Ptáte se jestli jsem realizovaný?

Ukažte mi někoho kdo to může potvrdit nebo vyvrátit a já jej kopnu do prdele.

Sám musím uznat že teď lžu, když vám říkám pravdu... zkrátka nemám vám co říct.

V podstatě to mám když to nemám a nemám to když to mám.

Kam se schovám před absurditou?

Co ta huba mele oko neslyší.

Být či nebýt realizovaný... toť těžká volba Luciferova.

Karma je jen vysvědčením ega. Není divu že si dává na ní záležet.

Svaté "já" je tím největším pokušením.

Nirvána je tou nejvyšší překážkou k nirváně.

Buddha je jen velký výtvor Máry.

Bůh i Ďábel byli jen ubozí a nemocní žebráci u mých dveří.
Jeden měl žezlo života a druhý měl žezlo smrti.
Pohřbil jsem je v jeden den do společného hrobu.
A z jejich žezel postavil pro sebe kříž.

Za vším stojí chtění. Ale i nechtění je zase další chtění.

Osvobození je mýtus, protože otrok je iluzí.

Co vás mohu naučit?

Rvát si vlasy v křesle mistra nebo tancovat s lahví na tržišti.

Tancovat radostí nad vlastním neúspěchem.

O nic nejití.

Výřečnosti ryby a mlčení skřivana.

Zlomit si srdce a vykuchat hlavu.

Se zalepenou pusou spolknout vesmír v jedinném okamžiku.

Smát se zkrze řitní otvor.

Získat oči chameleona a sluch netopýra.

Tajemství hořčičného semínka.

Království mraků.

Jen velkému sobectví.

Jen tak...

A když zazpíval skřivan ztratil se celý vesmír.

Ryba mi prozradila to tajemství. Naslouchal jsem totiž pozorně.

Bůh přichází v masce bláznivého klauna-šaška aby bavil děti. Naslouchejte pozorně zda-li neuslyšíte zvuk jeho rolniček...

Jsem syn krále z Nemanic, dědic trůnu Nejsemnic a posel království Nechcivíc.

Život je jako odpad žijící z odpadů, patent jménem Recycled jehož vynálezcem je sám Hospodin.

Vůbec nic od nikoho už neočekávám, plachtím v nebesích jen tak. Jen v mé přítomnosti můžete odhodit své masky. To jedinné vám mohu nabídnout dokud tu jsem.

Právě jen v bodě, kdy to nestojí už vůbec za nic, může člověk dospět až za vesmír.

Vrcholem všeho zisku je otevřená dlaň.

Z nemyslitelovy mysli

Vědění je výtvor nevědomosti.

Nejednota je tou macochou jednoty.

Vrcholem lásky je jen čisté sobectví.

Úspěch je jen jedním ze synů závisti.

Chtění a odmítání je to samé.

Bůh je vrcholným výtvorem nevědomosti člověka.

Teprve když jsem odhodil odvahu zmizel ze světa definitivně i strach.

Když jsem ztratil svobodnou volbu našla si mě svoboda sama.

Neexistuje žádná svoboda spojená s bytím.

Svobodná volba je nakonec vrcholným argumentem pekla proti vám.

Když odhodil jsem víru, zmizel i ateismus a nirvána mohla vstoupit.

Hledáte jen to čemu chcete věřit.

Vrcholem všeho hledání je slepý osel.

Hledáte v podstatě to co nyní vlastně svým hledáním odmítáte. Tomu říkám vrcholné peklo a triumf nevědomosti.

Povězte mi lidé... lpíte tak na tom dobrém a nebo utíkáte strachy před tím zlým?

Všechno lidské štěstí spočívá v tom získat si něčí myšlení pro sebe. Získat v mysli jiných prostor pro své "já".

Peníze mají moc jen v lidské mysli. Jediné co se dá za ně koupit je myšlení jiných. Koupíte-li si jejich mysl, koupili jste levně loutky pro své soukromé divadlo. Nic jiného za peníze nekoupíte.

