V podstatě vás... tedy hlavně mluvím k těm snaživým broučkům s těmi obzvláště velkými a smradlavými koulemi na krku... tady nerad vidím. Proč jste sem přišli? Ne... prosím nevymlouvejte se... na své ubohé koule... Vím, vím... pocházíte z rodu, kde platí, že čím více svinstva máte v kouli tím váženější jste... ale podívejte se na tu otázku zpříma a otevřeně... podívejte se na to teď hned. Víc nic nemusíte udělat.

Ví to tady někdo?

V podstatě vás musím jen zklamat a okrást o to, co je vám nejcennější... abyste měli nakonec úplný klid. Tak proč jste tady? Chcete zvětšit koule? Ale tady je nezvětšíte... čekáte na materiál u nesprávného otvoru... žádný klid neexistuje dokud taháte s sebou na krku tu smradlavou kouli... myslíte si, že s ní můžete dosáhnout osvobození? Pak vám říkám... nemáte žádnou šanci... jste naprosto přepracovaní a umazaní od toho svinstva... jasně vidím... co to pořád převalujete! Věřte mi... je to místy až velmi nechutné... Zatím není ve vás to správné znechucení... vy totiž milujete své koule nade vše... chcete stále něco zdokonalovat na jejich složení, barvách a rozmanitosti! Otročíte jen jim!

Máte nějaké otázky? Ano? Nebudu vám odpovídat... protože vás to netrápí... jen se bavíte převalováním toho svinstva. Nejste ještě správně napjatí! Běžte se nejprve napnout! Jste jen jako rozmazlenci... nevydržíte u jedné otázky ani pět vteřin! Jak byste se mohli dopídit podstaty toho co tu tak smrdí! Proto říkám ne! Žádné otázky. Jen se tu rozdmýchává oheň vášně, jež vás poutá k vaší kouli! (udeří holí do stolu až se všichni leknou) Toto je odpověď na všechny vaše otázky. (udeří znova) Toto je jediné řešení na všechny problémy... (udeří) Právě toto a nic jiného. Je tu snad někdo, kdo tomu už rozumí?

Pokud je ať předstoupí a předám mu ihned dharmu!

(udeří) Je tu někdo, kdo dokáže mít v tomto bodě (udeří) otázku? Pokud ano, může mi useknout hned hlavu. (udeří) Co je ve vaši kouli teď? (udeří) Kdo jste?! (udeří) Kde jste?! (udeří) Jací jste?! (udeří) Co je meditace?! (udeří) Co je nirvána?! (udeří) Co je svoboda?! (udeří) Co je zen?! (udeří) Právě toto (udeří) a nic jiného.

Studoval jsem vás, a zjistil, že střílíte otázky jako kulomet... jen pro zábavu... jen abyste nebyli konfrontováni tichem... jen abyste zabili čas! Informace... to je hlad... i příčina pekelná. Kdysi jsem měl moc otázek.... stejně jako vy... chytnul jsem se jedné a rozvinul ji během pár vteřin na tisíce a nebralo to konce! Moc jsem se trápil... trpěl jsem. Trpěl jsem tak... že mi nepomáhaly ani knihy ani filozofie... ani mistři... nic zvenčí mi nepomáhalo... protože jsem neznal odpověď na jedinou otázku... kdo je tím hledajícím. A protože jsem ji neznal, žádná opověď mi nepřinášela klid. Utrpení tu bylo stále se mnou... postupně se rozšířilo na 24 hodinové utrpení... potom se začalo rozšiřovat i na mé blízké... každého jsem otravoval a zatěžoval ho svými otázkami a radami... sám jsem to již nemohl unášet a tak jsem do toho tahal i jiné lidi. Nakonec mě to trápilo tak moc... že jsem byl ochoten zaplatit jakoukoliv cenu a vyzkoušet cokoliv, aby to už skončilo. Opustil jsem rodinu, přátele, práci... vykopal jsem si zemljanku a stal se poustevníkem. Neboť mnoho mistrů mělo ve svém životopise společné body, na které jsem se soustředil. A tak jsem tam seděl a poustevničil... ale utrpení nezmizelo... vynořily se jiné otázky... otázky se společenskými problémy zmizely, ale jiné vznikly.... a tak jsem se sebral a šel jsem tzv. na poušť. Hodlal jsem strávit 40 dní o hladu někde v divočině možná i umřít... protože žít s takovým napětím se již nedalo... viděl jsem, že bych zamořoval všechny lidi. A tak by bylo lepší kdybych umřel... Bylo mi to jedno... utrpení bylo tak veliké... všechno jsem již zkusil... a toto byla poslední velká příležitost... musel jsem to vyzkoušet, jinak bych do smrti neměl klid... pokud bych to neudělal, nemohl bych si nikdy říct, že jsem zkusil vše... že jsem obětoval vše na výměnu za klid.

