Protože narážím všude na mystifikaci a nepochopení originálních textů, halení a přizpůsobování svým požitkům, přináším zde trochu sprchy pro ty citové rozežrance... láskyplné bytosti lpějící na jistých pocitech troufale se pyšnící titulem "já jsem" vyzdvihující vědomí a bytí někam do nebes a duši sobě hýčkající modlitbami... aby se konečně probrali dokud mají čas.

Tři varování

Neviděli jste nikdy ženu nebo muže, osmdesát, devadesát nebo sto let staré, slabé, ohnuté jako krov střechy, shrbené k zemi, opřené o berly, vrávorající, vetché, mládí už dávno ztracené, zuby vypadané, vlasy zšedivělé a řídké nebo hlavu zcela holou, vrásčité, s pokřivenými údy? A nepomysleli jste nikdy, že také vy podléháte stárnutí, že také vy tomu nemůžete uniknout?

Neviděli jste nikdy ženu nebo muže, churavé, sklíčené, bolestně nemocné, ležící ve vlastních výkalech, jak jsou zvedáni a ukládáni na lůžko jinými? A nepomysleli jste nikdy, že také vy podléháte nemoci, že také vy tomu nemůžete uniknout?

Neviděli jste nikdy mrtvolu ženy nebo muže dva nebo tři dny po smrti, napuchlou, zmodralou a plnou nečistot? A nepomysleli jste nikdy, že také vy podléháte smrti, že také vy tomu nemůžete uniknout?

Samsára

Nekonečná je samsára, nelze poznat žádný začátek znovuzrozování bytostí, které opakovaně kvapí v tomto kruhu poutány zaslepeností a žádostivostí.

Čeho si myslíte, že je více: záplav slz, které jste s pláčem a nářkem prolili na této dlouhé cestě - a když jste se hnali a kvapili tímto koloběhem znovuzrození, spojeni s nechtěným a odděleni od žádoucího - anebo vody čtyř oceánů?

Dlouho jste trpěli smrtí otce a matky, synů, dcer, bratrů a sester. A zatímco jste takto trpěli, prolili jste vskutku více slz na této dlouhé cestě, než je vody ve čtyřech oceánech.

Čeho si myslíte, že je více: proudů krve, které jste prolili - když jste byli stínáni - na této dlouhé cestě, anebo vody čtyř oceánů?

Dlouhý čas jste byli chytáni jako lupiči nebo zbojníci nebo cizoložníci, a když jste byli popravováni, proteklo vskutku více krve na této dlouhé cestě, než je vody ve čtyřech oceánech.

Ale jak je to možné?

Nekonečná je samsára, nelze poznat žádný začátek znovuzrozování bytostí, které opakovaně kvapí v tomto kruhu vázány zaslepeností a žádostivostí.

A tak jste dlouhý čas podléhali utrpení, snášeli mučení, prožívali neštěstí a plnili hřbitovy. Dost dlouho, abyste byli neuspokojeni všemi formami existenci, dost dlouho, abyste se od nich odvrátili, abyste se osvobodili.

Co je utrpení?

Zrod je utrpení, stárnutí je utrpení, umírání je utrpení; strast a nářek, bolest, zármutek a zoufalství jsou utrpení; být spojen s nežádoucím je utrpení a být oddělen od žádoucího je utrpení; nedosáhnout přáníhodného je utrpení; v souhrnu pět skupin lpění je utrpení.

Vše co patří do lpění na tělesnosti, cítění, vnímání, formacích a vědomí - tomu se, žáci, říká utrpení v souhrnu pěti skupin lpění.

A to má být moudře chápáno v souladu se skutečností: " Toto nejsem já, toto mi nenáleží, toto není mé já."

