Proč se trápíte? Proč meditujete? Proč se trýzníte? Kam spěcháte? Proberte se! Proberte se!

Co byste dělali kdybyste měli zítra umřít? No? Určitě byste si zapálili doutník, dali své oblíbené pivo, objali své děti, navštívili známé, zavolali přátelům, vyrazili na disko pořádně to roztočit.

Podívejte se na zvířata. Copak si lámou s něčím hlavu jako vy? Copak se trýzní? Copak mají malé děti starosti o svou dušičku? O reinkarnaci? Odkud to svinstvo pochází? Jak se to stalo, že jste se přestali mít rádi, jak se to stalo, že jse zapoměli že Bohové jste? O čem se to tady pořád hádáte a přete v čem soutěžíte? Na co vám to bude poo smrti? Všechno vám bude odňato, všechny zásluhy a zisky. Budete úplně nazí pokud vaše štěstí tkvělo v porovnání se ostatními. Nedívejte se na druhé, nedívejte se druhým do talíře. Copak vás rozčiluje že v lese je jeden strom vyšší a druhý nižší?! Proč to hodnotíte pořád vůči sobě. Les je lesem právě takový jaký je. Všechno je v pořádku. Kdyby se člověk do toho svou nespokojeností a lpěním nemotal dýchalo by se všem lépe. Když si myslíte že jste lepší než ostatní budete jen trpět. Ponechte karmu druhých jim samotným. Když já spolknu jed, já budu trpět. Není třeba, abyste se o to se mnou dělili! Nesuďte ostatní lidi. Jsou všichni nějací. Není nutné s sebou tahat břemeno přání všechny je změnit.

Odkud pramení vaše utrpení? Diváte se pořád okem "nemám a chci". Změňte své oko na "jsem se vším spokojen" a uvidíte to. Není důležité zda-li má někdo 50 miliónu nebo titul inka, či 100 mystických meditací a přednáší denně po městech. Důležité je jak je on sám tím co dělá naplněn.

Dítěti stačí tak málo. Psovi stará větev. A vám? Máte 1000x víc a stále nenaplnění. Mohu s vámi jen soucítit. Smrt pro vás bude děsivá, opravdu děsivá.

Proč se filozofové přou? Co to způsobuje? Je to snadné. Lidé sní jen o tom co nemají a kritizují jen to čeho se bojí. Kdo by se přel s kým o tom, že modřina bolí? To každý poznal... i kdyby vám někdo říkal že nebolí... nebudete se přít, mávnete nad tím rukou, protože víte že až si natluče pozná sám pravdu o modřině. Proto se lze hádat jen o snech, jen o mýtech jen o myšlenkách.

Pokud tkví vaše sláva v takovém iluzoriu, pak se musíte chovat jako zběsilí kojoti. Neustále žít a třást se jako osiky... co když zítra věda něco objeví, vyjde nějaká kniha co váš přednáškový byznys a tituly zdiskredituje? Co kdkyž zrovna zítra přijde Mesiáš a řekne vám že přednášíte jen blafy? Naučí lidí žít a všichni se vám vysmějí? Jak jste byli slepí a hloupí... vaše medaile se během chvíle změní jen v hovna slepých oslů... Hm? Maskujete jen své Nevím. Přiznejte to veřejně!

Proto vám radím... zde je život krátký. Po smrti můžete meditovat mnohem kvalitněji, protože vám tělo nebude překážet, a po smrti budete mít dost času i miliony let můžete honit mystické zážitky.... Ale co nemůžete dělat po smrti? Uvažujte... třeba zítra už bude pozdě... Jste tu za odměnu! Máte dar který už víckrát nedostanete!

Proto dělejte to co děláte, a dělejte to s chutí a nadšením, neboť vaše ruce jsou ruce Boží a vaše ústa by neměla ponižovat nikoho jiného. Ať každý sám za sebe projde zkušeností. Není třeba se chvástat. Milující matka má ráda všechny své děti stejně. Nečiní rozdíly a nepovyšuje se nad ně. Vznikli jste, oslavujte to pošetilství ten zázrak že jste. Nikdo vám nedal důkaz že po smrti něco je. A já tvrdím že nic není a proč by mělo být? Copak vám to strádání nestačí? No tak to rozbalte trochu víc! Proč se dřete? Kdo vám řekl že nejste vyvolení a nejste svatí a nejste svobodní? To ty knihy pekelné. Podívejte se na zvířata a děti, copak jsou sami se sebou v rozporu? To co dělají jsou tím zcela unešení. Nezajímají se o to jestli to je dobré nebo ne... taková kráva se nezajímá o to zda-li je ležení svatější než stání. Dítě se nezajímá o to, zda-li je stavění báboviček svatější než čůrání do nočníku. Oni to prostě jen dělají. Nezajímají se co na to řeknou druzí ani jak je ohodnotí!

