Být zdravý, krásný, dobrý, statný kus... to mě učili už od jeslí. Měl jsem se modlit k Bohu, aby mi dopomohl do zlatého chlívku. Snažit se a usilovat, chovat se dle nařízení... jen tak postoupím blíže k cíli. Venku číhali prý hladové příšery a kdo utekl, nikdy se už nevrátil do tohoto velkochovného ústavu pana Hospodáře.

To mi vydrželo do loňského roku. Činil jsem tak, protože jsem byl připoután... na něčem mi záleželo v tomto světě... a proto jsem považoval za nutné zapojit do toho i více oslů... rozšířit učení, které vyhovovalo mé připoutanosti, aby se (nyní už nám) tu líbilo víc. Držel jsem se nějaké představy... jaké krásné by to bylo kdyby... a proto jsem pak viděl i věci rušivé a tedy chybné kolem a snažil je v "dobrém" poučovat. Dělo se tak do jisté doby, než jsem uviděl jak to je. Než jsem viděl masokombinát zvenku. Je mi velice líto, že dnes musím napsat pro mnohé zdrcující text... mnozí hledající budou znechuceni...

Víte ono cenu má pro vás jen to, co neznáte... kdybyste to jen viděli... oč usilujete... tak byste se mlátili do palice již dnes. Chtěli byste vědět něco o osvícení? Pro vás ještě je. Pro mě už není. Nemá žádnou cenu... nemůžete s ním nic udělat... je naprosto naprd... jako byste věděli, že máte miliardy v bance, ale nemůžete se jich nijak dotknout... je to jen obraz, po kterém když chňapnete tak zmizí... takže si jej nemůžete ani užít... ani se na něj podívat... je to naprosto bezcenné... není to ani extáze ani utrpení... není to vůbec nic... a tímto viděním ustává hledání... neboť jasně vidíte, že jste hledali jen sen... tímto vhledem není nirvána ani utrpení... není co hledat... a taky není pro co se týrat a trpět. Položte si otázku co je osvícení... ale neuvádějte odpovědi, opírající se o informace zvenčí... z textů, z doslechu atd... pak zjistíte, že se honíte jen za svou představou, kterou jste si o tom udělali. Každý může mít jinou... stačí změnit představu a již vás hledání nebude táhnout a nic vám nebude chybět. Proto každý z vás hledá a trpí jen pro své sny o tom... nikoliv kvůli tomu samotnému... protože v základě není ani lásky ani Boha ani osvícení. Jsou jen vaše sny o tom... které vám slibují, že to bude úžasné až... je mi líto usilujete o to co neexistuje. O to co svým usilováním právě teď odmítáte.

Všechny techniky... jsou na nic... není žádná metoda jak se někam posunout, něco zdokonalit či očistit... protože všechno to úsilí je již samo příčinou utrpení. Všechno vyžadující úsilí, počítající navíc s časem realizace, vede do pekel. Všechno oslovující nějakého poutníka ve vás vám přivodí jen pekelnou karmu. Neboť nelze usilovat o to co je tady a teď! Usilovat lze jen o představy... probuzený spočívá v nerušeném míru přirozeného stavu, neboť rozpoznává skutečnost od vlastních iluzí.

Takže něco k Bohu. Žádný Bůh není. Protože jsem viděl, že Bůh je nevědomý. Neví nic o světě ani o sobě. Tvořivý je Ďábel. Touha staví... Bůh, páč o sobě neví, to sponzoruje. Na počátku bylo slovo... to je stavitel, Ďábel... Bůh je tím co to slovo jen pozoruje. Jediné co je skutečné je pozornost. Není pozorovatel ani pozorované... ani zažívající... utrpení je jen myšlenka na utrpení... nirvána je jen myšlenka na nirvánu. Láska je jen myšlenka na lásku. Proto jediné co jsem schopen akceptovat je, že Bůh je čirá pozornost... není to stvořitel. Sama pozornost nemůže trpět, ani tvořit, protože nemůže rozlišovat na dobré a špatné... teprve rozštěpením zkrze Ďábla je stvořena láska či nenávist se vším všudy. Vše stvořené poznáte tak, že to má i protiklad a dá se to pozorovat či o tom přemýšlet. To všechno jsou jen iluze. Ve skutečnosti není nic... nic = tedy, že tu není vědomí, které by o tom mohlo cokoliv říct. Vědomí je Satan. A i ten je zase jen iluze.

