Otázka: Ahoj, jsi tak podobný jednomu mýmu kamarádovi, objevil se před třemi roky a mluvil jako ty. Naboural úplně všechno (mé galerie duchovních fototváří v bytě, moje meditace, moje hledání, moje strachy, sračky, mě, ježdění za učitelem, sexualitu ....) :-)), ke konci našich setkávání - nepročítal jsem všechno, ale ty tvoje poslední články - skoro totožný jako on. Pak jsem mu dal pěstí - doslova. Ten tlak, kterej ve mě způsobil, se nedal vydržet. Pak se "zbláznil". Sem tam se ale vidíme a je to vždycky příjemný. Vždycky jsem toužil najít mistra, hledal jako dítě, meditoval (7 let u J.Vacka), bláznil s psychedelikama (to průběžně) a především se trápil a trápil a trápil. Tolik jsem chtěl, aby mi někdo pomoh, ale ono to nejde. Pak jsem se nasral. Musím se denně budit, i když nechci, musím žít, i když nechci - vědomí toho, že se můžu zabít až to nepůjde, je docela OK - a tak jsem přestal jezdit za mistrem, kterej to vyžadoval a vyhrožoval mi, když jako přestanu - bylo mi to fuk, přestávám pomalu toužit po něčem, co asi nejde a přestávám vzpomínat na zážitky /haha/, kdy bylo všechno Najednou - celej můj život, i ty "další životy", všechno se dělo najednou, nebo kdy jsem miloval Ramanu Maharšiho a stal jsem se jím, takže Dan zmizel, žádnej střed, nic takovýho, jenom nepopsatelná blaženost, protože jsem nebyl a přitom všechno, co bylo, jsem byl - nikde víc nebo míň. Nebo když jsem čůral a zmizel jsem. Vždycky to trvalo tak dva dny a pak zase naskočil Dan a hledal a zoufal a pochopitelně trpěl. Nemůžu dělat nic, nic "duchovního" mě ke svobodě nevede, nic "neduchovního" taky, jakoby mě nic nikam nevedlo - kam taky - to já nevím. Dělají mi dobře, ty "tvoje" stránky z poslední doby :-))) Daniel

Odpověď: Žádnej střed to je ono... bravo... nyní řeším taktéž proč se to vytrácí. Někdy se to objevuje samo od sebe někdy to mizí samo od sebe. Není nutné ani meditovat... stačí se prostě pustit. U čůrání jsem ze zatím neztrácel :-). Ten závěr nic tě nikam nevede je prima. Není nic víc kam by tě něco mohlo vést... teď je problém s připutaností k té blaženosti. Ramana dál nešel ale cesta vede dál... je to cesta Hoteie. Desátá karta Zenu. Blázen na tržišti rozdávající bonbóny všem... nic není špatné nic není správné... není tento soud není hřích ani svatost je to komedie... jediné co pomáhá je bonpari všem huby. A je klid. Nelze udělat chybu každý je na svém místě vše je tak jak je... není tu žádný rozpor... ani vůči sobě ani vůči světu... Trochu mě mrzí že když píšu musím psát hrubě abych v lidech převrátil vše na ruby. Pak to co píšu vlastně nejsem já, je to jen nějaký démon z druhé strany :-). Možná to dělám proto abych se nestal Avatarem ale aby poznali ostatní že není nutné cokoliv poznávat, kamkoliv jít a čímkoliv se stát, není nutné do světa nijak zasahovat... stačí kráčet jako stín po prašném náměstí... nezvedá prach, měsíc nečeří hladinu když se v ní vzhlíží...

Po vyvanutí chtění... co je nutné a co potřebné když chybí tyto důvody... je to takřka k zbláznění... není tu nic ke konání... možná to chvíli potrvá než se Bůh se svými zásadami vypaří... a jeho touhy plány a sny o dokonalém bytí ustanou.

Dík za prima dopis. Píšeš o J.Vackovi... tak se mi zdá že tady na tomto serveru padají všechny velké hvězdy přímo do pekla. Jirka prověřoval následovníka Květoslava Minaříka když jsem byl na cestách a nijak nadšen nebyl... uvidíme co se od něj dozvím.