A proč vy se o to staráte? Protože vám ti nadutci cosi vykládali. Sami trpěli a vám záviděli. Nyní na vás uvalili kletbu a využívají vás! Zahoďte ty svinstva a ty knihy. Copak matka potřebuje vědět jak má obejmout dítě? Jak jej pohladit a uložit do postýlky? Copak muzikant a pekař se musí postit aby dokázali zahřát vaše srdce a nasytit vás chutným jídlem? To jsou zázraky i díla Bohů!

Dělejte to co děláte, všichni jste svatí a dokonalí. Jste důležití tak jak jste. Jen to nechcete vidět... nedívejte se na ostatní! Oni vám vaše naplnění nemůžou vzít pokud nemáte sami hladové oči. Uvědomte si co vám právě teď chybí ke štěstí? Zrovna teď. Je jedno jestli to stojí v garáži nebo v obchodě za vitrínou... ale tady a teď zrovna tam kde stojíte podívejte se na sebe... co vám chybí? Hm? A kdyby jste to získali cítili byste se jinak? Copak psychický hlad může nasytit nějaký pekař? Ale skutečně hladový vidí v pekaři Boha a v jeho chlebu zárak přivádějící jeho tělo do extáze.

Soupeříte s ostatními jste pak plní hněvu, lžete a podvádíte. Ale takto máte ve svém srdci jen pichlavou kouli. Každé slovíčko vás rozhodí. Je pak snadné přesvědčit vás že jste špatní. Ale když máte rádi, když jsou vaše dlaně otevřené a vaše náruč všeobjímající... pak máte poklad... pak vás ani deset knih nemůže přesvědčit že jste hříšní.

Proč se tím trápíte? Utrpení je možné jen v představě. Moc myslíte a málo děláte. Cvičení které prosazuji není náročné... je jednoduché... jen dělat to, dělat to s nadšením jako by to bylo poprvé i naposled. Dělat to co děláte s plným vědomím ať je to ležení nebo noční směna. Každá práce je potřebná. Záleží jen na vašem přístupu. Vznešený člověk se nepozná podle kvádra, i uklizečka může být vznešenější než prezident... když uchopí smeták s hadrem otvírá se vesmír jejího srdce. Prostí lidé v africe okopávající řepu mají pocit většího naplnění ikdyž vládnou jen motykou než ředitel akciové společnosti který vládne deseti podnikům a stovkám lidí. Projet se na kole je pro ně větší vzrůšo než pro vás projet se ve ferari. A proč? Protože vaše štěstí závisí ze souteže a závisti... závisí jen na tom, zda-li vás uvidí při tom jiní! Zda-li je dokážete ponížit!

Najděte naplnění v malém a obyčejném a nebudete se stačit divit. Kam jste dali oči? Viděli jste květinu jak se směje? Ona voní extází, a vy? Starostmi... a proč? Protože jste nenasytní... stále nespokojení a hladoví.

Peklo znamená pohled na vzdálený cíl. Ráj znamená učinit si jen jeden cíl tady a teď. Kdo by pak meditoval? Na co... cíl je tady a teď, všechny starosti hoďte na Boha :-). Copak jste tu přišli jen se lopotit ve starostech a naříkání? To má být vizitka toho že jse nejmilovanější děti tvůrce?! Pak i ptáci jsou milovanější a svobodnější.

Konečně se vzdejte toho snu být pánem svého osudu. Vzdejte se svobodné volby a zaplaví vás ráj. Ale předtím vás to tročku semele :-).

Co myslíte dělá si Bůh starosti? Myslíte že jej nějak Lucifer stresuje? Že by musel zbrojit? Na co... Bůh má jen jednu zbraň proti peklu... a to je smích... smějte se. Učte se to, smějte se svému strachu, sami sobě... že jste doškodrtali večera a že jste se ráno ještě vzbudili... smích vždy osvěží. Proti smíchu jsou všechna kouzla naprosto komická. To je můj recept... smích a oslava. Tyto dvě věci dokáží vytvořit království nebeské. Dokážete-li se vysmát rakovině, démonům, smrti... pak co vás může rozhodit? Všichni čerti vás opustí... a začnou se dít zázraky. S úsměvem jde všechno líp.

A tady je tajemství elixíru mládí.

Smích rozežene mraky, písnička rozehřeje slunce, víno umyje Boha a slzy rozvinou květy.

Obyčejná Nula