Proto když jsem kdysi měl něco hledat, tak jsem se začal ptát sám sebe... co to je... co je to láska? Nechtěl jsem slyšet co o tom říkali jiní, ale co je to pro mě... malé děti nemilují, zvířata nemilují, Buddha nemiluje. Nemůže... protože on tady není. Není tu vědomí, není tu vědění... není tu rozlišování. Je tu zlatá střední cesta, která není žádnou cestou. Ani láska ani nenávist... pustá... a prázdná... žádné požitky ani žádné strasti... tedy nic, co by vás přitahovalo... Žádný zažívající ani konající... žádné bytí... žádné "jsem"... jen pozornost... Dokážete-li rozpustit touhu po požitku... vzdáte-li se svých snů pak zmizí... vyvane i vaše vědomí o sobě samém.... se vším všudy... ani vzpomínky ani představy ani myšlenky nebudou už vaše... tělo... je jen představa... nemohu vám to vysvětlit... bylo to viděno... vaše mysl to nemůže pochopit... Buddha nebyl pochopen Buddhisty, Kristus zase Křesťany... a já nebudu pochopen Slepými Osly. A proč se tak děje? Protože k tomu přistupujete rozumem.

Srdce je také jen jiný rozum. Rozum jednoty, sdílení.. najednou se budete muset mnohem více otáčet, neboť budete trpět i za jiné. Dělejte si co chcete, ale jak jsem již řekl, vše co vyšlo z mysli či ze srdce způsobí nakonec jen komplikace... proč myslíte? Protože něco chcete. A tak tvoříte svět, život a všechno to, co bude jednou použito proti vám... neboť vás ovládnul strach, že by vám něco z vaších snů nevyšlo... proto rychlá opatření. Je snazší obrátit svět naruby a dovést ho třeba k lásce a dobru... než se vzdát požitku, který by vám to přineslo... hledáte uspokojení tak, že odmítáte aktuální stav... proto jste jen vyhnanci ráje... protože usilujete jen o to dobré... a tak je svět rozdělen k vysilujícímu boji. Radost, smutek, dobré a zlé... nevíte, že zdrojem toho všeho jste jen vy sami!!! Nevíte, že extáze je jen převlečené utrpení, radost je krátká odměna za prožitý smutek... Popis duality... film a obraz... změňte film a obraz se změní sám... ale vy ne... chcete vidět svůj sen jako uskutečněný na plátně světa! Subjekt a objekt... vy a svět... základ pomýlení...

Takže láska není. Nic o ni nevím... stejně jako nic nevím o Bohu... hledal jsem je... a nalezl jen prázdno. Vaše láska a Bůh je jen připoutanost. Když zničím objekt vaši lásky dostaví se utrpení. Žádná láska nedokáže zabránit tomu, aby netrpěli ti, na nichž vám záleží. Ani láska Boha ne... podívejte se kolem... Nikdo z vás neví co je láska... buďte k sobě aspoň trochu upřímnější... co je láska? Když vás budu mučit je to láska stejně, jako když vás budu hladit... obojí vám umožňuje poznávat... Když vy mlátíte své děti... je to láska, když se jim věnujete, je to láska. A Bůh to vše nechává tak. Prozraďte mi vy dalekozrací... kde je ta vaše hraniční čára mezi nenávistí a láskou? Nenávist bojuje s láskou a láska s nenávistí... ať jste na jakékoliv straně nikdy nebudete mít klid! Já stojím uprostřed. Tu není ani jedno ani je mi to jedno. Žádný názor... jakmile bych otevřel ústa a vyslovil jen jediný soud... propadám okamžitě peklu...

