Otázka: Mám všetkého pokrk. Nedokážem to pustiť a umrieť. Stále je tu nejaká snaha. Niekedy povolí a zdá sa mi, že nie je až tak zle, ale väčšinou mi je zo všetkého na vracanie. Meditácia je nanič, práca je nanič, manželstvo je nanič, cely môj doterajší život je nanič. Nie som v jednote a preto volám o pomoc. Kto koho žiada a prosí? Som rozdelený na tisícky kúskov a hžadám toho kto by to zlepil naplnil. Vidím, že toto rozdelenie je len vo mne, je len v mojich myšlienkach, v mojom posudzovaní. Stačí nemyslieť. Niekedy stačí len jedna nevinná myšlienka a už som v pekle. Príde depresia, smútok, strach. Potrebujem postrčiť. Takže čo mi odpovieš? Zaplačeš nadomnou, zasmeješ sa, zhodíš ma do pekiel alebo len mávneš rukou? Veď čo aj dokážeš urobiť z tožkou biedou. Už neverím na Boha ani na Diabla. Neverim na malé ja, vežké Ja. Včera som si uvedomil, že nikto nemôže podať svedectvo. Všetci čo tvrdia, že Boh existuje klamú. Každý, ktorí to tvrdí klame len sám sebe a ostatných uvádza do nešťastia a potvrdzuje jeho rozdelenosť. Kde je Boh a kde som ja? Kto je to, ktorí tvdí že Boh existuje. A kto tvrdí že neexistuje? Aboja sú v klamstve. Aké úbohé. Kde nič nie je, nie je ani Boh ani nieBoh. Vidávam svedectvo o mojom rozdelení a mojom pekle. Igor

Odpověď:

Mám všetkého pokrk.

To je jenom tvá myšlenka podle níž se odvíjejí pocity.

Všetko čo si napísal, som už tušil dávnejšie, lenže nedokážem to realizovať.

Potřebuješ jen praxi.

Nedokážem to pustiť a umrieť.

Výmluva, myšlenka a pocit zklamání. To je přístup který prozrazuje, že to ani nechceš anebo jen taktizuješ abys našel zkratku. Zřejmě utrpení se svým já nemáš ještě dost. Tak počkáme. Až budeš mít to správné odhodlání. Pak to jde samo.

Stále je tu nejaká snaha. Niekedy povolí a zdá sa mi, že nie je až tak zle, ale väčšinou mi je zo všetkého na vracanie.

Ano stále se zabýváš sebou... najdi důvod proč.

Meditácia je nanič, práca je nanič, manželstvo je nanič, cely môj doterajší život je nanič.

Celkem se směju... to je normální. Chybí to jen kapka. Příčina je ve tvém myšlení. Neztotožňuj se s myšlením a rozlišováním a co může být na nic? Ale taky to nebude skvělý. A to asi mnohe zklame. Bude pouze takové jaké to je. Bez emocí a bez pocitů. Stav klidu bez nirvány a bez utrpení.

Všetka snaha niekomu pomôcť alebo naopak aby niekto pomohol mne je nanič. Aj tento mail, ktorý by mal byť volaním smädného na púšti je nanič.

To jen tak mluvíš. Prostě nemáš kam namířit energii a tak přebujela mysl. Ale to je normální. Stává se to lidem z kanceláří. Tvrdě pracujícím nikoliv.

Viem, že tento svet je len ilúziou, fatamorgánou, ktorá nikomu neprinesie šťastie ani radosť ani opak toho a dokonca ani nič čo je zatým. Ale predsa ma tu stále niečo drží a nedokážem to prehliadnuť.

Ty to víš, ale nepříjmáš to. Stále bys chtěl aby to bylo jinak. A ta touha tě drží. Jsi sám ze sebou v rozporu.

Ašte je tu asi stále nejaká skrytá túžba, ktorá ma drží pri živote. Vidina štastia pre ktorú sa oplatí trpieť.

Ano takže to sedí. Chtěl bys něco získat. Něco utrhnout, vychutnat než umřeš. Být naplněn... Ale naplnení je pocit a v nirváně není pocit. Jasný. Není žádné naplnění!

Každý deň si hovorím načo to všetko, pre pár hodín, pár dní potešenia trpíš stovky hodín a stovky dní. Načo je to dobré. Umri už konečne a nerob zle sebe aj iným. Ale zrejme je tu strach.

Tam kde je touha je i strach. Strach je jen o pár následků dále ale touha je prvotní příčina všeho! Lidé chtěji slast ale slats bez strasti neexistuje. Starst i slast si však vyrábíme v mozku sami. Stačí ovládnout ten princip (což nevede k vysvobození) a nadělit si tolik blaha kolik uneseš. Ale jak říkám i blaho je utrpení, jednou končí, smrt je blízko a je tu lpění a strach. Lidé vůbec netuší že štestí a neštěstí se odvíjí jen od jejich pohledu na skutečnost. Počínají si tak, že si nasadí malé boty přes den trpí a večer zažívají blaho. A právě kvůli tomu požitku úlevy musejí trpět. Touha utváří smysly, smysly utváří pocity, a pak se rodí žízeň, líznout si nektaru a pak je to v troubě. Překonáním touhy zmizí všechno utrpení. Ego je prvotní touha sama.

Teraz čakám na tvoj nový článok, ktorý mi ževraj pomôže a ukončí toto trápenia. Ale v pozadí, niečo hlboko vo mne, sa z toho smeje a myslí si svoje.

Celkem už bych ho měl psát. Dost lidí ho už potřebuje.

Zbytočná je tvoja snaha, je to len ďalšia vidina lepšej budúcnosti.

Vídíš to podle sebe. Tak se už vůbec nedívám, jinak bych trpěl jako ty.

Ale už nechcem ďalšiu budúcnosť, chcem (do čerta, ďalšie chcenie čo ma drží pri živote) spasiť tento svet a seba od môjho úbohého ja.

Chtění a odmítání je to samé. Kde je jedno je i druhé. A tak je člověk zaklet.

Keby si tak mohol prísť a zabiť moje ego aj keď vravíš, že to každý musí urobiť sám. Ale ako môže ego zabiť seba samého.