Přijde-li na vás velké neštěstí přejte si aby bylo ještě větší. Příjde-li na vás ostrá bolest přejte si aby byla ještě ostřejší. Potká-li vás zklamání přejte si aby bylo ještě hlubší... atd. atd. Je to podivuhodný způsob jak uniknout utrpení.

Buddha, Kristus, Kršna, Bůh, Bible, Brahma, Mesiáš, Osvícení, Osvobození, Svatost.... to jsou ty první překážky na zpáteční cestě... kdo je nezničí nemůže udělat ani ten první krok směrem k nirváně.

Nikdo neví co je správné, proto lidi z toho zmatku tvoří teorie, ideály, zákony a pravidla. Nikdo nechce příjmout holý fakt, že správný je právě aktuální stav věcí.

Úspěch je jen jedna velká frustrace. Bez hloupých, slepých... tedy stejně hladových obdivovatelů a řiťolezců jaké by to bylo štěstí? Jako fatamorgána žíznivého na poušti... je velmi namáhavé získat ji jen pro sebe, ale ještě mnohem namáhavější je zachovat to bláznivé všechno i pro zítřejší žíznivý den. A přitom studnu plnou vody máte přímo před nosem! A tak volíte raději žíznit až do smrti, jen aby ta fatamorgána zítra nezmizela a vy měli další bláznivý cíl své cesty na této poušti. Cesty od studny v oáze za fatamorgánou do vyprahlé pouště smrti... a bláznivých je dnes mnoho že? Proto nemůžete ani v noci klidně spát... co když jiní doběhnou k fatamorgáně první a okradou vás o úspěch?! To se nemí stát! A tak vyrážíte na bezcílný a krutý závod s časem... co vám na to říct? Snad modlete se ke své smrti, aby jste došli dříve prozření.

Chvála je hřebíkem do vaší rakve, hana je kleštěmi jimiž ten hřebík můžete vytáhnout. Chválení lidé nic nedokáží, nejsilnější a nejslavnější jsou ti zatracovaní. Lidé za mnou přicházejí pro uznání a pochvalu. Kdybych jim dal co chtějí usnuli by na věky. Proto nečekejte ode mne nikdy chválu za vaši minulost! Vždy se dívám na vás tady a teď a vidím všechny vaše možnosti. Dokud vás nedokopu na jejich vrchol nebudete mít ode mne klidu. Nikdy vás nezradím a tedy ani nepochválím...

Neexistuje výhra, která by znamenala ukončení hry. Nakonec je nutno prohrát vše aby jste byli osvobozeni od všech her. Dokud máte co vsadit nemůžete být svobodní. Modlete se tedy nejprve za své prohry! To je ta nejkratší cesta!

Naděje je váš jedinný nepřítel... kéž bych vám mohl sebrat všechny naděje... pak by se teprve začaly dít ty podstatné věci.

Cokoliv můžete posoudit, prožít, pocítit a označit za pravdu je sen. O čemkoliv můžete přemýšlet je sen.

Věřit můžete jen v to co jste ještě nerealizovali. Snít můžete jen o tom co jste ještě nepoznali. Mluvit a dohadovat se můžete jen o tom co vám uniká. To jsou ty největší tajemství pekla.

Čím víc o tom napíšete, tím víc se z toho ztratí. To si dobře zapamatujte.

Strach hledá cizí uši a vede ke sebeklamnému spolčování.

Mysl je jen ustrašeným kalkulujícím chtěním.

Sotva jsem vám naznačil směr už se ptáte co najdete v cíli! Kuš! Ale slituju se nad vám a řeknu vám to. Pokud vykročíte najdete v cíli i sebe. Pokud však nevykročíte uvidíte v cíli stále jenom mě.

Sklízíte co jste zaseli. To není ničím novým že? Ale pozor! Neupadejte do sebeklamu tím že se pohybujete mezi "dobrými" lidmi. Vydejte se mezi lotry, podvodníky, zloděje a vrahy. Tam se ukáže co jste vlastně celou dobu sázeli.

