Touha

Touha činí věci krásnými a ošklivými, správnými a špatnými, svatými a hříšnými. Touha činí muže mužem a ženu ženou, život životem a smrt smrtí. Veškeré rozlišení pochází z touhy. Touha je semínkem všeho utrpení. Jen touha potřebuje myslet, jen touha potřebuje se rozhodovat... aby prý došla naplnění... naplněnou touhu jsem ještě neviděl. Páč naplněný sen neexistuje. Proto následování tužeb vede do nekonečného kola snů plného utrpení.

Volba

Volba slouží jen zisku. Zisk je dcerou touhy. Zisk ani ztráta však bez touhy neexistují. Kdo je prost touhy, toho zisk ani ztráta nezajímají a proto veškerá volba stává se absurdní. Žádná volba není možná. Volba je jen iluzí. Bez rozlišování není možné se rozhodovat. Každé rozhodnutí je jen hřebík do rakve království a míza života do žil Luciferových. A peklo potřebuje čas... více času... počítá i se svým zítřkem. Proto všechna rozhodování souvisí s časem. S budoucností... peklo se zajímá jen o lepší budoucnost o co největší zisk o co nejdelší bytí. Čas existuje jen ve snu. Ten kdo zastaví mysl zastaví i čas a unikne životu.

Služba

Sloužit se dá jen peklu. Upsat krví se může jen ten, který má tělo a krev. Proto ten, který žije, je již psancem pekel. Sloužit se dá jen životu. A život je jedna velká požírací válka. Buňka požírá buňku... Sloužit se dá jen jako krmič pekel nebo jako jeho potrava.

Co takhle toto k službám ( vypsáno z ev. sv.Mat 21.28,29,30,31 ) : Ale co se vám zdá? Člověk [jeden] měl dva syny. A přistoupiv k prvnímu, řekl: Synu, jdi na vinici mou dnes, a dělej. Ale on odpověděv, řekl: Nechci. A potom usmysliv sobě, šel. I přistoupiv k druhému, řekl též. A on odpověděv, řekl: Jdu, pane. Ale nešel. Který z těch dvou naplnil vůli otcovu? Řekli jemu: Ten první. Dí jim Ježíš: Amen pravím vám, že publikáni a nevěstky předcházejí vás do království Božího.

Soucit

Nelze nikomu pomoci ani ublížit. Cokoliv je učiněno je učiněno sobě. Z vyvanutím rozlišování lze činit beztrestně cokoliv. Boží mlýny jsou složeny z kola "dobro" a z kola "zlo" uvnitř vaší mysli... projít mezi nimi může jen ten, který nerozlišuje... ostatní budou semíláni v kruhu do konce věků. Soucit neslouží životu... neznamená to pomáhat živým. Skutečný soucit znamená sám sebe nejprve vymazat a tím je vše dokonáno. Jinak nelze učinit ani jediný skutek, který by někomu neublížil a proto se nedá vyhnout karmě. Není-li tu však individualita... není co řešit.

Hledání

Žádné hledání není možné. Hledat mohou jen ti, co se upsali a království rozbili z touhy po požitcích. Jen proto, aby oni mohli žít z jeho rozdělení a díky rozdělení mohli povýšit se na hledající. Ten kdo hledá... ztrácí. K tomu co hledáte... sám hledájící je překážkou. Hledat se dají jen sny. Následovat se dají jen sny. Probuzený se všemu hledání jen směje.

Už jste hledali třeba takto? ( ev. sv. Tomaše 77 ): Já jsem to světlo, které je nade všemi. Já jsem veškerenstvo. Veškerenstvo ze mě vyšlo a veškerenstvo přišlo ke mně. Rozštípněte dřevo a já jsem tam, zvedněte kámen a najdete mne tam.

Už jste to někdy zkusili? Zvednout desetikilový kámen a podívat se na to? Ne? Pak není divu, že nenacházíte Krista.... zkuste to... ne nedělám si legraci. Pokud vám to nepůjde napoprvé... asi jste nebyli dost pozorní k tomu co děláte... zkuste ten kámen s plným vědomím věnovaným jen tomu co je činěno... plnou pozornost (světlo) tomu věnujte a najdete to co jste hledali... je to tak snadné... možná ho budete muset zvednout 1000x než se vám to podaří... zapomenete-li na zisk, na to co hledáte a zvednete ten kámen jen tak pro samo zvedání... pak se to stane. Nebo rozštípejte plný náklaďák dříví... to vaše starosti zaručeně vyprázdní. Doporučená kúry pro teology, filozofy a intelektuály.