Nemůže se zabít. Protože neexistuje je to jen pár myšlenek a záznamů ve tvé mysli. Vyjdi z mysli a je konec utrpení. Jsi jako člověk dívající se na horor, který se bojí, páč úplně zapoměl na obrazovku. Tak stejně tvá mysl je jen obrazovka a ty se na to díváš, ale touha zařídila vychutnat si nějaké slasti. Tak jako když se dívá člověk na erotiku, chce se vzrušit... musí zapomenout na sklo a vžít se do televizní reality. No a tak se to stalo že pak si s ním televize dělá co chce a on je 99% neštastný protože zapomněl na cestu zpět ale hledá ji pak někde v té televizi přitom je doma v ráji!

A možno práve s týmto kaukuluje a preto sa potajme teší, že žiadna snaha nepomôže, že všetko čo má viesť k potlačeniu ega ho nakoniec posilní.

No prima rozumíš tomu dobře. Říkám stačí ti jen pár cvičení.

Takže pre zmenu nič nechcem, na nič nemyslím, nič nekonám.

Proč nic nechceš? Zase chceš něco získat za to? Chtění a nechtění je to samé. Stále zakletý. Je to bludný kruh že? Ale cesta ven existuje... je to stezka pravé meditace.

Ale cítim, že to nie je to pravé, že v pozadí je snaha po oslobodení, realizácií, krážovsvtve tvojho, mojho otca. Síce načas príde prázdnota, moje ja ako by sa zmešilo, vytratilo. Lenže potom príde strach čo bude z deťmi, z manželkou, čo v prácí, potešenie z prázdnoty, potešenie z toho, že nič neexistuje, tak môžem robiť čo chcem, trebárs aj to isté čo predtým... a tak z toho vypadnem. Sám vidím ako sa zmietam stále dookola vo svojich snoch.

Tak hledej proč se motáš co tě žene. Analyzuj to až na samý počátek a pak se to stane. Sen skončí a již nebude utrpení ani smrti.

Prestal som sa modliť k bohu, pochopil som že aj tak sa modlim len sám k sebe a lepší zajtrajšok. Prestal som čítať duchovné knihy, pretože popisujú len sny a ukazujú len moju nenaplnenosť. Cvičil som jogu, veril som ze mám majstra a prišlo ďalšie sklamanie. To všetko robilo len moje ego aby si zaistilo lepší a večný život.

No už to máš obšláplé dobře, málokdo tak daleko vidí do sebe a žije v sebeklamu.

Možno stále chcem to isté aj keď teraz sa mi zdá, že všetko púšťam a len pozorujem. Viem že sám som si vytvoril toto peklo, tento sen, Boha i diabla, dobro i zlo, lasku i nenávisť. Jedine keď toto v sebe všetko zničím, budem mať pokoj. Ale kto je to ten čo bude mať pokoj? Nie som to zase ja?

No to jsou ty smyčky. Většinou se končí z rozborem u "já". A právě proto se to jeví jako kruh bez východu. Ale to ja je jen klamným hlasem... můžeš ho slyšet. Pak to nejsi ty. Že ne? Pokud můžeš slyšet svoje myšlenky tak to nejsi ty. Ty jsi nějaký pozorovatel jež se na to jen dívá a občas na to zapomene a je v maléru. Hledej to ja. Hledej kde sídlí mysl. Ne, nespokojuj se s rychlými odpověďmi, nestřílej, hledej ji skutečně, opravdově. Jako bys hledal ztracenou věc... tam uvnitř. Mnoho lidí si řekně že mysl leží v hlavě v mozku... pchééé není to tak snadné v meditaci. Nemohu najít ani své vlastní plíce... co je potom dech? To je to fascinující dobrodužství. Jakmile totiž nepřijde žádná odpověď ani důkaz stane se zázrak. Mysl se sama zastaví a opona iluzí spadne. Není třeba u toho nijak trpět a prožívat muka mystických smrtí. Jde krásně snadno a je to nejlepší dobrodružství co znám. Předtím jsem měl čas a kašlal jsem na cvičení, teď mám v ruce klíč ale nemám moc času... tedy spíš financí na to abych třeba měsíc cvičil. A tak chodím do práce, ale cvičím při každém okamžiku pozornost jak se to peklo hezky nenápadně vkrádá když člověk není bdělý k tomu co dělá a nechá se unést myšlenkami.

Aj ty si prišiel, pretože som ťa volal. Ja a ty sme jedno. Ale nezažil som to. Nie som v jednote a preto volám o pomoc. Aj keď je to adresované tebe, vie že volám do prázdna a ozvena tohto valania sa zase vráti len ku mne. Kto koho žiada a prosí?

To je velká otázka.

Som rozdelený na tisícky kúskov a hžadám toho kto by to zlepil naplnil. Vidím, že toto rozdelenie je len vo mne, je len v mojich myšlienkach, v mojom posudzovaní. Stačí nemyslieť. Niekedy stačí len jedna nevinná myšlienka a už som v pekle. Príde depresia, smútok, strach. Potom je na chvižu dobre, zdá sa že som z toho vonku ale o chvížu je to tu znova.

Přesně. Je třeba tedy být stále bdělý. Děti to mají v pohodě. Stále jsou přítomné.

Teraz sa už z ničoho neteším, všetko je prázdne. Viem že všetko malo význam a hodnotu len preto, lebo som tomu ten význam a hodnotu dával ja sám. Nič samo o sebe nemá žiadny význam, nič samo o sebe neexistuje, všetko živí len moje ja.

Pěkně. Pěkně. Jde vidět že jsi opravdu poctivě vydal ze sebe všechno.

Vidíš, chápem kde je problém ale neviem to realizovať. Potrebujem postrčiť. Prečo vlastne prosím niekoho koho vôbec nepoznám? Je to preto, lebo všetko čo si napísal je pre mňa ako voda pre smädného, alebo že tuším že aj tak sme všetci jedno a poznám ťa odjakživa alebo je to posledný klinec do mojej truhly a keď sa znovu sklamem ako už tožko krát v mojom živote (celý je len o sklamaní zo sveta, teda zo mňa samého), konečne začnem robiť niečo ja sám?