Závislé vznikání vědomí

Když je vnitřní základna oka neporušená, ale vnější tvary se nedostanou do zorného pole, nedojde k odpovídajícímu spojení (oka a tvaru) a nevznikne žádný odpovídající druh vědomí. Nebo, třebaže je oko neporušené a vnější tvary se dostanou do zorného pole, ale přesto k žádnému odpovídajícímu spojení nedojde, v takovém případě také nevznikne žádný odpovídající druh vědomí. Když však je oko neporušeno a vnější tvar se dostane do zorného pole a dojde k odpovídajícímu spojení, jen v takovém případě vznikne odpovídající druh vědomí.

A proto říkám: vznikání vědomí je závislé na podmínkách; a bez těchto podmínek žádné vědomí nevzniká. A podle toho, na kterých podmínkách je jeho vznikání závislé, tak je toto vědomí nazýváno.

A jakákoliv tělesnost (rúpa) tu vznikne, je zahrnována do skupiny tělesnosti. Jakékoliv cítění (vedaná) tu vznikne, je zahrnováno do skupiny cítění; jakékoliv vnímání (saňňá) do skupiny vnímání; jakékoliv mentální formace (sankhára) do skupiny mentálních formací. A jakékoliv vědomí (viňňána) tu vznikne, je zahrnováno do skupiny vědomí.

Tři charakteristiky existence (ti-lakkhana)

Všechny formace jsou pomíjivé (aniččá), všechny formace jsou podrobeny utrpení (dukkhá), všechny věci jsou bez já (anattá).

Tělesnost je pomíjivá, cítění je pomíjivé, vnímání je pomíjivé, mentální formace jsou pomíjivé, vědomí je pomíjivé.

A to, co je pomíjivé, je podrobeno utrpení. O tom, co je pomíjivé a je podrobeno utrpení změn, o tom nemůže nikdo ve vztahu ke skutečnosti říci: " Toto jsem já, toto patří mně, toto je mé já."

Proto tedy, ať je zde jakákoliv tělesnost, jakékoliv cítění, jakékoliv vnímání, jakékoliv mentální formace a jakékoliv vědomí, ať už minulé, přítomné nebo budoucí, vlastní nebo vnější, hrubé nebo jemné, vznešené nebo nízké, vzdálené nebo blízké, tak má být moudře chápáno v souladu se skutečností: "Toto nepatří mně; toto nejsem já; toto není mé já."

Nauka anattá

Bytí jednotlivce, stejně jako celého světa, není ve skutečnosti nic než proces stále se měnících jevů, které jsou zcela zahrnuty v pěti skupinách existence (khandhá). Tento proces trvá od nepaměti - už před zrozením a též po smrti - a bude po nekončící časová období pokračovat tak dlouho, pokud tu pro něj budou podmínky. Jak je vyloženo v předchozích textech, těchto pět skupin jevů v žádném případě, ani jednotlivě, ani dohromady, netvoří žádnou skutečnou entitu já či trvalou osobnost. Ani mimo tyto skupiny nelze najít žádné já, duši či podstatu, představující jejich "vlastníka". Jinými slovy řečeno, charakteristikou těchto pěti skupen jevů je, že jsou "ne-já" (anattá) a nepatří žádnému já (anattanija). I vzhledem k pomíjivosti a podmíněnosti každé existence musí být víra v jakoukoliv formu já považována za iluzi.

Kdo se raduje z tělesnosti, cítění, vnímání, formací a vědomí, ten se raduje z utrpení. A kdo se raduje z utrpení, nedosáhne svobody od utrpení. Tak pravím.

Jak se lze radovat a plesat, když je tu vše stravováno ohněm vášní? Obklopeni temnotou, nebudete hledat světlo? Jen pohleď na tuto nalíčenou loutku, na toto živořící tělo, jež hromadí neduhy a je plné tužeb, ačkoli v něm není nic trvalého. Toto tělo pozná brzy vyčerpanost, je křehké a hnízdo nemocí; když smrt ukončí jeho život, rozpadne se v páchnoucí změť.

A co je, žáci, ušlechtilá pravda vzniku utrpení?