Podívejte se do přírody... není tu láska možná, protože láska podporuje slabosti. Matka zabíjí nezdravé mládě... protože příroda je moudřejší, ale přesto není svobodná. Ani v jednotě není svoboda ještě možná. Neboť musíte brát ohledy na jiné bytosti... nemůžete si dělat co vás napadne. A všechna učení, náboženství, hierchické a politické systémy vás omezují, abyste si to dělat nikdy nemohli. Jak můžete být svobodní, pokud je nad vámi nějaká autorita? Není divu, že bezdomovci a poustevníci jež o nic neusilují jsou království nejblíže.

Pravidla humanity vytvořená ze strachu před svobodou vědomí... se vám vymstí... třeba až se budete chtít za pětset let inkarnovat... budete mít tělo velmi chatrné... ale i to je dobře... všechno je nakonec dobře... válka znamená převrat... pokrok... zdravá výživa... znamená pozdější odchod do důchodu... ale to zas znamená poučení se z chyb... avšak nakonec není dobře... ani špatně... proto Bůh nechává vše tak jak je... a sám Satan se smaží ve vlastní šťávě. To celé je jen Satanova apokalypsa... To Satan vše rozdělil... on je ten tříštící hranol pozornosti... který ji roztříští a zabarví na Boha Ďábla. Oddělí světlo od tmy a vzduch od vod... a sám se vznáší nad propastí... tedy mezi tím... to je vznik elektřiny... napětí... energie... života... existence... snu. Nikdy nic nezískáte... zisk je iluzí... osvícení není žádný zisk... nemusíte mi věřit, četli jste o extázích atd... já taky... a proto je tu rozčarování a frustrace... které se tak nedají nazvat... je to jen prázdno... absolutní absence... ani radost ani smutek... ani klid ani stres... němé oko... které neříká jaké to je... Vy se snažíte cokoliv měnit a vylepšovat a zdokonalovat... protože jste připoutáni k tomu tady... proto myslíte... protože chcete něco získat... ale přitom vytahujete na svět jen větší kontrast a utrpení.

Kdysi jsem napsal Prosbu ke všem obyvatelům Země na www.oslikuv.net/vnitrnihlas... způsobila velký rozruch... tenkrát jsem to ještě neviděl jen si to odvodil... a proto jsme se na dva roky zacyklil v pochybnosti. Nyní to vidím jasně. Ani Buddhův soucit nikdo nepochopil. Museli byste vidět okem Buddhy... prozradím vám, že nejsou žádní ostatní... ke kterým by bylo možno cítit soucit ani nejsou žádné živé bytosti. "Nevstoupím dokud nevstoupí ostatní..." to lze vidět i z jiné strany... mylně se to vykládá jako soucit... přitom je to jen o pokušení, protože neexistuje nikdo, kdo by mohl vstoupit ani kam vstoupit. Dá se to přeložit jako... obrácení zbraní proti pokušiteli, který chce, aby vznikl vstupující... konající, úsilí a cíl... jedním slovem kšá nesmysly. V konečném případě je pokušitel zjevován jako Bůh vítající vás do ráje a nabízející vše o čem jste snili. Jen se mu stačí poklonit... a jste doma :-). Je to jako droga... gamblerství... začali jste hrát... a nyní vás dělí jen jeden tah od nezměrné výhry. Moře orgasmů na vás čeká... a jen na vás... stačí jeden podpis.

Dále k osvícení... nejsou žádné charakteristiky. Nikdo vám neřekne jestli jste nebo nejste... já to vidím... Kdo může říct Bohu kým je? Ani před zrcadlem by se nepoznal... protože on o sobě nic neví a kromě něho nic či nikdo jiný není... Může jen využít inteligence vzniklé v utrpení tvořením k tomu, aby to jednou poznal. A Babylón padne. Takže ani já vám nemohu pomoci. Ikdyž vám budu tvrdit, že osvícení není, nebo že jste probuzení... nepomůže vám to. Vy to nevidíte... jen o tom budete přemýšlet. Celá má slova k vám jsou stejně absurdní... je to však možnost jak si sám sobě ulevit... sám sebe obejmout... nebo nakopnout a povzbudit. Ale od jistého dne odplouvá má připoutanost. Stádium rozkladu již nastalo... můj život nepohání žádná nová touha... nevzniká nová touha... dohořují staré.. Život je iluzí... nejsou živé bytosti... ani moji rodiče... jsem jen já sám ze sebe roztříštěný... život je Ďábel... který existuje díky mé nevědomosti... já jej sytím... promiňte, že jsem vám dál život.