PS: Dan.. Daniela... ty jména jsou pro mě jaksi osudová... nevím proč, ale o to více uvidíme. Zřejmě si nepíšeme naposled.

Obyčejná Nula

***

Jééé, nečekal jsem, že se ozveš tak brzy, myslel jsem, že seš na cestách až někdy do září (sedm ztracených).

Jo to ztroskotalo hned po tom ústraní v Hovorčovicích. A tak jsem trochu cvičil sám a občas s Jirkou a nakonec jsme s mou přítelkyní obešli celé jižní Čechy. Takže mám v nohách 327 km a 21 dní mimo pohodlí civilizace. Přítelkyně chtěla zhubnout a tak jsem jí dělal doprovod. Nezhubla...

Měl jsem zatím čas pročítat tvoje stránky, zatáhnout do pročítání svojí kamarádku (nějakým způsobem jí hodně pomohly) atd. Jsem rád, že ses ozval.

A nepsala mi náhodou?

V tom mezičase jsem ještě ze starých zvyků (říkám tomu obcházení včelařů) navštívil Madhukara (žák žáka Ramany) v Praze, bylo to moc pěkný a tichý setkání, pak skončilo, vylez jsem ven a zaťukal si na hlavu - "co zase blbneš ty blázne, co zase blbneš..." Období velký prudy je pryč, teď není žádný, možná výkyd. Ten Madhukar tam v jeden moment vysvětloval něco někomu a na závěr řek: Kdyby to nebyla pravda, tak bychom všichni, včetně Ramany, byli podvodníci. Moc se mi ta věta líbila, protože když jsem si pak ťukal na to čelo - kdo v tomhle velkým podvodu může vůbec být NEpodvodník?

No vida... obloha bude za chvíli jasná když popadaj všechny hvězdy. To Jirka včera k tomu přidal i mistrini Ching Hai jako těžkou komerci.

Dělalo mi, a někdy i dělá, velký problémy přijmout. Sebe, to, že to je prostě takhle, všechny ty události, emoce, souvislosti, samozřejmě, že jsem to duchařinou chtěl změnit, změnit Daniela, zdokonalit, uklidnit, ublaženit, pak ty depky a nasranost, že nic nezmůžu, že to nejde. Nevzdává se to lehce.

Dělání dělání... všechny smutky zahání... přestat myslet... utrpení pramení jen z přemýšlení... emoce následují pak jen myšlenky. Stačí se nechat pohltit tím co se dělá... nevybírat nevolit, nepřemýšlet... jen věnovat pozornost tomu co se zrovna dělá. Když nastane jen náznak takového myšlení hned přenést pozornost k činnosti... třeba pozorovat hmat... hmat... hmat... když se něčeho dotýkám atd.

Když to ale přijde, ano, je klid, všechno je tak jak má a nemůže bejt ani o kousek jinak, vše OK. Sranda je, že to ale neudělám, Daniel je v tomhle bezmocnej a i to je fór, protože, jasně, jak by to moh udělat - udělat děláním nedělání :-))) Pročítal jsem i tvoje psaní s různejma lidma z různých duchařských serverů (advaita apod.). Nepřijdeš mi hrubej, možná je to zkušenost s tím klukem, o kterým jsem psal, on taky odpovídal všem těm chytrejm (tedy i mě) velmi hrubě, jako osten do nás píchal, ale za tím byla - neumím vyjadřovat tyhle věci, je to tak těžký ve slovech - něha, křehkost a citlivost, daly se "vyčuchat".

To jaký jsem určují ti jiní. Mohu být jakýkoliv. Ale vždy to určují ti jiní. Nikdy nemůžeš posoudit sám sebe... nejsou kritéria... proto se člověk soudí jen podle mínění jiných... a ti soudí zase podle svých komplexů a prográmků... no a tak není divu že každý žije sám se sebou v rozporu a je nenaplněný. Hledá venku... chybí mu jen naplnění. I miliardáři mají nenaplněné sny. A proto si peklo nosíme stále sebou. Stále s sebou vláčíme svůj kříž a nakonec pod ním zůstaneme ležet.

