Otázka: Ahoj kámo, mám sice zakázaný se s tebou kontaktovat (rodinou a doktorama), ale nedá mi to. Nakonec mi totiž hráblo. Už jsem sice zase celkem o.k. zpátky v arbajtu, ale pobyl jsem si 6 týdnů v PLHB (Psychyatrická léčebna Horní Beřkovice) Připadám si jako po tom ušlém kolečku - mozek to nakonec nevydržel a poslal mě do háje = psychotická epizoda (taková "lehká skoro schizofrenie") Teď mám ve všem trochu zmatek, hůř se mi chápe a těžko vzpomíná na to jak jsem vše chápal, ale to nevadí. Trochu se zotavím a začnu šlapat (to kolo) znova, třeba to už bude zase lepší. Některý věci bych tak jako tak potřeboval osvětlit, ale času je dost. Teď nabírám síly. Michal

Odpověď: No vida... šlo to tak rychle, (viz. ot. č. 45) a někde se stala chybka. Bylo by dobré, kdyby jsi to co se odehrávalo mezi tím vším kdy jsi psal naposled sepsal a poslal to abysme se mohli podívat kde se stal zádrhel. Ten pak analyzovat a zamezit tak opakování stejné chyby. Mohlo by to pomoci mnohým lidem, věrohodný prožitek blízký mystické smrti se všemi úskalími.

Také by mě zajímalo, jak se projevilo to že ti hráblo, jak jsi se cítil, a co ti doktoři s tebou dělali a jak tě ovlivňovali abys byl zase "normální".

Možná že by nebylo od věci se sejít a probrat to. Mám kamaráda, který to absolvoval avšak pod dohledem zkušenějšího personálu než je psychiatrická léčebna a takže by to mohlo být zajímavé.

Nabudu ještě tak měsíc na příjmu. Takže máš dost času. Pak se ozvi.

Obyčejná Nula

***

Ahoj, těžko se to popisuje, prostě jsem si uštval mozek a skončil s akutní psychózou v psychiatrické léčebně na 6 týdnů. Žena má teď o mne strach a vše co se jen dotýká tebe a tvých informací ji děsí a uvádí do velké skepse. Já jsem teď trochu zmatený, taky beru léky.

Ono to bude ještě chvíli odeznívat. Škoda že nebyla nablízku osoba zkušená pak bys to měl už za sebou :-).

Největší problém jsem měl s fenoménem času. Přítomnost trvá asi tak 3 vteřiny jedno správné nadechnutí. Jenom uvědomění si toho, že veškerou budoucnost ovlivňuješ ty sám je dostatečně šílená. Máš okolo sebe takový matrix, kterého jsi sám režisérem to prostě mozek nemůže vydržet. Přestal rozlišovat mezi reálnem a fikcí a pěkně mi tím zavařil.

No tím jsem prošel taky... avšak byl jsem na to připraven z jiných zkušeností.

A taky strachy, všechny možné nejvíce ze smrti od svých blízkých až po svoji vlastní. Výbuch bomby, přílet UFO, výbuch domu ve kterém bydlíme po tom už jsem jel sanitkou do PLHB. Ve finále mě museli spoutat když jsem si myslel, že mě oddělají, řval jsem ne ně, že jsem mesiáš, Neo, ženě jsem říkal Trinity.

Tak to já jsem viděl v té době strachů doktory jako spasitele, kdyby nebyla na blízku střízlivá přítelkyně tak bych taky skončil jako ty. Prostě jsis vyprodukoval sám tzv. Bad trip ale jen pomocí své představivosti. Emoce totiž následují myšlenky. Myšlenky jsou první co vše určuje. Zda-li jsi blažený nebo nikoliv. Proto kdo dokáže vyjít z mysli a postavit se mimo ni a jen ji pozorovat, protože ona se dá pozorovat. Mysl nejsi ty... jinak bys ji nemohl pozorovat. A o tom právě bude ta malá knížečka. Pak nebudeš loutkou emocí... ani strach ani orgasmus z tebou nepohnou.

