Otázka: Jsi ztracený a marná bude tvá řeč, že nejsi to ani ono, neboť prokládáš pravdy lží a to je marné. Divím se tvé domýšlivosti a pýše. Jo brácho a zbytečně si neškoď, bylo by smutné, aby pociťování pociťovalo bolestivé za to že ruka psala obojaké. Chceš-li však pociťovat zlé, vem si raděj trochu od druhých. ...bych si s tebou moc rád popovídal, kdyby to šlo,třeba někde na chatu. Ale jak jsem tak četl dál, pochopil jsem, že jste na výletě za získáváním bobříků :-), škoda, kdybych tu stránku našel dřív, možná bych jel s váma, ale čtyři měsíce.... je fakt dlouhá doba. No, tak snad příště.... až se vrátíš (doufám, že ti nevadí tykání), dej mi vědět, ok? Dík Ptsn

Odpověď:

Jsi ztracený a marná bude tvá řeč, že nejsi to ani ono, neboť prokládáš pravdy lží a to je marné.

A co není marného zde v tomto světě?

Divím se tvé domýšlivosti a pýše.

Vadí-nevadí? Zřejmě mě neznáš a to co neznáme si můžeme jen domyslet... a domýšlení to je pak trápení. Inu co se mnou. Kdo je vinen? Zda-li za ty všechny starosti o mě nemůže jen tvůj snový úsudek? Jak ti jen od něj pomoc, když příčina je v tobě? Ťuky ťuk tady a teď. Prásk! Nejsem nijaký.

Jo brácho a zbytečně si neškoď, bylo by smutné, aby pociťování pociťovalo bolestivé za to že ruka psala obojaké.

Nápodobně. Zbytečně si neškoď, bylo by smutné, aby pociťování rozlišovalo bolestivě za to že oko hledalo obojaké.

Chceš-li však pociťovat zlé, vem si raděj trochu od druhých.

A bude ti pak líp? Dobré a zlé... to je ten základ pekla. Není pak divu že je to následek samotného chtění a snaha roztočit karmu znovozrozování, když to "dobré" čeká už v další etapě. Možná že právě to dorbé zdírá kůži z otroků.

...bych si s tebou moc rád popovídal, kdyby to šlo, třeba někde na chatu.

Tím se nic nevyřeší. Jen se promlátí pár slámy a výsledek je pouze k domyšlení.

Ale jak jsem tak četl dál, pochopil jsem, že jste na výletě za získáváním bobříků :-), škoda, kdybych tu stránku našel dřív, možná bych jel s váma, ale čtyři měsíce.... je fakt dlouhá doba.

Nezoufej nějaké bobříky jsme ti tam ještě na dlouhou dobu nechali.

No, tak snad příště.... až se vrátíš (doufám, že ti nevadí tykání), dej mi vědět, ok? Dík Ptsn

Kam se mám vrátit, když jsem odsud nikdy neodešel?

Obyčejná Nula

***

Ahoj Petře (tuším že se tak jmenuješ),

Je mnoho Petrů... který jsem Já? Pokud Bůh zná duši... pak každá duše musí mít své originální a jedinečné jméno ne? Takže hledejme to pravé jméno uvnitř.

Dík za dopis. Zřejmě budeš další oporou v mým životě, abych zase nemusel nic dělat.

Abych nemusel nic dělat... to je moto pekla... abych nemusel něco dělat, to už je blíž, ale jen o vlásek. Ale tak jo, beru všechny tvé hříchy a nedokonalosti na sebe, a ty nedělej vůbec nic... jen si tak bezstarostně buď.

Ale i tak mě těší, že někdo v tvým věku našel odvahu odseknout kořen trápení, mě se to nikdy nepovedlo, jsem, zdá-se, zbabělec.

Zdá-se ti o mnohém... zbabělec to jen výmluva aby nebyla jmenována ta skutečná příčina.

Ne že bych se nepokoušel, ale už jsem si zvykl na ty věčné postupy a ústupy, jsou jako můj "věrný" společník a staly se mi životní potravou.

Skutečná praxe není otázkou zvyku. Není to boj, je to jen nasměrování veškleré energie rozptýlené v potlačování, ve chtění, myšlenkách a bojích, v usilování až od vzpomínek přes buducnost ke snění. Až se ten celý potenciál vrátí do toho bodu ze kterého vyšel zjistíš jak mocně tě to vyčerpávalo. Pak znovuvznikne nevyčerpatelné.