Ta žádostivost to je, která způsobuje znovuzrozování. Provázena potěšením a chtíčem, hned tu hned tam nachází rozkoš; totiž coby smyslová žádostivost, žádostivost po rozvíjení bytí a žádostivost po zničení bytí.

Trojí žádostivost

Smyslová žádostivost (káma-tanhá, doslova: "žízeň po smyslnosti") je touha po požitku z předmětů pěti smyslů.

Žádostivost po existenci (bhava-tanhá) je otuha po neustálém pokračování života nebo po věčnosti. Vztahuje se obzvláště na život ve vyšších světech označených jako jemnohmotné a nehmotné bytí (rúpa- a arúpa-bhava). Takováto touha je těsně spjata s takzvanou vírou ve věčnost" (bhava- nebo sassata- ditthi), tedy s klamným názorem, že existuje jakási absolutní, věčná entita já, která přetrvává nezávisle na našem těle.

Žádostivost po nebytí (vibhava-tanhá) je výsledkem "víry ve zničení" (vibhava- či uččheda-ditthi), tedy klamné materialistické představy víceméně reálného já, které je smrtí zničeno, aniž by bylo v jakémkoliv příčinném vztahu se skutečností před smrtí a s dobou po smrti.

Vznik žádostivosti

Kde tato žádostivost, žáci, začíná vznikat a kde se zahnízděna usazuje? Tam, kde je ve světě milé a příjemné, tam tato žádostivost začíná vznikat, tak se zahnízděna usazuje. A co je ve světě milé a příjemné?

Oko, ucho, nos, jazyk, tělo, mysl, tvary, zvuky, pachy, chuti, předměty hmatu a jevy jsou ve světě milé a příjemné, zde tato žádostivost začíná vznikat, zde se zahnízděna usazuje.

Zrakové vědomí, sluchové vědomí, čichové vědomí, chuťové vědomí, hmatové vědomí a myšlenkové vědomí je ve světě milé a příjemné, zde tato žádostivost začíná vznikat, zde se zahnízděna usazuje. A těmto druhům vědomí odpovídající druhy smyslového kontaktu, jim odpovídající cítění, vnímání, záměr, touha, myšlenkové pojímání, jemu následující přemýšlení - tyto jsou ve světě milé a příjemné, zde tato žádostivost začíná vznikat, zde se zahnízděna usazuje.

Závislé vznikání všech jevů

Okem viděný tvar přitahuje, pokud je tento tvar libý, a odpuzuje, pokud je tento tvar nelibý. Sluchem, čichem, chutí, hmatem a myslí vnímané předměty přitahují, pokud jsou libé a odpuzují, pokud jsou nelibé.

Takto prožívá ten, komu chybí všímavost a chápající osvobození mysli, buď přijímá, anebo odmítá, ať už prožívá jakékoliv cítění (védaná), - příjemné nebo nepříjemné nebo neutrální - je tímto cítěním vázán a lne k němu. Tím v něm vzniká poživačnost a žádost (nandí) po cítění. Kde je žádost po cítění, je i lpění (upádána) a lpěním je podmíněn (přítomný) růst bytí (bhava). Na tomto růstu bytí závisle vzniká (budoucí) zrození (džáti). A v závislosti na zrození vzniká stárnutí a smrt (džárá - marana), strast a nářek, bolest, zármutek a zoufalství. Tak vzniká ona celá hromada utrpení.

Přítomné důsledky kammy

Kvůli smyslové žádostivosti, na jejím základě a jí vedeni, zcela ovládáni žádostivostí smyslů bojují králové s králi, vojevůdci s vojevůdci, kněží s kněžími, občané s občany; matka se hádá se synem, syn s matkou, otec se synem, syn s otcem, bratr se hádá s bratrem, bratr se sestrou, sestra s bratrem, přítel s přítelem. Takto v hádce, rozkolu a boji napadají jeden druhého pěstmi, holemi či zbraněmi. A tím podléhají smrti nebo smrtelné bolesti.