Jak v malém Budhovy Mára zkouší Budhu a straší ho já jsem asi tomu strachu podlehl. Nebyl jsem připraven, neměl jsem tu zkušenost, informace... Zkrátka ten strach mě zlomil.

Vše je jen dobře... je třeba si tím projít čím níž se propadneš tím výš vyskočíš. A protože jsi to prožil dokážeš pak pomoci lidem kteří budou prožívat to samý někdy v budoucnu. Je to dost podstatné. Byli mistři kteří se jimi stali díky cizím informacím. Ti pak nemají vlastní zkušenost a nedokáži moc poradit. Káží a znají jen to čím byli oni osvícení a to samozřejmě na ostatní nefunguje.

Byl jsem jak v nějakém autotranzu studené končetiny, koukal jsem skrz lidi, nereagoval jsem na otázky okolí a předkládal sebevědomě co bude. Prý to nějak přicházelo ve vlnách. Docela nic moc!

Symptomy jsou skvělé, jen to zkušené vedení tam chybělo. To je právě to co mě mrzí dost. Málo lidí se dostalo tak blízko... a nakonec se to tak pokazí. Ale nic není ztraceno ba naopak je to plus pro tebe. Aspoň víš čeho je ego schopné.

Ten poslední mail od tebe moc nechápu teďka. Potřeboval bych asi nějaký osobní výklad, ale nesmí toho na mne být moc.

Ještě je brzy, věnuj se teď rozhlížení. Všechno duchovno pusť z hlavy ono to bude vyplouvat na povrch samo asi tak půl roku. Ve snech a tak ti budou přicházet uvědomění. To se stalo u mě. Pak se tvůj vhled vyjasní a sám uvidíš kde byla chyba. Proto se zaměř na tento okamžik. Jen dělej to co děláš bez starostí. Jako by ses znovu narodil. Objevuj znova. Stromy, ptáci, voda, lidi, život... udržuj jen pozornost... jen se dívej jako tichý svědek.

Jo jak jsem se dneska někde u tebe dočetl taky mám oblíbený soundtrack k filmu Malý Budha. Přivezl jsem si ho z výletu za velkou louží po kterém jsem tak toužil. Teď je nemůžu ani cítit. Měj se. Michal

Ten soundtrack nemůžeš cítit nebo co jsi tím "je" myslel? Abych to ujasnil nemám oblíbený soundtrack, kdysi jsem je sbíral. Sbíral... spíš vybíral to co mě vnitřně nějak povzbuzuje. Ale dnes to je jedno... dnes nemá to co slyším vliv na to jak to prožiju. Vše je stejné... když chci může kolem mě vzduch tančit v barvách a když ne, tak se ve mě nehne ani brva... nuda... ticho je mocnější.

Takže nech to vše uležet a uzrát. Dej si dovolenou. A pak se uvidí. Pokud bys potřeboval setkat se s někým kdo ti rozumí tak se ozvi... nevím odkud jsi ale už jsme tři lidi, kteří ti mohou pomoci... nikoliv slovem ale jen jiným působením. Prostě se člověk v této společnosti uvolní a vše je jakoby jasné a snadné až se mu chce z toho jen smát. A takových lidí se rýsuje už víc. Byli schovaní a tak se je snažím těmito stránkami najít. Nutím je tím projevit se. Mám z toho celkem radost. Možná za pár let vznikne něco co ještě nevzniklo. A tuším, že i ty se brzy dostaneš nad věci a přidáš se třeba k nám. Všechny nás v podstatě pojí taková minulost jako jsi prožil zrovna ty. Zřejmě je vývoj shodný. Velká pochybnost, velká smrt, nirvána a pak obyčejnost.

Obyčejná Nula

***

... jo díky, snažím se brzdit se v "reálu" - učím se radovat se opravdu srdcem. Jak jinak se nedostat do velké schízy?

