Otázka: Jednu dobu jsem se docela bavila tim, ze jsem nechtela nic, vsechno jsem nechala bejt - z tech svych bejvalych tuzeb. Behem par mesicu mi vsechno napadalo na hlavu. Jaka ironie kdyz clovek dostane co kdysi chtel a ted je mu to uplne ukradeny. Jaka krasa! Momentalne me moc bavi chapat jak funguje pravda, ze vsechno kolem jsem ja. Vsechno pusobim ja a moje mysleni atd atd. Teda nemysleni :o) Musim rovnez napsat, ze obdivuju tve odhodlani a schopnost o techto vecech psat. Me to tak strasne nebavi. Leda tak basne, to jeste jde. Nejakou ti napisu :o) Jinak je mi 28 a miluju zen a caj. Verča (Téměř zenové interviu - pozn. Obyčejná Nula)

Odpověď:

Jednu dobu jsem se docela bavila tim, ze jsem nechtela nic, vsechno jsem nechala bejt - z tech svych bejvalych tuzeb. Behem par mesicu mi vsechno napadalo na hlavu. Jaka ironie kdyz clovek dostane co kdysi chtel a ted je mu to uplne ukradeny. Jaka krasa! Momentalne me moc bavi chapat jak funguje pravda, ze vsechno kolem jsem ja. Vsechno pusobim ja a moje mysleni atd atd. Teda nemysleni :o) Musim rovnez napsat, ze obdivuju tve odhodlani a schopnost o techto vecech psat. Me to tak strasne nebavi. Leda tak basne, to jeste jde. Nejakou ti napisu :o)

jsem usnuta v boruvci
a jehlici mi vrusta do zad,
hlavy stihlych borovic
se zdravi s nebem a mraky...
ty utikaji rychleji
nez jedna lina myslenka.

Povedena basen o jednom fajn zazitku v lese :o)

Já celkem básně moc nejím, vlastně se učím nesnít. Ztratit se ve večném okamžiku. No a tak se nenechávám ovlivnit textem, ale prožívám si vše tak jak to je.

Jinak je mi 28 a miluju zen a caj. Verca

To já jsem myslel že jsi mladší. Milujes zen? A co je to zen? :-) My jsme se byli podívat na světoznámeho mistra do prahy a jak do dopadlo? Katastrofa. Na těchto stránkách píšu poslední věci. A jinak se věnuji už jen cvičení. V sedě to jde lehce ale propašovat to štěstí do každé situace např. když ti hrozí smrt nebo ublížení je už těžší.

Odkuď jsi?

Obyčejná Nula

***

Milujes zen? A co je to zen? :-)

Mluvis se mnou jako s debilem? Svetoznamy mistr? Koho to zajima? :o))))))

A slyšíš na to? To já jen, testoval zda-li nejsi zenová jenom v zenovém kimonu.

V sede to jde lehce ale propašovat to štěstí do každé situace např. když ti hrozí smrt nebo ublížení je už těžší.

Nebo kdyz te boli vytrzenej zub moudrosti a celou noc nespis :o( a ledujes si usta.

Takže jsi teď asi debil. Když ti chybí ten zub. Schválně kolik je 1 a 1?

To já jsem myslel že jsi mladší.

Drzoune!

Prý tu má někdo napuchlou hubu. Dr. z ou NE.

Já celkem básně moc nejím, vlastně se učím nesnít. Ztratit se ve večném okamžiku. No a tak se nenechávám ovlivnit textem, ale prožívám si vše tak jak to je.

Nepoznas zenovou basen ty moulo?!

Kde? V těch slovech něco zenu je? Hbrt bc fr th eutr. To nic není. Takový skřivan když spustí... tomu říkám zenová báseň. Napsat to ovšem neumím. Psát básně lze jen před branou. Za ní už nejsou důvody cokoliv tvořit, protože to způsobuje jen utrpení. Květ tvoří, plod už ne. Ale ty vypadáš že se tě to nějak dotklo. Že by nějaké připoutáníčko, lpěníčko? Vokí orla mám. Takže občas mi do něj vletí tříska z ruských stíhaček.

Samosebou, ze pravdu slovy nezachytis, ale muzes ukazovat na dvirka a pjekne se u toho chechtat.

A zavřou mě hned do blázince. Zkus to kdekoliv a uvidíš.

Rozhodne je to smysluplnejsi nez psat stranky o tom, jak je nejakej mistr blbej nebo prizemni nebo ne a ze ty zenu rozumis lip. K cemu to je?

K tomu aby se ukázaly dvířka domů a přitom se hlasitě zachechtalo.

Odkuď jsi?

Hmmmm? ;o)) a ty? No dobra... zrovna sedim v Usti n.L. v knihovne u pocitace a pujcuju cedecka :o))))

V ústí N.L bydlí můj přítel Milan Vorel. Půjčuje si u tebe CD?

Hele, jeste jednu basnicku ti tu dam. To jsem ale nezmar, coz?

Kravinec.

Mám chuť tě oslavovat kapko rosy!
Ohromný kravinec zastírá celou žemli
a já sní a já sní i oblohu k svačince.
Prostřu si ubrousek na plochém kameni,
je tam pramen v něžném údolí,
prýští z něho štěstí,
které mně prostupuje...
šlapajíce do kravince.

Preju krasny den! Verča

Poslal bych ti bonbónky. Ale pošlu ti trochu legrace. viz. www.oslikuv.net/mesias/osel.htm třeba tě díra blbosti přestane bolet.

Jo já jsem z od Kolína tedy přesně z Plaňan. Momentálně jsem po 2 letém pracovním půstu (Využil jsem jen šance být moderním žebravým mnichem na státu.) a nastoupil jsem do práce. Rozbíjím a opravuji shnilé palety. Na to že mám Maturitu a výjmečný životopis, jsem si to vybral schválně abych testoval vznikání nespokojenosti. Vstávám ve 3 ráno cvičím, peru, vařím si sám, uklízím WC vysávám atd. Docela shon. Někdy jdu spát až kolem desáté, to zvlášť když si zpívám sprosté písničky ve sprše. No a tak mám v pátek očíčka jako sotva doutnající uhlíky... Tak papajdo ceďajdo.

Obyčejná Nula

***

Hezky den, no, nechci se vytahovat, ale ty moudry zuby mam jeste tri, takze 1+1=1. :o)

Tak to máš ještě co dohánět. Vytváříš napětí a hlídáš sebe sama. To máš tak zatím napůl, jde vidět, že jsi nečetla ten článek o zenu. Tam to je. Tzv. zenové kolo dokonalosti ale za ním jsou ještě podle mě dva stupně. Kdybys měl azájem tak ti dám zese odkaz. www.oslikuv.net/mesias/kwan.htm

S tema basnema mas samozrejme pravdu, zenovy moc nejsou alebrz tam chybi citoslovce :o) (vetsinou zblunk)

Citoslovce nejde napsat.

Pisu je pri takovych tech zachvatech stesti a radosti ze zivota.

Štestí a radost jsou ještě utrpením. Neboť jsou závislé na tomto světě, na vnějších pomíjivých věcech.

Clovek je tichej a to co ho napadne je neovlivneny jeho egem. Treba nekoho aspon pobavi nebo naznaci to ticho za slovama, ikdyz chapu, ze v tvem pripade to tak neni. Proces tvoreni je vubec moc zajimavej, Jak vznika napad, kde vznikaji myslenky? odkud prameni? Neni to prave z toho "vecneho okamziku" jak pises?

Když kreslí mistr kaligrafii, nekreslí on. Ale něco jiného. Pokud budu chtít napsat báseň záměrně, nebude to ono. Proč lidem podsouvat písmenka? To zavání hrou na zprostředkovatele. Není úspěchu bez závisti jiných!!! Bez ponížení jiných. Zkus recitovat zvířatům. Ty zenu rozumí.

Mozna se aspon snazim byt jako ten skrivanek...:o)))))))) a jsem! Rikas ze psat basne lze jen pred branou. S tim nesouhlasim. Myslis, ze vedouci clovek nepise basne? Proc by nemohl? Spis jde o to jaky. Vzdyt je psal i Milarepa nebo M. Tomasova :o) aby jsme zustali doma. Takovej clovek si muze delat co chce a rikat co ho napadne. Vzdyt je to jedno. Kdo je vlastne pred branou? Nechapu te.

A jeje tolik obhajoby kvůli básničkám. Nepolevím... aspoň vidíš jak se šprajcuješ. Je to tvé pozlátko možná i pýcha. Protože stojíš před branou, jakmile tě ta brána odosobní... není třeba psát není komu, není prč, všechny důvody mysli jsou znepřístupněny. Není tam ani paměť ani ruka... to co je zaznamenáváno je poskvrněno lpěním a osobními filtry jež vnucujeme druhým tak aby nás opěvovali. Získat pozornost pro své já. O to tady v podstatě jde. Potvrzení že jsem skutečný. Jiný účel toto dílo hospodina nemá. On se jen na sebe dívá do zrcadla. Sní.

Za ní už nejsou důvody cokoliv tvořit, protože to způsobuje jen utrpení.

Za branou je utrpeni? Och ich uch :o)))

Touha tvořit způsobuje utrpení. Nelze tvořit bez ničení. Abys mohla tvořit musíš zničit tento okamžik. Čili zničit nirvánu a vytvořit utrpení. Neexistuje výtvor jež by nečinil lidem utrpení. Ať je to text nebo věc.

Jsi velice inteligentni a rozumis velice velice, ale obcas vypustis neco tak...ale spis tipuju zes to myslel trosku jinak. Ono totiz vubec debatovani pres mejly je tak nepresny...vubec debatovani, coz?

Já s tebou nedebatuju. Debatuju jen sám se sebou.

Květ tvoří, plod už ne.

Aj vaj. A co kdyz si ho dam do pusy? A co kdyz se na nej jen podivam! A co kdyz do nej narazi fcela a zlomi si tykadlo? :o))))

"A co když" mě nezajímá.

Ale ty vypadáš že se tě to nějak dotklo. Že by nějaké připoutáníčko, lpěníčko? Vokí orla mám. Takže občas mi do něj vletí tříska z ruských stíhaček.

Pripoutanicko, pripoutanicko v kafi mi rano zkyslo mlicko ale stejne jsem ho vypila a vubec jsem se nezblila.

Jojo to já si říkal co tu kdo zas venku pálí, a pak mi to došlo, že si vařím rýžovou kaši... pěkně spálená centimetrová vrstva uhlí. A na to že toho bylo 5 litru to celé načichlo a tak nemám snídani ani svačinu. :-(

Milan Vorel vubec nechodi do knihovny, barbar jeden. Nechodi nahodou do Beranka? To jest mistni vyhlasena putika...

Hold už asi nečte. Putika nebo sál Dharmy. Jaký je v tom rozdíl?

Jinak ti mohlo byt jasne, ze vic ocenim ty bonbonky. Ale ty osli placy jarabacy byly rozhodne zajimavejsi nez uryvek "Z pouste", ktery jsem si vcera nahodou (!) precetla. Nahoda neexistuje, mysli si moje mysl myslici a pokud nemysli, tak si nemysli ze si nemysli, ze nahoda neexistuje! Ted jsem si myslic myslela, ze ti zacnu svuj nazor vysvetlovat, ale kdyz me je to tak fuk, ze te radeji pjekne pozdravim a preji krasny den!

Ty mi přeješ krásný den. Jo? To znamená, že podle tebe ho mám škaredý, nebo že bych s ním byl nějak nespokojen. Obyčejná Nula napsal: Přejeme vždy jen to co sami nemáme.

Dira blbosti neboli. Blbost vubec...lekar rekl : rakovina neboli slecno...ona jenom dela boule. To je to s tou blbosti podobny.

No na mesiasovi jsem dokonce napsal i dopis Helene Ruzickove a dokonce jsem ji ho i poslal. Je otisten v clanku o nemoci a o zdravi.

Taky jsem byla dva roky bez prace. Taky jsem pracovala v Prase jako levna pracovni sila a taky jsem cestovala po Indii, kde mi sedalo satori za krk kazdej den, zila ve Francii, kde me zasedlo mrcha uplne a po tom okruhu lidskym jsem zase na zacatku a uz se neminim hnout.

Minim neminim... to je ta sama pripoutanost. Neni divu ze jeste nejsi svobodná.