Moje zkušenosti jsou i nejsou podobný. Třeba v tom, že v blízkosti "okázalé svatosti" mám najednou potřeby mluvit sprostě - například - čučím sám na sebe, proč a kde se to bere, ale nutká mě to a naopak, jsou lidi, se kterýma jsem úplně v pohodě, protože máloco hrajou.

Potřeba hrát vychází z nepříjmání sebe sama. Důležitý je však i motiv. Někteří hrají za účelem hry, legrace, napodobují cokoliv, stávájí se kýmkoliv. Není to tak těžké na jistém stupni, avšak nikdy nemají potřebu povýšit se nad ostatní. Pokud k tobě někdo přijde a vyzařuje z něj soutěživost pak není přítomen klid a jasně to jde cítit. Ten člověk je uzavřen a bojí se tě, a tam kde je strach je i hněv a pak nenávist protože on tě nepříjmá a chce tě měnit. A je mnohem snazší měnit nejprve svět než v sobě hledat odkud se vůbec bere ta potřeba měnit. Umění měnit = moc. Ale ten který už není závodníkem... ti klidně vnitřně sdělí... klid, uvolni se, jdi svým tempem... vše je ok, nemůžeš být špatný.

Blaženost říkáš. Je úžasná. O to strašnější je pak ta touha po ní při vzpomínce na ní. Pak je blaženost peklem.

Přesně. Touha je peklo. Zdroj touhy je "já" a jeho hlad. Blaženost je stav bez jakékoliv touhy. Když to člověk má neví o tom. Jakmile to později zjistí, je to už pryč. Nelze se smát a zároveň si uvědomovat jsem veselý. Buď se směju nebo si to uvědomuju. Tak stejné je to i s blažeností. Není to žádné mystické vytržení, či stav rozšířeného vědomí... je to jen odrážení měsíce na vodní hladině... tak jak je... bez filtrů dokonalosti.

Neznám karty Zenu, ani vlastně Zen, ale čtu-li o bláznovi na tržišti, co rozdává bonbóny všem, "čmuchám" z toho, že to (nevím co) stejně člověka právě k tomuhle vede.

Vidí všechny jako osvícené a dokonalé, každý je na svém místě a vše je tak jak je. Není tu žádný rozpor neboť tu chybí touha. Touha měnit, zasahovat, vylepšovat pramení z nespokojenosti. A nespokojenost roztáčí karmu. Člověk sadí příčiny. Ale ten jež se zastavil... je plný smíchu a porozumění. Prostě je s každým člověkem a situací v míru, nezná odmítání ani chtění. Je volný a volný pták zpívá, květina voní... není tu jiná možnost. On o tom možná ani neví, protože svým způsobem už není, ale jen zpěv a vůně zůstává.

Vezmu-li svůj život - vždycky: hele a co zkusit tohle? tak jo! - po několika letech - ty vole, i tohle je na hovno. Je, viď, a co tohle? Já už tomu nevěřím. Aspoň to prozkoumej. OK. - po několika měsících - taky blbý. Blbý? Tak co tohle? Trhni si nohou.... A všechno se to pořád mění.

Vidíš jsou to jen myšlenky... nemůže být něco blbý pokud tu je touha po lepším. Právě to rozlišování na dobré a špatné je způsobeno chtěním. A chtít může jen člověk který zrovna není pozorný k tomu co dělá.

Dneska jsem OK, nic se neřeší, výkyd, celkový nicnedělání při plnej práci:-) Opakuju se, ale mám dobrej pocit z toho, že ses ozval. dan

Není umění najít práci která by se nám líbila, ale najít klid při jakékoliv činnosti. Jeden mistr řekl... jste unavení protože si stále při činnostech překážíte. A já říkám, všimněte si kolik "energie" vám najednou sežere pouhé uvědomění že budete muset udělat to do čeho se vám nechce. A naopak kolik vám přibyde když máte udělat to na co jste se těšili. Jen myšlenky to způsobují... mysl si usmyslí že by bylo lepší... ví o lepším... a vytváří rozpor, rozpor je boj a boj vysiluje... až člověk z toho onemocní a je protkán zhoubnými nádory.

