Je jen jediné vědění... že není žádného vědění. Je jen jediné poznání... že není žádného poznání. Je jen jediné nalezení... že nebylo žádného hledání. Je jen jediná pravda... že není žádná pravda. Je jen jediná cesta... že není žádná cesta. Je jen jediné osvícení... že není žádné osvícení. Je jen jediné bohatství... že není žádné bohatství. Je jen jediná dokonalost... že není žádné dokonalosti. Je jen jediná svatost... že není žádné svatosti. Je jen jediná láska... že není žádná láska. Je jen jediné mluvení... že není žádné mluvení. Je jen jediná pozornost... že není žádná pozornost. Je jen jediné učení... že není žádné učení.

Atd atd...

Avšak nic vám to neřekne... když na to tak koukáte... nesnažte se to přihodit do svých koulí... bude vám to na nic. Pak bych se radši zabil, než abych tyto slova vyřknul. Ale dělejte si co chcete... tyto stránky nejsou potřeba. Mám tendenci si zašít hubu. Né proto, že bych tím sledoval nějaký cíl... ale ona sama se mi brzy zavře a bude zticha. Páč... ač jsem to viděl z jakýchkoli stran, viděl jsem jen absurdnosti. Dospěl jsem k bodu "nic nevím". To není však pýcha... to je katastrofa! Jenže... má to háček... v tomto stádiu je vidět, že to nelze změnit. Že je nemožné nějaké vědění získat a přivlastnit si. Je to... jak by se dalo říct opravdu "na prášky". Je mi samému ze sebe špatně. Opravdu jsem zhnusen sám sebou, tím, že jsem vás obtěžoval. Nemusíte se snažit... mi to rozmlouvat... páč mnoho věcí je jasně viděno dopředu. V podstatě nemohu nikomu a ničemu věřit, páč vidím zdroj i účel toho všeho... ať už jsou to lichotky nebo nadávky... za vším jsem jen já sám... a není od toho úniku, až na jedinou škvírku. V podstatě byla nalezena již dávno... ale nebyl jsem si jistý... proto bylo možné stále do mě zasít rozpor. Bylo viděno, že jakýkoliv předsudek určuje vývoj... myšlenka je první... důkazy až druhé... mysl předchází jevy. No a to je opravdu na veliké přášky. Páč nemůžete nikdy nic vyřešit ani ničeho se dopátrat, protože vše je jen hra vaší mysli, jež se vám jeví jako skutečnost a pravda... potvrzení atd. Nevíte, že Bohové jste. Jinak byste byli sami sebou tak znuděni, že by vaše existence neměla žádný smysl. A tak si hrajete na blbečky a hledající... na umírající... na cokoliv.

Bylo shledáno, že jedinou škvírou... uchem jehly může projít vebloud.... v jediné vášni je semínko všech vášní... v jediném požitku je semínko všech požitků... v jediné myšlence dlí celá mysl... povolíte-li ve svém postoji... pak nakonec skončíte u toho, kde jste začali. Podpoříte-li jen jedinou myšlenku... vypukne to jako atomová puma. Ani se nenadějete a zjistíte katastrofu.

Stačí jen jednou polevit... jen jednou... a je to vše zpět. A věřte mi, čím blíže jste, tím rafinovanější a jemnější jsou útoky... vkrádají se v noci jako zloději a než se nadějete spoutají vás a oberou o všechno nádobí. Mnohokrát si budete myslet... jó to je ono... a veřte, že v okamžiku, kdy vám bude chybět jen poslední krůček... budete ve velké extázi... ve velkém utvrzení toho, že dál už nic není... že to je ten vrcholný stav... nakonec vás vždy vrátí to, když neodoláte ochutnat tu nejsvětelnější a nejsladčí extázi... máte problém s orgasmem... nedokážete se přes něj přenést... jak byste chtěli odolat až budete u moře... zdroje všech orgasmů a bude vám jasné, že se nikdo nedozví, kolik jste si z toho moře užili...

Stejně tak vidím, že zdejší stránky nejsou potřeba... že vaše problémy jsou mým dílem, prostě si vše vysnívám, jen abych mohl mít cíl, tedy účel své existence. Proto vás vrátím zpět ke zdroji i s vašimi (mnou smyšlenými) problémy. Rozpustím vás a tím i sebe. Tak si tu zatím dělejte co chcete. Nechtějte na mě nic vědět... nemohu o ničem mluvit... protože jasně vidím, že je to naprosto absurdní... Namíň... není co hledat, kam se dostat, cokoliv získat... Takže v podstatě bych měl z toho svého "mamlasení se" udělat stručný výtah abyste, nebloudili... ale podle mě by to bylo dost krátké... možná bych teď měl překopat celé tyto stránky a nechat tu jen jedinou... možná to tak udělám... takže si zatím užívejte co tady je... páč je to stejně absurdní, jako celé mé desetileté handrkování se se sebou samým.

A co je na tom nejlepší... nikdo vám nemůže dát potvrzení o tom jestli jste osvícení nebo ne. Takže nejsou žádná měřítka.... nakonec to vy sami v sobě vytvoříte tu pochybnost... stačí vás oťuknout... mistr je vskutku sám Ďábel :-) Pokud se chytnete, musíte mu sloužit. Pokud se zajímáte o svůj stav... o sebe sama... jací jste atd... a to lze jen pokud jste ztotožnění se svou myslí... jen do ní lze totiž vložit vědění, zasadit chtění, způsobit rozlišování a tím vytvořit i pochybnost či víru, coby dva mlýnské kameny, kterými se dá roztočit celé peklo... pak jste nuceni jen otročit a otročit.

A vyvstalo přede mnou obludné divadlo jež jsem byl já sám. A tehdy zatřásla se nebesa a celý ten Babylón otřásl se v základech... Již odhaleno jest kníže stavějící toto město...

Slepý Osel