Jako bonus pridavam dnesni basen:

Jak je neskutecny svet kolem,
zrcadlim se stastne v kazdem oku
a ptam-li se "Co mam jeste rikat?"
nebo "Co mam delat teď?"
je to proto,
ze mi za krk sedla
tlustym zadkem ODPOVED.

:o)))

Stále je to pro me pase. Proste tomu nerozumim. Co kdo v tom vidi za smysl sifrovat a schovavat a hrat si se slovy, kdyz lze byt jen tak. Deti ve skolce si maluji taky jen tak. JEn pro ten pohyb stetce... nikoliv pro vysledny obraz.

Takze nasledujici moje basnicka: Aspoň uvidis jak vidim ja ty tvoje.

rocýš kasýš.s asáas s5 /wow isms kjajns ys. ís, wrpů xg)úyd

Pěkný ne... to bylo supr jen tak si zaťukat a ještě v rytmu Adamsovy rodiny.

Znas knizku Blaznive mraky? Ta je stara tezko k sehnani, ale supr. Povidani o strych mistrech zive uceni, jak ale hlavne jejich zkusenost a cesta k zavrsenoi velkeho dila. Mas to v priloze. Trochu jsem to chtel osekat od spolecenskych a dejepisnych informaci, ale neni casu.

Tak zatimko.

Obyčejná Nula

***

Hmmm, hmmm, hmmm, testicko nam trosku prekynulo :o) bubli bubli bubli. Mas pravdu nebo jo? Mej je to sum a krk a prsk a frk. Nevim proc me poucujes, kdyz se te o to neprosim, placam si nesmysly jak chci a ty to hodnotis,

Tak to vypadá že závěry z hodnocení jsi vyvodila především ty. Třeba si hraju , zkouším nitky a občas se objeví i uzlíček. Zatím jsem nepotkal ani jednoho člověka co by nebyl k něčemu připoutaný. No a tak místo legrací občas to v někom zaskřípe. Dokonce i Jirka zaskřípává, a někdy i já. Třeba tuhle když jsem viděl v kostele jak maminka násilím nutí dvouleté dítě pokleknout a modlit se.

nechapu to a tak ti preju hezky den a nerozebirej to. Hezky den a proc to rozebirat? Kra kra V priloze par vtipu veselych, ale nelekni se! :o)

Ještě v čem se to otvírá. A co ta fotka. Nějakou jsi mi mohla poslat. Nebo už se na mě zlobíš či díváš zkrze nějaký filtr? Ále to nic. Doufám že tě Bláznivi mraci nadchnou.

Tak zatím.

Obyčejná Nula

***

Ty až se vypovídáš sám sobě z těch všech sraček, tak bude hovny zaplavená celá žemle :o) Přestaň kvákat a přestaneš i skřípat - to platí i pro mě, ikdyž je fakt, že na tvé výlevy vskutku nemám:o) V kostele je vůbec švanda :o)

Kvák kvák kvák. V kostele skřípu rád.

Ještě v čem se to otvírá.

Ach jo, nevím v jakým ti to přišlo tvaru, ale jsou to exe soubory, takže na ně jen dvakrat poklepat a jde to ;)

Vtipy Klep Klep.

A co ta fotka. Nějakou jsi mi mohla poslat.

Fotku jsem ti poslala a moc pjeknou. Jako pohlednici z webshots. com. Teď mi došlo, žes možná nepoznal že to je ode mně. Pošlu ti kdyžtak v pondělí, fotky mám v práci a nebo zkus znovu ten odkaz

To je dobrý. Už jsem to poslal policii jako portrét té zlodějky co mě vykrádá. (Pohlednice přišla s tímto textem : Ten odkaz chvili funguje a chvili ne, zalezi na konstelaci role toaletniho papiru, kterej nutne spotrebuju po chvilce u PC. :o) Preji krasny den!!! tvrda siska vykakana.)

Nebo už se na mě zlobíš či díváš zkrze nějaký filtr?

Leda přes filtr sluneční, jinak by mi tvá záře úžasná oko vypálila! :o))))))

To já jsem tak obezřetný nebyl. Asi nemám strach a tak jsem docela vopálenej. Prý mi to sluší povídají sestřičky Karel a Lukáš.

Ále to nic. Doufám že tě Bláznivi mraci nadchnou.

Jsem barbar. Mraky jsem vymazala. Ale vraťme se k centru všeho, zpět ke středu vesmíru. Víš že i ten starej plesnivej dědek Ikkju psal básně? Nejlepší byla ta o velkém šouravém prdu a druhá o kozičkách milované Nanteše skovaných v trávě :o))))) Tak pa pa a doufám, že jsem tě aspoň pobavila :o) verča.

Tak to máš zcela jistě čistou oblohu. Miluješ zen (což není zrovna šťastná věta) a proto ti příště zřejmě pošlu nějaké to hovno to ti zjevně udělá větší radost. Ikkjú byl trochu případ pro psychoterapeuty. Vůbec s ním nebyla legrace. To takové jiskření mezi P'changem a Tankou. To je úplně něco jiného. A teď opět na téma básniček, na které jsi jaksi citlivá. Takže mi odpověz jaký důvod a pro koho je třeba psát básničky. Naplněný člověk nepíše. Holt když se mi chce tak mohu snít při muzice nebo při poezii, ale raději mám muziku... ta je dynamická a má v sobě více emocí. Ale někdy vidím že to je jen prázdné nic. Ticho je zkrátka ticho. Nic se mu nevyrovná. No a tak jaksi krásné a škaredé je všechno na stejný brdo. Prostě člověk ví, že všechny básně napsal on sám a všechnu hudbu složil on sám, všechno co zažívá si připravil on sám, no a tak už to je pak člověk unaven celou tou svou dokonalostí a tvořivostí... že ho to táhne k tichu za tím vším vjemovým.

Jinak ač jsi pěkně vostrá mně tak jemně sametového se tvůj břit ani nedotkne. Holt se nám tu tropchu převrátily role. Jaksi jsem zženštěl a tys nám předstihla všechny chlapy co znám. Myslím že na hubu máš zbrojní pas. Na to že půjčuješ CD bys měla mít trochu elegantnější chování. Asi to je na tebe moc a tak si to napětí z přetvářek uvolňuješ zde.

Znám už tři takhle emancipované ženy trpícím komplexem méněcennosti vůči mužům a tak si to řeší hrubostí. Ale to je jen maska. Nechceš jít náhodou do armády ukázat chlapům že jsi lepší?

Tak zenovko prozraď mi jak ses cvičila v Zenu. Podle toho se ukáže jak na tom jsi. To jsem zvědav...

Obyčejná Nula

***

Tak to máš zcela jistě čistou oblohu. Miluješ zen (což není zrovna šťastná věta) a proto ti příště zřejmě pošlu nějaké to hovno to ti zjevně udělá větší radost.

Šťastná nebo nešťastná věta, to je taky pjekně nešťastná věta. Ty tak moc moc mně posuzuješ. Furt mi píšeš, že jsem taková nebo maková a mě je to úplně fuk. Já radši povidla :op

Radši neradši si strč k tomu milování ty jeden fuk u furt kuku.

Ikkjú byl trochu případ pro psychoterapeuty. Vůbec s ním nebyla legrace. To takové jiskření mezi P'changem a Tankou. To je úplně něco jiného. A teď opět na téma básniček, na které jsi jaksi citlivá. Takže mi odpověz jaký důvod a pro koho je třeba psát básničky. Naplněný člověk nepíše.

Hele, Ty jeden upovídanej pane! :o) Sám jsi mi v některým z mejlů psal o tom, že při kaligrafii, to nepíše on, ten mistr kaligrafický. Tos mi psal. Tak mě neobtěžuj s řečma, který snad nemůžeš myslet vážně: "naplněnej člověk nepíše". A taky nemrká očima, nespí a nejí a nemluví a nechodí, neoblíká se a nesmrká. A stejně přesto chodí, mluví, smrká, staví se na hlavu, bojuje v bitvě a píše na papírek, co si chce koupit v krámě. Jakej je rozdíl mezi psaním básní a koukáním z okna? Neděláš to pro nikoho, ani k tomu nemáš žádný důvod.

Jaký je rozdíl mezi myslet vážně a nevážně? Čekám... podrbej mě za uchem. Já jen že už tady třetí mail obhajuješ své psaní básní chudáčku s ocelovou koulí fuků u nohy.

Holt když se mi chce tak mohu snít při muzice nebo při poezii, ale raději mám muziku... ta je dynamická a má v sobě více emocí. Ale někdy vidím že to je jen prázdné nic. Ticho je zkrátka ticho. Nic se mu nevyrovná. No a tak jaksi krásné a škaredé je všechno na stejný brdo. Prostě člověk ví, že všechny básně napsal on sám a všechnu hudbu složil on sám, všechno co zažívá si připravil on sám, no a tak už to je pak člověk unaven celou tou svou dokonalostí a tvořivostí... že ho to táhne k tichu za tím vším vjemovým.

Sami sobe píšem mejly a některý z nás píšou i několika stránkový výlevy na internet a vnucujou si názory, který jen pravdu překrucujou. Vytvářej protiklady a zmatky a pak ještě melou o tom, jak krásný je ticho. Jaký pokrytectví! Sami nevcházíte a zabraňujete druhým aby vešli! Potřebovali by na holou, stejně jako ti velcí mistři z přednáškových sálů. :o)

Velký mistře, nyní je řada na tobě. Kdo by ti dal na holou když ne já?

Jinak ač jsi pěkně vostrá mně tak jemně sametového se tvůj břit ani nedotkne. Holt se nám tu tropchu převrátily role. Jaksi jsem zženštěl a tys nám předstihla všechny chlapy co znám. Myslím že na hubu máš zbrojní pas. Na to že půjčuješ CD bys měla mít trochu elegantnější chování. Asi to je na tebe moc a tak si to napětí z přetvářek uvolňuješ zde. Znám už tři takhle emancipované ženy trpícím komplexem méněcennosti vůči mužům a tak si to řeší hrubostí. Ale to je jen maska. Nechceš jít náhodou do armády ukázat chlapům že jsi lepší?

Má smysl na toto reagovat? :o) To co tu píšeš je obsah tvé mysli a tvé nápady podivné mně pranic nezajímají. Osvoboď se od těhle přízemních názorů, "ty" až zmlkneš, tak bude celej vesmír osvícenej. Co je ti milejší? Bodláčí nebo med?

Kde je nějaký smysl a nějaký nesmysl? Ukázat prosím. Pokud tu NĚKOHO pranic nezajímá, ještě není svobodný. Páč stále rozlišuje na přízemní nadpřízemní. Rád se nechám poučit kde se nacházíš Ty? Co je mi milejší? Ty jsi vážně celá od medu i bodláčí :).

Tak zenovko prozraď mi jak ses cvičila v Zenu. Podle toho se ukáže jak na tom jsi. To jsem zvědav...

"cvičení" je tvůj výraz pro život? Pa pa Verča

Čí život? Copak nějaký život tady a teď je? Otázka stále platí... JAK ses cvičila v zenu.

P.S.: Jsi někdy na ICQ? Na internetu jsi asi jenom večer ne?

No jenom večer, ale zapoměl jsem heslo, a ICQ admini mi ho neposlali, páč, jsem při registraci místo domény mymail.cz vyplnil mymyail.cz. Tak jsem si musel založit jiný, ale ještě uvidím. Ale každopádně by to bylo večer no a to by jsi pak neusla. 244468003

Jak vlastně dopadla akce sedm ztracenych?

Tak že nezůstal nikdo k nalezení.

Mohl by mi mesias zajit do klamu plo zmlzlinu? Tisic let na to cekam! Buuuuuuu

Už vím odkud ta vulgárnost. Jinak pokud nejsi zadaná, má tu u nás chalupník i býky mohli byste bučet spolu, a já bych sem tam zašel tebe podojit a udělal vám tu zmrzlinu. To by šlo ne? Tak pohni kostrou a az ji budes jist uvedom si ze ji jis se vsemi buddhy a patriarchy i s Mesiasem. Ja jsem vsude a tedy i v tobe. Tak nebuuuu. A nebo buuuuu. Jak ti to vyhovuje. Mňam.

Obyčejná Nula

***

Jaký je rozdíl mezi myslet vážně a nevážně? Čekám... podrbej mě za uchem. Já jen že už tady třetí mail obhajuješ své psaní básní chudáčku s ocelovou koulí fuků u nohy.