Obyčejná Nula

***

Nikdy nemůžeš posoudit sám sebe... nejsou kritéria...

ta věta mě břinkla až dneska ráno. Je trefná a hlavně nesmírně osvobozuje :-) posuzování, komplexy apod.

Tak zkus najít co je příčinou toho posuzování... co to je. Hledej.

Nevím, jestli ti kamarádka psala, je z Českých Budějovic jako já a jmenuje se Petra. Protože máme oba mail pouze v práci, tiskne si některá témata domů, sem tam si o tom povídáme a shodujeme se - už jsem to psal - že je za těmi slovy něco, nějaká "vůně", která...jo, prostě jo :-))

Zřejmě mi už napsala.

Nějak nevím, co teď psát. Jo, na stránkách je něco o nějakej knížce, ta už existuje? Nečtu moc knížky, ale zajímá mě.

Nebude to asi kniha. Nikdo by ji nevzal do sítě knihkupectví když je zdarma. Tak to vyřeším jinak. Až to napíšu dám to sem na vytištění a je to. Jinak bych to musel v knižní formě rozdávat na ulici nebo nějak šířit po akcích a tak. Uvidíme. Třeba to bude dobrý až tak, že se to nakonec spontánně sesponzoruje vydá a následně zdarma rozdá.

Celé meditační období mi říkali, soustřeďuj se na Jsem, mě ale bylo mnohem bližší Nejsem - pak jsem to našel někde v promluvě o technikách :-))) Na všechno říkej ano - všechno přijímej, mě šlo líp říkat ne a nepřijímat, ono je to ale možná to samý akorát "z druhý strany". Neřeším ani ano, ani ne, je to stejný jako jsem nebo nejsem, ale to jsou techniky a meditovat, nebo něco "duchovně dělat" nemůžu. To jsou ta rozdělení - tohle je duchovní a tohle už ne. Když přijde sezení, tak přijde samo a pak si všimnu, jakej klid a "odpočinek od sebe" to byl. Anebo kdykoli, třeba při tom čůrání :-))) Ale je to houpačka - zmizení, klid přichází a odchází, jak se mu chce, neovlivním to a to peklo touhy po tom /je to ale nějak paradoxní, je-li peklo touhy po tom, nepřijde ani náhodou - vlastně jo, náhodou, ale až po puštění se/ se nějak unavilo a vyčerpalo. Dost bylo "duchovních obchodů" s karmou a strachama, pořád něco za něco, byznys, skupiny povýšených nebo naopak ponížených hledajících. A láska? Láska je zabiják, skutečná láska je vrah. (kde jsi vrahu???? Rád tě pozvu:-)))))))

To bys už zase obchodoval. Je tu stále nespokojenost a posuzování svých pocitů protože tu je ještě chtění. Pocity jsou následky myšlenek. Kdo prohlédne vlastní mysl je v nirváně.

Udám takový malý příklad. Vstupem bude pohled na les. Přijde turista a říká... to je krása. Přijde pamětník a říká to je strašné... jak to tady zchátralo. Přijde dřevorubec a říká... taková škoda... přijde obchodník a říká... bude to skvělý kšeft. V čem je pointa? Les je takový jaký je. Krásné a strašné byly jen naše vlastní výrobky(pocity) které se odvinuly od toho jaké myšlenky naše chtění v dané situaci potřebovalo. Jen osvobození když vidí les mají mysl jako zrcadlo... proto ho vidí přesně takový jaký je. Proto oko je svící těla... mnoho o sobě prozrazuje ten kdo něco soudí. Příčinou všeho je chtění... někdo by chtěl to, někdo zase něco jiného... od chtění se odvíjí všechno utrpení i všechny iluze. Blaženost je stav beze stop chtění. Kdo nic nechce, nemá potřebu cokoliv konat...