A tak jsem tam seděl a seděl a nic nedělal... znuděný bez cíle... koukal jsem, jak nade mnou poletují mušky, jak plují mraky a zpívají ptáci... nebylo třeba jíst... nebylo třeba se o nic starat... zítřek přestal mít smysl... a tím i včerejšek... vaše minulost zmizí až po budoucnosti... nikdy ne naopak. Vaše karma se rozplyne ihned, jakmile se zřeknete své budoucnosti. A pak... jednou to přišlo samo. Protože víc jsem už udělat nemohl... dokonce jsem na to dávno už zapomněl... proč tam jsem a co sleduji... Pamatujte si dobře, že pokud víte, že je možné udělat pro osvobození ještě něco víc... pak nikdy nedosáhnete. Teprve až nemůžete už udělat víc... pak se to stane... smíříte se s porážkou. Vzdáte to. Dokud máte naději a neověřenou možnost pak to nikdy nevzdáte... pokud to odkládáte na zítřek... pak nikdy nepoznáte. Je to jen vaše utrpení... měli byste se na to podívat, že tím můžete otravovat život mnohým lidem... mnohé lidi můžete nakazit a poskvrnit... šíří se to jako mor. A tak zapomeňte na své serepetičky... jako je láska a modlitby a takové rozmazlovací věci... neboť tím si jen prodlužujete sen. Potřebujete více utrpení, neboť vlastní utrpení vás donutí skutečně hledat! Blahoslavený ten který trpěl... neboť nalezl. Přepálím vás v peci soužení... oddělím v utrpení zrno od plev... jako zlato se zkouší v ohni... cesta nahoru... ke štěstí je kamenitá... trnitá a úzká. A tak v zájmu duchovního pokroku není zvyšovat podíl dobra a lásky, ale seslat na zemi velké utrpení. Války a hladomory... zničit před vašima očima vše, čemu lze věřit, zničit váš zítřek i všechny naděje. A je dobře, že se tak děje... nakonec je to bída co stmeluje lidi... vlastnictví je rozděluje. Nakonec se Bůh musí napíchnout na rožeň Ďáblovi. Nakonec se dobro musí vzdát a láska obětovat pro rozvoj nenávisti. Nakonec musíte plivnout na sebe sama a již více si nesloužit. Položit se na kříž. Zastavit se únavou na všech cestách... všechno vzdát. Naprosto selhat a zříci se své vůle. Ale k tomu je třeba se řádně vypnout. Jak se můžete unavit, když se neničíte? Jestliže má být něco vzkříšeno, musí to, co tomu stojí v cestě, být nejprve vyčerpáno!

Dnes vidím, že radit vám nemá cenu... jen vás to brzdí... nic vám to nedá... když vám dám odpověď, nic se nezmění... moje zkušenost není vaše zkušenost. Nelze ji koupit... získat... načíst... domyslet... abyste poznali jak oheň pálí, je třeba se spálit... pak vám na otázku jaká je pravda Buddhů odpovídám... dřevěný muž procházející se v ohni. Nemohu vám pomoci... nehledejte tedy u mě útočiště... budu jen mlčet... ale mohu vás kopnout do zadku, zabouchnout vám dveře před nosem a vylít na vás kýbl sraček... nebo žehnat vám na cestu pokud se přicházíte rozloučit.

Doufám tedy, že nikoho z vás hledajících tady již více neuvidím... nemám rád totiž pokrytectví. Ostatní klidně přijďte, mám tu skvělé víno Sangria... a jak tak koukám, vypadá to, že dnes bude úplněk... dám si tedy ještě sklenku.

Slepý Osel