Ahoj, Už mě to vůbec nebaví. Nic mě nenapadá a moje i tvoje názory jsou stejný, nevidím rozdíly, není co psát.

Že by to byl i konec básniček? Básnička je taký názor a vidění rozdílů. A já jsme si říkal co ta ženská zase vymyslí. A ona nemá co. No to jsi mě dostala :). Tak tě aspoň pohladím.

Čí život? Copak nějaký život tady a teď je? Otázka stále platí... JAK ses cvičila v zenu.

Odpověď stále platí.

Odpověď se nedá napsat.

Nechceš se radši bavit o broučkách nebo o vaření rýže? Já totiž nevím co to je cvičení ani co to je život, takže lepší odpověď nemám. Promiň.

Copak dneska sluníčko nesvítí. Povídej o čemkoliv. Moje ucho nezná cenzuru. Mluví tvé bytí. A je jedno co říká. Rád si to přečtu. Tak teď vypnem ochrany ega a předvádění se, a budeme se bavit normálně. Takže Koánovou otázku jak jsi se cvičila vzenu, převeď na obyčejnou otázku. A tedy mi pověz neco z tvé minulosti. Prostě jak jsi začínala a jak se to seběhlo a co tě ovlivnilo že jsi tam kde jsi dnes.

P.S.: Já jsem na netu pouze do 15.00, vyjimecne do 18.00, takze as nemozne.

A přes víkend? Třeba z kavárny nebo tak nějak.

P.P.S.: Koukala jsem na tvou fotku a vapadas jak S.R.Maharisi. Pjekne jsem se zachechtala.

Jo když byl mladej a černovlasej tak kolem 25-29 tak jsem mu velmi podobný. Taková černobálá fotka jak sedí na skále. (Akorát že on byl už ve 13 letech jaksi po smrti.) Vlastně jsem na něj narazil až nedávno u Jirky(40). Škoda že čtu vždy jen to co už znám. Nikdy se nedozvím nic nového, nic napřed. Dáváme lidi do hromady, a už jsem se našli tak tři, ta třetí je holka 19 let. Dle Jirky láma jak vyšitý. Poslal jsem Jirkovi ukázku toho posledního dopisu co na to říká a on nám odepsal toto:

====

No nazdar...

zajímavé, jen jsk jsi to myslel s tím "naplňeným člověkem"? Není "člověk" náhodou něco společného s touhou a pokud je naplněno, kdepak by ten "člověk" byl? To jen tak na okraj...

A psaní básniček a vůbec tvoření je součást univerza projevené podstaty, to co je podstatné je to KDO TVOŘÍ a je dost jedno, pokud to KDO je "správně" co se tvoří.

A vůbec, oba máte nějak pochroumané vidění toho Kdo činí... Je v tom ten stejný zmatek: já CHCI ČINIT a JE činěno... Na kterou stranu se přikláníte?

Jirka

====

Tak se zatím měj tak jak ti vyhovuje.

Obyčejná Nula

***

Vulgární nejsem. Ty mně neznáš. Možná mluvím občas hrubě, ale jen pokud je to nutné a nemohu jinak. Navíc nemluvím já, takže kdo je vulgární?

Proč mluvit v dharmě o hrubosti a jemnosti. Kdo to posoudí? Já tě znám. A když je napovrchu bouře uvnitř je teploučko a heboučko. Nyní zbývá zbavit se strachu že by tě o něj někdo mohl připravit. To se pak otevře a člověk je zase o to víc v klidu. Ty ses zlobila kvůli těm básničkám. Tam kde je lpění je i strach, hněv, nenávist. Mě ty tvoje nevadí, piš si, já jen jsem chtěl vědět jestli tam je připoutanost. To se člověk vždy rozčertí, nebo zesmutní. No a až ho to přejde... pak se omlouvá a snaží situaci napravit. To nic, to se poddá. Stačí jedno obětí nebo bonbón, nebo pusa a třeba i ten zub přestane bolet.

Hele, tebe to fakt baví motat se v tom slovíčkaření?

Někdy je to legrace. Básničky jsou taky o volbě správných slovíček. Baví nebaví tu není. Když zmizí chtění je tu jen zábava a klid. No s tebou to byla legrace. Takový říz a to ještě od ženy jsem neviděl. Škoda mohla sis v Bláznivých mrací přečíst o podobném skádlení a vyostřování vhledu. Někdy je to docela zábavné když se dva mistři štenkrují. Třeba by tě přestal bolet i zub.

Proč mám odpovídat na otázky ve kterých už je obsažená odpověď?

Proč má strom každý rok kvést? Ve tvé otázce je vidět už ten rozpor. To pak člověk není svobodný. Požádáli tě přítel abys sním šla jednu míli jdi s ním dvě. Prostě přijde otázka odpovím a je klid. Jen nespokojené ego se ptá proč.

Jedls někdy avokádo?

To si vážně nevzpomínám. Ba matně ani nevím jak vypadá.

S těma býkama nevím nevím, asi bych se jich bála, ikdyž možná...hmmm

Když jsem cestoval po jižní Moravě, viděl jsem jak se pase stádo krav. A kolem létali ptáci. Vždycky slétlo celé hejno mezi krávy a plantali se jim pod nohama. Ti ptáci se těch krav vůbec nebáli. Ptal jsem se proč mě se bojí a krav ne? A tak jsem šel testovat na palouk do lesa k srnkám. Sedl jsem si do zazenu a mizel... čekal jsem jestli mě srnky uvidí. Hajný na mě civěl 45 minut s dalekohledem. Zrovna se mi ale nepodařilo rozplynout se a taky i srnky to poznaly.

S těma tibetskýma očima jsi mi připoměl, jak mě v Nepálu chtěli adoptovat :o)

Kde ty jsi všude nebyla? Máš to někde sepsaný? Rád bych si přečetl, nebo vyslechl třeba někdy třeba i u Piva. Vždycky když se objeví taková osůbka mám takovou radost že někdy ani nemohu spát. Ikdyž nás jeden maník vytáhl 200Km jako kanadský žert s tím že nocleh má zajištěn. Samozřejmě teď na to doplácí. Bojí se že my mu to budeme vracet a tak všechny podezřívá. Možná o tom trochu napíšu jak se to všechno stalo.

Víš kde má Nepálec palec?

Tam kde Palestinec nepales.

Posílám pusu!

Budu čekat se zavřenýma očima...

Obyčejná Nula

***

Ja jsem o tom premejslela, teda ne moc dlouho, protoze to neni zavyslost na basnickach jako takovych, to jenesmysl. Spis na tom jak jsem uzasna a jak je to nadhernej pocit, kdyz me nejaka sama od sebe napadne kdyz lezim v boruvkach a koukam do nebe. Je to jednoduchá namyšlenost a já jsem děsně namyšlená, protože jsem šťastná a v klidu a moudrá a inteligentní a nic mě nerozhodí atd atd., ALE

To co jsem napsala výše neplatí poslední tejden a něco. Čili konkr od pondělí kdy mi vyrvali ten zub a taky od ty doby co si s tebou píšu a čtu tvé bláboly. Pjekně jsem si "zamýchala kafe" a toho strachu najednou! Ou! Ou! Bolest jde na chvilku překonat podle tvý recepisů. Včera jsem zkoušela být bolestí, hezky se do ní hroužit, ale ona vždy potvora zmizela. Jasně, neexistuje. Tak proč jí mám? Začala jsem si to vyčítat, že jí mám :o)))) že jsem si jí já vytvořila atd. a mlelo se mi v hlavě takových nesmyslů, jak už dlouho ne. Fuj! :o) To si pak zkus jít se věnovat sexu nebo sportu či jiným koníčkům, když tě to bolí (což už si ani nejsem jistá) a máš v hlavě takovej maglajz (to je mnohem horší)

No a proč přemýšlíš? Jaká je příčina? Kdybys byla v pohodě tak bys ani nemusela. Maglajs na to jsem odborník. Pěkně promíchat a vyzvracet. Celkem se mi podařilo vnést pochybnost i do takové zenové borůvkové panenky. No ale i tak se mi zdá že s tebou není něco v pořádku. Nechováš se normálně. Chvíli soptíš, pak mě urážíš, pak zas mi posíláš pusy... to pro mě není nic nového. Jaksi se kolem mě uskupuje dost takových lidí. Já jich eviduji nejméně tři a Jirka ten už je na desítkách. Na povrch vypadají všichni skvěle ale v hloubce je to horší.

No a zároveň je to sranda, když je pak člověk v pohodě. Asi jo, asi mám strach, že mě o ten můj klid někdo připraví. Ale vždyť je to nesmysl. Ten strach je taky jenom myšlenka, takže si to dělám jenom sama. Už toho nechám. Vždyť je to taková prkotina. Teď mi i připadá zbytečný, že jsem ti to napsala, takovej výlej ničeho vo ničom.

Ty se i stydíš. Jsem rád že to píšeš. Důvěřuj mi.

Proč má strom každý rok kvést? Ve tvé otázce je vidět už ten rozpor. To pak člověk není svobodný. Požádáli tě přítel abys sním šla jednu míli jdi s ním dvě. Prostě přijde otázka odpovím a je klid. Jen nespokojené ego se ptá proč.

No jo, jenže já ti odpověděla upřímně co mě napadlo a tobě se to nelíbilo. To mě nezajímá. To už je zase tvůj výtvor. Míček je na tvý straně hřiště a ty po mě chceš abych hrála. Opírám se o raketu a jde na mě spánek. :o)

Tak to tě nebudu rušit. Raději počkám až budeš zase fit. Nic se nemá dělat násilím!

Kde ty jsi všude nebyla? Máš to někde sepsaný? Rád bych si přečetl, nebo vyslechl třeba někdy třeba i u Piva. Vždycky když se objeví taková osůbka mám takovou radost že někdy ani nemohu spát.

Jsem furt tady. Ti co právě takhle furt cestujou jsou chudáci závisláci na činnosti a nových zážitcích. Hledaj štěstí venku, když ho maj celou dobu uvnitř. A já jsem si timhle zpusobem pjekně ucapala nožičky. Ale jasně, bylo to nutný, pro muj omezenej mozeček.

Kdo je žene?

Ikdyž nás jeden maník vytáhl 200Km jako kanadský žert s tím že nocleh má zajištěn. Samozřejmě teď na to doplácí. Bojí se že my mu to budeme vracet a tak všechny podezřívá. Možná o tom trochu napíšu jak se to všechno stalo.

Napadlo mě akorát, že by se mi to líbilo a s radostí bych očekávala pomstu :o)

MY jsme to přijali, a soustředili jsme se na výlet. Bylo to prima. Ten kluk však na to doplatil. Bojí se a když ho pozvem ať se staví říká že my ho nenápálíme, zklrátka je celej uvězněn v pochybnostech a nedůvěře každého prověřuje má strach, ale stále nás obtěžuje z mnoha maskovaných majlů. Vůbec nechápeme o co mu jde. Vždyť nás nachytal, my jsem to uznali... ale on pořád kuje pikle.

Jakoukoli věc (v posledni dobe do toho nezvladam zahrnout bolest zubu) přijímám s radostí, kterou ty mi určitě vyčteš, no a co. Mám radost a jestli to znamená i strast, tak taky beru. Moje nejintenzivnější zážitky jsou právě ze situací, kdy jsem trpěla, třeba se někam šlo nocí, bloudilo, ztratila jsem věci, pršelo a zima mě žrala, chtělo se mi brečet seknout sebou, dal nejít. Místo toho mě napadlo: To je nádhera :o)

Vyčtu nevyčtu... ty se mě i bojíš? Jinak tvůj postřeh souhlasí. Vždycky vzpomínáme a hovoříme vždy nejprve o tom tragickém dobrodružství než pohodě.

Zatím pa, ještě tam mám od tebe jeden mejl... verča

P.S.:Taky nemůžu spát když někoho takovýho poznám. BA ne. Kecám, já mám úžasný spaní. Bohuzel jsem z Ustí a kolín je kdesi cosi. Jé, tys dal pjekně nafrak panu Petru Pavlíkovi. Znám ho moc dobře, i osobně a toho Miloše (syna E. Tomáše) taky. Potřebovali by oba na holou :o) a fest. Jednu dobu jsem se furt s Petrem Pavlíkem hádala v konferenci "hledání" Jaký plácy jarabácy!