Můžu ti pomoci, ale nemůžu to udělat slovem. Můžu ti poradit ale ty se musíš držet instrukcí. Když se jich nebudeš držet, pak se efekt nedostaví. Ty právě potřebuješ tu knížečku. Pak už ti bude nadvěcně. Proč jsi zklamaný? Proč je velká otázka a dovede tě domů. Proč to je? Protože se sebeposuzuješ a sebehodnotíš. A to se dá udělat jen tak, že se srovnáváš s tím co víš z knih a srovnávat se můžeš jen s těmi druhými. To oni jedinný ti mohou říct jaký jsi. Takže sis na sebe udělal matrici čili matrix a nyní trpíš. Víš o něčem a proto je tu rozpor. Stačí ti vymazat paměť a budeš nadšenej i z obyčejné plechovky od Coly.

Ale teraz vidím, že keď som to zobral do vlastných rúk, vždy prišlo len sklamanie. Takže ani to nie. Ostáva jedine smrť. A na tú čakám.

Smrt není. To je ten problém. Takže ti to vůbec nepomůže. Není kam uniknout z kola karmy. Je jen jedna cesta, prohlédnout iluzi já. A tím se všechno zastaví v nirváně.

Už ani nemôžem zakričať ako kedysi, Bože pomôž mi, otče ako sa môžeš pozerať na toto utrpenie? Viem, že by to bola ako keď si prdnem do vetra.

"Viem" je jen myšlenka a ta pak vyrábí emoce. Kdybys věděl že to nebude jako do větru tak jsi fanatický katolík. Víra je jen pomocný filtr mysli. Ale nevede k osvobození.

Takže čo mi odpovieš? Zaplačeš nadomnou, zasmeješ sa, zhodíš ma do pekiel alebo len mávneš rukou?

Kdybych to udělal tak spadnu do pekla dřív než ty. Dobrá terapie je práce v kamenolomu, nebo ignorace sebe sama, nebo meditace.

Veď čo aj dokážeš urobiť z tožkou biedou.

Vidím že to je jen tvůj sen. Až se probudíš budeš se smát. Co bych dělal se tvým snem. Nic počkám až se probudíš. Přece bych ho neživil aby pokračoval věčně. U mě se neopravuje pouze amputuje. Navždy.

Verím v teba, verím v tvojho otca, verím vo večnú smrť.

To je jen chtění.

Ale je to len viera, teda nič. Viera je nič, presveč ma. Príď a zabi ma. Zabi moje ja a nech to čo ostane príde do krážovstva.

Já tě nemohu zabít... jak se mám dostat do tvého snu? Ty nejsi... probuď se. Přestaň se tvořit myšlenkama. Zapomeň úplně na sebe. Čím víc o sobě přemýšlíš, tím víc sílí "já".

Viem čo ma brzdí. Chcem ísť s tebou do krážovstva nášho otca. Rozumies tomu? Ja tam chcem ist. Ja debil. Ako môže ja ísť do krážovstva kde nie je žiadne ja? Krážovstvo ktoré nie je poškvrnené žiadnym takým nízkym ako je pocit ja?

Zase skvěle. Sám vidíš že problémy se odvíjejí jen od já. Tak ho najdi. Sedni si do meditace a vem si na něj kudlu a hledej ho v sobě kde přebývá a hledej a hledej... to vede k probuzení. Jakmile se ozve myšlenka, zeptej se kdo to mluví? Tvá pusa ne. Kde jsi ukaž se... a jdi na něj. A on nebude k nalezení... a pak zmizí a ty poznáš království. Sice to nebude ješte na trvalo, ale už budeš znát cestu domů.

Sú to len samé prázdne reči, len si vylievam srdce a bedákam nad sebou ako baba. Ako to mám všetko preseknúť a poslať to do pekiel?

Už jsem to říkal. Ty jsi jen myšlenka! Vystoupit z mysli = prozření kterému není rovno. Pak už jen pár sezení a je to doma.

Nepíš mi nič, veď všetko si už napísal a aj tak tuším čo odpovieš. Veď zase je tu len snaha sa zviditežniť, dať ti o sebe vediet, veď čo ak mi ty práve pomôžeš? Ja úbohy dávam o sebe naznámosť celému svetu. Pozrite sa, som tu, tu sedím úbohí, maličký. Prídte a pozdvihnite moje sebavedomie, nech trochu zosilniem, nech nikdy neskončí táto hra na silných a úbožiakov.

Vidíš sebevědomí... ego už má namále, jemu samému je ze sebe zle. Brzy odpadne samo. Jdeš trnitou cestou tak to trochu bolí. Ale na konci této temné noci duše už nebude utrpení ani já.

Potom prídem domov a jednou vetou myslenou ako inak dobre, zhodím svoju ženu do horúcich pekiel a ešte sa aj usmievam. Bola doba, keď som si myslel že som Kristus, potom to prešlo a prišla depresia z toho že ma Boh opustil. Bol som pol roka na psychiatrii. Volal som za Ježišom, chcel so lásku, pochopenie, šťastie... Stretol som ženu, pri ktorej som sa cítil fajn. Všetko bolo v poriadku. Začali sme Boha hžadať spolu, prešli sme všetkým možným a Boh stále nikde. Potom bola doba, keď som si myslel že som diabol a že ja som všetkých uvrhol do tohto pekla, vo mne je všetka príčina vzniku tohto sveta, jedine vo mne je vina. Už neverím na Boha ani na Diabla.

No vida kolik trápení jen kvůli vědění a přemýšlení o něčem. To jsou ty knihy. Ego má hlad a čím více toho nasaje tím pak složitější to je pustit.

Neverim na malé ja, vežké Ja. Včera som si uvedomil, že nikto nemôže podať svedectvo. Všetci čo tvrdia, že Boh existuje klamú. Každý, ktorí to tvrdí klame len sám sebe a ostatných uvádza do nešťastia a potvrdzuje jeho rozdelenosť.

Prima postřehy.

Kde je Boh a kde som ja?

Opět velká otázka. Kdo hledá, skutečně hledá a nestřílí z načtených věcí... dojde osvobození. Ale lidé jsou stále zakletí mezi Bohem a Ďáblem ale kdy to skončí. Koho se bát víc? Stále zakletí mezi láskou a nenávistí... přitom jsou to jen pohledy mysli na jednu a týž věc. A kolik čurbesu to nadělalo. To je proto že se nehledá uvnitř ale v knihkupectví! Tam je to lacinné... stačí přečíst a jako bych to sám věděl :-). V této hře však neexistuje zkratka. Je třeba jít po svých. Kde není zkušenost bude vždy pochybnost a strach, tedy plno řečí.... protože strach hledá cizí souhlas pro potvrzení. Mnoho Guru je víc zakletých než jejich žáků.