Rady

Nemluvte o svém mistru jako o osvíceném, realizovaném jako o mudrci, guru a svatém člověku. Vůbec neotvírejte svou nevymáchanou a slepou hubu jen abyste se povýšili nad ostatní. Mluvte svým životem! Až budete v těžkých situacích pozná se v pravdě co jste pochytili. Až se vás tedy budou ptát na mě, dokažte ostatním, že jsem byl jen starý blázen, který vás naučil se v pláči smát a ve smutku radovat, který vám vrazil do očí sirky, když jste chtěli raději spát, který vám schválně zlomil nohy když jste chtěli před něčím utíkat, který vám místo meče podal lízátko, když jste nutně potřebovali s něčím bojovat a který vám zašil hubu když jste chtěli o pomoc řvát.

1) Kázání se štětkou na hovna

K čemu je mniši cvičení když je záchod ucpaný?! Všude kolem cítím smrad, proto přicházím vám trubku prošťourat. Zde (ukáže na štetku) je ten výtvor pokroku. Když nemůže se hovno hnout musí jej štětka nakopnout. Vzali jste si velké sousto, mnoho slz a mnoho vody minulo se účinkem. Vzdejte se všech předsevzetí, uvolněte to sevření ať vás tahle štětka zbaví toho vězení.

Jaké z toho plyne ponaučení?

Příjmejte všechny názory jako záchodová mísa. Jsou to jenom myšlenky. Pokud je včas nespláchnete pěkně vám v životě zasmrdí.

2) Dříve než začnete někoho poučovat

Dříve než začnete někoho o čemkoliv duchovně poučovat, zkuste ho nejdříve obejmout a pohladit porozuměním a dejte mu jen tiché požehnání ať činil cokoliv. Víc nic není třeba. Cokoliv mimo to vytváří jen oboustranné peklo. Každý kdo mluví je uvězněn mezi životem a smrtí. Ten který mlčí je osvobozen od obojího. Kéž by nebyl vynalezen jazyk... nemuselo by to takto dopadnout. Požehnání, porozumění a tedy pohlazení je možné bez jakýchkoliv řečí! Filozofují jen lidé co mají srdce z kamene a nosí bílou slepeckou hůl.

Příběhy

Když se Tupá Hlava zeptal Obyčejné Nuly kdo je jeho mistr... on se jen pousmál, a začal šátrat ve své mošně... prý vždy sebou nosí jeho obrázek... a pak mu podal malé zrcadlo. Nakonec suše dodal... záleží jen na tom pod jakým úhlem a z jaké dálky se zrovna na ten obrázek díváš. A pohvizdujíc si odkráčel pryč.

Jak se to stalo?

Hledal jsem a když jsem našel, byl jsem zděšen. Zjistil jsem, že v domě mého Otce, v domě modlitby němého se usadily gauneři jež spoutali Syna a uvrhli jej do otroctví. A tehdy ti gauneři počali vykrádat pokladnice mého Otce. První den pobrali deset, druhý den sto a třetí den tisíc věcí. Tak postupně zvlčili až Syn a celý chrám začal viditelně chřadnout.

Těch hlavních gaunerů bylo pět. Byli to především strach, touha, vášeň, lakota a hněv. Ti se pak rozmožili a přizvali i své syny. Založili spolek andělů a chopili se vlády. Ustanovili diktaturu Jasných Andělů, tedy zkráceně jakési své "já".

Jako podlí sluhové v domě pána smluvili se na něj a uvrhli je do sklepení nevědomosti jako posledního hříšníka. A tehdy počal Syn pracovat na svém osvobození z jejich okovů. Aby zachránil vinice Otce dřív než budou zdevastovány. A tak stalo se, že jednoho dne zatřásla se zem a Syn se zjevil v celém svém království.

A tehdy poručil jsem hoře pohni se a ta hora se pohla. Ta hora to byly touhy, vášně, strachy, lakoty a hněvy mého "já", ta hora bylo celé mé utrpení a otroctví. A tehdy jsem byl povýšen a panoval nad vším. Již jsem nemusel sloužit gaunerům v jejich hře, ale rozprášil jsem je na padrť pouhým mrknutím oka, pouhým malíčkem levé ruky.

Obyčejná Nula

PS: Až zavládne peklo, tak tu něco zase přidám.