Jo to je ten Miloš? Jirka říkal že je nemocný. Jirka se učil na chatě u Tomášových. Eduard a Míla mu jen řekli... nic se neuč.. a jdi hned na krátkou cestu.

Do Ústí jezdí vlak třeba by jsme se mohli potkat... dřív než bude mráz, nebo na jaře. Mohu vzít i Jirku pokud tě zajímá. Je to takový malá roztomilá kulička.

Obyčejná Nula

***

Jaký je rozdíl mezi myslet vážně a nevážně? Čekám... podrbej mě za uchem

Že u toho nevážně ani nemusím myslet :o) Ale ty seš hrozně zlobivej, vytáhneš slovo z věty a chceš o něm debatovat. Já to slovo píšu tak jak je a ty ho obhlížíš ze všech stran. Připomíná mi to tvůj koan s klíčem pane chytrej.

Já jsem chtěl jen vědět co to je.... ale nikdo z těch velkej mi to nedokázal odpovědět. Co se od nich mohu naučit? Zatloukat? Studu a strachu? Takový Dae tam nasekal tolik chyb a ten jeho kolega se oháněl tak nesmyslnými argumenty. Tvá mysl je mimo cíl.... taková hovadina! Hlavně že tu je někdo chytrák... předtím jsem nebyl ve formě, ale když se na to dívám dnes... říkám si... vždyť oni jsou úplně tumpachoví... používají jen nesmyslné argumenty, které jim v kliidu odpálkuje každý kdo jen trochu přivoněl k tomu co je pravá meditace. A to má být zenová škola? To je karmajoga.

Že by to byl i konec básniček? Básnička je taký názor a vidění rozdílů.

Nesmysl. Básnička je jako mazání chleba máslem. Nádhera, páč se nedopátráš kdo ten chleba maže.

Já jsem sáhl na básničku a ten někdo se ozval sám. Ale už dost o básničkách. Nechci tě kritizovat, vysmívat se ti. Mám otevřenou dlaň. Můžeme spolu najít příčiny a souvislosti a pak je prohlédnout a zase trochu se přiblížit k završení velkého díla.

A já jsme si říkal co ta ženská zase vymyslí. A ona nemá co. No to jsi mě dostala :-). Tak tě aspoň pohladím.

Hlaď si svoje ego a ne moje. Mohlo by tě popíchat. Navíc je velký jak Kreml, takže to ani nepocejtí.

Opět se bojíš. Hraješ na bubu ty jedna ego-iluze? Ego nic popíchat nemůže.

Tak zenovko prozraď mi jak ses cvičila v Zenu. Podle toho se ukáže jak na tom jsi. To jsem zvědav...

Jenomže já to tak myslela, fakt. Nikdy jsem necvičila jako ty, v zazenu sedávám občas, spíš vyjímečně. Cvičím v běžným životě. Když meju nádobí nebo jdu po lese. Jdu v sobě. Mluvím na lidi co si pujčujou cedéčka a mluvím sama na sebe. Neříkám tomu cvičení, je to obyčejnej život. Neznáš ten příběh jak se baví žák s mistrem o tom jaký je ideální prostředí ke studiu zenu? A mistr odpověděl, že nejspíš život ne? A žák rozbil misku. On to byl kreslenej vtip, ty vyvalený oči žáka mám furt :o)))

To já bych mu odpověděl že s takovým přístupem se zakleje v bludném kruhu. Zen se nedá studovat.

Mluví tvé bytí. A je jedno co říká. Rád si to přečtu. Tak teď vypnem ochrany ega a předvádění se, a budeme se bavit normálně. Takže Koánovou otázku jak jsi se cvičila vzenu, převeď na obyčejnou otázku. A tedy mi pověz neco z tvé minulosti. Prostě jak jsi začínala a jak se to seběhlo a co tě ovlivnilo že jsi tam kde jsi dnes.

Ach, ještě mě nigdy nigdo neintervijůoval. Budu se muset vyfouknout, jinak skončím vysoko nad mraky a nebudu vědět jak dolů.

Ty ale hraješ všemi barvami... jen co tenhle dopis obsahuje emocí, strachů... uvolni se. duvěřuj mi. Já ti nic neudělám. Nebudu tě ani ponižovat ani povyšovat. Jsem jen zrcadlo. Když si přečteš sama po sobě jak se předvádíš... možná se tomu zasměješ. A právě to proč usiluješ být dobrá tě vrací do pekla. A proto ikdyž jsou to jené nitky jdou vidět. A není to ostuda... je to odvaha podívat se na sebe bez masky, bez studu. A k tomu potřebujeme být upřímní nejen k sobě, ale ke všemu. Takže uvolni se.

Co se týče minulosti, tak...tak se mi moc nechce o tom žvástat a asi ani nevím. Asi jsem nejdřív zjistila, že všechno co dělám se mi násobený vrací a začala jsem se chovat a myslet podle toho.

To není moc dobrý.

Hodně mi dal výlet do Indie, kde bylo zpousta kopanců a satori na běžícím páse, takže se člověk přetavil do úplnýho zmatence a vysmátýho blázna. Nehledaly jsme žádný kláštery, k tomu mám spíš odpor (ikdyž dnes bych se možná aspon na tu Arunačalu mrkla). To je na delší vyprávění.

Mám čas, kdykoliv budeš potřebovat.

Jinak jsem tam např. opustila své tělo a hýbala předmětama :o))) Ale to nepovažuju za důležitý, spíš jako zajímavost.

Na jakém principu to šlo hýbat předmětama? Pomocí mylšenky, musel jsi k tomu vyvinout nějakou sílu, koncentraci... nebo to šlo samo jako když zvedáš ruku? Občas to mám ve snech... a občas mě to dost i vysiluje. Umění je to zvládnat bez sebemenší investice energie. Tak třeba velký předmět vyžadoval víc investice a malý ne. A to je chybně.

Hodně jsem předtím a potom cvičila soustředění na já, až jsem ho našla aono se rozplynulo. Teď už mě to nebaví vrat se do sebe jako pomatenec :o)))

Nevypadá to že by se rozplynulo. Ale stačí pomyslet že se rozplynulo a sebeklam je i s pocity extáze na světě.

A přes víkend? Třeba z kavárny nebo tak nějak.

To mám za pár pláců s tebou platit? To radši někdy to pivko nebo tak. Uvidíme.

Já platím i za tyto dopisy a neříkám nic o placení. Ach jo. Bude to s tebou kapku ožehavější. Dalo by se říct že jsi docela dobře roztříštěná. Nikoliv rozplynulá.

Škoda že čtu vždy jen to co už znám. Nikdy se nedozvím nic nového, nic napřed.

Co by to taky mělo bejt? A k čemu? nejdřív bys to musel sám vymyslet a proč taky, že jo? Ty srnky to nezajímá.

====

No nazdar...

zajímavé, jen jsk jsi to myslel s tím "naplňeným člověkem"? Není "člověk" náhodou něco společného s touhou a pokud je naplněno, kdepak by ten "člověk" byl? To jen tak na okraj...

A psaní básniček a vůbec tvoření je součást univerza projevené podstaty, to co je podstatné je to KDO TVOŘÍ a je dost jedno, pokud to KDO je "správně" co se tvoří.

A vůbec, oba máte nějak pochroumané vidění toho Kdo činí... Je v tom ten stejný zmatek: já CHCI ČINIT a JE činěno... Na kterou stranu se přikláníte?

Jirka

====

Já teda nevím že bych něco činila, ale je fakt, že ty dopisy jsou děsný. :o) Slova slova slova. Málem jsi mě strhnul svýma kecama. Jako se ty jima strhavaš.

Bojíš se být stržena. Ale já jsme v klidu ikdyž jsem stržen. Sebehodnocení a sebepozorování jaká jeho příčina? Víš to? Proč si na svém image tolik zakládáš. Jde to vidět. To jsi pak zmatená a křečovitá. Trpíš.

Tak se zatím měj tak jak ti vyhovuje.

Hele, něco lepčího: Měj se jak ti to nevyhovuje! :o)))) Verča

Obě jsou ještě daleko od blaženosti. Obě i ta tvá lepší verze sleduje cíl... je tu chtění a je tu peklo. Trpíme, protože chceme něco získat. Nevím jak se mám takže oboji posuzování je zcela mimo mě. Ikdyž občas startovací impulzy se ještě v praxi objevují, ale i tak pozornost k tomuto okamžiku vše přebíjí.

Obyčejná Nula

***

Já jsem sáhl na básničku a ten někdo se ozval sám. Ale už dost o básničkách. Nechci tě kritizovat, vysmívat se ti. Mám otevřenou dlaň. Můžeme spolu najít příčiny a souvislosti a pak je prohlédnout a zase trochu se přiblížit k završení velkého díla.

Já taky, ale dovršení nějakýho díla mě nezajímá. Na záchodě je taky fajn.

KOHO to nezajímá a proč! Mohu si u tebe navěky odskočit na velkou dílovou?

Opět se bojíš. Hraješ na bubu ty jedna ego-iluze? Ego nic popíchat nemůže.

No jo, furt. Co když plácám jen tak, do větru, aby byla sranda? Píšu co mě napadne a koho to napadá? Oba vnímáme přece jenom sami sebe, ne? To co píšu tobě, je určený pro mě a naopak. Proto je nejlepší zmlknout.

To tvé co když není právě z toho WC. Na mé plácání jen tak jsi trochu chytlavá.

To já bych mu odpověděl že s takovým přístupem se zakleje v bludném kruhu. Zen se nedá studovat.

Jasně, byl to ještě malinkej kluk a tohle je zakladní pochopení.

Oklika je základem?

Ty ale hraješ všemi barvami... jen co tenhle dopis obsahuje emocí, strachů... uvolni se. duvěřuj mi. Já ti nic neudělám. Nebudu tě ani ponižovat ani povyšovat. Jsem jen zrcadlo. Když si přečteš sama po sobě jak se předvádíš... možná se tomu zasměješ.

Já ti důvěřuju. Proto je v tom dopise tolik emocí a protože píšu a říkám co mě napadne. Vím, že jsi zrcadlo. Nakonec to vypadá, že ráda sama sebe bavím? Hele, ale proč to mám rozebírat a vůbec vnímat? Není lepší na to zapomenout? Nechat to plavat?

No ty to stále rozebíráš... já tě jen zkouším vodit a ty pořád obhajuješ to svý a zduvodňuješ to tím svým "A co když." To bych nazval takticko úhybný manévr zakončený návrhem na zapomenutí. Zapomenutí, to je mi fuk, to mě nezajímá... kdo a kdo... stále tam ten červ je. A já ho už lovím hned od druhého majlu co se chytil na básničky a on ikdyž má háček zaseklý v hubě tak taktizuje aby se to neprofláklo. Vyplivni toho červa!

A právě to proč usiluješ být dobrá tě vrací do pekla. A proto ikdyž jsou to jené nitky jdou vidět. A není to ostuda... je to odvaha podívat se na sebe bez masky, bez studu. A k tomu potřebujeme být upřímní nejen k sobě, ale ke všemu. Takže uvolni se.

Jak to myslíš být dobrá? Vůbec být "nějaká"?

Tak dobře! Např... To tvé mít se v pohodě, báječně... Mít se je odvozenina od být. Jasný? Mám se... tedy vnímám a rozlišuji... a tedy trpím lpěním na tom skvělém. To je tvé peklo. Básničky jsou jen maskou a sebeklamem kterým se opájíš a namlouváš že jsi už za. Tak to vidím, tak to cítím.

Bohužel přes internet se nemůžeme...teda! Teď jsem chtěla napsat. No nic, ono to vypadá velmi emočně (asi), ale jsou to jenom myšlenky. Právě před chvilkou se jedna najednou rozplynula, ani jsem ti jí nestihla napsat. Hele, pojďme se jenom vnímat, kašlem na řeči! Jsem otevřená... :oD

Zde krátká pauza pro dlouhou reklamní vložku :o)

Prr rr rrrd.

To není moc dobrý.

Nevím jaký to je. Prostě to tak je. Praxí jsem si ověřila, že náhoda neexistuje. Byla to součást vývoje. Ptal ses jak jsem se dostala tam kde jsem. Jé, mě už ani nebyví tukat pismenka....:o)

Nebaví = utrpení. Proč tě to nebaví? Když jak tvrdíš není nic náhoda? Kdo se šprajcuje? I kdybs měla 1000x napsat stejnou větu vždy to bude jako poprvé a tedy se stejným pohroužením. CO?!!! Tak vidím že velké dílo na tebe na WC ještě čeká. Používáš hbitě fráze... ale to je jen tvůj klam.