Kto je to, ktorí tvdí že Boh existuje. A kto tvrdí že neexistuje? Aboja sú v klamstve. Aké úbohé. Kde nič nie je, nie je ani Boh ani nieBoh.

Poslední věta je supr. Věci existují jen v mysli. Když se zastaví mysl na Boha si nelze ani vzpomenout :-).

Vidávam svedectvo o mojom rozdelení a mojom pekle.

Mockrát děkuji. Konečně někdo velice upřímný! Mnohým čtenářům to pomůže. A až vydám to jak spravně cvičit i s těmi fintami jak to vše obelstít, pak bude i po pekle i po nebi. Bude konečně klid. Abych ti trochu ulečil tak ti řeknu... Bravo. Vidíš svět stejně jako mistři a Budhhové jen malinkatý rozdílek tu je. Oni jsou nad tím a ty jsi zatím v tom. Oni to přijali, ty ne. Oni jsou v klidu a ty bojuješ.

Obyčejná Nula

***

To je jenom tvá myšlenka podle níž se odvíjejí pocity.

Je to naozaj tak. Tie myšlienky dokážu hotové zázraky. Stačí brnknúť - dnes je krásne, oplatí sa žiť a všetko ide ako po masle, život je krásny, svet je krásny, všeko sa dá do poriadku, svetu je možné ešte pomôcť... Dostaví sa energia, chuť a kdejaké príjemné pocity. Alebo naopak - dnes to za nič nestojí a všetko tomu dáva za pravdu.

Je to jako se zamilovaným... nic nejde vidět ale v jeho očích, páč ovlivněn jistým myšlením a následně vyprodukovanými emocemi je celý svět skvělý. No a když dostane kopačky změní se myšlenky, změní se emoce a svět je na hovno a jde se páchat sebevražda. Nebo stejně je to s alkoholikem... atd.

Pozorujem to už dlhšiu dobu ale je tak ťažké prijať to, prijať že za všetko si môžeme sami. Prijať to, že keď poviem, že mám všetkého po krk, znamená to, že stále ešte niečo očakávam.

Ta poslední věta je supr postřeh.

Výmluva, myšlenka a pocit zklamání. To je přístup který prozrazuje, že to ani nechceš anebo jen taktizuješ abys našel zkratku. Zřejmě utrpení se svým já nemáš ještě dost. Tak počkáme. Až budeš mít to správné odhodlání. Pak to jde samo.

Ten pocit sklamania je ale vežmi klamný. Zdalo by sa že som sklamaný sám zo seba. Klam, ten pocit je len myšlienka. Zdalo by sa že som sklamaný, že všetko čo sžubujú duchovné knihy je len zakrývanie prázdnoty ich autorov a že nič také nie je možné dosiahnuť, pretože je to len ich sen. Ale ani to nie je presné. Ako krásne si to odhadol, že je to len taktika ako si to užahčiť. Mal som tožké sny, čo ak jeden z nich sa naplní? Napríklad ten, žiť bez ega, bez ja - aké krásne by to bolo. Zase som sa chytil do siete svojho ega a pekne si tam hoviem.

No ale víš aspoň odkud vítr vane... zkus se ptát a kdo... kdo to mluví kde je, kde sídlí. To nejsem já když slyším jeho hlas. Ty jsi jen divák... Probuzený realizoval zkušenost že je jen divák na obrazovku mysli. Otrok je ten který to nerealizoval a následuje mysl ať si umíní cokoliv. Zapři sám sebe... ignoruj svou mysl a povzneseš se nad všechno. Usedni do meditace a vzdal se od té obrazovky.

Celkem se směju... to je normální. Chybí to jen kapka. Příčina je ve tvém myšlení. Neztotožňuj se s myšlením a rozlišováním a co může být na nic? Ale taky to nebude skvělý. A to asi mnohe zklame. Bude pouze takové jaké to je. Bez emocí a bez pocitů. Stav klidu bez nirvány a bez utrpení.

To je presne to sklamanie, vôbec to nebude skvelé ako to všetci sžubujú. Bude to obyčajné, také obyčajné.

Ale hlavně už bude klid... žádný cíl snaha, boj. Prostě přijetí... žádné konání způsobené chtěním, žádné rozhodování... to je ten klid a neuvěřitelná spokojenost v každé situaci. Jak toho dosahují dětí? Jsou ponořené v sobě. Je to podobné jako když si dáš dvě piva... najednou se ponoříš víc do sebe a necháš se unášet jen tím stavem. Okolním podnětům není věnována až tak velká pozornost... a to uvoňuje a proto má člověk tendenci si zpívat. Stějně tak při práci... lidé začnou zpívat... to znamená že realizovali nirvánu. Ale oni o tom nevědí... myšlení je v souladu s činností, pozornost taky... to povznáší a už je tu písnička na jazyku. Člověk který si zpívá je v nirváně.

Všetko je asi len v tom, že sa tomu obyčajnému vzpieram. Nechce sa mi veriť, že budha bol ten najobyčajnejší človek na svete. A keď zastavím mysež, nie je ani budha. Neviem si na to zvyknúť. Mysež je tak blízko, stále pri mne, kde som ja je i ona. Nie som to ja? Je fajn ju odložiť, je fajn sa s ňou pohrať. Kde je to utrpenie? Je to tiež asi len hra. Vytvárať si pocit ja a všetky kulisy okolo. A hlavne keď nie je nič iného napráci. Som vežký prokrytec.

Skvěle. Samé expostřehy. Zkus si položit otázku proč teda jsi. Tuto otázku budu právě rozebírat v tom nebezpečném článku.

Ty to víš, ale nepříjmáš to. Stále bys chtěl aby to bylo jinak. A ta touha tě drží. Jsi sám ze sebou v rozporu.

Stále je to o mne. Všetko to viem, chcel by som aby to bolo inak, lepšie, krajšie, duchovnejšie. Aby to malo zmysel. Ale zároveň v tom žiadny zmysel nevidím. Som rozpor sám a ešte sa v tom aj vyžívam. Je to také lákavé oproti nude tohoto sveta. Som najväčšie ego na svete. Zaoberám sa len sám sebou. To bude bomba, keď zistím, že je to len prázdna bublina. A tú bublinu chcem stále niečim naplniť. Chcem sa cítiť úplný.

