Otázka: Ahoj, přečetla jsem si tvé stránky a pěkně se mi natlakovala hlava, úplnej maglajz jsem ve všem měla, posloužily mi k dalšímu rozhovoru se sebou sama, zjistila jsem, že mám neustále strach. Dnes mi kolega ukázal tváří v tvář, jak moc jsem z toho strachu zavřená, vždycky jsem o sobě tvrdila, že jsem extrovert, ba naopak, všechno jsem si zavírala pěkně dovnitř do pokojíčku, i to, že jsem četla knížku, že jsem potkala na ulici agresívního chlapa, všechny tyhle pocity, a to jednou muselo explodovat, dnes mi kolega řekl, že se schovávám za kašpárka, za sprostá slova a ještě tomu všemu vznešeně říkám: hrát si sám se sebou:)))) Dostala jsem zásah přímo do srdce, tak moc jsem chtěla duchovně umřít, až mě kolega zabil, rozplakala jsem se nad prostotou, kterou jsem náhle uviděla, zcela nečekaně a konečně jsem ucítila ten proud, jež se mi rozlil po celém těle, ze srdce mi vytekla láva lásky, ten oheň proudí a spaluje vše nač přijde. Bože, koho by napadlo, že největší lásku, největší smysl svého života, nosíme v sobě, jen se jí nebránit, sám sobě se nebránit, všem svým pocitům, myšlenkám, teď už vím, že moje cesta-život je skrze srdce, skrze otevřené srdce, srdce musí dýchat a žít! Petra

Odpověď: To je dobrý začátek, ale ono ti to za chvíli zmizí. Zkus tedy najít, proč ses sama sobě bránila. Co bylo tou příčinou? Pečlivě to prozkoumej a pak mi to napiš .

Obyčejná Nula

***

Držela jsem se.

To je jen následek. Proč jsi se držela... hledej poctivě... když ti to řeknu, nebude to mít to poznání. Dá se nad tím mávnout rukou a zapomenout na to... ale když to najdeš sama... nemůže to být zpochybněno ani zapomenuto.

Obyčejná Nula