Na jakém principu to šlo hýbat předmětama? Pomocí mylšenky, musel jsi k tomu vyvinout nějakou sílu, koncentraci... nebo to šlo samo jako když zvedáš ruku? Občas to mám ve snech... a občas mě to dost i vysiluje. Umění je to zvládnat bez sebemenší investice energie. Tak třeba velký předmět vyžadoval víc investice a malý ne. A to je chybně.

Takový pitominky tě zajímaj co?

A proč bych si měl vybírat co mě zajímá a co nezajímá. Tys to "nenáhodně" nakousla tak to dokonči. Třeba ses chtěla blýsknout nebo sis jen vymýšlela... je to dnes moderní v duchovních řadách chvástat se minulostí a proto se tě ptám na princip. Pro tebe otázka byla položena. Neuhýbej...

Nevypadá to že by se rozplynulo. Ale stačí pomyslet že se rozplynulo a sebeklam je i s pocity extáze na světě.

Rozplynulo. To vím jistě, ale pouze na chvilku. Musela bych v tom sedět několik dní. Jenomže mě po chvilce napadne že mám na něco chuť nebo že mi dřevění noha atd. Teď se rozlývám během dne aniž se o to snažím. Ve chvilce, kdy si to uvědomím, to zmizí. Což mi vůbec nevadí. A hlavně je mi to JEDNO, UKRADENÝ, ŠUM A FUK. Což je docela dost vjecí, viď? :o)

"To vím jistě..." až jeno "na chvilku"? Navíc... kdo to ví když byl v tom okamžiku rozplynutej? Asi měl na něco chuť a tak si to jen narychlo vysnil ne? Proč mu není ukradená především ta chuť?

Já platím i za tyto dopisy a neříkám nic o placení. Ach jo. Bude to s tebou kapku ožehavější. Dalo by se říct že jsi docela dobře roztříštěná. Nikoliv rozplynulá.

Hele hele, co kdybys dostal od slečny na zadek? To je podobný jako pusa. Posuzuješ posuzuješ? Ono to tak zvenčí vypadá, to máš pravdu, ale nenech se zmást...:o)

Ty mě nezmateš. Od slečny jsem na zadek nedostal. Pokud tě přitahuje můj zadek a chceš jej mít ve sbírce... vem si ho... nejsem s ním nějak ztotožněn spíš budeš jen pro smích až tě někdo uvidí na něj plácat. Možná tě i upálí církev až se provalí že je to zadek Mesiáše.

Sebehodnocení a sebepozorování jaká jeho příčina? Víš to? Proč si na svém image tolik zakládáš. Jde to vidět. To jsi pak zmatená a křečovitá. Trpíš.

Ty brďo, to jsem ale chudinka viď. Trpííím. Sebehodnocení a sebepozorování? Příčina je oddělenost neboli dualita. Je to tak správně pane čučiteli?

Ne to není příčina. To je až následek. Příčinu najdi hodněkrát se dnes v tobě zablýskla... proč vzniká oddělenost a dualita? Např. pohoda a nepohoda... atd.?

Obě jsou ještě daleko od blaženosti. Obě i ta tvá lepší verze sleduje cíl... je tu chtění a je tu peklo. Trpíme, protože chceme něco získat. Nevím jak se mám takže oboji posuzování je zcela mimo mě. Ikdyž občas startovací impulzy se ještě v praxi objevují, ale i tak pozornost k tomuto okamžiku vše přebíjí.

Jasně souhlasím, hele, ty myslíš že peklo existuje? Já se mám ÚŽASNĚ! Vypadá, to, že bych se měla mít někdy zákonitě špatně, ale těch pár okamžiku, kdy mě bolí zub, to nepřeváží. Jsem v pohodě. Pa pa Verča

Pokud myslím existuje. Pokud ne-myslím není ani Bůh ani pohoda ani bolest zubu. Číje to bolest?

P.S.:Přijed nebo přijedte nebo přijedu ja. Nebo si můžem dat spicha v PH a pokecat i s Petrem Pavlíkem :o) Nebo vubec nic. Je mi to jedno.

Proč tolik zdůrazňuješ to je mi to fuk, je mi to jedno, mě to nezajímá, jsem v pohodě... proč... to už tady docela smrdí falší. Ne že bych tě chtěl rozkládat... ale ty mi stále nedůvěřuješ. Máš masku. A pomáhat masce nikam nevede. Takže se určitě uvidíme, Petr Pavlík však není s námi ve spojení... takže až se uvidíme uvidíš že to bude prima. Zatím hrají jen písmenka... masky fungují jen přes komunikaci jazykovou... uvidíme jak jsi na tom ve skutečnosti. Hm? Tak zatím to nechávám otevřený... nikoho nezatracuji vidím v každém Buddhu avšak on dává přednost maskám... a to je zbytečné násilí.

Obyčejná Nula

***

Dneska po ránu ještě spím, píďalka se nekroutí. A tak mlčím. Nevím. Mrkvej Budha

Tak to tě necham spát. "Spi sladce" někde jsem to četl ale teď si nevzpomínám... Šípková píďalko

Malá věc... srovnal jsem "náhodou" iniciály PV & VP. Zřejmě je tu někde zrcadlo. Budu tě muset praštit kladivem do nosu abych poznal kdo je jen obrazem.

Hladový Kos.

***

Budu tě muset praštit kladivem do nosu abych poznal kdo je jen obrazem.

Hele, nechceš praštit radši sebe? To by bylo rychlejší a jednodušší řešení :o)))

BUM... křup... bác... * * ** ** ** ** ** * *

Jsem přemejšlela o tý bolesti, myslím že jsme se o tom bavili na tom posedu. Kdyz je vsechno jednota, i bolest je soucasti tebe, proc si ji vubec vsimat? Tim ze si ji vsimam, tak ji od sebe oddeluju a proto ji prozivam (stejne jako sex atd.) a boli. Co myslis?

No už to začínáš vidět jako já. Avšak nesouhlasí to právě s Maharišim. Ponor do sebe je jen útěk. Vrátíš se a nic se nezměnilo. Zatím co je člověk v srdci... je to prima ale ego je v mysli a pracuje bez kontroly dál. Takže umírat v srdci je sice ok, ale ego má spoustu energie a nevypněných tužeb k tomu aby postavilo nové zrození. Takže jaké je řešení. Podle mě. Nebojovat!!! Mám hlad jím, jsem unaven, spím, mám strach projdu tím. Jako malé děti. Mají vztek... zatřepou se prskají křičí a dupou... vztek odejde... pro ně je to jen zábava. Pozorování zážitek. Proto se nebojí a nemusí bojovat s nepříjemným. Ale stejně tak je pro ně jen zážitek i to příjemné. Jimi to zkrátka projde oni to bez soudů odžijí a tím jsou svobodní. Nevzniká v nich pocit že by měli něco řešit, cvičit, potlačovat, kumulovat, vyhledávat.

Na povrchu ji resit to jo, zavazat si ranu, lecit se, ale nemyslet na ni, nechtit ji zrusit, brat jak je, nezkoumat, neoddelovat...tak vlastne se fsim. Byt, bolet, smat, spat, chcat...pardon...a neresis to. To fsecko byt. Bubli bubli

To je ta pravá cesta. Ale v praxi... to znamená zastavit se. A tehdy to rozsekává ego. Protože to ono se bojí a chce utíkat. Je to vlastně sebezapření... nevyhýbat se utrpení ale příjmout jej, podívat se na ně zpříma, ne se svraštělým čumákem. Najít toho kdo tahá za nitky. To je o tom jak jsem říkal, že jsi postavena nevinná do světa. A pak tě "život" zavalí různými zážitky bombarduje tě bolestmi, radostmi až jednoho dne v tobě vznikne cosi co si řekne tomu se je lepší vyhnout a za tím třeba jít. No a ty uděláš první krok a kolo karmy se roztočí. Proto říkám že Mahariši udělal ten krok zpět, ale nezrušil ještě to co si sebou nesl. Všechno co jsme potlačili musíme odžít. A právě v tomto poznání má Kristus a jen někteří zenoví mistři blíže. Vše je tak jak je... není třeba cokoliv konat jen to nechat sebou projít. Čím méně se vzpíráme, tím rychleji to zmizí. No a po marných pokusech vyprovokovat tě... už se to nevrátí.

Mimochodem jsem z kvanta tech reci mela vcera doma potom pjekne zavarenou hlavu :o) Taky me boli nozicky jak jsem po dlouhy dobe trosku chodila...:o)

Nožičky mě bolely taky. Hlava se spíš vyprázdnila. Když jsem byli spolu nebylo problémů... povídání bylo jen na povrchu. Pak jsme se rozešli, a pohodička zůstala... ale jen do rána. Ráno už to bylo fuč. Dalo by se říct že se mi stýskalo. A tak jsem to pozoroval a utvrdil jsem se v tom, co mi Jirka nechce věřit. Už vím co je zdrojem mysli. Jakmile zmizí zdroj mysl se zastaví sama. Stačí si všimnout za jakým účelem pracuje a čemu slouží... a zakrátko jsi u hlavní příčiny. Snaha ji zastavit nebo ovládnout jen tu příčinu posiluje a udržuje při životě.

Docela dost jsme toho probrali... a docela dost věcí se mi ujasnilo. Nyní už nemám potřebu moc hovořit... takže zavařenina tvé hlavy nehrozí. I stránky Mesiáše budu uzavírat, jen tak blbě končí tak tam něco připíšu. No a tu školu co připravuji, sám nevím, dnes mi chodily skvělé věci... tak jsem si hopnul domu pro zápisník a už mě to nebavilo... vytrácí se to jakmile se rozhodnu že to napíšu. A vzpomínat na to jak to bylo... to mi připadá jako se vracet pořád zpět.

Kuba mi rikal, ze Jirka je treba uz ten tlustoch na trzisti co rozdava bonbonky :o) Chce pomahat nebo pomaha aniz chce? Optam se ho.

Tomu bych nevěřil. Tlusťoch už neradí ani nepomáhá... jen vyzařuje porozumění. Pluje světem aniž by zanechával stopy. Není tu žádný motiv. Naprosto jasně vidí že nikomu pomoci nelze ani nikomu nic nechybí. Každý na všechno musí přijít sám, jedině tak bude jeho poznání pravé. Sice někomu to bude trvat déle jinému později ale jednou všichni dozrají. A tak ten tlusťoch jim tu cestu jen zpříjemňuje... dělá ze sebe usměvavého hlupáka. Není to ani Guru ani mudrc, v podstatě není k rozpoznání... nevyzařuje vůbec nic... nemá důvod cokoliv v tomto světě měnit, či jakkoliv do čehokoliv zasahovat. Příjmá vše tak jak je. No a to Jirka zatím neumí. Navíc mě docela namočil do toho pomáhat, a samozřejmě tím že mi vsugeroval že to je tady strašné, tak se na nás začali lepit i důkazy. Kontaktovali mě lidé ve velice těžkém zacyklení, někteří i nemocní a pak si člověk myslí že všichni jsou takoví. Tak jako psychiatr... má pocit, že lidé jaksi moc šílejí... Podle mě, Jirka vychází ze školy Tomášů a ti mluví o Bohu a lásce. Pro mě je to však jen cesta jak se stát Bodhisattvou a tedy velice trpícím člověkem. JE pak jasné že aby Jirka přestal trpět, musely by všechny bytosti vejít do nirvány než do ní vejde on sám. Jenže paradoxem je, že pokud by vešel on sám, viděl by všechny jak už tam jsou. Takže si zvolil velice ale velice dlouhou možná tu nejdelší cestu... možná cestu kterou nelze vůbec dovést do konce. Jak říká OSHO pravda je za myslí ale i za srdcem. A tam je ten tlusťoch. Ani nemiluje ani nenávidí, ani nesoucítí... vůbec ostatní nesoudí, jen je bere tak jak jsou. Nikomu náklad neulehčuje a nikomu ani nepřitěžuje. Nezasahuje jen plyne jako stín bambusu po schodech... nezvedá prach. Kdyby seděl vedle nás... říkal by jen hmmm hmm... a nebo opravdu je to zajímavé... to jsem nevěděl. Vidíte jak vám to jde jaké děláte pokroky... vemte si tedy ještě čaj možná budou z vás jednoho dne velcí mistři.