Dokonce možná vím, co mi odpovíš, ale k čemu to všechno vědění, nahovno - první "neslušný" výraz po pár letech, dobře použitý myslím :).

Tak ho pusť... držet to a vědět že je to jen hovno je daleko větší utrpení naž to nevědět.

No a teď ty otázky: Jak k sobě být upřímný, jak se neklamat, jak začít když už jsi tisíckrát začínal a selhal, jak vyvinout zdravé úsilí tak, abys nebyl zase oklamán, jak vyjít z kruhu a přece fungovat ve světě dál jak máš?

Vida už jsi objevil že chodíš v ohradě bez brány. Jakmile změníš svou mysl změní se i kulisy a tobě se zdá že jdeš již jinudy... ale stále je to na stejném kole. Odtud vede jen jedna cesta... neztotožňovat se se svou myslí. Pocity a emoce následují myšlenky. Jsi sklíčený protože máš sklíčené myšlenky. Změň myšlenky a staneš se radostný. Každý kdo to dokáže pak uvízne v druhém levelu, neboť bude připután k extatickým pocitům. Na tomto principu pracuje i chaneling a mnoho duchovních metod. Prostě ti řeknou co si máš představit a co máš cítit a pak se to dostaví. Staneš se Bohem... budeš nad věcí... ale nebudeš svobodný, stále si budeš hrát... tam kde se jiní potí strachem se budeš smát a tam kde se jiní rozplývají v orgasmu se budeš nudit. Stejně tak i s bolestí. Povznesen nad negativní, ale připután k osvobození. To je velká past... objeví se mnoho mystických schopností... ale nikam to nevede. Chtění i zde stále existuje.

Má opravdu každý každý šanci, nebo už jsou někteří tak zacyklení, zablokovaní, že z toho bez nějakých extrémních okolností nemůžou dostat? Jsou i další otázky, ale nechci tě zavalit na dalšího půl století dopředu.

Otázky, šance a zablokování jsou možné jen ve snu. Po probuzení jasně vidíme jak to je. S myslí je to jako s televizí... necháš se unést a rázem zmizí dojem filmu a ty např. při hororu zjistíš že se bojíš... tak funguje ztotožení se s myslí.

Spousta zbytečných otázek pro toho, kdo zanechal rozlišování, co?

Nezanechal jsem rozlišování. Ono nejde zanechat, rozlišuje jen mysl. Kdo se dokáže dívat na své myšlenky jako na televizi nemuže říct zda rozlišuje nebo ne. Jasný? A ty se díváš na své myšlenky z jistého bodu. Ale nejsi v tom bodu ukotven, páč tě chtění si líznout nektaru pozitivních emocí vystrnadilo z tohoto bodu pryč. Ty nejsi mysl, jinak bys nemohl poslouchat to hučení myšlenek. Odkud se díváš a slyšíš své myšlenky... na tom pracuj. Kdo je tím kdo to vše pozoruje... až ho najdeš pak se v něm ukotvuj.

Budu rád, když mi odpovíš, popřípadě mi napíšeš něco jiného (ale ne že mi přijde mail a v něm jedna věta "Něco jiného." ;-)) No jinak nevím, jestli všechny maily zveřeňuješ na stránkách. Tak tenhle rozhodně nemušíš - už nechci lidi zbytečně mást, zmamlasil jsem se akorát sám, no a taky nestojím o publicitu. Ale nechám to na tobě. Dík Jirka

Právě toto mi dobře nahrálo. A určitě to pomůže mnohým lidem. Upřímné a praktické otázky se jen tak nevidí.

Obyčejná Nula

***

Ahoj brácho, peklo to má fakt dost promáklý. Žádný slitování, taky nemělo slitování. Kdo za tím stojí, proč a co z toho má? Teď nemyslím to naše malé usmrkané já, to je jen prostředek, jak to ukrást. Ten slovák, (viz.otázka č. 85) jak je mi blízké co říkal. Osekal to slušně, nebo by se dalo říct, že zmenšil kruh ve kterém chodí téměř na miminum. Už mu tam zbývá téměř jen prvotní pocit já a brzy už bude mít jasno. Pak by se kruh měl rozpadnout. Holt byl k sobě upřímnější než jiní. Doufám, že se mu zadaří.

Vypadá to tak.

Zajímalo by mě ještě, co se stane, když já zanikne. Co tu vlastně zůstane a jakým směrem to poběží dál? Víš, než žhavé uhlíky vychladnou... patrně to bude záviset na jemných zvyklostech a závislostech, které tu zůstanou bez svojí opory. Proto je možná důležité, aby měl před osvobození člověk napěstované řekněme "neškodné" vlastnosti. Vím, že už tu sice nebude nikdo, kdo by nesl následky, snad kromě těch co tu ještě budou žít pro své sny...

