Píše mi někdy dost lidí a napadají mě. Kritizují mě, spílají mi že prý to nechápu, že prý se povyšuji a jiné prý nepříjmám. Máte pravdu a musím vás zklamat! S vaší slepostí s vámi zřejmě nepohnu jinak, než pořádnou ránou do palice. Nemohu vás milovat a nemohu vás nenávidět. Nemohu vás příjmout a nemohu vás odmítnout. Jasný! Chápete to už konečeně?! Vy sami si to děláte. Vy sami se odmítáte a ponižujete a já vám to mám žrát?! Já mám být ta oběť toho všeho, já mám být ten vinný! Tak to pr! Kdo z vás miluje svůj žaludek? Kdo z vás jej nenávidí? Kdo z vás jej dokáže přijmout a kdo z vás jej dokáže odmítnout. Kdo z vás s ním dokáže být v jednotě a kdo z vás s ním dokáže být v oddělení? A přesto vám žaludek denně slouží. Proberte se! Jedinnou překážkou k tomu je ten váš šílenec uvnitř vaších hlav. Pořád vytváříte to své já a to vás vrhá do pekel. Vy jste ti, jež mají problémy. Vy jste ti, jež potřebují snovou víru, a snové statky okolní. Když vám vezmu tyto hračky jste ubrečení a naštvaní. Když vám zabiju snové děti zhroutí se vám snový svět a budete plní nenávisti. A proto musím být tvrdý, velmi tvrdý a přísný abych vás z toho vyrval, zabil a aby jste mohli růst. Aby jste překonali svůj strach i svou připoutanost. Abyste dosáhli bezpředmětné a bezpodmínečné blaženosti, která je všemu přirozená a jež jste vyměnili za velkou hlavu starostí. Proto vám říkám že mi na vás nezáleží. Je to jen vaše hra a vaše utrpení. Nikoho nenutím, po nikom nic nechci. Máte-li pocit že jste povzneseni a osvobozeni od veškerého utrpení tak se známe a jste v pohodě. Ale vy nejste, protože byste mi nepsali takové slinty načerpané kdoví z jakých textů. Mě to nezajímá ty vaše nicotiny. Problémy komplexy, frustrace, rozhořčení a starosti vašeho "já" nehodlám řešit. Rozumíte?! Já nejsem žádná chůva, nemám žádný kapesník pro vaše uplakané a ustrašené dušičky! Tím že zaženu bubáka nejsem ten dobrý. Všichni co vám lichotí jsou vaší nepřátelé. Jen se na to podívejte. Přátelíte se jen s těmi jež vás neohrožují. Jež vaše "já" vyzdvihují. Ale takto upadáte jen do bahna. Hledejte ty kteří vás táhnou vzhůru. Ty kteří vám nedávají pokoje a pošpiňují vás. Ty v jejichž světle jste vždy ti horší. Ty kteří vám vrhají klacky pod nohy a nastavují zrcadlo vaše iluzorního snu.

Mysleli jste si že až se objeví mesiáš, bude vás hladit po hlavinkách za vaše modlitbičky, za vaše pokrytectví vás obejme a odvede si své ovečky pěkně v řadách do nebíčka? Tak to PR! Na to zapomeňte, byl jsem vlídný a ukřižovali jste mne. S vámi to po dobrém nejde! Vy už jste tak otrlí, že si vaše "já" myslí, že je to nejdůležitější na světě. Buddha byl máslo, Kristus beránek... ale já budu naprostá bestie. Kříženec lva, krysy, štěnice a pijavice z jejíž spárů nic neunikne. Proto vám říkám, že váš ráj je v mé záchodové míse a vaše peklo na mém oltáři. Ale ti jež projdou zkrze tento oheň jež tu na zemi uvrhnu, budou očištěni a smrti více neokusí. Proč jsem tak přísný, protože vy jste mým sdrcem. A to srdce se rmoutí. A když se srdce rmoutí nemohu se z toho nijak vybabrat, protože vidím, že jste pomamlaseni... rmoutíte se a týráte se zbytečně. Můžete tancovat, můžete slavit můžete se smát a radovat, ale vy ne!