Vidí všechny jako osvícené a dokonalé, každý je na svém místě a vše je tak jak je. Není tu žádný rozpor neboť tu chybí touha.

To je přesný :-))))))) Jak mě poprvé udivila ta zkušenost, že všichni ti mistři jsou tu "mnou vymyšlený" a vůbec vztahy, situace atd.- říkáš tomu kulisy - že jsou všichni osvícení, celej ten můj svět byl dokonalej. Jeden kámoš byl tenkrát hodně nervózní, protože jsem brečel a on nevěděl, co se děje, úplně vibroval. Plnej lásky, protože on byl já, jsem mu řek: "Ale ty tady vůbec nejsi, nemůžeš se bát" :-))) a pak to šlo dál, čas se nějak zhroutil, nejdřív se rozfázoval do malinkejch úseků, pohyby lidí nebyly plynulý, ale rozsekaný na kratičký cuky. Nějakej muj zbytek si pomyslel - "je to tady, vždycky jsem si představoval, že na to budu vzpomínat, ale to ve skutečnosti nejde, protože všechno se děje najednou, Teď." Pak čas zmizel - zrovna vypadlo poleno z krbu, ty lidi ho dávali zpátky - prožil jsem všechny varianty vývoje tý situace ve zlomku vteřiny, od uhoření atd. Opět ta obrovská blaženost a najednou nebylo co dělat, myslet, řešit, nic, nic, ale ne nic jako opak něčeho, nic nad nic. Všechno se dělo Najednou, smrti, narození, příběhy těch lidí, co tam byli-nebyli, ukřižování Krista apod. Pořád to sílilo a když jsem zavřel oči, že jako Opravdu nechám všechno a hlavně sebe - i když Já jsem celej vesmír - vylezla pastička. "Nemůžeš to nechat", slyšel jsem sám sebe, "když to necháš, když se pustíš, tak vesmír zmizí." Nebyl to strach, možná převlečenej jo, ale mě přišlo škoda, abych zmizel :-((((((

Jo to je klasické... a protože jsi nezmizel zůstal zde plný vesmír utrpení. To je problém všech Hospodinů... nedokáží zmizet když už jsou hospodinové.

Kruci, na to, že jsem nevěděl, co psát, jsem se rozepsal až dost. Jasně, že jsem na tejhle zkušenosti ulít, chtěl jít zpátky až až k tomu okamžiku, kdy - pocitově se to dá popsat, jako že si lehnu do trávy a prostě zavřu oči - můžu všechno pustit, ale nikdy už to tak daleko nezašlo. Nebo ne takhle výrazně. Dan

No to tak bývá. To se pak Ego poučí a zazdí přístupové cesty svým chtěním a očekáváním. Ale to co se chystám napsat by ti mělo pomoc. Chce to však trochu trpělivosti.

Obyčejná Nula

***

Chce to však trochu trpělivosti.

Ano, nebývám trpělivej, věkem možná trochu víc, ale právě ta poloskrytá očekávání a chtění - a to je klíč, příčina toho pekla, nespokojenosti - pořád vyvstávají. A nutí posuzovat. Ten slepenec mě "tvoří", drží "pohromadě".

Prdlajs jsou to jen myšlenky se kterýma se v dané situaci stotožňuješ. Když to na tebe přijde, pleskni se do čela a pozoruj ten bod zvuk, úder... tu přítomné tady a teď. NAstoupil jsem do práce, ač mám vzdělání dělám rozebírače a opraváře palet... hnusná nudná práce, mnoho lidí vydrží jen jeden den... je to prima cvičení jak pozorovat vkrádání nespokojenosti. Jak se vkrádájí ty kalkulace a argumenty o lepší práci které způsobují utrpení. Cvičím i v práci :-).

Kdo prohlédne vlastní mysl je v nirváně..... Kdo nic nechce, nemá potřebu cokoliv konat...