To je ta samá kolej o které jsme hovořili. Koho by to zajímalo? Až tu nebude koho by to mohlo zajímat? Začni s praxí. A po pár dnech se tyto plané ustrašené otázky samy vypaří!

A jak lze zaručit, že už tohle klamné já tu nikdy nevznikne znovu, to by přece bylo smuté, kdyby tomu tak bylo, nemyslíš?

Nemysli a cvič. Škoda že jsem neměl diktafon, když jsme se setkali. Byly to skvělé otázky a skvělé situace. Byl by z toho dobrý text.

Jinak zatím vše a ať se ti daří. Hodně jsem se od tebe naučil a ještě naučím, některé knihy jsou taky fajn, ale není nad to, když jde někdo příkladem. Ten totiž dává sílu slabému pokračovat (nebo nepokračovat? ;-) Tyhle lichotky se ti nemohou dostat pod kůži, kdybych si myslel že ano, nepoužil bych je.

Slabým nebo silným je člověk jen ve svých myšlenkách a jen ve vztahu k nějakému jinému "ty". Jasný?

Vím, že není ani já ani ty a že jen neuzavřený kruh zdánlivě ztracených se uzavírá v království úplnosti...

Vím? To se nedá vědět. Pokud to víš tak nic nevíš. Jasný? Není to otázka vědění ani nevědění!

Nemusíš ani odpovídat, tyhle otázky jsou vlastně zbytečné, spíš bych se měl dívat proč a kde vznikla touha mít všechnu tu teorii v richtiku? Asi bych měl místo tohohle víc cvičit.....snad na to taky dojde :) Jirka

Nikomu se ze začátku do alkoholu nechce. Ale když pozná ten stav opojení pak se na něm stane závislým. Podobné je to s meditací. Tobě se nechce protože neznáš ten stav klidu. Kdybych ti ho mohl půjčit na chvíli cvičil by si hned od zítřka. Takto si jen prodlužuješ nikam nevedoucí chození v kruhu. Píšeš, "Ahoj brácho" píšeš o opoře. A tak ti pravím nehledej u mě útočiště, najdi to v sobě jinak to nikam nevede. Buď sám sobě ostrovem! Jinak to bude jen o tom samým utrpení jako předtím.

Obyčejná Nula

***

Ahoj kamaráde, vždycky, když ti chci napsat, tak se to ve strašně moc začne bouřit a chce to ven. Pak začnu psát, a zrovna jsou tu i odpovědi, tak to smažu, protože se přece nemůžu ptát na to, co už je zodpovězeno. Nebo chci něco říct a po chvíli to shledám nepravdivé. Tak se ti aspoň trochu vypovídám. Už skoro nemám ani odvahu ti psát... Tenkrát to běželo asi jak mělo, ale najednou, ani nevíš proč, se z toho člověk začne těšit, nebo začne chtít tu svobodu naučit někoho kdo se vedle ještě trápí, a tam už jsou touhy a představy, představy sílí a nakonec jim podlehneš. Když jim podlehneš, množí se a dělají si s tebou co chtějí, protože už jim sloužíš a pak se začneš obviňovat, žes jim podlehnul. No a jsi tam, kde jsi byl. Z toho jsi smutný a celý ten mechanismus je zase nastartován. Smysly si chtějí hrát a ty tobě nezbývá než poslouchat. Tak nějak je to se mnou.

A kde to začalo? Jak jsme se bavili... pohledem druhým do talíře. Pak se trápíš i za ně. Dokonce i Buddha říkal toto: Když si přejeme velkou misku, nazveme tuto zde malou. Toužení je příčinou rozlišování. Pravda je však to, co zde skutečně je. Ponechte ale kammu druhých jim samotným. Když já spolknu jed, já budu trpět. Není třeba, abyste se o to se mnou dělili! Když si myslíte, že jste lepší než ostatní, budete pouze trpět. Pokud jste připoutáni ke klidným stavům mysli, budete trpět v jejich nepřítomnosti. Opusťte vše, dokonce i klid. Nerozlišujte. Rozčílil by vás malý strom v lese, protože by nebyl vysoký a rovný jako jiné stromy? To by bylo pošetilé. Nesuďte ostatní lidi. Jsou všichni nějací. Není nutné s sebou tahat břemeno přání všechny je změnit.