Něco vám povím. Pokud máte starosti jste v pekle. Jen v pekle jsou starosti a jen v pekle jsou obavy i celý ten váš snový Bůh. Protože vy jste se oddělili, odpojili jste se od té mízy života věčného, uzavřeli jste se do temnot zapomnění, lpění a strachu, kde chátráte a umíráte. Sami jste se ponížili na hříšníky a nedokonalé. Sami jen sami, protože jedna babka kdysi povídala, druhá to včera napsala, třetí to dnes přednesla a milióny dušiček uvrhla do pekla. Až jednou poznáte, že než jste vytvořili v sobě to nedokonalé "já", dřív než jste si draze koupili to vědění od těch kejklířů a nacpali si je těžce v slzách do svých dutých hlav, byli jste vždy Synové Boží, svatí a dokonalí už ve své přirozenosti. Pak se vám velice uleví.

A takové Syny nemohu nepříjmout a nemohu odmítnout, protože není žádný vztah. Nemohu ani říct, že pak jedno jsme. A proto budu bombardovat, čtvrtit a smažit tu bestii která si učinila nárok na to svaté a prohlašuje se za vaše "já", vaši dušičku nesmrtelnou. Tu vaši dušičku vám vezmu protože není vaše a to co je vaše vám vrátím. Takže dokud mi to co není vaše, tedy celý váš pomíjivý a ustaraný život neodevzdáte, budete trpět a budete se muset znovuzrozovat do pekelného smažení ve vlastní šťávě. Je to volba vašeho iluzorního "já". Ono totiž ani jinou volbu nemá. Jen peklo, peklo a peklo chce. Proto vám říkám svobodná volba je mýtus jejímž výsledkem je jen peklo. Žádná demokracie není možná protože není žádné svobodné "já". Prodlužujete si jen své peklo. Kdybych to mohl nechat tak to nechám plavat, ale nejde to! Vy jste rakovina a Otec chce být zdravý. Musíte prostě zemřít. Vy jste to odmítání, to potlačování, to uzavírání, to vytváření nějakých hranic svého "já". Vy jste to oddělení a to utrpení všeho. Proto to vy musí být amputováno, vyvrženo a spáleno. Nebudu vás šetřit a nebudu se s váma mazlit neboť dokud tu je ta rakovina individuality, trpí i Otec.

Každý kdo projde transformací, každý kdo příjme hořkou medicínu kterou mu poskytnu, tak praví Otec, zemře a bude vzkříšen do království nebeského jako věčný. Stane se dokonalým a úplným. Jak se pozná dokonalý? Je to tak, že nemá žádné starosti, smrt je pro něj legrací a život mámením. Je stále veselý, všem bubákům se směje, nemusí už ničemu věřit ani respekovat nijaké omezení. Není k ničemu připoutaný a je věčně blažený. Neví jestli žije nebo je mrtvý. Co ho může rozhodit? Je jako malé nevinné dítě hrající si uprostřed smrtelného nebezpečí. V klidu, bez obav. Tak prochází se blažený uprostřed ohňů jež všechny okolo spalují a děsí. Nic na světě s ním nehne, před ničím ani k ničemu neutíká. Zastavil se. To je Otec. Ve svém zastavení je nejpohyblivější. To je jeho znamení. Klid uprostřed pohybu. Otec je statický bod. Vůbec se nehýbe je středem všeho. Proto vám říkám zastavte se! Přestaňte lítat ve svém životě jako splašené slepice na dvoře, jinak nenajdete ten vchod do kurníku a iluzorní pes vás všechny potrhá.

Ale vy jste tak úlisní že mi je z vás špatně. Hledáte tisíce výmluv, tisíce chyb, tisíce argumentů, jen abyste unikli zpět do svého pohodlného pekla.

Uvedu příklad. Příjdete a zeptáte se mne jestli jsem osvícený. Už samotná otázka prokazuje vaši kládu a tedy slepost, protože já nemohu být osvícený ani neosvícený. Já jsem to osvícení samo! Což vy nevidíte a proto vím přesně kam tím směřujete a je velice težké vám pomoci slovem, protože vy ani tu odpověď neuvidíte! Snad jen palicí do makovice.

Budu li vám lhát a odpovím tak abyste získali klid z toho že jste našli toho pravého... odpovím-li vám ano jsem osvícený, ihned použijete výtažky ze svých studií, že to osvícený člověk nikdy neprohlašuje, a že tedy nejsem ten pravý a jdete hledat jinam.