Zapomela jsem u nej doma ten svuj krystal, co na nem visim :o) tak se s nim jeste budu muset videt :o) zavarenina

Já mám doma asi 4 krystaly navíc. Pokud se ti hodí tak pak řekni. Třeba až budeš mít v plánu čundr nebo pokud budeš mít nebo pokud já budu mít cestu, tak ti je příležitostně věnuji.

Podíval jsem se do knihy I tingu. Mám to vyprogramované a zeptal se co přinese naše setkání... a odpověď byla zrání. Takže je všechno v pořádku.

Akorát se na mě valí mnohé neodžité věci. Ani ta chvilka s tebou to nezmírnila. Podle mě mě teď zkoušejí všichni čerti.... abych se pohnul a učinil krok stranou. Většinou jsou to stresy, bolesti, zármutky atd... možná se asi zavřu a budu opravdu plakat dokud všechno nevyteče ven. A pak se budu smát dokud všechno nevyplyne ven a pak by to mělo být už jen o tom starci. Dosud jsem hledal úniky cvičení a pozorování, zpívání si při práci atd. Nyní to prostě příjmám. Tak jak jsem ti to popisoval o té únavě... prostě ji příjmu a v jejím extrému ona sama zmizí. Chce to však velké ego-zapření. Zub už tě nebolí a tak nemůžeš to zkoušet. Tak máš ještě tři zuby Babky mudrlantky. Já mám už jen jeden, heč.

Napíšu předmluvu k té škole a schválně co na to řekneš. Jestli to bude mít něco do sebe nebo ne.

Tak papá sestřičko

To jsem toho ale zase napsal... šmudly šmudly.

Bubli fuk

***

Ahojik píše ti bobík.

Tak to ani nevíš jakou mám teď radost. Už jsem si dělal starosti jestli se ti něco nestalo. Protrpěl jsem ve vlastních iluzích... no prima lekce... mnoho jsem si uvědomil. Už jsem chtěl začít terapii smutku, páč na to nic nezabíralo. Zjistil jsem že stýskání jak jsem psal v hlubším pohledu nebylo stýskáním. Prostě bylo to odmítání. Má mysl neustále srovnávala klid a naplněnost z předchozích dnů s prázdnotou a šedou dílnou v práci. No a od toho se dostavily emoce. Ale nějak mysli nešlo vymluvit, že to nemá spojitost s tebou, tedy s vnějším. Ona si prostě spojila že za to naplnění můžeš ty. Zapoměla na to, že to naplnění vychálzelo zevnitř, z přijmání každého okamžiku. A tak se mi potvrdil i zákon že odžitím požitků bereme na sebe závazek odžít i strasti. Poznal jsem k čemu slouží paměť... abychom si uchovali štěstí... při přehrávání vzpomínek si pocity vychutnávali vícekrát. Ale má to i stinné stránky... pamatujeme si samozřejmě i strašné věci... no a tak když tam máme minulost je to automaticky i dedukce o budoucnosti... no a strach a jiná utrpení jsou právě z toho že se přehrabujeme pořád v mysli. Proč? No to jsem také objevil. Dokonce jsem propracoval metodu přijetí... naprosto zkleslý... sedl jsem si do meditace... a opakoval mantru... vše příjmám... vše příjmám... dost to člověka změní.

No už to začínáš vidět jako já. Avšak nesouhlasí to právě s Maharišim.

Počkej, jak to že to nesouhlasí s Maharišim?

Páč podle něj bych musel být stále ponořen v "já". No to je prima řešení. A kdo se o mě postará? To mám být druhým naobtíž jako malé dítě? Podle mě vede cesta jinudy. Je to cesta přijetí, nikoliv útěku.

Ponor do sebe je jen útěk. Vrátíš se a nic se nezměnilo.

Co blázníš? Ponor do sebe je útěk? Odkud kam? Odkud se vrátíš?

Asi blázním, ale neumím to zatím dobře vysvětlit. Mi to prostě nefungovalo. Když jsem se vrátil z pohroužýení vše zůstalo po staru. Jako bych si jen odskočil do nirvány. Vůbec žádná náprava co se týče problémů. Ba o to větší kontrast a o to větší utrpení. Vědomí, nemůžeš teď být v pohoroužení, musíš zodpovědně pracovat abys měl co jíst. To je peklo. Podle mě, je nutno sníst co jsme si nadrobili. Jinak se toho nezbavíme. A až se to stane, pak zmizí všechno napětí způsobené odmítáním a dostaví se nirvána ale tentokrát již v každém okamžiku bez nutnosti pohroužení se do Já.

Zatím co je člověk v srdci... je to prima ale ego je v mysli a pracuje bez kontroly dál. Takže umírat v srdci je sice ok, ale ego má spoustu energie a nevypněných tužeb k tomu aby postavilo nové zrození.

Jasně pokud to má člověk takhle, tak když se vrátí tak u dveří ego čeká, to jo. Ale sám víš že tenhle pohled je nesmyslnej. Co když je člověk ponořenej pořád? Kurnik, to je asi jediny řešení. Takovej člověk už bolest neřeší, zatímco my jo :o)))

Učíme se. Mnohem více mi sedí Krišnamurthi. Říká že ten kdo se chce učit nesmí mít strach podívat se a prozkoumat utrpení. Ale kdo by se piplal v bolesti... zkusil jsem to... náhodou jsem se praštil kladívkem do holeně... to byla šupa. Myslel sjem že budu zvracet... to byly stavy, ale ještě jsem se na to nepodíval 100% zpříma. Je to dost těžký... v podstatě abys cokoliv viděla 100% zpříma, musíš zemřít. Pokud něčemu mám věnovat 100% pozornosti... nemohu si uvědomit "já". Jasný? A to je ta cesta. Umřít na kříži.

Takže jaké je řešení. Podle mě. Nebojovat!!! Mám hlad jím, jsem unaven, spím, mám strach projdu tím. Jako malé děti. Mají vztek... zatřepou se prskají křičí a dupou... vztek odejde... pro ně je to jen zábava. Pozorování zážitek. Proto se nebojí a nemusí bojovat s nepříjemným. Ale stejně tak je pro ně jen zážitek i to příjemné. Jimi to zkrátka projde oni to bez soudů odžijí a tím jsou svobodní. Nevzniká v nich pocit že by měli něco řešit, cvičit, potlačovat, kumulovat, vyhledávat.

Naprosto s tebou souhlasím.

To je ta pravá cesta. Ale v praxi... to znamená zastavit se. A tehdy to rozsekává ego. Protože to ono se bojí a chce utíkat. Je to vlastně sebezapření...

NEBO POCHOPENÍ?

Pravé pochopení vychází z pravého učení. A to se provádí na vlastní kůži. Nikoliv na stránkách knih.

To je o tom jak jsem říkal, že jsi postavena nevinná do světa. A pak tě "život" zavalí různými zážitky bombarduje tě bolestmi, radostmi až jednoho dne v tobě vznikne cosi co si řekne tomu se je lepší vyhnout a za tím třeba jít. No a ty uděláš první krok a kolo karmy se roztočí. Proto říkám že Mahariši udělal ten krok zpět, ale nezrušil ještě to co si sebou nesl. Všechno co jsme potlačili musíme odžít. A právě v tomto poznání má Kristus a jen někteří zenoví mistři blíže. Vše je tak jak je... není třeba cokoliv konat jen to nechat sebou projít. Čím méně se vzpíráme, tím rychleji to zmizí. No a po marných pokusech vyprovokovat tě... už se to nevrátí.

Jo jo jo.

Už vím co je zdrojem mysli. Jakmile zmizí zdroj mysl se zastaví sama. Stačí si všimnout za jakým účelem pracuje a čemu slouží... a zakrátko jsi u hlavní příčiny. Snaha ji zastavit nebo ovládnout jen tu příčinu posiluje a udržuje při životě.

Myslim ale že pokud se dopatras priciny, tak myslenka zmizi. Zdrojem mysli neni objekt, jelikoz neni skutecny. Zdrojem myslenek je ja nebo prazdnota nebo buh, jak to chces nazvat. Sleduj bileho kralika proti smeru a zjistis ze vylezl z prazdny nory.

Podle mě je zdrojem mysli touha. Ego je základ všech tužeb. MYsl slouží jen jako kalkulátor neustále se zabývá ziskem a ztrátou a hledá volby jak by se dalo co nejefektivněji volit aby cesta k zisku byla co nejhladší. Proto potřebuje paměť a zkušenosti a představivost a dedukci k budoucnosti. Potřebuje čas aby mohl plánovat. Bílý králik se musel nejprve narodit aby mohl vylézt. A maminka je Ego.

S tou hlavou jsem to mela stejne. Zavareninou jsem mela na mysli uplny prazdno. Jsem v nem furt, vcera se mi kvuliva tomu ani nechtelo psat ti. Vime oba ze neni co a proc :o)

To já jsme byl z prázdna vymrštěn... ble ble ble. A kvůli tomu že se ti nechtělo psát... jsem se pořád zabýval otázkami co se děje. No ale dnes přišla změna. Zítra už nebudu jako mátoha... jen jestli to není finta. Dokud jsem bojoval... nic se nedělo... furt nejistota. A pak mě to už dožralo a rozhodl jsem se ke katarzi... no a nedostalo se na ni... Takže si říkám... zda-li čertíci tajticky neustoupili jen aby nebyli zničeni.

I stránky Mesiáše budu uzavírat, jen tak blbě končí tak tam něco připíšu. No a tu školu co připravuji, sám nevím, dnes mi chodily skvělé věci... tak jsem si hopnul domu pro zápisník a už mě to nebavilo... vytrácí se to jakmile se rozhodnu že to napíšu. A vzpomínat na to jak to bylo... to mi připadá jako se vracet pořád zpět.

Nechce se mi uverit, ze toho psani nechas, ze uz se ti nechce rozvijet myslenky :o)) Je fakt že prázdná tykev toho moc nerozvine :o)

Byl jsem mesiáš, lidé se mě ptali. Ve škole co založím budu žák a budu se ptát lidí jak mi co vysvětlí. To bude jedinečný zvrat v dějinách duchovnosti. Jsem jen Slepý Osel a chci se učit... kdo je guru... kdo z vás mi co vysvětlí?

Tomu bych nevěřil. Tlusťoch už neradí ani nepomáhá... jen vyzařuje porozumění. Pluje světem aniž by zanechával stopy. Není tu žádný motiv. Naprosto jasně vidí že nikomu pomoci nelze ani nikomu nic nechybí. Každý na všechno musí přijít sám, jedině tak bude jeho poznání pravé. Sice někomu to bude trvat déle jinému později ale jednou všichni dozrají. A tak ten tlusťoch jim tu cestu jen zpříjemňuje... dělá ze sebe usměvavého hlupáka. Není to ani Guru ani mudrc, v podstatě není k rozpoznání... nevyzařuje vůbec nic... nemá důvod cokoliv v tomto světě měnit, či jakkoliv do čehokoliv zasahovat. Příjmá vše tak jak je. No a to Jirka zatím neumí.

No ale kdyz jsem se Jirky na to zeptala, tak mi odpovedel: "Konecnes to pochopila! ;o))))))) a že prej to i tak říkal. Nevím a je mi to celkem jedno. Píšem si přes ICQ nějaký nesmysle. O tummo - vcera jsem to zkoušela a za prvý mě hned přestala bolet hlava a za druhý jsem si zahřála nohy :o))))

Jo Jirka je zajímavý. Vždycky to říkal... asi mu vždy v té dané chvíli není dobře rozumět :o). Cvičením tummo tě přestala bolet hlava páč tvá pozornost tekla jinam. Ale bolest se vrátí. Zkus aby pozornost tekla jen na ni... bude to hrozné, ale přijmi to... a uvidíme... bolest celé hlavy se začne zmenšovat na malé místo ale čím více se bude zmenšovat tím bude ostřejší. Až zůstane jen ohnisko... jeden přímý pohled na ohnisko a bum... je po ni. Otázka co je bolest? Chci se o ní učit... co je bolest. Tento přístup... dožadovat se odpovědi.

Nezasahuje jen plyne jako stín bambusu po schodech... nezvedá prach.