Víte být vědomým Bohem je velice frustrující a je to veliké utrpení dokud vám záleží na osudu vašeho díla... být dokonalý je velká nuda... vás život baví, protože ještě usilujete... máte radost z výdělku... protože jste se na něj měsíc lopotili... jakou radost byste měli kdybyste jen přesunuli peníze z jedné kapsy do druhé? Jakou radost byste měli kdybyste políbili svůj prst na noze? Život nemá smysl s dosažením Božství... není tu žádná snaha jej zachovávat a pomáhat mu... je tu jen svěděk a tehdy vše začne chátrat... brzy vše vyvane jakmile dohoří staré palivo.

Za vším jsem já sám... ikdyž mi napíšete cokoliv... jsem to já sám... vždy si posílám jen to, co mě má udržet i na zítřek... jen abych usiloval, jen abych byl k něčemu připoután. Nemá smysl mě tedy žádat o radu... dokud tu budu mohu si absurdně hrát... ale přitom jasně vidím, že vy neexistujete... vaše problémy jsou smyšlené, jen abych našel účel své zítřejší existence... Můžete mě jmenovat patriarchou... Papežem a já nebudu dělat nic... ani rušit ani zakládat... ani učit... ani neučit... Mluvil jsem tu ústy Krista, Buddhy... a přece... to bylo jen zneužito proti mě... byl to dlouhý a vysilující sen... i kdybych vykonal tisíce zázraků... vy se nezměníte... já vás určuji, já vám dávám účel... jste tu kvůli mě. Promiňte. A když zmizím... nejste tu... a když se vracím jste tu... jednou již se nevrátím a zůstaneme spolu na věky mimo trápení. Život je strádání smrt ani nesmrtelnost neexistují. Zbývá jen? Jinak to kolo nikdy neskončí. Ptal jsem se co žene lidi do zrozování... a je to láska a dokonalost. Nejvyšší trumfy pekelné. Kvůli požitkům, pocitům na sebe uvalujete kletbu zrození. Touha staví pocit, staví tělo, staví utrpení i extázi... jen aby ona sama mohla přežívat... tím, že ji věnujete pozornost žije díky vaší nevědomosti milióny životů vás vysává a honí po útrapách!!!!!! Proto pokud trpíte... víte kde hledat příčinu. Všechno zažívané smysly je strádání... a navíc je to jen iluze... upisujete se vlastní krví... a touha vám nic neodpustí... vytvoříte-li jen jednou zažívajícího... většinou kvůli požitku... vytvoříte i trpícího a dílo karmické je dokonáno... přitom stačí tak málo... bděte a tedy jen vše co se odehrává pozorujte. Není uvnitř není vně... není ani mysl... ani tělo... Ať je viděno cokoliv... není to "oko" které se dívá. Pocit, vědomí, myšlenka, tělo, duše... to nejsem já... to jsou jen obrazy stvořené z touhy být a tedy trpět.

Příčinou zrození do lidské říše je pýcha. Co je to pýcha? "Mám na víc než být zvířetem." Tři věci jsou potřebné abyste si vytvořili karmu... záměr, čin a uspokojení z něj. Pokud nepříjdete na to z čeho vzniká záměr cokoliv měnit... a neignorujete ho... stanete se jen činnými otroky roztáčející kolo své karmy stále a stále rychleji. Já miluji Boha stejně jako Satana. Jsou to mé dvě nejstarší děti. Mám to tedy u obou dobré... a co vy? Není vám divné, že se vám snaží zlo pořád vnutit? Že vás pronásleduje či potkává více to zlé než dobré? No to je tím, že nemilujete Satana stejně jako Boha... to jste pak jen macechy zlé... no a Satánek se pak snaží si s vaším životem hrát trochu viditelněji, abyste si ho více všimli. Trošku vám dělá v životě naschvály... viďte. Je zkrátka neodbytný... když žárlí...

PS: Nelze vědět jak to je... proto ani víc psát zde nepotřebování... nic nemusení a přeci všechno možení... jó sem tam... se dějí i věci...

Slepý Osel