Dvě myšlenky mi teď vrtají hlavou: 1, Jsem takový nevědomec neznám termín, který používáš - satori. Tuším, že je to nějaký stav, ale co znamená jak se ho dosahuje a co s ním? 2, jak funguje a jak se ovlivňuje architekt a stavitel "reálu", tuším jak se ptal Jirka zda nejsem "programátor" a ty jsi zmiňoval "chtění", že to s tím souvisí: "když něco chceme tak to dostaneme", když chce více lidí je to kolektivní chtění = vůle, volby, ale v "reálu" ty machinace apod. kdo tady "čaruje"?, nevědomci okolo nás se svými myšlenkami a chtěním? S pozdravem Michal

Už to zase zklouzává. Tam kde to bylo. Zajímalo by mě jen tak náhodou kde teď jsi.

S pozdravem Obyčejná Nula

***

Jo, máš pravdu a sám víš dobře kde teď jsem, ale když chceš dostanu to ze sebe. Snažím se o takovou dovolenou (jak jsi mi radil), taky jsem měl pár dnů volno z práce (užíval si s rodinou). Občas čtu věci na tvých stránkách, ale jinak se snažím moc "nepřemýšlet". Trochu mám problémy se samotou - jsem nerad úplně sám a trochu špatně spím a usínám. Taky nevím jak moc na mě působí ty léky co beru. Jo, terapeuta už jsem do toho trochu zatáhl, takže jsem zvědav co z něj vyleze - zatím je to v pohodě. K nějakým meditačním praktikám jsem ještě nepřistoupil, čekám na tu knížečku od tebe. Jinak jsem asi pořád na začátku = boj s velkou pochybností. Jak s tím vším žít - cesta je to složitá. Někdy mám takové návaly radosti z přítomnosti, ale jenom zřídka pořád se mi do toho motá minulost a budoucnost - ta hlavně v úvahách "co bude?". Občas jsem chvilkami v takové apatii "koukání do blba" - nemyslet na nic, okolí je mi lhostejné, ale žena mi to moc nedovoluje - vypadám jako blázen a ona má strach "co bude?". Přítomnost mě také strhává do povinností - chodit do práce, starat se tak o rodinu. Těžko se dá ze všeho vědomě jenom radovat. Čekal jsem jestli mi odpovíš na mé dotazy. Vím, že bych se neměl ptát, ale nedá mi to, když znáš odpovědi na všechny otázky i když můžeš i mlčet nad zbytečnými dotazy. S pozdravem Michal S.

Jen jsem podle tvých otázek viděl, že jsi stále v tom stejném kole. Proto jsem se ptal kde jsi zda-li tě to zase nechytlo. Odpovím tedy co nejdříve. Tak zatím. Chodím teď do práce a nestíhám :-(

Obyčejná Nula

***

... jo díky, snažím se brzdit se v "reálu" - učím se radovat se opravdu srdcem. Jak jinak se nedostat do velké schízy?

Na to jsem objevil pár metod. Nejednodušší je začít si zpívat nějakou písničku. Třeba dělání dělání či cokoliv. Ale ne poslouchat musí to zpívat mysl. A je po problému. Zabírá to skvěle. NEbo se zkus usmát. Napni jen svaly k úsměvu a udržuj je tak chvíli. Za pár okamžiků budeš mít pohodovou náladu.

Dvě myšlenky mi teď vrtají hlavou: 1, Jsem takový nevědomec neznám termín, který používáš - satori. Tuším, že je to nějaký stav, ale co znamená jak se ho dosahuje a co s ním?

Satori vyvstává samo v okamžiku kdy se zastaví myšlení. Je to náhled do své vlastní přirozenosti toho co je mimo mysl! Není pak žádné jak ho dosáhnout, a když se objeví tak není ani žádná volba co s ním udělat, protože mysl tu není!

2, jak funguje a jak se ovlivňuje architekt a stavitel "reálu", tuším jak se ptal Jirka zda nejsem "programátor" a ty jsi zmiňoval "chtění", že to s tím souvisí: "když něco chceme tak to dostaneme", když chce více lidí je to kolektivní chtění = vůle, volby, ale v "reálu" ty machinace apod. kdo tady "čaruje"?, nevědomci okolo nás se svými myšlenkami a chtěním?