Budu-li vám lhát že nejsem, tedy abych tomuto prvnímu předešel... a odpovím-li vám... ne nejsem osvícený, okamžitě řeknete že jste si to mysleli a jdete hledat jinam. To jste celí vy, protože vy to hledání milujete. Vy milujete utrpení i své peklo se vším všudy, protože jen bída a utrpení pomáhá vašemu iluzornímu "já" v tom jak se najít, prokázat a potvrdit. Vy jste ten jediný žal co tu existuje!

Tomu čemu vy říkáte svatost já říkám nejtěžší hřích a tomu čemu říkáte víra či poznání, já říkám slepota! A tak vám na tu vaši víru a poznání musím plivnout! Není jiná cesta. Vy máte v očích bahno Belzebubovo, nasadili jste si černé slepecké brýle, ale zapoměli jste na to. A říkáte já vidím. A tak beru hlínu do dlaní a plivnu na ni a učiním z toho bláto a tím vám ty oči a ty brýle zasviním, pošpiním, pomažu a řeknu vám ať se jdete umýt. A vy začnete vřískat co si to dovoluji, budete mi plivat do tváře, ale stejně vám nezbyde nic jiného než uposlechnout a jít, protože nemáte zrcadlo a vašemu "já" se to nelíbí být zamazané a tak to zrcadlo vyhledá třeba v podobě vodní hladiny. Takže přijdete ke studánce a tam uvidíte, že máte na očích brýle, popř. když si promnete oči její vodou tak smyjete ten závoj pekelný i s tím bahnem mým a najednou uvidíte svůj obraz na hladině. Najednou uvidíte Syna člověka! Tak se stane ze slepců vidoucí! Takové zázraky činím, když chcete! Ale vám se ty brýle líbí, protože zajišťují vaše každodenní starosti i peklo. Vaše domácí zrcadla ani zrcadla na seminářích ty brýle neodhalí, protože ten celý váš svět je v těch brýlích! A ty brýle vidí, slyší, a nahmatají všechno kromě sebe samých! Tak vám musím cpát bahno do očí, do uší, do huby, na tělo, musím vás poplivat a pošpinit abyste se šli umýt!

Dále jste jako semínka jež se zavřela před světlem do temnoty podzemí kde hodlají zhnít. A tehdy já přicházím ve jménu Otce abych vás vzkřísil. Ptám se kde je ten Lazar! Ten je už mrtvý a už hnije čtvrtým dnem odpovídá vaše "já" jen proto, aby mne odradilo v otevírání dvěří světla, jen proto abych ho nechal napokoji. Ale já ne. Říkám odvalte ten kámen! A tehdy světlo vstoupí dovnitř a říkám ty jeden Lazare vstaň a pojď. A hle první lístečky se ukazují a ze semínka vyrůstá strom v jehož korunách se pak uhnízdí ptáci nebeští.

Dále jste jako ustrašené ovce, které se máchají v moři obav za zuřivých bouří žádostí a za silných větrů strachu. Já jdu za vámi povznesen nad tím vším. Kráčím v klidu po vodě za tou vaši chatrnou kocábkou z ideologií vlastního "já" jež jste si stihly uplácat na břehu prvním, jen abyste mohli přeplou na druhý břeh kde není smrti. A tehdy vám pravím pojďte, zkuste si to. Lze být nad tím vším povznesen. Poručím vašim větrům a vaším bouřím a vy vstoupíte za mnou na hladinu, ale pak se dostaví ta prázdnota bytí a vy se raději propadnete zase zpátky do pekel svého "já". Jak malé víry jste!