A dále, též kvůli smyslové žádostivosti, na jejím základě a jí vedeni, zcela ovládáni žádostivostí smyslů lidé vnikají do obydlí, loupí, plení, vykrádají celé domy, přepadají a znásilňují. Načež jsou stíháni vladaři a trestáni různými formami násilí. A tím podléhají smrti nebo smrtelné bolesti. V tom spočívají bídné důsledky smyslové žádostivosti, tak vzniká ona celá hromada utrpení v tomto přítomném životě kvůli smyslové žádostivosti, na jejím základě a pod vedením žádostivosti smyslů.

Budoucí důsledky kammy

A dále, též kvůli smyslové žádostivosti, na jejím základě a jí vedeni, zcela ovládáni žádostivostí smyslů lidé se ubírají špatnou cestou ve skutcích, špatnou cestou ve slovech, špatnou cestou v myšlenkách. A špatná cesta činy, slovy a myšlenkami vede do nízkých stavů bytí, stavů utrpení a zkázy, při rozpadu těla po smrti vede do propasti pekla. V tom spočívají bídné důsledky smyslové žádostivosti, tak vzniká ona celá hromada utrpení v budoucím životě kvůli smyslové žádostivosti, na jejím základě a pod vedením žádostivosti smyslů.

A co je, žáci, ušlechtilá pravda konce utrpení?

Právě této žádostivosti úplné zaniknutí ve volnosti; je to nechání, oproštění, osvobození, nezávislost.

Kde však tato žádostivost začíná mizet, kde vykořeněna zaniká? Tam kde je ve světě milé a příjemné, tam tato žádostivost začíná mizet, tak vykořeněna zaniká.

Ať v minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti, kdokoliv vidí věci, jež přinášejí potěšení a rozkoš, jako pomíjivé (aničča), podléhající utrpení (dukkha) a bez já (anattá), jako nemoc a hrůzu, ten překonává žádostivost.

Závislé vyhasnutí všech jevů

Právě vyhasnutím žádostivosti (tanhá) a jejím úplným zaniknutím ve volnosti (virága) vyhasíná lpění (úpadána); a tímto vyhasnutím lpění vyhasíná proces nastávání (bhava), vyhasnutím tohoto karmického procesu nastávání je znemožněno znovuzrozování; a s vyhasnutím znovuzrozování vyhasíná stárnutí a smrt, strast, nářek, bolest, zármutek a zoufalství. Tak dochází k vyhasnutí veškerého utrpení.

A to je tedy ono vyhasnutí, ustání a překonání tělesnosti, cítění, vnímání, mentálních formací a vědomí, které je vyhasnutím utrpení, ustáním nemoci a překonáním stárnutí a smrti.

Valící se hnutí, které nazýváme vlna - a jež neznalému pozorovateli dává iluzi jedné a téže masy vody pohybující se po hladině jezera, - je vytvářeno a podporováno větrem a udržováno nahromaděnými energiemi. Když ale vítr ustane a žádný nový vítr nebude opět bičovat vodu jezera, ty nahromaděné energie se postupně spotřebují a veškerý vlnivý pohyb ustane. Podobně i oheň, jestliže nedostane nové palivo, po spotřebování veškerého starého paliva zanikne.

A právě tak pokračování pěti skupin procesů (paňča-khandhá) - jež neznalým světským lidem dává iluzi osobní entity, - je vytvářeno a podporováno k životu lnoucí žádostivostí (tanhá) a udržováno po nějakou dobu nahromaděnou životní energií. Když ale palivo (upadána) - tedy žádostivost a lpění na životě - ustane, a jestliže žádná nová žádostivost nerozběhne zase tento proces pěti skupin jevů (khandha), život bude pokračovat tak dlouho, dokud ještě vydrží nahromaděné energie, ale po jejich spotřebování ve smrti dosáhne i tento proces pěti khandhá konečného vyhasnutí.

Nibbána

Tento mír je to nejvyšší - je to ustání všech formací, oproštění se od každého podkladu znovuzrozování; konec žádostivosti, osvobození, vyhasnutí - je to Nibbána.