Čaruje mysl. Celý svět je uvnitř ní. Tělo je jen klam. Jako ve snu je taky tělo na které si můžeš šáhnout. Ale ty to uvidíš jako informaci a to není pro tebe dobrý. Pak máš zmatek, protože mysl má zmatek. Je třeba cvičit. Ale s tvým napětím a tak velkou myslící aktivitou a ještě s manželkou prací a rodinou to nebudeš mít lehký.

Potřeboval bys vyrvat tak na půl roku zcela do klidu. Ale do takové činnosti abys nemohl přemýšlet. To je dynamická meditace. A ta ti chybí.

Obyčejná Nula

***

Díky za názory a pomoc, jak říkáš není to lehký, třeba včera jsem jenom koukal na TV (posílal jsem Ti SMS) - takový film skoro jako pro děti, jenže tam rozebíraly přeneseně "věčný život", že jsme tady vlastně "navždy" a mě hned pár věcí docvaklo a chytil jsem z toho zase slušný svalový třes (takovou zimnici), tentokrát to bylo pocitově lepší, protože to bylo beze strachu, ale stejně je to takové divné - ego se brání docela nepříjemně. Opravdu to není lehké jakoby se snažit nemyslet, když to semínko pochybnosti je už zasazené a ve všem se vrací potvrzení a z toho přemýšlení potom jak říkáš - mysl je zmatená. Nemůžu si pomoc pořád k přemýšlení o tom všem sklouzávám ... Dynamická meditace - tím myslíš ("promiň")takové to upínání se k nemyšlení na NIC, "bohorovný klid", žádné myšlenky jen odrážení skutečnosti? K "reálu" tak jsi začal chodit do práce, četl jsem to na webu co děláš. Pořád lepší než sedět v kanclu. Pak z toho zbytečně moc přemýšlím. Ale tobě by to asi nevadilo, máš to zmáklý. Budu to potřebovat také zvládnout. S pozdravem Michal S.

Dynamická meditace je meditace s fyzickou námahou a pak prudkým zastavením atd... Zavedl to OSHO. Když je tělo napnuto na 100% mysl nemá místo. JE to jako by droga běžců... prostě denně pak běhají 10 km a více... protože jsou při tom povzneseni a nedokážou přestat. Jsou na tom závislí jako narkomani.

Víš že všechno souvisí s myšlenkama... stačí však vědět, že ony samy nic neznamenají pokud jim nevěnuješ pozornost. Pozornost je živí a pak tě převálcují, takže cesta je již při počátcích převést pozornost na zpívání si, nebo na něco jiného, ale písnička je nejsilnější hned po smíchu. To je účinnější než klíče!

Obyčejná Nula

***

Ahoj, jak píšeš na webu, že "knížečka" nebude - čekal jsem to ... . Říkal jsem jsi, že všechno už bylo napsáno a kam to vede? Co ještě víc popsat, co by na těch slovech bylo jiné, ještě nepoznané? Vždyť jak popsat slovy NIC, nepopsatelné? A taky pro koho konkrétně? Lidi ještě víc přemýšlej, tak jako já a co skutečnost ta jim bude pořád unikat, tak jako mě. Všechno má svůj čas a praxi, taky si myslím, že to chce určité pochopení - připravit mysl, aby nebyla zmatená. Ta škola to bude asi lepší, jsem zvědav kolik bude žáků - hledajících. Představuji si, že vzhledem k rozdílným lokalitám žáků to budeš nějak koordinovat opět prostřednictvím Internetu. Já mám občas takové záblesky - "pustit se", ale pořád je tam ten malinký strach, co bude za tou překročenou hranicí, jak to tam vypadá, co to udělá s fyzičnem, jak se dostanu zpět a jak mi z toho bude. Co pak bude dál? S pozdravem Michal S.

Ano bude to internetová škola. Kdo nezodpoví správně praktickou otázku, tedy nenajde odpověď v sobě nedostane se dál na další lekci. To by mělo zaručit že lidé začnou cvičit a pak jakmile se nastartují a objeví cestu domů už je nikdo nezviklá.

Po cvičení už nebude strach.

Obyčejná Nula