Daniel pořád ještě chce. Život ho pořád mlátí do hlavy a nutí vzdávat se a vzdávat, pod osekanýma větvičkama ale raší nový, možná neduživější, ale raší. Jak ale může stromek sám sebe vyrvat i s kořenama? Když to bytostně chce a následně zjišťuje, protože furt je, že asi i nechce zároveň.

Nyní víš jak vzniká nespokojenost. Díky myšlení. Jaká je cesta k osvobození se od chtění? Rozpoznat to že mysl nejsi Ty! Ty jsi jen hladový divák jež se dívá na sen o sobě. CHce něco urvat a trochu si užít. Ale nebylo by radosti kdyby nebylo smutku a nebylo by štěstí kdyby nebylo neštěstí, nebylo by požitků kdyby nebylo utrpení... jojo blaženost je stav nad tím vším. Ani požitek ani utrpení. Stačí neztotožňovat se se svým chtěním, které jak už víš vzniká jen ve snu a tedy na plátně mysli!

a protože jsi nezmizel zůstal zde plný vesmír utrpení.

To vnímám dost intenzivně...

Intenzívní myšlenka tomu dává intenzivní pocity... vypozoruj to! Zatřást makovicí a pak uklidnit hladinu jezera.

To se pak Ego poučí a zazdí přístupové cesty svým chtěním a očekáváním. Ale to co se chystám napsat by ti mělo pomoc.

Napiš. Udělalo to přesně tak. Je to po těch letech mnohem slabší, ale je, a možná mnohem jemnější a rafinovanější. dan

Hledej příčiny. Proč se tak a tak cítíš, sleduj návaznosti, pátrej v tom systému v sobě. A nebude dlouho trvat abys to klubko nerozmotal. Když to to řeknu... jsou to jen má slova nikoliv tvé poznání. Domů tě nikdo nedonese, ujít to musí každý sám.

Obyčejná Nula

***

Domů tě nikdo nedonese, ujít to musí každý sám.

Já vím, ale setkání s tvými stránkami a s tebou přišlo v pravej čas.

Stačí neztotožňovat se se svým chtěním, které jak už víš vzniká jen ve snu a tedy na plátně mysli!

Teď je to ok, ráno jsem se probudil, naskočil každodenní sen o Danovi a o celým tom denním dění a jak se sem tam stává, vnímám ho tak pořád, dana a dění jako naskočený sen. Jen něco přibylo, ale nemusí se v tom nic dělat, nic proto, aby to fungovalo /práce..běžný činnosti/, přesněji, nevzniká tam hodnocení, jednotlivostí ani celku, mysl jen sem tam špitne, klid, nic se neřeší a ani nechce. Ale ten popis je nepřesnej.

Mysl je první. Kdo ovládá svou mysl ovládá pocity. Je Bohem postavený jak nad bolest tak nad orgasmus. Ale strále není volný. Je tu chtění vyhnout se špatným pocitům, chtění ovládat, touha po moci. Poslední stádium Ega.

Nastoupil jsem do práce, ač mám vzdělání dělám rozebírače a opraváře palet... hnusná nudná práce, mnoho lidí vydrží jen jeden den... je to prima cvičení jak pozorovat vkrádání nespokojenosti. Jak se vkrádájí ty kalkulace a argumenty o lepší práci které způsobují utrpení. Cvičím i v práci :-).

Prosím tě! Pracuju nyní v rádiu, dělal jsou od hlídače cikánů na stavbě, přes výpravčího a obkladače koupelen a pokladače lin až po vedoucího skladu, kde se pořád kradlo. Všechny ty práce měly něco do sebe :-) Taky cvičívám i v práci.

Stačí udržovat bdělou pozornost ke své mysli. To vysvětlí mnohé. Ale mnohem účinnější je rozpustit mysl převedení pozornosti na pozornost v tomto okamžiku.

Hledej příčiny. Proč se tak a tak cítíš, sleduj návaznosti, pátrej v tom systému v sobě. A nebude dlouho trvat abys to klubko nerozmotal.

ok, díky dan PS: Jezdívám párkrát do roka do Velimi u Kolína za přáteli, je možný se někdy sejít?

Jasný. Až budeš poblíž dej vědět.