Posedlý chtivostí, zmítán hněvem a zaslepen nevědomostí, s pobloudilou myslí směřuje člověk ke své vlastní zkáze, ke zkáze druhých, ke zkáze obou, zakouší zármutek a strast. Kdo se ale zbavil chtivosti, nenávisti a nevědomosti, ten nezamýšlí ani svoji vlastní škodu ani škodu druhých ani škodu obou - a nebude tudíž vystaven žádnému výslednému utrpení, žádnému dalšímu zármutku, žádné strasti. Takto je Nibbána zde a nyní viditelná, bezčasová, vlastním vyzkoušením přítomná, cíl znamenající, moudrými osobně přímo prožívaná.

Toto vyhasnutí chtivosti, vyhasnutí nenávisti, vyhasnutí zaslepenosti - to se nazývá Nibbána.

To neměnné

Je oblast, žáci, v níž nejsou ani prvky pevnosti, tekutosti, tepla, pohybu, ani prostor, ani vědomí, ani nicota, ani tento svět, ani žádný jiný svět, ani slunce, ani měsíc - taková oblast skutečně je.

Není tam ani přicházení, ani odcházení, ani zůstávání v klidu, ani vznikání, ani umírání. Není tam ani ustání, ani rozvoje, ani předmětu.

Toto je ten úplný konec utrpení.

Pravím, žáci, je Nezrozené, Nevzniklé, Nestvořené, Nezformované. Kdyby nebylo tohoto Nezrozeného, tohoto Nevzniklého, tohoto Nestvořeného, tohoto Nezformovaného, nebyl by možný únik ze světa zrozeného, vzniklého, stvořeného a zformovaného.

Protože je, žáci, Nezrozené, Nevzniklé, Nestvořené, Nezformované, je tedy možné ze světa zrozeného, vzniklého, stvořeného, zformovaného uniknout.

Deset pout (samjodžana)

Je deset pout, jimiž jsou bytosti připoutány ke kolu existence (samsára). Jsou to: 1. klam já (sakkája-ditthi), 2. pochybovačnost (vičikiččhá), 3. ulpívání na pravidlech a obřadech (sílabbata-parámása), 4. žádost smyslů (káma-rága), 5. zlovůle (vjápáda), 6. žádost po jemnohmotné existenci (rúpa-rága), 7. žádost po nehmotné existenci (arúpa-rága), 8. domýšlivost (mána), 9. nepokoj (uddhačča), 10. nevědomost (avidždžá).

Osvobozen od všech teorií

Kdyby někdo položil otázku, zda vůbec připouštím nějakou teorii, mělo by se mu odpovědět takto: Dokonalý je oproštěn od jakékoliv teorie, protože Dokonalý pochopil, co je tělesnost, jak vzniká a zaniká. Pochopil, co je cítění, jak vzniká a zaniká. Pochopil, co je vnímání, jak vzniká a zaniká. Pochopil, co jsou mentální formace, jak vznikají a zanikají. Pochopil, co je vědomí, jak vzniká a zaniká. Proto říkám, že Dokonalý získal úplné osvobození vyhasnutím, vyvanutím, zmizením, zavržením a zbavením se všech názorů a mínění, všech sklonů vytvářejících mínění jakéhosi "já" či "moje." ("můj Bůh, život, cesta, volba, víra, názor, mistr, spasitel" pozn. Slepý Osel)

Tři charakteristiky

Ať už se Dokonalí (Buddhové) ve světě objeví nebo neobjeví, jedna vlastnost jevů, jedna neměnná skutečnost zůstává a pevný zákon platí: všechny formace jsou pomíjivé (aničča), všechny formace jsou podrobeny utrpení (dukkha), všechno je bez já (an-attá).

