochybností... ale tam venku... tam se ty chmury samy od sebe rozplynou a vy se vrátíte svěží jako vánek...

Stačí na to pár dní... a začnete se sami sobě smát... objevíte moudrost, jež vám nikdo neukrade. Tady jste pořád tvarování... jste zakrslíci... pouhé kopie, bonsaie... běžte se protáhnout, vytáhnout... a stačíte si na to sami se sebou... dosáhnout spokojenosti se sebou samým v soutěži mezi miliardami lidí... je téměř nemožné. I ve dvou budete stále něčím determinováni a omezováni. Je to tu horší než u zvířat... boj o pravdu... o moc... ten kdo dokáže "lstí" vsugerovat jinému, že on má nebo měl pravdu... je mocnější a může se radovat... neboť získal otroka, kterého může snadno ovládat... ne-li využít k podpoře účinnosti své sugesce na ostatní... a tím získat další otroky a být tedy ještě mocnější... zkrátka politika včelí královny... když se na to tak dívám... moc se člověk od zvířat neliší... místo hrozby, řevu a násilí... i sliby a med v ústech sklízí ovoce... já vás mám rád... já to s vámi myslím jen a jen dobře... volte mě, podpořte mě... a zítra budeme vládnout společně... vy jste ti vyvolení... Prostředky jsou velice rozmanité... a stále se vyvíjí! Je to jako souboj více znuděných čarodějů... jež vládnou iluzím... verbují s jejich pomocí do svých armád vojáky... pro své pobavení, aby si mezi sebou dokázali, kdo je mocnější... o vás jim ani tak nejde...

Kdyby byli všichni slepí tak jsou všichni krásní. Kdyby nebylo mistrů není ani žáků. Kdyby nebylo bohatých není ani chudých... K čemu jsou vám mezi stromy zrcadla? Oblečení? Když vidím psa kálet u cesty podívám se mu do tváře... je nevinný. Nemá ego... nerozlišuje... nemá poznání o dobrém a špatném... nemá ideály, představy, je probuzený... volný jako širá obloha... obklopte se těmi jež vás nesoudí... a brzy se vaše chmury rozplynou...

Jestliže jste hladoví... pak ani miliarda knih a tisíce technik, či hodiny sezení vás nezbaví té příčiny... trpíte, protože něco chcete, a usilovat se dá jen o představy! Přestaňte o sobě snít... zmizte... a Buddha se vám zjeví. Staňte se němým okem, jež je nade vším... prázdným zrcadlem, jež vše jen odráží. V kapce rosy se odrazí celý svět, aniž by to její čirost nějak zakalilo. Všechno jste vy sami... bez rozlišování není ani tělo... bez ztotožňování s tělem, s myslí není vlastnictví... cokoliv učiníte je správné... neboť to činíte jen sami sobě... Ten kdo porozumí sám sobě, nemůže mít strach, nemůže nic ztratit ani získat... jeho ruce i srdce se otevřou... Zbraně ochraňují vlastnictví... bez vlastnictví jsou téměř všechna pouta zpřetrhána a člověk je svěží... Prohlédněte klamy a není co řešit... jen peklo se stará o svůj zítřejší den... neboť se bojí, že bude prohlédnuto a spáleno světlem pozornosti...

Slepý Osel