Skvěle popsané... sen se chce cítit skutečný, úplný. Ale když je to už blízko tak ucukne a postaví si rychle nový cíl. Když se stává sen úplným blíží se probuzení. Je to jako smrt. A proto lidé nesmějí být šťastní... protože když už všechno máš... nastane katastrofa... zkus si to představit, kdybych ti nakrmil hlavu že všechno už máš... všechno bych ti hned dal a vyčaroval. Na cokoliv bys pomyslel. To by bylo nudný že? Začal bys to ničit jako to dělají miliardáři. Baví se ničením svého majetku. A proto se Hospodin zablokoval a ukryl se do omezeného člověka, aby se mohl déle trápit s dosahováním. Aby měl jen naději nikoliv jistotu. Aby byl sen delší až nekonečný. Všimni si toho jak se kontrolujeme v radosti, v sexu, v pláči, v bolesti. Všechno omezujeme a potlačujeme jen aby tu bylo nějaké já. Kdyby ses tomu plně odevzdal tak dojdeš probuzení. Naplno a otevřeně beze studu si zaplakat když máš sebemenší záminku, zaplakat si tak jako pláčí novorozenci a jsi svobodný. Rozkočit se v extázi, jásat a válet se po zemi radostí nebo smíchem, ztratit se ve vzteku... to všechno je cesta, jen se to musí udělat na 100% bez kontroly. Děti, blázni a šílenci jsou svým způsobem svobodní... emoce nezadržují nepotlačují a proto nad nimi nemůže peklo zvítězit. Zatím co oni stojí, karma se nekoná, egoista se dává do pohybu a karma se roztáčí. Buď utíká před špatným nebo spěchá za dobrým pocitem. A peklo má radost. Lidé si však neuvědomují pokud je jejich naplnění závislé na věcech pomíjivých a dodávaných zvěnčí, tedy vyčarovaných Luciferem, budou zakleti v tomto snu utrpení. Království je totiž uvnitř. Tam mají hledat naplnění. Skutečné je uvnitř, iluze jsou venku. Jeden strom byl zasazen mimo zahradu Otce. Ten strom se jmenuje Iluze = Jáství = Touha = Utrpení z prožívání. Ještě jsem přišel na zajímavý postřeh když jsem zmínil děti a blázny. Všimni si, že dokud nemáš "já" dokud jsi nesvéprávný, když jsi nemocný atd... celý svět(všichni čerti) tě obskakují, ale jakmile už "já" máš musíš sloužit světu(a všem čertům).

Ano takže to sedí. Chtěl bys něco získat. Něco utrhnout, vychutnat než umřeš. Být naplněn... Ale naplnení je pocit a v nirváně není pocit. Jasný. Není žádné naplnění!

Toto bol asi posledný klam, čo ma držal nad vodou. Byť naplnený, úplný, celistvý. Ale veď je to to isté ako byť prázdny, nenaplnený, byť ničím. Ale je tu to byť. Čo s ním. Keď je tu bytie, je tu stále snaha o jeho naplnenie. Takže byť, či nebyť to je otázka. Aké smiešne. Je to len otázka pre ego. Bez mysle je to asi jedno, že?

Ego má otázky pořád, protože hromadí vědění o sobě. Čím víc ví, tím větší základna je. Chudí duchem to mají snazší. Nevěstky a publikáni, obyčejní lidé předhánějí všechny do království. Zeptal se žák zenového mistra: "Mistře co je po smrti?" "Nevím." "Jakto že to nevíš?! Jsi přece mistr!" "Mně docela vyhovuje nevědět to." (To mi připomělo že o tom ví Dae Kwang asi nějak víc než tento moudrý zenový mistr, páč na mé ani na Jirkovy odpovědi vůbec nereagoval...) Celé učení církevní a karmické, veškeré náboženské kydy se opírají co bude s námi pak... není divu, že se musíme tedy činit aby jsme pro své "já" obdrželi pochvalu od Lucifera oděného v masce Hospodinově.

Celkem už bych ho měl psát. Dost lidí ho už potřebuje.

Zbytočná je tvoja snaha, je to len ďalšia vidina lepšej budúcnosti. Toto bolo myslené tak, že si to v pozadí všetkého snaženia myslím ja sám, nepatrilo to tebe. Vrcholom môjho duchovného snaženia bolo, že som sa na týždeň zavrel do prázdneho bytu, aby som na sebe pracoval aj keď som dopredu vedel, že to nebude mať žiadny výsledok. Ale čo ak predsa? Aj tak som do toho išiel a bolo z toho jedno vežké utrpenie a sklamanie. Stále som sa zaoberal sám sebou. Je to to najväčšie utrpenie v tomto bordeli. Za utrpenie si platíme ďalším utrpením. A ešte si to sťažujeme tým, že sa v tom stále hrabeme. Celá moja dotarajšie duchovná prax bolo hrabanie sa na smetisku vytvorenom mojim ja. Kde je tá správna prax?

To je právě to co tady v této zemi chybí!!!!! Správá praxe v řadách duchovních kteří verbují ustrašence do svých řad a pak je z toho dostat je dvakrát tak težké. Ale zase tak po dvaceti letech marnivostí jsou zase zralí... a půjde jim to lehce. Takže si v klidu počkám. Trochu to tady studuju a pak vyvrátím základní pilíř toho všeho. Něco už jsem nahlodal ale to závěrečné teprve napíšu a pak už je jen praxe.

Nemůže se zabít. Protože neexistuje je to jen pár myšlenek a záznamů ve tvé mysli. Vyjdi z mysli a je konec utrpení. Jsi jako člověk dívající se na horor, který se bojí, páč úplně zapoměl na obrazovku. Tak stejně tvá mysl je jen obrazovka a ty se na to díváš, ale touha zařídila vychutnat si nějaké slasti. Tak jako když se dívá člověk na erotiku, chce se vzrušit... musí zapomenout na sklo a vžít se do televizní reality. No a tak se to stalo že pak si s ním televize dělá co chce a on je 99% neštastný protože zapomněl na cestu zpět ale hledá ji pak někde v té televizi přitom je doma v ráji!