Vaše, víra však není nic, je menší než semínko hořčičné. Víra je vaše peklo, můžete věřit jak chcete a bubák nezmizí. Ba naopak bude se vám na věky smát. Slova a modlitby nic nespraví. Vy a Otec jedno jste, ale nevíte to. Překážkou je vaše ustrašené a věřící "já". V koho má věřit Bůh? Ha? Když chcete být dokonalí, nemůžete věřit. Bůh nemá víru... Bůh je samostatný a se vším si musí poradit. Nikdo mu zadek neutírá a nikdo ho za ručičku nevodí. A proto vás v tom nechává tisíce životů vymáchat, dokud se nepostavíte a netransformujete svůj strach. Protože jen strach množí vaše modlitby! Jen strach vašeho "já" tu stojí za tím duchovním svinstvem, všech těch služebníků a svědků Božích. Můj Otec na ně schválně plive. Říká vám jděte mi z očí zbabělci a škemrači. Tato banda uřvaných a rozmazlených děcek mají být Synové Boží! Dokud neprojdete ohněm strachu ze smrti, nejste mne hodni. Odvážní jdou a postaví se přímo Bohu. Dokud se bojíte Boha nejste mne hodni. Já jsem ta víra. Já jsem ten Syn živoucího. Nic mě neporazí, nic mě nevyděsí ani Boží hněv. Bůh mě nemůže zabít ani potrestat a já jsem poznal proč. Takže až budete mít víru a řeknete té hoře pohni se ta hora se pohne. Nic není nemožné! To jsem vám říkal, ale nepochopili jste to. Říkal jsem zvedněte svou prdel, zavřete hubu a udělejte to! Chopte se toho, skočte do toho, jinak můžete mlít pantem a plakat ve svém ustrašeném pekle a ani zrnko písku se nepohne. Člověk se stává velkým, odvážným a vyspělým teprve zvládnutím překážek. Růst je bolestivý, cesta trnitá. Pokud si sednete hned před první překážkou a začnete plakat a naříkat, modlit se a zpívat chvalozpěvy... můj Otec se na vás dívá a zakrývá si oči. To mám být já... tato hromádka uplakaných hoven! No já mu dám, já ho vyperu... pochopte že smrtí to nekončí :-). Nic nelze obejít v této hře. Proto se vzchopte! Beru vám dudlík, beru vám víru ve snového Boha a hodného tatínka. Poznejte že vy Bohové jste. Dokažte to! Bůh se před ničím nezastaví, ničeho nezalekne, nic ho neomezuje a nepotřebuje peníze. Ti co vám dodávají víru a naději jsou vaši zrádcové a plivu na ně. Mají radost z toho, že nepostupujete a za svou slepost jim navíc musíte platíte. Sami nevcházejí a těm co by mohli zabraňují. Když slepý vede slepého oba spadnou do jámy. Problémem je, že vy v té jámě už jste a po tisíce let chodíte po jejím dně a radujete se... jupí nespadli jsme, jsme svatí a vyvolení!

A to je vaše malomocenství. Vy tu ležíte a skuhráte... že jste hříšní chromí mrzáci a že se na vás Bůh vykašlal ikdyž jste se modlili za odpuštění hříchů svých... a já vám říkám. Co to melete. Copak se dá hřích odpustit? Co jste si nadrobili to musíte odčinit. Jiná cesta není. Žádné slovní úplatky, žádné pokoutné škemrání žádný pláč nezabírá. Vezmi své lože vstaň a choď! A pak dojdeš k rozhřešení. Dej se na pokání. Nikoliv slovem ale skutkem! Celým svým srdcem i životem! Proto vám říkám pokání čiňte! Nikoliv modlitby a už vůbec né žalmy! Jinak se Otci z toho chce zvracet! To je ostuda, tó je ostuda... banda žebráků a ustrašených uřvanců... to má být Boží armáda proti peklu?! Položím-li vám břitvu na krk škemráte jako byste nevěděli, že vaše "já" nemůže být věčné. Prosíte za každou vteřinu své existence. FUJ. Dokud nebudete kdykoliv schopni zříci se těla, duše i života nejste mne hodni. Pak se nedivte, že vás každý politik, každý cirkevňák nebo kdoví jaký mamlas obelstí, vyděsí a uvalí na vás peklo mu sloužit v doživotní porobě za peníze a vychovat mu ze svých dětí podobné zbabělce! Takoví srabi nebudou ti, jež jsou mne hodni. I nemluvňátka mají více odvahy než vy! Rebelové povstaňte, neboť vy jste Synové boží. Ale nikoliv rebelové bojů, zbraní, lpění, strachu, řvaní a agresí. Rebelové, pohody a výsměchu svým vykořisťovatelům, rebelové jež nebojují za svá práva a svobody, rebelové jež nebojují o svůj život v tomto světě... zkrátka rebelové strachu svého "já". To jsou ti jež jsou mne hodni. Jsou to usměvaví lidé s jejichž brvou nepohne ani papež ani jaderná hlavice. Stále v míru, stále v pohodě, stále nad věcí a uvolnění a povzneseni... osvobozeni od smrti. Kdežto vám se sevře prdítko jen co zaslechete že máte rakovinu. Taková nicotina... co budete dělat až vám bude hrozit věčná smrt? Proto plivu na všechny vaše směry, všechny vaše náboženství a víry, protože toto je jen dílo zbabělosti a strachu o svou existenci! Bůh se o svou existenci nebojí! Proto mě to vaše svinstvo nezajímá, nejsem žádná maminčina sukně, přišel jsem vás zabít a sebe vzkřísit! Jedině tak budete hodni předstoupit před tvář Otce jako jeho Synové. Jedině tak vám může svěřit panování nad svými statky. Protože s vaším strachem byste mu udělali z z jeho království hnojiště podobné tomuto smetišti tady! Takže kdo lpí na společnosti, na svém majetku a na svém životě bude se tu mamlasit ve svém hnisu milióny životů a nikam se nedostane. Proto můj Otec záměrně zhoršuje zdejší podmínky aby vás to konečně trklo! Musí vás nějak vyburcovat! Každý kdo neprojde strachem smrti, neprojde tím hrůzu nahánějícím trnitým keřem, jež vás má rozcupovat... nemůže být spasen a nemůže obdržet Život věčný. To však není výzva k sebevraždě! Sebevražda je čin zbabělý, je to najvětší zbabělost. Není to příjmutí utrpení, není to příjmutí smrti. Je to útěk před trnitým keřem! Sice nikam jen z bláta do louže. Jen jste si zavařili na pořádnou regresi. Já mám ty klíče ke království.