Tak hledám, kam směrovat tu sílu, co to celé pohání a říkám si, že asi do sjednocení. Nějak tak jsi to říkal i ty. Jo, ale jak. No, tak usednu a sedím a nic, nějak to nejde, zůstává to vše pořád jaksi rozbité, jaksi, řekl bych, že chybí i ten zápal, který jsem dřív míval. Jako už by mi to bylo úplně jedno a i ta lhostejnost je jen jakýsi další trik pro maskování příčiny. Prostě si to jen odsedět.

Do meditace by se mělo usedat už v pohodě. Jinak se nikam nedostaneš. Proto je důležitá příprava. Mohl by ses dostat, ale to bys musel sedět hodně hodin, než by tě to přestalo bavit a pak by to šlo.

Vidím tu jen poraženého, co pluje v horečkách, na chvíli vystřízliví, aby uviděl sebe jako nemocného a pak zase utíká od téhle duševní nemoci k jiné nemoci. Lze to sice celé nastartovat, obnovit tělo soustředit sílu, ale přijde mi to stejné jako, když jsem kdysi cvičíval Qi Gong a podobná cvičení na získání životní vitality......teď nemám chuť ani cvičit, protože, čím víc toho získám, tím víc toho i nakonec nesvobodně promrhám. Pak si sám připadám jako zloděj a zrádce. A zdá se mi, že i tebe chci okrást.

Tak si tak připadej, prožij to, přijmi to a ono zo odejde a ty budeš zase o něco změněn. Ikdyž to bolí, já si tak dneska občas připadám taky. Článek jako Doznání Šíleného Osla mám dost často na talíři.

Přece jen přidám otázku, odpovědí na ni už jsem sice už slyšel, ale asi jsem je nepochopil a navíc ono nejde ani tolik o obsah... jen si beru dokud dáváš: Jak spolknout, či sjednotit se z touhou, představou, jak je přijmout jako své vlastní děti, aniž by tě poškodily? Boj nemá cenu, to už jsem si všiml.

Tak to přijmi i za cenu poškození. Jak bys chtěl přijmout smrt? Bez poškození?

Jak se neradovat z toho míru, jak zůstat netečný k tomu, když vidíš ostatní, kteří uvízli tam, kde už ty jsi prohlédl. Zase blbost, nic jsem neprohlédl, ani nejsem dál, spíš jsem na tom hůř, protože jsem uvízl tam, kde se to hůř rozpoznává. Jen čím dál tím dokonalejší překážky. Už ničemu nerozumím - pořád dokola.

Všechno to souvisí s věděním. Víš víc než prostí lidé. A kdo ví má strach a starosti. Pustit vědění... to pro ego jako smrt.

Přál bych si skálopevné poznání, které máš ty, aby už mě nic neobloudilo. Ach jo. Jediní lidé, kteří mě tady ještě těší jste vy, co už se nedáte oklamat. Zbytek smutných i poblouzněných radostí je jen trápení, protože trpící trpí a poblouznění trpět budou - je to jen moje trápení a kdo ví, jestli v tom nejsou kvůli mě.

Ty prostě bys rád aby se změnili všichni kromě tebe. Aby se změnili tak aby to vyhovovalo tvé idei. Ale to ty se budeš muset změnit. Je to jednodušší. ZAtím hledáš jen kličky a koukáš pořád na ostatní... začni zkoumat sebe... proč a jak vznikají ty tvé utrpení.

Nějak tak jsi mi to říkal, vrtá mi to hlavou a další rozdělení je na světě, jako by jich bylo málo. Co z toho vlastně mám. Nic. Zdá se mi že každá odpověd, místo aby rozbila klam, vytvoří vždy další dva další. Tudy cesta vážně nepovede. Ber tento dopis tedy tak, že se jeden zas potřeboval vykecat a napsal ti proto, protože ví, že ty na něj psychiatra nepošleš :) A na závěr, četl jsem, že nechceš psát tu knížečku, no asi víš proč....víš co, dej mi tedy prosím tu otázku, ať mám alespoň nějaký důvod pro cvičení, za týden ti napíšu odpověď.

Zkusím to co nejdřív.

Ať jsou všichni alespoň tak svobodní jako ty Jirka

Já nejsem svobodný. Do toho je dost daleko. Ikdyž vím jak co vzniká a pracuje není to všechno. Je třeba to realizovat. A to by šlo snadno... ale je tu lpění... nebo třeba snaha pomoci... to je jedno. Vždy si ego najde argument proč to odložit.

Obyčejná Nula