Osvobození

Žádné osvobození není možné, neboť usilovat se dá jen o představy. Kolik cílů se vejde do jediné touhy být? Všechny. Všechny cíle jsou možné jen při uvědomění nějakého jsem. Tam kde je jsem, je i touha být. Jsem je však dílo nevědomosti, kdy dochází vztažení vjemů na nějakého pozorovatele a ztotoženění se s nimi. Jako kdyby vám postava ve vašem snu začala tvrdit, že je skutečná. Že je vaším Bohem. Že to jste vy sami a musíte se o sebe postarat, jinak se rozpadnete a umřete... Zkrátka že musíte ve snu setrvat stůj co stůj... nesmíte se probudit jinak ta postava umře. Ona si chce přeci užít svého bytí dřív, než bude konec věků.

Existence

Existence je možná jen mezi dvěma protiklady. Sebe sama lze definovat jen pomocí hranic. Svobodný neexistuje, protože nemá hranice. Veškerá měřítka jsou relativní. Používají se v pro mě nesrozumitelném kontextu. Nenacházím ten základní bod, základní dělící čáru mezi protiklady jako dobro a zlo, láska a nenávist. Odkud se to bere? Ač tím se každý snadno ohání... moje ústa utichají... není to tak jednoduché... není podle čeho to rozsoudit. Ten který touží to má snadné... co mu vyhovuje k jeho cíli to je správné... ale ten který se zastaví... jak to vidí?

Babylón

V tomto pohledu mi padá čelist zděšením... padá celý Babylón klamů jež jsem sebou všude nosil... Celá má osobnost se otřásá v základech... neboť není žádný skutek dobrý ani zlý, není nikdo, kdo to dokáže posoudit... natož odpustit, natož potrestat... jediným místem, kde je to možné, je uvnitř vaší mysli. A tak si touha staví karmu, coby záruku své další existence... musí vás řádně vyždímat, aby měla energii na postavení si nového těla. Opakuji není nikdo, kdo dokáže posoudit, zda-li jste nebo nejste osvícení, dokonalí, svatí, osvobození... na základě toho s vymizením fiktivních hranic co se smí a nesmí... se dostavuje svoboda jež nemá hranic, jež nelze definovat a spoutat do nějakého konceptu... je to naprosté šílenství... a Bůh je tedy šílenec... je to kašpar, král bláznů beze strachu, naprosto neovládnutelný a nezkrotný. Neboť ten, který je prost touhy neusiluje o nic, neboť jasně vidí, že zisk je jen iluzí a bez předchozí ztráty není možný... Nejprve se musí ztratit, aby se mohlo získávat... marnivé to hry... Blázen to ví... jak s ním chcete pohnout, pomocí čeho ho ovládnout, když on není? Oko které se dívá není k ničemu připoutáno... Bůh je svědek... tedy něco bez vědomí. Pouhý pozorovatel snů.

A k Bibli...

Na konci je taková hezká věta ( Zjevení 22.18 a 19 )

Osvědčujiť pak každému, kdož by slyšel slova proroctví knihy této, jestliže by kdo přidal k těmto věcem, žeť jemu přidá Bůh ran napsaných v knize této. A jestliže by kdo ujal od slov proroctví tohoto, odejmeť Bůh díl jeho z knihy života, a z města svatého, a z těch věcí, kteréž jsou napsány v knize této.

Dnes vidím, že se to dá vyložit i jinak než se to vykládá. Přidat a ubrat se dá totiž i vážnost. Záleží po čem toužíte... takže každý, kdo by Bibli pojmul jako písmo svaté... dostane pěkně na frak a každý, kdo by na ni plivnul taktéž... jen ten kdo netouží... ten nerozlišuje, nesleduje žádný cíl, neuskutečňuje žádnou představu... a kolem těchto textů projde zcela bez povšimnutí... takový jest hoden vejít do království nebeského. Takže tento závěrečný text anuluje celou Bibli jen do změti bezcenných a nesmyslných znaků pro děti království. A ona je opravdu dobře napsaná... Ďábelsky dobře... že každý v ní najde to, po čem touží... a pak se rozděluje svět k válce... ale rozdělovat umí jen???? Had? Jen ten kdo pojedl ovoce ze zakázaného stromu... ten opravdu byl vyhnán z ráje a v potu tváře musí se starat o své zdejší bytí... zítřejší... popozítřejší... atd. Probuzený nemusí na tomto světě nic a může si dělat co chce. Je to spontánní šílenec... jež nerozlišuje, nekontroluje své chování... nezná ztrátu, nezná nebezpečí, nemá strach... z ničeho...

A úplně na závěr

Potkal jsem v Brně jednu osobu... úžasnou ve spontánnosti... ale má moc problému v této společnosti... posílají ji pořád k psychologovi... a tak uvádím jednu věc co mi řekla... jednou někde s někým flámovala a nespali už dlouho... její společník byl tím celý otrávený... že nespal... pořád otravoval s tím kolik hodin už nespal a že se musí vyspat... a ona mu na to odsekla... "Stejně nemáme co dělat... tak buďme prostě jen nevyspaní!" To jsem si musel prostě zapsat neboť mi zvlhly oči :-) abych to nezapoměl.

Slepý Osel