V jazyce páli: sabbe sankhára aniččá, sabbe sankhára dukkhá, sabbe dhammá anattá. Slovo sankhárá (formace) zde shrnuje všechny věci, které jsou podmíněné či "vytvořené skutečnosti" (sankhata-dhammá), tedy všechny možné tělesné a mentální složky existence. Slovo dhammá (množné číslo, proto - á) má však jen širší použití a je vlastně všezahrnující, protože v sobě zahrnuje i ono takzvané Nepodmíněné (asankhata, nevytvořené) tedy Nibbánu. Z tohoto důvodu by bylo nesprávné říci, že všechny dhammy jsou pomíjivé a podrobeny změně, protože Nibbána je dhamma trvalá a osvobozená od jakékoliv změny. Ze stejného důvodu je správné říci, že nejenom všechny sankháry (= sankhata-dhammá), ale všechny dhammy, včetně asankhata-dhamma, jsou bez já (an-attá).

Tělesný jev, cítění, vnímání, mentální formaci nebo vědomí, jež by bylo trvalé a stálé, věčné a nepodrobeno změně - takovou věc žádný moudrý v tomto světě nevidí; a já také říkám, že není žádná taková věc.

A je nemožné, aby nějaká bytost, která má Pravé pochopení, mohla něco považovat za já.

Šest názorů o já (attá-ditthi)

A s takovýmto nemoudrým uvažováním přijímá ten či onen ze šesti názorů, který se pak stává jeho přesvědčením a pevnou vírou: "Mám já" nebo "Nemám já" nebo "Tímto já vnímám já" nebo "Tím, co není já, vnímám já" nebo "Tímto já vnímám to, co není já" nebo přijímá následující názor: "Toto mé vlastní já, které myslí a cítí a které zde či onde zakouší ovoce dobrých nebo zlých činů - toto mé vlastní já je trvalé, stálé, věčné, nepodléhá změně a zůstane navěky stejné."

Kdyby skutečně existovalo nějaké já, existovalo by též něco, co patří tomuto já. Ve skutečnosti však nemůže být nalezeno ani žádné já, ani nic, co by patřilo tomuto já.

"To je svět, to jsem já; já budu po smrti stálý, trvající a věčný" - může být takový názor ve skutečnosti něčím jiným, než naukou úplných bláznů? ("To je Bůh a to jsem já" pozn. Slepý Osel)

Toto vše jsou pouze neskutečné názory, spleť názorů, divadélko názorů, síť názorů, léčka názorů.

Tak tedy nepoučený a nevědomý světský člověk, který je chycen pouty těchto názorů, se neosvobodí od znovuzrození, od stárnutí a smrti, nezbaví se strasti a nářku, bolesti, žalu a zoufalství; neunikne utrpení.

Klam já (sakkája-ditthi) se může projevit jako: 1. eternalismus (bhava - nebo sassata-ditthi, "víra ve věčnost"), tedy víra, že vlastní ego, jakási instance já nebo duše existuje nezávisle na materiálním těle a pokračuje dokonce i po rozložení těla. 2. anihicionismus (bhava- nebo uččheda-ditthi, víra v úplné zničení"), tedy materialistická víra, že tento přítomný život konstituuje vlastní ego, které je zcela zničeno při smrti hmotného těla.

Názory a diskuse o já

A tak kdyby kdokoliv řekl, že cítění je jeho já, mělo by se mu odpovědět takto: "Existují tři druhy cítění, příjemné, bolestné a neutrální. Které z těchto tří cítění považuješ za své já?" Protože v okamžiku zakoušení jednoho z nich není možné zakoušet ty druhé. Tyto tři druhy cítění jsou nestálé, vznikají podmíněně, jsou podrobeny stárnutí a rozplynutí, ustání a vyhasnutí. Kdokoliv při cítění jednoho z těchto tří druhů myslí, že toto je jeho já, bude muset po ustání tohoto cítění připustit, že jeho já se rozpadlo. Bude tedy považovat své já již v tomto přítomném životě za pomíjivé, smíšené s potěšením a bolestí, podrobené vzniku a zániku.