Toto všetko viem, píše sa to všade, už aj vrabci si o tom čvirikajú. Ale ako naučíš slepého vidieť? Len tak že mu vrátiš zrak. Ale asi to nie je dobré prirovnanie. Len sa zbavujem zodpovednosti a odďažujem ukončenie svojho klamu. Ale možno to poslúži iným ako na jednej strane strašne chceme ukončiť toto trápenie a zároveň sa ho držíme. Jednou vetou vravíme Bože, majster, otče, guru... pomôž a druhou si vymyslíme, že preto a preto to nie je možné. Teraz to vidím, všetko je to len hra ega. Ale čo to znamená byť za mysžou? Stáva sa mi, že na nič nemyslím, nemám myšlienku ja, ale je tu niečo jemnejšie, skoro nepostrehnutežné, čo len cítim. Nejaký obal čo ma celého drží pokope ak keď nie sú myšlienky. Telo, dych, zmysly, pocity. Čo s tým? Ako sa zbaviť pocitu, že to tiež nie som ja, že som si to stvoril aby som si tento svet lepšie vychutnal.

Buď bdělý... příjde-li pocit poznej že to je jen pocit, je to jako kus skály opodál není třeba mu věnovat pozornost a strkat si ho do batohu jaké zátěž na cestě. Prima to jde u negativních pocitů... ale třeba orgasmus... to je jen něco mimo tebe. Je to nic... když se dokážeš povznést nad něj... když ho uvidíš ve své pravé podstatě bez přikrášlování představami a chtění vychutnávat. Když si uvědomíš že orgasmus je způsoben jen myšlenkami a představami staneš se volným a půjde ti to na čemkoliv. Stačí překonat orgasmus a strach... pak je to už blízko. OSHO o tom psal, kdo se dokáže k orgasmu postavit jako svěděk realizuje Božství. Myslel jsem si že to bude o nějaké větší extázi, třeba jak to nacvičují tantrici. Prd. Je to úplně o ničem... jako když se zakončuje močení... pár stahů naprosto bez emocí... naprosto komická věc... kdo nezkusil neuvěří. Stačí být jen bdělý a mít mysl jako zrcadlo... a tak to funguje i se všemi pocity. Otestoval jsem to na vícero věcech jako třeba hlad, únava, ospalost... nic takového není! Jsou to jen klamy. Není žádné tělo! To nestačí vědět, to se musí zakusit!

Proč nic nechceš? Zase chceš něco získat za to? Chtění a nechtění je to samé. Stále zakletý. Je to bludný kruh že? Ale cesta ven existuje... je to stezka pravé meditace.

Áno, áno, áno. Nechcem nič, pretože všade píšu, že ten kto nič nechce, má všetko, je v nirváne, je svätec, nad všetko oslobodený, večne blažený. Vidíte žudia, čo dokážu knihy a reči tzv. majstrov? Keď si spomeniem, čomu všetkému som za ten krátky čas, čo som opustil materializmus uveril, musím sa tomu smiať. A ešte stále som plný smetí. Len sa tak práši. Čo veta, to skvost. Stezka pravé meditace - nezaváňa to zase nejakou čertovnou?

Každé slovo zavání čertovinou. Ale vrcholem čertoviny je sám Bůh. Vrcholem řeči bude mlčení, vrcholem všeho poznání je Slepý Osel. Znám jen jedno poznání... není žádné poznání. Všechno ostatní je byznys, obchod, žrádlo pro hladové ega. Slova jsou laciná a přenesou tě za hory, sebeklam, jen nezralé ovoce se prodává. Proč? Protože jsme líní sami si dojít natrhat, mysli stačí si to koupit, přečíst, přivlastnit a říct... já vím že nic nevím. Pche!

Tak hledej proč se motáš co tě žene. Analyzuj to až na samý počátek a pak se to stane. Sen skončí a již nebude utrpení ani smrti.

Teraz to viem, že ma ženie len to, aby som prežil. Ale to asi nie je ten začiatok. Nechám to na tú pravú meditáciu. Len aby som neuviazol v otázke, v čom je táto meditácia pravá.

Pravá bude v tom, že není ani hledající, ani tázající se, ani osvobozující se. Je to jen čistá pozornost a tedy nahlédnutí do podstaty mysli a tím je vše zodpovězeno.

No už to máš obšláplé dobře, málokdo tak daleko vidí do sebe a žije v sebeklamu.

Sám sa tomu čudujem, prečo sa mi ešte chce klamať samého seba. Myslím, že je to len tým, že to vidím akosi z diažky, ale nie som priamo v tom.

Ujít třičtvrtě cesty znamená ujít půl cesty... to je čínské přísloví. První a poslední krok je ten nejtěžší. V podstatě je to ve skutečnosti jen jeden krok zpět, ale v mysli se dá ujít miliardy pomyslných kroků za milióny pomyslných životů a přec se stojí stále na místě a přešlapuje se strachem, páč člověk hledá jistotu a kalkuluje aby vykročil co nejefektivněji. Tisíce směrů... zmatený balónek uprostřed kaktusů. Tak dlouhá příprava na jeden krok zpět?!! Možná se nejprve hledá jeden krok vpřed. A to je to utrpení ze chtění být.

Iba som si omočil nohu, ale bojím sa do nej skočiť. Veď čo ak sa utopím.

O to právě jde. Ty existuješ jen jako souhrn myšlenkových závěrů. Stačí reset... a nejsi... iluze splaskne a dostaví se království.

Kedysi ma poháňala vežká túžba spoznať pravdu, skutočnosť, absolutno. Sú to len keci a táto túžba sa vytratila. Teraz ma poháňa túžba zbaviť sa utrpenia. Ďalšia etapa bude zrejme zbaviť sa akejkožvek túžby a nakoniec, ved vieš... Zdá sa mi to dlhé. Ale to je asi tá tŕnistá cesta domov. Chce to len trpezlivosť a prax.

Ego je tvořeno chtěním... stačí zničit touhu a ego zmizí.

Ja by som to nenazval ani sebaklam, ale masochyzmus. Pre niečo ešte chcem trpieť. Musím skúmať prečo.