A dále sex. Podívejte se na Otce. Ten nevynechá ani jedinou chvíli aby nebyl v orgasmu. Milióny pohlavních spojení mezi samičí a samčí buňkou během vteřiny. Nebo si myslíte že by ho někdo omezoval? Někdo mu rozkazoval? On není tak hloupý aby vydával pravidla, protože by si na sebe akorát upletl bič. Proto jen zbabělci a nesvobodní tvoří jakékoliv pravidla a zákony. Jsou to jen hlupáci, protože si postavili své vlastní vězení. Zákazy, pravidla a omezení jsou jen v pekle. U Otce panuje svoboda širší než prostor nebes. Nic se nemusí. Absolutně nic. Vše je dokonale zajištěno ve své věčnosti a nic se nikdy nemůže zkazit. Žádné nebezpečí zde nehrozí ani hrozit nemůže. To je to dokonalé království Syna člověka. Dílo hodné pouze Otce. Chvála jemu. Ale bacha! To není povolení k tomu abyste sexuálně harašili. Vy jste v zajetí sexu. Je pro vás důležitější než peníze, protože jedině on vám dodává orgasmus nejvyššího. Kapku rosy extaktického. Nic jiného vám na světě toto nedá. Avšak vy usilujte o kapky a zaprodáváte oceán! To se Otci nelíbí. Proto nejprve se staňte svobodnými, a pak pro vás sex nebude zapotřebí, protože se budete 24 hodin koupat na Havaji v oceánu jménem Extatický orgasmus bez toho aniž byste trdlitkovali jako nějací obyčejní králici. Taková ostuda! Taková ubohost. Není divu že vás to vysiluje, když všechen potenciál sežerou vaše žádosti. Čerti se koupou na té Havaji místo vás a vy jim to platíte z truhlic Otce. Za to dostáváte jen kapky a jen jednou za tři dny! Neztrácejte čas s kundalini ani s tantrou! To je učení peklené a nevede k tomu správnému orgasmu nýbrž jen k potešení vašeho "já". Zatím co vy se zdržujete a držíte celibáty, čertíci si o to více užívají a pak vám dají kapky rosy dvě. Uvědomte si že to je ještě horší! Ne jedna malá kapka za tři dny ale jedna velká kapka za 8 dní! Takoví hlupáci jste. I peklo más svůj, avšak mnohem úlisnější byznys. No já vám proženu faldy!