Kdyby kdokoliv řekl, že cítění není jeho já, a že jeho já je nepřístupné cítění, mělo by se mu odpovědět takto: "Nuže, je možné říci "Toto jsem já i tam kde nic necítím?" Nebo kdyby někdo jiný řekl: "Cítění sice není moje já, ale není pravda, že moje já je nepřístupné cítění, protože je to moje já, jež cítí, mé já je moje schopnost cítění." Tomu by se mělo odpovědět takto: "A kdyby cítění úplně vyhaslo a zmizelo, bylo by možné říci "Toto jsem já po vyhasnutí cítění?"

Říci, že mysl nebo předměty mysli nebo vědomí mysli ustavují já, je nepodložené tvrzení. Protože i zde je vidět vznikání a zanikání; kdo vidí vznikání a zanikání těchto jevů, musí dojít k závěru, že jeho já vzniká a zaniká.

Bylo by lépe pro nepoučeného světského člověka, kdyby považoval za své já své tělo, vybudované ze čtyř prvků, spíše než-li svoji mysl. Protože je naprosto zřejmé, že toto tělo může trvat rok, dva, tři, pět nebo deset let nebo sto let a více, avšak to, co se nazývá myšlení nebo mysl nebo vědomí, nepřetržitě dnem i nocí vyvstává jako jedna věc a odchází jako jiná věc.

Veškeré jevy tělesnosti, cítění, vnímání, mentálních formací nebo vědomí, ať už minulé, přítomné nebo budoucí, vlastní nebo vnější, hrubé nebo jemné, vznešené nebo nízké, vzdálené nebo blízké, by tedy měly být pochopeny v souladu se skutečností a pravou moudrostí: "Toto nepatří mně; toto nejsem já; toto není mé já."

Závislé vznikání (Patičča-samuppáda)

Na nevědomosti (avidždžá) závisí vznik kammických formací (sankhárá). Na kammických formacích závisí vědomí (viňňána; počíná vědomím znovuzrození v lůně). - Na vědomí závisí mysl a tělo (náma - rúpa). - Na mysli a tělu závisí šest smyslových základen (sal-ájataná). - Na šesti smyslových základnách závisí smyslový kontakt (phassa). - Na smyslovém kontaktu závisí cítění (vedaná). - Na cítění závisí žádost (tanhá). - Na žádosti závisí lpění (upádána). - Na lpění závisí nastávání (bhava). - Na nastávání (zde: kamma-bhava neboli kammický proces) závisí znovuzrození (džáti). - Na znovuzrození závisí stárnutí a smrt (džará - marana), strast, nářek, bolest, žal a zoufalství. Tak vzniká veškeré utrpení. Toto je nazýváno Ušlechtilá pravda o vzniku utrpení.

K tomu jsou ve Visuddhi Magga (kapitola XIX.) citovány verše:

Žádný Brahma a žádný bůh není tvůrcem tohoto koloběhu života a smrti, jen prázdné jevy tu pokračují, závislé na hromadění podmínek.

Avšak žák, když překonává nevědomost (avidždžá) a získává moudrost, nehromadí ani záslužné, ani nezáslužné, ani klidné kammické formace.

Tak úplným vyhasnutím a zánikem nevědomosti zanikají kammické formace. - Zánikem kammických formací zaniká vědomí. - Zánikem vědomí zaniká mysl a tělo. - Zánikem mysli a těla zaniká šest smyslových základen. - Zánikem šesti smyslových základen zaniká smyslový kontakt. - Zánikem smyslového kontaktu zaniká cítění. - Zánikem cítění zaniká žádost. - Zánikem žádosti zaniká lpění. - Zánikem lpění zaniká nastávání. - Zánikem tohoto nastávání zaniká znovuzrození. - Zánikem znovuzrození zaniká stárnutí a smrt, strast, nářek, bolest, žal a zoufalství. Tak zaniká veškeré utrpení. Toto je nazýváno Ušlechtilá pravda zániku utrpení.