Pro sebe, jen pro sebe a slávu svou trpíš. Úspěch v tomto světě je dílem pekel. Uspět se dá jen když existuje Já a Ty. Rozumíš? Proč se hodnotíme? Posuzujeme, zdokonalujeme, povyšujeme a soutěžíme? Jen aby nám ostatní potvrdili že jsme. Aby si nás všimli, aby nás neignorovali... aby jsme získali potvrzení od okolí o sobě samých. Proto sázíme a investujeme do iluzí a sklízíme zase jen iluzi... to je karma roztočená chtěním. Třeba chtěním se osvobodit... odkud to asi vychází? Ze stejného zdroje. Jaká je cesta? Přiložit si led na hlavu... teď hned! Praštit se raději kladívkem do nohy jen aby touha neměla šanci získat si pozornost. Raději si vydloubnout hladové oko a useknout nenažranou ruku... než zaprodat ducha peklu.

No to jsou ty smyčky. Většinou se končí z rozborem u "já". A právě proto se to jeví jako kruh bez východu. Ale to ja je jen klamným hlasem... můžeš ho slyšet. Pak to nejsi ty. Že ne? Pokud můžeš slyšet svoje myšlenky tak to nejsi ty. Ty jsi nějaký pozorovatel jež se na to jen dívá a občas na to zapomene a je v maléru. Hledej to ja. Hledej kde sídlí mysl. Ne, nespokojuj se s rychlými odpověďmi, nestřílej, hledej ji skutečně, opravdově. Jako bys hledal ztracenou věc... tam uvnitř. Mnoho lidí si řekně že mysl leží v hlavě v mozku... pchééé není to tak snadné v meditaci. Nemohu najít ani své vlastní plíce... co je potom dech? To je to fascinující dobrodužství. Jakmile totiž nepřijde žádná odpověď ani důkaz stane se zázrak. Mysl se sama zastaví a opona iluzí spadne. Není třeba u toho nijak trpět a prožívat muka mystických smrtí. Jde krásně snadno a je to nejlepší dobrodružství co znám. Předtím jsem měl čas a kašlal jsem na cvičení, teď mám v ruce klíč ale nemám moc času... tedy spíš financí na to abych třeba měsíc cvičil. A tak chodím do práce, ale cvičím při každém okamžiku pozornost jak se to peklo hezky nenápadně vkrádá když člověk není bdělý k tomu co dělá a nechá se unést myšlenkami.

To je presne to čo stále hžadám. Kde je mysež, kde su pocity, kde je moje telo, kde je dych. Stále nič nenachádzam. Len myšlienky. Ale odiaž sa berú tie? Ževraj z mysle, ale kde je tá mysež. Prečo ju neviem nájsť? Pretože som vtedy ňou a čím som, to nemôžem vidieť? Ale myšlienky predsa pozorujem. Tak nemožem byť mysež. Nerozumiem tomu. Keď to chcem pochopiť zamotávam sa do toho ešte viac. Márna je moja snaha.

Chápe a rozumí jen mysl. Tu není co k chápání. Hledej dál, nepřestávej. Nemůžeš se vidět to je ono... odkud přichází zvuk a kdo jej slyší? A je nutné ho vůbec poslouchat. Vždyť je to jedno... zvuk je tu ať poslouchám nebo ne. Obraz je tu ať se chci dívat nebo ne... proč tu teda vůbec musím být když vše jde samo beze mě... není třeba žádného pozorovatele! Vše je ok! Vše funguje samo... kdo je tedy ten kdo slyší, vidí pociťuje to co je ještě před pozorovatelem? Kdo je tím co stojí a existuje a vnímá ještě před myslí? Hledej. Uvidíme co mi odpovíš.

Můžu ti pomoci, ale nemůžu to udělat slovem. Můžu ti poradit ale ty se musíš držet instrukcí. Když se jich nebudeš držet, pak se efekt nedostaví. Ty právě potřebuješ tu knížečku. Pak už ti bude nadvěcně. Proč jsi zklamaný? Proč je velká otázka a dovede tě domů. Proč to je? Protože se sebeposuzuješ a sebehodnotíš. A to se dá udělat jen tak, že se srovnáváš s tím co víš z knih a srovnávat se můžeš jen s těmi druhými. To oni jedinný ti mohou říct jaký jsi. Takže sis na sebe udělal matrici čili matrix a nyní trpíš. Víš o něčem a proto je tu rozpor. Stačí ti vymazat paměť a budeš nadšenej i z obyčejné plechovky od Coly.

Prečo som sklamaný? Tento svet nie je to, čo som chcel a žiadny iný nebude taký. Ani ja nikdy nebudem taký aký by som chcel byť. Boli chvíle, keď som tak túžil vrátiť sa domov, do náručia svojho otca - prázdna, až som z toho plakal. Teraz, možno aj vplyvom toho, že ani ten plač, nárek a túžba po otcovy a aj vplyvom tvojho bývalého sarkazmu, som rezignoval. Ale vidím, že ty nie si taký. Si ako môj otec (ten pravý) a nikdy ta nechcem vidiet, kým ta nespoznám.

Jsi zklamaný protože přemýšlíš o tom co bys chtěl. To vytváří rozpor. Trpět se dá jen v myšlenkách a jen ve snu.

Smrt není. To je ten problém. Takže ti to vůbec nepomůže. Není kam uniknout z kola karmy. Je jen jedna cesta, prohlédnout iluzi já. A tím se všechno zastaví v nirváně.

Ďalšie sklamanie, ani smrť mi nepomôže. Smrť ega je asi ten najväčší trik ega. Ale to si už asi niekde písal, že. Tak čo s ním. Napraviť sa nedá, potlačiť sa nedá, zabiť sa ho nedá. Len prehliadnuť že neexistuje? Ale kto to prehliadne. Zase tá vežká otázka. Ja to už predsa nemôžem byť.

Správně pokud existuje já, pak je to stále stejné peklo.

Vytratí sa samé, keď sa nebude živiť myšlienkami. Ako oblak z ktorého vyprší všetka voda? Tá voda sú naše túžby?