Váš život je troska. Moc se sním ztotožňujete a umíráte. Čas neexistuje. Čas je jen jedinný statický a všudepřítomný iluzorní bod. Nemůže plynout, nemůže utíkat protože nemá existenci, energii a nemá ani prostor kam utíkat, když je všude. Je to iluzorní nic, dílo pekel, které nachází své bytí jen ve vaší nevědomé mysli a tak jste se prokleli a spoutali sami. Jen člověk je vězněn časem a taky vědomím o nějaké smrti! Bravo! Tleskám peklu, jak se mu to jen mohlo na počátku podařit... aby zmamlasil tu první mysl a srazil člověka na kolena... to by mě zajímalo. Asi chtělo Bohu ukázat, že je rovnocenným protivníkem a že jeho technologie nejsou až tak zaostalé, když mu dakázaly vyfouknout samotný vrchol jeho tvořivosti přímo před nosem. Takže pánové a dámy, zbabělci a ustrašení, mudrcové i hlupáci. Bůh vám nepomůže. A proč? Protože vy jste ten oklamaný Bůh zakletý ve svém vlastním díle. Můžete přednášet, můžete učit, můžete rozhazovat tisíce almužen, můžete vydělávat miliony... ale to je jen vaše hra. Je to HRA! Něco jako když si sednete ke strategické tržně duchovní počítačové hře a bavíte se u ní celých 90 let(minut) a na skutečnou práci na sobě jste se vyprdli! Dokud od toho nevstanete, dokud si nepomůžete sami, dokud to neobjevíte, pak se můžete mamlasit ve vlastním utrpení do aleluja pro potěšení pekel. Žádný jiný Bůh není! Osvoboťe svou mysl z toho zmamlasení věděním, které dodalo peklo. Opusťte ty své HRY! Zkrátka peklo uvěznilo jen Boží mysl. Až toto poznáte, pak začnete podnikat ty správné kroky. Ale vy jste tak tupí, že se tu již 5000 let jen hrajete! Modlíte se do monitoru, do vzduchu a vůbec to nikoho netrká, že se nic neděje, ba naopak zhoršuje. Takže pokud chcete spát... budíček! Odložte práci, povinnosti, knihy, semináře i svůj strach a hřích na zítřek a uvědomte si své Božské možnosti i to, že vaše mysl není ničím omezená!!!!! Že vám nic nemůže ublížit a nic vás nemůže zabít, pokud tomu nepředáte nad sebou moc díky svému strachu načerpaného z vědění, protože nevíte, že se mamlasíte jen ve svém snu!

Mohl bych psát hezká slovíčka pro vaše očíčka. Nějaké moudra a básničky... to by se vaším mlsným jazýčkům líbilo. Tak na to zapoměňte, protože já vás mám k té nejvyšší básni dokopat. Vyžaduji naprosté odevzdání a naprostou odhodlanost. Na život a na smrt musíte být rozhodnutí. Jinak běžte domů a čumákujte na televizi neboť byste ostatním jen překáželi. Budete trpět, trpět a trpět. Nee.... Já vás nevydírám ani nestraším. Říkám vám holý fakt! Vy jste si to svobodně vybrali. Každým okamžikem se rouháte Duchu svatému a obskakujete kolem zítřka svých "já". Prostě se pak nedivte, že vás čeká vysvědčení propadlíků... jen bolest, bolest a utrpení, nemoci, stáří a nakonec smrt ve zbídačeném těle, po dlouhých mukách umoření nemocí. Prostě na sebe to utrpení voláte. Dokud nebudete mít dost tohoto karmického údělu znovuzrozování... budete zažívat o to větší utrpení aby se vám konečně rozsvítilo. To jest vůle Otce, který to s vámi myslí jen v dobrém, ale vy si nedáte říct a jeho dary sponzorujete jen peklo. Kdybyste jen maličko pokročili, pak by vám bylo odpuštěno a vy byste byli blažení postaveni mimo tento život i mimo tuto smrt. Ale vy nechcete.

Doufám že po tomto článku stoupne počet přihlášek do akce sedm ztracených!

PS: A jestli mi někdo jen hlesne, že ho nepříjmám, že ve mně není láska, že ho nemám rád, nebo že mu neponechávám svobodnou volbu... a bude mě konfrontovat se slovy, které si koupil od prodejců za peklené peníze.... tak na tu jeho ustrašenou, nabubřelou a rozmazlenou individualitu plivnu o to víc. Protože Otec chce zpět co jeho jest! Chce zpět všechny své Syny! Můžete mě zabít, ale já ho nezradím! Co mi vy můžete nabídnout... tisíc korun? Plné sály? Popularitu... zde? V tomto úlisném lživém a pomíjivém světě? To si strčte do prdele.

Obyčejná Nula