Kamma působící znovuzrození

Protože bytosti, které jsou zaslepeny nevědomostí (avidždžá) a chyceny v osidlech žádosti (tanhá), tu i onde usilují o stále nová potěšení, proto nastávají stále nová znovuzrození.

Ovládání smyslů

Když vnímá okem tvar, uchem zvuk, nosem vůni, jazykem chuť, tělem předmět hmatu nebo myslí jakýkoliv jev, nelpí ani na celku, ani na jeho částech. Kdyby takto nehlídal a neovládal své smysly, vznikaly by chtivost anebo zármutek, vznikalo by zlo zhoubných jevů. Tomuto tedy předchází tím, že chrání a hlídá své smysly. A tímto ovládáním smyslů (indrija-samvara) cítí v srdci nezkalené štěstí.

Vhled

Veškerou tělesnost, cítění, vnímání, mentální formace a vědomí - to vše vidí jako pomíjivé (aničča), podrobené utrpení (dukkha), špatné jako vřed, trn, bídu, břemeno, utlačovatele, vyrušení, jako prázdné (suňňata) a bez jakéhokoliv já (anattá). Odvrací se od těchto věcí a takto zaměřuje svou mysl k Nesmrtelnosti: "To je vpravdě klid a mír, toto je to nejvyšší, totiž zklidnění všech formací, vzdání se každého podkladu znovuzrození, konec žádostivosti, odpoutání, vyhasnutí, Nibbána." A v tomto stavu dosahuje zastavení vlivů (ásava-khaja).

Ztichlý myslitel

"Já jsem" je marná myšlenka; "Toto jsem já" je marná myšlenka; "Budu" je marná myšlenka; "Nebudu" je marná myšlenka. Marné myšlenky jsou nemoc, vřed, trny. Ale po překonání všech marných myšlenek je člověk nazýván "ztichlý myslitel." A tento myslitel, tento "ztichlý" už nikdy nepřijde, už nikdy neodejde, už se nebude strachovat, nebude toužit. Neboť v něm není nic, čím by mohl opět vzniknout. A nevznikne-li více, jak by mohl znovu stárnout? A nebude-li už nikdy stárnout, jak by mohl znovu umřít? A neumře-li nikdy více, jak by se mohl strachovat? A nebude-li se nikdy více strachovat, jak by mohl mít žádostivost?

Nemoudré uvážení (ajoniso manasikára)

Kdo ale nezná jevy hodné pozornosti a uvážení, uvažuje o tom, co si nezasluhuje pozornost, a nikoliv o tom, co je hodno uvážení. A tak nemoudře uvažuje takto: " Byl jsem v minulosti? Nebo jsem nebyl v minulosti? Co jsem byl v minulosti? Jak jsem existoval v minulosti? Z jakého stavu do jakého jiného stavu jsem se změnil v minulosti? Budu v budoucnosti? Nebo nebudu v budoucnosti? Co budu v budoucnosti? Jak budu existovat v budoucnosti?" A taktéž přítomnost ho naplňuje pochybnostmi: "Jsem? Nebo nejsem? Co jsem? Jak vůbec jsem? Odkud pochází tato bytost? A kam půjde?"

Důvěra a pravé zamyšlení (druhý člen)

Tu slyší Buddhovo učení otec rodiny nebo jeho syn nebo někdo z jiného světského stavu, a po jeho vyslechnutí je naplněn důvěrou v Dokonalého. A naplněn touto důvěrou si myslí: "Plný překážek je světský život, jak hromada smetí, ale mnišský život v bezdomoví je cestou volnosti. Není snadné pro toho, kdo žije doma, plnit ve všech bodech pravidla svatého života. Co kdybych si nyní ostříhal vlasy a vousy, oblékl žluté roucho a odešel pryč z domova do bezdomoví? A v krátkém čase, když se vzdal svého majetku, velkého či malého, a opustil velký či malý okruh příbuzných, ostříhá si vlasy a vousy, oblékne žluté roucho a odejde pryč z domova do bezdomoví.

Slepý Osel