Tá voda je tvá pozornost. Podívej je to jako s mořem. Myšlenky jsou vlny. Na povrchu je bouře. Bouře se jménem já. Ale když se ponořiš do sebe, pod hladinu tam je klid... stačí se stále propadat do sebe... je to nekonečné a klid nezměrný... myšlenky jsou slyšet jako kdyby mluvil někdo v sousedním domě z okna. Všechny vjemy, pocity atd... přicházejí z velké dálky a nemusíš si jich všímat. Tak spočíváš ponořen sám v sobě dokud všechny pouta nevyvanou. Pak se můžeš vrátit na povrch a zjistíš že je po bouři vítr totiž přestal existovat. Vlny ustaly. Takže obrať svou pozornost vždy dovnitř. Nedívej se na druhé, nehledej štěstí ani naplnění venku. Jsou to klamy. Můžou přicházet nabídky ať si koupíš to nebo to, ať si zařídíš, ať se naučíš atd... to je na nic. Tam uvnitř je ten zdroj. Stačí zaměřit pozornost vždy dovnitř. Třeba tě něco naštve... tak šup dovnitř a hledat vztek, pozorovat ho a zjistíš že to byla jen vlna na povrchu na které jsi se svezl díky své nepozornosti páč jsi neměl spuštěnou kotvu. Ale hlavně si dej bacha na touhy... ty začínají nenápadně, chce to praxi. Jak říká Buddha do kultivované mysli nepronikají žádosti tak jako déšť do domu s novou střechou. Peklo sází jen semínka... je třeba uvidět ta semínka než zapustí kořeny.

Já tě nemohu zabít... jak se mám dostat do tvého snu? Ty nejsi... probuď se. Přestaň se tvořit myšlenkama. Zapomeň úplně na sebe. Čím víc o sobě přemýšlíš, tím víc sílí "já".

Ako možem zabudnúť sám na seba, keď som zo sebou stále. Niekedy by preblisne nápad, že odídem od tohoto panáka, vykašlem sa na neho aj z jeho problémami a pôjdem sa hrať z deťmi. Je to taté uvožňujúce. Lenže po čase zistím, že ten panák je tu zase. To je fakt, čím viac o sebe premýšžam, tým viac si uvedomujem že som. Lenže je problém že žijem medzi žuďmi, ktorí chcú aby som premýšžal, tvoril, rozprával, žil. A ja ich nedokážem opustiť. Nahováram si, že by trpeli a že ani nemám kde ísť. Veď aj tak sám pre sebou neujdem. Iba ak prestanem myslieť. Teraz som to vyskúša. Nie som ja, nie si ty, nie je tento mail ani žiadne problémy. Ale ani žiadna činnosť. Asi by moje telo takto za pár dní umrelo.

Dobře. Zkus si tedy lehnout do rakve... a uvidíme zda-li se pak budeš zabývat osudy jiných lidí své rodiny, světa... zda-li je tu možnost vůbec přemýšlet nad tím zda-li je lze dokázat opustit nebo nelze... prostě tu je to jasné... musíš je opustit. A je to bez problémů Ego se nemá čeho chytit. Ego je tvořeno i vztahy. Ego si ty lidí tvoří. Uvědom si že se díváš jen na obrazovku a tví rodiče tu jsou jen kvůli tobě. Kdyby si tu nebyl ty, nemohli by tu být ani tví rodiče. Jasný? Ty jsi ten hlavní ve svém snu. Tam kde jsi ty, tam je celý vesmír a všechno utrpení. Když zmizíš zmizí všechno... není třeba si tedy dělat starosti a hledat záchytné body k oddalování praxe.

Zase skvěle. Sám vidíš že problémy se odvíjejí jen od já. Tak ho najdi. Sedni si do meditace a vem si na něj kudlu a hledej ho v sobě kde přebývá a hledej a hledej... to vede k probuzení. Jakmile se ozve myšlenka, zeptej se kdo to mluví? Tvá pusa ne. Kde jsi ukaž se... a jdi na něj. A on nebude k nalezení... a pak zmizí a ty poznáš království. Sice to nebude ješte na trvalo, ale už budeš znát cestu domů.

Raz som tam už bol. Strašný pocit. Bol som nič a to nič vytvorilo celý svet aj zo všetkými bytosťami. Po pár minútach som od toho utiekol do tohto sveta mysle. A od vtedy to znova hžadám a zastrájam sa, že sa už toho nezžaknem. Ale je to uz ťahšie. Ego si našlo chodníčky, ako mi to zatajiť aby ušlo pred svojim odhalením. Viem že je to strach, co mi bráni byť doma a až utrpenie nebude väčšie ako strach, domov sa nedostanem. Alebo je aj kratšia cesta bez toho utrpenia? Pozornosť?

Ano pouhá pozornost k vnitřním pochodům a principům. Neustále se dostazování proč vznikl ten a ten pocit, jak se to stalo, kde je ta příčina. Jednou jsem se zabýval otázkou jaký smysl má vůbec myslet... komické... dobře jsem se tím pobavil. Vřele doporučuji.

Vidíš sebevědomí... ego už má namále, jemu samému je ze sebe zle. Brzy odpadne samo. Jdeš trnitou cestou tak to trochu bolí. Ale na konci této temné noci duše už nebude utrpení ani já.

Žiadny komentár, nie je to dobre ani zle. Mal som tendeciu aj v tomto sa vyžívať.

Každé vyžívání je strádání. Přičinu najdeš proč si se chtěl vyžívat a od čeho to vzešlo.

Bravo. Vidíš svět stejně jako mistři a Budhhové jen malinkatý rozdílek tu je. Oni jsou nad tím a ty jsi zatím v tom. Oni to přijali, ty ne. Oni jsou v klidu a ty bojuješ.

Týmto si to trochu celé zabil, s tým bravo. Ale robím sa že nepočujem a nie je tu nik, kto by natŕčal uši. Alebo žeby hej?

A kdo to robí? A proč to robí? Bojí se nečeho? Pokud ano pak je tu nějaká touha se něčeho zbavit a tedy nějaké Já. A s tím to (z jeho pohledu "lichocení") viditelně pohlo.

Je tu nejaký úsmev. Alebo žeby úškrnok? Ty sám vieš, že sú to len keci. Už zme z toho vyrástli. Aj ja by som ti mohol polichotiť, ale viem že sa ťa to nedotkne. Je fajn byť s tebou, skoro som sa toho chytil. Uz neodpisuj. Napíš knihu.

Ta kniha je už uvnitř tebe dávno napsaná. Trochu jsem odepsal protože to tak vyvstalo. Prima text.

Obyčejná Nula