Tos napsal moc hezky :o)

To je ze zenové básničky.

Kdyby seděl vedle nás... říkal by jen hmmm hmm... a nebo opravdu je to zajímavé... to jsem nevěděl. Vidíte jak vám to jde jaké děláte pokroky... vemte si tedy ještě čaj možná budou z vás jednoho dne velcí mistři.

Opravdu? :o)))))))))))))))

Opravdu. Dáš si ještě šálek?

Podíval jsem se do knihy I tingu. Mám to vyprogramované a zeptal se co přinese naše setkání... a odpověď byla zrání.

Opravdu? I ting zahod a ptej se sebe. Vis to mnohem lip.

I-ting je stejně hajzl vždy mi odpovídá tak jak si myslím že odpoví. Takže když se potřebuješ rozhodnout... tak ti odpoví třeba "váhání." Na to kašlu... nikdy neporadí jen opisuje skutečnost. Ano když házím mincemi... a zrak je iluzí... tak orel nebo panna... oko vidí to co potřebuje. Takže výsledek je jaksi zmanipulován tím čemu už dříve věřím. Prostě sebeklam vyrábím si jen potvrzení... to jsou pak kouzla.

Akorát se na mě valí mnohé neodžité věci. Ani ta chvilka s tebou to nezmírnila. Podle mě mě teď zkoušejí všichni čerti.... abych se pohnul a učinil krok stranou. Většinou jsou to stresy, bolesti, zármutky atd... možná se asi zavřu a budu opravdu plakat dokud všechno nevyteče ven. A pak se budu smát dokud všechno nevyplyne ven a pak by to mělo být už jen o tom starci. Dosud jsem hledal úniky cvičení a pozorování, zpívání si při práci atd. Nyní to prostě příjmám. Tak jak jsem ti to popisoval o té únavě... prostě ji příjmu a v jejím extrému ona sama zmizí. Chce to však velké ego-zapření. Zub už tě nebolí a tak nemůžeš to zkoušet.

Cha, co myslíš! Od pondělka mi třeští hlava a jediny jak jsem to dokazala řešit bylo sníst ibuprofen. Mám taky silnej pocit, že se něco děje. Ale zatim jsem v klidu a zkousim tomu nechat volnej průběh. Nerozmatlávat to dál. Je to tak jak to je. Neni co dal. Napis az budes mit chut a pujde to samo, jinak nemusis. Jsem stejne furt s tebou. Prdlik

Tak už to nebudem rozmatlávat. Tys neměla potřebu neboť jsi byla se mnou, já jsem to měl zastřený myšlenkama a proto jsem si taky užil. Takže dáme si pauzu od duchovních řečí. Jen až něco vyvstane... můžem prodiskutovat. Tvůj pohled na věc mi vždy jen prospívá. Víc očí víc vidí. A nezávisí to na úrovni na které jsou. Je to jako kdybych si dal na oči zelené brýle a říkal ti že svět zezelenal... ty mi můžeš říct že mám jen zelené brýle.

Když se utiší vítr, vidím padat květ. Dík zpívajícímu ptáku, vnímám ticho hor.

PS: To jsem jen opsal.

Truhlík

***

... sedl jsem si do meditace... a opakoval mantru... vše příjmám... vše příjmám... dost to člověka změní.

Vše přijímáš tak jako tak. Ty se sice tváříš že se s tím pereš nebo řešíš co s tím dělat nebo nedělat, ale stejně to přijímáš, páč to stejně nijak jinak nejde. Tak už se konečně vypni. :o) Mela jsem pocit, ze se cyklíš, tak jsem ti chtěla nadhodit velkou TEČKU za větu a ono se to akorát zhoršilo. Chi. Neva, zdá se, že se tím musíš prokousat. Ale kdyby tě to přestalo bavit, tak si uvědom, že to vůbec jíst nemusíš. :o))) Ono to totiž neexistuje a čím víc toho sníš, tím toho víc přibívá. Není to útěk, je to pochopení věci. Víme, že skutečný věci jsou jenom ty neměnný. Ostatní bych nechala bejt at si behaj svýma cestama sem tam po mojí hlavě.

Jmenuj mi aspoň tu jednu "věc" neměnnou? A já se do ni teda zakousnu :o).

Páč podle něj bych musel být stále ponořen v "já". No to je prima řešení. A kdo se o mě postará? To mám být druhým naobtíž jako malé dítě? Podle mě vede cesta jinudy. Je to cesta přijetí, nikoliv útěku.

Hele, tohle už mě překvapilo na posedu.;o) Ty mysliš, že jako člověk neustále ponořenej nedokáže chodit a mluvit a pracovat? To je nesmysl. S tím naprosto nesouhlasím a ani se to neschoduje s mojema chabýma zkušenostma. Takovej člověk právě dělá všechno naprosto dokonale. On je vším, všechno co dělá si plně uvědomuje a všechno je tak jak to má bejt. Pořád správný, protože ví, že to ani jinak být nemůže. Žádný ponoření a vynoření. Odkud a kam, když je vsechno tebou a v tobě obsažený? Jsi se vším v jednotě?

To jsem rád že to víš... proč tedy lidé cvičí zazen? Být se vším v jednotě je velké peklo.

Asi blázním, ale neumím to zatím dobře vysvětlit. Mi to prostě nefungovalo. Když jsem se vrátil z pohroužýení vše zůstalo po staru. Jako bych si jen odskočil do nirvány. Vůbec žádná náprava co se týče problémů. Ba o to větší kontrast a o to větší utrpení.

To je to. Tvý "pohroužení" nebo spíš "pochopení" není trvalý (ostatně neznám nikoho to by byl už osvícenej) O čím víc se noříš, tím víc se pak objevujou závislosti a srágory a problémy. Oni totiž cítěj že je jejich konec nablízku a bojujou jak můžou. Buď v klidu a nevšímej si jich, nejsou skutečný. Oni (čili tvý ego) ti vnucujou, že si jich musíš všímat, musíš je odžít a prožít a podobně. Nesmysl. Sotva si jich všimneš jsi zase v jejich spárech a oni rostou a nabívaj. Tvoje pozornost je rozvíjí a živí. Není to útěk před nima, ale prohlédnutí jejich neskutečnosti. Ono stačí vědět, že přišli pro tvoje dobro a že je to tak správný a v tu ránu seš zpátky v klidu a vůbec je nemusíš řešit, všechno je jak má být. Jéžiš, frky frky

No zajímavý vysvětlení... problémy se množí protože cvičím správně. "Buď v klidu a nevšímej si jich, nejsou skutečný." Tak to mě opravdu uklidnilo! Rád bych někoho kdo to realizoval viděl osobně. Jak se mu daří...

Vědomí, nemůžeš teď být v pohoroužení, musíš zodpovědně pracovat abys měl co jíst. To je peklo. Podle mě, je nutno sníst co jsme si nadrobili. Jinak se toho nezbavíme. A až se to stane, pak zmizí všechno napětí způsobené odmítáním a dostaví se nirvána ale tentokrát již v každém okamžiku bez nutnosti pohroužení se do Já.

Vypadá to poněkud jako karmajóga nezdá se ti? No tak pracuj a stavěj si hrady z hoven, když tě to baví pane guru!

Není to karma joga. Tys taky něco poltačovala. Hodila jsi to zahlavu. Tím svým je mi to fuk. Ono se to vrátí, nebo se to jinak projeví, neboť jsi to ty sama akorát že vydělená. Takže pamatuj na má slova neboť to co je ti fuk vzniklo přesunout to jinam není řešení. Jako když stojíš před vlakem a zakryješ si oči... nevidím vlak... ale to nic nemění na tom že tě vlak přejede. Docela tě to semelejky. Podívej se do automatické pračky na prádlo... při praní. Kuli kuli čvachty čvachty...bum...

Zatím co je člověk v srdci... je to prima ale ego je v mysli a pracuje bez kontroly dál. Takže umírat v srdci je sice ok, ale ego má spoustu energie a nevypněných tužeb k tomu aby postavilo nové zrození.

Jo jo, proto je nejlepší hned rychle vylízt a všímat si ho a dát mu napapat. Hami hami.

Právě když ho nehlídáš tak nedělá jen hami hami ale chlamst chlamst.

Myslel sjem že budu zvracet... to byly stavy, ale ještě jsem se na to nepodíval 100% zpříma. Je to dost těžký... v podstatě abys cokoliv viděla 100% zpříma, musíš zemřít. Pokud něčemu mám věnovat 100% pozornosti... nemohu si uvědomit "já". Jasný? A to je ta cesta. Umřít na kříži.

Nevím, asi to nechápu. Jak můžu věnovat 100% pozornost něčemu co existuje v mojí mysli a nemá stálou podstatu? Kdyby ses na to 100%ně zaměřil, tak je to pryč, jsi zase v JA, protože nic jinýho za bolesti neni. Ale proč by se měl oceán honit za vlnama na hladině?

No a kde je to tve JA. Pochop že se snažím zničit to JA, protože z něj vyvstává i utrpení. To JA je seminko všech zrození... je sice hezke se s k němu schovat... ale to nikomu nepomůže. Svoboda je kousek dal. Je to stav bez JA. Tedy za jednotou, za srdcem...

Pravé pochopení vychází z pravého učení. A to se provádí na vlastní kůži. Nikoliv na stránkách knih.

Jasně. Ani mejlem to nefunguje. Ale by mě zajímalo, kdo to tady ťuká? :o)))) Kdo to ťuká ten to je tomu se to rýmuje. :o) Asi máš s tou dětinskostí pravdu :oD cháchá

Tak jak jsi se vyškolila na bolesti? Ibuprofen? A proč ses neponořila do JA. Bolest by přeci zmizela ne? Jakto že se pořád vracela k tobě po tolik dni. I když tobě by mohla být fuk... jí to fuk asi nebylo kam půjde. Jedině domů.

Podle mě je zdrojem mysli touha. Ego je základ všech tužeb. MYsl slouží jen jako kalkulátor neustále se zabývá ziskem a ztrátou a hledá volby jak by se dalo co nejefektivněji volit aby cesta k zisku byla co nejhladší. Proto potřebuje paměť a zkušenosti a představivost a dedukci k budoucnosti. Potřebuje čas aby mohl plánovat. Bílý králik se musel nejprve narodit aby mohl vylézt. A maminka je Ego.

Jo, jenomže čistý ego je v tom případku bůh. A ta touha je touha žít, bejt zhmotněnej. Takže jde jen o čistou mysl a o pochopení odkud vyvěrá. Ovšem závěry mysli co je dobré a špatné nechápu proč bych měla odžívat a řešit. Jsou to jenom její bludy. Zde se asi naše názory rozchází, já si prostě myslím, že ty záležitosti mysli nerozvíjet a nevšímat si jich. Ty vole! Hraješ si nebezpečnou hru. Vem si, že bych se měla nořit do těch sraček a depresí co jsem měla ve Francii! Byla bych v tu ránu v blázinci a zacyklená snad nafurt! Jediný co mě zachránilo bylo pochopení. Pochopení, že je to všechno moje přání, můj výmysl. Tohle jsem chtěla, abych se poučila, žážitky se rušej navzájem, negujou se, akce a reakce, pořád to tam běhá. Kdyby si toho měl člověk všímat a prožívat to, lítá jak pingpongáč sem tam.

No a když lítá... komu to vadí? Kdo je ten kdo utíká ke klidným stavům mysli? No vidím že máš nasbíráno na regresičku... tak jen tak dál.

To je zajímavý, nejdřív jsem myslela, že nesemolím ani větu a teď to píše samo :o)))

Zázrak... volejte Novu a Vatikán. První vysmolená věta... je na světě... Guines puká závistí.

To já jsem byl z prázdna vymrštěn...

Ne ne. :o)))

Takže logicky jo?

A kvůli tomu že se ti nechtělo psát... jsem se pořád zabýval otázkami co se děje. No ale dnes přišla změna. Zítra už nebudu jako mátoha... jen jestli to není finta. Dokud jsem bojoval... nic se nedělo... furt nejistota. A pak mě to už dožralo a rozhodl jsem se ke katarzi... no a nedostalo se na ni... Takže si říkám... zdali čertíci tajticky neustoupili jen aby nebyli zničeni.

Čertíci nejsou. :o)) Bojuješ jenom se sebou ty aktivisto :o)))

Jojo a umí se i maskovat.

