Otázka: Ahoj, VELKÁ, obyčejná nulo. Neber to jako pochlebování, jen jako pozdravení z pouhého prostého pocitu obyčejného člověka j.H.K. Jsem rád, že jsem Tě ještě zastihl..., jsem rád, že JSI. Ono se to psalo, že ten, kdo má přijít, se objeví na 50. rovnoběžce... Už bylo na čase. Už bylo na čase trochu dost to tady všechno "provětrat". Vím, že to ještě lepší a ještě silnější teprve přijde. Díky. Daří se Ti to, zdá se, dobře. Alespoň to lze vyčíst z vyděšených reakcí osob, kteří dosud nepochopili, že o pravdu netřeba se přít. Narážejí do zdi. Pravda má stejnou vlastnost jako diamant. Je tvrdá!

Odpověď:

Ahoj, VELKÁ, obyčejná nulo. Neber to jako pochlebování, jen jako pozdravení z pouhého prostého pocitu obyčejného člověka j.H.K.

To zní jako nejvyšší vyznamenání. Ikdyž v hospodě se to trochu víc zkracuje např. No tě pic!

Jsem rád, že jsem Tě ještě zastihl..., jsem rád, že JSI.

Hospodo... dejte nám ještě dvě piva.

Ono se to psalo, že ten, kdo má přijít, se objeví na 50. rovnoběžce... Už bylo na čase.

Tak už se nesou... pěkně chlazená.

Už bylo na čase trochu dost to tady všechno "provětrat". Vím, že to ještě lepší a ještě silnější teprve přijde. Díky.

Vypadá že se blíží bouřka, zavřem raději okna (windows) na ventilačku.

Daří se Ti to, zdá se, dobře. Alespoň to lze vyčíst z vyděšených reakcí osob, kteří dosud nepochopili, že o pravdu netřeba se přít. Narážejí do zdi. Pravda má stejnou vlastnost jako diamant. Je tvrdá!

Pravda je taková jakou ji chceš mít ale stejně nechápu proč si lidé tak zkomplikovali život nějakou pravdou. Je to zřejmě tím, že moderní mysl neříjmá dílo tvůrce ani svou obyčejnost a pracuje v přesvědčení čím složitější a podrobnější je teorie, tím pravdivější asi bude, páč obsahuje mnoho odpovědí na mnoho argumentů. Zkrátka se stále zdokonaluje a zesložiťuje. No a pak lze něco v tom zmatku učit. Jen ve zmatku se dá učit. Bez složitostí, výmyslů a zmatků by přece nemohl nikdo nikoho vést. Neměl by tu úkol.

Obyčejná Nula

***

Díky za Tvá slova.

Pokud vyvane chtění, jak lze děkovat? Kde je důvod? Jak je možné děkovat, když tu není nikdo obdarovaný? Zkus si nad tím trochu zeširoka zameditovat. Není to tak jednoduché... Kdyby někdo dokázal poděkovat ze srdce a opravdově uviděl by tu absurditu. Tak je to jen rutina... 0%-10% ze srdce.

Obyčejná Nula

***

Bať bať.

Slovem díky vyjadřujeme že to co je nám nabízeno má pro nás význam.

Když ti plivnu do obličeje, díky mi asi neřekneš.

Takže když to shrnu, díky je možné říct jen když je zde přítomno chtění. Touha něco získat pro sebe. Cokoliv co nám zajistí povýšení, lepší existenci, počínaje od pocitů až po věcné dary.

Ale co když není přítomno chtění? Co odpovědět? To je problém malých dětí. Nerozumí tomu. Namají ego. Nemají stud, svědomí, není zde přítomno žádné chtění.

Když řeknu díky hraju falešnou hru a ten co mi něco dal si myslí že mi udělal radost a má z toho on dobrý pocit. No a pak se automaticky snaží mít toho dobrého pocitu více. Být lepší než jiní... to je prý prima pocit. A tak dává a dáva jen pro ten pocit. Jak jej osvobodit? Nakopat mu zadek když mi něco dá?

Proč lidé hrají hru slušnosti a dobrosti. Kvůli pocitu, kvůli sebeposuzování vůči ostatním? Je to soutěž? Před kým? Stále je tu chtění... a tedy otroctví, ego i celé peklo byť maskované v hávu nevinnosti, lásky a kdoví čeho ještě. Pod svícnem nikdo nehledá.

Četl jsem jednou článek, kdy muž nabídl ženě květiny, ta žena aby mu udělala radost hrála nadšení. Vzali se, muž usoudil že ona ty květiny miluje a tak 20 let je pěstoval na balkóně a dával ji denně čerstvé do vázy. Po dvaceti letech vyšlo najevo jak to tenkrát bylo i s tím, že ta žena vlastně květiny nesnáší ale že to hrála kvůli muži.

Tak se tu hrálo 20 let absurdní divadlo. Mohlo být potěšující na obou stranách to jo, ale jen do té doby dokud pravda nevyšla na jevo... jeden okamžik posílá do wc 20 let pocitů... zřejmě pocity jsou tak pomíjivé že snaha udržet si je je tím největším peklem!

PS: Zde je vidět, že není žádný rozdíl mezi "Prosím" a "Děkuji", tak jak jsem psal: Neděkujte abyste nemuseli prosit. Neboť ten kdo děkuje páchá na sobě hřích. A není-liž dík jen semínkem další prosby nespokojených... atd (viz. promluva 03)

Obyčejná Nula