Obyčejná Nula

***

Osel : ..... Důležité je utrpení. Skutečná svoboda se nachází v utrpení... když utíkáš ke svobodě, nemůžeš být svobodný. Trnitá cesta není útěk, není to boj, je to jen přijetí utrpení a smrti. Kdo to dokáže je svobodný. Teprve pak začíná naplno extaticky ze den na den žít aniž by se staral o zítřejší den.

Tohle jsem našel dneska - je to přesný, pro mě aktuální. Neustálý uvědomování pokusů a příčin k útěkům ke chtění, ke "svobodě", větší a větší bolest z toho /peklo těch jemných opakujících se důvodů a skočení na ně/, pak náhlý rezignace a bezmocný přijímání, že ne jinak /duchařina, neustálý vymýšlení čehokoli, úskoky, chci .../, ale takhle. Co to TAKHLE znamená, nevím, je to takový prázdný slovo, prostě takhle. Ale pořád to ještě bolí. PS: Otázka č. 85, Igor ze Slovenska - hodně, hodně přesný, skoro totožný s tím, co žiju. PPS: Budu poblíž zřejmě kolem 20. září - dám vědět mailem dan

Igor to zkrátka dobře napsal. Dej tedy vědět.

Obyčejná Nula

***

Po setkání :

***

Mám počítač pouze v práci, tak píšu až teď. Díky za odkazy, je toho moc, musím postupně. Četl jsem čl. 38 - dobré - ostatně jsi o tom mluvil v sobotu a i to z tebe čišelo - ta etapa vypadá za tebou, aspoň v této "jen" psací podobě. Rozhodně ale měla svůj význam - už jenom proto, že trkla a nakousla partu lidí a - jasně, že je to pouze můj pohled na věc - otázky jsou ok, už jenom jako porovnávačka různých pohledů a názorů - jasně, k čemu porovnávačky, ale přesto.... jsou lidi, pro který to smysl má a velkej a nenaplánuješ si to. A hlavně: děláme, co děláme a neděláme co neděláme = plány nemají příliš smysl, stejně jako zpětný hodnocení, píšem, když je psaní, a když není, tak nepíšem. Ale o tom jsme mluvili. Bylo příjemný a uvolňující se s tebou sejít. Neznám moc lidí /asi 2/, se kterými se dá takhle mluvit i nemluvit, sedět, být tiše, smát se... s nevídanou upřímností a lehkou vibrací dynamickýho klidu, kterej je cítit. Posílám ti to o osvícení Osha, píše tam kdesi o křehkosti a zároveň nevídaný síle růže - ten příměr se mi vybavil při setkání s tebou. Budu-li mít cestu tam k vám /netuším kdy/, rád se sejdu, stejně pojedete-li na jih, jste vítáni a hosty. dan PS: Posílám ještě další soubory - není to nic novýho - jak by mohlo :-)))

Takový paradox... chtěl jsem říct, že dokud mě posuzuješ... byť jako růži či co, ještě to není ono... ale pokud ti to řeknu zase posuzuji já tebe... takže se můžeme jen oba sami sobě zasmát. Jasně... stejně si to nevyberem jestli se setkáme nebo ne. Už to bylo vybráno dávno předtím. A výsledek lze v sobě vypátrat. A ten je jsaný. Určitě se ještě uvidíme. Dík za texty, pročtu a uvidíme co jsem si to vlastně poslal :-).

Obyčejná Nula

***

Přesně tak - zasmát :-))) Je to velmi jednoduchý. Možná i vyvstane něco jako posouzení - i když nepřímo tím příměrem a pocitem apod., ale je to samovolný a .... proč ne? Proč se tomu bránit? Proč posuzovat vyvstání posouzení? TO - Svoboda je nad posouzením i neposouzením (a posuzováním posouzení nebo neposuzováním posouzení). čauky :-)))

To však souhlasí jen v případě, že už tu ta svoboda je. No a já bych to tak aktuální ještě neviděl, teda aspoň ne v mém případě.

Měj se.

Obyčejná Nula