Byl jsem mesiáš, lidé se mě ptali. Ve škole co založím budu žák a budu se ptát lidí jak mi co vysvětlí. To bude jedinečný zvrat v dějinách duchovnosti. Jsem jen Slepý Osel a chci se učit... kdo je guru... kdo z vás mi co vysvětlí?

To je fajn nápad. Ale lidi by se tam asi moc nehrnuli, kdybys jim nic nenabízel, jenom je samotny. Cekaj přece intenzivní zážitky plus balení mýdla zdarma jako bonus :o)))

Tím lépe... mohl bych se věnovat i jiným věcem než balení mýdla a planým slibům.

Vždycky to říkal... asi mu vždy v té dané chvíli není dobře rozumět :o). Cvičením tummo tě přestala bolet hlava páč tvá pozornost tekla jinam. Ale bolest se vrátí. Zkus aby pozornost tekla jen na ni... bude to hrozné, ale přijmi to... a uvidíme... bolest celé hlavy se začne zmenšovat na malé místo ale čím více se bude zmenšovat tím bude ostřejší. Až zůstane jen ohnisko... jeden přímý pohled na ohnisko a bum... je po ni. Otázka co je bolest? Chci se o ní učit... co je bolest. Tento přístup... dožadovat se odpovědi.

Bolest je nesmysl a proto si jí nebudu všímat. Vždyť to ani nejde. Když jí hledám není k nalezení. Ať lozím kde chci, všude jsem jenom já já a zase já. Hmmmm.

Tak proč tě to bolí? Proč bolíš sama sebe?

Možná mi je ten tvůj pohled jenom cizí a nepochopitelnej. Nelíbí se mi protože mě nutí přemýšlet a ještě navíc o "negativních" věcech. Můj detektor ví, že cokoli se snaží abych něco dělala, snaží se pohnout mou myslí je ...není. Je to odbočka z přímé cesty, která je pouze být. To říká moje já, moje svědomí, vědomí, pravda ve mě...amen amen. :o))))))

No vida jaké to máš ustrašené peklíčko. "Moje já." To je fascinující. Povíš mi někdy o tom kdo ho má?

Opravdu. Dáš si ještě šálek?

Zrovna tu jeden piju.

Bacha na ni Buddha v akci.

Podíval jsem se do knihy I tingu. Mám to vyprogramované a zeptal se co přinese naše setkání... a odpověď byla zrání.

Vono mu chudákovi nic nezbejvá než aby ukazoval co máš sám v sobě. Veškerý věštění je o tom. Navíc máš v sobě všechno jak minulost a přítomnost, tak i budoucnost. Všechno v teď. Stejně tak to kyvadlo a karty atd. Vždycky mi odpovídali co jsem měla v mysli. S tím kyvadlem jde krásně sledovat, jak myšlenka ovlivňuje hmotu :o))) hejbe se potvora jak mu řekneš :o)))

A co tvůj krystálek jakou mu dala myšlenka funkci že ti není fuk?

PS: No tys mi dala. Chtěl jsem pauzu od duchovních hovínek... asi jsi měla slinu. Už jsem byl ok... a trochu jsi mi to nahlodla! Takže vracím.

Dám ti koán: Co není ve tvé mysli?

Obyčejná Nula

***

Jmenuj mi aspoň tu jednu "věc" neměnnou? A já se do ni teda zakousnu :o).

To je ale právě blbost. A ty to víš. Neměnnej je leda ten knedlík ve mě a když se do něj zakousnu, tak najednou zakrývá celou žemli a junivers z cehoz vyplývá, že nemá cenu se do něj zakusovat. Hlodat si svuj ocas. Kdo tu mluvil o zakusovani? Vem si destnik... umyj si mysku... bud tak jak ses.

Jo a zavřou mě doblázince. Co s deštníkem a miskou teď... když zrovna zraje hlava mrtvé kočky.

To jsem rád že to víš... proč tedy lidé cvičí zazen? Být se vším v jednotě je velké peklo.

Proč prsi nebo sviti slunicko? Zadnou hloubku v tom nevidim. S tim peklem - jak to muzes vedet? ;-)

Aha... stará zenová babka. Ale zen není zazen. Ptám se na důvod cvičení zazenu. Cvičení zenu není otázkou volby. Vím to protože Dualita vyrůstá z jednoty. Odnikud vyrůst nemůže. Aby nebyl následek musí se vykořenit příčina. A tedy překročit za jednotu. Tedy do nicnoty.

No zajímavý vysvětlení... problémy se množí protože cvičím správně. "Buď v klidu a nevšímej si jich, nejsou skutečný." Tak to mě opravdu uklidnilo! Rád bych někoho kdo to realizoval viděl osobně. Jak se mu daří...

Já to tak vycituju. A nevim proc bys taky mel bejt neklidnej. Vsechno je v poradku a spravne a dobre. Nevim proc furt resis jak veci resit.

A není snad tvé vyciťování jen jedno z mnoha možných řešení jak ty věci řešit? citace z knihy "Hujdalaja dojo & nude zen."

Není to karma joga. Tys taky něco poltačovala. Hodila jsi to zahlavu. Tím svým je mi to fuk. Ono se to vrátí, nebo se to jinak projeví, neboť jsi to ty sama akorát že vydělená.

Ano, vraci se to, protoze jsem na tech vecech furt trochu závisla a my ego se chce bavit a rozdmychávat je. Ale cim vic tomu rozumim, tim jsou slabší. A vjecy ktery mě nedavno cyklili (to jsme vymysleli fajn slovo) nekolik dni ted vyvstanou na pet minut a zas se rozplynou. Maj stale slabsi a slabsi zakladnu, nemaj se o co opirat. Proste mi to tak funguje. Nepisu ti cizi nazory, jen svoje vlastni zkusenosti.

A není snad tvůj rozum závislý na neustálém rozdmýchávání a bádání se v těch věcech? Pak není divu že se vrací. Já bych řekl že to tvůj rozum ani zkušenosti by se bez nich nemohly o nic opírat. Berle sútra.

Takže pamatuj na má slova neboť to co je ti fuk vzniklo přesunout to jinam není řešení. Jako když stojíš před vlakem a zakryješ si oči... nevidím vlak... ale to nic nemění na tom že tě vlak přejede. Docela tě to semelejky. Podívej se do automatické pračky na prádlo.

Stáles to nepochopil a pokolikaty uz ti to pisu? Podivam-li se na negativni myslenku ktera me napada zblizka, vidim jen tok energie. Uz nema charakter. Vidim prazdnotu mezi atomama, vidim akci a reakci, vidim jak plyne vesmirem. Pochopila jsem ji. Kam bych ji mela odsouvat. Ty mi tohle furt podsouvas :o))) Ja nic nikam neodstrkavam a neschovavam, kam taky? Dá se strčit vítr do kapsy? Ty cervici a certici proste nejsou skutečný. To je můj názor, tak to cejtim a basta fidli. Jasne zeptas se "kdo to cejti??" Ten kdo neni v my mysli, takze o tom nedokazu psat.

Jsem to ale trumbera. Čerpám zkušenosti... abych se měl o co opřít. A vidím že to máš obšláplé sedmimílovými botami. Vidím prázdnotu... a dokonce mezi atomama a to všechno stiháš při práci? Můžeš mi to teda ještě jedno a podrobněji vysvětlit :-)? Čumulangma.

Právě když ho nehlídáš tak nedělá jen hami hami ale chlamst chlamst.

Takove zkusenosti nemam, nemuzu slouzit a reagovat.

Už brzy přijdou. Je to o té pračce a semelejkování. Zatím jsi v pohodě a silná, ale ono to čeká až tě něco nahlodá a oslabí... pak se to všechno vrátí sedmkrát mocnější.

No a kde je to tve JA. Pochop že se snažím zničit to JA, protože z něj vyvstává i utrpení. To JA je seminko všech zrození... je sice hezke se s k němu schovat... ale to nikomu nepomůže. Svoboda je kousek dal. Je to stav bez JA. Tedy za jednotou, za srdcem...

Zde s tebou naprosto souhlasim, ale pokud se zaobiras bolesti, tak mas k niceni ja jeste dost daleko ;o) nezdá se ti?

Prosím probuď mě tedy. Šípkový sněhurák.

Tak jak jsi se vyškolila na bolesti? Ibuprofen? A proč ses neponořila do JA. Bolest by přeci zmizela ne? Jakto že se pořád vracela k tobě po tolik dni. I když tobě by mohla být fuk... jí to fuk asi nebylo kam půjde. Jedině domů.

Nejsem Naropa, abych si usekavala ruce a nohy a oni mi narostli. Navic to že si vezmu ibuprofen je taky spravny :o))) chachá! Všechno je ve mě, nesnaž se mi vnucovat že bolest je něco ode mě oddělenýho. Hele, proč s ní mám bojovat? Ten příběh cos mi poslal! Vždyť stačí vzít si ibuprofen nebo otevřít deštník! Na co si to tady hrajem?!!! Rádoby mudrcové!

No vida jak jsme se k tomu hezky dobrali... příště už budeš vědět jak na zubolest. Ale co když bude v lékárně zavřeno?

Tak proč tě to bolí? Proč bolíš sama sebe?

Nevím. A ani nevím jestli má smysl hledat odpovědi. Jsou ve mě, otázky a odpovědi se spolu vykecavaj :o))) je to velmi tichý rozhovor.

Zaveřeninka utahaná. Jsem zvědav jak dlouho to ještě vydrží než ji to dojde že si jen hraju. Ale neměj mi to za zlé... až se píďalka unaví budem se smát.

No vida jaké to máš ustrašené peklíčko. "Moje já." To je fascinující. Povíš mi někdy o tom kdo ho má?

Dobře tak "duch prérie" "já" "ono" "velký prd" "všechno" "nicota" "absolutno" "bůh" a "tři červy v uchu". AKLŮDFJWUIORTHOWFNCASLDMIO jak bys to slovy popsal ty?

Chá chá! Píďalka už nemůže? Jak bych to popsal já? No já nevím, sám sobě pramálo rozumím, to ty máš zkušenosti... vidíš příčinu a následek jak pluje vesmírem... no čím dál víc tomu rozumíš... To se jen tak nevidí, přijmi mne za učedníka. Jsem jen prázdná hlava bez kukaček a ikdyž nevím k čemu by mi to učení bylo rád strávím i 10 let ve tvém lese.

PS: No tys mi dala. Chtěl jsem pauzu od duchovních hovínek... asi jsi měla slinu. Už jsme byl ok... a trochu jsi mi to nahlodla! Takže vracím. Dám ti koán: Co není ve tvé mysli?

Mysl.

Velice vtipné... témeř mazaný a mistrovský úskok. Smál jsem se dlouho. A proto následuje druhé kolo. A jak daleko teda chodíš pro své myšlenky?

Obyčejná Nula

***

Vsuvka jen tak na provokačku: Kdo je ten kdo se potřebuje nořit do JÁ? Víš já v každé situaci nemám zrovna žádný důvod se někam nořit. Co to znamená? Cykloturista který o sobě neví a dělá jen to co dělá. Byť by to bylo cyklování v kruhu... je spokojen. Přeji hezký den.

***

Opět nazdárek Prabihubydáro Šrímakundále!

No čus Prašihubko Mudr.Kecko.

Kdo je ten kdo se potřebuje nořit do JÁ?

Asi ňákej strýc z matčiny strany, osobně ho neznám, myslím, že má na nose velkou macatou bradavici.

Osobně neznáme asi jen sami sebe...

Víš já v každé situaci nemám zrovna žádný důvod se někam nořit. Co to znamená?

Že seš nadobro utopenej, fuj a takovou dobu již! Eeeech, musím si zacpávat nos neb puch se šíří přes elektronickou síť!

Ucpaný nose macaté bradavice... jak dlouho to oba vydržíte bez kyslíku? Lepší být utopenej v čemkoliv než samoudušenej na vlastním WC.

Cykloturista který o sobě neví a dělá jen to co dělá. Byť by to bylo cyklování v kruhu... je spokojen. Přeji hezký den.

Jsem ráda, že jste spokojen, u nás se máme taky fajn. Všemu oddaná Vardžajogínka s velkou hubou

Mám pro tebe balíček... takový hezký košíček. I bernardýn se do něj vlez a není to pes jako pes! Snad ti bude na míru, velká hubo vesmíru.

Happy ťapy.